Na křídlech Albatrosa 40.

autor: Lauinka

Tom odvezl Sofii domů, a pak se vydal rovnou do střižny. Do rána práce musela být a on rozhodně nepatřil k těm nespolehlivým. Když řekl, že bude všechno připravené, tak prostě vždy bylo.
Vrhl se rovnou do práce a pustil si celou nahrávku. Už teď věděl, že to bude dlouhá noc. Udělal si několik poznámek o tom, co kde bude muset vypustit a jak to udělat. Natočeného materiálu byla spousta, teď už záleželo jen na něm. Zastavil video a zaškrtl další poznámku na papíru.
Pak video zase pustil a sledoval ho, když byla další zkažená klapka, docela pobaveně se zasmál. V tom se tam objevil Bill, vesele máchal rukama a snažil se být prospěšný hercům, i když vypadal docela komicky. Tom se zasmál a sledoval ho. Pak záznam na chvíli zastavil a spokojeně se zadíval na horní obrazovku. Bill byl v dřepu, upravoval něco na stolku a vedle jeho obličeje zářila cedule, kde stálo. „Stay Sweet“, což bylo neskutečně trefné. On byl rozhodně sladký, a to za všech okolností.
Ještě chvíli takhle sledoval obrazovku, když se jeho telefon rozezněl. Rovnou po něm sáhl a usmál se, když na displeji blikalo Billovo jméno.

„Bille?“ Usmál se hned do telefonu.
„Pane Tome, jak se máte? Jak to jde? Zajímalo mě, jak jde stříhání,“ začal nejistě do telefonu.
„Zajímalo tě stříhání? No… dobře, dobře to jde. Moc si to užívám, teď… se u toho i bavím,“ zasmál se trochu a podíval se na horní obrazovku, kde měl stále stopnutého Billa.
„No… říkal jste, že to bude trvat až někdy do rána. Kolik asi tak hodin?“ Chtěl se trochu ujistit Bill.
„Proč?“ Zeptal ho Tom trochu překvapeně.
„No… ehm… no protože jsem prostě chtěl vědět, kolik hodin normálně stříhání trvá,“ pokusil se trochu zalhat.
„To je u každé reklamy různé, tuhle nestihnu dřív než v devět ráno,“ odpověděl Tom upřímně.
„Skvělý,“ vydechl až moc nadšeně Bill.

„Bezva,“ zasmál se i Tom, když mu to celé došlo. „Ty nechceš, abych se vrátil domů, že Bille?“ Zeptal se ho rovnou s úsměvem.
„Kdepak, pane Tome, to nemá žádnou souvislost. Proč bych to nechtěl?“ Zeptal se ho rychle a kousl se do rtu.
„Copak já vím, necítíš třeba nějaký neklid kvůli Sofii?“ Zeptal se znovu Tom a usmál se, když si uvědomil, že černovlásek žárlí.
„To s tím vůbec nesouvisí… zajímalo mě, co vy a jak vám jde střih. Hlavně ten mě zajímal,“ řekl rychle a usmál se.
„Pokud tě to hodně zajímá, můžeme stříhat společně,“ nabídl mu hned.
„Já raději teď nebudu odcházet z domu, pane Tome,“ usmál se a představil si matku, jak moc by šílela, kdyby zjistila, že zase není doma.
„Jasně… v tom případě mi volej, často mi volej, ano?“ Zasmál se Tom a zadíval se na Billa na obrazovce.
„Dobře, budu… tak zatím,“ rozloučil se s ním a hovor ukončil. Tiše zapištěl štěstím a zatleskal rukama.

***

„Vítej, Tome,“ usmála se Sofie, když jí poslíček dovezl nějaké krabice a ve dveřích se zjevil i Tom.
„Díky,“ řekl jí rychle a podíval se na krabice na chodbě. „Co je v těch krabicích?“ Zeptal se překvapeně.
„Ehm… nějaké mé věci, co zůstaly u mámy ve skladu, něco hledám,“ usmála se na něj. „Bude to někde v nich.“ Pokrčila rameny.
„Rozumím,“ přikývl Tom. „Na chvíli si lehnu,“ nakrčil trochu čelo, když se ozval zvonek. Tom zamířil rovnou ke dveřím a otevřel je.
„Dobré ráno, tohle je pro paní Sofii,“ oznámil mu poslíček, který v rukou držel kytici. Tom si ji prohlédl a přikývl. „Vezmu to,“ usmál se na toho chlapíka a kytici přebral.
„Ehm, Sofie?“ Zamířil rovnou do obýváku za ní. „Tohle ti přišlo,“ pokrčil rameny a kytici jí předal. Sofie se usmála a prohlédla si ji. Vytáhla malý vzkaz:

„Všechno nejlepší, Sofie. V pět jsme u vás.“

„Ooo Tome, ty jsi opravdu plný překvapení,“ usmála se vesele a políbila ho na tvář.
„Vážně?“ Zeptal se naprosto nechápavě.
„Jsou moc krásné,“ vydechla nadšeně, když se znovu ozval zvonek.
„No… půjdu zase otevřít,“ zasmál se Tom a ukázal směrem ke dveřím, kam se hned vydal. Otevřel dveře a tam stáli dva muži z agentury.
„Přivezli jsme nějaké věci na oslavu paní Sofie,“ oznámil mu jeden z nich. Tom povytáhl obočí.
„Párty?“ Zeptal se trochu nechápavě. „Pojďte dál,“ mávl rukou, aby šli. V tom přišla znovu Sofie.
„Ooo Tome, nemůžu tomu uvěřit. Tohle vypadá nádherně. Tohle je moc krásný začátek dne. Díky Tobě… Vůbec bych od tebe nečekala, že mi připravíš párty, to je tak úžasné překvapení,“ nadšeně pobíhala kolem. Tom na ni jen nechápavě hleděl a netušil, co se tady děje.
„Já bych to od sebe taky nečekal,“ přiznal nakonec s pokrčením ramen.

***

Bill už byl hodně blízko Tomova domu. Nesl velké překvapení a pomáhal mu s tím Jay Jay.
„Jay Jayi, pospěš si,“ pobídl ho rychle Bill.
„Vždyť spěchám. Nechápu, proč jdeme takhle brzy ráno k panu Tomovi,“ povzdechl si nechápavě.
„Buď v klidu a nech to na mně,“ zasmál se vesele Bill.
„Nejsem vůbec klidný, protože ty jsi. Co uděláme, až zazvoníme? Řekneme panu Tomovi, tak tady nás máte??“ Zeptal se nechápavě a snažil se uklidnit.
„Jako poslíčky,“ otočil se na něj Bill. „Stačí, když budeš jen stát za mnou, já zazvoním.“
„Já večer na tu párty vůbec nejdu, tak nechápu, co tady vlastně dělám. No dobře, teď ti pomůžu a ty večer pomůžeš mně. Pomůžeš mi stěhovat krabice,“ oznámil mu rychle.
„Nemůžu,“ řekl rychle Bill a vydechl. Jay Jay se zamračil a naštvaně přikývl na souhlas.
„Tak jdeme dovnitř… co to vůbec neseš?“ Nakrčil trochu čelo a podíval se na Billa.
„Jsou to takové speciální bochánky,“ zasmál se vesele.

„Copak je bude jíst hned po ránu?“ Zeptal se ho hned nechápavě Jay Jay.
„Jen se nestarej,“ zamračil se trochu Bill a zamířil ke dveřím domu. „Nejdůležitější je vždy záměr. Uvidíme, jestli z lásky bude jíst syrové kuřecí maso,“ ušklíbl se a rychle zazvonil. Ve dveřích se během chvíle objevil Tom.
„Oh, pane Tome, říkal jste, že budete stříhat až do rána. Kdy jste… tedy, jak šlo stříhání?“ Zeptal se ho rychle Bill a zasmál se. Tom mu věnoval unavený pohled a podíval se na Jay Jaye.
„Jak je Jay Jayi?“ Zeptal se ho, a pak se podíval na Billa. „Střih šel dobře,“ přikývl na souhlas.
„Bezva,“ rozzářil se Bill.
„Co potřebujete takhle brzy ráno?“ Podíval se na oba a byl opravdu zvědavý.
„Co potřebujeme? Já… říkal jsem, ať sem nechodíme, ale Bill na tom trval,“ řekl rychle a podíval se na černovláska.
„Pane Tome, paní Sofie má narozeniny, bude potřeba vše zařídit. Říkal jsem si, že bude potřeba pomoc. Měl jsem pravdu, že?“ Zasmál se trochu a proklouzl Tomovi pod rukou.
„Odkud víš, že má Sofie párty?“ Zeptal se překvapeně Tom a zamířil za ním.
„No… já… někdo mi to řekl,“ usmál se Bill. „Už ani nevím, kdo to byl. Někdo mi to povídal, ale už si nemůžu vzpomenout, pane Tome.“ Dodal rychle.

„Někdo to povídal?“ Ujistil se rychle Tom. Bill přikývl a Tom se kousl do rtu a přemýšlel. Povzdechl si a rukou se opřel o skříňku. „Bille, co to proboha, zase děláš? Proč to děláš?“ Zeptal se ho a zadíval se na něj.
„Já něco dělám?“ Zeptal se ho a prstem ukázal na sebe. „Paní Sofie má narozeniny, šel jsem pomoct, a hned zase poběžím,“ pokrčil rychle rameny.
„Zase poběžíš?“ Zasmál se pobaveně.
Bill zamířil dál do domu a v obýváku narazil na Sofii. „Aa Bille, ty jsi tady taky?“ Zeptala se trochu bez nadšení.
„Vždy, když vás vidím, kladu si stejnou otázku,“ zamumlal si rychle pro sebe a zamířil ven, aby mohl vše nachystat.

***

„Pane Tome, já večer nepřijdu, mám spoustu práce v budově opery,“ řekl mu rychle Jay Jay, když se tu docela zdržel a musel odejít. Tom hned přikývl na souhlas.
„No jasně, a… proč jsi vlastně přišel?“ Zeptal se ho rychle Tom a Jay Jay pokrčil rameny.
„No… to vlastně úplně nevím, ale… už běžím, tak nashle.“ Zasmál se a zamířil rovnou ke dveřím. Tom zakroutil hlavou a zamířil zase ven. Už se to tady rýsovalo. Výzdoba byla velmi hezká a vkusná a Bill s ostatními rozhodně odváděli dobrou práci.
„Jak je? Dobrý?“ Usmál se Tom, když se přiblížil k Billovi.
„Jo, dobrý,“ kývl hned na souhlas. „Svíčky a tak… no líbí se vám takové překvapení?“ Zeptal se ho Bill a podíval se na něj.
„To nemůžu říct,“ zakroutil lehce hlavou.
„A… co třeba domácí jídlo jako překvapení?“ Pozvedl obočí Bill a usmál se.
„To záleží, od koho by bylo, potom… co je to za překvapení a kdo ho připravil,“ usmál se a trošku se k němu přiblížil.

Vtom se ve dveřích objevila Sofie, která se převlékla do šatů a pozorovala je. Našpulila rty a zamračila se.
„No… jo jo, taky si myslím,“ souhlasil Bill. Sofie si rychle vzadu rozepla kousek zipu na šatech a s úsměvem se k nim přiblížila.
„Tome? Nejde mi zapnout zip na šatech, pomohl bys mi?“ Zeptala se ho a otočila se zády. Rukou si odhrnula vlasy a usmála se.
„Zkusím to,“ kývl Tom a chtěl tam jít, ale Bill ho hned zadržel.
„Ne ne, pane Tome, kdepak… Pan Tom by to určitě nezapl, má velké ruce a zip by mu nešel zapnout. Ukažte, já se o to postarám,“ rychle si stoupl za ni.
„Zapnul jsi to?“ Zeptal se ho Tom a nakukoval mu přes rameno.
„Už to skoro mám,“ zasmál se Bill a dopnul zip. „Tak a je to,“ přikývl na souhlas a zase od Sofie odstoupil.
„Má pravdu, mám velké ruce a… velkou sílu i velké prsty,“ hned obrátil ruce dlaněmi vzhůru a pokrčil rameny. Sofie mu věnovala otrávený pohled.

„Děkuju, Bille,“ našpulila lehce rty a protočil očima.
„Není zač Sofie,“ usmál se na ni krátce, než se zase otočil na Toma. „Mohl byste se mnou prosím do kuchyně? Je tam zvláštní a důležitá věc,“ zasmál se trochu Bill a pozvedl obočí.
„Hodně důležitá?“ Zeptal se s úsměvem a Bill hned se smíchem přikývl. „Důležitá a naléhavá?“ Ujistil se znovu se smíchem Tom a Bill znovu vážně přikývl. „Už tomu rozumím,“ přikývl Tom, a hned se tedy s Billem vydal do kuchyně.
„Vy počkejte tady a já se hned vrátím,“ zasmál se Bill a odběhl do chodby, kde tašku nechal.
„Jsem opravdu zvědavý, co je tak naléhavé,“ řekl Tom a nakukoval do chodby, kam Bill zmizel.
„Tadáááá, udělal jsem vám tyhle úžasné bochánky,“ zasmál se Bill a odklopil víko z misky. Tom se usmál a pořádně si to prohlédl.
„Oh, to ne… tohle spořádám během chvíle,“ zasmál se Tom a podíval se na Billa.
„Jen si dejte,“ přikývl hned a sledoval Toma.
„Rozhodně si dám,“ přikývl hned Tom. „Hledám, který je nejhezčí,“ usmál se, a nakonec se jednoho chopil. Podíval se na Billa a rovnu se do něj zakousl. Bill ho nadšeně sledoval, jak s úsměvem začal žvýkat, ale postupně se jeho tvář z usměvavé stala vyděšenou, a pak se dokonce začal dusit. Pomalu polkl a znovu si kousl, i když tentokrát jen nepatrně. Bill hned sáhl po sklenici a rychle mu nalil vodu.

„Pane Tome,“ vydechl a hned mu ji podal.
„To nic… takhle jsi to… udělal schválně? Nebo… věděl jsi, co děláš? Chtěl jsi… to udělat tak… hnusné? Nebo se to stalo jenom nedopatřením?“ Znovu si kousl a Bill ho se širokým úsměvem pozoroval. „Jak se to dá takhle zkazit?“ Zeptal se ho trochu pobaveně.
„Je to hodně hnusné, že?“ Zeptal se ho Bill a Tom mu věnoval jen široký úsměv, který mluvil za vše. „Je to strašná ostuda, že jo? Dal jsem tam spoustu chilli.“ Začal se hned omluvně smát.
„Horší jsem v životě nejedl,“ zasmál se znovu Tom a dojedl ten poslední kousek, co držel v ruce. „Tak špatné jsem si ani nedokázal představit.“ Vzal si další a zase si kousl.
„A to jsem je dělal podle receptu,“ rozhodil nechápavě rukama Bill. „Nedělal jsem je jen tak, jak mě napadlo, a i přesto se tak moc nepovedly.“ Smál se Bill a Tom si znovu s úsměvem kousl.
„Jsou naprosto šílené,“ zasmál se pobaveně. „Šíleně pálivé, šíleně.“

„Jestli máte spálenou pusu, tak toho tolik nejezte,“ zakroutil Bill hlavou a zasmál se, když si Tom znovu kousnul.
„Ne, sním to, sním… kvůli tobě to pro jednou sním,“ přikývl hned Tom a znovu si kousl.
„Tak jo, já půjdu. Zajdu se domů osprchovat a večer pak ještě přijdu, ano?“ Zeptal se Bill se smíchem a Tom hned přikývl.
„Ano, přijď. Určitě přijď,“ přikývl Tom. Bill se usmál a přikryl ty bochánky víkem.
„Tohle dám do ledničky, třeba si pak ještě dáte,“ zasmál Bill a Tom se snažil dojíst kousek ve své ruce.
„Ale měl jsi s tím tolik práce, mohl sis ji ušetřit, hm?“ Usmál se stále ještě pobavený Tom.
„Ale néé, tolik vám chutnají. Nikomu je nenabízejte, dobře?“ S úsměvem si prohlédl jeho rudý obličej a znovu se zasmál.
„Dobrá, jistě… už raději běž. Klidně mě tu nech samotného… s tímhle,“ zašeptal si pro sebe a podíval se na poslední sousto ve své ruce.

***

„Ty dnes jenom celý záříš,“ zasmála se Nancy, když seděla s Billem v taxíku, který je měl odvézt na Sofiinu párty. Bill si dal záležet. Zvolil jen lehké líčení, vlasy měl krásně vyžehlené. Na sobě měl černé triko, přes které měl pruhované sako, kde se snoubil černý proužek s bílým. Kolem krku široký řetízek, který zvýrazňoval jeho oblibu v ozdobách, podobně jako u Toma. Kalhoty byly obyčejné černé, úzké, které zvýrazňovaly hubené dlouhé nohy. A vysoké boty, které byly rozvázané. Dneska se sebou byl hodně spokojený, rozhodně se chtěl líbit Tomovi. Nezapomněl ani na svůj parfém.
„Moc děkuju Nancy, tobě to taky moc sluší,“ věnoval jí jeden ze svých sladkých úsměvů.
„Děkuju,“ usmála se a podívala se z okýnka. Billův úsměv trochu povadl a povzdechl si.
„Víš… já teď myslím na Jay Jaye. Chudák pracuje a my si jdeme na oslavu,“ podíval se na ni a ona se znovu usmála.
„Ale prosím tě… nemysli teď na Jay Jaye.“ Mávla nad tím rukou. „Třeba skončí dřív a taky na tu oslavu přijde,“ přikývla hned na souhlas.
„No… snad jo,“ povzdechl si a pomyslel si, že mu tam vlastně bude i docela chybět.

„Mimochodem… dneska to bude skvělá akce. Všechny akce u Kaulitzových jsou tak báječné. Pan Tom si dal dnes velmi záležet kvůli paní Sofii,“ řekla velice vzrušeně.
„Jasně, že ano, vždyť jsou to narozeniny, výjimečný den,“ řekl Bill trochu suše a musel se hodně ovládnout, aby neprotočil oči.
„Zlato, nejsou to jenom narozeniny. Pan Tom a paní Sofie spolu budou i bydlet,“ řekla znovu nadšeně a zadívala se na Billa, který se na ni šokovaně otočil.
„Co jsi to řekla?“ Zeptal se znovu, protože měl pocit, že špatně slyšel.
„Ano, náš firemní řidič dneska pracoval pro Sofii. Všechny věci, které měla u svojí mámy, dali do krabic a nastěhovali je do domu pana Toma,“ přikývla rychle a zasmála se.
„Víš to jistě?“ Zeptal se jí trochu překvapeně a ihned posmutněl. Snažil se si utřídit myšlenky a nějak si to v hlavě vyvrátit, ale když tam přišel, viděl ty krabice.
„Jasně, že ano, já jsem zařizovala firemního řidiče, ale to ještě není všechno. Rušila jsem Sofiinu zpáteční letenku, no jo a ještě jsem jí zařizovala tady v LA nějakou pracovní schůzku,“ zasmála se vesele.

Bill cítil, jak se mu rozbušilo srdce, jak najednou nemůže dýchat. Chtělo se mu brečet, ale to nechtěl před Nancy, jak by jí to vysvětlil? Zavřel oči a snažil se to nějak vstřebat.
„Takže zůstává,“ řekl tiše a zadíval se na ruce ve svém klíně.
„Zlato, nezůstává, stěhuje se do domu pana Toma i do jeho srdce. To je tak romantické,“ zahihňala se vesele a poposedla si na místě. Bill se zadíval z okýnka a cítil, jak mu puká srdce. Najednou cítil, že tam nemůže jet. Že nemůže vidět Toma šťastného s ní. Že nedokáže dál snášet, jak se kolem něj motá, jak na něj sahá a všechno. Nedokázal by to, jelikož věděl, že ona může, má na to právo. Pokud se usmířili, on tam neměl co dělat. Rychle zamrkal a podíval se na Nancy.

„Nancy, já… já jsem si to teď rozmyslel,“ řekl rychle a zamrkal.
„Co? Ale proč? Jdeme se přece bavit,“ nechápavě se na něj zadívala.
„Mně by se tam stejně nelíbilo, vždyť tam nebude Jay Jay, a navíc je to jen oslava narozenin. Takové věci nejsou pro mě,“ rychle zakroutil hlavou a nahnul se k řidiči. „Mohl bych tady někde vystoupit, prosím?“ Rychle na něj zavolal. „Nejlepší bude, když půjdu Jay Jayovi pomoct do opery,“ přikývl rychle směrem k Nacy.
„Bille, ale to nemusíš, vždyť… budeme tam stejně spolu, tak proč to řešíš?“ Zeptala se ho znovu nechápavě. Bill jen rychle zakroutil hlavou, a když mu taxi zastavilo u krajnice, beze slova vystoupil z auta. Šokovaně stál na místě a díval se do země neschopen dýchat. Stále měl v hlavě ta slova, co mu Nancy řekla, a nedokázal to pobrat. Pomalu se procházel městem. Nedokázal se s tím smířit. Pomalu zamířil směrem k opeře, aby mohl pomoct Jay Jayovi.

***

Tom se moc nebavil. Cítil se trochu unavený a na zahradě byla spousta lidí. A přísahal, že kdyby neměl přijít Bill, už by tu nebyl. Nalil si whisky a opřel o jeden ze stolků, který na zahradě vyrostl pro potřebu párty. Ani nevěděl, kolik panáků už vypil, ale Bill nikde. Začínal být nervózní, hodně nervózní.
Napil se ze sklenky a podíval se po lidech, kteří byli tady. Někteří tančili, pili, bavili se, ale Bill nikde nebyl. Snažil se být trpělivý, ale i tak mu tohle přišlo trochu divné. Povzdechl si, když si všiml Nancy, která akorát procházela kolem něj.
„Nancy, počkej, můžeš sem na chvilku? Ehm… ty nevíš, kde je Bill? Víš o něm něco?“ Zeptal se jí rychle. Nancy nejistě přešlápla a podívala se na Toma.
„No, jeli jsme společně v jednom taxíku, řekla jsem mu, že tady bude bydlet i paní Sofie,“ řekla mu a pokrčila rameny. Tom se na ni vážně zadíval.
„No a co řekl?“ Přitlačil na ni nedočkavě.
„On mi na to odpověděl, že tohle bude vaše soukromá párty a že by se tady necítil dobře. Moc ji nezná, tak proto nepřišel,“ usmála se na něj mile. Tom se na ni tvrdě podíval a nadechl se.

„Nancy, ty jsi řekla Billovi, že se sem Sofie stěhuje?“ Zeptal se naprosto vážně a Nancy trochu pokrčila rameny.
„Ovšem,“ řekla rychle se širokým úsměvem.
„Jak tě tohle napadlo?! Proč sis tohle vymyslela?!“ Odpověděl okamžitě naštvaně a sevřel čelist.
„Pane Tome, no já si to myslela, když se rušila ta letenka a stěhovaly se věci,“ pokrčila trochu plaše rameny.
„Nancy, výborně. Jenom tak dál! Jen v tom pokračuj! Nenech se rozhodit a jen v tom pokračuj!“ Napil se rychle ze sklenky a měl co dělat, aby jí nemrštil o zem, jak se cítil vytočený.
„Pane Tome, já… nezlobte se. Hned to vše zase napravím,“ zkoušela se mu nějak omluvit.
„Co jako napravíš? Co s tím chceš udělat?“ Zeptal se jí naprosto nechápavě.
„Pane Tome, no dobře… stalo se nepříjemné nedorozumění, ale Bill to špatně pochopil a já nechápu, proč jste z toho tak moc rozčílený,“ vydechla překvapeně a zadívala na něj. Tom se na ni zle podíval a ona hned přikývla. „Pane Tome, dobře… já se vám moc omluvám,“ vydechla, ale Tom to už nechtěl slyšet. Naštvaně se točil a zamířil raději do domu.

***

„Jay Jayi, jedu za tebou, jsi v té opeře?“ Promluvil smutně do telefonu, když mu konečně Jay Jay zvedl telefon.
„No… teď jsem přišel k bočnímu vchodu do opery. Vrátný mi dal klíče, takže půjdu dovnitř, ale Bille… no víš, že mám tu fobii z prázdných budov, a proto to moc nedávám. Asi tam nepůjdu…“ povzdechl si.
„Ty to zvládneš,“ podpořil ho rychle Bill a maličko se usmál. Jay Jay bude určitě dobrá volba. Kdyby šel domů, dostal by obrovský výslech od rodičů a na to neměl náladu.
Rychle vešel bočním vchodem dovnitř. Dostal se do nějaké úzké dlouhé uličky, která byla plná různých věcí. Pomalu šel chodbou a rozhlížel se kolem.
„Jay Jayi?“ Zavolal nejistě, když se před ním zjevil a vyděšeně vykřikl.
„Božeee, málem jsem umřel. Vyděsil jsi mě!“ Vykřikl polekaně a jen pozvedl obočí.
„Jen klid, to jsem já,“ vydechl smutně a pomalu Jay Jaye objal.
„Měl jsem pocit, že jsem mrtvý,“ vydechl Jay Jay a snažil se uklidnit. Bill si povzdechl a na chvíli zavřel oči. „Nejsem mrtvý?“

„Na to samé se ptám sám sebe celý večer,“ řekl tiše Bill. „Co tu děláš?“ Zeptal se ho a podíval se kolem.
„No co by… kontroluju světla,“ pokrčil rameny a díval se na Billa, který vypadal strašně smutně. Bill se na něj podíval, když ho něco napadlo.
„Teď jsme za jevištěm, že?“ Ukázal za svoje záda. „Kde je vstup do sálu?“ Zeptal se ho zvědavě.
„Vstup do sálu je rovně, a potom doprava,“ ukázal Jay Jay na dlouhou chodbu před nimi. Bill přikývl a pomalu se tou chodbou vydal. Otevřel velké křídlové dveře, které se po zahnutí doprava před ním objevily. Usmál se, když uviděl obrovský sál s rudým kobercem i sedačkami. Pomalu šel prostředkem a dál fascinovaně hleděl kolem sebe. Zastavil se asi uprostřed, když se světlo zhaslo a rozsvítily se nějaké zářivé hvězdy běhající kolem něj. Fascinovaně sledoval tuhle show a spokojeně se usmál. Zavřel oči a vzpomínal na první setkání s Tomem, na to, jak si pustil pusu na špacír a on se ho potom zeptal na jméno.

Otočil se a pohledem se zahleděl na malé balkonky nahoře. Vzpomínal, jak vešel do jedné z nich, jak tam byla tma a tam daroval svůj první polibek člověku, kterého neznal. Potom utekl, ale nikdy si nepřál tolik zůstat. Vzpomínal na to, jak s Tomem strávil večer v chatce, jak ho nazval zlým králem a jak tančili. Jak se spokojeně choulil k jeho hrudi. Vzpomínal i na to, jak leželi spolu v síti, dívali se vzájemně do očí a užívali si jeden druhého. Jak chtěl odejít a Tom ho přemluvil, aby zůstal pět minut.
Pak si ale uvědomil krutou realitu a otočil se k odchodu, když se světla zhasla úplně. Pak se znovu rozsvítilo a on si sedl na jednu sedačku. Vzal rychle mobil do ruky a rozklikl novou zprávu pro Toma. Rychle tam naťukal: „Kéž byste tady byl…“
Pak zakroutil hlavou a všechno to rychle smazal, ne to byla hloupost. Zamyslel se a začal psát znovu: „Kéž byste byl vy ten Albatros…“
Ne, ani to nebylo dobré. Říkalo to až moc. Povzdechl si a znovu se zamyslel. Kousl se do rtu a na chvíli zavřel oči. Pak znovu začal psát: „Kéž by…“ ano, to bylo to nejvhodnější, co psát. Tiše si nechal stéct slzu po tváři a zprávu odeslal.

Bill seděl na sedadle a přemýšlel nad tím vším, co se za tak kráskou dobu stalo, a nedokázal uvěřit. Vždycky doufal, že láska je krásná, ale láska bolela. Tom si vybral Sofii a on to vlastně chápal. Který muž by jí dokázal odolat? Který muž by dal přesnost jemu před ní? Znovu nechal stéct po tvářích slzy, když se dveře znovu otevřely a vešel do nich Jay Jay.
„Taaak, Bille, mám to skoro hotové, za chvíli vyrazíme,“ řekl vesele a zamířil až k černovláskovi. Ale jeho úsměv hned zmrzl, když viděl, že pláče. Nakrčil trochu čelo a díval se na Billa.
„Jay Jayi, věříš na pohádky?“ Zeptal se ho uplakaný Bill.
„Na pohádky věřím, beru moc vážně i horory,“ hned přikývl na souhlas. „A ty?“
Bill se smutně usmál a přikývl na souhlas. „Já taky. Ale já věřím pohádkám. A ten princ z pohádek mě bude už navždy milovat. Bude mě milovat celým srdcem v dobrém, i ve zlém. Věřím, že ať se stane cokoliv, že si mě stejně nakonec najde.“ Rozplakal se úplně. Pak se ale nadechl a začal se smát. „Víš, že jsi to vlastně celé zavinil ty?“

„Ale jak to? Co kvůli mně začalo?“ Nechápal Jay Jay a sedl si vedle něj na sedadlo.
„Na oslavě čtyřicátého výročí, ty jsi mi řekl řada D. Řekl jsi, že je to nahoře. Mě jsem být tady s vámi, ale místo toho jsem šel nahoru. Říkal jsi, že je to až nahoře,“ ukázal prstem k lóžím a Jay Jay se tam podíval.
„Já… všechno vždycky takhle popletu. Něco se tam stalo? Nechápu, proč jsem to popletl,“ pokrčil rameny a zadíval se na Billa.
„Ano,“ přikývl rychle. „Vlastně jsi udělal něco moc hezkého. Díky tobě jsem tu potkal prince přezdívaného Albatros. A nakonec mě i políbil,“ přikývl Bill s úsměvem a uplakaným pohledem se podíval na svého kamaráda. Jay Jay vykulil oči.
„Vy s Albatrosem, na oslavě čtyřicátého výročí?“ Ukázal za sebe na lóži a Bill hned jistě přikývl a usmál se.
„Víš, jak jsem ti řekl o člověku, který mě nikdy nebude milovat?“ Zašeptal tiše a zavřel oči.
„Tak to je ten tajemný muž,“ odhalil okamžitě Jay Jay. Bill znovu s dalšími slzami přikývl na souhlas.

„On mě nikdy milovat nebude. Nikdy mě nemiloval, tím jsem si jistý. Protože si vybral někoho jiného. Ta holka se stěhuje k němu domů. Už jsem s tím smířený. To už je osud,“ propukl v pláč a zaklonil hlavu přes sedačku. „Jsme spolu tady v opeře, abych zapomněl na muže, kterého miluju. Čekám tady na Albatrose a modlím se,“ nechal další a další slzy stékat po svých tvářích. „Ach Bille, ty tvoje sny a chlapi, co tě nemilují,“ povzdechl si sám nad sebou.
„Bille, poslyš… člověk nemůže žít bez snů. A ten Albatros si tě najde, pokud k tobě cítí to samé. Tím si buď jistý! Ano!“ Přikývl a položil mu ruku na rameno. Bill se na něj s malým úsměvem zadíval. „Tak jo… já… dodělám ta světla, a potom půjdeme, dobře?“ Podíval se na Billa, který přikývl na souhlas a zadíval se na svého kamaráda.
„Dobře,“ zašeptal tiše a nechal Jay Jaye, aby šel. Zadíval se na jeho odcházející záda a zavřel na okamžik oči. Snažil se myslet pozitivně a řekl si, že tady na Jay Jaye prostě počká.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)