Na křídlech Albatrosa 38.

autor: Lauinka

Když se vrátil na místo, byl tu jeden velký zmatek. Všichni pobíhali kolem a snažili se telefonovat lidem a celkově zachránit celou situaci. Celodenní práce byla v háji a samozřejmě to byla věc, která i celkem spěchala, jelikož šlo o reklamu, kterou zákazník chtěl co nejdříve spustit.
Ale ještě větší zmatek a pozdvižení způsobilo, když všichni uviděli Toma, který byl kompletně mokrý a Bill taky. Každý si nejspíše v hlavě utvářel vlastní představy o tom, co se mohlo na pláži odehrávat. Bill se usmíval a Tom působil vlastně taky dost uvolněně.
„Pane Tome, co se vám stalo? Jste celý mokrý,“ zeptal se okamžitě jeden ze zákazníků, protože Bill ihned vyklidil cestu a šel si sednout bokem.
„Né, všechno je v pořádku. Menší pohotovost, musel jsem se namočit,“ vysvětlil jim rychle. „Ale pojďme na věc,“ usmál se a byl okamžitě připravený vše vyřešit.
„Pane Tome, musíme to zítra odvysílat, to už se nedá změnit. Musíme do zítra dodělat natáčení i střih. Vypadá to jako nemožné. Nemáme to raději zrušit?“ Zeptal se ho hned jeden ze zákazníků.
„Chápu vaše obavy, ale rušit to nemusíte. Určitě se všechno stihne. Přes noc to sestříhám a do rána to bude, nemusíte mít obavy,“ hned zakroutil hlavou.

***

Když Jay Jay s Nancy a Vivien uviděli Billa, jak tam sedí a usmívá se, kompletně mokrý, hned k němu zamířili.
„Panebože, co se stalo? Vždyť jsi celý mokrý.“ Zeptala se ho hned Vivien a ukázala na jeho vlasy i oblečení.
„Já si… zaplaval v moři,“ uchechtl se tiše a podíval se po ostatních.
„Proč lezeš do moře oblečený?“ Zeptal se nechápavě Jay Jay.
„No… to bylo tak… byla tam želva na suchu. A abych ji zachránil, tak jsem s ní vlezl do moře. Pak jsem si asi vyvrkl kotník, nevím, jak se to stalo. Pan Tom vlezl do vody a zachránil mě, proto jsme oba mokří,“ vysvětlil jim rychle, i když nikdo z nich nevypadal, že by tomu úplně uvěřil.
„Ve správný čas na správném místě,“ zasmála se Nancy.
„Byla to vzácná želva,“ přikývl rychle.
„Hele takhle akorát nastydneš, Bille, kostyméři ještě neodjeli. Oni ti najdou něco na převlečení,“ usmála se na něj Nancy a ukázala k dvěma velkým karavanům. Bill přikývl a vzal Vivien za ruku a kývl na ni, aby šla s ním.

„Co se děje?“ Nechápala a jen za ním klopýtala. Bill se smál a doslova běžel k těm dvěma velkým autům. Najednou vypadal úplně jinak než před tím. „Proč tak utíkáš?“ Vydechla zmoženě, když kamaráda konečně doběhla. Bill rychle otevřel dveře auta a kývl na ni.
„Pojď dovnitř, tak dělej,“ zasmál se Bill a Vivien rychle vešla.
„Hořím zvědavostí,“ zatleskala rukama a oba se posadili na malou lavici.
„Jsem tak šťastný, udělali jsme s panem Tomem rozhodnutí,“ vyhrkl téměř okamžitě.
„Rozhodnutí?“ Pozvedla obočí Vivien a Bill se hned začal probírat oblečením, které tu viselo.
„No… já myslím, že se mu líbím,“ nahodil široký úsměv a trochu vypískl.
„Ohledně toho jste se teda rozhodli?“ Nechápala Vivien a dívala se na něj. Nějak nechápala, co jí to tady Bill povídá.
„Ehm nemluvili jsme o tom, ale… myslím si to. Ptal jsem se: cože to děláme? A on mi řekl, jestli tady chci být s ním? Chtěl asi říct něco jiného, moc jsem mu nerozuměl,“ vysvětlil ještě zmateněji Bill a prohlédl si nějaký kousek oblečení.
„Takže tedy… něco na jeden den? Přechodná vášeň?“ Zašeptala trochu překvapeně a Bill rychle pokrčil rameny.
„Já nevím. Neptal jsem se ho, vždyť ti to tady říkám. Ale… líbím se mu,“ zamrkal na ni a zatleskal rukama.
„Bille, zlato… tohle má jako být něco radostného?“ Trochu povadla a dívala se na svého kamaráda.

„Hele Viv, říkám ti, že jsme toho moc nenamluvili,“ popadl jedno bílé triko, na kterém byl barevný havajský věnec. „Ale chce být se mnou, chce se mnou trávit čas. Copak bych mohl mít pletky s Tomem Kaulitzem? Mít s ním vztah? Je to známý člověk, navíc jsem mu nakukal všechny ty lži. Jaký smysl by měl vztah, když k sobě nejsme upřímní? Jen jeden den, budeme spolu pouze jeden den.“ Rychle jí vysvětlil a hledal nějaké kalhoty, do kterých by se mohl převléknout.
„Myslím, že… možná děláš velkou chybu,“ nakrčila čelo Vivien a s obavami ho sledovala. „Promyslel sis to dobře?“
„Jestli to je chyba, tak budiž… Doteď jsem všechno promýšlel a co z toho mám?“ Rozhodil rychle rukama.
„Myslím, že utíkáš před realitou, vrať se zpátky do reality. Teď v tuto chvíli tě žádám, vrať se zpátky na zem,“ trvala si na svém Vivien.
„Vivien, do žádné reality se teda vracet nebudu,“ popadl ji za ruku odtáhl ke dveřím, které hned otevřel a vystrčil ji ven. „Nech mě alespoň na jeden den si prožít své sny.“ Zakřičel na ni a zavřel dveře, aby se mohl převléknout a upravit.

***

Tom se snažil uklidnit celý ten zmatek. Chyběla maskérka, kostymérka a hlavně technika. Jelikož Jane obvolala všechny kameramany a nikdo nemohl, Tom se rozhodl, že to natočí sám. Přeci jen zkušenosti měl a rozhodně tohle řešení ušetřilo čas všech. Zbytek věcí moc neřešil. Že není kostymérka nebo maskérka, koho to zajímá? Byla tu spousta žen, takže to nebude problém.
„Moment… na chvíli,“ podíval se na hádající se ženy kolem něj. „Jane, ty sháněj techniku, kostýmy a to ostatní zvládneme sami,“ řekl jí klidně.
„Taky obsazeno… bože,“ vykřikla nevrle Jane. „Takhle se z toho zblázním, telefony sama nezvládnu. Potřebuju nějakého asistenta.“ Nancy pokrčila rameny a podívala se na ni.
„Seznam připravoval Bill, ať vám pomůže on,“ usmála se hned a Tom zvedl hlavu.
„Kde je Bill?“ Podíval se na všechny okolo.
„Bill… už jde Bill, ooh,“ zasmála se hned Nancy a překvapeně se koukala směrem ke karavanům.

Tom se vyklonil ze svého místa a podíval se stejným směrem. Trochu zaujatě se usmál. Bill vypadal dokonale jako vždycky. Ale ty pruhované kalhoty, kde se střídala černá s bílou a k tomu bílé triko s barevným havajským věncem podtrhovaly jeho smyslnost a hravost. Usmál se ještě víc, když si všiml, že si vysušil vlasy a znovu je vyžehlil do hladka. Upravil si i líčení a trochu ho zjemnil, což mu dodalo takový něžný vzhled. Došel až k nim a na všechny se usmál.
„To jste nikdy neviděli kostým?“ Zasmál se trochu a ukázal na sebe. „Co se děje, paní Jane?“ Zadíval se rovnou na ni, jelikož už z dálky slyšel, jak tam hystericky povykuje. Tom na něm mohl oči nechat a vlastně se cítil stejně. Oplácel mu plaché pohledy a snažil se působit v pohodě a klidně, což vlastně bylo docela milé.
„Nancy, dej mu ten seznam. Škrtni ty, co nemají čas, ostatní přepojíš mně,“ oznámila mu trochu suše.
„Samozřejmě, paní Jane,“ přikývl hned na souhlas a sáhl po seznamu. Pak si ho vzal někam úplně bokem, aby měl klid. Vrátil se ke karavanu a opřel se zády o něj. Tady bylo ticho a klid a hlavně byl daleko od toho humbuku.

„Ano paní Mirando, já chápu, že jste na dovolené… ne, ne, neříkám, abyste ji rušili. Mluvím jen o krátké přestávce. Konec konců nejste ani nijak daleko, je to odsud asi jen hodina cesty. Paní Jane si na to vyžádala speciálně vás, chápete? Když jí řeknu, že nechcete, bude se velmi zlobit, křičet a možná mě i vyhodí, to si snad přejete? Ano, chápu… máte malé dítě… to nevadí, my se vám o něj postaráme. Moc vás prosím. Přijedete??? Ano??? Dobře, zatím na shledanou,“ vydechl nadšeně do telefonu, ale to se za ním objevil Tom se širokým úsměvem a s větvičkou hroznového vína v ruce. Přišel až blízko k němu, až Bill zpanikařil a pomalu zacouval mezi dva karavany. Což nebyl zase tak super nápad, protože tu nebylo mnoho prostoru.

„Pane Tome,“ vydechl tiše a snažil se rozumně přemýšlet. Tom se usmál a nechal Billa, aby se opřel o jedno auto, zatímco on se zády opřel o druhé. Tom se hned usmál a Bill mu to plaše oplatil. Cítil, jak jeho srdce divoče tluče, jak se celý chvěje a jak je neuvěřitelně šťastný.
„Dobrý den,“ vydechl hned Tom.
„Dobrý den,“ zopakoval trochu omámeně Bill. Tom se usmál a zvedl větvičku hroznů, aby mu ji ukázal.
„Dáš si?“ Zeptal se ho a naklonil se trochu blíž. Bill se na ni podíval, rychle si jednu kuličku utrhl a strčil si ji do pusy. Začal trochu nervózně žvýkat. Tom ho napodobil a strčil si kuličku mezi rty. Usmál se a prohlédl si černovláskův obličej.
„Jak je?“ Zeptal se ho se širokým úsměvem.
„Fajn,“ vrátil mu Bill úsměv a oplácel mu pohled. „Co… vy?“
„Taky fajn,“ přikývl hned Tom a zasmál se. „Cítíš se dobře?“ Naklonil lehce hlavu na stranu.
Černovlásek si rychle upravil pramen vlasů a znovu přikývl na souhlas. „Cítím se dobře,“ vypálil rychle a věnoval mu jeden sladký úsměv. „A… vy?“
„To já taky, jo… všechno je v pořádku,“ přikývl. Nemohl se nabažit toho, jak je Bill nervózní. Jak neví, co dělat, ale přesto z něj cítil jistý klid, a to, že je šťastný.

„Sofie už asi odjela, že?“ Zeptal se trochu nervózně Bill a Tom přikývl na souhlas a odhrnul mu vlasy z tváře.
„Odjela a… už nepřijde. Nemá to tu ráda,“ zakroutil hlavou Tom.
„To chápu… stejně je tu jen proto, aby mohla být s vámi, i když nemluví, stojí u vás,“ poznamenal rychle a Tom se znovu usmál a lehce sklopil hlavu.
„Přesně… ten rozchod je pro ni fakt těžký. Byli jsme spolu vážně dlouho. Když jeden z nás měl potíže, měl toho druhého. Proto je pro mě tak speciální. Taky bys ji měl rád,“ naklonil se k němu trochu blíž.
„Jo, to je poznat, taky si to myslím,“ přikývl a přitiskl se více na karavan. Byl z Toma pekelně nervózní, a to, jak byl blízko, ho dovádělo k šílenství.
„Ale je konec,“ podíval se mu rovnou do očí. „I ona to pozná, jen… potřebuje trochu času,“ naklonil hlavu na stranu a díval se na Billa, který pozoroval jeho rty.
„Trochu času,“ zopakoval tiše a přikývl.

„Bille,“ oslovil ho s úsměvem. Černovlásek rychle zvedl oči do jeho.
„Pane Tome,“ řekl rychle.
„O té naší chvíli v moři,“ nakousl trochu Tom.
„Ano, ta naše chvíle,“ rychle přikývl a nervózně přešlápl.
„Chceš si o tom popovídat? Chceš si o tom se mnou promluvit? Chceš?“ Zeptal se ho Tom v naději, že by se konečně mohly vyjasnit některé věci, ale Bill trochu panikařil.
„No já… moc nechci. Já o těch věcech nechci mluvit, protože kdykoliv o tom mluvím, tak to končí katastrofou,“ přiznal tiše a plaše se na Toma podíval. Nechtěl, aby to chápal nějak špatně.
„Máš pravdu,“ přikývl Tom. „Nemusím o tom mluvit. Méně slov, více činů,“ zasmál se Tom a Bill mu věnoval stejně okouzlující úsměv. „Nemluvme o tom, nechme to být.“
„To je lepší,“ přikývl a Tom se znovu přiblížil k jeho tváři.
„Ale chceš stále být se mnou, že? Jestli sis to… nerozmyslel?“ Ujistil se ještě rychle Tom a černovlásek hned zakroutil hlavou.
„Nerozmyslel, budeme spolu, ano,“ přikývl rychle a podíval se na Toma.
„Moc soukromí jsme si neužili,“ poznamenal Tom a pokrčil rameny.
„Ano, spousta lidí kolem“ rychle mávl směrem k placu.

„Já jsem,“ pokusil se k němu znovu přiblížit a viděl jak plaše na něj Bill hledí a hned reaguje.
„Copak?“ Zeptal se rychle kompletně nervózní Bill.
„No… natáčení je ráno v šest, asi vůbec nepůjdu domů, zůstanu tady. Nechceš taky? V autě mám stan a mám tam i spacák, kdybys chtěl, pro tebe,“ usmál se Tom a Bill hned zamrkal.
„Moc by se mi to celý líbilo zůstat s vámi, ale máma by mě zabila,“ povzdechl si tiše Bill. Tom sklonil hlavu a prohlížel si věnec, který měl Bill kolem krku. Nakonec utrhl další kuličku z větvičky a strčil ji černovláskovi mezi rty. Ten jen překvapeně koukal a rychle začal žvýkat. Byl z Toma úplně mimo. Tom se usmál a přesunul pohled znovu k věnci.
„Ten kostým je skvělý, ale co je tohle?“ Zasmál se trochu pobaveně a Bill sklopil hlavu ke své hrudi, kde Tom mezi prsty svíral věnec.
„To je… přišitý k tomu kostýmu,“ vysvětlil mu rychle.
„Sluší ti to,“ znovu se Tom usmál. „Jako všechno, co nosíš. Tohle ti sluší,“ přikývl tiše.
„Moc bych si přál zůstat s vámi,“ vrátil se zpátky k tématu.
„A kdo říká, že nemůžeš?“ Pokrčil rameny a zasmál se.
„Já nemůžu… asi jste to nepochopil, já musím domů, jinak mě máma přetrhne jako hada. Nemůžu tady zůstat,“ zakroutil lehce hlavou. Představil si ten výslech, kdyby jí něco takového navrhl.
„Chápu,“ zasmál se trošku.

***

„Ahoj,“ usmál se Andreas, když zahlédl Jane.
„Ahoj, Andreasi,“ pozdravila ho rychle a něco si odškrtla v seznamu.
„Jak to jde?“ Zeptal se jí blonďák.
„Zatím dobrý, ale… nechci se tě nějak dotknout, je to konec konců tvoje bývalá snoubenka, ale jde to tak, jak to může s Miou jít,“ vysvětlila mu rychle.
„Problémy?“ Pozvedl obočí Andreas.
„Zatím ne, držíme ji pod kontrolou, ale vidíš, jak se směje,“ hned na ni ukázala. „Hledám pod vším nekalý úmysl, jsem z ní úplně paranoidní.“ Povzdechla si a podívala se na Andrease.
„Máš pravdu… taky mám své pochyby. Ale ty to pohlídáš, že? Důvěřuju ti,“ řekl jí narovinu Andreas. Chvilku překvapeně koukal, když viděl, že Bill a Tom jdou odněkud spolu a oba docela září.

„Přátelé, na minutku,“ vzal si okamžitě slovo Tom a všichni mu věnovali svoji pozornost. „Je tu taková situace… ráno v šest se natáčí. Podle mě bychom měli všichni zůstat tady, abychom neztráceli čas. Příjezdy a přípravy, všechno se to počítá,“ pak se otočil i na vedoucího cateringu, jestli by tu mohli všichni zůstat, a ten hned přikývl.
„Samozřejmě, budeme muset jen nakoupit, ale něco určitě vymyslíme,“ souhlasil hned a Bill se potutelně usmál. Opravdu tohle Tom zařídil kvůli tomu, aby mohli být ještě chvíli spolu? Vivien se do toho hned vložila.
„Tak já si vezmu od Jay Jaye nový seznam,“ usmála se na Billa.
„Ehm, paní Jane, mluvil jsem s paní Mirandou a přijede sem,“ přikývl na souhlas.
„Dobře, volej i ostatním. Bille, pak si promluvíme o té křeči, co jsi dostal, když jsi plaval v moři,“ řekla mu rychle a Bill jen přikývl. „Řekneš mi to.“

„Tome, můžeme si promluvit?“ Zavolala na něj, když Bill odešel. Tom zvedl hlavu a zamířil za ní.
„Co se děje?“ Zeptal se jí hned.
„Tome, co to děláš? Kde budou všichni spát?“ Zeptala se ho, protože nechápala, co má vlastně v plánu.
„Nooo, to máš pravdu, bravo… Jay Jayi,“ zavolal na něj, když viděl, jak zrovna prochází kolem. „Jane mě upozornila na jednu věc… a to, kde budou všichni spát? Potřebujeme stany, tak nějaké sežeň a zavolej řidičovi, pokud by někdo něco důležitého potřeboval.“
„Ano, pane Tome, postarám se o to,“ souhlasil a rovnou to šel zařídit.
„Fakt nemám slov, je to šílený. Tome, tohle se vymklo kontrole,“ zakroutila Jane hlavou a Tom nad tím mávl rukou.
„Jane, proboha… Trochu se uklidni, uvolni… Koukej se na nebe a na hvězdy, bude to krásná noc. Bude to tvoje noc, určitě ti to prospěje. Příroda je krásná,“ mrkl na ni Tom.
„Počkat, cože??? Já mám spát ve stanu?“ Vykřikla hystericky.
„Ovšemže, jde o tým, o týmového ducha. Bez toho to nejde,“ zasmál se trochu pobaveně Tom a pokrčil rameny.

***

Andreas mířil ke svému autu, když zaslechl svoje jméno. Otočil se a uviděl Miu, jak spěchá za ním.
„Andy, můžeš počkat? Kam jdeš?“ Volala za ním. Andreas trochu zpomalil a počkal na ni.
„Mám jednání,“ oznámil jí.
„Už se nevrátíš?“ Zeptala se ho rychle.
„Jo, ráno. Proč?“ Podíval se na ni přes sluneční brýle.
„Jaký proč? Psala jsem ti, volala, a teď odjíždíš, aniž bys mi řekl jediné slovo,“ pokrčila rameny trochu smutně.
„Mio, zítra máme natáčení,“ zdůraznil jí.
„Andy, řekni pravdu. Přijel jsi kvůli mně, nebo kvůli práci?“ Usmála se a pohladila ho po hrudi.
„Kvůli tobě,“ přiznal a sundal si sluneční brýle.
„To jsem chtěla slyšet,“ přikývla šťastně. „Já odsud jedu domů, ale můžu se před tím stavit u tebe?“
„No tak jo,“ souhlasil. Mia se naklonila a políbila ho na tvář.
„Tak zatím ahoj,“ zamávala mu. Andy na ni jen kývl a nasedl do auta.

***

„Ahoj, Mio,“ vydechla překvapeně Sofie, když otevřela dveře, za kterými někdo zvonil.
„Sofie,“ vydechla překvapeně Mia a usmála se. „Je doma Andreas?“
„Ne, Andreas ještě nepřišel, ale pojď dál,“ usmála se a pustila ji dovnitř. Mia zamířila rovnou do obýváku a obě si sedly na gauč.
„Asi se stavil v agentuře,“ pokrčila Mia rameny.
„Třeba přijedou spolu s Tomem, ten už by taky měl skončit v práci,“ souhlasila Sofie a rovnou Mie nalila skleničku whisky.
„No… Tom nepřijde,“ řekla Mia a sklenku si vzala. Sofie se zatvářila poněkud nechápavě a sledovala Miu. „Ty o tom nevíš? Dnes v noci zůstanou venku, ráno zase budou točit,“ objasnila jí.
„Ale… vy jste odjeli, tak přece mohl i on,“ řekla trochu naštvaně a smočila rty v alkoholu.
„Sofie, nezlob se,“ zakroutila hlavou Mia a položila ruku na její.
„Proč bych se na tebe měla zlobit, Mio? To s tebou vůbec nesouvisí, já… čekám tady na Toma a ono nic,“ pokrčila trochu rameny a zadívala se na Miu.
„My jsme se vrátili, protože budou spát ve stanech. Já takhle nepřespím, brouci a tak. A znáš Andrease, taky je městský typ,“ pokrčila rameny.
„Já to mám taky ráda, když není zima. No nic…“ mávla nad tím rukou a Mia se hned usmála.
„Tak tam jeď taky, mohli byste s Tomem prožít romantický večer, i když vaše situace je asi trochu zamotaná. Nevím, jestli by to bylo dobré,“ napila se raději znovu ze sklenky.

„Noo… naše situace byla vždycky trochu složitá, Mio, to víš. Nicméně nevím, on sám asi nechtěl.“ Ukončila debatu raději Sofie a zamířila na zahradu. Mia si povzdechla a následovala ji.
„Pořád nechápu, jak můžeš dávat Tomovi tolik svobody. Obdivuju tvůj klid, Sofie,“ usmála se Mia a pokrčila rameny,
„Mio, přeci taky trochu Toma znáš, takže víš, že měl vždy svůj prostor a svou svobodu a ty můžeš být součástí, jen když chce on,“ pokrčil rameny a povzdechla si.
„Ale do tohohle tebou respektovaného prostoru vstupují bez varování další pochybní lidé, co se může stát? Já bych nebyla tak klidná jako ty,“ napila se znovu ze sklenky a povytáhla obočí.
„Jací lidé?“ Nakrčila hned obočí Sofie a zadívala se na Miu.
„Například… Bill,“ pokrčila rameny, jako by o nic nešlo.
„Neblázni, Mio, to určitě,“ uchechtla se trochu a zakroutila hlavou.
„Nebuď si tím tak jistá, nikdo ho nebere vážně, ale on je všude, kam se Tom jen podívá,“ pozvedla znovu obočí a Sofie začala přemýšlet.

„Mio, řeknu ti to takhle… kolem Toma bylo vždy spoustu lidí a nikdy to pro nás nebyl žádný problém, protože Tom by nikdy,“ nestačila ani dokončit větu, když se znovu Mia ozvala.
„Nikdy neříkej nikdy, zlato. Muži mají rádi pozornost, jestli necháš Tomovi takovou volnost, pustíš Billa z hlavy, a najednou se podíváš a všechno bude vzhůru nohama. Posledně pořádal jeden zákazník párty, Bill chytl Toma za ruku, přede všemi ho chytl a odvedl. Nevěřili jsme,“ rychle jí nastínila a Sofie našpulila rty, tohle se rozhodně moc dobře neposlouchalo.
„Mio, ty si asi myslíš, že nemám o ničem ponětí, ale já jsem si toho všeho vědoma. Ale ať Tom udělá, co udělá, vždycky si to nějakým způsobem srovná v hlavě a vrátí se ke mně. Prostě… vždycky to tak je,“ usmála se trochu sebejistě.
„Určitě se vrátí,“ přikývla na souhlas Mia. „Ale vrátí se jako ten samý Tom? Určitě si nemyslím, že Bill je někdo, s kým by to Tom myslel vážně, a i když by to byl jen přechodný románek, ty se tím nebudeš zabývat?“ Zeptala se jí, čímž Sofii nasadila malého brouka do hlavy. „Navíc, ten kluk není tak prostý, má Toma v hledáčku. Podle mě uděláš dobře, když se budeš mít na pozoru. Nebuď tak sebejistá,“ usmála se na ni. Sofie naštvaně dopila zbytek panáku a musela nad tím hodně přemýšlet.

„No Mio, já… půjdu se trochu projít,“ řekla nakonec.
„Sofie, jestli jsi smutná proto, co jsem řekla, tak se omlouvám,“ řekla hned mile.
„Ale nee, udělala jsi dobře, projdu se a nadechnu se čerstvého vzduchu,“ řekla rychle a vydechla.
„Chceš, abych šla s tebou?“ Nabídla jí Mia hned.
„Ne, děkuju, já… zvládnu to sama,“ přikývla rychle na souhlas. V tom se objevil i Andreas.
„Ahoj,“ usmál se hned na obě ženy. Mia na něj jen kývla a Sofie mu věnovala napjatý úsměv.
„Ahoj, Andy, já… půjdu se na chvíli projít, hádám, že vy dva si máte taky co říct,“ usmála se lehce a vyklidila prostor.
„Tak zatím,“ odpověděl jí a otočil se k Mie. „Co je s ní?“
„Všimla si Billova zájmu o Toma a trápí se tím,“ shrnula rychle Mia.
„Co blázní?? Mluvíme o Billovi, jako by bráchu neznala,“ zakroutil nad tím hlavou a Mia jen pokrčila rameny.
„Taky jsem jí to říkala, ale neposlouchá. Taky to není jediný problém, Tomův odchod z agentury, návrat ke staré práci, Sofiin návrat. Chtěla by se vrátit do starých kolejí,“ pokrčila rameny a usmála se na Andrease, který hned přikývl na souhlas. „Sofie si druhou šanci zaslouží.“
„Taky si myslím,“ znovu souhlasil blonďák.
„A my?“ Usmála se a přiblížila se k Andreasovi. Položila mu ruce kolem krku a usmála se. „My si druhou šanci nezasloužíme?“ Dívala se mu do očí a on jí chvíli pohled oplácel. Pak ale její ruku setřásl.
„No tak,“ zakroutil hlavou.
„Andreasi, slibuju, že už nebudu lhát. Nebudu ti nic dělat za zády, slibuji ti to, odpusť,“ znovu se k němu vlísala a Andreas jen odklonil tvář, ne zcela přesvědčen, co má vlastně dělat.

***

„Mamiii??“ Vydechl ihned do telefonu, když mu matka volala přes videohovor a raději to přijal.
„Bille, okamžitě přijeď domů!! Okamžitě hned domů!“ Přikázala mu ostře a zamračila se.
„Mami, no tak… mám hodně práce, nemůžu jít domů, to nejde,“ zakroutil hned hlavou a povzdechl si.
„Pane bože, pracuje se snad přes den, ne v noci… Nechápu to!“ Rozhodila trochu rukama a znovu se zamračila.
„Mami, nedělej si starosti, nejsem tady sám, mám tu Jay Jaye,“ otočil telefon směrem k němu.
„Ježiši, to je kdo? Co to má na sobě?? Vypadá jako strašák,“ vyhrkla okamžitě a Bill se plácl do čela.
„Mami, tohle je videohovor… všichni okolo tě tady slyší, chápeš?“ Vysvětlil jí tiše a kousl do rtu, když se Jay Jay zamračil. Jen na něj mrkl a usmál se, že mu to potom vysvětlí.
„Podívej, je tu i Viv, hm? Bude tu se mnou a slibuju, že na mě dá pozor,“ usmál se na matku a natočil telefon na svoji kamarádku, která Simone hned zamávala.
„No dobře, dobře… ale stejně se mi to moc nelíbí, abys věděl,“ řekla trochu naštvaně.
„Všechno je v pořádku, vážně. Neměj strach, mám vše pod kontrolou,“ vysvětlil matce a věnoval jí krásný úsměv.

„Zdravím, paní Simone, jak se máte?“ Zjevil se najednou za Billovými zády Tom, a hned se zasmál.
„Ááá, pane Tome, mám se fajn. Nezlobte se, když jsem slyšela les, stan… tak jsem myslela, že je to někde na samotě u lesa,“ vysvětlovala mu a hodně se jí ulevilo, když viděla, že tam je i on.
„Nestrachujte se,“ usmál se na ni a podíval se na Billa, který mu úsměv oplatil.
„Maminko… tak já končím, ahoj,“ řekl jí raději rychle.
„A pořádně se obleč, ať nenastydneš. Ach, ten pan Tom je takový slušný člověk, vážně… a ještě takový fešák,“ slyšel matku, jak ještě povídá a protočil očima.
„Mami, ještě jsi nezmáčkla to červené tlačítko,“ upozornil ji a raději to udělal sám. Pak se podíval na pobaveného Toma a pokrčil rameny.
„Máma,“ vysvětlil jen.
„Mamky vždycky říkají pravdu, myslím tak obecně. Je moc sympatická, mám ji rád a ty bys ji měl poslouchat,“ mrkl na černovláska, který se na něj hned usmál.
„Já ji vždycky poslouchám,“ věnoval Tomovi jeden ze svých dechberoucích úsměvů, než se vrhl do dalších příprav.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)