Na křídlech Albatrosa 44.

autor: Lauinka

Všichni se sešli u Toma doma, aby podepsali s Miou a Robertem patřičné dokumenty ohledně kampaní. Robert byl trochu v přítomnosti Mii nervózní a popravdě to chtěl mít celé z krku.
„Honem, pojďme jednat,“ navrhl, ale Tom ho zastavil.
„Počkej, nachystal jsem venku snídani. Za chvíli přijede celý náš tým. Prvně vyřešíme roční reklamní plány Orgatu a Eat Just a přidáme to k poslední smlouvě,“ hned mu oznámil Tom a Robert přikývl na souhlas.
„Dobře,“ přikývl a odložil svoji tašku s dokumenty na židli.
„Tak já udělám kávu,“ usmála se Mia a ostatní muži zamířili ven na zahradu. Mia toho hned využila, a když viděla, že Andreas, Robert i Tom se dobře venku baví, rychle přešla do obýváku a prohodila svoji tašku s taškou Roberta. Měla dokonalý plán a prostě si pořídila stejnou tašku. Věděla, že se budou řešit smlouvy a slyšela Roberta, který se předtím bavil s Andreasem o dokumentech pro jejich matku, a rozhodla se trochu si pomoct k úspěchu.

To už u dveří zvonil i zbytek týmu v čele s Jane, Jay Jayem a Billem. Tom se objevil ve dveřích a na všechny se usmál.
„Dobré ráno,“ pozdravil Tom a zadíval se hned na Billa. „Tak pojďte, připravil jsem pro vás snídani.“ Bill nechal všechny projít a šel jako poslední. „Myslíš, že bys mi pomohl servírovat čaj?“ Zeptal se Billa, a ten se na něj nejistě podíval. Nakonec Toma následoval do kuchyně, aniž by byl schopen slova. Tom se na něj usmíval a pomalu couval, aby mu neunikl žádný výraz jeho tváře.
„Pane Tome, čaj udělám já,“ hned se chtěl na to vrhnout, ale Tom tiše zavrčel.
„Žádný pan Tom… prostě jen Tom, Tom…“ připomněl mu a pomalu se k němu přiblížil. Bill se na něj podíval a chvíli přemýšlel. Najednou se ozval jeho hlásek v hlavě.
„Nooo tak to řekni… řekni… Pane Tome, nechci s vámi chodit, jen mu to řekni.“ Bill tiše zavrčel a nadechl.

„O to se právě snažím,“ zašeptal tiše, ale Tom ho slyšel.
„O co že se to snažíš?“ Zeptal se ho rovnou a zadíval se na něj, když zalil dva čaje.
„Nooo… chtěl jsem donést foťák, chtěl jsem vám ho předat, protože já ho rozbil, ale nikdo mi nevěřil. Jen jsem se pro ten foťák natáhl, hned tři lidi vyskočili a vzali mi ho,“ blábolil rychle, aby to zakecal. Tom se usmál a přesunul se k němu blíž.
„Ty přece nejsi nemotorný, zbytečně se snažili,“ usmál se a Bill mu široký úsměv oplatil.
„Ano, nejsem nešika,“ zakroutil hlavou. Tom se opřel o stůl, nahnul se hodně blízko k němu a Bill začal znovu panikařit. „Ehm…“ rychle se podíval na stůl a kývl na dva šálky na stole. „To máme jen dva hrnečky?“
„Tenhle je tvůj,“ usmál se Tom a podal mu jeden do ruky.
„Děkuji, pane Tome,“ řekl rychle, aniž by nad tím přemýšlel. Tom si povzdechl a za rameno ho otočil směrem k sobě.
„Pokud mi ještě jednou řekneš pane Tome, když jsme sami, budu tě muset prostě políbit,“ řekl tiše a naklonil se hodně blízko jeho rtů. Bill ztuhl a zamrkal.

Vtom naštěstí vběhl do kuchyně Jay Jay a Bill okamžitě vyklidil prostor a zamířil na zahradu.
„Ahoj Bille,“ pozdravil ho Andreas.
„Dobrý den,“ odpověděl, a tím pozdravil i ostatní. Bill se na krátkou chvíli zadíval na Andrease, ale ten pohled oplácet nevydržel. Raději se rychle zadíval do svého šálku, a když se k nim přidal i Tom, sedl si vedle Billa. Černovlásek znervózněl ještě o něco víc.
„Tak přátelé, dobrou chuť,“ zavelel Tom a všichni se pustili do jídla. Bill sáhl po nějakém ovoci a Tom mu hned věnoval jeden ze svých dechberoucích úsměvů, čímž donutil k úsměvu i černovláska.
„Ehm Mio, pokud máš u sebe tu kopii smlouvy, co vytiskl tvůj právník, tak mi ji dej. Projdu ji během vašeho jednání,“ řekl Robert rovnou k Mie.
„Mám jen jednu kopii, ale klidně se na ni podívej,“ přikývla a zrovna když Jay Jay vyšel ven, otočila se na něj. „Jay Jayi, prosím tě… mohl bys mi prosím donést tašku?“ Řekla mu Mia a Robert se k ní přidal.
„Moje taška je na židli, mohl bys ji donést taky, prosím tě?“ Otočil se na toho muže a Jay Jay hned přikývl na souhlas a zmizel znovu v domě. Jay Jay vzal obě tašky a snažil se opakovat si která taška je vlastně čí, jelikož si hned všiml, že jsou naprosto stejné.

„Paní Mio, máte stejné tašky,“ zasmál se trochu nervózně a podal jí jednu z nich. Mia ji hned vzala a rovnou rozepla zip, aby se podívala dovnitř. „Tuhle tašku mi dal můj právník… asi je to nějaká móda mezi právníky,“ pokrčila rameny a chvilku v ní hledala. Pak vytáhla nějakou složku a podívala se na ni. „Tahle taška není moje,“ řekla rovnou a povzdechla si. „Jay Jay ty tašky nejspíše prohodil,“ protočila očima a podala přes stůl tašku Robertovi, samozřejmě s dokumentem pro Tomovu a Andresovu matku nahoře tak, aby to bylo hned viditelné. „Tome, můžeš mi ji podat, prosím tě?“ Usmála se a Tom sáhl po těch věcech, ale ve vteřině se zarazil, když uviděl složku s matčiným jménem.
„Co to je?“ Zeptal se Tom a nakrčil čelo. Robert se potom natáhl a snažil se to všechno vzít.
„Počkej, vezmu si to,“ chtěl zachránit situaci.
„Roberte, počkej… co to posíláš mámě, hm?“ Zamračil se, a hned si složku vzal do ruky.
„Brácho, prosím tě,“ zkusil mu tu složku Robert vzít, ale Tom uhnul jeho ruce.

„Můžeš si sednout, Roberte? Sedni si…“ přikázal mu rychle Tom a Robert si sedl. Přejel si rukou po tváři a věděl, že je zle. Nasucho polkl, když Tom otevřel složku a začetl se do těch papírů. „Aha… tak ty posíláš mámě podrobné reporty, co se ve firmě děje? Je to tak?“ Zeptal se ho naštvaně.
„Není snad máma společníkem téhle firmy?“ Snažil se bránit Robert.
„Jestli je společníkem, tak ať si je, ale pravomoci mám já,“ podíval se na Roberta.
„Tome, podívej se. Jsem v patové situaci. Měl jsem ti to říct, já vím, ale,“ nestačil dokončit, protože mu do toho Tom skočil.
„Co bys mi jako řekl? Co jsi mi to měl říct? Pověz, hm? Teď jsem se to všechno dozvěděl, to jsou věci. Pro tebe už je určitě pozdě, že, Roberte? Co jsem ti řekl? Neřekl jsem ti náhodou, že dokud jsem v čele téhle firmy, tak se k mámě nedostane ani slovo?“ Konfrontoval naštvaně Roberta, který nevěděl, co říct. Andreas to sledoval a hned zasáhl.

„Brácho, uklidni se, „snažil se ho usměrnit.
„Počkej, Andy… moment,“ ukázal na něj prstem a umlčel ho, aby se znovu zadíval na Roberta. „Co to děláš? Co jsi to udělal, hm? Dělal jsi věci za mými zády,“ znovu se do svého kamaráda pustil. To už se ale Andreas zvedl na nohy.
„Brácho, tohle není důležité,“ zakroutil hlavou.
„Ale je!“ Vykřikl Tom a papíry v ruce hodil po Robertovi. „Vezmi si je, pošli je mámě, honem!“
„Vždyť ti říkám, že jsem se chystal ti to říct,“ pokoušel se tu situaci zachránit i Robert.
„Roberte, myslíš si snad, že mi vadí ty dokumenty? To si myslíš, hm? Je to tak těžké pochopit?“ Křičel už hodně naštvaně Tom a máchal kolem sebe rukama.
„Poslouchej mě! Vždyť ti říkám, že jsem ti to chtě říct, chápeš to?!“ Zakřičel na něj už naštvaně i Robert.
„A co jsi mi chtěl říct? Měl jsi mi to říct, Roberte. Přece mě znáš, znáš mě!! Znáš mě moc dobře, a proto moc dobře víš, že nesnáším všechny tajnosti. Že, Roberte?!“ Zeptal se ho tvrdě. „Měl jsi to říct, měl!“ Zaprskal opravdu naštvaně a snažil se přemýšlet.

Chodil sem a tam a snažil se trochu uklidnit. „Roberte, promiň, už nemůžeš být náš firemní právník, už z principu ne,“ zakroutil hlavou a vydechl. Robert se na něj podíval a nechápavě se uchechtl.
„To myslíš vážně?“ Zeptal se ho a pomalu se zvedl ze židle. „Co to tady říkáš? To jen tak vyhodíš deset let práce?“ Tom mlčel a díval se do stolu. „No tak dobře, vyhoď mě i ze svýho života, ať je to za mnou!“ Vykřikl naštvaně a nedokázal pochopit Tomovo chování.
„Tak dobře, Roberte, skončili jsme,“ řekl mu klidně Tom a zvedl k němu hlavu.
„To je super,“ zakroutil nechápavě hlavou Robert. To už se do toho vložil i Andreas a chytl bratra za rameno.

„Tome, neblázni. Kvůli tomu zničíš staré přátelství?“ Podíval se mu do očí a snažil se ho donutit si to všechno uvědomit. Tom nic neřekl, jen udělal pár kroků od Andrease.
„Dnes je jednání zrušeno, můžete mě nechat s Robertem o samotě?“ Zeptal se všech u stolu a snažil se normálně dýchat.
Všichni se rychle začali zvedat od stolu, překvapeni tím chováním. Nejvíc v šoku byl Bill a zadržoval slzy. Takhle Toma ještě neviděl a docela jej to děsilo. Představil se, co by se asi stalo, kdyby se Tomovi se svou pravdou přiznal on. Zvedl se a podíval se na Andrease, který k němu přešel.
„Vidíš to, že jo? Jak skončí sebemenší lež bratrovi,“ podíval se do černovláskových očí.
„Pane Andreasi, chápu. Škoda, že jste to taky nevěděl, když jste mě namočil do té špíny. To vás nenapadlo? A proč? Protože jste myslel jen na pomstu,“ vmetl mu do očí a dal se raději na odchod.

***

„Ten chlap vyloženě vyhodil jednoho z nejbližších kamarádů přímo před mýma očima,“ povzdechl si Bill, když se s Vivien sešel na pláži. Potřeboval s ní mluvit, musel jí to všechno říct. „Jakkoliv pana Andrease nenávidím, tak měl pravdu. Nechce se mi tomu ani věřit,“ zakroutil hlavou a podíval se na Viv.
„To chápu,“ přikývla hned na souhlas. „Co budeš dělat?“
„Co já vím, co budu dělat… proto jsem přišel za tebou,“ zadíval se na ni a vydechl.
„Tak udělejme tohle… vymyslíme ti nějakou velkou lež, ale opravdu velkou. Co třeba… vybral jsem si život v klášteře, tak odjíždím do Indie nebo tak něco,“ zasmála se pobaveně a Bill na ni šokovaně hleděl.
„Co to říkáš? Řekl jsem mu, že ho nemiluju, a pak jsem šel k jeho dveřím. Proč jsi mě nechala? Proč jsi mě nezastavila?“ Spustil hned na ni a Vivien se zatvářila trochu vážně.

„Tak já jsem tě nezastavila, jo?“ Zamračila se trochu a zakroutila hlavou. „Co ti už několik dní říkám?? Že se od něj máš držet dál.“ Rozmáchla rychle rukou a vydechla.
„Pane bože, miluju ho, ale řekl jsem mu, že ho nemiluju. Jakou lež mám vymyslet? Já… už mu nechci lhát,“ povzdechl si tiše a přejel si rukou po tváři. „Řeknu mu… že se stěhuju na Galapágy,“ zasmál se, a pak zakroutil hlavou.
„Co to s tím má co dělat?“ Zakroutila hlavou Vivien a Bill se zamyslel.
„Taaaak, že je máma nemocná,“ vypálil další nápad. Při pohledu na obličej Vivien hned zakroutil hlavou. „Ne tohle, je už moc,“ povzdechl si sám pro sebe a Vivien přikývla na souhlas.
„Tak… onemocníš ty,“ zasmál se. „Ale to není moc důležité,“ povzdechl si hned.
„Já? Cože?“ Zadívala se něj a Bill jen pokrčil rameny. „No dobře, přemýšlím, přemýšlím…?“ usmála se a Bill si položil hlavu na stůl.

***

Robert zamířil za Tomem se dvěma skleničkami whisky v rukách. Jednu rovnou podal Tomovi a ten si ji vzal, ale položil ji vedle sebe. Robert si povzdechl a rovnou se napil.
„Přešlo tě to?“ Zeptal se Toma a podíval se na něj.
„Ne Roberte, nepřešlo. Víš moc dobře, že nestrávím žádnou lež, a to, co se děje za mými zády,“ vysvětlil mu pomalu a zvedl k němu hlavu.
„A není to právě tak, že bys to nestrávil, a proto jsem ti musel lhát?“ Rozhodil rukama lehce Robert a zadíval se na Toma.
„Ale to je přece jedno, tady jde o princip,“ oplácel mu pohled.
„Tome, já tě chápu, taky tě znám. Ale nesuď v životě tak tvrdě. Život není takový, jak chceš. Měl by ses trochu zamyslet, ano? S takovým přístupem ti nezůstane jediný kamarád,“ snažil se mu to vysvětlit a domluvit mu. Tom si však stál tvrdě za svým a znovu se a něj podíval.
„Tak ať nezůstane. Nemusí mi nikdo zůstat, opravdu mi to nevadí,“ zakroutil rychle hlavou. Robert povytáhl obočí a znovu se napil.

„Vždyť ti kromě mě a Nicolase nikdo nezbyl,“ poukázal na holý fakt.
„Ty jsi můj nejlepší kamarád, ale nedokážu tak lehce přijmout to, co jsi udělal. Není to nic, co se dá strávit. Nechci s tebou pracovat, už ti prostě nevěřím,“ zakroutil hlavou a podíval se na Roberta. „Ale práci ti najdu.“
„Nemám nouzi o práci. Mám nabídky ze všech stran,“ mávl nad tím rukou. „Chtěl jsem být s vámi, proto jsem ve firmě! Pro mě je důležité přátelství!“ Vyjel trochu naštvaně a sledoval Toma, který se díval mimo něj. „Ty mi nemáš k tomu, co říct? Vyhodil jsi mě nejen z práce, ale i ze svého života, Tome?!“ Vyjel trochu naštvaně a zadíval se na něj.
„Ale budeš pořád můj brácha,“ vydechl tiše Tom.
Robert se uchechtl a zakroutil hlavou. „Ale vídat se nebudeme. Já už jsem to všechno pochopil. Pamatuj si tohle… pokud budeš takhle dál pokračovat, nikdo ti nezbyde. Tenhle svět se netočí podle tvých principů, jasný?“ Řekl mu tvrdě a díval se na Toma, který držel sevřenou čelist, ale nedíval se na něj. „Tak se měj,“ kývl na něj a zamířil pryč. Odložil sklenku v domě a stůl, popadl svoji tašku a podíval se na Toma, sedícího stále na stejném místě. Jen zakroutil hlavou a opustil dům.

***

Bill se zrovna vracel s Vivien z pláže. Snažili se ještě něco vymyslet a dát dohromady nějaký plán. Už skoro byli před Billovým domem, když za jejich zády zastavilo auto. Vivien se otočila a zasmála se.
„Tom je tady,“ šťouchla do Billa
„Bille, myslíš, že bych tě mohl vyrušit? Neprojdeme se?“ Navrhl mu hned, když vyskočil z auta. Pak se podíval na jeho kamarádku a usmál se. „Ahoj Viv, jak je?“
„Dobře, díky…“ hned zasněně kývla na souhlas. „Co ty?“
„Jo… taky dobře,“ věnoval jí úsměv, a pak se podíval na Billa.
„Co kdybych nešel?“ Zeptal se ho trochu nejistě. Tom se usmál.
„Bille, prosím,“ zkusil to. Vivien hned chytla Bill za ruku a přitáhla ho k sobě.
„Bille, běž… prosí tak, že bych šla i já,“ povzdechla si zaujatě.
„Běhám za ním jako pes. Co mu teď mám říct? Pokud by tě něco napadlo, pošli mi zprávu, ano?“ Zadíval se na ni a Vivien hned přikývla.
„Řekni mu první lež, která tě napadne, a pak prostě uteč,“ poradila mu ještě rychle, než Bill zamířil do Tomova auta a nasedl.

Ten zamířil rovnou opět k útesům. Rychle zaparkoval, než zamířil na jejich už známé msto. Bill šel pomalu s ním. Sedli si spolu na kameny a Bill si povzdechl.
„Dneska tě to pořádně vytočilo, už je ti trochu líp?“ Zeptal se ho a sledoval Tomův soustředěný výraz.
„Přijel jsem za tebou, aby mi bylo líp,“ usmál se a zadíval se do jeho očí. „A už mi je líp,“ přiznal tiše.
„Chápu,“ řekl tiše černovlásek a nervózně uhnul pohledem.
„Měl jsem vůbec jezdit? Mám… odjet?“ Zeptal se ho, když viděl, jak ztuhlý a nejistý je.
„Ne… zůstaň,“ řekl rychle a podíval se na Toma. Ten mu pohled vrátil, ale Bill hned uhnul. Tom naklonil hlavu a snažil se jeho pohled zachytit, avšak marně.
„Ty mi chceš zase něco říct, ale nemůžeš se k tomu odhodlat, co? Nechceš to překonat a říct mi, na co vlastně myslíš?“ Tom ho sledoval a Bill tiše vydechl. Četl v něm jako v otevřené knize. Bill se nadechl a vydechl.

„Nemůžeme být spolu,“ řekl rychle. Tom se zasmál a zakroutil hlavou.
„Ale jdi. A proč?“ Zeptal se rovnou. Tohle rozhodně chtěl vysvětlit.
„Proč ne? Upřímně… vlastně nevím, jak ti to mám vysvětlit,“ rychle vykoktal a Tom si rukou podepřel bradu a zadíval se na něj. Bill se nadechl a snažil se něco vymyslet. „Já… no, já… vidím v tobě jen kamaráda. Já… necítím k tobě nic víc,“ vykoktal první lež a Tom se začal nekontrolovatelně smát. Prostě se smál a jen kroutil hlavou. Bill na něj nechápavě hleděl a nechápal.
„Co je? Proč se směješ?“ Nechápal a sledoval ho.
„No ne… já jen… ty vždycky nahodíš nějakou jobovku. Vím, že zase přijde nějaká jobovka. Tak zjistíme, co to zase bude za nesmysl,“ zadíval se na něj znovu a trochu zvážněl, aby si vyslechl, co má černovlásek na srdci.
„Nemluvím nesmysly… má tě rád jako kamaráda a jako muž jsi mě prostě neoslovil,“ řekl mu rychle a Tom se začal znovu zasmát. Bill si trochu povzdechl a sledoval ho.
„Chceš mi říct, že při líbání ti nelétali motýli v břiše? Ani ti neztuhly nohy nebo se ti neklepaly ruce? Tohle jsi mi přeci říkal, ne?“ Zadíval se znovu na něj a Bill přikývl.
„Ano, to jsem říkal, ale… je to složité,“ povzdechl si černovlásek.
„A není to tak?“ Zeptal se ho dál pobavený Tom.
„Tak to není,“ zakroutil hlavou a povzdechl si.

„A jak to teda je, když to není takhle?“ Snažil se to Tom nějak pochopit a vážně si užíval, jak je černovlásek v tom všem úplně zamotaný.
„Je to něco… něco, jako když nic necítím. Strašně rád s tebou trávím čas jako s kamarádem. Něco jako s Vivien, chápeš? Možná… ani takový druh pocitů nemám, co já vím?“ Povzdechl si zmatený černovlásek a mával přitom rukama kolem sebe, aby si pomohl.
„Můžeme zkusit, jestli máš tenhle druh pocitů,“ nahnul se k němu a vzal jeho tvář do dlaní a pokusil se ho políbit. Bill kompletně zpanikařil a rychle se od něj odtáhl.
„Aaaa, Tome, počkej, Tome… to raději nezkoušejme, to není třeba,“ rychle vyskočil na nohy, aby se od Toma dostal dál, jinak by nedokázal odolávat. Tom se taky postavil a Bill pokračoval. „Prostě budeme nadále jen přátelé, bude to přátelství šéfa a jeho zaměstnance.“ Rychle kývl na souhlas a upravil si jeden neposedný pramen za ucho.
Tom se zamračil a postavil se blízko k němu. „Nepokoušej moji trpělivost! Přestaň hrát tu hru!“ Zamračil se ještě víc, protože nechápal, proč tohle černovlásek dělá.
„Nic nehraju! Nic takového nemám zapotřebí. Proč bych hrál hru?“ Pustil se do něj rovnou. Pak si povzdechl a zamyslel se. „Mimochodem… to všem musíš připadat vzrušující?“ Rozhodil rukama a Tom se začal znovu smát.

„Komu tak přijdu?“ Zeptal se naprosto nechápavě. Bill se na něj díval s vážnou tváří.
„Všem to tak přijde, jenom mně ne,“ založil si ruce na hrudi.
„Kdo jsou ti všichni?“ Zeptal se ho nechápavě. „Tuhle scénu se všemi jsme už zažili. Co je, do háje, s těmi skalami? Pokaždé, když sem přijdeme, chytneš takové divné stavy. Chováš se hodně divně, už na ty skály raději nechoďme,“ vybouchl trochu Tom a snažil se znovu zlidnit.
„No… možná tu situaci nezvládáš,“ řekl tiše Bill a pokrčil rameny.
„Já, že to nezvládám?“ Ukázal prstem na sebe a zasmál se.
„Ty pro mě nejsi…. vzrušující,“ vyhláskoval mu to. Tom se znovu zasmál a zakroutil hlavou.
„Nejsem pro tebe vzrušující, no… to je taky dobré, ano,“ musel se tomu stále smát. Tohle byla tak absurdní situace. „To je moc dobrý vtip, v psaní jsi moc dobrý, ale žvásty ti jdou ještě mnohem líp,“ mávl rukou Tom a zakroutil hlavou.

„Už ti nemám co říct, to je všechno,“ ukončil to rychle Bill a nejistě se rozhlédl kolem sebe.
„Nemáš mi co říct, ano? Nepokoušej moji trpělivost,“ varoval ho znovu Tom. Bill přešel do útoku.
„A když budu, tak co?“ Založil si znovu ruce na hrudi a pozvedl obočí.
„Prohraješ a poběžíš za mnou,“ řekl mu tvrdě Tom.
„Ooo, vyhlašuješ válku? No dobře, jsem připravený a uvidíme, jestli budu chytřejší než ty,“ pozvedl znovu obočí a zamračil se.
„Už vím, že vyhraju, protože jsem důvtipný, víš?“ Zamračil se i Tom a dál mu čelil.
„Opravdu??“ Zasmál se trochu černovlásek. „Lituju, ale vy se mi nelíbíte,“ pokrčil trochu rameny.
„Budeš litovat,“ řekl mu s malým úsměvem. „Vážně se mnou chceš válčit?“ Zeptal se a trochu nevěřícně sledoval Billa.
„Klidně!“ Vyhrkl rychle a dál se na Toma díval.
„No dobře, začneme,“ řekl Tom a zadíval se mu do očí.
„Začneme,“ přikývl i Tom a oplácel mu ten pohled. Opláceli si hluboký pohled a pomalu se k sobě přiblížili, ale Bill zpanikařil a rychle se otočil k odchodu.

„Uteč, no jasně… jen utíkej… uvidíme, jak daleko utečeš,“ mávl rukou ve vzduchu Tom.
„Cože? Proč bych měl utíkat? Vždyť tohle nemám ve zvyku,“ zakroutil rychle hlavou.
„Hele Bille, doteď jsem udělal, co jsem mohl. Já přišel, tys utekl. Sám jsi přišel a sám jsi zase utekl, ale už dost. Už se prober… Prvně pochop, co pochopit máš,“ trochu nevrle vykřikl.
„Promiň, a co mám jako pochopit?“ Pozvedl rychle obočí a díval se do Tomovy tváře.
„Že jsi do mě zamilovaný! Hrozně moc, hrooozně moc zamilovaný,“ vyhrkl Tom a rozhodil rukama. ¨
„Ale to ne,“ zakroutil rychle hlavou. „Tohle je už vážně příliš. A co ještě podle tebe?“ Dal si ruce v bok a čekal, co z Toma ještě vypadne.
„A co ještě? Řeknu ti, co se ještě stane. Ty stejně nakonec pochopíš, že jsi do mě bláznivě zamilovaný. Nakonec to sám sobě přiznáš, ale v tu chvíli už nebudu mít já zájem. Moje trpělivost prostě přeteče. Nakonec za mnou prostě přicupitáš… jako malá ovečka,“ vyhrkl Tom a díval se na Billa, který pozvedl obočí.
„Takže… přicupitám,“ zopakoval po Tomovi a uchechtl se.
„Ano, prostě přijdeš,“ trval si na svém a zamračil se. Pak se otočil a znovu zamířil ke svému autu. Bill ho chvíli sledoval a rozešel se za ním.
„Nepřijdu!! Teď jdu za tebou, protože mě musíš odvézt, ale jinak nepřijdu,“ trval si na svém a zamířil za Tomem k autu.

***

„Viv…“ povzdechl, když honem běžel ke své kamarádce, aby jí všechno vylíčil. „Já… mám v hlavě zmatek, vyloženě jsme začali válčit. Může se objevit kdekoliv, může mě klidně sledovat,“ rychle chrlil na svoji kamarádku.
„Minule jsi začal válku proti Sofii ty, teď ti válku vyhlásil Tom. Co se vlastně stalo?“ Zamračila se trochu, protože tmu nerozuměla.
„To jsem teda taky moc nepochopil,“ pokrčil rameny. „Jaká to má být válka? Studená válka… jo, studená válka,“ přikývl si pro sebe. „Jakože se na mě ani nepodívá, ani se mnou nepromluví. Mohla by to být i vášnivá válka…“ navrhl rychle. „Může se mě pokusit políbit a na poslední chvíli se zase zastavit. Jo, proč ne?“ Zasmál se trochu a znovu se zamyslel. „Nebo to může být zákopová válka… samý křik a řvaní. Anebo…. mohla by to být strategická válka… Může mě chtít vyřídit chytrou hrou. Může dojít i na dýku, jelikož od Toma se dá čekat téměř cokoliv,“ povzdechl si zničeně. Vivien na něj jen nechápavě zírala s pusou dokořán.

„Asi zkusí všechno, aby ti dokázal, že jsi do něj zamilovaný,“ pokrčila rameny a podívala se na černovláska.
„Néé, tohle dokázat nechce. Chce mě přinutit se mu vzdát. Prej mu pěkně přicupitám k nohám,“ uchechtl se trochu.
„Já tomu vůbec nerozumím,“ pokrčila rameny Vivien.
„Já taky ne… nepochopil jsem, co přesně myslel, když řekl válka,“ zamyslel se, a pak se usmál. „Mám mu zavolat?“
„Neeee, neblbni, bože…“ zastavila ho rychle. „Proboha, že zrovna vy dva jste se potkali… oba jste blázni. Já chápu válkou lásku, ale nechápu, proč mezi sebou mají válčit dva zamilovaní.“ Zírala na něj Vivien a Bill si povzdechl.
„Já… já mu řekl, že mi nepřijde vzrušující. Asi jsem ho tím vytočil, že jo?“ Podíval se na svoji kamarádku, která vyvalila oči a praštila se rukou do čela.
„To jsi mu opravdu řekl??? Že ti nepřijde vzrušující?? Tohle se neříká ani při hádce, proboha… to tě nenapadlo nic lepšího?“
„Ne, nenapadlo!“ Vykřikl nešťastně. „Co jsem měl dělat? Co jsem mu měl říct? Podle tebe jsem mu měl říct… ano, je to tak, umírám láskou k tobě. Moc tě miluju, každý den vstávám s myšlenkou na tebe, když jdu do práce, myslím na tebe… Prostě každičkou chvilku myslím jen na tebe. Tohle jsem mu měl říct? Pustil jsem se do boje a nesmím se nikdy vzdát! On na mě zapomene,“ zasnil se a vydechl. „Ale já na něj do smrti nezapomenu.“

Vivien na něj chvíli koukala a pokrčila rameny. Bill se zamračil a sáhl po telefonu, rychle vytočil Tomovo číslo a přiložil si telefon k uchu.
„Prosím,“ ozvalo se z telefonu.
„Pane Tome,“ vydechl Bill a kousl se do rtu.
„Bille, řekl jsem ti, že mi budeš říkat Tome, nebo nebudu prostě poslouchat, co říkáš,“ vysvětlil mu rychle. „Stejně jsme se za ty týdny zvládli posunout z pana Toma na Toma… tak používej alespoň to, ano?“
„Dobře, Tome… Když jsi mluvil o válce, co jsi tím myslel?“ Zeptal se ho rovnou.
„Bille, odteď se mě na nic neptej. Teď už se na všechno můžeš ptát jen sám sebe. Odpovědi na tvoje otázky najdeš v tom, jak jsem se na tebe doteď díval, jak jsem se choval. Co jsem říkal, co jsem neříkal… Až budeš schopný taky dát dohromady nějakou větu, budeme se bavit, dobře?“
„No… dobře,“ odpověděl nejistě černovlásek a podíval se na Vivien.
„Tak zatím,“ ukončil hovor Tom a Bill frustrovaně vykřikl.
„Nic mi neřekl!! Pořád nevím, co je to za válku,“ složil znovu hlavu na stůl a zavřel oči.

autor: Lauinka
betaread: Janule :o)