autor: Lauinka
„Co mám zkrátit?“ Povzdechl si Bill a chodil sem a tam. Neustále si četl ten text a nevěděl, jak to udělat. „Když zkrátím začátek, konec bude dlouhý,“ vydechl a rychle něco znovu přeškrtal. „Tohle nemůžu vyhodit. Tohle nemůžu zkrátit, ztratilo by to smysl. Možná tohle?“ Zastavil se a přečetl si to. „Ne, tohle je tam velice důležité.“ Zakroutil si pro sebe hlavou.
Mia ho celou tu dobu sledovala. Přemýšlela, a nakonec se rozhodla, že tohle je přesně ta příležitost, kdy se k němu více přiblížit, získat jeho důvěru, a potom to celé použít proti němu.
„Bille?“ Zavolala na něj a usmála se.
„Slečno Mio?“ Zeptal se a rovnou k ní zamířil.
„Pojď do mé kanceláře, chci s tebou mluvit,“ řekla mu mile.
„Nepočká to chvilku? Musím zkrátit ten svůj text,“ zkusil jí to rychle vysvětlit.
„Bude to jen pět minut,“ usmála se znovu a Bill si povzdechl a přikývl na souhlas.
„Dobře, když to bude pět minut, tak jdeme,“ následoval Miu do její nové kanceláře. Rychle za sebou zavřel dveře a rovnou se k ní otočil.
„Když mi dal Tom tuhle kancelář, řekl mi, že mi můžeš se vším pomoct, pokud budu něco potřebovat,“ informovala ho a Bill trochu nakrčil čelo.
„Pan Tom?“ Zeptal se, aby se ujistil, že dobře slyšel. „Když vám to řekl, tak… dobře. Vyřizuji pochůzky všem, tak klidně pomůžu i vám. Co potřebujete?“ Chtěl to urychlit, aby se mohl vrátit k práci.
„Skvělé, protože počet lidí, co se mnou chtějí spolupracovat, se dá spočítat na prstech jedné ruky. Jsi opravdu profesionál, za to ti děkuji,“ řekl až moc sladce a Bill nejistě přešlápl.
„Taky vám děkuji. Ehm… a potřebujete něco? Jestli ne, mám ještě hodně práce. Musím zkrátit ten text,“ kývl k papírům, které držel v ruce.
„Tohle je ono?“ Zeptala se Mia a podívala se na papíry. „Jsem supervizor, tak o co vlastně jde?“ Usmál se na něj a sedla si na svůj stůl.
„Požádali mě, abych to všechno zkrátil. Vlastně to nemusím zkrátit, musím tam nechat jen malou část, protože je to moc dlouhé,“ vysvětlil jí a pokrčil rameny.
„Dobře, tenhle spot převzali i do zahraničí, takže to jen musíme přeložit do angličtiny. Pokud se nemýlím, trvá to pět sekund. Mohla bych se podívat, jak to můžeme zjednodušit,“ pomalu se zvedla ze stolu a zamířila ke svému počítači.
„To by… bylo skvělé,“ řekl tiše Bill. Dál postával u jejího stolu a sledoval, jak tam něco ťuká.
„Můžeme se na to kouknout,“ navrhla mu rychle. Bill nakrčil čelo.
„Společně?“ Zeptal se jí trochu nevěřícně.
„Dones si židli,“ usmála se a kývla na tu naproti jejímu stolu. Bill poslechl, a hned popadl židli a dal si ji vedle její. Sedl si a zadíval se do jejího počítače.
„Neviděl jsi to, protože to dnes přišlo. Vlastně kdybys chtěl, tak se můžeme na text podívat a rovnou ho spolu zkrátit a popřemýšlíme, jak ho upravit,“ nabídla mu znovu vstřícně.
„Dobře, ještě všem termínům, které tady používáte, tak dobře nerozumím, teprve se všechno učím,“ usmál se na ni. Mia nad tím mávla rukou.
„To se časem naučíš jako všichni. Uděláme to spolu,“ přikývla a něco naťukala do notebooku.
„Jasně, když tomu rozumějí ostatní,“ přikývl na souhlas.
„To zvládneš, tak… ukaž,“ natáhla ruku k Billovi, a ten jí dal ten text. Usmál se na ni a Mia se hned začetla. Spokojeně se usmála. Bylo tak neuvěřitelně lehké získat si jeho důvěru.
***
Bill s texty zamířil rovnou do skladu. Potřeboval mít chvilku pro sebe a taky tady měl počítač na práci. Ani si nevšiml Jay Jaye, který hledal něco v jedné ze skříněk. Když spatřil Billa, jak míří ke stolu, chtěl za ním jít, ale než stihl jakkoli zareagovat, přišel i Tom. Raději zalezl na svoje místo a dělal, že tam vlastně není.
„Už jsi tady?“ Zeptal se ho Tom a zamířil ke stolu, kde černovlásek seděl.
„Ano, jsem tady,“ usmál se trochu černovlásek a zvedl k Tomovi oči. Ten se zadkem opřel o stůl blízko Billa.
„Něco ti řeknu, pět minut tě nevidím a už mi chybíš,“ usmál se Tom. Bill na něj zasněně hleděl.
„Opravdu?“ Zahihňal se a musel trochu sklopit hlavu.
„Jo,“ přikývl Tom a vzal černovláska za ruku.
„A co mám dělat? Vrátit se zpátky do obchodu? Protože tohle moje srdce neunese,“ povzdechl a Tom ho políbil na ruku.
„Dobře, tak si vezmu svou dávku, Bille a zase půjdu. Uvidíme se o přestávce?“ Zeptal se ještě rychle.
„Dobře, uvidíme se,“ přikývl Bill a Tom mu věnoval jeden ze svých krásných úsměvů. „Tak… ahoj,“ řekl tiše Bill a Tom rovnou zamířil pryč. Ještě před dveřmi na něj mrkl a odešel. Bill zasněně sledoval místo, kde ještě před chvílí byl Tom a div se nerozplynul.
Jay Jay vyšel ze své skrýše a zamířil rovnou ke stolu, kde černovlásek seděl. Opřel se o stejné místo, kde byl ještě před chvílí Tom a Bill se na něj pomalu podíval. Jeho úsměv z tváře pomalu zmizel. Za to Jay Bandy se pomalu usmál. Jako by si ty výrazy vyměnili.
„Jak dlouho už jsi tady?“ Zeptal se pomalu černovlásek a rozhlédl se kolem sebe.
„Dost dlouho,“ odpověděl Jay Jay a dál se na něj díval.
„A… viděl jsi pana Toma?“ Zeptal se trochu překvapeně černovlásek.
„Viděl,“ přikývl. „Od kdy mu říkáš pane? Předtím jsi mu říkal Tome,“ pozvedl obočí. „Právě si vzal svou dávku,“ zadíval se na něj. Bill nevěděl, co na to odpovědět a chvilku přemýšlel.
„Ehm… a proč ses neozval?“ Zeptal se ho pomalu.
„Bille, tohle je archiv. Zaprášené police a zapomenuté spisy… všechno, co není na očích. Kdyby to šlo, ty zdi budou mluvit.“ Bill se nejistě rozhlédl kolem sebe po všech zdech, a pak se znovu podíval na Jay Jaye.
„Jsi v pohodě? Nebudeš teď dělat nějaké bláznivé věci, že ne? Měl bys teď skákat nebo omdlít… budeš skákat, nebo omdlívat?“ Zeptal se ho pomalu, protože věděl, jak Jay Jay umí být někdy šílený.
„Zklidnil jsem se… vrátil jsem se do reality,“ pomalu se odlepil od stolu. „Taky bys to měl zkusit, je to fajn a super. A třezalkový čaj, ten uklidňuje.“ Podotkl rychle a zamířil k odchodu, když se znovu k černovláskovi otočil. „Mimochodem… hodíte se k sobě, vážně. A sluší vám to,“ zasmál se trochu. Bill nakrčil čelo a dělal hloupého.
„S kým?“ Zeptal se rychle.
„Bille,“ usmál se. „S kým… no jasně. Prosím tě, ty moc dobře víš. Pokračuj,“ kývl na něj a potom se smíchem odešel. Bill se za ním jen nechápavě díval a zakroutil hlavou.
„Ááá to bude zase trapas,“ povzdechl si tiše Bill, když tu byl konečně sám. Pak rychle vzal ty složky, co měl, a zamířil raději zpátky za Miou.
„Slečno Mio, přinesl jsem vám ty složky,“ usmál se na ni, když vešel do kanceláře.
„Děkuji,“ hned po nich sáhla.
„Není zač, ten text jsem zvládl jen díky vám. Moc děkuji,“ usmál se na ni Bill.
„Bylo mi potěšením. Kdybys potřeboval zase s něčím pomoct, tak stačí jen říct,“ kývla na něj mile.
„Dobře, děkuji vám,“ usmál se Bill a chtěl vyklidit prostor.
„Bille, neviděl jsi Andrease?“ Zeptala se ho ještě, když byl ve dveřích. Bill se zastavil, otočil se k ní a vrátil se zpět k jejímu stolu.
„Pan Andreas právě odešel,“ řekl jí.
„No to je úžasné,“ povzdechla si. „Měli jsme na tu schůzku jít společně. Jak jsem ti říkala, se mnou tady ve společnosti nechce pracovat téměř nikdo. Tak jo, je to jeho smůla,“ vydechla trochu smutně.
„Nezdálo se mi, že by mezi vámi byl nějaký problém, je mi to moc líto,“ Bill mluvil opravdu upřímně.
„Protože jsem profesionálka, Bille. Kdybych míchala svoje pocity a práci, tak bych tady teď před tebou určitě brečela.“ Vysvětlila mu rychle a snažila se vypadat opravdu zlomeně.
„O čem to mluvíte, slečno Mio,“ Zeptal se jí naprosto nechápavě a jen ji sledoval
„Až si projdeš tím, čím já, pochopíš to. Vyhodili mě, jen tak pro nic za nic. A co víc… můj snoubenec se mě ani nezastal. Vyhodil mě kvůli jedinému slovu pana Jorga. Myslela jsem, že budu šťastná se svým milovaným na místě, kde si zasloužím být šťastná, ale nikdy nevíš, co ti život nachystá.“ Vydechla tiše a zadívala se z okna. Bill párkrát zamrkal, aby zahnal slzy.
„Můžu… pro vás něco udělat?“ Zeptal se jí tiše.
„Ne, nemůžeš,“ zakroutila hned hlavou. „Obvykle všechny svoje emoce potlačuji a držím je uvnitř v sobě, chápeš? Ale zůstane to jen mezi námi, rozumíš?“ Zadívala se na černovláska, který hned přikývl.
„Samozřejmě, nikomu nic neřeknu. Nemám vám přinést čaj nebo kávu? Co si dáte?“ Smažil se alespoň něco málo udělat.
„Ne, děkuji,“ zakroutila hlavou Mia. „Neměj starost,“ lehce se usmála.
„Něco teplého vám udělá dobře,“ zkusil jí domluvit Bill. Mia nakonec přikývla.
„Tak v tom případě si dám čaj,“ usmála se na něj a Bill hned přikývl a zamířil pro něj.
***
Když měl konečně pauzu, doslova vyběhl z agentury. Měl sraz s Tomem v parku u největšího stromu tam. Připadal si jako malý puberťák a sám si nadával za to, že si vymyslel tohle schovávání. Věděl, že Tomovi se tohle nelíbí, ale respektuje jeho přání.
Snažil se tam dostat co nejdříve, protože mu Tom už chyběl. A když ho viděl kousek před sebou sedět, potichu se snažil přiblížit. Chtěl Toma překvapit a vybafnout na něj. Potichu se blížil, a když už byl skoro u něj, Tom ho čapl a hodil si ho přes rameno, aniž by se otočil. Bill vypískl a začal se smát. Tom s ním udělal pár kroků, než ho postavil opět na zem.
„Myslíš, že se sem můžeš jen tak vplížit a proklouznout?“ Zeptal se se smíchem Tom a Bill se musel stále smát.
„Jak to děláš??? Vždycky se někde zčistajasna zjevíš, taky jsem to chtěl jednou zkusit,“ povzdechl si tiše a pohladil Toma rukama po hrudi. Tom se zasmál a naklonil hlavu na stranu.
„Mám oči všude,“ odpověděl a vzal jeho tvář do dlaní. „Co s námi teď bude, hm? Nevíš? Tajně utíkáme z agentury a scházíme se jako někde na střední. V parku, jako tajní milenci. Co si o tom ty myslíš?“ Přitáhl si ho více k sobě a usmál se.
„No… když jsi mi napsal, že se chceš sejít v parku, málem mi vyskočilo srdce z hrudi,“ přiznal mu tiše Bill s úsměvem.
„Vážně?“ Vydechl Tom a lehce ho políbil na rty. Bill přivřel oči, ale hned se odtáhl, nechtěl, aby je takhle náhodou někdo viděl. „Tvoje srdce je v bezpečí, nic se ti nestane,“ usmál se tiše a znovu naklonil hlavu blíž, aby ho mohl políbit. Ale Bill hned uhnul.
„Mám pro tebe dárek,“ usmál se.
„Vážně?“ Zadíval se na něj Tom. Byl opravdu zvědavý.
„Myslíš, že překvapení děláš jen ty?“ vytáhl Bill z kapsy malý papírek ve tvaru motýla.
„To jsi dělal sám? Ty skládáš origami?“ Vzal si ho Tom do ruky a pořádně si ho prohlédl.
„Můj koníček,“ usmál se černovlásek.
„Tak koníček,“ zopakoval a znovu motýla otočil v prstech.
„Ano,“ Bill ho sledoval a stále se musel usmívat.
„A proč motýl?“ Zeptal se Tom se zájmem a znovu se k Billovi přiblížil.
„Když se na mě podíváš, létají jich ve mně tisíce,“ pohladil ho po tváři Bill a sladce se usmál.
„Opravdu?“ znovu Billa políbil na rty a objal ho. Bill mu omotal ruce kolem krku a spokojeně se natiskl k jeho tělu. Ale v tom se mu rozezněl telefon. Rychle po něm sáhl a podíval se na displej.
„Slečna Jane,“ vydechl tiše, ale Tom ho odmítal pustit. Bill se snažil vysmeknout, což se mu nakonec povedlo. Tom nespokojeně vydechl a zamračil se.
„Ano, slečno Jane? Jsem tady, ano. Dobře, ano… ano… už jdu,“ rychle hovor ukončil a podíval se na Toma. „Volala mi slečna Jane, musím jít ještě něco dopsat,“ povzdechl si trochu a zadíval se na Toma. „Nemůžou být beze mě ani dvě minuty,“ zasmál se trochu.
„Je nemožné bez tebe vydržet dvě minuty, mám… úplně stejný problém jako Jane,“ usmál se Tom, a ještě ho rychle políbil na rty. „Dáš mi ruku?“ Natáhl k němu tu svoji a čekal. Bill se zasmál a chytil ho.
„Tak jo… půjdeme za ruku,“ vydechl šťastně a propletl s Tomem prsty. Tom se usmál a jeho ruku si přiblížil k obličeji, aby ji mohl políbit. Bill přivřel oči a položil si hlavu na jeho rameno a zamířili rovnou zpátky do práce.
***
„Jay Jayi, dala jsem ti úkol, tak proč tady stojíš? Silnice by měla být zablokovaná, máme povolení, nebo ne?“ Spustila hned Jane, když přijeli do Billovy ulice, aby mohli natočit tu reklamu. Všichni hned přiběhli, aby viděli, co se děje.
„Půjdu ho sehnat,“ řekl jí tiše a raději vyklidil prostor. Jane se hned otočila k Billovi.
„Co jsem ti říkala v agentuře? Musíš se postarat teď úplně o všechno, rozumíš? Třeba jestli je dobře nastavené osvětlení,“ ukázala před sebe. „Jestli ne, tak nebude nic tak, jak bys chtěl.
Bill se musel o všechno postarat. Tom se dostavil až později. Všichni tu kmitali kolem a připravovala se technika. Bill se snažil nastavit správně světla a všechno. Herečky tu zatím ještě nebyly, jelikož měly trochu problém se svými agenturami, aby je pustily.
„Tome, kde jsou ty herečky?“ Zeptala se ho Jane trochu nevrle. Tom sice slíbil, že vše zařídí, ale nic víc jí k tomu neřekl. Jen, aby všichni přijeli na místo a všechno bylo připravené. Teď tu byla vybalená technika, lidi byli v zápřahu, ale herečky nikde.
„Dorazí sem za hodinu,“ ujistil ji rychle Tom a Jane i úlevně oddechla.
„Dobře, jsi opravdu skvělý,“ usmála se na něj, než zmizela v ruchu příprav.
Vlastně to šlo až příliš dobře a během chvíle bylo všechno připravené. Čekalo se pouze na modelky. Bill se motal kolem a snažil se, aby to celé bylo perfektní. Byl neskutečně nervózní, ale Tom mu byl hodně nápomocen. Jenže se najednou ztratil. Bill ho zkoušel různě najít, ale nedařilo se mu to. Když mu zapípal telefon, ihned se zadíval na displej. Byl to Tom, který mu poslal svoji polohu.
Pomalu se vytratil z placu a snažil se to místo najít. „Dobře… tady je ta ulice,“ zadíval se na telefon a snažil se nastavit, aby šel správně. „Jo… tahle,“ kývl pro sebe a dělal pár kroků. Všude byly domy a on nedokázal podle polohy zjistit, který z nich to je. Párkrát se s telefonem otočil kolem dokola, když ho najednou Tom objal.
„Konečně jsi mě našel,“ usmál se a Bill se snažil dostat kousek dál. „Pojď, půjdeme někam, kde nás nikdo neuvidí,“ chytil Tom Billa za ruku. Vtáhl ho do jednoho z domů. Dostali se na úzkou chodbu a Tom za nimi hned zavřel hlavní dveře.
„S tou navigací to nebylo tak těžké,“ usmál se Bill. Tom ho zády natiskl ke zdi a rukou se opřel o zeď u jeho hlavy. Věnoval mu široký úsměv a prohlédl si jeho zmatenou tvář. Bill se nervózně díval kolem sebe a těkal pohledem i po Tomově tváři.
Tom naklonil hlavu více na stranu a pomalu se k němu naklonil. „Sledoval jsem tě z dálky. Bylo tam moc lidí kolem, ale… nemohl jsem to vydržet, takže… jsem ti musel napsat,“ řekl hlubokým hlasem a díval se do jeho očí.
„Taky jsem to nemohl vydržet,“ řekl rozklepaně Bill a snažil se udržet jeho pohled. Tom se sklonil, druhou rukou ho chytil za bok a nosem zajel k jeho krku. Bill okamžitě naklonil hlavu a roztřeseně vydechl. Zavřel pevně oči a pootevřel rty, aby se mohl nadechnout.
„Ty tak hezky voníš,“ Tom vdechl jeho vůni a přiblížil se ještě blíže k jeho tělu. Jejich hrudníky se dotýkaly a Bill měl pocit, že omdlí. Ruce měl položené na zdi a snažil se zklidnit své splašené srdce. Tom se mazlil s jeho kůží, a když Bill ucítil jeho rty, nadechl se silně nosem.
Tom jeho krk zasypával motýlími polibky a musel se usmát, když cítil, jak se Bill celý klepe. Jasně cítil Billovo splašené srdce, které bilo tak silně, až údery cítil i Tom na své hrudi. Tom znovu nosem zajel na jeho krk a silně se nadechl. Šílel z té vůně, snad by pro ni i zabíjel. „Nechceš mi dát ten svůj parfém pro chvíle, až mi budeš chybět? Víš… abych si mohl přivonět a necítil se tak sám,“ Zvedl pomalu tvář a otřel se nosem o jeho. Bill pomalu otevřel oči a usmál se.
„Ty… ty taky moc hez… hezky voníš,“ odpověděl roztřeseně a usmál se. „Chtěl jsem vyrobit tvoji vůni, ale nešlo mi to. Nesehnal jsem na to všechny ty přísady,“ usmál se nervózně a podíval se do jeho očí.
„Chtěl jsi ho sám vyrobit?“ Tom pomalu rukou vyjel na jeho tvář. Lehce palcem pohladil jeho rty a usmál se.
„Přesně tak,“ vydechl tiše na jeho palec na svých rtech a znovu se mu dech zadrhl v hrdle. Tom to nemohl vydržet a přitiskl rty na jeho. Bill se nebránil a nechal Toma vzít kontrolu do svých rukou. Pomalu mu ruce omotal kolem krku a snažil se držet s Tomem tempo.
Když černovláskovi začal docházet kyslík, pomalu se odtáhl. Usmál se a pomalu Toma objal.
„Jsi velice talentovaný, myslím, že když budeš tu vůni pozorně vdechovat, tak se ti to určitě podaří,“ vydechl do jeho ucha a Bill znovu zavřel oči. Vdechl Tomovu vůni a snažil se ji zapamatovat.
„Už to nevydržím,“ povzdechl si Bill a pomalu se odtáhl. „Půjdeme?“
„No… já nevím,“ pokrčil rameny Tom a usmál se.
„Půjdeme,“ přikývl hned na souhlas Bill. „Ale… no… musíme každý zvlášť,“ nejistě vykoktal, když se Tom znovu přiblížil. Pomalu přikývl a podíval se do jeho očí.
„Jo… ale… to skrývání už mě otravuje, je to… hrozný,“ zašklebil se trochu Tom. „Určitě víš, že to dělám kvůli tobě, že?“
Bill rychle přikývl a pohladil ho po ramenech. „Dobře… já… nějak ti to vynahradím,“ věnoval mu sladký úsměv.
„Vynahradíš?“ Pozvedl Tom obočí a naklonil hlavu více do strany. „Tak to mě zajímá,“ lehce ho znovu políbil na rty.
„Teď ti řeknu, jak to uděláme… já půjdu první a ty půjdeš až chvíli po mně,“ rychle změnil zase téma, jinak by se od sebe nedokázali odlepit.
„Jasně, tak jdeme,“ zasmál se Tom a odstoupil od černovláska. Ten se usmál, a ještě mu vlepil sladkou pusu na rty, než vyběhl ze dveří. Tom se v nich opřel a sledoval černovláska, jak spěchá ulici zase zpátky na natáčení. Musel se usmát a lehce zakroutit hlavou.
***
Natáčení proběhlo rychle a bez zbytečných problémů. Modelky přijely na čas a Tom věděl, co dělá. Bill celou dobu seděl blízko Toma a zkoušel se zapojovat, když už to měl být jeho projekt. Vlastně to byly spíše jen takové plané pokusy, jak mu být blíž nebo se ho nenápadně dotýkat.
„Bille, nesejdeme se o pauze u těch našich skal?“ Navrhl mu rychle Tom, když měli chvilku o samotě. Bill okamžitě přikývl na souhlas a jen se usmíval, když ho vyrušil hlas jeho otce.
„Bille, pojď sem na chvíli,“ mávl na něj.
„Už běžím, tati,“ omluvně se podíval na Toma a rychle přešel ke Gordonovi.
„Něco mě trápí, zlato. To jsem od pana Toma nečekal, že z naší čtvrti udělá tohle. Pokud chce flirtovat, tak bude muset jít jinam,“ rozhodil rukou směrem k těm modelkám, kam Tom zamířil. Bill se otočil a chvilku ho sledoval. Nakrčil čelo a díval se, jak se s nimi lehce objímá. A v hloubi srdce doufal, že se jen loučí.
„Asi jsi to jen špatně pochopil. Ty holky jsou tu jen pracovně,“ zakroutil hlavou a zadíval se zpátky na Toma, který se usmíval.
„No to se mi moc nezdá. Viděl jsem ho flirtovat a pěkně se před těma holkama nakrucoval,“ pozvedl obočí a Bill se zamračil a přemýšlel.
„Pan Tom?“ Zeptal se, aby se ujistil, o čem jeho otec mluví, jestli se třeba nespletl.
„Ano, byl to on. Samozřejmě, že to byl on,“ přikývl hned na souhlas Gordon.
„Ale podle mě jsi to špatně pochopil,“ řekl rychle Bill a znovu se podíval na Toma, který si držel určitý odstup a musel se usmát.
„Pochopil jsem to správně,“ řekl rozhodně a pomalu si založil ruce na hrudi. „V mých očích tím hodně klesl. Takhle by to dál nešlo, jste v naší čtvrti. Měl by ses od něj držet co nejdál,“ domlouval mu otec. Bill věnoval Tomovi další pohled a ten se na něj usmál. Černovlásek se usmál taky a znovu se otočil k otci. „Ale hlavně si s ním nic nezačínej,“ zamračil se trochu.
„Já si držím odstup, vždyť… je to konec konců můj šéf,“ trochu mu zalhal.
„Vidíš, sám říkáš, že je to šéf a od šéfa si vždycky musíš dodržovat odstup,“ vysvětloval mu a Bill Tomovi věnoval další úsměv. Tom se usmál nazpět a otec do něj musel drknout, aby si zpátky získal jeho pozornost.
„Jistě, tati,“ přikývl na souhlas. „A jestli to bude potřeba, tak… už se na něj v životě nepodívám,“ řekl mu se sladkým úsměvem a dál se vznášel na svém obláčku.
***
Ráno se Billovi vůbec nechtělo vstávat. Byl vzhůru brzy, velmi brzy a po dlouhé době otevřel svůj deník, aby mohl psát. Ale sotva napsal jednu větu, ozvalo se zvonění jeho telefonu. S úsměvem po něm sáhl a rovnou hovor přijal.
„Dobré ráno,“ ozval se Tom z telefonu. Bill se zaculil.
„Dobré ráno,“ vydechl tiše.
„Chci se tě zeptat na něco moc důležitého. Máš rád palačinky?“ Usmál se Tom a otřel si pot z čela.
„Ty je umíš udělat?“ Zahihňal se tiše Bill a kousl se do rtu.
„Jo, umím a velmi dobře. Myslím, že ti budou chutnat,“ zasmál se. „Jsem teď ve fitku, tak si dám sprchu a vyzvednu tě,“ navrhl, ale Bill rychle vyskočil na nohy.
„Nééé, bude lepší, když se tu nějaký čas neukážeš… však víš…. kvůli našim,“ povzdechl si. Po tom, co dostal přednášku od otce, měla proslov i jeho matka. V podstatě mluvila o stejných věcech, jako Gordon. A on rodiče nechtěl moc provokovat.
„Aha… takže se sejdeme u mě?“ Zeptal se ho Tom a černovlásek se znovu usmál.
„Dobře, jsem… skoro na cestě,“ vydechl až příliš nadšeně.
„Tak zatím,“ zasmál se Tom a hovor ukončil, aby se mohl rychle dostat domů.
Bill vyskočil na nohy a začal se rychle chystat. Běhal po pokoji jako šílený a snažil se najít něco vhodného na sebe. Rychle si upravil make up a taky vlasy a doslova vyběhl z domu. Chytl taxi a zamířil za Tomem. Ten už na něj čekal. Měl už všechno nachystané na zahradě a Bill se nestačil divit, jak to všechno mohl stihnout.
„Ahoj,“ usmál se Bill, a když zjistil, že tu jsou opravdu sami, políbil Toma na rty.
„Ahoj,“ usmál se Tom od ucha k uchu a polibek mu opětoval. Odvedl Bill na zahradu a odsunul mu židli.
„Mmm… takže teď jsem před tvými rodiči asi… sukničkář, který flirtuje s modelkami. Taky jsem snob a nejspíš jím i syrové maso,“ shrnul to do jedné kostky a podíval se na černovláska. Bill se jen zasmál a hned přikývl na souhlas.
„Přesně tak,“ pokrčil rameny.
Tom ho sledoval a zasmál se taky. „Co je na tom vtipného?“
„Co s tím mám dělat? Opravdu nevím, co na to říct,“ spokojeně si do pusy strčil další sousto palačinky. Byly tak dobré, Tom byl rozhodně šikovný kuchař.
„Takový nesmysl… asi si… promluvím s tvou mámou,“ řekl obyčejně Tom a taky strčil do úst kus palačinky.
„To ne,“ hned zakroutil hlavou černovlásek a rozšířil oči. „Promluvím s ní já, ale… teď ne. Časem jí to řeknu“ ujistil ho rychle. Tom se na něj zadíval a pozvedl obočí. Nechápal, na co chce stále čekat. Milovali jeden druhého, tak v čem byl problém? Tiše si povzdechl.
„Oh Bille, skvělý… opravdu,“ zkroutil trochu pusu. Nelíbila se mu představa, že bych jejich ukrývání mělo pokračovat. Chtěl Bill vodit za ruku, chtěl ho políbit, kdykoliv bude chtít. A zase mu to mělo být odpíráno?
„Mmm, ty tvoje palačinky, jsou naprosto výborné,“ pochválil Toma a slastně přivřel oči, když si do úst dal další sousto.
„Dobré ráno,“ usmál se Andreas, když vešel na zahradu v závěsu s Miou a uviděl ty dvě hrdličky spolu.
„Dobré ráno,“ popřála i Mia a podíval se na ně stejným pohledem.
„Vítejte,“ přikývl Tom směrem k oběma a Bill zbledl.
„Minulou noc jsem si tu asi zapomněla kabelku, přišla jsem si pro ni. S Andym jsme se potkali tady u vchodu,“ vysvětlila Tomovi, který se na ní otočil, jako by snad čekal vysvětlení.
„My… se právě připravovali na poradu a abychom neměli hlad, tak… tady pro nás pan Tom připravil takovou malou snídani,“ vysvětlil Bill a sklopil hlavu. Stůl se doslova prohýbal jídlem a bylo tu vše, na co by si člověk jen mohl pomyslet. Mia trochu pozvedla obočí a podívala se na Toma.
„Máme jich ještě hodně, dáte si?“ Pozval je hned Tom, ale Andreas zakroutil hlavou.
„Ne, my hned půjdeme,“ ale Mia mu do toho skočila a usmála se.
„Ano, dáme si. Miluju je,“ rovnou si sedla ke stol a usmála se. Andreasovy rysy trochu ztvrdly a Tom se na něj podíval. Bill se podíval na Toma a nevěděl, co říct nebo co dělat.
„Tak… ti přinesu kafe a taky tu kabelku,“ oznámil jí trochu suše blonďák a zamířil zpátky do domu.
„No, Tome, Bill je velmi talentovaný kluk, postarej se o něj,“ usmála se Mia mile a Bill jí věnoval malý úsměv. „Možná ho budu chtít přetáhnout k sobě do agentury,“ zasmála se zvesela. Tom jí věnoval lehce vážný pohled.
„Bill půjde tam, kam sám bude chtít,“ odpověděl jí trochu ostře.
„Děkuji vám, slečno Mio,“ usmál se Bill. Pak se podíval na Toma a ten mu věnoval malý úsměv. To už se ale vrátil Andreas se šálkem kávy a taškou.
„Tady je kafe,“ postavil před ní hrneček. „A tady kabelka,“ položil ji hned vedle. Bylo to jen psaníčko, a když se Mia otočila, záměrně do ní strčila loktem, až se vysypala.
„Ááá, spadla mi rtěnka,“ povzdechla si tiše a Tom se podíval po popadaných věcech na zemi. Ihned ho zaujalo něco třpytivého na zemi a rovnou se naklonil k zemi. Popadl diamantový náramek a překvapeně si ho prohlédl. Pak si všiml ještě malého prstenu a popadl ho taky do ruky. Nějak nechápal, co se to děje.
Bill si všiml šperků v Tomově ruce a jeho oči se ihned rozšířily. Zmateně zamrkal a jeho dech se zrychlil. Podíval se s kamennou tváří na Miu, a pak na Andrease. Andreas se podíval do Tomovy ruku a vyměnil si pohled s Billem. Blonďákův výraz byl stejně zmatený jako ten černovláskův.
Tom se zadíval do Billovy tváře a jeho rysy ztvrdly. Lehce si hrál s náramkem ve své ruce a snažil se vyčíst z Billovy tváře cokoliv, co by mu tohle situaci vysvětlilo. Andreas věnoval tvrdý pohled Mie a z jeho očí čišel vztek.
Tom se pomalu zvedl ze židle a Bill ho napodobil. „Není to náhodou tvůj náramek?“ Pozvedl obočí a díval se na něj.
Bill k němu zvedl oči a odíval se znovu na Andrease. Ten mu pohled oplácel a modlil se, aby Bill neřekl celou pravdu.
„Tome,“ pokusil se bratra zastavit Andreas.
„Andy, počkej chvíli,“ odbyl ho okamžitě a znovu se podíval na Billa.
„Je to ten tvůj náramek?“ Zeptal se ho znovu a ukázal mu ho.
„A… ano, je můj,“ přikývl rychle.
„Tak proč je u Mii?“ Zeptal se, ale Bill mlčel. Nevěděl, co má říct, nasucho polkl. „Bille, není to složitá otázka. Řekni, proč ho má Mia? O co jde?“ Tlačil na něj dál. Bill se znovu zmateně zadíval na Andrease. „Tak mluv!“
„Tome, my jsme si ho koupili,“ zasáhla rychle Mia. Tom se na ni otočil a věnoval jí pohled. „Viděla jsem ho u Billa a moc se mi líbil. Andy ho sháněl, ale toto je jediný originál, žádný jiný neexistuje, takže… když se Bill s Oliverem rozešli…“ nechala otázku viset ve vzduchu a Tom se znovu otočil k černovláskovi.
„Proč o tom jako jediný nevím?“ Zeptal se Tom a podíval se po všech.
„Já… já už chci jít, pane Tome,“ řekl tiše a snažil se zadržet svoje slzy, ale Tom ho za ruku zastavil.
„Počkej, Bille, kam jdeš? Co se děje? Proč ty prodáváš ten náramek a proč vy dva ho kupujete?“ Ptal se dál zmateně, aby to celé pochopil.
„Brácho, víš… my jsme…“ zkusil hned Andreas vysvětlovat, ale Mia ho chytila za rameno a skočila do toho.
„Dovol, abych to vysvětlila… Andy ten náramek koupil od Olivera,“ usmála se trochu. Původně mi chtěl dát jen ten náramek z náklonnosti, a tak…. ale… po tom všem jsme si všechno vyříkali a zjistili jsme, že bez sebe vlastně nemůžeme být a… Andy mě požádal o ruku a dal mi i ten prsten, co máš v ruce. Jsme… zasnoubení,“ usmála se hned Mia. Blonďák se na ni překvapeně zadíval a Bill jí taky věnoval šokovaný pohled.
„A proč o tom nic nevím?“ Zeptal se jich překvapeně Tom a Bill sklopil hlavu, aby zakryl svoje slzy.
„Protože to mělo být překvapení,“ povzdechla si tiše Mia. „Řekli jsme Billovi, aby se o tom nezmiňoval.“
„Takže zasnoubení?“ Zeptal se znovu Tom, aby to celé pochopil.
„Přesně tak,“ souhlasil Andy a pokusil se o úsměv.
„Gratuluju vám,“ řekl tiše Tom, ale v hlavě o tom všem stále přemýšlel.
„Děkujeme. Snad… nejsi naštvaný. Chtěli jsme tě překvapit, ale… nikdo o tom neví,“ pokrčila lehce rameny.
„Nejsem naštvaný,“ zakroutil krátce hlavou. „Na…“ podal Mie prsten a podíval se na Billa.
„Taky vám gratuluju,“ řekl velice tiše Bill se slzami v očích. „Nejlepší bude, když… asi půjdu.“
„Bille, kam zase jdeš?“ Zeptal se ho nechápavě a zastoupil mu cestu.
„Mám… něco domluvenýho s našima, zapomněl jsem na to. Už… musím jít,“ rychle vběhl do domu, aby se dostal ke dveřím. Tom se rozběhl za ním. „Bille… počkej! Bille…“ rozběhl se za ním, ale to už Toma doběhla i Mia.
„Tome, počkej… promluvím s ním, jestli dovolíš. Stalo se to kvůli mně, ublížila jsem mu. Chováš se k němu moc tvrdě, promluvím s ním já jako žena, ano?“ Usmála se trochu a Tom, ač nerad, nakonec přikývl.
„Dobře, ale pospěš si,“ řekl jí a kývl ke dveřím.
Tom zamířil ven a podíval se na bratra. „Takže zasnoubení, jo? Proč jste mi o tom neřekli? Máte přede mnou ještě nějaké další tajnosti?“ Pustil se hned do bratra a sedl si ke stolu. Andreas si sedl k němu.
„Už jsme o tom mluvili. Není to nic jistého. Mia je trošku natěšená, ale nevím, jak to všechno bude. Ale máš pravdu,“ poplácal ho po noze. „Měli jsme ti o tom říct,“ usmál se na něj a Tom jen pokýval hlavou na souhlas.
Bill rychle se slzami utíkal pryč. Nemohl tam zůstat a dívat se Tomovi do očí, když mu zase znovu lhal. Rychle si otřel slzy, když za sebou zaslechl volání Mii.
„Bille! Bille, počkej,“ volala Mia a snažila se ho dohnat. Bill pomalu zastavil a točil se směrem k ní.
„Takže co mi chcete?“ zeptal se jí se slzami v očích.
„Promiň. Přivedli jsme tě do nepříjemné situace,“ zkoušela se omluvit.
„A proč?“ Zeptal se jí hned a setřel si slzy z tváře. „Proč mě pořád taháte do vašich věcí?“
„Bille, prosím, uklidni se. Víš, že to měl být můj náramek, Andreas ti to sám řekl. Když jsem ho viděla na tobě, myslela jsem si, že… něco s Andym spolu máte. Pohádali jsme se. Ptala jsem se ho, jestli mezi vámi něco je, odpověděl mi, že ne. Nevěřila jsem mu a chtěla jsem, aby mi ten náramek dal, tak to udělal,“ pokrčila trochu rameny a lítostivě se na něj podívala.
„Proč jste neřekli pravdu? Proč jste tvrdili, že jste ho koupili? Proč jste neřekli, že je váš?“ Zasypal ji hned otázkami a nové slzy si našly cestu ven.
„Andy se mi sám zmínil o tvém příběhu s falešným náramkem. Dal ti ho, aby ti pomohl. Tvrdil, že to nikdo neví, že to, že máš přítele, je lež. Abych před Tomem nebyla v maléru, tak jsme to tak řekli,“ pokrčila rameny a Bill se na ni naštvaně podíval.
„Rozumím,“ přikývl na souhlas.
„Musela jsem tě zahrnout do těch lží, ale chtěla jsem tě tak ochránit, jen… mě nic nenapadlo,“ omluvila se mu znovu. „Nezlobíš se na mě, že ne?“ Snažila se ho nějak ukonejšit.
„Nezlobím,“ zakroutil hlavou a zamrkal. „Zlobím se jenom na sebe. Akorát se tím zaplétám do dalších lží,“ povzdechl si a znovu se snažil rozmrkat další slzy.
„Tak proč si pořád vymýšlíš? Proč jsi všem řekl, že máš přítele? A ten tvůj náramek, vlastně můj náramek, kde jsi ho vzal? Andreas mi o tom nechce nic říct,“ zadívala se na černovláska. Ten se zamyslel a vzpomínal na to, co všechno se stalo. Na tu nehodu se zaměněnými složkami. Na to, jak ho načapal Tom a on musel lhát. Lhal mu, že si nechal něco v saku Andrease a Tom se tam šel podívat. Vytáhl tu úzkou krabičku a tam byl náramek. Pak to musel nějak vysvětlit a nenapadlo ho nic lepšího než říct, že má přítele.
„Já to nevyzradím,“ zakroutil nakonec hlavou a podíval se na Miu.
„Dobrá, to… není důležitý,“ pokrčila trochu nejistě rameny, protože byla zvědavá.
„Takže vy jste doopravdy… zasnoubení?“ Zeptal se jí Bill a zadíval se jí do očí.
„No… Andymu se do toho nechtělo, ale jsme,“ usmála se nazpátek. Bill jen krátce přikývl.
„Tak to vám moc gratuluju a… děkuju vám za vaši ochranu,“ přešlápl na místě a zadíval se někam do země.
„V pořádku… mám tě moc ráda, Bille. Snad můžeme být přátelé. A… netrap se tím, ano?“ Usmála se a lehce mu stiskla rameno. „Tak pojď, půjdeme,“ kývla směrem zpátky k Tomovu domu.
„To není nutný, radši… bych byl sám. Chci se projít,“ zakroutil hlavou.
„Dobrá… víš, že se mi kdykoliv ozvat, ano?“ Usmála se na něj a snažila se vypadat jako kamarádka. Bill jen lehce přikývl a krátce se na ni podíval.
„Děkuji,“ zašeptal tiše a rovnou zamířil pryč. Mia se zadívala na jeho záda a spokojeně se pro sebe usmála. Vyšlo to všechno líp, než vůbec čekala.
autor: Lauinka
betaread: Janule :o)
