Na křídlech Albatrosa 39.

autor: Lauinka

Byl opravdu rád, že ten dlouhý den skončil. Byli ve stanu spolu s Vivien, za což byl rád. Nechtěl být sám, protože by se nejspíše bál, ale takhle s nejlepší kamarádkou, to bylo všechno v pohodě.
„Bille?“ Ozval se Tom před Billovým stanem. Vivien do něj lehce šťouchla a smála se. Bill vykoukl a pomalu vylezl ven.
„Pane Tome,“ usmál se hned a Vivien se zachichotáním zapla stan, aby jim dala trochu soukromí.
„Jak je?“ Zeptal se ho s úsměvem.
„Dobře,“ usmál se i Bill.
„Nepotřebuješ něco? Třeba… peřinu, polštář, vodu, co já vím?“ Zasmál se hned a zakroutil hlavou.
„Ne… ne díky. Po tom čase u moře mám pocit, jako kdyby se na nás všichni dívali,“ řekl nejistě a rozhlédl se po pár lidech, kteří ještě nespali a seděli u ohně.
„No… a mně je to asi úplně jedno,“ pokrčil rameny a rukou mu upravil neposedné prameny vlasů z čela. „Ať se dívají. Tobě to vadí?“ Zeptal se ho zvědavě a Bill krátce zavrtěl hlavou.
„Nevadí,“ řekl tiše.
„Neprojdeme se?“ Navrhl mu Tom a udělal pár kroků vzad.
„Joo, projdeme,“ souhlasil rychle a vyšel za ním. V tom se ozval strašlivý výkřik.

„Božeeee, brouk!!! Áááá, brouk, bože Tome!!“ Vykřikla vyděšená Jane a vyskočila rychle ze stanu. „Je tam nějakej brouk, má chlupatý nohy!“ Křičela hystericky a div nebrečela.
„Bill se usmál a položil Tomovi ruku na rameno. „Běžte tam, dobrou noc,“ usmál se na něj. Tom se na něj smutně podíval a zamířil za Jane.
„Kde, ukaž mi, kde,“ povzdechl si Tom a nakoukl do jejího stanu.
„Je uvnitř, je obrovský! Strašně se toho štítím,“ dál hystericky mávala rukama.
„Jane, nic tady není,“ prohlédl Tom její stan a povzdechl si.
„Možná utekl, možná tam je, co já vím? Měl tak obrovský nohy! Černý chlupatý a taky křídla,“ celá se oklepala.
„Jestli měl křídla, tak už uletěl. Proč se bojíš, Jane?“ Zeptal se nechápavě.
„Já mám fobii, možná křídla neměl, já nevím. Já tady nemůžu spát!“ Vykřikla a přejela si rukama po obličeji.
„Trochu přeháníš, prostě měl křídla a odletěl,“ povzdechl si Tom trochu nevrle.
„Prostě se toho štítím!! Co mám dělat? Já tady do rána nezůstanu,“ povzdechla si. To už se všichni pomalu ale rozešli do svých stanů, a tak jí nezbylo nic jiného, než zalézt taky.

***

Byla už noc a Bill se převaloval sem a tam. „Ach Vivien, nemůžu přestat myslet na pana Toma,“ podíval se na ni. Vivien trochu protočila očima.
„Od rána jsi neřekl nic jiného,“ upozornila ho.
„No jo,“ povzdechl si a chtěl něco dodat, když se mu rozezněl telefon.
„Aaa, Simone chce asi video i ze spánku, no, nebudu se dívat,“ zavřela oči a zasmála se.
„Pan Tom, volá mi pan Tom,“ vykřikl nadšeně. Rychle se vysoukal ze stanu a vyběhl ven, ale hovor vzít nestihl. Povzdechl si a rychle vytočil Tomovo číslo. Opřel se o strom, přiložil telefon k uchu a čekal. Po chvíli mu to Tom vzal.
„Bille?“ Ozval se hned do telefonu.
„Pane Tome?“ Ozval se i Bill.
„No já… nechtěl jsem to nechávat dlouho zvonit, nevěděl jsem, jestli spíš,“ usmál se trochu.
„No… ne, ne já jsem nespal,“ řekl hned a kousl se do rtu.
„To já taky ne,“ usmál se znovu Tom.

„Rozhlížím se, jestli jste někde tady. Jste tady někde?“ Podíval se kolem sebe, ale Toma nikde neviděl.
„Já jsem tady vepředu našel malou vesnici. Ta pláž, jak jsme se dneska koupali. Asi tady přespím. Kolem tebe je taky spousta lidí, sami bychom nezůstali, to bylo jasné,“ povzdechl si trochu.
„Ano,“ řekl zamyšleně a jeho úsměv se rozšířil.
„Chtěl jsem tě slyšet, proto jsem volal,“ přiznal se hned a Bill se skoro rozplynul.
„Takhle romanticky si po telefonu povídáme vlastně poprvé. Váš hlas… je takový zvláštní, hluboký, temný… no, vlastně máte hlas docela hluboký,“ vydechl trochu nervózně a nejraději by si dal pár facek. „Chci tím říct… líbí se mi váš hlas,“ přiznal nakonec a zavřel oči, jak moc se stydí. „Raději tohle téma ukončeme, začínám plácat nesmysly, takže… pokládám to. Dobrou noc.“ Usmál se nakonec a vydechl.
„Dobrou noc a sladké sny,“ usmál se Tom a hovor ukončil.

Billovi se chtělo křičet štěstím. Rychle vběhl do stanu a hned se pustil do Vivien. „Vivien, Viv… Já jdu!“ Řekl rychle a vydechl.
„Kam chceš jít teď v noci?“ Zeptala se ho nechápavě.
„Jednou chci udělat to, po čem uvnitř toužím. Jen se tam podívám a vrátím se,“ řekl jí a usmál se.
„Dobře, zlato, udělej přesně to, co chceš,“ přikývla na souhlas. Bill se usmál a rovnou vyběhl ze stanu. Nebylo to naštěstí moc daleko, už z dálky viděl nějakou boudu a Toma, který ležel v houpací síti a pozoroval moře. Usmál se a chvíli se na něj díval, neschopen uvěřit, že může existovat někdo tak dokonalý. Opřel se hlavou o kůl a zasněně vydechl. Tom však v tu chvíli otočil hlavu a všiml si ho.
„Bille?“ Rychle se zvedl na nohy a překvapeně na něj hleděl.
„Pane Tome, přišel jsem se na pět minut podívat,“ rychle mu vysvětlil. Tom se k černovláskovi rychle přiblížil a kývl na souhlas.
„To je dobře, vítej,“ sledoval ho, ale Bill znovu zpanikařil.
„Přišel jsem a zase půjdu,“ řekl rychle a otočil se k odchodu. Tom ho však rychle chytil za ruku.

„Ne, ne, ne… zase hledáš skulinku, kterou by si utekl. Neutíkej. Co kdybys jednou nikam nešel a zůstal?“ Zeptal se ho a podíval se mu do očí. „Prosím… tedy jestli chceš,“ dodal rychle. Bill nebyl schopen slova a jen na něj hleděl, nejistý, co má udělat. Tom si toho všiml a usmál se. „Pojď, sedneme si tady,“ dovedl ho k síti. „Musíme si sednout zároveň, aby se nepřevrátila,“ zasmál se ještě. „Tak teď,“ řekl a oba si sedli.
„Já se tě strašně bojím, víš o tom? Jsi asi to jediné, čeho se v životě bojím,“ přiznal rychle Tom. Bill překvapeně vykulil oči.
„Proč se mě bojíte?“ Nechápal Bill a díval se mu do očí.
„Co já vím,“ pokrčil rameny. „Jsi jako vítr, jsi prostě nevyzpytatelný,“ usmál se a začal je jednou nohou houpat v síti. „Jsi taková všehochuť, prostě od všeho něco. Jako například, když něco řeknu a ty to pochopíš úplně opačně a honem utečeš, nebo budeš chtít, abych já odešel.“ Usmál se trochu a vydechl. „Takový pocit z tebe mám,“ přiznal rychle a dál se díval do jeho tváře.
„Pane Tome, já se moc omluvám kvůli tomu dni,“ povzdechl si Bill a trochu se rukou opřel, aby udržel balanc.
„No nic, co jsme říkali? Nemluvíme, nepřemýšlíme, neptáme se… ať je to, jak to je,“ mávl nad tím rukou Tom a znovu se oslnivě usmál.
„Ano,“ souhlasil rychle Bill a usmál se taky.

„Sedíš pohodlně? Nechceš si lehnout? Bude to pohodlnější,“ přikývl Tom a upravil velký polštář, co tam měl. „Pojď, lehni si, prostě sebou hoď,“ zasmál se Tom a černovlásek poslechl.
„Nějak takhle jste to myslel?“ Zasmál se Bill a plácl sebou do sítě.
„Jo přesně takhle,“ zasmál se Tom a lehl si k němu. Byli tam vcelku natěsno, ale ani jeden z nich si nestěžoval. „Je to pohodlné, ne?“ Ujistil se ještě. Když Bill přikývl, Tom se usmál a sundal nohu dolů. „Budu nás trošku houpat, ano?“ Bill se hned zadíval nad sebe. Nebe bylo úplně jasné a všechny hvězdy zářily na obloze. Bill fascinovaně zamrkal a vydechl.
„Kolik je dnes v noci hvězd? Vlastně… každý večer s vámi… ehm…“ zasekl se v půli věty a podíval se na Toma.
„Ale no taaak, nepřerušuj… dořekni to,“ pobídl ho Tom a otočil hlavu na bok, aby se na něj mohl dívat.
„Mátě nějakou hvězdu? Nějakou oblíbenou hvězdu na obloze?“ Zeptal se ho zaujatě a ukázal prstem nad ně.
„Nemám nějak speciálně oblíbenou, ale z tónu tvého hlasu jde poznat, že ty nějakou oblíbenou máš,“ usmál se rychle.
„Ano,“ rychle přikývl na souhlas. „Orion.“
„Orion?“ Zopakoval Tom a zasmál se. „Takže ne hvězda, máš oblíbené souhvězdí. To jsi celý ty,“ zasmál se Tom.

„Znáte jeho příběh?“ Zeptal se ho Bill a podíval se na něj.
„Ne… povídej,“ pobídl ho Tom se zájmem a pozoroval ho.
„Nejkrásnější Artemis byla známá jako výborná lukostřelkyně,“ usmál se hned a Tom mu do toho skočil.
„Jo, lukostřelkyně, to zbožňuju,“ řekl hned nadšeně a Bill mu věnoval úsměv.
„Artemis se zamilovala do silného lovce, plavce Oriona, ale Orionův bratr nikdy nechtěl, aby byli spolu a šťastní, protože na Oriona strašně žárlil. Vlastně ho skrytě nenáviděl a tajně připravil pro Artemis past.“
„Opravdu?“ Zaujatě se na něj podíval a jednu ruku mu ovinul kolem ramen, aby si ho mohl přivinout k sobě. „Pojď ke mně a pokračuj, prosím,“ pobídl ho znovu. Bill si opřel hlavu o jeho rameno a zadíval se zase na oblohu.
„Přiměl Artemis k soutěži. Chtěl po ní, aby se šípem trefila do jednoho bodu uprostřed moře. To, co vypadalo z dálky jako tečka, byl ale ve skutečnosti Orion. Ležel a odpočíval na zádech na hladině moře a díval se na oblohu. Ale Artemis to nepoznala. Milovaného muže střelila šípem do srdce. Orion byl vážně zraněn. Opustil Artemis i bratra. Artemis, aby zvěčnila svou lásku, pojmenovala jedno souhvězdí Orion.“

„Zase jeden smutný příběh od tebe,“ usmál se Tom a pohladil ho rukou po jeho. „Kde je ten Orion? Můžeme ho vidět? Je teď vidět?“ Zeptal se Billa a ten se na něj podíval.
„Je nejzářivější ze všech hvězd. Je vidět ze všech míst světa. Ukážu vám ho,“ usmál se a zvedl ruku k obloze. Prstem mu naznačil to souhvězdí a podíval se na Toma, který se spíše zaujatě díval na něj. Sledoval jeho rty, jeho oči a Bill najednou znovu cítil tu neskutečnou nervozitu. „Já… už půjdu,“ řekl rychle a chtěl se zvednout, ale Tom ho zdržel na místě.
„Ještě pět minut, jen pět, prosím,“ začal se širokým úsměvem a snažil se ho přesvědčit. Bill zvedl ruku a ukázal mu pět prstů.
„Pět minut, dobře…?“ Přikývl a lehl si zase zpátky.

***

Když se Tom probudil, musel se usmát. Bylo to to nejkrásnější ráno na světě. Slunce lehce šimralo jeho tváře a na jeho hrudi spal Bill. Usmál se a cítil se opravdu šťastný jako už dlouho ne. Pozoroval černovláskův spící obličej a přísahal by, že se lehce usmívá. Sledoval, jak Bill v ruce svírá lem jeho bundy, kterou měl rozepnutou. Ani se nehnul, ale ucítil, že se Bill pomalu probouzí. Usmíval se a tulil se k němu a Tom se na něj jen díval. Nahnul hlavu více do strany, a když Bill otevřel oči, usmál se.
„Dobré ráno,“ zašeptal. Bill hned rozšířil oči a byl úplně v šoku.
„Dobré ráno,“ zašeptal a jen se na Toma díval. Přemýšlel, jestli je tohle skutečnost, nebo se mu prostě zdá ten nejkrásnější sen.
„Děkuji, že jsi se mnou zůstal sám,“ usmál se Tom a pohladil ho.

„Sám?“ Zeptal se ho trochu nechápavě a pomalu zvedl hlavu k nebi, kde už nebyly hvězdy, už nebylo vidět ani souhvězdí Orion a všechno mu došlo. „Pane Tome, už je ráno. Jak to, že je najednou ráno?? S vámi je najednou ráno, tomu nerozumím,“ seskočil ze sítě, až spadl na zem. Tom se tam sotva udržel a překvapeně na něj hleděl.
„Čaj, donesu, čaj, ano?“ Snažil se ho trochu uklidnit, ale nepodařilo se mu to.
„Čaj? Jaký čaj? Ne, vůbec se neobtěžujte, říkal jsem jenom pět minut a místo toho jsem kempoval tady, fakt bude lepší, když už půjdu,“ nechtěně rozhoupal síť, až z ní Toma vyklepal na zem. Bill vykulil oči a povzdechl si. „Je vám něco?“ Zeptal se rychle Toma ležícího na zemi a dal se na útěk. „Na shledanou,“ zavolal.
„To nic, jsem v pohodě.“ Zasmál se Tom. „Ahoj,“ mávl mu a zakroutil nad tím hlavou.

***

Bill překvapeně vydechl, když viděl, jak přijela Sofie a Mia. Sofie zamířila rovnou k němu a měl docela pocit, že je naštvaná. V hlavě si přehrával tu noc a pomyslel si, že kdyby to věděla, byla by naštvanější ještě víc.
„Dobré ráno, Sofie,“ pozdravil ji slušně.
„Dobré ráno, kde je Tom?“ Zeptala se ho rovnou.
„Byl tady… Um… podívám se po něm,“ řekl rychle, ale ona ho hned zastavila.
„Neobtěžuj se, já ho najdu snadněji, zlato,“ zastavila ho hned a usmála se falešným úsměvem.
„Hele, támhle je,“ ukázal prstem, když se zrovna objevil Tom na cestě.
„Ano, tak… já jdu za ním. Strašně mi chyběl, přirozeně, když jsem ho včera neviděla… no nic, díky,“ udělala pár kroků od něj a Bill si povzdechl. Pak se zastavila a otočila se k němu. „Bille, donesl bys mi kafe?“ Zeptala se ho rychle a černovlásek hned přikývl na souhlas a raději rovnou zamířil sehnat tu kávu, aby se na to nemusel dívat. I když Tom se díval spíše po něm, než aby věnoval nějakou pozornost Sofii, což ho zahřálo u srdce.

„Tome, ahoj. Jak si se tady vyspal?“ Zeptala se hned, když se k němu dostala a políbila ho na tvář.
„Ahoj, jo moc pohodlně. Spalo se mi lépe než normálně. Mám rád spaní v přírodě,“ odpověděl jí rychle.
„Chci s tebou mluvit. Můžeme si trochu promluvit, než začne natáčení?“ Zeptala se ho rychle a zadívala se na něj.
„Jasně… jasně promluvit, pojď, půjdeme stranou, támhle,“ ukázal a rovnou tam zamířil. Bylo to trochu bokem od všeho, a když se Bill vrátil s kafem pro Sofii, už ji neviděl a Toma taky ne. Povzdechl si a nezbylo mu nic jiného, než se zeptat Mii, která se motala kolem.
„Promiňte, neviděla jste náhodou Sofii?“ Zeptal se a jí.
„Viděla,“ přikývla hned na souhlas. „Šli někam táhle spolu s Tomem, a tak zamilovaně si spolu povídali. Jsou vážně sladcí,“ usmála se.
„Chápu,“ přikývl. „No… chtěla kafe,“ řekl rychle.
„Nebyla to úplně situace na kávu, byla to taková romantická atmosféra, ale je to na tobě,“ mrkla na něj a věnovala mu další úsměv.
„Pochopil jsem.“ řekl suše, ale zamířil tím směrem.

Uviděl je kousek cesty před sebou, jak stojí naproti sobě a něco řeší. Schoval se za strom a prostě je poslouchal. Věděl, že se to nemá, ale prostě si nemohl pomoct.
„Tome, chci se tě na něco zeptat. Všechny ty naše společné roky jsou pro tebe důležité, viď? Že mám pravdu?“ Zeptala se ho narovinu trochu nevrle.
„Samozřejmě,“ přikývl Tom a nechápal, o co jde.
„Ale já jsem teď v šoku, Tome. Ten kluk, co se jmenuje Bill, se kolem tebe stále motá. Toho se nedá nevšimnout. Já jsem viděla na vlastní oči, v jaké ten kluk žije čtvrti. Ty si doopravdy myslíš, že se takový ubožák k tobě hodí? Ty si to opravdu myslíš?!“ Zatlačila na něj a Bill jen sledoval zpoza stromu Tomův výraz. Vlastně ho ta odpověď docela zajímala. Tom tam jen stál, díval se všude kolem, jen ne na Sofii. Vypadal otrávený takovými otázkami a rozhodně neměl chuť na ně odpovídat. „Skutečně můžeš být tak naivní, Tome? Ne koukni, nechám všechno stranou,“ chytla ho za ruku. „Ten kluk vážně není pro zábavu na jednu noc, není pro tebe. Chápeš, no ne?“ Zeptala se ho a usmála se. „Pak ho necháš, zlomíš mu srdce, a tak. Vždyť on je strašně naivní, je to takový vesnický hlupáček.“
Tom se na ni podíval a trochu se zamračil. „Sofie, nech toho.“
„Dobře, nechávám toho. Chci od tebe jen tohle… zůstaneme spolu do zítřejšího večera. Jen přemýšlej o tom, co děláš. A zítra večer mi dáš jasnou odpověď, dobře?“ Zeptala se ho a Tom si připadal jako mezi mlýnskými koly.
„Dobře,“ kývl Tom. Spíše proto, aby měl klid.

Billovi tohle stačilo. Naštvaně se sebral a s hrnkem v ruce zamířil pryč. Byl naštvaný jako nikdy. Po dalších pár krocích, hrnek s kafem odhodil.
Tom se znovu podíval na Sofii a zakroutil hlavou. „Já přece nemám žádný problém s trávením času s tebou. Zítra spolu strávíme čas, ale nebudeme to už prodlužovat. Tohle téma uzavřeme. Prostě to chci říct teď už naposledy. Konec… Není zkrátka o čem přemýšlet, protože jestli to nedokážeš přijmout, tak se vrať. Já už nechci trápit a ani zraňovat tebe ani sebe,“ vysvětli jí rychle a bylo vidět na první pohled, jak to v Sofii neuvěřitelně vře. Tohle nečekala. Naštěstí tam přišel někdo z produkce a mávl na Toma.
„Všechno už je připraveno, pane Tome, můžeme natáčet,“ oznámila mu žena.
„Už jdu,“ zavolal ni a přikývl. Sofie jen mávla rukou a pokrčila rameny.
„No dobře, jdi,“ přikývla na souhlas.

***

„Gordone, sleduj důmyslnost svého syna,“ zabručela Simone a povzdechla si.
„Co je s důmyslností mého syna?“ Zeptal se rychle své ženy a podíval se stejným směrem jako ona. Gordon se zadíval na Billa, jak sedí vedle Toma, který točil tu reklamu. Neustále měl nějaké připomínky, snažil se všechno vysvětlovat hercům, zatímco Bill na něj zbožně hleděl, každou chvíli se ho letmo dotýkal nebo mu něco podával a podobně.
„Simone, proč je neustále vedle pana Toma?“ Zeptal se nechápavě své ženy.
„Copak sis nevšiml, že se mu pan Tom líbí?“ Pokrčila rameny a podívala se na svého muže.
„No… pokud je to tak, ať je vedle něj pořád,“ zasmál se rychle Gordon.
„Vždyť on si ho vůbec nevšímá,“ poznamenala rychle Simone.
„Podívej… ten kluk o něj nemá vůbec žádný zájem, pořád někam odbíhá. Bude lepší, když ho vezmeme a pojede domů,“ přikývl Gordon a zamířil k Billovi. Odvedl ho bokem a usmál se.

„Bille, máme tady zaparkované auto, pojedeš s námi, ano?“ Řekl mu rychle otec.
„Já ale nemůžu odjet, jsem tu kluk pro všechno a mám ještě spoustu práce,“ zakroutil nesouhlasně hlavou.
„Dobře, tak… pracuj, já jen… že tím možná trochu otravuješ ostatní, víš?“ Zkusil mu vysvětlit Gordon, ale Bill nechápal, kam tím míří. Ale Jay Jay se hned ozval.
„Tak to teda ne, naše práce je neustálá akce, Bill má pravdu,“ přikývl hned na souhlas.
„No dobře, jen… se tolik nevrhej do práce,“ řekla ještě Simone svému synovi.
„Vrhat se je nutné, jinak bude vymazán,“ poznamenal rychle Jay Jay. To se k nim přidal i Tom a hned se zasmál.
„Natáčení je hotové, všechno je v pořádku. Všem vám děkuju za pomoc. Ty palačinky byly neuvěřitelně dobré,“ otočil se k Somone. A potom samozřejmě i ke Gordonovi. „A vaše služby, pane Gordone, byly skvělé, dnes jste nás zachránili.“ Usmál se na oba dva.
„Co to povídáte? Vždyť to bylo jen obyčejné jídlo, jako vařím každý den,“ mávla nad tím rukou Simone.
„Noo… jestli takhle vaříte denně, nezbavíte se mě,“ zasmál se vesele. „Třeba někdy spolu budeme spolupracovat. Ještě jednou moc děkujeme. Tak… my to teď půjdeme všechno sbalit,“ usmál se Tom a díval se na Billa.
„Jistě, pane Tome,“ přikývl Bill a ještě se rychle rozloučil s rodiči. „Uvidíme se potom, ahoj.“ Zamával jim a rychle se vydal za Tomem.

***

„Přijdeš večer domů, Tome?“ Zeptala se ho Sofie, když ji vezl domů. On měl ještě spoustu práce, takže se nemohl déle s týmem zdržovat. Navíc, zůstala tam Jane a on věděl, že se o balení postará.
„Ne, musím naléhavě do střižny, ta reklama se musí dodělat,“ vysvětlil jí a díval se rovnou před sebe.
„Takže… nebudeš celou noc doma?“ Zeptala se ho trochu překvapeně.
„Ne, nebudu,“ zakroutil hlavou. Vlastně tam ani nechtěl být a byl rád, že má takhle skvělou výmluvu, i když to tak úplně výmluva nebyla.
„No… zítra je už víkend. Tak přijeď domů, můžeš se hezky vyspat. Potom můžeme být spolu. Oslavíme moje narozky,“ řekla mu nadšeně. Tom nakrčil čelo a krátce se na ni podíval.
„Nemáš je až za týden?“ Zeptal se jí a znovu se podíval na cestu.
„No jo, ale vycházejí na všední den, proto jsem si myslela, že je oslavíme zítra. Připravím dobré jídlo,“ navrhla rychle a usmála se. Tom jen bez výrazu přikývl. „Nevíš, jestli máme doma svíčky?“

„Tak vy máte narozeniny, Sofie? Gratuluju!“ Vyskočil Bill rychle ze svého místa vzadu a naklonil se mezi přední sedadla.
„Díky, drahoušku… díky,“ usmála se falešně.
„Bille, chceš odvézt domů, nebo… někam jinam?“ Zeptal se ho Tom a lehce natočil hlavu dozadu. Bill se zamyslel a nevěděl, co říct, ale jeho vnitřní hlas se téměř okamžitě ozval.
„Nebuď jen hodný kluk, nadešel čas k boji, nesmíš je nechat ani chviličku o samotě. Buď s nimi, dokud to půjde, Bille, udělej to!!“ A Bill si pro sebe přikývl. Ten hlas měl pravdu, zatracenou pravdu.
„Pane Tome… obvykle vás takhle neobtěžuji, ale jsem docela dost unavený. Vy jste taky určitě dost unavený. Půjdete ještě do střižny, uděláte film… pak se vyspíte, a potom má Sofie narozeniny,“ rozmluvil se, aniž by to dávalo větší smysl.
„Z toho vyplývá, že tě hodím domů,“ uzavřel Tom s úsměvem.
„Ano prosím, vyhoďte mě doma,“ usmál se na Toma, když viděl, jak se něj Tom dívá do zrcátka.
„Dobře,“ naklonil hlavu a podíval se na Billa se širokým úsměvem.

„Mimochodem… je tu ta vaše fobie, raději byste neměl překračovat rychlost,“ rychle poznamenal Bill, když si všiml, že Tom jede docela rychle.
„Á máš pravdu… raději zpomalím, aby se něco nestalo,“ přikývl Tom s úsměvem a zpomalil na čtyřicítku. „No… mnoho nechybělo.“ Ušklíbl se s úsměvem a podíval se znovu na cestu.
„Zjistil jsem to, jak jsme si povídali,“ řekl jen tak a podíval se na Sofii, aby ji taky trochu uzemnil.
„Ano, na chvíli jsem zapomněl, že mám fobii,“ přiznal tiše a spokojeně se znovu opřel. Bill byl takhle blízko a on si to vážně užíval. Nakonec zastavil před Billovým domem, ale ten neměl v úmyslu jen tak vysednout. Sofie vypadala poněkud nevrle a tvářila se kysele. Tom se bavil a musel se neustále usmívat.
„Ještě je toho hodně před námi, máme před sebou dlouhou cestu, ale nemusíš nijak spěchat. Nevystupuj, ještě nějakou chvíli máme,“ řekl pobaveně Tom a sledoval okolí předním sklem.
„Ááá jo, mockrát děkuju,“ zasmál se Bill a rychle vyskočil z auta. „Zítra neshledanou,“ zavolal Bill.
„Že bysme ještě pozdravili tvou mámu?“ Zeptal se ho Tom a Bill se usmál.
„Já jí to vyřídím,“ přikývl hned a opřel se o dveře.

„Říkal zítra na shledanou?? Vždyť… zítra je sobota,“ podotkla nechápavě Sofie a podívala se na Toma.
„To je z horka, poslední dobou je extrémní vedro,“ pokrčil rameny Tom a dál to už nerozebíral.
Bill se na Toma usmíval a Tom nemohl jinak, než mu to oplácet. Sofie našpulila rty, když tohle viděla, a docela nevrle si poposedla.
„Tome, tak pojedeme už?“ Tom přikývl a znovu nastartoval.
„Nezapomeň pozdravovat mamku, hm?“ Usmál se ještě na Billa, a ten jen přikývl a zamával mu, když se Tom rozjel pryč.
Počkal, až Tom zahne za roh a rychle chňapl po telefonu a vytočil Nancy. Spokojeně přiložil telefon k uchu a čekal.
„Ahoj Nancy, mám skvělou zprávu, bude narozeninová oslava. Joo, Sofie má narozeniny a pan Tom jí tajně chystá oslavu, speciální oslavu a celá firma je zvaná. Mě pan Tom nepozval, to vůbec nevadí. Říkal to jeden člověk z firmy. Pracuje tam snad tisíc lidí, teď už nevím, kdo to byl. Máme ten náš telefonní seznam, hned je začni obvolávat. Řekni jim, ať to řeknou dál, rozšíříme to. U pana Toma doma v šest. Ehm… tedy ne, v pět. Uvidíme se u něj.“ Rychle ukončil hovor a vesele rukama zatleskal.
„Teď jsi skončila, Sofie,“ zasmál se pobaveně a zamířil domů.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)