Na křídlech Albatrosa 43.

autor: Lauinka

Když Tom zastavil auto před nějakou branou, byl trochu zmatený a překvapený. Rovnou vystoupil z auta a Tom zamířil k  bráně.
„Klíč nemáme, tak tu chvilku počkej. Dostanu se dovnitř za minutku,“ usmál se na něj Tom a rovnou vyskočil na bránu a prostě ji přelezl. Bill překvapeně zamrkal a nejistě se rozhlédl kolem sebe.
„Tome, kam to jdeš?“ Zeptal se nechápavě a přešlápl na místě. Po chvíli se brána otevřela a v ní stál Tom.
„Bille, vítej,“ zasmál se Tom a černovlásek k němu udělal nejistý krok. „No tak, pojď,“ vzal ho za ruku a vtáhl dovnitř.
„Proč jsme sem přišli?“ Nechápal trochu Bill, když ho Tom vedl po nějakých kamenných schodech.
„Přišli jsme sem, protože si myslím, že odsud je nejkrásnější výhled na město,“ řekl mu Tom a sám se rozhlédl kolem sebe. Bill se nejistě znovu rozhlédl a kousl se do rtu.

„Aby nás tu nechytil majitel,“ řekl mu se strachem v hlase. Poslední, co potřeboval, byly nějaké problémy s policií.
„To nechytí, protože ten dům je náš,“ zasmál se trochu pobaveně Tom a přiblížil se za černovláskova záda. Chytil ho kolem pasu a přitáhl si ho k hrudi. „Tady bych tě mohl chytit jen já,“ zabořil mu nos do vlasů a Bill přivřel oči. Když ho Tom pustil, pomalu se přiblížil k tomu obrovskému domu. Měl snad tři patra a byl opravdu veliký. Bill se usmál a dál si dům se zájmem prohlížel.
„Je to tu moc krásné,“ vydechl hned nadšeně s hlavou zvednutou. „Když je tenhle palác tvůj, tak… proč tu nebydlíš?“ Zeptal se Tom a podíval se na něj.
„No, dřív jsme tu bydleli, celá rodina, víš? Strávil jsem tu dětství, ale… když se táta rozhodl začít nový život v novém domě, tak jsme to opustili. Ale je to místo, kde se moc dobře cítím. V celém LA je tohle jediné místo, kam se vždycky vracím a kde si nejvíc odpočinu.“ Bill se usmíval a nemohl se nabažit té krásy kolem sebe.

„Je to tady opravdu nádherné,“ vydechl nadšeně a podíval se na Toma, který se taky usmíval. Vzal ho za ruku a odvedl ho do zadní části, kde byla obrovská zahrada a taky slibovaný výhled. Tom šel pomalu za ním a nechal Billa, aby se opřel o železné zábradlí a sám ho napodobil. Bill sledoval ten krásný výhled na celé město a Tom se díval na ten nejkrásnější výhled v podobě černovláska. Musel se lehce usmívat, když viděl jeho rozzářenou tvář, svítící oči, a celkově to, jak si to užívá.
„Na světě není moc míst, kde bych nebyl, ale můžu říct, že LA je nejhezčí. Pořád se mění, pořád si udržuje svoje tajemno a má místa, která můžeš objevit. Město, které žije, které má co nabídnout,“ usmál se na Billa a zadíval se daleko před sebe. Pak k němu natočil hlavu a usmál se. „Co kdybys zavřel oči? Možná tak potom uslyšíš líp tohle město,“ pokrčil lehce rameny. Bill se odpíchl od zábradlí a udělal pár kroků od něj a zavřel oči.
„Dobře… zvuky města,“ přikývl a usmál se se zavřenýma očima. Tom ho sledoval, než k němu pomalu přešel a znovu si stoupl za jeho záda. Opřel se tváří o černovláskovu přes jeho rameno a usmál se.

„Co slyšíš?“ Zeptal se prostě a Bill přemýšlel. Poslouchal a snažil se rozpoznat jednotlivé zvuky.
„Racky, vlny, šumění větru,“ usmál se Bill a Tom si stoupl před něj. Sledoval jeho tvář a nedokázal odolat, aby se jí nedotkl. Prsty něžně hladil jeho tvář a usmíval se.
„Co ještě?“ Zeptal se ho Tom a dál se dotýkal jeho tváře, jeho vlasů a užíval si ten pohled na něj.
„Trajekty, smějící se děti, vítr,“ vydechl a dál nechával své oči zavřené. Tom se nedokázal držet zpátky a pomalu mu ruce položil na lopatky, čímž si ho přitáhl k sobě. Bill se neodvážil otevřít oči, protože cítil Tomovu tvář opřenou o svoji a roztřeseně vydechl. Ruce zkroutil na svojí hrudi, čímž se opřel dlaněmi i o Tomovu.
„Co dál?“ Zeptal se Tom hlubokým hlasem a opřel se bradou o jeho rameno, aby byl blízko jeho uchu.
„Můj hlas, tvůj hlas,“ vydechl Bill tiše a Tom se nosem otřel o jeho tvář. Rukou sjel po jeho pažích a usmál se. Čelem se opřel o jeho a rukama vzal jeho hlavu do dlaní. Prohlédl si ho a ovládl se, aby ho nepolíbil. Místo toho rukou odhrnul jeho vlasy a naklonil se znovu k jeho uchu. Chvilku váhal, než si navlhčil rty a přivřel oči.

„Já se do tebe zamiloval,“ přiznal tiše a černovláska objal. Bill překvapen tím vyznáním otevřel oči a zadíval se před sebe. Nedokázal nic říct, jen se díval dál před sebe. Tom se od něj pomalu odtáhl a zadíval se do jeho překvapených očí. Rukou mu upravil vlasy a pohladil ho po tváři. Bill pootevřel rty a znovu je zavřel, neschopen slova. Tom si ho znovu přitáhl k sobě a obaj ho. Černovlásek nejistě položil ruce na Tomova ramena a sjel jimi přes jeho záda a musel se překvapeně usmát. Tom mu vyrazil dech.
„I když mám oči zavřené nebo otevřené, vidím jenom tebe. Když tu jsi, i když tu nejsi,“ pokračoval Tom dál, měl potřebu mu vše říct. Všechno, do posledního slova.
Bill znovu zavřel oči a doufal, že až je znovu otevře, bude tady stále stát a bude stále objímat Toma. Roztřeseně se nadechl a rychle zamrkal očima.
„Jedu domů a vidím tebe. Jdu k moři a zase ty. Jdu na chatu a zase ty, utíkám do lesa a znovu ty. Koukám na nebe a vidím tam… tebe,“ vydechl Tom a přitáhl si černovláska více k sobě. Bill se více schoulil do jeho náruče a nechal slzy, aby si našly cestu z jeho očí. Tom černovláska políbil na rameno a usmál se. Pomalu se od něj odtáhl a podíval se do jeho dojaté tváře. Bill rychle zamrkal, aby nebrečel a podíval se do jeho očí.

„Nic neřekneš?“ Zeptal se ho Tom a dál se na něj díval.
„Co když neřeknu?“ Zeptal se trochu roztřeseně a Tom nahnul hlavu na bok.
„Chceš utéct?“ Zeptal se ho a podíval se mu do tváře.
„A měl bych kam utéct?“ Zeptal se Bill protiotázkou. Tom se usmál a pohladil ho po tváři.
„Jen jednou jsi přede mnou neutekl. Jednou jsi mi řekl pojď sem. Ten večer jsi byl opilý,“ zasmál se Tom a donutil k tomu i Billa, který se vážně od srdce zasmál.
„To byl ten večer, když jsem křičel zlý králi, pojď sem? Hodně jsem ten večer blbnul?“ Usmíval se Bill a snažil se zjistit víc. Hlavně co si o něm myslí Tom.
„Ne,“ zakroutil hlavou Tom. „Řekl jsi, pojď sem. Pak jsi mi řekl, že ti dlužím tanec. Podíval ses na mě a… usmál ses,“ řekl mu Tom a díval se do jeho očí. Bill se znovu zasmál a zvedl k němu oči. „Pak jsi mi položil hlavu na prsa,“ přitáhl si ho k sobě a černovlásek si položil hlavu na jeho hruď. Tom ho hned objal a Bill mu položil ruku na rameno a pohladil ho. Spokojeně se usmál a schoval obličej na jeho hrudi, zatímco ho Tom druhou rukou pohladil po vlasech. Bill se nosem otřel do jeho krku a vdechoval jeho vůni. Tiskl se k němu, jako by tohle mělo být naposledy. Spokojeně se usmál a vydechl.

Tom ho hladil po zádech a ramenou a užíval si tu vůni, která ho díky Billovi hned obklopila. Tom jeho hlavu pomalu odtáhl a podíval se do jeho tváře. Bill se hned usmál a zadíval se na jeho rty. Tom se usmál taky a začal se s Billem pomalu hýbat, i když nehrála žádná hudba. Ale oni ji stejně nepotřebovali, jelikož následovali rytmus svých srdcí, která splašeně, avšak synchronně zněla.
Usmívali se na sebe, když se pomalu hýbali. Bill měl omotané ruce kolem jeho krku, kde ho něžně hladil. Tom jej držel kolem pasu a opřel si čelo o jeho. Na chvíli oba zavřeli oči a užívali si tu blízkost mezi sebou. Ani jeden z nich nehlídal čas, nevěděli, jak dlouho tam jsou a takhle pomalu tančí. Ale ani jeden z nich nedokázali přestat. Bill nemohl uvěřit, že se tohle děje a Tom byl neskutečně šťastný, že neutekl.

***

Když později Tom zaparkoval auto před Billovým domem a vypnul motor, pomalu se k němu otočil. Usmíval se na černovláska, který byl úplně zmatený a stále nedokázal věřit tomu, co před chvíli zažil, co před chvílí slyšel.
„Víš, že… pořád čekám?“ Usmál se Tom o něco víc a prohlédl si ho. Bill rychle zamrkal a nakrčil čelo.
„Až vystoupím?“ Zpanikařil a chtěl rychle vyskočit z auta, ale Tom ho hned zastavil.
„Ne… ne, to ne,“ začal se pobaveně smát. „Na tvé vyznání,“ odpověděl mu a lehce naklonil hlavu na stranu.
„Na co?“ Zeptal se úplně zmatně.
„Že jsi do mě zamilovaný. Hodně, hodně, hodně zamilovaný,“ řekl hlubokým hlasem a sledoval jeho tvář. Bill zamrkal a uhnul před jeho pohledem a zadíval se na svoje ruce.
„Co kdybych to teď neřekl?“ Kousl se do rtu a pomalu zvedl oči. „Promyslím si to, jen… dej mi ještě čas.“

„Chceš ještě čas?“ Zeptal se ho pobaveně Tom a párkrát přikývl na souhlas. „A proč?“
„Protože si… nejsem jistý a nevím, co cítím,“ řekl pomalu a nejistě. „Prostě… to nevím,“ zašeptal tiše.
„Aha… říkáš, že sis to ještě ani sám sobě nepřiznal. To se taky počítá,“ přikývl rychle na souhlas Tom a zasmál se.
„Vlastně tak úplně to není,“ zakroutil hlavou. „Chtěl bych změřit, tedy… zvážit, co cítím. Trošku to promyslím a dám ti vědět, jak jsem se rozhodl.“ Vykoktal pomalu a sledoval Toma, který se jen usmíval.
„Rozumím,“ vydechl tiše a kývl na souhlas. „Dobře, tak mi potom dej vědět.“ Zadíval se čelním sklem a chvilku přemýšlel. „A výsledek mi sdělíš písemnou formou, nebo mi to potom sdělíš ústně?“
„Ústně,“ usmál se rychle Bill. „Ústní formou,“ zašeptal tiše.
„Ústní formou,“ rychle kývl na souhlas s úsměvem Tom. „Ty ale nejsi jako ostatní,“ zakroutil lehce hlavou a zadíval se na černovláska. „To se mi líbí,“ přiznal rychle.
„Moc vám děkuji,“ řekl nervózně a usmál se. Pak rychle otevřel dveře auta a podíval se ještě na Toma. „Na shledanou,“ zašeptal.
„Na shledanou“ zašeptal pobaveně Tom nazpátek. Když potom Bill zavíral dveře auta a podíval se na Toma, ten se usmál a poslal mu vzdušnou pusu. Bill rychle couvl od auta a pevně zavřel oči.
„Ach bože, poslal mi ještě pusu,“ zasněn vydechl, než rychle přiskočil ke dveřím a rychle je otevřel, aby za nimi zmizel.

***

Andreas seděl venku na zahradě u ohně a v ruce držel panáka s whisky a prostě jen tak přemýšlel. Užíval si příjemný teplý večer. Když Tom přišel domů, zahlédl bratra venku a rovnou za ním zamířil. Pobaveně se usmál a blonďáka si prohlédl.
„Pane Andreasi, to se ti líbí, co?“ Zasmál se pobaveně a sedl si do křesla vedle. „Oheň v krbu, ještě sis sem mohl dál jahody a čokoládu,“ kývl ke stolku, kde stála lahev s whisky.
„Ooo, ahoj Supermane,“ usmál se trochu a sledoval Toma, který přiložil do ohně. „Jsi vysmátý.“
„Superman? Já?“ Zasmál se pobaveně Tom a zakroutil hlavou.
„Večer ses vynořil ve smokingu a odešel,“ díval se na něj, zatímco, se Tom nahnul a sebral mu sklenku z ruky. Pak se z ní napil a zasmál se. „Co jsi dělal? Zachraňoval svět?“
„Co je ti potom? Můžu si jít, kam chci,“ ušklíbl se. „Zachraňoval jsem si svůj svět,“ mrkl na něj a znovu se napil.
„Z tebe se ale stal tajemný patron,“ řekl pobaveně Andreas a sledoval Toma. „Ke čtyřicátému výročí jsem na tebe smoking doslova rval a večer sis ho oblékl. Tak mi řekni, kam jsi šel,“ trochu na něj zatlačil, aby pochopil.

„Dlouhá historka… fakt moc dlouhá,“ tajemně se usmál Tom.
„Dlouhá nedlouhá, poslouchám tě,“ zašklebil se Andreas.
„To ne,“ zakroutil hlavou. „Mluvil jsi se Sofií?“
„Mluvil,“ přikývl na souhlas. „Je v letadle, vrací se do Anglie.“
„Ha! Dobře udělala a je to,“ zasmál se spokojeně Tom.
„Brácho, proč ses s ní rozešel? Mluvíme o Sofii, ne? Tak mi něco řekni,“ zkusil to znovu a povzdechl si.
„Jsi připravený to slyšet,“ naklonil se k němu Tom a pozvedl obočí. Andreas se k němu taky naklonil. „Zamiloval jsem se,“ přiznal mu rychle a usmál se. Andreas pozvedl obočí a koukal na bratra.
„Jak jako? No a… do koho?“ Zíral na něj a Tom se znovu zasmál. „Tak mi řekni, do koho teda?“ S úsměvem na něj hleděl. Tom se pobaveně zasmál a chvilku přemýšlel, zda to říct, nebo ne, ale nakonec se na bratr otočil.
„Bill.“
„Náš Bill?“ Hned vypálil překvapeně.
„Do Billa,“ zopakoval Tom a rychle kývl na souhlas a dopil panáka. „Jako blázen. Poprvé v životě tak, že mi praskne hlava. Jako nějakej středoškoláček. Klepou se mi z toho ruce, nohy… až tak.“ Andreas na něj šokovaně hleděl a pootevřel rty. Vůbec to nedokázal pochopit ani zpracovat. „Do Billa?“ Zopakoval znovu a zakroutil hlavou.

„Do Billa,“ znovu přikývl Tom.
„Chápu,“ kývl na souhlas nakonec. „No, do toho mi asi nic není, ale proč Bill? Co Sofie neměla? Co ti vadilo, to mi vysvětli?“ Díval se na něj upřeně a snažil se to nějak pochopit.
„Řeknu ti to tak… Bill má takové pro mě neznámé nadšení. Nezažil jsem to v životě u nikoho jiného. Je nadšený ze života, z kytek, z rostlin, z hvězd, moře nebo Galapág… je tak jiný než všichni ostatní. Přemýšlí úplně jinak. Nechápu to, baví mě to… s ním se vůbec nenudím. Chci, aby byl pořád se mnou. Chci, aby to takhle bylo napořád,“ mluvil zaujatě Tom a Andreas ho sledoval.
„To se podívejme na bráchu, zamiloval se. Tom Kaulitz a láska,“ zvedl ruku Andreas a namaloval něco do vzduchu. Tom se pobaveně zasmál a kývl na souhlas. „Ale hele žerty stranou…“ trochu zvážněl a podíval se na Toma. „Bill není člověk pro tebe,“ zakroutil hlavou a Tom ho chvíli sledoval.
„Ale jdi ty… Kdo říká, že není pro mě? Proč si to myslíš?“ Zadíval se na blonďáka.
„No… Bill je naivní kluk, ublížíš mu,“ vysvětloval mu Andreas.

„Neublížím,“ hned nesouhlasil Tom a zakroutil hlavou.
„Ublížíš,“ trval na tom blonďák.
„Říkám ne!“ Zakřičel Tom trochu nevrle.
„Ublížíš!“ Vykřikl Andreas a podíval se tvrdě na bratra. „Jak dlouho to vydržíš, než ti zase přeskočí a zmizíš, hm? Co s ním potom bude? Budeš ho tahat s sebou?“
„Andreasi, ty jsi mě opravdu otrávil, nech mě být. Vždyť ti říkám, že mu neublížím a ty bla bla bla… pokračuješ. Proč bych ho měl trápit, panebože? Raději si dojdi pro skleničku, ať si můžeme připít,“ mávl raději rukou.
„Tahle je ale moje,“ kývl ke skleničce v Tomově ruce.
„Tahle už je moje, tak si dojdi pro svoji,“ mávl rukou na Andrease, který se začal smát. Pomalu se zvedl a zamířil do domu. Tom si nalil dalšího panáka a Andreas ho sledoval zpoza skla. Jeho výraz ztvrdl a on si uvědomil, že z tohohle se nejspíše brzy stane jeden velký průser.

***

Bill seděl s Vivien v kavárně. Chtěl jít někam mezi lidi a potřeboval nějakou radu. Musel to s ní všechno probrat, potřeboval poradit, co s touhle situací má dělat. Zničeně hleděl do svého hrnečku a povzdechl si. Vivien se na něj podívala.
„Bille, na co myslíš?“ Zeptala se ho a on k ní pomalu zvedl hlavu.
„Před lety jsem viděl jeden film, ale nepamatuju si název. Ale žena tam lže muži. Ten muž stojí před ní, vyzná jí svoji lásku, ale ona nic neříká, nic mu nepřiznává. Pak to bylo tak moc smutné. Pořád jsem se na to díval a brečel. Teď jsem jako ta holka z filmu já,“ tiše popotáhl. „To je tak divné.“
„Nevěděl jsi, že se zamiluješ. Nevybereš si, do, koho se zamiluješ, zlato,“ pohladila ho po ruce.
„Jenomže… mě to tak strašně bolí. Prosím tě… pomoz mi nějak,“ zavzlykal smutně a zakroutil hlavou. „Ukaž mi, jak z toho můžu ven. Já to nezvládám, už to dál nevydržím. Nemůžu bez něj být, ale s ním to taky nejde, tak co teď?“ Nechal si po tváři stéct další slzy. „Nevím, co mám dělat,“ přiznal tiše. „Všechno je to kvůli panu Andreasovi. Vyloženě mi zničil život a využil mě pro svoji hru. Teď bych se chtěl postavit před pana Toma a všechno mu přiznat, tím mu ale zničím vztah k bratrovi, to taky nezvládnu. Nemůžu s tím nic dělat,“ zakroutil smutně hlavou.

„Už dost… poslouchej mě… tvůj plán je jasný, musíš na pana Toma zapomenout. Zapomeneš na něj a vrátíme se k původnímu plánu,“ pokrčil rameny.
„Ale to nejde, Viv, já jsem se zamiloval. Já jsem se opravdu zamiloval, jsem si jistý, že se takhle už nikdy nezamiluju. Včera i dnes mi s ním bylo tak hezky, rozumíš? Nedokážu nic jiného, než si představovat další krásné chvíle, neumím na něj přestat myslet.“
„Ale nepřiznáš se, tak co tedy budeš dělat? Myslím si, že bys na něj měl zapomenout. Prostě tomu utečeš. Jiná cesta není, kéž by byla jiná možnost. Kéž by byla nějaká naděje. Kéž by tu byla,“ povzdechla si Vivien a podívala se na černovláskovu zničenou tvář.
„Kéž by byla,“ zašeptal tiše a přikývl na souhlas. „Vždyť já mu poslal i takovou esmesku. Jsem prostě plný těch kéž by…“ třel si rychle tváře a usmál se na Viv. „Vždyť Tom se do mě zamiloval taky… chápeš to? Říkal jsem si, že mě nikdy nebude mít rád… miluje mě. Takhle mi dal naději, nějaké kéž by…“ vzdychl a odhodlaně popadl telefon.
„Co to děláš? Neblbni,“ zakroutila hlavou Viv, ale Bill neposlouchal. Rychle stiskl tlačítko a přiložil telefon k uchu. Viv si složila hlavu do dlaní.

„Pane Andreasi, potřeboval bych s vámi mluvit, můžeme se setkat? Pošlu vám adresu,“ vydechl do telefonu. Pak kývl na souhlas. „Děkuji vám, hezký večer.“ S tím hovor ukončil. Vivien na něj nechápavě hleděla a čekala vysvětlení.
„Co budeš řešit s Andreasem?“ Rozhodila rukama a kývla na něj.
„Nevím, zkusím ho přesvědčit. Postavíme se před Toma a prostě mu to všechno řekneme. Jsou bratři, tak co by mu udělal? Ať prostě řekne, že žárlil… ať mu taky řekne, že mě zahrnul do té svojí špinavé hry. Mohl by nám to oběma prominout,“ pokrčil rameny a doufal, že to takhle bude.
„Možná, že ano, budu ti držet pěsti,“ usála se na něj Viv a stiskla mu ruku. „Ať uděláš cokoliv, budu stát za tebou, ano?“ Bill rychle přikývl a snažil se přestat plakat. Rychle si setřel slzy a nadechl se, aby mohl vyrazit za Andreasem.

***

„Co se děje? Stalo se ti něco?“ Zeptal se hned Andreas, když Bill nasedl k němu do auta.
„Pane Andreasi, chci vás o něco požádat. Vyslechněte mě až do konce,“ podíval se na něj a vydechl. Blonďák hned přikývl a kývl na něj, aby pokračoval.
„Chci panu Tomovi všechno říct, ale nemůžu. Už několikrát jsem sebral odvahu, že mu to řeknu, ale nešlo to. Když se přiznám já, udělám z vás toho špatného, víte? Prostě… bych mu musel říct, že mě to všechno donutil udělat pan Andreas, ale to mu říct nechci.“ Andreas se jen zasmál a znovu se podíval na černovláska.
„Bille, tohle všechno jsme spolu probrali, že jo?“ Bill hned přikývl na souhlas.
„Ano, já vím. A poslouchejte mě. Pro pana Toma moc znamenáte. Má vás rád mnohem víc, než si myslíte, tím si můžete být jistý. Jestli chcete, můžeme jít za ním a všechno mu přiznat. Ulevíte svědomí… a třeba i mně… jednou odpustí,“ zašeptal tiše.
„Ty… ses zamiloval, že jo?“ Zeptal se ho a černovlásek uhnul pohledem. „Ty ses do Toma zamiloval, že ano?“ Zopakoval znovu svoji otázku. „Proto takhle mluvíš. Neuvažuješ logicky. Tom mě bude mít rád, jsme bratři, ale znám ho víc než ty. Nepromíjí. Proč bych mu to jinak neřekl?“ Zadíval se na Billa, ale ten hned zakroutil hlavou.

„Taky ho znám. Je rozumný, tolerantní, odpouští,“ vydechl tiše, ale Andreas ho hned přerušil.
„Jsou věci, které neodpouští. Věci, které jsou v rozporu s principy. Třeba to, aby mu lhal někdo, koho má rád. Vždyť jsem ti to říkal, že ho znám líp, proto se vykašli na to, že bychom se mu šli omluvit,“ naštvaně mávl rukou ve vzduchu blonďák. Billovi se do očí tlačily opět slzy.
„Ale…“ chtěl Bill namítnout, ale Andreas mu do toho hned skočil.
„Ne, žádné ale… Mně to projde, ale tobě neodpustí. Co jako čekáš? Myslíš si, že prožíváš lásku? Dva, tři dny bude říkat, že se zamiloval. Pak se sebere a odjede, nevidíš? Ten chlap nechal Sofii po všech těch letech. Co od něj čekáš? Vrátí se do práce i s tebou, myslíš si, že spolu budete šťastní?“ Zaútočil ihned na Billa. Ten začal kroutit hlavou.
„Ne, ne… je to jinak. Já jsem jen chtěl…“ nestihl opět doříct.

„Chtít ale nestačí. Nemůžu nic udělat. Nevidíš, jak mě to hrozně mrzí? Nestav si vzdušné zámky. Myslím to s tebou dobře. Tom se k tobě nehodí a ty zase k němu. Zapomeň na lži, co jsi mu řekl,“ vysvětlil mu rychle, a pak si povzdechl. „Mám na tebe prosbu… žij, užívej si každého dne a na vše zapomeň?“ pokrčil rameny. Bill se zamračil a zakroutil hlavou.
„Mám si užívat dne, ano? Vy si potom všem, co jste udělal, užíváte života? Mám se chovat, jako vy, to chcete?“ Křičel na něj černovlásek.
„Přesně tak…“ přikývl hned Andreas.
„Za to všechno můžete vy! To všechno jste mě donutil udělat vy! A kvůli vám to ani nemůžu přiznat! Tohle je na mě už opravdu příliš. To by pana Toma asi dočista zničilo. A kdyby zjistil… jakého má bratra, tak to by byl konec!“ Křičel na něj naštvaně.
„Už dost, Bille, to stačí! Pokud by se to dozvěděl, zničí ho to! Znám bráchu líp než ty. Myslí, že je do tebe zamilovaný. A ty si to taky moc nemaluj, ano?“ Vyjel po něm se stejnou.
Bill vzlykl a odvrátil pohled. „Nedal jste mi šanci, abych mohl,“ řekl mu ztěžka kvůli pláči. S tím rychle vyběhl z jeho auta a třískl dveřmi.

***

Hned ráno Andreas jel za Miou, aby o situaci věděla i ona a pomohla mu ji vyřešit. Bál se, že Billa nedokázal pořádně přesvědčit, aby mlčel. Museli to nějak vymyslet, jak se Billa zbavit a všechno to na něj hodit. Mia ale vypadala docela klidně, což ho znervózňovalo ještě víc.
„To je teda věc,“ zasmála se trochu překvapeně. „Že je Bill zamilovaný do Toma, to jsem věděla. A teď se Tom zamiloval do něj?“ Zasmála se nechápavě a zakroutila hlavou.
„Je do něj zamilovaný, je do něj totálně zblázněný. To, že ty to nechápeš, realitu nezmění,“ vyjel po ní vztekle.
„Ale, ale… podívejme se na toho Billa, to je hajzl… Mimochodem, všímala jsem si Tomových pohledů směrem k němu, ale myslela jsem si, že s ním jen tak laškuje. Ale tobě taky gratuluju… před očima ti tam bují láska a ty o ničem nevíš,“ řekla trochu rýpavě. Andreas se jen ironicky uchechtl.
„Říkám ti, že mu to prozradí, a ty pořád napadáš mě,“ rozhodil rukama.
„Dobře, ale… teď jsi ho přesvědčil, že mu nic neřekne, viď?“ Usmála se na něj a Andreas přikývl na souhlas.
„Teď ano… ale pokud je brácha zamilovaný, tak to vypadá…. Bill to nevydrží, řekne mu to,“ naštvaně si založil ruce na hrudi.
„Takže teď… musíme Toma separovat od Billa. Tom musí opustit agenturu a zase odjet do zahraničí. Jinak si myslím, že Toma i sebe brzy zničíš, Andy,“ pokusila se Mia najít nějaké rozumně řešení.

„Nevím, co dělat… Ale už mu nechci ničím ublížit,“ zvedl k ní hned hlavu.
„Vím, taky mu nechci ublížit,“ vzala ho hned za ruku. „Ale Andy, tohle je už vážné. Tvůj bratr odsud musí odjet. Pokud se dozví, co Bill udělal, tak přijdeš o bráchu, o práci i o tátu a prostě o všechno. Jezdívá domů jednou za dva roky. Pak už nebude mít čas po čemkoliv pátrat a bude po všem,“ snažila se ho přesvědčit a Andreas přikývl na souhlas.
„Máš pravdu… tohle bude nejlepší,“ vydechl ztěžka. „Tak co teď?“
„Společně teď vymyslíme plán,“ usmála se nadšeně.
„Mio, nedělej nic za mými zády. Nic, o čem bych nevěděl. Už nechci, aby brácha trpěl. Sedneme si na to a promyslíme to,“ přikázal jí trochu tvrdě.
„Andy, neboj se,“ usmála a znovu vzala jeho ruce do svých. „Nechci, abys byl nešťastný. Ani ty, ani Tom, a nakonec ani Bill. Ten kluk je zamilovaný, bezradný a věř mi, že brácha odsud odjede, aniž by někdo trpěl. Teď mám schůzku se svým právníkem, musíme totiž projít tu smlouvu. Stejně se potom za vámi ještě zastavím. Tak ahoj,“ políbila ho lehce na tvář, a potom s malým spokojeným úsměvem odešla.

autor: Lauinka
betaread: Janule :o)