autor: Lauinka
„No tak,“ usmál se trochu Andreas, když zamířil zpátky do domu a chytil Miu za ruku. „Mrzí mě to. Dostal jsem tě do nepříjemné situace. Nedělej si starosti, zítra všechno zaplatíme,“ pohladil ji po tváři a lehce ji políbil na rty.
„Andy, musíš mi dát ten náramek,“ vrátila se zpátky k tomu hlavnímu.
„Proč?“ Zeptal se a podíval se jí hluboko do očí.
„Protože Bill lhal Tomovi o tom náramku. Musíme ho donutit, aby znovu lhal. Ještě nevím jak, ale přijdu na to.“
„Je to nebezpečná hra,“ zakroutil krátce hlavou Andreas. „Pokud se to bratr dozví,“ nestihl doříct, ale Mia mu omotala ruce kolem krku a přerušila ho.
„Andy, prosím… důvěřuj mi. Zítra se bude točit ve čtvrti, kde bydlí Bill. Každý má slabinu a já ji najdu. V kanceláři se k němu přiblížím a na něco přijdeme,“ usmála se na něj. „Slibuju, opravdu.“ Andreas se od ní pomalu odtáhl a opřel se o desku stolu. Tiše si povzdechl a zadíval se do země.
„Jsem tak unavený z těch všech našich lží a falešných her. Chci se toho všeho konečně zbavit.“ Mia se znovu odlepila od stolu a stoupla si před blonďáka. Položila mu znovu ruce kolem krku a podívala se mu do očí.
„Oba se toho zbavíme. Nejdříve se postaráme, aby Bill nic neřekl, a pak je rozdělíme s Tomem. Tvůj vztah s bráchou to nezhorší, to ti slibuju,“ usmála se na něj a pomalu ho objala. Andreas se netvářil úplně přesvědčeně.
„To doufám,“ vydechl ztěžka.
***
Tom Billa posadil na zahradní lavici a šel mu udělat silný čaj. Byl očividně opilý, a přestože byl opravdu sladký, účinky vína se dostavily. Billovi se motala hlava a Tom rozhodně nechtěl, aby mu bylo špatně. Sedl si k němu a omotal si rovnou kolem něj ruku.
„Vypij to, to ti pomůže,“ usmál se Tom. Bill si vzal do ruky hrneček a rovnou si ho přiblížil ke rtům
„Děkuju ti,“ vydechl trochu zmoženě. Napil se a maličko se usmál. „Čaj je pro mě něco úžasného.“ Opřel si hlavu o Tomovo rameno. „Kolik je hodin?“ Zeptal se ho po chvíli.
„Nevím, ale… asi docela pozdě,“ usmál se Tom a Bill se hned narovnal.
„Děláš si srandu? Proč čas utíká tak rychle, právě když jsem s tebou?“ Povzdechl si trochu smutně. „Ani nevím, co řeknu mámě. Já… už musím jít, Tome.“ Snažil se rychle zvednout, ale Tom ho zastavil.
„Nechoď… nechoď. Zůstaň tady, prosím…“ zkusil to Tom a díval se na černovláska. Ten mu pohledem oplácel a uvnitř sváděl boj. Nechtělo se mu od Toma, ale věděl, že musí.
„Já… vážně musím, máma by mě zabila,“ pohladil ho po tváři a povzdechl si.
„Nezabije, neboj se,“ zakroutil Tom hlavou.
„Vždyť je to… jako bych tu zůstal. Strávili jsme spolu půlku noci,“ usmál se na něj, a pak si povzdechl. „Neříkej mi, abych zůstal, jinak neodejdu,“ povzdechl si tiše a podíval se znovu na Toma.
„Dobře, ale… odvezu tě,“ trval si na svém Tom.
***
Nakonec opravdu Tom vezl Billa domů. Tom ho pustit nechtěl a černovlásek ani nechtěl odejít, ale věděl, že musí. Nechtěl doma vysvětlovat, kde byl, a navíc, Simone by snad zešílela strachy. Když už byli opravdu blízko jejich ulici, Bill se podíval na Toma.
„Mmm, vystoupím si tady, aby mě naši neviděli,“ usmál se a Tom zajel k chodníku.
„Neřekneš doma nic?“ Zeptal se ho náhle Tom. Bill si odepl pás a zmateně se na něj podíval.
„A co?“ Zeptal se trochu nechápavě.
„O nás…“ řekl jednoduše a usmál se na Billa.
„O nás? Ale… co tím přesně myslíš?“ Zeptal se opět nechápavě. Tom mu věnoval úsměv a pokrčil rameny.
„O tom, že spolu chodíme?“ Pozvedl lehce obočí. Bill lehce pootevřel rty a jen na Toma zíral.
„Když to slyším, cítím se divně. Myslím, že když to řeknu mámě, tak asi omdlí. A tak… co kdybych jim to… neřekl? Až přijde čas, řeknu jim to,“ trochu nejistě se díval na Toma a doufal, že se nebude zlobit.
„Dobře,“ přikývl na souhlas. „Dělej, jak myslíš,“ Zadíval se předním sklem před sebe. „Uvidíme se zítra,“ nakonec se na něj usmál.
„Jo, tak… zatím,“ věnoval mu sladký úsměv Bill a chtěl vystoupit.
„Počkej ještě,“ zastavil ho a chytil ho za ruku. Bill se k němu otočil a chvilku na Toma překvapeně zíral. Tom se usmál a naklonil se k němu blíž, aby černovláska mohl políbit. Bill znovu cítil svoje divoce tlukoucí srdce a přivřel oči. Když cítil ten malý sladký polibek, měl, co dělat, aby nevypískl radostí. Tom se potom odtáhl a usmál se na něj. „Dobrou noc,“ řekl.
„Dobrou noc,“ odpověděl Bill roztřeseně, vyskočil z auta a rozběhl se rychle se širokým úsměvem domů.
***
Hned brzy ráno Bill navštívil svoji kamarádku. Musel jí říct všechny ty novinky.
„Takže on po tobě chtěl, abys mu říkal přítel?“ Zeptala se ho překvapeně. „To myslíš vážně?“
„Jasně,“ řekl zasněně a usmíval se jako blázen.
„Nevím, co ti na to mám říct,“ zakroutila nad tím hlavou.
„Já taky nevím, co na to mám říct,“ povzdechl a podíval se na ni. „Cítím se tak divně. Nemůžu být od něho daleko. Chci s ním být už napořád.“ Zaculil se a vesele zatleskal.
„Buď šťastný, Bille. Jdi si, kam chceš. Když ti řekl, abys mu nic neříkal, tak mu nic neříkej,“ pokrčila rameny. „Víš, aby se to kouzlo nevytratilo. Tak mlč a nech si to jen pro sebe.“
„Jednou mu to řeknu, až přijde čas. Ale nejdříve musí pochopit, jak moc ho miluju. Budu k němu upřímný a už mu nikdy nebudu lhát. To snad stačí, nebo ne?“ Zeptal se jí s malou nadějí v hlase.
„Jak myslíš, Bille. Vychutnejte si vaši lásku až do chvíle, než se do vašeho vztahu začne míchat Andreas,“ pokrčila rameny.
„Něco takového říkal,“ přikývl Bill. „Užij si to, dokud můžeš. Buď klidně s Tomem. Stejně to nepotrvá dlouho, tak nějak to Andreas říkal.“ Zamračil se trochu.
„Do toho mu vůbec nic není!“ Vykřikla Vivien.
„Tomovi na Andreasovi hodně záleží. Kéž by mu na něm tolik nezáleželo. Andreas je tak divný, až to zjistí, rozčílí se,“ přejel si rukou po obličeji, ale pak nad tím mávl rukou. „Ale to je jedno… budu sám sebou a poslechnu své srdce. Co by se stalo, kdybych ho neposlechl?“ Podíval se na Vivien a ta se usmála. „No nic… už budu muset jít,“ zvedl se rovnou na nohy a zamířil ke dveřím.
„Tak zatím,“ zavolala za ním, když doslova vyběhl ze dveří a zasmála se. Bill byl jasně ztracen v lásce k Tomovi.
Bill rychle zaplul do domu, a když se v pokoji připravil, zamířil za rodiči na snídani.
„Dobré ráno,“ začala zvesela a spokojeně se usmíval.
„Dobré ráno, Bille,“ usmál se Gordon. Simone běhala po kuchyni a připravovala všechno na dnešní natáčení. Podívala se na černovláska a pozvedla obočí.
„Dobré, i když pro tebe je to spíše dobré odpoledne,“ pronesla malou poznámku, a pak se na něj zadívala. „Kam jsi včera zmizel, že jsi přišel po špičkách skoro až před svítáním?“ Zeptala se a Bill se zatvářil trochu překvapeně a přemýšlel, co říct.
„Šel jsem… za Vivien. Kam jinam bych asi šel?“ Pokrčil trochu rameny a raději se pustil do snídaně, když v tom mu pípla SMS zpráva; hned se zadíval na displej. Byl to Tom a přál mu dobré ráno. Musel se zahihňat, až se na něj rodiče podívali.
„Ehm… to je jedna kolegyně z práce, jen jí odpovím,“ vysvětlil Bill a rychle odepsal. V tom mu přišla další zpráva.
„Čekám tě tam, kde jsem včera zastavil.“
Bill se znovu usmál a Simone povytáhla obočí. „No… ještě něco musíme vyřešit, tak už poběžím,“ zvedl se rychle od stolu Bill.
Simone se naklonila ke Gordonovi a zadívala se na něj.
„Myslím, že tohle celé nějak souvisí s panem Tomem, nesmíme je spustit při tom natáčení z očí,“ řekla svému muži.
„Dobře, Simone, jak chceš,“ souhlasil Gordon.
***
Bill spěchal za Tomem. Doslova utíkal, aby na něj nečekal moc dlouho. Už z dálky viděl jeho auto a musel se pro sebe spokojeně usmát. Rychle otevřel dveře a naskočil dovnitř. V rychlosti dal Tomovi pusu, jen takové letmé políbení, jelikož nechtěl riskovat, že by je někdo mohl vidět.
„Dobré ráno,“ usmál se od ucha k uchu a Tom mu ten úsměv oplatil.
„Dobré ráno. Mmm, koupil jsem ti housku a čaj,“ podal mu Tom a papírový sáček a kelímek.
„Miluju housku a čaj,“ hned se dobýval do pytlíku a podíval se na Toma. „Dáš si taky?“ Nabídl.
„Jo, proč ne?“ Bill kousek z housky utrhl a strčil ho Tomovi do úst. Tom spokojeně přežvýkl a nastartoval auto. Zamířil rovnou do firmy. Zastavil kousek dál, a když oba vystoupili, rovnou Billa chytil za ruku a usmál se na něj. Bill se umíval všemi směry a byl nepopsatelně šťastný. Podíval se na jejich propletené prsty a znovu se usmál. Tom se rozhodně nechtěl schovávat, naopak… vesele se s ním na ulici ukazoval a černovlásek byl opravdu rád. I když měl jisté pochybnosti.
Když už byli kousek od vchodu do firmy, Bill jeho ruku pustil a udělal dva kroky od něj. Toma to trochu zmátlo. „Co se stalo? Proč ses pustil?“ Zeptal se a zastavil.
„Chceš, abychom se vedli za ruce?“ Zeptal se překvapeně Bill a kývl směrem ke vchodu do agentury.
„Jo… aby to všichni věděli,“ kývl na souhlas Tom a usmál se. On se rozhodně nepotřeboval schovávat nebo cokoliv tajit. Nebyl důvod. Billa miloval, Bill miloval jeho, takže neviděl žádný problém.
„Nechci, aby to o nás zaměstnanci a pan Andreas věděli,“ zakroutil Bill krátce hlavou a kousl se do rtu. Opět ho dohánělo černé svědomí.
„Ale proč?“ Nechápal Tom a nakrčil čelo. „Já nemám rád tajemství. Ty to víš, že to nemám rád,“ vydechl trochu nesouhlasně a zadíval se na černovláska.
„Máš pravdu,“ přikývl. „Já taky ne, ale trochu se bojím. Dejme tomu čas, prosím,“ zkoušel ho přemluvit a prosebně se mu zadíval do očí. Tomovi se to moc nelíbilo, ale nedokázal mu říct ne.
„No tak dobře… v tom případě, prosím, pane Bille,“ rukou mu ukázal, aby šel první, že chvíli počká, a pak prostě vejde i on.
***
„Bille, víš, že jsi v soutěži vyhrál dvě ceny? Jako první reklamu pro zviditelnění vašeho scénáře, budeš součástí každé fáze přípravy reklamy. Je potřeba všechno zkontrolovat. Máš toho dnes hodně, nezapomeň. Ta druhá je stáž na pozici reklamního redaktora, souhlasíš?“ Spustila hned Jane, jen co Billa uviděla. Ten se šťastně umíval a na všechno jí přikyvoval.
„Čekal jsem na den, kdy se mě zeptáte. Budu redaktorem,“ vykřikl šťastně. „Nemůžu tomu uvěřit,“ rychle Jane objal. „Jasně, že souhlasím. Nejsem už jen podržtaška.“ Zasmál se vesele a rychle ji pustil. Jane vypadala trochu šokovaně, a ne moc nadšeně.
„Dobře, taky z toho mám radost, ale nemám ráda takové scény, Bille,“ urovnala si rychle oblečení. „Navíc… všeobecně platí, že stážisté dělají i to, co dřív. Pořád budeš nosit čaj a dělat fotokopie. Budeš dělat to, co předtím, a k tomu ještě psát. Nikdo neříkal, že to bude jednoduché.“ Podívala se na něj vážně a Bill jen se smíchem přikývl.
„To je pravda,“ odpověděl.
„Tak dobře, prosím,“ podala mu nějaké důležité dokumenty ohledně té jeho reklamy. „Nový stážisto, bývalý podržtaško, gratuluji,“ usmála se, než rovnou zamířila pryč. Bill se podíval do svých rukou a zasmál se.
„Děkuji, jdu rovnou pracovat,“ řekl jí ještě rychle.
***
Andreas zamířil rovnou ke krajnici, kde zastavil. Pomalu vystoupil z auta a zamířil k autu parkujícímu přímo za ním. Mia stáhla okénko a jen se na něj usmála.
„Dobré ráno, zlato,“ vydechla, a když Andreas položil ruku na místo, kde bylo stáhnuté okénko, položila svoji na jeho. Andreas se nejistě rozhlédl kolem, a pak jí podal ten náramek.
„Ale nedělej nic za mými zády, rozumíš?“ Varoval ji ještě rychle. Ona se na něj jen usmála a přikývla.
„Slibuju, zlato,“ vydechla. Pak Andreas ještě zalovil v kapse saka a podal jí vypsaný šek na její jméno.
„Tohle je na ten dluh,“ řekl jí suše. „Jedu teď do firmy, tak přijeď později, aby to nebylo moc nápadné.“ Ona hned přikývla a lehce pohladila jeho ruku, on ji však stáhl zpátky a rovnou odešel. Když nastoupil a odjel, podívala se na šek. Spokojeně se pro sebe usmála a zadívala se na mizící auto před sebou.
***
Bill nejistě zaklepal na dveře a pomalu vešel dovnitř. Tom k němu hned přiskočil a usmál se.
„Vítejte, Bille, tohle je váš první meeting jako reklamního redaktora,“ ihned mu odsunul židli, aby se mohl v čele stolu posadit.
„Jsem z toho tak nervózní,“ vydechl tiše směrem k Tomovi. Jane se na něj podívala a trochu se usmála.
„Taky jsem byla při své první prezentaci nervózní, ale nebojte se, zvyknete si. Vím, že je to pro vás těžké, zkuste se soustředit.“ Zkusila mu velice profesionálně poradit.
„Ano, přátelé, společně s Billem jsme vybrali místo a Bill si vybral i herce. Budete muset zkontrolovat reklamní scénář, to znamená, že budete diskutovat o tom, jakým způsobem ho implementujeme,“ usál se na něj Tom a černovlásek přikývl na souhlas.
„Dobře,“ nejistě si poposedl. „No, čtyři mladé ženy opouštějí své rodiny a vydávají se za svými sny. Po několika letech se vrací zpět, ale posílají místo sebe své dcery. Je to na stejném, ale zároveň jakoby odlišném místě, a čtyři další mladé ženy se vydávají na společnou cestu, kde je čeká,“ nestihl dokončit, protože mu do toho skočil Tom.
„Bille, na takovou reklamu nemáme rozpočet. Ale naši klienti chtějí, abychom ji natočili tak, jak si ji představuje scénárista. Řekněte mi, jak si to představujete, a uděláme vše, co bude v našich silách,“ řekl rychle Tom a Bill jen přikyvoval na souhlas.
„Ano, tady je plánek vaší čtvrti, Bille,“ dala před Billa papír Jane a on se na něj zadíval. Bylo tam všechno hezky zakreslené a popsané, ale bylo to prostě zvláštní.
„Aháá, moje čtvrť. Je divné se na ni dívat takhle,“ usmál se a očima mapoval všechna ta místa.
„Líbí se ti to?“ Zeptala se ho Jane a Bill hned přikývl a ukázal na jeden zakreslený dům.
„Tady je náš obchod,“ zasmál se hned.
„V tom případě se nejdříve budeme věnovat budovám. Promyslíme, v jaké budově budeme natáčet, a pak to začneme připravovat,“ řekla Jane a Tom kývl, ale nedokázal z tváře sundat úsměv, když sledoval černovláska.
Bill se pustil do vysvětlování svých představ a Tom hltal každé jeho slovo. Usmíval se a sledoval jeho nadšení. Vypadalo to, jako by to už celé v hlavě měl natočené. Vlastně ani nedokázal moc vnímat, co se děje okolo. Bylo to, jako by existoval jen Bill a jeho myšlenky, které konečně říkal nahlas.
„No… tak to je všechno,“ řekl najednou Bill a usmál se. Tom se zvedl od stolu a přikývl na souhlas.
„Zdá se, že jsme to všechno probrali,“ znovu věnoval Billovi úsměv. „Uděláme to tak, jak jsme si řekli.“ Pak se otočil k Jane a usmál se. „Informuj o tom Miu, pokud to není problém. Stále je naší konzultantkou a… mohla by ses s ní sejít?“
„No jo, co mi taky zbývá? Někdo jí to říct musí, zařídím to,“ řekla ne příliš ochotně a zamračila se.
„Tak zatím,“ rozloučil se Tom a mrkl na Billa. Ten se zasmál a mrkl na něj zpátky. Když se rovnou všichni vyřítili ze zasedačky, Jane ještě odchytla Billa.
„Teď mi napíšeš posudek, máš na to půl hodiny, ano?“ Řekla mu hned a Bill na ni zůstal překvapeně hledět.
„Půl hodiny?“ Zeptal se nevěřícně.
„Ano, půl hodiny,“ potvrdila.
***
Bill se rozhodl, že to už bez Toma prostě nemůže vydržet. Přemýšlel, že by za ním prostě jen šel, což nakonec vyhodnotil jako hroznou hloupost. A tak zamířil do kuchyňky a udělal mu čaj. Čaj byla skvělá výmluva a vždycky to fungovalo. Viděl Toma, jak telefonuje, ale i přesto vběhl dovnitř, rukou mu ukázal čaj a zamířil rovnou k jeho stolu. Věnoval mu malý úsměv a položil čaj na stůl. Pak chtěl odejít, protože bylo trapné tu stát a čekat, až Tom hovor ukončí, ten ho však zadržel. Rychle se rozloučil s volajícím a zasmál se.
„Bille, kam to zase běžíš?“ Zeptal se ho rovnou.
„Přinesl jsem ti čaj, víš… beru svoji práci moc vážně.“
„Tak… a teď ti můžu konečně pogratulovat k tvojí nové pozici editora?“ Usmál se Tom a Bill přikývl.
„Jsem moc šťastný. Tak šťastný, že bych objal i slečnu Jane, a potom bychom technicky…“ ukázal na Toma a zasmál se.
„Pokud bys objal Jane, měl bys především štěstím obejmout i mě, co?“ Naklonil lehce hlavu na stranu a černovláska sledoval. Bill ho chtěl obejmout, ale kolem chodilo tolik lidí a on se cítil nejistý. Než však stihl cokoliv udělat, Tom ho prostě objal. Bill na chvíli v jeho náruči roztál, ale když si uvědomil, co tu právě dělají, po chvíli od Toma doslova odskočil.
„Ehm… moc ti děkuju, že jsi mi dal příležitost zase zkusit něco nového,“ natáhl k němu jen ruku, aby to nevypadalo tak osobně. Tom se zasmál a ruku mu lehce stiskl.
„Zvládl jsi to sám. Máš talent a já tě přijal,“ lehce mu rukou potřásl, ale nedokázal ji pustit, místo toho se k němu více naklonil. Bill se zadíval do jeho očí a na rty a nedokázal se odtáhnout.
Ani jeden z nich si nevšiml, že je celou dobu sleduje Andreas ze svojí kanceláře. A když už tohle divadýlko nedokázal déle sledovat, zvedl se a zamířil k Tomovi do kanceláře.
„Brácho?“ Stoupl si do dveří a prohlédl si ty dvě hrdličky. Bill okamžitě stáhl ruku z Tomovy a zadíval se na blonďáka.
„Co?“ Podíval se na Andrease i Tom. Bill v panice věnoval další pohled Tomovi.
„Sice jsem teď editor, ale stále mám své povinnosti. Kdybyste chtěl čaj, jsem tady. Stačí jen říct, budu vám ho dál nosit,“ vykoktal rychle Bill, a když Tom s úsměvem přikývl, rovnou vyběhl z jeho kanceláře.
„Podíváš se na to?“ Znovu si získal Tomovu pozornost Andreas.
„Jo, podívám se,“ přikývl na souhlas, ale stejně hleděl za odcházejícím Billem. Andreas pozvedl obočí a dál to nekomentoval, rovnou zamířil do své kanceláře, a když Bill zmizel z dohledu, šel tam i Tom.
***
„Znovu,“ vydechla Jane.
„Znovu? Zase od začátku?“ Zeptal se Bill překvapeně.
„Omlouvám se vám, pane Bille, zapomněla jsem na váš obrovský kariérní postup z poslíčka na stážistu. Vážně jsem zapomněla, omlouvám se,“ řekla mu ironicky.
„Poslouchám,“ podíval se na ni černovlásek.
„Zákazníci si myslí, že je ten reklamní text příliš dlouhý. Podívej se na to, a pak to zkrať,“ vysvětlila mu.
„Dobře, kouknu na to,“ přikývl.
„Jo a mimochodem… nezapomeň vzít v úvahu ty reklamní spoty,“ ještě mu řekla.
„No jasně, provedu,“ usmál se trochu ironicky Bill, a když Jane zmizela, jen si povzdechl.
„Ach jo, co teď mám dělat? Tohle já sám nezvládnu,“ podepřel si hlavu rukou a snažil se myslet. Ani si nevšiml, že celou tuhle situaci zpovzdálí sleduje Mia.
***
Tom pochodoval po Andreasově kanceláři a poslouchal ho.
„Poslal jsem ti finanční zprávy za poslední tři měsíce, nepodíváš se na to?“ Zvedl k němu hlavu blonďák. Tom si hrál s kameny v ruce a věnoval mu pohled.
„Kdy to mám stíhat? Mám snad při tom natáčení nějaký čas?“ Podíval se na Andrease a zase udělal pár kroků od něj. „Navíc… já tomu moc nerozumím, postarej se o to ty,“ pokrčil rameny.
„Tentokrát to nepůjde tak jako předtím. Máme tu pár problémů. Naše výdaje se za poslední tři měsíce výrazně zvýšily a náš příjem klesl,“ řekl mu, aby ho uvedl do obrazu. Tom nakrčil čelo a podíval se na něj,
„Rozjeli jsme velké projekty, takže se náklady zvýšily, ale myslím, že jde všechno dobře. Zákazníci jsou spokojeni, tak nevidím problém,“ řekl mu klidně.
„Náklady na natáčení se ve srovnání s minulým rokem zdvojnásobily. Při natáčení nám vznikají chyby, a to vede k dalším nákladům. Utrácíme víc, než jsme vydělali.“ Řekl trochu nevrle a zadíval se na Toma. Ten po něm hned střelil pohledem taky.
„A co chceš dělat, Andy? Nepracovat?“ Zasmál se trochu nechápavě.
„To ne, tohle jsem přece neřekl. Ale když máme náklady navíc, řekni mi o tom. Nedělej to jen podle sebe,“ snažil se mu trochu domluvit. Tom se na něj vážně zadíval a chvíli ho sledoval.
„Podle sebe?“ Zopakoval a přikývl si pro sebe. Udělal dalších pár kroků. Zavřel dveře a znovu se na Andrease podíval. „Podle sebe… myslíš si, že u své práce nepoužívám hlavu, je to tak? Že nemám žádnou vizi a že nevím, co dělám. A že jen tak rozhazuju peníze, to si myslíš? Vážně, Andy? Myslíš?“ Zaútočil okamžitě na něj, protože tyhle jeho kecy ho dokázaly vážně vytočit.
Andreas se jen uchechtl a zakroutil hlavou. „Myslím, že dobře chápeš, co tím myslím?“ řekl stejně naštvaně.
„Chápu, Andy… samozřejmě, že chápu a ty určitě chápeš, kdo tuhle společnost řídí. V každém případě jsem zodpovědný za kvalitu,“ zadíval se na něj tvrdě. Andreas se pomalu zvedl a nahodil ironický úsměv.
„Samozřejmě, že to vím. Ale až tě to přestane bavit, tak společnost zůstane mně a otci. A oba víme, že tady nezůstaneš. Veškerá odpovědnost pak bude jen na mně. Tak už to chápeš, ano?“ Vysvětlil mu a Tom tam jen tak stál a nevěděl, co říct. „Musím jít na schůzku,“ ukončil to blonďák.
„Dobře, běž… promluvíme si pak,“ kývl na něj Tom a vyklidil prostor.
autor: Lauinka
betaread: Janule :o)
