Na křídlech Albatrosa 45.

autor: Lauinka

„Ach jo, znáš bráchu, vyhodil Roberta. To, že mu lhal o mámě, ho vytočilo,“ pokrčil rameny Andreas. Hned co se to stalo, volal Nicolasovi, aby tu situaci nějak vyřešili. Ten samozřejmě hned přijel, protože tohle bylo hodně vážné.
„No dobře, vytočilo ho to, tak ať se uklidní,“ rozhodil rukama Nicolas. „Práce je něco jiného a přátelství stejně tak. Proč dělá takové blbosti?“ Zeptal se naštvaně Andrease.
„Ani mě nenechal mluvit a zrušil jednání a prostě odešel,“ pokrčil rameny blonďák. V tom se na zahradě objevil Tom. „Á, tady je,“ kývl na Nicolase a ten se otočil.
„Co se s tebou děje?“ Rovnou vyskočil na nohy a zamířil k němu. „Musel jsi to Robertovi udělat?“
„Já své rozhodnutí nezměním,“ odpověděl mu klidně Tom.
„Podívej se na něj,“ zakroutil hlavou Nicolas a podíval se na Andrease. Pak se otočil znovu k Tomovi. „Nejsme my tři náhodou bráchové?“
„Bráchové pořád jsme,“ přikývl na souhlas Tom.
„Ale jdi, co ty jsi za bráchu? Kvůli práci ho vymažeš ze svého života? To je tak jednoduché? Udělal chybu a ty to dost přeháníš,“ nechápal jeho postoj Nicolas.
„Nicolasi… a co podle tebe přeháním?“ Postavil se mu čelem a zeptal se ho přímo.
„Tome, s tím klukem jsme ty a já přátelé už od střední, jak to můžeš udělat? Prober se! Kolik problémů jsme spolu zvládli, trávili jsme spolu čas. Kolikrát jsme se jeden za druhého prali? To je kluk, kterému můžeš říkat brácho. To ho vážně jen tak lehce vymažeš ze života? Chlape, Robert je vyřízený!“ Bojoval dál Nicolas a snažil se Toma přivést k rozumu.
„Máš pravdu,“ přikývl Tom. „Hodně věcí jsme spolu zažili, společně jsme se nasmáli. Někdy taky brečeli, ale ještě nikdy jsme si do očí navzájem nelhali,“ podíval se na Nicolase a ten jen vydechl.

„Mám pocit, že jsi sebestředný. Brácho, svět se netočí jen kolem tebe,“ zakroutil hlavou a Tom pokrčil rameny.
„Ať se netočí, je mi to fuk. Klidně ať se zastaví, klidně…“ uchechtl se a podíval se na něj. To už si povzdechl i Andreas a vložil se do toho.
„Brácho, Nicolas má pravdu, Robert plápolá mezi tebou a mámou. Jeden je společník a druhý je právník,“ snažil se mu domluvit i on. Ale Tom mu věnoval jeden chladný pohled.
„Radši nezačínej, víš, že o mámě nechci vůbec nic slyšet,“ varoval ho rychle.
„No, jak myslíš, ale když se o mámě nebudeme bavit, máma nezmizí,“ připomněl mu.
„Já ho prostě nechápu,“ zadíval se Nicolas na Andrease, jako by tam Tom vůbec nebyl. „Fakt mu nezrumím.“
„Nicolasi, tady není čemu nerozumět. Když jsem přišel do vedení firmy, všem jsem řekl, že ven nepůjde vůbec žádná informace. Nemysli si, že jsem nevěděl, že máma nebude na Roberta tlačit. Ale já šel za Robertem a řekl mu, ať se děje cokoliv, přijdeš s tím za mnou. Chápeš?? A co udělal? Dělal věci za mými zády. To udělá člověk, kterého považuju za bráchu? Neudělá!“ Podíval se do očí Andreasovi, který tam jen postával.
„Neudělá,“ zopakoval tiše Andreas a sklopil rychle oči.
„Já myslím, že děláš obrovskou chybu,“ podíval se na něj Nicolas.
„Už to radši uzavřeme. Půjdu si raději nalít panáka, protože tahle naše debata opravdu nemá konce,“ odpověděl mu nevrle. Nicolas mávl rukou a zakroutil hlavou.
„Běž a pij si sám… My se tu budeme modlit, abys někdy přišel k rozumu,“ odpověděl mu stejně naštvaně Nicolas a podíval se na Andrease.
„No nic… já mám ještě nějakou práci, mějte se,“ rychle vycouval Andreas. Tom se naposledy podíval na Nicolase a raději zmizel v domě taky.

***

Bill se procházel po pobřeží a přemýšlel. Přemýšlel o tom, co mu Tom řekl do telefonu. O všem tom, co mu řekl, co mu neřekl. Vzpomínal si jen na samé hezké věci, jak mu řekl, že na chatu vzal jen jeho, že o ní nikdo jiný neví. A o dalších takových náznacích a došel k jasnému závěru. Tom ho skutečně miloval. Nevydržel to a musel znovu za Vivien, tohle jí musel říct.
„Viv… když o tom všem teď přemýšlím, tak vím, že mě miluje. Dal své pocity jasně najevo, ale já ho nepochopil… nebo jsem spíše nechtěl,“ podíval se na svoji kamarádku a ta protočila očima.
„Hele… ty když něco akceptuješ, tak to nepochopíš. Vzpomeň si na Alexe, jak dlouho ti trvalo pochopit, že je do tebe zamilovaný, hm?“ Usmála se na něj a Bill protočil očima a mávl nad tím rukou. „Navíc… dejme tomu, že bys to pochopil, tak co? Co by se stalo? Změnilo by se tím něco? Lhal jsi mu už od začátku. Vnikl jsi mu do firmy jako agent, navíc… člověku, který nenávidí lži. Jako tvoje nejlepší kamarádka ti řeknu pravdu… vaše láska byla už od začátku nemožná,“ povzdechla si a zadívala se na Billa, který na ni smutně hleděl, ale přikývl na souhlas.
„Ano… máš pravdu. Nemožná láska,“ vydechl tiše a musel uhnout pohledem, aby nezačal plakat.

***

„Takže ses regulérně zamiloval?“ Zeptal se trochu nevěřícně Nicolas Toma. Po tom, co Andreas odešel a oba dva trochu vychladli, si spolu sedli na zahradu a Tom se mu svěřil. Tom si potřeboval s někým popovídat, a jelikož Nicolas byl opravdu jediný, komu důvěřoval, zvolil jeho.
„Regulérně, to jo,“ zasmál se a kývl na souhlas. „Ale i on… on se taky zamiloval, ale nepřizná to. Časem to přizná… jednou přijde sám, pak zase uteče,“ pokrčil rameny a smočil rty ve sklence s alkoholem. Nicolas na něj nechápavě koukal a nakrčil čelo.
„A proč?“ Zeptal se ho, aby mu to objasnil. Ale Tom znovu pokrčil rameny.
„To nevím. Kdybych to mohl rozlousknout, pochopit to. Je bláznivý, nekontrolovatelný, trochu zvláštní, prostě nevím. Má takovou zvláštní kamarádku, jmenuje se… Vivien, nedivil bych se, kdyby se s ní zítra přestěhoval do nějaké malé vesnice. A já se pak vydal za ním,“ mávl ledabyle rukou a Nicolas se začal smát.
„Fakt bys jel za ním na vesnici?“ Pozvedl obočí a zakroutil hlavou, že tomu nemůže věřit.
„To si piš, určitě bych jel,“ přikývl hned na souhlas. „Dovádí mě k šílenství, ale už toho bylo fakt dost. Začíná se to na mně podepisovat. Začal jsem mu říkat věci, jako… přijdeš ke mně jako ovečka a přiznáš, že mě miluješ,“ řekl mu vážně Tom a Nicolas propukl v záchvat smíchu.
„Nekecej… ty, Tom Kaulitz a takové kecy? Nooo, tak to jsi opravdu ztracený,“ zasmál se Nicolas a znovu se napil ze sklenice.

„Úplně mě zničil, kámo. Nedávám to. Udělal jsem vše proto, aby pochopil, že ho miluju, ale asi marně,“ podíval se na něj a znovu smočil rty v alkoholu. Kdyby jen věděl, že v tu stejnou chvíli na pláži prozřel i Bill a hned se otočil k Vivien.
„Nevěřil jsem, že mě miluje nebo… že by mě mohl milovat,“ vykřikl a rozhodil rukama.
Tom se znovu zadíval na Nicolase a zvedl výhrůžně ukazovák. „Ale už se ode mě nevzdálí. Nedovolím to,“ přikývl.
„Už se k němu ani nepřiblížím, Viv… A rozhodně nedovolím, aby se přiblížil on,“ zamračil se znovu Bill a rozhodně přikývl.
„Bill pochopí, že ho miluju,“ usmál se trochu zasněně Tom a znovu se napil.
„Nikdy nepochopí, že ho miluju,“ zadíval se Bill na svoji kamarádku naproti němu.
„Než přijde ke mně, tak se strhne boj,“ řekl nadšeně Tom a zasmál se.
„Než na mě zapomene, tak se strhne boj!“ Vykřikl černovlásek a rozhodil rukama.
V tom oběma ve stejnou chvíli začaly zvonit telefony. Tomovi volala Jane, Billovi Jay Jay, a když oba hovor přijali, poselství bylo stejné, šlo o krizi.
„Jaká krize?“

***

„Vidíš, co udělal Robertovi. Mnohaletého kamaráda vyhodil raz dva. Když zjistí, co jsem udělal, tak jsme hotovej. Nikdy už mě k sobě nepustí,“ povzdechl si Andreas, když seděl na gauči v domě Mii. Po tom, co se stalo doma, jel hned za ní. Museli něco vymyslet.
„Andy, můžeš se trochu uklidnit? Nikdo se nic nedozví, to nedovolíme. Co se týče Roberta, prohrál tvůj brácha, ale ještě o tom neví. Ztratil nejbližšího kamaráda a pracovního kolegu a je víc a víc osamělý. A ani si toho nevšímá,“ pokrčila ledabyle rameny Mia. Andreas nakrčil čelo a zadíval se na ni.
„Proč jsi tak v klidu? Líbí se ti snad, jak byl Robert zničený?“ Zeptal se jí naprosto nechápavě a chladně.
„Andy, o čem jsme se bavili? Tvůj brácha musí pryč, bez Roberta je osamělejší a bezbrannější. Teď odešel Robert a na řadě je Bill. Teď bude snadnější ho oddělit od Billa, ne? Takže všechno je super?“ pomalu vyšla na zahradu a spokojeně se usmíval. Tohle se ale Andreasovi moc nezdálo a pomalu vyšel za ní.

„Aby se rozešel s Billem, tak se musí dozvědět o těch lžích. Když se to dozví, tak jsme taky hotoví,“ vysvětlil jí rychle a udivovalo ho, jaký si Mia zachovává klid. „Není to tak jednoduchý.“
„Tohle nikdy nevíš?“ Potutelně se usmála.
„Co kuješ za pikle?“ Zeptal se jí narovinu a dal si ruce v bok.
„Nic,“ usmála se na něj mile. „Je to život. Copak můžeme vědět, co přinese? Tak jsem to myslela,“ pomalu mu rukou vyjela po hrudi a přiblížila se.
„Mio, říkám ti, bez mého vědomí se do ničeho nepouštěj,“ varoval ji blonďák a podíval se na její ruce.
„Chápu to… už jsi mi to říkal, zlato,“ usmála se na něj. „Já jiný plán než být s tebou ani nemám.“ Přitáhla si jeho tvář k sobě, a pak ho políbila na rty.

***

„Jay Jayi, jsi si jistý, že nechodí maily? V sociálních sítích to vře, povídej,“ naklonil telefon k němu a ukazovala mu různé stránky s jejich nabídkami na nápad na reklamu. „Podívej… chci natočit vlastní reklamu, další článek říká… možnost stáže u profi agentury, úžasná šance pro všechny,“ pokrčila Vivien rameny a Jay Jay pokrčil rameny taky.
„Já to nevím, k nám to nedochází. V mailech nic nemáme, tedy… hrozně málo. No s tím se nedá nic dělat, takže všichni pišme,“ obrátil svoji pozornost k Billovi, Nancy, a ještě pár lidem.
„Hotovo, mám to, sice to není nic moc, ale… no co,“ povzdechl si Bill a zvedl k Jay Jayovi oči. „Musí tam být jméno?“
„Ano, samozřejmě… bez jména to neplatí,“ upozornil černovláska Jay Jay.
„Fajn,“ rychle něco naťukal do počítače. „Jay Jayi, proč je tu tvoje emailová adresa, a ne ta firemní?“ Zeptal se ho nechápavě Bill.
„Můj osobní mail?“ Zeptal se trochu překvapeně. „Ukaž mi to,“ nahlédl mu přes rameno a vykulil oči. „Sakra fix, to je chyba. Moment… takže všechny maily šly na ten můj?“ Zeptal se trochu šokovaně a sáhl po telefonu, aby to zkontroloval. „Tady je stovka mailů, stovka nápadů,“ zasmál se a projížděl svůj telefon. „To nemá konce, psali sem snad úplně všichni.“
V tom se mu rozezněl telefon, který hned přijal.
„Halo, paní Jane? No… stala se taková věc, dal jsem tam omylem svůj email. No… omylem a všichni psali mně. Nééé, žádná krize,“ zakroutil rázně hlavou. „Ale proč, paní Jane? Oh ano… ano, jistě,“ s tím telefon odtáhl od ucha.
„Bille, jdeme za Tomem,“ oznámil mu rychle.
„Za panem Tomem? Ne… já nejdu,“ zakroutil hlavou.
„Bille, jaký, sakra, nejdu??? Jdeme, hned!“ Přikázal mu a Bill hned zakroutil hlavou.
„Ne… ne já nikam nejdu,“ stála za svým a povzdechl si.

***

A byl tady znovu, sice s celým týmem, ale znovu. Nejistě postával až vzadu, když Jane zazvonila a Tom vzápětí otevřel dveře.
„Vítejte,“ usmál se hned na všechny. „Běžte na zahradu, rovnou se do toho dáme.“ Bill se nadechl a chtěl vejít jako poslední, ale Tom mu nevěnoval ani pozornost a zamířil rovnou do kuchyně. Bill povytáhl obočí a vstoupil do domu.
Všichni seděli venku na zahradě a probírali se tou spoustou nápadů. Bill Tomovi věnoval několik pohledů, ale Tom byl naprosto chladný. Díval se do papírů nebo na ostatní, ale jako by tam Bill ani nebyl. Bill seděl u tiskárny a všechny ty nápady zvěčňoval na papíry. Když měl další várku, zamířil s ní směrem k Tomovi. Ten si je vzal, ale ani se na něj nepodíval. Bill se zamračil a snažil se získat jeho pozornost, ale nic.
„Takže mažeme všechno, co obsahuje vulgární slova, sexuální nebo nevhodný obsah. To snad poznáte ne?“ Podívala se po celém týmu Jane a pak otočila hlavu směrem k Billovi. „Tady je seznam od zákazníka, pořádně se to nauč, ať zbytečně neztrácíme čas.“ Povzdechla si a Bill hned přikývl na souhlas.

„To, co se vám nelíbí, rovnou vyřaďte,“ ozval se taky Tom. „To ostatní předávejte rovnou mně nebo Jane.“ Tom si sedl a Bill se mu naklonil přes rameno a dělal, že čte. Tom se nehnul ani o milimetr a dál ho ignoroval, načež do něj strčil Jay Jay.
„Co to děláš? Sedni si,“ zamračil se a donutil Billa si sednout na židli.
„Ach jo, ani jeden originální nápad,“ zakroutil hlavou Tom a odhodil další list papíru.
„Co je zase tohle? Kdo mi to sem dal? To je fakt odpad,“ zakroutila hlavou Jane. „Dávejte mi sem jen něco dobrého. Nechci plýtvat silou na trhání papíru,“ podívala se na zbytek týmu a roztrhla arch papíru napůl. „A taky nechci plýtvat papírem,“ povzdechla si a vzala si další listy papíru. „A co je zase tohle?? To je taky odpad.“ Znovu to roztahala. Pak sáhla po dalším a začetla se. „I tohle, už toho mám opravdu dost!“ Vykřikla naštvaně a roztrhala takhle ještě několik papírů, než se podívala na Toma. „Tome, mrzí mě, že tě obtěžujeme takhle o víkendu. Hádám, že se to nelíbí ani Sofii,“ nadhodila nejistě.

„Sofie se vrátila do Anglie,“ odpověděl nezaujatě Tom a začetl se do dalšího nápadu.
„Sofie se opravdu vrátila?“ Zeptala se s naději v hlase Jane a usmála se na něj.
„Přátelé… pan Tom a paní Sofie se rozešli, takžeee,“ zasmála se Nancy a všichni hned začali tleskat. Bill se k nim připojil a zatleskal taky, čímž si od Toma vysloužil tvrdý pohled.
„Vy jste ale magoři! Čemu tleskáte? Já se tady snažím pracovat!“ Zamračil se hned Jay Jay.
„No jo… tahle firma má ráda rozchody. I mně se to stalo, taky mi tleskali,“ nahnul se Bill směrem k Tomovi, který mu ale nevěnoval žádný pohled.
„Já to nevěděla, moc mě to mrzí, Tome. Opravdu mě to moc mrzí, omlouvám se,“ povzdechla si Jane. Tom odhodil papíry na stůl a pomalu se zvedl.
„Půjdu postavit na kafe,“ řekl tiše.
„Poskok jsem tu já, tak já to udělám,“ zvedl se Bill, ale Tom ho hned posadil, aniž by cokoliv řekl. Prostě ho za ramena zase posadil. „Pane Tome, opravdu to můžu udělat,“ řekl znovu Bill, ale to už Tom mizel v domě.
„No jo, neber si to tak. Rozchod a tak jsou těžké životní chvíle, ale to přejde, až začne nový život,“ mávla Jane rukou směrem k Billovi.
„Ale já tam raději jdu, nechci, aby říkal, že… nepracuju nebo tak,“ zašklebil se a zamířil za Tomem do kuchyně.

To se ale znovu objevil Billův vnitřní hlas.
„Zbláznil ses? Vždyť ses mu měl vyhýbat!“ Rychle ho varoval.
„Proboha mlč! Nechci teď poslouchat hlas rozumu, mlč!“ Zakryl si rukama uši, aby nic neslyšel.
„Jsem tvůj vnitřní hlas. Myslíš, že mě přestaneš slyšet, když si zacpeš uši? Nechoď tam, teď máš šanci, tak se mu vyhni!“ Varoval ho hlas znovu.
„To není tak lehké. Když jsi tak chytrý, tak promluv k mému srdci,“ zamračil se černovlásek.
„Jsi fakt blázen,“ uchechtl se hlásek znovu.
„Souhlasím, prostě mě měj rád takového, jaký jsem,“ usmál se.

Bill zamířil do kuchyně za Tomem. Stoupl si vedle něj k lince a podíval se na něj. „To má být válka?“ Zeptal se Bill, ale Tom nereagoval. „Nedívat se mi do očí? Dělat, že nejsem?“ Díval se na něj a snažil se to nějak pochopit. Tom sevřel čelist a pomalu se k němu otočil. Zadíval se mu do očí a opřel se o linku.
„Dobrý?“ Zeptal se ho bezvýrazně.
„To ne… vůbec ne,“ zakroutil hlavou Bill a dál se na něj díval. Tom držel jeho pohled.
„Chceš mi něco říct?“ Zeptal se ho rovnou.
„Ne,“ odpověděl hned a Tom znovu uhnul pohledem. Prošel kolem něj a popadl konvici s kávou. „Dobře, takže v tom pokračujem,“ kývl na souhlas a ani si nevšiml, že Jay Jay vešel do kuchyně. „Nedívej se mi do očí, dělej, že nejsem. A tu kávu jsi udělal moc hustou, Tome,“ zakřičel za ním.
„Bille, co tady děláš? Proč říkáš panu Tomovi, Tome?“ Vážně se na něj zadíval Jay Jay.
„On to takhle chtěl,“ bránil se hned Bill.
„Jak to myslíš? Pan Tom chce, abys mu tykal? V čem to zase jedeš, Bille? Ihned mi to řekni, dělej!“ Zatlačil na něj a zamračil se ještě víc. Bill si povzdechl a rychle Jay Jaye chytil za ramena a začal chrlit.
„Jsem zamilovaný do pana Toma. Albatros, kterého jsem hledal, byl pan Tom. V opeře mě políbil podruhé, nikdo to neví, je to velké tajemství,“ vychrlil na něj okamžitě Bill.

***

„No, myslím… že jsme to první kolo tak nějak zvládli, co kdybychom už všechny poslali domů?“ Navrhla Jane Tomovi, když už byli unavení a práce nešla tak, jak by měla.
„Jo… jo, myslím, že by to šlo. Takže děkuji všem, už můžete jít,“ usmál se Tom na zbytek týmu. „Zbytek už zvládneme my s Jane. Mějte se,“ usmál se Tom a nechal všechny odejít. Bill je šel vyprovodit, a pak se vrátil na zahradu. Tom seděl s Jane a probírali se dalšími pracemi.
„Všichni odešli,“ oznámil jim. „Pane Tome, jestli chcete, tak si to přečtu a všechno si to zapamatuju,“ navrhl mu Bill a zadíval se na Toma.
„V tuto chvíli tvoji fotografickou paměť potřebovat nebudeme,“ oznámil mu suše Tom. Bill si povzdechl, ale to se do toho vložila Jane.
„Už dlouho se tě chci zeptat. Ta tvoje fotografická paměť způsobuje, že si všechno pamatuješ. Není to pro tebe těžké? Neunavuje tě to někdy? Já si to neumím pořádně představit.“ Zadívala se na něj a Bill ztuhl. V hlavě se mu přehrály všechny vzpomínky na to, co s Tomem prožili. Ztěžka se nadechl a podíval se na Jane.
„Je to těžké. Jak by nebylo, paní Jane? Jako kdybych všechno nahrával, a pak se mi to točí v hlavě sem a tam… snažím se to potlačit, ale nejde to. Neustále se mi to vrací a dovádí mě to k šílenství,“ povzdechl si tiše.
„Chápu. Proto jsi takový,“ chápavě přikývla na souhlas.
„No… asi proto,“ zadíval se na Toma. „Na shledanou,“ kývl směrem k Jane, a pak se znovu podíval na Toma. „Na shledanou, pane Tome.“
„Na shledanou,“ odpověděl bez zájmu a otočil se k Jane. „Tohle je docela dobrý nápad, dej to stranou, netrhej to, ano?“ Řekl jí a nechal Billa jít.

S Jane pracovali až do večera. Bylo to opravdu plno nápadů a oni se snažili vybrat nejlepší.
„Tak to se povedlo Tome, v klidu jsme zvládli spoustu práce, ale musím uznat, že jsme vážně dost hotová,“ usmála se Jane na Toma.
„Jo, pěkně jsme mákli, ale stálo to za to. I scénář na zítra máme, tak mu hned zítra zavolej. Jakou to má přezdívku?“ Zeptal se jí a Jane hned nakoukla.
„Ranní ptáče,“ pokrčila rameny.
„Jo… tak ať Ranní ptáče nastoupí jako stážista. Projdete scénář a já ho vezmu na lokaci,“ vysvětlil jí Tom.
„Jasně,“ přikývla na souhlas, a pak se na Toma ještě zadívala. „Já… už půjdu, jen… vím, že o tom mluvíme už dlouho, ale stále mi dlužíš drink,“ usmála se na něj. Tom se na ni usmál a přikývl na souhlas.
„No joo, máš pravdu, neustále na to zapomínám. Tak… co třeba zítra?“ Nahodil rychle Tom.
„Zítra???“ Zeptala se nadšeně a poposkočila. „Slibuješ?“ Ujistila se ještě.
„Slibuju,“ usmál se trochu Tom.
„Tak to je skvělé, opravdu… Jsem teď plná motivace, tak… měj se,“ rychle se s Tomem rozloučila a vyběhla z jeho domu.

***

Bill ten večer seděl nad svým sešitem a pokračoval se psaním.
Je možná válka v lásce?
Zřejmě ano.
Moje největší válka je se sebou samým. Držet se od něho daleko a nezvládat to. Modlit se, aby na mě nehleděl těma krásnýma očima, a když se nedívá, trpět.
Válčím s vlastním srdcem, které mě neposlouchá. Zamiloval jsem se do muže, není druhý takový.
Jeho hlas, jeho statečnost, jeho upřímnost, jeho ruce, jeho oči nemá nikdo.
Když není on, tak nemám nikoho. Ať se mnou válčí.
Když mám mít zlomené srdce, ať ho zlomí on.
Když mám být zapomenutý, tak ať na mě zapomene on.
Ať mi zůstane jeho vůně, ta krásná vůně, kterou neumím uchopit.

***

„Přejdeme k té radostné zprávě, kolegové,“ usmála se Jane. „Už jsme vybrali náš scénář. Přesněji… já ho vybrala. Scénář napsal autor s přezdívkou Ranní ptáče,“ zasmála se vesele a celá agentura začala tleskat. Pak jim rychle nastínila děj a všichni užasle kývali, že se jim to líbí.
„Ano, kolegové, zítra točíme. Je to mimo rozpočet, takže vše platíme my. To, co napsal Ranní ptáče, tak jeho sny splníme v reklamní spot. Natáčet budeme jen jeden den,“ usmál se Tom a vzal si tak slovo.
Jane se podívala po Jay Jayovi a zamračila se. „Ano Jay Jayi, už jsme měli být s Ranním ptáčetem ve spojení. Najdi jeho číslo, vytoč ho, a pak mi ho dej. Bude mít schůzku s Tomem a s celým týmem. Zítra se bude točit. Pak je tu ta měsíční stáž, Jay Jayi,“ zarazila se v půlce věty a podívala se na toho muže. Bill pokrčil rameny a podíval se na Jay Jaye.
„No, paní Jane, není mu moc dobře. Co kdybych mu zavolal já?“ Navrhl rychle.
„No dobře, tak mu zavolej ty, ale hned… spěchá to, ano?“ Zadívala se na Billa a ten hned přikývl na souhlas.

***

Bill byl nervózní z toho, jak to má teď s Tomem. Neustále se někdo kolem něj motal a on se k němu nemohl dostat. Když u něj seděla Jane, prostě to nevydržel, popadl čaj a vešel do kanceláře.
„Dobře, tak si večer zajdeme na skleničku a dovyprávíš mi to tam,“ usmála se Jane na Toma a Bill ztuhl. Zamrkal a položil Tomovi čaj na stůl.
„Ehm…“ začal nejistě Bill šokovaný tím, co slyšel. „Nevím, co s tím Ranním ptáčetem, řekl, že nepřijede, že to chce dělat po telefonu,“ vydechl první lež, která ho napadla.
„Jak to, že nepřijede? Podmínky byly přece jasně napsané. Má přijet na dva dny, jeden den přípravy, druhý den natáčení a k tomu ještě měsíční stáž, tak co to znamená?“ Rozhodila rukama Jane a podívala se na Billa i Toma.
„Řekl, že bydlí daleko a nemůže přijet,“ pokrčil rameny a Tom se do toho hned vložil.
„Dej mi číslo a já to vyřídím, ano?“ Řekl Billovi a ten začal zmatkovat.
„No… říkal mi, abych ho nikomu nedával, on… je trochu zvláštní,“ vysvětlil rychle a začínal opravdu hodně panikařit.
„Tak to uděláme takhle. Ať zavolá, ano,“ navrhl Tom a Bill hned přikývl na souhlas a vyběhl z Tomovy kanceláře. Nejistě se rozhlédl a rychle se schoval do kuchyňky, aby mohl vyřídit ten hovor. Tom Billa a sledoval, jak zmizel v kuchyňce, a po chvíli se rozezněl jeho telefon. Pozvedl obočí a pobaveně se přiblížil ke kuchyňce, než hovor přijal.

„Ano, skryté číslo?“ Začal Tom a opřel o zeď blízko kuchyňky.
„Dobrý den, tady Ranní ptáče… omlouvám se, ale… trochu chraptím,“ snažil se Bill rychle vysvětlit do telefonu a měnil hlas, aby ho Tom nepoznal.
„Dobrý den, Ranní ptáče, kde jsi?“ Zeptal se Tom a zasmál se.
„Popravdě… úplně nevím. Utekl jsem z domu a jsem stále někde na cestě,“ vymyslel si první lež.
„Utíkáš? Kam utíkáš?“ Zeptal se Tom a byl opravdu zvědavý na odpověď.
„Ehm… prosím?“ Zeptal se naprosto nechápavě a Tom se znovu zasmál.
„No… povídám, že ten scénář je opravdu dobrý, tak… proč se tolik schováváš?“ Zeptal se Tom a doufal, že Bill pochopí, že ví, že jde o něj.
„Přenechám vám svoje práva a žádná autorská práva si nenechám,“ řekl rychle, aby se vyhnul osobnímu setkání.
„Nic takového… zúčastníš se přípravné schůzky i natáčení projektu,“ odpověděl a nakoukl do kuchyňky, aby se podíval na Billa, „proto buď za deset minut v zasedačce, Ranní ptáče,“ zasmál se a rovnou odešel z kuchyňky. Bill zničeně vydechl a schoval si obličej do dlaní.

Tom po cestě do kanceláře ještě zastavil Nancy.
„Pojď sem, Nancy…“ kývl na ni a dívka k němu hned přiběhla. „Víš, kdo je naše Ranní ptáče?“ Zeptal se a viděl, jak se její oči hned rozzářily.
„Ne, kdo?“ Zeptala se s velikým zájmem a doslova mu visela očima na rtech.
„Bill,“ mrkl na ni. „Všem to řekni, dobře?“ Nancy okamžitě přikývla, a když Tom odešel do kanceláře, rovnou se postavila doprostřed místnosti a začala rychle nahlas mluvit.
„Heeej, všichni mě poslouchejte!! Víte, kdo je ve skutečnosti Ranní práče?“ Zakřičela a přitáhla tím pozornost všech. „Náš Bill!!“ Vykřikla, a tím hned spustila vlnu potlesku, která se okamžitě dostavila.
To upoutalo i Jane, která hned přišla do kolečka a nechápavě se po všech dívala. To už přišel i Bill a se sklopenou hlavou se díval na tu šílenost tady.

„Co se stalo?? Slyšela jsem potlesk, takže se stalo něco velkého? Řekněte mi to,“ zatleskala vesele rukama a hned chtěla slyšet všechny podrobnosti. Nancy se k ní okamžitě naklonila a začala.
„Paní Jane, Ranní ptáče je ve skutečnosti náš Bill,“ řekla vesele a úsměv Jane povadl na rtech. Podívala se šokovaně na Billa a nejistě k němu přešla.
„Znovu jsi mě překvapil, Bille. Takže jsi pod pseudonymem napsal scénář a vyhrál. No, kéž bych to věděla,“ řekla tiše a byla poněkud naštvaná.
„Ale to bylo pravidlo, nevědět, kdo to napsal, abyste to vybrali nestranně,“ pokrčil rameny.
„Ano, já… stanovila jsem je já, takže… vlastně nějak nevím, co teď říct,“ řekla naštvaně.
„Třeba byste mi mohla pogratulovat,“ navrhl jí s úsměvem a pozvedl obočí.
„No… Gratuluju, protože ten scénář je opravdu dobrý,“ řekla poněkud neochotně a raději se vrátila ke svojí práci.

Bill o tom všem přemýšlel a prostě si nebyl jistý. Jen neochotně zamířil k Tomovi do kanceláře.
„Můžeme si promluvit?“ Založil si nejistě ruce na hrudi a díval se na Toma. Ten jen kývl na souhlas, a tak Bill zabouchl dveře a přesunul se před Toma. „Nechci dělat tvůrčí psaní,“ zadíval se na něj.
„Proč ne?“ Zeptal se trochu tvrdě Tom.
Bill chvilku přemýšlel a vydechl. „Nechci to,“ zakroutil hlavou.
„Tak proč jsi psal scénář?“ Zeptal se trochu nechápavě.
„Jay Jay velmi naléhal. Všechna svá práva vám přenechám,“ řekl mu rychle, ale Tom zakroutil hlavou.
„Nepřenecháš. Potřebujeme tvůj souhlas v každé fázi toho projektu,“ odpověděl mu s vážnou tváří.
„V tom případě odstupuji, vyberte jiný,“ nervózně přešlápl.
„V tom případě tu nemusíš pracovat,“ řekl mu tvrdě Tom a odtrhl od něj pohled. Bill se na něj šokovaně podíval.

„Proč se ke mně takhle chováš? Tak chladně a odtažitě?“ Zeptal se ho velice tiše, protože tohle začínalo opravdu hodně bolet. Tom se nadechl a nechal si stejně chladnou tvář i tón.
„Bille, teď s tebou mluvím jako tvůj šéf. Pokud jsi dostal takovou šanci a ty ji nevyužiješ, ve svém týmu tě nepotřebuju,“ vysvětlil Tom. Bill jen tiše přikývl.
„Nepotřebuješ mě,“ zopakoval tiše.
„Ne. Když do tvého života vstoupí cokoliv hodnotného, utečeš. Nudíš se, nedopíšeš svůj román. Tvůj scénář je vybrán mezi tisíci jinými, co bys chtěl jiného dělat? Vařit tady kafe, čaj a kopírovat? Co chceš v životě?“ Tvrdě na něj zatlačil a Bill tam jen stál a zíral na něj. Ani nevěděl, co říct. Ta věta, že ho nepotřebuje, ho zasáhla hodně hluboko a on pochopil.
„Vařit kafe a kopírovat,“ přikývl Bill.
„Fajn, tak si najdi práci jinde,“ mávl rukou Tom. „Nechci v týmu nikoho, kdo mrhá příležitostmi, které dostane. Člověka, co dělá kopie, najdu během dne,“ vysvětli mu znovu tvrdě a Bill přikývl.
„Tak jo, dobře… sbohem, Tome,“ řekl mu na pokraji slzy a odešel z jeho kanceláře. Rychle popadl svůj batůžek a šokovaně vydechl. Se slzami kutálejícími se z jeho očí vyšel ven před agenturu. Zastavil se před ní a ztěžka dýchal a přemýšlel. Pak udělal pár kroků směrem pryč.

autor: Lauinka
betaread: Janule :o)