Na křídlech Albatrosa 42.

autor: Lauinka

Bill nemohl uvěřit vlastním uším. Dva čaje? Tom po něm chtěl opravdu dva čaje? A ještě to musel udělat takovou oklikou, že to vzkázal po Jay Jayovi?
„Fajn… dva čaje,“ zakroutil si pro sebe hlavou a hodil je na tác. Měla to být od Toma nějaká hra? Nebo jak to měl chápat? Jako neřízená střela vběhl do Tomovy kanceláře. Nedíval se doprava ani doleva. Přeběhl s čaji v ruce rovnou k Tomovi, kde je položil na stůl. Zadíval se na Toma, a aniž by přemýšlel o tom, že mu má tykat, tak spustil.
„Pane Tome, proč dva čaje? Proboha, jaký dva čaje? Nechcete třeba rovnou celou konvici? Bude to lepší pro nás oba,“ spustil okamžitě od plic černovlásek. Tom se na něj jen díval, kýval na souhlas a snažil se cokoliv říct.
„Bille,“ pokusil se ho zastavit, avšak marně.
„Dva… proč chcete dva, copak vám nestačí jeden? Tohle mi snad děláte naschvál, víte?“ Pokračoval a Tom si přejel rukou po tváři. „Jste nějaký nervózní… Jo, přešel jste do uzavřeného režimu. Tak jsme se ale nedohodli! Copak se zase děje?“ Zakřičel na něj a bez dechu ho sledoval.

„Když dovolíš… chvilinku. Dovol mi to, ukážu ti to,“ usmál se na něj a něžně mu ruku položil na tvář, kterou pomalu otočil k malému gauči. „Podívej se támhle, hm?“ Dodal rychle a podíval se stejným směrem.
Bill zamrzl na místě a jen šokovaně hleděl na gauč, kde seděl jeho otec. Nasucho polkl a párkrát zamrkal. „Tati?“ Rychle vzal čaje a položil je na malý skleněný stolek před gaučem.
„Ahoj Bille,“ usmál na něj Gordon a vstal z pohovky.
„Tati, co tady děláš?“ Zeptal se překvapeně a Tom je s úsměvem sledoval.
„Nic důležitého. Přinesl jsem jenom panu Tomovi fakturu,“ odpověděl mu rychle a Tom sáhl po papíru na stole, aby mu ho ukázal.
„Tady je ta faktura,“ usmál se Tom a Bill mu věnoval zmatený pohled. „No, mezi námi,“ zvedl se Tom a zamířil ke Gordonovi, „jsem dneska na Billa dost tlačil. Moc se unavil, protože po něm neustále něco chci. Trochu jsem to přehnal, ale už si dám větší pozor. Omlouvám se, Bille,“ usmál se na něj a Bill hned zakroutil hlavou.
„Ale prosím vás,“ mávl nad tím rukou. „Určitě jsem byl dost nevrlý, asi jsem byl dost neuctivý, proto se to stalo,“ přikývl hned na souhlas a podíval se na Toma.
„No, možná proto,“ přikývl lehce Tom.

„Bille, jak to mluvíš s panem Tomem, je to tvůj šéf, to se sluší?“ Zamračil se trochu na svého syna |Gordon, a pak se podíval na Toma. „Omluvte ho, pane Tome, předtím dělal u nás v krámku a nikdy neměl žádného šéfa. Neví, jak mluvit s nadřízeným,“ usmál se na něj přátelsky Gordon.
„Ne, ne, opravdu to není problém, jsme tu všichni kolegové. Bill se mnou může mluvit, jak chce, hlavně, že se mnou mluví. Alespoň něco, že?“ Rýpl si trochu do Billa se smíchem
„A co bych s vámi mluvil? Koneckonců, vždyť jste mým šéfem. Moje práce je nosit vám čaj, a ne jenom vám! Ale mojí povinností je nosit čaj všem v téhle firmě.“ Vrátil mu trochu tvrdě, a pak se podíval na svého otce. „Tati, nepůjdeme už pomalu? Pan Tom má totiž hodně práce, víš?“ Snažil se otce nenápadně vystrkat z kanceláře.
„Bille, klidně jdi, my se tu dobře bavíme, že, strejdo Gordone?“ Podíval se na muže a Bill se šokovaně na Toma otočil.
„Strejdo?“ Zopakoval nevěřícně.
„No… tak si dáme ten čaj, ne?“ Odkašlal si Gordon, aby uvolnil celou situaci.
„Prosím,“ ukázal Tom zpátky na gauč. „Posaďte se,“ usmál se Tom a sedl si s Gordonem na gauč. Bill je sledoval, než jen zakroutil hlavou a vyběhl z kanceláře, tohle bylo moc.

***

„Tak… všechny kostýmy na to focení jsou připravené,“ usmál se Bill na Jay Jaye, když za ním přišel do šatny.
„Vezmu to nahoru a ty se tu neflákej, jinak přijdeš pozdě na plac, a to není dobré,“ upozornil Billa. Byl tak nervózní, vlastně všichni tady. Měli nějaké technické potíže a celou agenturu to postavilo opět vzhůru nohama. Bill jen na Jay Jaye kývl a snažil se rychle uklidit nepořádek, který tu udělal při hledání vhodných kostýmů. Povzdechl si a začal dávat košile zpátky na ramínka, když uslyšel nějaké kroky a pocítil na svých ramenech ruce a blízko ucha hlas. Na chvílí musel zavřít oči, aby si uvědomil, že se mu to jen nezdá.
„Tak tady jsi,“ usmál se trochu Tom za jeho zády. Bill pootočil hlavu, a když tam uviděl Toma, odstoupil od něj o krok a otočil se čelem k němu.
„Pane Tome,“ vydechl překvapeně a přemýšlel, jak se odsud dostat. Pokusil se utéct, ale Tom ho pohotově chytil za ruku a zastavil ho.
„Neutíkej mi,“ zašeptal tiše. „Kam to jdeš?“ Zadíval se mu s úsměvem do očí.
„Ehm… co tady děláte?“ Zeptal se ho naprosto zmateně a snažil se uhýbat pohledem.
„Snažím se dokončit ten výslech a… pak tě unesu,“ zasmál a zastrčil mu jeden neposedný pramen vlasů za ucho.

„To vždycky mluvíte takhle zpříma?“ Zeptal se ho Bill a podíval se mu tváře.
„A ty vždy takhle komplikovaně?“ Zasmál se trochu pobaveně.
Bill těkal pohledem po jeho tváři a nevěděl, co na to odpovědět. Nevěděl, co má říct. Cítil, jak se znovu jeho ruce třesou, jak jeho srdce divoce tluče a nedokázal přemýšlet. „Už… se nechci na nic dál ptát. Už mám v hlavě jasno,“ zavřel na chvíli oči a snažil se dýchat. „Jen… nemluvte o žádném unášení, prosím,“ znovu oči otevřel a podíval se do těch jeho. Pak rychle ustoupil a dal na ramínko další košili, kterou pověsil na věšák.
„Bille, už nemůžeš utíkat. Po včerejší noci musíme oba sem,“ přešel znovu k němu tak blízko, jak jen dokázal.
„Sem?“ Zeptal se zmateně Bill a zadíval se na něj. Tom jen párkrát pokýval hlavou na souhlas.
„Ano… sem,“ přikývl Tom a opřel se čelem o jeho. Bill rychle zavřel oči a nechal se unášet tím krásným pocitem. „Bille, už neutíkej a nedávej záludné otázky, ano?“ Pomalu se od něj odtáhl a usmál se. „Prostě se mě zeptej přímo na věci, které chceš vědět, a já ti na ně odpovím.“ Usmál se a pohladil ho po tváři. Naklonil se, že ho políbí, ale Bill zpanikařil, když na židli zahlédl foťák v pouzdře, který tu Jay Jay nechal.

„Jééé, Jay Jay tu nechal foťák, já mu ho vezmu,“ vysmýkl se Tomovi a nervózně odskočil směrem k židli. Tom ho jen sledoval a tiše si povzdechl. Bill rychle popadl tašku i foťák a rozběhl se ke schodům.
„Čekám tady na tebe,“ zasmál se ještě Tom za jeho zády.
Bill utíkal chodbou, a když uviděl Jane, hned se usmál. „Paní Jane, paní Jane,“ křičel a běžel směrem k ní. Taška mu visela přes rameno a foťák pevně svíral ve svých rukách. Jen na vteřinu foťák přechytl do jedné ruky, aby na Jane mohl zamávat, ale v tu chvíli do něj vrazil nějaký muž z týmu. Aniž by věděl, jak nebo co, foťák mu z ruky vyklouzl a se vší silou spadl na zem a rozletěl se na kusy. Šokovaně se podíval směrem, kam dopadl, a rukama si překryl pusu. Jane, Jay Jay, Nancy i Mia se podívali se stejně šokovaným výrazem na ty kusy přístroje na zemi, a pak na Billa.

Černovlásek šokovaně sesbíral všechny kousky, které našel, a položil je na malý stolek u gauče. Okamžitě se kolem něj udělal velký hlouček, který o tom horečně diskutoval. Bill se díval na všechny ty součástky a po tvářích se mu spustily slzy. Jane zkoušela volat opraváři, ale ten jí to zavěsil. Rozruch se vystupňoval a Jane začala panikařit.
„Pššššt, jestli tohle uslyší Tom, tak nás zabije. Tohle je velmi vzácný foťák, speciální. V LA je jediný opravář, který to umí opravit. Teď jsem mu volala, přijede až za týden, protože má úplně plno,“ začala všem vysvětlovat, než se podívala na zničeného Billa. Chápeš vážnost situace, Bille?“
„Jistě, paní Jane,“ řekl Bill a rozhodil rukama, až mu nějaké součástky spadly na zem. Rychle to posbíral a znovu s pláčem položil na stolek. „Já se moc omlouvám,“ zavzlykal.
„Jane, musím zrušit natáčení. Bez toho foťáku to klient nevezme. Radši jim zavolejme, než se ještě více ztrapnit.“ Založila si ruce na prsou Mia, očividně spokojená s touhle situací. Bylo hezké vidět, že se agentura umí potopit i sama, aniž by se více musela snažit.

„Když se ztrapníme, tak se ztrapníme,“ rozhodila rukama Jane a tvrdě se na ni podívala. „Tady teď jde o Tomův foťák. Je pro něj hrozně důležitý, chápeš to? Nějaké natáčení je teď vedlejší.“ Řekla naprosto nešťastně a znovu se podívala na tu spoušť na stole.
Vtom se tam objevil Tom. Čekal na Billa, ale když nepřicházel, pochopil, že zase utekl. Pomalu se vydal nahoru, ale když uviděl ten kroužek, ihned ho to zaujalo.
„Co se to tady děje?“ Zamířil rovnou k nim a snažil se zjistit, co je důvodem toho rozruchu. Bill vyděšeně zamrkal a rychle foťák a jeho součástky schoval za záda. Nikdo nebyl schopný Tomovi odpovědět a všichni na něj jen s očekáváním hleděli. Tom povytáhl obočí a zadíval se na Jane.
„Tome,“ vydechla nervózně a těkala pohledem mezi Tomem a Billem. „Řekne ti to… on,“ vydechla tiše a kývla hlavou směrem k černovláskovi. Tom se zadíval na Billa, který se šokovaně zadíval na Jane a potom na Toma.
„Bille?“ Zeptal se Tom a naklonil hlavu na stranu, aby mu vysvětlil, co se děje.
„Pane Tome,“ vydechl tiše a snažil se zamrkat další slzu, která se tlačila ven.
„Proč pláčeš?“ Zamračil se trochu Tom a snažil se pochopit, co se mohlo asi tak stát.
„Pane Tome… víte…“ zakoktal se a popotáhl. Přemýšlel, jak to má vlastně vysvětlit. „Já… já utíkal s foťákem a… ztratil jsem rovnováhu,“ vzlykl a rychle si otřel rukou slzy. „Ten foťák mi vypadl, a pak se… rozbil.“ To poslední slovo skoro jen zašeptal.

„Rozbil se… nás to opravdu moc mrzí,“ řekla rychle smutně i Jane a snažila se vyčíst z jeho pohledu nějaké emoce. Tom tam jen stál a díval se na Billa, aniž by cokoliv řekl. Neměl ani žádný výraz ve tváři, a to černovláska děsilo ještě víc. Kdyby po něm začal křičet a nadávat mu, bylo by to lepší než mlčení.
„Ukaž,“ zašeptal tiše Tom a kývl na Billa. Ten zaváhal, ale pomalu rukama sáhl za sebe. „Tady je baterka,“ podal mu jednu část. „Foťák,“ zašmátral znovu za zády a podal mu ten přístroj. „A ještě tady… něco malého,“ zavzlykal Bill a podal mu další kousek.
„Objektiv,“ ujasnil Tom a vzal si ten kousek.
„Ani neví, jak se to jmenuje,“ řekla nešťastně Jane a přejela si rukou po tváři. Tom se díval na kousky ve své ruce, když se do toho vmísil i Jay Jay.
„A ještě tady… zůstala krytka,“ podal ji Tomovi. Ten si to všechno vzal a díval se do své ruky na všechny ty části.

„Jane,“ oslovil si najednou a zvedl k ní hlavu.
„Ano?“ Zeptala se v očekávání, připravená udělat cokoliv.
„Sežeň tým a jděte okamžitě na plac,“ řekl jí klidným hlasem a ona rychle přikývla na souhlas. „Opravím to a přijdu za vámi,“ dodal po chvíli a Bill okamžitě zvedl svoji uslzenou tvář a zadíval se překvapeně na něj.
„Jak? Je jediný opravář a ten nemá čas, prý až za týden.“ Řekla mu rychle a překvapeně se na něj dívala. „Ty to umíš?“ Zeptala se Jane trochu nechápavě.
„Ano, já to opravím, Jane,“ přikývl hned na souhlas. „A vy jděte předem na plac,“ kývl na ni, a pak se podíval na Billa. „Bille?“
„Pane Tome?“ Zašeptal uplakaně a zvedl k němu pohled.
„Můžeš ke mně do kanceláře?“ Zeptal se ho bezvýrazně a Bill hned souhlasně přikývl, protože věděl, co ho čeká. Tom zamířil rovnou k sobě a Bill se pomalu zvedl na nohy. Jay Jay ho chytil za ruku a stiskl ji. „Na shledanou, Bille,“ řekl mu tiše.
„Ta tvoje nešikovnost,“ povzdechla si Jane. „Už tě… nemůžu zachránit,“ zakroutila hned hlavou Jane.
„Děkuji vám za podporu,“ povzdechl si tiše Bill a zamířil za Tomem do kanceláře.

Nejistě vešel dovnitř a nechal Toma, aby zavřel dveře. Cítil, jak po jeho tváři stékají nové a nové slzy. Snažil se je zadržet, ale nedokázal to. Tiše popotáhl a ani se na Toma nedokázal podívat.
„Pššt, něco ti řeknu, nebreč,“ usmál se na něj Tom a snažil se zachytit jeho pohled. „Dobře? Neplakej,“ zakroutil Tom hlavou a Bill se k němu otočil čelem, ale na Toma se nepodíval.
„Vím, že pro vás byl opravdu důležitý,“ zašeptal tiše a nejistě se na Toma podíval.
„Bille, nebyl důležitější než tvoje slzy,“ usmál se a něj přívětivě Tom. Bill mu věnoval zmatený pohled a Tom se usmál ještě víc. „Mám ještě starý. Vezmu součástky a dám je do tohohle. Prostě s tím něco udělám, ano?“ Snažil se ho uklidnit.
„Dobře,“ přikývl Bill a nejistě přešlápl na místě. Tom zamířil ke stolu a všechno to na něj položil.

„Ale ty dostaneš trest,“ ukázal prstem na Billa a pomalu se k němu přiblížil. Bill na něj šokovaně hleděl a jen přikývl. „Za trest se posadíš tady naproti mně, dokud to neopravím,“ zasmál se Tom a odsunul mu židli, aby si na ni mohl sednout. Bill nejistě přešel k  židli a vyslyšel jeho přání. „A nikam neutečeš, ano?“ Dodal ještě a usmál se.
„Jasně,“ vydechl Bill a podíval se na stůl, kde se válely kusy foťáku, a kousl se do rtu. Tom mu věnoval jeden ze svých oslnivých a podmanivých úsměvů. Bill se nejistě usmál taky a sledoval Tomovy ruce. Nikdy neviděl, jak se foťák opravuje, vlastně ani nevěděl, že se to dá. Tom pracoval pod speciální lupou s malou pájkou a Bill na něj téměř zbožně a fascinovaně hleděl.
Povídali si u toho, vlastně Tom neustále něco povídal a vyprávěl. Bill si užíval tu chvíli, a že s ním tohle všechno může sdílet. Když nakonec strčil malou pájku do ruky i Billovi, chvilku se bánil, protože nechtěl pokazit ještě víc, než už zvládl, ale když jeho ruku vzal Tom do své a vedl ho, poddal se tomu. Tomovy ruce byly teplé, velké a miloval jejich dotek. Sledoval ty malé komponenty na desce, a to, jak Tom precizně pracuje.
Podepřel si rukou bradu a jen na Toma zíral. Usmíval se a v hlavě ho napadala jasná odpověď, kterou však nemohl říct nahlas.

Nikam jinam, než za tebou, bych stejně neutekl,
stejně se točím jen kolem tebe.
Čekám, až mě to spálí, jako když pták letí ke slunci.

Z přemýšlení ho vytrhl až Tomův hlas, a když se na něj podíval, uviděl, že Tom je hotový. „Zkusíme, jestli to bude fungovat. Usměj se,“ zasmál se na Billa a namířil na něj foťák. Bill k němu zvedl oči a věnoval mu jen malý úsměv, který Tom zachytil na foťák. Bill byl trochu nesvůj a usmál se trochu rozpačitě.
„Ano, ještě se usměj,“ povzbuzoval ho Tom a fotil Billa, který se snažil trochu uvolnit. „Jo takhle… paráda, funguje,“ oznámil mu a zamával foťákem ve své ruce.
„Super…“ přikývl Bill nadšeně a doslova vyskočil ze židle. „Tak já ho odnesu Jay Jayovi,“ přikývl a natáhl se po foťáku, ale Tom hned před jeho rukou ucouvl.
„Ale to ne, ty se neobtěžuj,“ chytl jeho ruku do své. „Já ho tam odnesu. Ale pojďme tam spolu, pak se půjdeme projít, hm?“ Zasmál se Tom a rovnou zamířil s Billem za sebou ke dveřím.

***

Byli s Tomem venku. Tom trval na tom, že si prostě půjdou užít trochu čerstvého vzduchu. Zezačátku Bill nevěděl, jak se chovat, co říkat a zda vlastně vůbec něco. Ale zjistil, že to jsou naprosto zbytečné obavy. Po chvíli se uvolnil a prostě se s Tomem bavil, jako by se znali roky. Tom měl rozhodně smysl pro humor a byl zábavný. Bill by nikdy nevěřil, že Tom může být takhle upovídaný, ale bylo to příjemné. Nakonec se rozjel i Bill, a Tom ho poslouchal. Každé jeho slovo. Sledoval všechny jeho úsměvy, jeho gesta a pohledy, které mu věnoval. Byl okouzlen, jak moc sladký dokáže být.
Miloval jeho plaché pohledy, které mu věnoval vždy, když se ho dotkl. Ať už, když mu chtěl něco ukázat, nebo se ho prostě dotknul záměrně. Bill moc nevěděl, jak s tím vlastně naložit. Bylo mu s Tomem hezky a příjemně, ale nechtěl si malovat vzdušné zámky nebo spíše celé vzdušné království, protože těch zámků si namaloval ve svých představách už docela dost. Teď se ty věci odehrávaly doopravdy a on se cítil hezky a zároveň nejistě. Když však před nimi zahlédl malý stánek s cukrovou vatou, neodolal a se smíchem se rozběhl k němu. Tom ho pozoroval a doběhl ho.

Bill se širokým úsměvem podíval na Toma a popadl špejli, kterou mu ten muž podal. Rovnou utrhl chomáček té růžové vaty a strčil si ho do pusy. Spokojeně vydechl a snažil se utrhnout si další, ale dříve, než si ho do pusy stihl strčit, Tom chytl jeho ruku a přiblížil si ji ke svým rtům. Bill na něj překvapeně hleděl a naprosto ztuhl v pohybu. Tom se širokým úsměvem na něj mrkl, a pak si vzal vatu z jeho ruky. Bill zamrkal a usmál se trochu. Nejistě utrhal další chomáček a strčil si ho do úst. Vzápětí udělal další a nejistě natáhl ruku k Tomovi, který to hned přijal a nechal si vatu strčit do úst.
Bill měl pocit, že se vznáší na obláčku stejně růžovém, jako je ta vata, a šťastně se na Toma usmíval. Najednou cítil to neuvěřitelné teplo rozlévající se jeho celým tělem. Na chvíli zapomněl na všechny ty lži, co Tomovi řekl, a prostě si užíval kouzlo okamžiku. Pak Toma něco napadlo a ujal se opět slova.

„Měl jsem na internátě jednoho kamaráda a je fakt světově známý kuchař. Chci tě s ním seznámit,“ usmál se Tom a Bill se na něj překvapeně podíval.
„Byl jsi na škole na internátě a nebydlel tady?“ Zastrčil si ruce do kapes.
„Když máma odešla, tedy… když si vzala Andrease a jela ven, táta byl smutný. Nechodíval večer domů a tak. Chtěl jsem být na internátní škole, abych se necítil sám, a taky aby se mnou táta neměl extra starosti,“ vysvětlil rychle něco málo z jeho bolestného mládí a Bill trochu zvážněl a zpomalil krok.
„Aha, takže… vy jste nevyrůstali s Andreasem spolu? To jsem nevěděl,“ řekl tiše a podíval se na Toma. Jeho tvář se tak zvláštně stáhla a bylo vidět, že i přes ty roky ho to stále bolí.
Když Tom uviděl volnou lavičku, rovnou k ní kývl a podíval se na Billa. „Sedneme si?“ Zeptal se a Bill souhlasil.
„Andreas vyrostl ve Švýcarsku a já tady. Viděli jsme se tak jednou nebo dvakrát za rok. Já se strašně snažil, aby si táta vzal Andyho k sobě, ale on nechtěl. Andreas byl ještě hodně malý, a tak vyrostl tam. Pak po univerzitě vzal táta Andrease do agentury a já poznal bratrskou lásku. My… vyrůstali jsme s tím, že jsme si navzájem chyběli. No a proto… no chápeš, ne?“ Zeptal se Billa a musel se hodně ovládat, aby zadržel slzy.

„Máš pana Andrease hodně rád?“ Zeptal se Bill a v hlavě si představil kolik zla mu blonďák způsobil, kolik lží mu nalhal a jeho vnitřnosti se stáhly.
„No, vem si to tak… kdo by neměl rád bráchu? Hlavně osamělý člověk, jako jsme já,“ podíval se mu do očí a černovlásek je rychle sklopil. Tohle bylo smutné. Kdyby jen Tom věděl, kolik zla se v jeho bratrovi skrývá, měl by ho i tak rád? Mluvil by o něm takhle hezky? Snažil se zahnat všechny tyhle myšlenky, nechtěl, aby Tom poznal, že se něco děje, protože by přišel výslech. A teď, když znal tyhle věci, nevěděl, zda by to všechno nevyklopil, aby Tom pochopil, do jakých lidí vkládá svoji lásku.
Tom si poposedl blíže k němu a usmál se. „Já ti tady během chvilky… všechno na sebe řekl, běžně se o takových věcech nebavím,“ podíval se mu do očí a Bill mu věnoval jeden ze svých krásných úsměvů. „Probouzíš ve mně chuť o tom mluvit, vybízíš k tomu.“
„To… ty taky,“ usmál se trochu nervózně, protože nevěděl, co říct. „Nechápu, jak mi to s tebou utíká,“ zadíval se do jeho očí a Tom se rukou opřel o lavičku blízko Billa.
„Opravdu?“ Zeptal se hlubokým hlasem a Bill znovu zpanikařil.
„Vlastně jsem spíš chtěl říct… no, že čas s tebou strašně letí,“ vyskočil rychle na nohy a máchal rukama kolem sebe. Tom se pomalu zvedl a zasmál se.
„Co kdybychom zašli za tím kamarádem, o kterém jsem mluvil?“ Navrhl mu rychle Tom, aby nedal černovláskovi moc času k útěku nebo výmluvám. „Pojďme tam, prosím,“ chytil Billa za ruku a táhl ho. „Pojďme.“
Bill se musel smát a sledoval svoji ruku mizící v Tomově a zahřálo ho to u srdce. Jak by mohl odmítnout? „Dobře, tak… jo, jdeme,“ zasmál se Bill a podíval na se veselého Toma.

***

Když Tom parkoval u nich doma, nechápal. Pokrčil rameny a jen sledoval Toma, který vystoupil. Když se dveře na straně spolujezdce neotevřely, otevřel je on sám.
„Ty nejdeš dál? Co?“ Zasmál se Tom a díval se na překvapeného Billa uvnitř auta.
„Já myslel, že si jen něco vezmete. Ne… já nepůjdu, nebudu rušit. Prostě počkám tady,“ řekl mu rozhodně a nehnul se z místa.
„Bille, Sofie odešla. Ty se na to vůbec nechceš ptát, ale já ti to bez ptaní řeknu. Sofie odešla! Odešla a nic spolu nemáme ani nebudeme. Nancy to špatně pochopila,“ vysvětloval rychle a živě gestikuloval rukama.
„To… je mi moc líto,“ řekl nejistě, ale nedokázal zadržet ten spokojený úsměv.
„Opravdu je ti to líto?“ Zeptal se trochu nechápavě Tom a díval se do auta na sedícího Billa, který se musel přemáhat, aby se nerozzářil jako vánoční stromeček.
„Jasně že ne…. tedy… byl to tvůj vztah, já se do toho nepletu,“ vysvětloval rychle. Tom pozvedl obočí a natáhl so do auta po černovláskově ruce.
„Pojď sem, pojď,“ vytáhl ho z auta a zasmál se. Rovnou ho vedl na zahradu, když se tam objevil nějaký muž. Od pohledu hodně sympatický. Vysoký, černovlasý, asi v Tomově věku.

„Nazdar,“ usmál se Tom a krátce svého přítele objal. „Jak je?“
„Skvěle… Všechno je připravený, doufám, že budete spojení,“ usmál se krátce.
„Představím vás,“ řekl Tom. „Tohle je Bill… Bille, tohle je Ethan.“ Představil je a Bill jen kývl na pozdrav. Nějak nechápal celou tuhle situaci, proč jsou tady a proč je tady i ten muž.
„Ahoj Bille, těší mě,“ usmál se na něj, a pak se znovu podíval na Toma. „Tohle je jen tak na stojáka, takže se omlouvám. Ale… určitě vás oba dva čekám ve svém novém podniku,“ usmál se na oba dva.
„V novém podniku? Ty máš novou restauraci?“ zeptal se Tom a poplácal svého přítele po rameni.
„Tak se mějte, já letím,“ zamával jim ještě. Bill mu stihl jen mávnout, než ho Tom chytil za ruku.
„Pojď sem, pojď…“ zavedl ho na rovnou na zahradu. Bill ho následoval a překvapeně otevřel ústa, když uviděl prostřený stůl pro dva uprostřed zahrady. Překvapeně nakrčil čelo a hned střelil pohledem po Tomovi.

„Copak to je?“ Zeptal se trochu hloupě a pomalu se přiblížil.
„Pro nás dva,“ zašeptal Tom a znovu vzal jeho ruku do své. „Líbí se mi ty tvoje překvapené oči,“ usmál se Tom a položil mu zezadu ruce na ramena. „V pohodě?“
„Ano,“ přikývl hned Bill a trochu od Toma poodstoupil.
„Uvolni se, nesmíš na nic myslet. Ale vážně na nic… najíme se tady jen my dva, ano?“ Usmál se Tom a Bill jen lehce kývl na souhlas.
„Dobře,“ vydechl tiše a prohlédl si ten stůl plný jídla. „Vypadá to úžasně,“ vydechl a podíval se znovu na Toma.
„Úžasný jsi ty,“ věnoval mu sladký úsměv Tom a přisunul mu židli, když se posadil. Pak si sám sedl naproti němu. „Tentokrát ti víno nalívat nebudu,“ zasmál se pobaveně.
„Ne… to raději ne,“ rychle zakroutil hlavou Bill, už nechtěl raději moc mluvit, a tak se pustil do jídla. Všechno to vypadalo tak krásně, že nemohl odolat. Navíc s plnou pusou by ho Tom snad nenutil mluvit.

„Chutná ti to?“ Zeptal se ho pobaveně Tom, když sledoval, jak se cpe. „Je to moc dobré, že?“
„Výborné. V životě jsem nejedl tak dobré jídlo. Jak jsem vám jen mohl dát ty otřesné tataráky, omlouvám se,“ rychle si otřel rty do ubrousku a nad tou vzpomínkou se zasmál.
„To neřeš,“ mávl nad tím rukou Tom a usmál se.
„Mám pravdu?“ Hned zbystřil Bill a sledoval ho.
„Jo,“ přiznal tiše a Bill si strčil další vidličku do pusy.
„Ty máš rád taková zajímavá jídla, Sofie ti je připravovala.“ Podíval se na Toma a ten jen nahnul hlavu na stranu, jakože nechápe, o čem to mluví. Bill na chvíli uhnul pohledem a zamyslel se. Pak se na Toma znovu podíval. „Proč jsi mě ten večer nechtěl? To… jsi chtěl zůstat se Sofií sám?“ Zeptal se a Tom nakrčil čelo.
„Já myslel, že jsi odešel. Sofie tam stejně zůstala sama, a pak jsme se vrátili,“ vysvětlil mu. „Bille, jak jsem ti říkal, vzal jsem tam jen tebe. Byl jsem tam s tebou,“ zadíval se do jeho očí a Bill s malým úsměvem kývl na souhlas.
„Chápu,“ řekl tiše a odtrhl od Toma pohled. Znovu se podíval do svého talíře. Cítil, jak ho Tom propaluje pohledem a cítil se nervózně.

„Jsi tak krásný,“ vydechl tiše. Bill zvedl hlavu a podíval se mu do očí. „Co přímo teď cítíš? Mohl bys mi to říct? Ale upřímně, bez vytáček, prosím“ Usmál se Tom a sledoval jeho tvář. Bill se podíval do talíře a pak na Toma.
„Bojím se,“ řekl tiše a odložil příbor.
„Nemusíš, jsem tady,“ podepřel si rukou bradu Tom a dál ho sledoval.
„Právě proto se bojím,“ povzdechl si černovlásek a znovu sklopil hlavu. Tom ho sledoval a pak rychle vstal.
„Pojď, nechej tu vidličku… vezmu tě úplně jinam.“ Rozhodl rychle a Bill na něj zmateně koukal. Zvedl se a nechápavě Toma sledoval.
„A… kam?“ Zeptal se dost nejistě, protože nějak nerozuměl tomu, o co se Tom přesně snaží. Ale jako vždy nedokázal odolat a prostě Toma slepě následoval. Tom mu znovu otevřel dveře auta a vydal se na cestu, aby mu ukázal ještě mnohem víc ze svého života.

autor: Lauinka
betaread: Janule :o)