Na křídlech Albatrosa 47.

„V Londýně jsem byl tehdy jen na pár měsíců, to jsi ještě studovala, ne?“ Usmál se Tom na Jane, která seděla naproti němu. Slíbil jí, že si dneska večer vyjdou, a i přestože na to ve skutečnosti neměl moc náladu, splnil jí to přání.
„Ano, ale nemohli jsme se setkat, protože jsem měla stipendium na univerzitě a ve dne v noci jsem se učila jako šílená,“ zasmála se trochu a Tom jí věnoval úsměv. „Tehdy jsem byla ambiciózní,“ pokrčila rameny a Tom se toho hned chytl.
„Tehdy? Cože? Jen tehdy? Teď už jako nejsi, jo?“ Zasmál se pobaveně a napil se ze skleničky s whisky.
„Od té doby jsem dospěla. Teď se spíše soustředím na kariéru modelky a jsem úspěšná,“ usmála se spokojeně. Tom kývl na souhlas.
„To je jistě pravda,“ zadíval se do svojí skleničky. „Kdybys nebyla, neměla by agentura jistě takový úspěch.“
„Je dobře, že je to tak,“ usmála se, a pak se zamyslela. „Říkala jsem ti vůbec, jak jsem se do agentury dostala?“ Snažila se znovu získat jeho pozornost, a když k ní Tom zvedl oči, usmál se.
„Ne, povídej,“ pobídl ji.

„Vrátila jsem se z Londýna, čerstvě po studiích. Přišla jsem do agentury, postavila se před tvého otce a narovinu jsem mu řekla, že najmout mě bude to nejlepší rozhodnutí, které může udělat. Když na to teď myslím, nejraději bych se propadla hanbou. Chápeš to sebevědomí? Čerstvě po univerzitě, nevěděla jsem nic a najednou tohle. A protože je tvůj otec hodný člověk, řekl mi, přijďte zítra a dejte se do práce,“ zasmála se trochu a napila se ze sklenice s vínem.
„Můj otec umí ocenit, když má někdo sebevědomí. Nejvíc v oblibě má lidi, kteří oddaně milují svoji práci. Dobře víš, že tě uznává,“ řekl Tom a Jane se usmála.
„A já jeho,“ řekla okamžitě. „Vážně mi ve všem hodně pomohl. Tome, byl to úžasný večer, hrozně dlouho jsme si takhle nepopovídali.“ Tom přikývl a promnul v ruce kameny.
„Pravda… moc dlouho. Potřeboval jsem trochu upustit páru. Děkuju,“ podíval se na Jane.
„Byl jsi dnes nějak nezvykle tichý. Chceš mi to říct? Já už jsem se namluvila dost, ale umím i dobře poslouchat,“ nabídla mu hned, ale Tom okamžitě zakroutil hlavou.
„Ale ne, já jen… nechci o tom mluvit,“ zamyslel se trochu a vzpomínal na to, co se stalo. „No, byl to moc hezký večer, díky,“ usmál se krátce. Jane se na něj usmála a přikývla.
„Taky si myslím. Dokonce jsem na chvíli zapomněla na svou nenávist k Mie, a to je co říct,“ napila se ze sklenky a podívala se znovu na Toma. „Co bude dál? Dáme si ještě drink?“ Navrhla hned a Tom přikývl.
„Dáme, ale… no možná jindy, ano? Snad to není nezdvořilé, ale můžeme už jít?“ Zeptal se jí opatrně a Jane kývl na souhlas.
„Samozřejmě, že ne… proč by mělo být? Napijeme se jindy,“ usmála se, ale bylo vidět, že jí to trochu mrzí. Možná myslela, že by se z toho mohlo vyklubat něco víc? Tom rovnou kývl na číšníka a zaplatil.

***

Bill se snažil něco napsat do deníku. V jeho hlavě se točilo tolik myšlenek, ale žádnou z nich nedokázal dostat na papír. Stále dokolečka o tom přemýšlel a věděl, že se zachoval jako idiot. Přemýšlel, jestli volat Vivien, ale nakonec si řekl, že potřebuje být sám se svými myšlenkami. A jelikož nakonec ani doma neměl ten vytoužený klid, rozhodl se, že půjde ven. Měl své rodiče rád, samozřejmě, ale chtěl se vyhnout všem těm výslechům. Rychle se vypařil z domu a zamířil rovnou na pláž. Byl už večer, takže věděl, že tam nebude tolik lidí, a doufal, že najde vytouženou útěchu v moři narážejícím do útesů. Sedl si na jejich místo s Tomem a nechal volný průchod svým emocím. Tiše plakal a ani se nesnažil se tišit. Snad doufal, že se tu objeví Tom a on dostane další šanci, poslední, mu to vysvětlit. Řekl by mu všechno, řekl by mu, že ho miluje.
Rychle si otřel oči a snažil se přemýšlet. Co ještě mohl dělat? Mohl to nějak zachránit? A poslouchal by ho Tom vůbec?

***

Tom zamířil rovnou domů. Odreagování s Jane bylo fajn, ale chtěl být sám. Když za ním klaply dveře domu, úlevně vydechl. Těšil se na sprchu a spánek. Andreas doma nebyl, takže měl dům jen pro sebe. Rozhodl se, že si dá ještě jednu skleničku a zamířil rovnou do obýváku. Překvapeně naklonil hlavu na stranu a zadíval se ven. Na zahradě seděl Bill. Překvapeně zamrkal a opřel se do futer dveří. Trochu se usmál a sledoval jeho záda. Měl v hlavě snad milion otázek a přemýšlel, zda si pro ně jít. Bill tu na něj čekal.
Pomalu se nadechl a odlepil se ode dveří, zamířil pomalým krokem za ním. Musel se usmát a stále na něj hleděl, jako by se bál, že je to jen sen. Jen nějaký mlžný opar, který, když se přiblíží moc blízko, rozplyne se. Ale ne, Bill tam stále seděl.
Černovlásek vycítil, že Tom přišel a že je blízko jeho zad. Cítil se strašně nervózně, ale věděl, že tohle je poslední šance, kdy se Tomovi se svými city přiznat. Ztěžka se nadechl a vydechl. Když Tom došel až k němu, Bill zvedl hlavu. Podíval se na něj a ztěžka vydechl. Nevěděl, jak začít, co přesně má říct.

Tom se na něj díval a lehce se usmíval. Bill se trochu uvolnil a usmál se nejistě nazpátek. Tom naklonil hlavu na stranu a pomalu si sedl na trávu k němu. Sledoval jeho tvář a snažil se v ní číst. Viděl, jak je černovlásek nervózní a sám cítil jisté chvění ve svém břiše.
Dívali si beze slov vzájemně do očí a studovali svoje výrazy. Bill to nevydržel a usmál se. Tom naklonil lehce hlavu a rozhodl se Billovi trochu pomoct.
„Čekáš dlouho?“ Zeptal se a Bill krátce sklopil oči a zakroutil hlavou.
„Asi jen… čtyři hodiny,“ řekl, jako by to byl je malý okamžíček. Nervózně si hrál se svýma rukama a připravoval se na přiznání. Tom se usmál.
„Tak vítej,“ řekl mu tiše.
„Rád tě vidím,“ vydechl nadšeně Bill. A zadíval se do Tomovy tváře. Ten mu chvíli pohled oplácel, než uhnul pohledem.
„Chtěl jsi mi něco říct?“ Zeptal se ho Tom a znovu se zadíval do černovláskovy tváře. Bill krátce kývl na souhlas a usmál se.
„Ano,“ řekl jednoduše a cítil, jak jeho srdce zrychlilo své údery. Tom ho sledoval a jen krátce kývl hlavou, jakože ho poslouchá. „A vážně to chceš slyšet?“ Zeptal se, aby se ujistil, že mu Tom dává ještě poslední šanci.
Tom se podíval kolem sebe, a pak znovu do jeho očí. „Možná mi nebudeš věřit, ale o téhle chvíli už se mi zdálo,“ lehce kývl na souhlas. „Jen… si nejsem jistý, co přesně uslyším,“ znovu se zadíval do jeho tváře.

Bill nevěděl, co říct a objal ho kolem krku. Toma tohle gesto poněkud překvapilo, ale položil ruku na jeho záda a objetí mu opětoval. Znovu ucítil tu krásnou vůni a na chvíli přivřel oči. Cítil, jak jsou jeho smysly ve vteřině otupeny a přemýšlel, jestli je to speciální taktika Billa.
Bill přivřel oči a usmál se. Přesně o tomhle snil, přesně tohle chtěl. Přitiskl se k jeho tělu víc a užíval si tu chvíli. Co kdyby to bylo naposledy?
„Proč mě objímáš?“ Zeptal se náhle Tom, ale neodtáhl se. Bill tiše polkl, a pak se usmál.
„Protože tě miluju,“ vydechl tiše Bill a cítil, jak to z něj najednou spadlo. Cítil, jak se jeho oči plní slzami.
Tom zamrkal a nevěděl, co na to říct. Nejistě se usmál a cítil se najednou tak šťastný. Bill se pomalu odtáhl, aby se mu mohl podívat do očí. Tom stále nechal ruce omotané kolem jeho těla a oplácel mu ten pohled.
„Tak proč utíkáš?“ Zeptal se znovu Tom a snažil se to pochopit.
„Protože tě miluju,“ zadíval se do jeho očí a moc si přál, aby ho Tom pochopil. Tom se díval do jeho očí, ale stejně to celé nedokázal úplně pochopit.
„Tak proč… nechceš, abychom byli spolu?“ Zeptal se na další ze sérií otázek, které mu vyvstávaly v hlavě.
„Nadevše tě miluju…“ díval se do jeho očí. „Víc než sám sebe, než svůj život,“ vydechl. Tom se na něj díval a pomalu se usmál. Při pohledu na ten krásný úsměv se usmál i Bill.

Tom ho chvilku sledoval, než očima sjel na jeho rty. Usmál se a naklonil hlavu více na stranu a nepatrně se přiblížil. Bill zavřel oči a napodobil Toma. Tentokrát už nikdo ani nic nedokázalo zabránit jejich polibku. Jejich rty se mazlily a otíraly se o sebe. Celou iniciativu přebral Tom, který už nedokázal odolávat. A Bill se nebránil, naopak, dokonale mu podlehl. Z obyčejných sladkých pusinek se staly opravdové polibky. Tom se snažil nespěchat, netlačit na něj, i když to chtělo velkou dávku sebezapření. Nechtěl Billa vyplašit, bál se, že by znovu mohl utéct.
Bill přijímal vše, co Tom nabízel. Snažil se držet s ním krok a dělat to samé, co Tom. Ještě nikdy se takhle nelíbal a rozhodně nechtěl nic zkazit. Když roztřeseně vydechl, Tom toho ihned využil a jazykem vklouzl mezi ty dva hebké polštářky. Lehce šťouchl do Billova, ale když chtěl černovlásek na tohle gesto odpovědět, spustilo se zavlažování a jejich těla zkropily kapičky vody. Oba se od sebe překvapeně odtáhli. Ale jen tolik, aby se mohli jeden druhému podívat do očí. Bill měl růžové tváře a oba lehce lapali po dechu. Tom se zmateně díval do černovláskova obličeje, po kterém stékaly kapky vody.

„Bille, co tím vším sleduješ?“ Zeptal se ho a držel se stále blízko jeho obličeje. Bill se usmál a pohladil Toma po úplně mokré tváři.
„Co myslíš?“ Zasmál se trochu a rukou si dal pryč z tváře mokré prameny vlasů.
„Kdybych to věděl a uměl vysvětlit…“ zasmál se trochu Tom a Bill se zasmál taky.
„Jsme promočení!“ Vykřikl se smíchem černovlásek a zvedl obličej vzhůru, aby ho nastavil dalším kapkám vody. Tom se zasmál taky a jen ho sledoval.
„Je to jen voda, to mi nevadí,“ pohladil ho po paži a druhou rukou po tváři. „Mohl bych na tebe koukat až do rána,“ zadíval se znovu do jeho očí a Bill se kousl do rtu.
„Tím rozrušením se mi úplně zatočila hlava. Přijde mi, že… jsem se dočista zbláznil,“ řekl se smíchem a dál sledoval Tomovu tvář. Ten se rozesmál a rychle se postavil na nohy a pomohl i Billovi. Ihned si ho přitáhl znovu k sobě a vzal ho kolem pasu. Čelo přitiskl na Bilovo a usmál se.

„Tak se znovu políbíme. Proti ohni budeme bojovat ohněm,“ vydechl a visel pohledem na jeho rtech. Bill přikývl a podíval se do jeho očí.
„Dobrý nápad,“ zašeptal, než se jejich rty znovu spojily. Tom si k sobě Billa přitiskl a černovlásek mu zavzdychal do úst. Ruce omotal kolem Tomova krku a přitáhl si ho blíž. Tom znovu jazykem vplul do jeho úst. Černovlásek znovu vydechl a nejistě mu vyšel vstříc. Zavřel oči a nechal se plně ovládat svými pocity. Tom se do polibku usmál. Cítil, že musí přestat. Pokud by to neudělal hned, pak už by se nezastavil a nechtěl černovláska vyplašit. Cítil, jak se v jeho náruči třese a nebyl si jistý, zda je to kvůli němu, nebo kvůli promočení. Usmál se, a ještě naposledy lehce políbil jeho rty, než ho pohladil po tváři a odtáhl se. Bill se na něj zářivě usmál.

„Pojďme rychle dovnitř,“ zasmál se Tom a proplet s černovláskem prsty, aby ho mohl rychle vtáhnout do domu. Se smíchem se rozběhli zahradou až do Tomova pokoje. Bill ztěžka oddechoval a neustále se smál. Tom se usmál a rukou mu upravil pár neposedných mokrých pramenů.
„Půjčím ti něco na převlečení,“ přešel Tom ke skříni. Vytáhl nějaké triko a tepláky a položil to na postel. „Dám to mokrý do sušičky, dobře?“ Bill lehce kývl a sledoval Toma, který jako by se nechumelilo ze sebe stáhl mokré triko. Bill nasucho polkl a odvrátil okamžitě pohled s vytřeštěnýma očima. Otočil se k Tomovi zády a nevěděl, co udělat. Lehce si navlhčil rty a snažil se uklidnit splašený dech. Tom si jeho rozpaků všiml, a když k němu černovlásek stál zády, pomalu udělal dva kroky k němu a zezadu ho objal kolem pasu. Bradu si položil na jeho rameno a usmál se.

„Měl by ses z toho oblečení dostat, než nastydneš,“ řekl tiše a Bill ztuhl. Neschopen dýchat, neschopen myslet. Tom se usmál a nosem přejel přesně černovláskům krk. Ten zavřel oči a lehce naklonil hlavu na stranu, aby mu dal lepší přístup. Pomalu si rukou vyjel na hruď a dotkl se místa, kde neuvěřitelně rychle bilo jeho srdce, a musel se usmát. Nebyl schopný nic říct, jen přikývl na souhlas. Tom pomalu uchopil lem jeho trika a prostě mu ho přetáhl přes hlavu. Hodil ho vedle sebe na zem a rty přejel po jeho rameni. Billův dech se zasekl v hrdle a nejistě položil své roztřesené ruce na ty Tomovy na svém břiše.
„Jsi tak nádherný,“ zašeptal mu Tom do ucha a rty se ho něžně dotkl. Bill v sobě sváděl boj. Přál si otočit se a vrhnout se Tomovi do náruče. Přál si, aby si s ním udělal, co jen bude chtít. Druhá jeho část však přesně tohle nechtěla a on nevěděl, co je správné.

„Počkej… já… co pan Andreas?“ Vytrhl se mu z náručí a kousek odstoupil. Bože, jaký by tohle byl trapas, kdyby je tu načapal. Co by asi řekl? Co by si asi pomyslel? Najednou panikařil a nevěděl, co dělat. Přemýšlel, že by prostě utekl, ale Tom vycítil jeho záměr, a dveře přibouchl rukou, kterou se o ně i opřel u černovláskovy hlavy. Ten na něj s rozšířenýma očima hleděl, zády se natiskl na dveře a jen se díval do Tomovy tváře.
„Neutíkej už, prosím,“ vydechl Tom a usmál se. Znovu se k černovláskovi přiblížil a doslova ho uvěznil vlastním tělem. „Andreas dnes večer nepřijede, ano? Vypusť to z hlavy,“ usmál a pohladil Billa po tváři. „A i kdyby ne, je mi to stejně jedno,“ vydechl tiše, než znovu ochutnal černovláskovy rty. Bill se nedokázal bránit, ani nechtěl. Pro jednou chtěl udělat to, co cítí. Líbal Tomovy rty a ruce mu položil na ramena. Tom se do polibku usmál a jednou rukou ho chytl za bok a přitáhl si ho více ke svému tělu. Bill vydechl a Tom mu znovu zaplul do úst jazykem. Bill se mu snažil stačit a hrát tu hru s ním. Pohladil Toma po stále vlhké tváři a do polibku se usmál. Nejistě prsty sjel Tomovi po krku až na hruď. Tom tiše vydechl a přitlačil černovláska více ke dveřím.

Čekal na tuhle chvíli takovou dobu, že nedokázal ovládat svoje smysly ani ten neskutečný chtíč proudící v jeho žilách. Bill byl nejistý, ale právě ty roztřesené doteky ho přiváděly na pokraj šílenství. Lehce šimraly, zároveň spalovaly jeho kůži. Nikdy necítil to, co cítil s ním. Na chvíli se musel odtrhnout od černovláskových rtů a opřít se čelem o jeho. Ztěžka dýchal a snažil se ovládat. Bill přivřel oči a něžně se usmál. Nosem se otřel o jeho tvář a lehce ho políbil. Tom mu položil ruku na krk a lehce ho tam pohladil, než znovu zabořil nos do jeho vlasů a hluboce se nadechl.
„Ta vůně, šílím z ní… mám pocit, že otupuje moje smysly,“ vydechl Tom. Bill ho s úsměvem pohladil po hlavě. Neodolal a pomalu mu sundal gumičku a uvolnil tak jeho vlasy. Usmál se a hned do nich vpletl svoje prsty. Tom trochu zatřepal hlavou a Bill se rozesmál.
„Vypadáš jako pirát,“ vydechl černovlásek a prohlédl si Toma, který se na něj jen usmál.
„Měl bych ty věci dát do sušičky,“ pomalu se od Billa odtáhl. Bez jakéhokoli studu si rovnou sundal kalhoty. Bill naklonil hlavu na stranu a jen na Toma zíral. Pak zatřepal hlavou a raději se k němu otočil zády, aby sundal svoje. Když Tom posbíral jejich oblečení, Bill toho využil a rychle se oblékl do půjčených věcí od Toma. Trochu v tom plaval, ale bylo to jedno. Tom se stihl převléknout v koupelně. Měl jen tepláky a tílko.

Bill se na něj usmál a Tom si ho hned prohlédl. To triko měl tak velké, že mu padalo přes jedno rameno, což bylo vážně dost sexy.
„Mmm, tohle je dobré, vážně,“ kývl hned uznale. „Líbí se mi… jak ti padá přes to rameno, je to… dost sexy,“ podíval se do jeho očí a černovlásek se trochu začervenal. „Máš hlad?“ Zeptal se Tom.
„Strašný,“ zasmál se Bill a Tom rovnou zamířil do kuchyně s Billem v těsném závěsu. Okoukl situaci v lednici, a pak se podíval na Billa. „Co takhle těstoviny a salát?“ Nabídl mu hned a Bill přikývl na souhlas. Tom se dal do práce a připravil hrnec na těstoviny. Pak se vrhl na omáčku. Bill ho sledoval a užíval si ten pohled. Tom rozhodně věděl, co dělat, a připadalo mu to neskutečně sexy. Tom se na něj usmál a znovu si svázal vlasy do uzlu vzadu na hlavě.
Byli oba tak zabraní sami do sebe, že si ani nevšimli, že v domě nejsou sami. Neslyšeli zavírání dveří, ani kroky blížící se ke kuchyni. Tom zrovna dokončoval omáčku a nabral trochu na vařečku, aby dal ochutnat Billovi.
„Tak ochutnej… jen pozor, je to horké,“ usmál se Tom. Bill rychle ochutnal a spokojeně zamlaskal. „Dobrý?“ Zeptal se ho Tom.
„Mmm ještě bych přidal trochu soli,“ usmál se Bill a Tom mu ze rtu setřel trochu omáčky. „Co tam mám?“ Zeptal se Bill a díval se na Toma.

Ani jeden z nich si nevšiml Andrease, který je pozoroval a nestačil se divit. Nechápavě zamrkal a sledoval, jak jsou ti dva blízko sebe, jak se na sebe usmívají a vyměňují si ty krásné hluboké pohledy.
„Už se na to moc těším,“ vydechl spokojeně Bill a podíval se přes Tomovo rameno. „Mmm ještě salát, tak… já ho dodělám,“ nabídl se Bill a rovnou zamířil ke stolku, aby se do toho mohl pustit.
Andreas viděl dost, zakroutil jen hlavou a raději vyklidil prostor. Rychle vyběhl ze dveří, které velice potichu zavřel.
Bill se zadíval na Toma a vrhl se na zeleninu. Tom si všiml, že se nedívá pod ruce a trochu nakrčil čelo.
„Něco ti řeknu, ten nůž je celkem ostrý, bojím se, že se pořežeš.“ Přešel k němu a objal ho. Vzal mu nůž z ruky a takhle v objetí začal zeleninu krájet.
„Nech to, já… to všechno udělám,“ zasmál se a Bill ho sledoval. Takhle zblízka byl prostě tak krásný. Miloval se takhle na Toma dívat. Tom odložil nůž, ale zůstal velmi blízko. „Zapomněl jsem ti nabídnout něco k pití. Nabídl bych ti víno, aleeee,“ pokrčil nejistě rameny. Tom si sklenku k vaření nalil, ale nepřišlo mu jako dobrý nápad nabízet i Billovi. Ten hned nesouhlasně zakroutil hlavou a lehce se usmál. „Noo, taky si myslím,“ přikývl na souhlas Tom. „Mohl bys mi potom říkat zlý král, a to nechci,“ zasmál se Tom, ale Bill jen tiše sklopil hlavu. „Mimochodem… proč jsi mi ten večer řekl zlý králi?“ Zeptal se Tom a přesunul se zpátky k omáčce.

Bill zvedl hlavu a zadíval se na jeho záda. Překvapeně zamrkal a všechny ty lži se opět vtlačily do jeho hlavy. Tom překvapen, že Bill mlčí, otočil hlavu a podíval se na něj.
„Co? Děje se něco?“ Zeptal se hned, když viděl, že černovláskův výraz se úplně změnil. Bill pomalu vstal a přešel k Tomovi. Hrál si nervózně s rukama a přemýšlel, zda mu to říct.
„Kdybych… to měl prozradit, musel bych ti říct úplně všechno,“ vydechl tiše a podíval se mu vážně do očí.
„Řekni, máme čas,“ usmál se Tom a přešel až těsně k němu. „Budu tě poslouchat. Chci o tobě vědět úplně všechno,“ usmál se vesele a Bill uhnul pohledem a přemýšlel.
„Kdybys věděl všechno, nechtěl bys se mnou být,“ zakroutil tiše hlavou Bill a krátce se na Toma podíval. Ten na něj zmateně hleděl, ale zakroutil hlavou.
„No táák,“ okamžitě Billa vtáhl do svojí náruče. „Mě nezajímá tvoje minulost. Proč to teď říkáš, hm? Za prvé,“ odtáhl ho od sebe, aby se mu mohl podívat do očí, „něco takového je nemožné. Je to nemožné, to ti říkám rovnou. Proč se takhle tváříš? Proč máš najednou takhle špatnou náladu?“ Ptal se Billa, který měl v očích slzy, a najednou byl tak strašně smutný.
„Možná… nejsme stvořeni jeden pro druhého,“ vydechl na pokraji slz a zakroutil hlavou. Tom ho vzal za ruce a propletl jejich prsty.
„Co jsem ti říkal? Přestaň přemýšlet a jen vnímej. Poslouchej hlas svého srdce. Budeme přemýšlet jenom o téhle chvíli,“ usmál se na něj a jeho ruce si přitáhl ke své hrudi. Bill rychle přikývl na souhlas a snažil se uklidnit.

„Ano, ale… chci ti to všechno říct,“ vzdychl tiše. „Chci, ale…“ zavřel na chvíli oči a snažil dýchat.
„Uděláme to takhle…“ navrhl Tom. „Budeš přemýšlet jen o jednoduchých věcech. Pořád na to myslíš, ale zapomeň na to. Pak to probereme, později to vyřešíme. Já jen… Bille… nechci, aby se zničilo kouzlo tohoto večera. Dnes si přece nebudeme kazit náladu. Vím, že tě to trápí, a proto o tom nebudeme mluvit.“ Usmál se Tom a chtěl tuhle debatu ukončit.
„Ale,“ chtěl namítnout, ale Tom mu do toho skočil.
„Ne, žádná ale, Bille, ano? Později tě budu poslouchat. Vždy jsem připravený tě vyslechnout, řekneš mi to, až budeš připravený. Není proč spěchat, ano? Dnes večer jsme jen… ty a já a tahle společná chvíle,“ usmál se Tom a políbil ho na ruku, kterou zase držel ve své. Bill přikývl na souhlas a pomalu se usmál. Tom ho znovu objal a Bill si schoval tvář do jeho trička. Pohladil ho po zádech a ztěžka vydechl.

„Já… napiju se trochu vína,“ najednou od něj odskočil a sáhl po nalité sklence na lince. Tom na něj překvapeně hleděl. Bill okamžitě přiložil sklenku k ústům a na jeden zátah ji vyprázdnil.
„Pomalu,“ vydechl Tom a sledoval ho. Bill se zašklebil, a pak sklenku postavil na stůl.
„Jen jedna sklenka,“ mávl nad tím rukou Bill.
„Jen jedna, protože potom bys mě mohl požádat o tanec a skočit mi do náruče. Potom bych nebyl zodpovědný za následky,“ zasmál se trochu a snažil se uvolnit atmosféru.
„Nebudu pít další, neboj,“ zasmál se i Bill. „Ehm… půjdu se mrknout, jestli se mi usušily šaty,“ kývl směrem k východu z kuchyně.
„Tohle ti sluší, můžeš v tom zůstat“ usmál se Tom a Bill mu doslova vběhl do náruče, aby ho ještě jednou pořádně objal a mohl alespoň na chvíli zapomenout na ty myšlenky, které ho tlačily. Pak vyběhl z kuchyně a nechal tam Toma stát s malým úsměvem na rtech.

***

Andreas chodil jako lev v kleci u Mii na zahradě. Byl v šoku z toho, co viděl doma. A hlavně byl hodně nervózní. Mia mu nalila do skleničky whisky a jednu mu podala.
„Fakt jsou pár? Víš to určitě? Takže… oni spolu chodí? Rozumím tomu dobře?“ Zahrnula Mia otázkami Andrease a snažila se to nějak pobrat.
„Říkám ti, že se objímali. Nerozumíš snad?“ Vyjel po ní hned Andreas a rychle smočil rty v alkoholu. „Přestaň se už ptát. Kruci,“ zaklel naštvaně a přemýšlel, co má vlastně teď dělat.
„Vymyslíme nějaký plán a něco podnikneme, souhlasíš?“ Navrhla Mia, aby Andyho uklidnila.
„Možná už bude pozdě. Možná, že teď říká bráchovi, že pracuje pro mě a že ho špehoval,“ mluvil rychle a ani si nechtěl představovat, jak na tohle Tom reaguje.
„Andy, uklidni se a sedni si. Sám mu nic neřekne, to by byl jeho konec. Řekne mu to, až si bude jistý Tomovými city. Teď musíme zničit Billa. Musíš ho přimět, aby mu znovu lhal. Jen tak si můžeš být jistý, že mu o tom nikdy neřekne. Pořádně na něj zatlač, aby mu nic neřekl, už nemáme na výběr.“ Snažila se mu rychle domluvit.

„Jak?“ Zadíval se na ni a snažil se pochopit, jaký má přesně plán.
„Co jsi udělal s tím náramkem?“ Zeptala se ho najednou a trochu se usmála.
„S jakým?“ Nechápal, o čem to mluví.
„Ten náramek, co jsi mi koupil, ale dals ho Billovi, který předstíral, že má přítele,“ vysvětlila mu rychle.
„Ten jsem ti přece dal! Vůbec nechápu, co ten s tím má společného,“ zakroutil hlavou a podíval se na ni.
„Ale já jsem ti ho vrátila. Dala jsem ti ho vedle postele do šuplíku v nočním stolku,“ usmála se naprosto klidně. „Nevšiml sis?“
„Cože?“ Vyskočil hned na nohy. „Proč jsi mi nic neřekla? Co jsi udělala s dluhy? Proč jsi ho neprodala?“ Hned ji zasypal otázkami, aby to pochopil.
„Jo, ještě hodně dlužím, ale taky mám svoji hrdost. A ten náramek prostě nikdy neprodám. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi chtěl, abych ho prodala,“ zakroutila nevěřícně hlavou a povzdechla si. Pak se raději zvedla a zamířila do domu a nechala tak Andrease sedět na zahradě o samotě.

***

Tom vzal jídlo na zahradu, aby si užili ten krásný večer do poslední kapky. Bill se nakonec uvolnil a povídali si s Tomem o všem možném. Tom se stále smál a Bill ho sledoval tím nejzamilovanějším pohledem. Nakonec postupně celý večer popíjel víno. Opět nezůstal jen u jedné sklenky. Nakonec vlastně opět vypil celou láhev sám.
„Chci se zeptat, jak jsi dokázal tak rychle vypít celou láhev vína?“ Zeptal se Tom, když Billovi chtěl dolít, ale nebylo co.
„Bylo… prostě výborné,“ usmál se trochu přiopile Bill, „ale nejsem opilý, to ne.“ Ihned zakroutil hlavou a pomalu vstal. „Říkal jsem ti, že z vína se opiju rychle. Nevím, proč jsem to řekl,“ zasmál se a zakopl.
„Nevím, proč jsi to řekl, vážně,“ vyskočil rychle na nohy i Tom a černovláska chytil. „No nechápu to, vždyť nejsi ani trochu opilý,“ omotal mu ruku kolem pasu.
„Mám trochu mžitky před očima,“ zahihňal se a nechal Toma, aby ho vedl. Pak se zastavil a otočil se k Tomovi. Ihned se zasmál a ukázal na něj prstem. „Víš co? Promlouváš ke mně svými gesty. Moje srdce rozumí všem tvým výrazům,“ spustil rychle. Nejspíše to bude tou fotografickou pamětí,“ ukázal na svoji hlavu a Tom se rozesmál. Byl tak neskutečně sladký, tak roztomilý.

„Srdce?“ Zeptal se Tom a Bill hned přikývl na souhlas. „Co třeba dělám, řekni to?“ Zajímal se Tom. Bylo jasné, že má jedinečnou možnost se o sobě dozvědět víc, jelikož za střízliva by mu tohle černovlásek nikdy neřekl.
„Třeba… když ti říkám něco pěkného, tak se trochu stydíš,“ zasmál se Bill a Tom se jen usmál a uhnul pohledem. „Jo, přesně to děláš,“ přikývl na souhlas.
„Když říkám nesmysly, tak se na mě zvláštně podíváš. Takhle,“ napodobil Tomův výraz a dal si ruce v bok. V podstatě to byl takový nechápavý pohled.
„A když chceš na něco ukázat, ukazuješ takhle prstem,“ napodobil ho znovu černovlásek. Tom se neskutečně bavil. Měl ho dokonale přečteného.
„Co dál?“ Pobídl ho Tom a sledoval ho.
„Když ti to sluší, a to si myslím, že je vždycky. Ale když ti to nějaký den sluší a říkají ti komplimenty, děláš tohle gesto,“ zasmál se a naklonil hlavu na stranu. Zvedl ruku a párkrát s ní mávl, jak by někoho k sobě zval, jako by chtěl další a další ta hezká slova. Tom zakroutil hlavou a začal se smát. „Je to takové gesto, které říká… pokračuj,“ zasmál se a znovu se na Toma podíval.

„Když jsi sebejistý, nosíš sluneční brýle, které si takhle sundáváš.“ Zvedl ruku nahoru, jako by si sundával brýle, ale udělal k tomu takový velký oblouk. Tom se začal znovu smát. „Tohle mám rád,“ zasmál se černovlásek.
„Nebo když tě něco zaujme a máš brýle, tak se tváříš takhle a zvedneš je nahoru,“ předváděl jeho upřený pohled, ale dlouho mu to nevydrželo, protože se znovu začal hihňat.
„Jo… to dělám taky, když se naštvu,“ poznamenal Tom a Bill se na něj hned podíval.
„Vážně?“ Uculil se.
„Jo, abych viděl, co je přede mnou,“ řekl mu s úsměvem a Bill párkrát přikývl na souhlas. „Máš mě dobře přečteného,“ přikývl a natáhl se po černovláskovi. „Pojď sem, obejmu tě,“ usmál se a Bill mu doslova vlétl do náruče jako malý motýlek. Tom kolem něj omotal své paže a nedokázal se přestat usmívat.
„A teď ty,“ usmál se Bill a zase se od Tma odtáhl.
„Dobře, ale nepamatuju si všechno tak dobře, ale samozřejmě jsou věci, kterých si všímám,“ zamyslel se Tom a Bill čekal. Byl zvědavý, s čím Tom přijde.

„Například tvůj úsměv… jako by se celý svět rozzářil,“ zasmál se a Bill trochu stydlivě sklopil hlavu. „Když jsi nervózní, tak začneš mluvit hrozně rychle,“ usmál se a Bill přikývl.
„Jo, moc rychle, že jo?“ souhlasil.
„A když přemýšlíš, tak si hraješ se svými vlasy,“ usmál se a Bill znovu přikývl. „A to, z čeho zešílím, je vůně,“ vydechl Tom trochu vážněji a pomalu Billa obešel, aby ho mohl obejmout zezadu. Položil si hlavu na jeho rameno a ruce propletl s jeho a položil mu je na břicho.
„Ta nádherná vůně. Všude mě pronásleduje,“ zašeptal mu do ucha a usmál se. „Měli bychom někam utéct. Utečeme… utečeme hned teď,“ vyhrkl Tom a pustil Billa. Držel ho jen za ruce a napnul paže, jako by ho chtěl někam odvléct. „Tak co myslíš? Utečeme?“ Zasmál se Tom a pomalu se zase o krok přiblížil.
„A kam?“ Zeptal se Bill trochu nechápavě.
„Kam chceš… třeba na Galapágy nebo kamkoliv na světě. Třeba někam, kde jsi nikdy nebyl.“
„Nebyl jsem ještě nikde. Nikdy jsem necestoval,“ zakroutil opile hlavou.
„Vážně? Vůbec nikdy?“ Zeptal se Tom a znovu se mu podíval do očí.
„Práce prodavače v krámku nenabízí cesty do zahraničí,“ zasmál se trochu pobaveně a pokrčil rameny.

„Vyber si místo, které bys se mnou chtěl navštívit,“ usmál se Tom a představoval si, jak mu ten sen plní. Jak jsou vážně jen oni dva někde daleko odsud. Bill se na Toma chvíli díval, a pak mu položil ruku na hruď.
„Je tady,“ vydechl tiše.
„Kde je?“ Zeptal se Tom a nerozuměl, o čem mluví.
„Přesně tady,“ pomalu si opřel hlavu o jeho hruď a přivřel oči. Tom se usmál a rovnou si kolem jeho těla omotal ruce. „Tohle místo mi stačí.“
Tom se nedokázal přestat usmívat. Možná by přísahal, že dojetím cítí i malé slzy v očích. Bill byl tak skromný, vážící si všech těch pro někoho malých věcí. Pro něj to však byly ty největší a nejcennější a Tom pochopil, že nikdy nikdo nebude lepší než Bill. On byl tak neuvěřitelně čistá a vzácná duše, kterou se rozhodl navždy udržet.

autor: Lauinka
betaread: Janule :o)