autor: Lauinka
Bill se sešel s Vivien. Byl velmi smutný z toho, co se stalo, co Mia udělala. Musel se dostat pryč, nechtěl se po tom všem chovat, jako by se nic nestalo. Potřeboval si promluvit.
„Bille, no tak… už se nemrač. Prostě ses zapletl do lží, ale co jsi mohl dělat?“ Povzdechla si hned Viv, když viděla jeho výraz.
„Jenže já Tomovi slíbil, že už mu lhát nebudu. Pamatuješ?“ Viv přikývla na souhlas. „A hned první den jsem zalhal. Pořád se mi vrací chyby z minulosti, nedokážu se z toho vyhrabat. Chci mu to všechno vysvětlit, ale nevím jak. Nedokážu to. Jsem tak… sobecký,“ složil si hlavu do dlaní. „Nedokážu se ho vzdát.“
„A když mu to vysvětíš, tak co? Myslíš, že to nebude sobecké? Ten chlap bude nenávidět svého bratra a stejně tak i tebe. Někam odjede a zkazí si život, a to nebude egoismus? Jenom, abys ulevil svému svědomí, takhle zklamat?“ Snažila se, aby o tom více přemýšlel.
„Kdyby mě líp poznal,“ zvedl hlavu a podíval se na ni. Viv se usmála a hned tu větu dopověděla za něj.
„Tak tě bude mít rád. Má tě rád, Bille. A bude o to víc, čím líp tě pozná. Bille… tohle už pusť z hlavy, on si zaslouží, abys ho miloval, to mi věř. Tak dlouhou dobu ti nadbíhal,“ usmála se na něj znovu. A Bill přikývl a maličko se usmál.
„Dobře… přestanu to řešit. Ten Andreas je vážně neuvěřitelný. On snad vůbec nemá svědomí, jak tohle může udělat svému bratrovi?“ Zakroutil nechápavě hlavou a zavřel oči.
„Bille… už s tím přestaň. Když tohle poslouchám, nejraději bych mu rozbila hubu,“ zamračila se hned Vivien a Bill se smutně zasmál. Tohle přesně potřeboval. Chtěl ještě něco říct, když se tam objevil Tom. Usmál se a zamával Vivien.
„Ahoj, Viv, jak se máš?“ Zeptal se jí, když se k nim přiblížil.
„Jo… jo, dobře, co ty?“ Vrátila mu otázku.
„Já taky…“ věnoval jí úsměv, než se podíval na Billa. „Můžeš na slovíčko?“ Zeptal se rovnou a Bill přikývl.
„Můžu,“ vydechl tiše. Tom ho odvedl k autu a potom kousek popojeli, aby mohl vzít Billa na pláž.
„Já… něco ti musím říct,“ otočil se k němu Tom rovnou a zadíval se na Billa. „Dneska ráno jsem se zachoval trochu hrubě, omlouvám se. Víš… to s tím prstenem,“ usmál se trochu a doufal, že se na něj Bill moc nezlobí.
„To spíš asi já bych se ti měl omluvit,“ řekl tiše Bill a zvedl k němu pohled.
„Bille, ty mi tajíš nějaký problém, viď?“ Naklonil lehce hlavu na stranu a vzal ho za ruku. „My dva přece můžeme vyřešit společně cokoliv. Mně se přece můžeš svěřit,“ řekl mu a Bill nejistě těkal po jeho obličeji. „Důvěřuješ mi?“ Zeptal se Tom.
„Ano, ale… teď to říct nechci. Možná až později“ řekl rychle. Cítil znovu tu paniku a nechtěl to teď na Toma všechno vybalit. Navíc měl stále v hlavě to, co mu řekla Vivien.
„Dobrá, ale… už se netrap, ano?“ Pohladil ho po tváři a usmál se. „Slib mi to… je mi pak smutno, když se trápíš,“ odhrnul mu pramen vlasů z tváře.
„Dobře, slibuju,“ přikývl černovlásek, ale usmát se nedokázal.
„Ano?“ Ujistil se Tom. „Jen… chci, abys byl šťastný. Já šťastný jsem, když jsem s tebou,“ podíval se mu do očí. Billa tohle zahřálo u srdce, a konečně se trošku usmál.
„To já taky,“ přiznal a pohladil Toma po tváři.
„A ještě jedna věc… tyhle ty naše utajované schůzky. Už jich mám pomalu dost. Teda jasně… kvůli lidem v práci to chápu, ale proč to tajíme před tvými rodiči? Kvůli čemu?“ Zeptal se ho Tom se zájmem.
„Nooo, až přijde čas, tak jim to nakonec taky řeknu, neboj se,“ ujistil ho rychle, ale Tom od něj se smíchem kousek ustoupil.
„Já už to tvoje dozrávání času znám. Ty jim to nechceš říct. Tvoje máma je moje velká fanynka, úplně mě žere. Prostě za ní zajdu a vyříkáme si to spolu,“ navrhl mu Tom. Bill vykulil oči a zakroutil nesouhlasně hlavou.
„Vyříkáte? Co tím jako myslíš?“ Vydechl a snažil se pochopit, jaký má přesně plán.
„Vyřešíme to… půjdu tam a řeknu jí to narovinu. Já a Bill spolu chodíme. Jsme do sebe zamilovaní až po uši. Ještě jsem si to úplně nepřipravil. Jakože jsem to úplně nepromyslel. Trochu si zaimprovizuju, ještě to rozvedu a rozkošatím a prostě pak uvidíme. Nech to na mně,“ zasmál se Tom a zamířil rovnou zase k autu. Bill ho následoval, byl naprosto šokovaný Tomovými slovy.
„Tome, počkej… kam to jdeš?“ Volal za ním ještě a snažil si říct, že to je jen sen. „Nemůžeš tam jít hned teď. To nejde… ne…Tome!“ Zakřičel a rychle naskočil k němu do auta.
Tom se rozjel přímo k jejich domu. Pomalu zaparkoval a klidně vystoupil z auta. Bill z něj doslova vyskočil a snažil se ho zadržet.
„Tome, prosím… počkej minutku. Dneska jim to neřekneš,“ zakroutil hlavou černovlásek. Tom se usmál a zamířil přímo ke vchodu.
„Přísahám, že řeknu… jen se dívej…“ usmál se na něj.
„Prosím… jestli je potřeba něco takového říct, udělám to já,“ vydechl, ale to Tom už stiskl zvonek.
„Co to děláš?“ Vykulil oči Bill a plácl se do čela. V tom se dveře otevřely a v nich se objevila Simone.
„Pane Tome… vítám vás,“ usmála se na něj.
„Vždyť už jste mi tykala, „povzdechl si Tom s úsměvem. „Musím si s vámi promluvit o dost důležité věci. Tedy pokud je Gordon doma,“ dodal rychle.
„Samozřejmě, že je doma. Pojďte dál, jen pojďte,“ hned je pozvala dovnitř a s úsměvem jim uhnula ode dveří.
„Jen klid, nech to na mně,“ mrkl na Bill, než vešel. Ten vběhl za ním, celý rozklepaný a v šoku.
„Gordone, ahoj… jak se máte?“ Usmál se Tom a podal mu ruku.
„Moc vás vítám, pane Tome,“ usmál se a ruku mu krátce stiskl.
„Jéé, vy zrovna vaříte, doufám, že vás nějak neruším,“ usmál se Tom, ale Simone zakroutila hlavou.
„Vůbec ne…. jen pojďme ven, pojďme,“ zavedla je na zahradu. „Já… nabídla bych vám i jídlo, ale ještě to musí ztuhnout,“ usmála se omluvně Simone.
„Oh, to je škoda… no co se dá dělat, chápu,“ zatvářil se velice smutně, a tak Simone hned zasáhla.
„Tak přijďte večer, povečeříme spolu,“ usmála se zase Simone a Bill vytřeštil znovu oči.
„Určitě přijdu moc rád,“ přikývl na souhlas. „Teď bych vás rád poprosil o trochu pozornosti. Bill vám chce totiž vysvětlit jednu důležitou a naléhavou věc,“ podíval se na Billa a ten na něj jen zíral. Tom se na něj usmál, než se otočil zpátky k jeho rodičům. „No… poslyšte, jen jsem chtěl, abyste věděli, že… můj život není jen poflakování s modelkami, co já vím… nějaké líbání. Zkrátka… žádné takové nemravnosti. Nechci, abyste si o mně udělali nějakou špatnou představu, to rozhodně ne,“ zakroutil rychle hlavou Tom.
„Ale to s vámi přece vůbec nesouvisí,“ uklidnila ho rychle Simone a podívala se na svého syna a trochu se zamračila.
„Víte, já jsem chtěl říct, že… já a Bill… my spolu,“ už to skoro řekl. Simone i Gordon na něm doslova viseli pohledem, když do toho rychle skočil Bill.
„Pan Tom chtěl jen říct, že… už je opravdu hodně hodin a musíme zpátky do práce,“ zasmál se černovlásek a pod stolem šťouchl do Toma. Simone i Gordon oba vypustili zadržovaný vzduch v plicích. Simone se na Toma podívala.
„Samozřejmě, to chápu,“ přikývla na souhlas. „Ale ty,“ ukázala prstem na Billa. „Zůstaneš tady a pojedeš potom,“ zamračila se na něj matka. Ještě jí rozhodně měl co vysvětlovat.
„No vlastně… kdyby jel se mnou, bude to lepší,“ zkusil Tom Simone trochu obměkčit.
„Ať tu zůstane,“ zakroutila hned hlavou.
„Víte… máme opravdu spoustu práce, a když pojede, bude nám tam hodně užitečný,“ přikývl Tom a znovu se Simone snažil přesvědčit. Ta chtěla něco říct, ale do rozhovoru se vmísil Gordon.
„Dobře… Simone, nech ho jít. Když mají hodně práce, jak tady říká pan Tom, tak ať jde,“ kývl směrem k těm dvěma a Simone mu věnovala letmý pohled, ale přikývla.
„Jdeme?“ Zeptal se Billa Tom a rovnou se zvedl na nohy. Černovlásek přikývl a zvedl se taky. „Tak… zatím na shledanou,“ usmál se na oba, než zamířili ven. Rovnou šel ke svému autu, ale Bill odmítal nastoupit.
„Tak pojď, Bille, jedeme.“ Ale Bill rázně zakroutil hlavou.
„Ne, já s tebou nepojedu, já… pojedu autobusem,“ našpulil lehce rty.
„Jestli do pěti vteřin nenasedneš, tak… půjdu zpátky a vašim to natvrdo řeknu. A taky v celé téhle ulici to rozhlásím,“ pozvedl obočí a zamířil k prvnímu z obchodů. Bill se trochu zamračil, a nakonec do auta naskočil. Tom se usmál, nasedl a rozjel se směrem k agentuře.
V autě bylo ticho. Bill trochu trucoval a Tom se neustále musel smát. Cítil na sobě Billovy pohledy, ale pokaždé, když se na něj podíval, černovlásek hned uhnul hlavou. Tom se znovu zasmál a zadíval se na cestu před sebou.
„Proč se na mě pořád tak mračíš, hm?“ usmál se Tom a znovu se na černovláska podíval.
„Nesnaž se měnit téma… skoro jsi to našim řekl,“ zamračil se trochu znovu.
„Zatím sice nevědí, že spolu chodíme, ale ať pochopí, že máme vážný potencionál. Tak tedy půjdeme na to pomalu, ano?“ Ujistil ho rychle, aby ho uklidnil.
„No vždyť jsem ti říkal a slíbil, že jim to řeknu,“ podíval se na něj znovu a povzdechl si.
„No dobře… když tedy slibuješ,“ mrkl na něj Tom, než se znovu vrátil pohledem na cestu.
„Bože… naši byli naštvaní, a to nechci vidět, co bude večer,“ povzdechl si. „Zase budu muset poslouchat kázání.“
„Nic ti neudělají, vždyť tam budu i já na večeři,“ usmál se a Bill se na něj pomalu otočil a rozšířil oči.
„Večer?“ Ujistil se, jestli dobře slyšel.
„Jo,“ kývl Tom hned.
„To jako fakt?!“ Začal trochu vyšilovat.
„Vážně,“ kývl Tom na souhlas a byl naprosto klidný.
„Už jsi u nás doma součástí mobiliáře, nepřijde ti?“ Zeptal se ho znovu naštvaně.
„Tobě to vadí?“ Věnoval mu další úsměv. „Navíc… s tebou to nesouvisí, jde mi o to skvělé jídlo,“ mrkl na něj hravě.
„Ne, ale… máma s tátou mají výročí svatby, proto jsem to řekl,“ vysvětlil mu rychle, což hned Toma zaujalo.
„Ááá dobře, že jsi mi to řekl,“ usmál se Tom. „Tak to já cestou k vám nechám udělat pěknou kytici,“ přikývl Tom a Bill se na něj se smíchem podíval.
„Já už se z vás všech opravdu zblázním,“ vydechl tiše, ale s úsměvem. „Už to vidím, jo… jasně… ty nás večer určitě něčím prozradíš. Máma večer pochopí, že spolu prostě chodíme,“ začínal znovu panikařit.
„Nee, já nic neprozradím. Když ne ty, tak já určitě ne. Nedělej žádná přehnaně nenápadná gesta a bude to v pohodě,“ přikývl rychle Tom.
„Já přehánět nebudu, ale… ty se hlídej,“ rychle se na Toma podíval, a pak otočil hlavu, aby se podíval z okýnka. Tom se uchechtl, ale už to raději nekomentoval.
***
„Já půjdu napřed, abychom nebyli moc nápadní,“ řekl Bill Tomovi, když vešli do agentury. Tom neochotně kývl a otočil se na Billa.
„Přines mi do kanceláře nějaký čaj… nebo cokoliv… prostě za mnou zkrátka přijď, ano?“ Usmál se Tom a Bill se zaculil.
„Taaak, já postavím na čaj a za pět minut jsem tam,“ přikývl Bill.
„Ale pět minut je moc,“ povzdechl si Tom a zadíval se na černovláska. Ten chtěl ještě něco dodat, ale zaslechl nějaký křik před sebou, a to upoutalo jeho pozornost.
„Když říkám, že ne, tak né!“ Zaslechl hlas Jane. „Když JÁ, řeknu, že ne, tak NE!!“ Znovu se ozvalo téměř hystericky. „Bude tam romantika a hotovo.“
Tom se podíval na Billa a ten mu pohled opětoval. Pak tam zamířili spolu. Stejně jim nikdo nevěnoval pozornost. V centru všeho dění byla Jane, která stála přímo uprostřed kroužku s Miou a očividně se o něčem dohadovaly.
„Bude tam akce a dobrodružství,“ odpověděla jí klidně Mia. Jane se znovu nadechla a zakroutila hlavou.
„A já říkám, že nebude… NEBUDE,“ zamávala rukama.
„Paní Jane, co kdybyste se před zaměstnanci trochu uklidnila?“ Zkusil ji uklidnit Jay Jay. Ona se na něj ani nepodívala a znovu zaútočila na Miu.
„Říkám, že bude romantika a basta,“ zamračila se a podívala se na Toma, který akorát přišel.
„Jane… romantika je mrtvá. Tvoje chápání romantiky se obrátilo už v prach za časů našich babiček. Skončilo… a proto tam bude akce,“ usmála se na ni Mia.
„Co se to zase děje?“ Zeptal se Tom a podíval se na obě ženy.
„Tome, diskutujeme tu o nápadu kampaně pro Connora,“ vydechla Jane. „Já tu chci ujasnit především jednu věc… Zodpovídá za to Mia, nebo já?“ Zeptala se ho a Mia se otočila čelem k Tomovi taky, protože jí jeho odpověď zajímala.
„Já za to zodpovídám, kde je problém?“ Odpověděl jí a pozvedl obočí.
„Tome, chci udělat hodně akční kampaň, protože dnešní mládež má ráda akci,“ usmála se na něj Mia. Ale Jane se hned zamračila a zareagovala.
„Mladí chtějí romantiku. Ale ty, Mio, prosím tě, tohle slovo ani nevyslovuj, protože ti v ústech bledne a vadne,“ zaútočila znovu. Mia se na ni s úsměvem podívala.
„Jane, tvoje romantika mě vůbec nezajímá, protože já se snažím dělat svou práci,“ pokrčila rameny a znovu se podívala na Toma. „A co chce zákazník, vím nejlíp já.“ V tom se ozval Jay Jay.
„A co se zeptat zákazníka?“ Navrhl rychle, ale obě ženy se na něj podívaly a současně řekly: „Zákazníka se nemůžeme ptát!“
„Za půl hodiny se sejdeme v zasedačce,“ uklidnil to rychle Tom a zamířil raději do kanceláře.
***
Bill rychle udělal čaj a zamířil za Tomem do kanceláře. Přesně, jak se domluvili. Lehce zaklepal na dveře a usmál se, když ho viděl sedět za stolem. Jen co ho Tom zahlédl, hned se usmál a vstal od stolu.
„Pane Tome, nesu vám ten čaj,“ usmál se a přešel k jeho stolu, aby tam hrneček postavil.
„Bille, já… kolem nás nikoho nevidím. Co jsme si řekli? Že když jsme sami a já uslyším pane Tome, tak udělám co?“ Přiblížil se k černovláskovi, který začal zmatkovat.
„Ehm… Tome,“ opravil se rychle. „Nesu ti čaj. Tome,“ zasmál se.
„Že sis taky nevzal, dal by sis ho se mnou,“ pokrčil rameny Tom a věnoval mu další úsměv.
„Ehm… přeci tu nebudeme popíjet čaj,“ zakroutil lehce hlavou.
„Pojď sem,“ usmál se Tom a odvedl Billa k malému gauči, kam nebylo skleněnými dveřmi moc vidět. Bill si sedl a Tom si sedl blízko něho. Vzal ho za ruku a zadíval se na něj.
„Něco ti řeknu… takhle už to nejde. Já to nevydržím. Pořád se na tebe musím dívat, pořád na tebe musím myslet, a tak…“ povzdechl si Tom a propletl s Billem prsty.
„To já taky… já pořád trpím samomluvou. Jestli mě někdo zaslechne, řekne si, že jsem blázen,“ Sladce se na něj usmál a Tom se pomalu naklonil, když už byl blízko, dveře se rozlétly.
„Aaaa, pan Tom tady není,“ zaslechli mumlat Jay Jaye. Než však stihli cokoliv říct, Jay Jay se otočil a uviděl, jak Bill pouští Tomovu ruku, a vyvalil oči.
„Áááááá,“ vykřikl a rozběhl se pryč.
„Co se děje, Jay Jayi?“ Zeptal se za ním zmateně Tom, a pak se podíval na Billa.
„Prý je ta porada… říkal… pane Tome, čekáme na vás v zasedačce,“ usmál se Bill a pomalu se zvedl na nohy.
„Opravdu? Tak jdeme?“ Zeptal se Tom a otevřel černovláskovi dveře. Tom šel napřed a Bill se pomalu vyloudal z kanceláře, aby to nebylo moc nápadné. To už se však k němu přihnal Andreas.
„Bille, můžeme si promluvit?“
„Nemůžeme, pane Andreasi, já opravdu nechci,“ odpověděl mu tvrdě a rovnou se rozešel pryč.
„Nemůže a nechce,“ přikývl si pro sebe blonďák a jen se za ním díval.
***
Diskuze v zasedačce se spíše podobala válce mezi Miou a Jane. Obě ženy si stály za svým a házely jeden argument za druhým. Tom k tomu nic neříkal, opřel se o dřevěné obležení a sledoval je. Vlastně více než ty ženy sledoval Billa. Nedokázal od něj odlepit oči, prostě to bylo nemožné. Zvlášť když mu ty pohledy Bill oplácel.
„K tomu, aby si zákazník koupil vůz od Connora, si musí k produktu vytvořit vztah. Pro dnešní mládež je důležité napětí, adrenalin… akce. Nebudeme vytahovat banality, jako je romantika, vyšla už z módy.“
„Já si myslím pravý opak. Aby si hodně mladých lidí vytvořilo k zadavateli vztah, musíme tam zařadit romantiku. Protože naše cílová skupina jsou mladé páry. Co budeme dělat? To je podle tebe po dvojicích máme shazovat z útesů? Zajímalo by mě, co tou akcí vlastně myslíš.“ Zamračila se Jane a obě se podívaly na Toma.
„Tak kolegové… všechny jsem vás vyslechl a stačí mi to. Když budeme náš produkt a lásku popisovat mladým, půjde o dobrodružství, nebo o romantiku? Kdo hlasuje pro dobrodružství?“ Zeptal se Tom a podíval se po zvednutých rukách. „A kdo je pro romantiku?“ Zkusil druhou možnost a znovu se podíval po zvednutých rukách.
„Takže… osm osm…. zároveň akce i romantika,“ pokrčil Tom rameny a věnoval Billovi další úsměv, když zvedl ruku pro romantiku.
„To ale nejde obojí současně,“ dala si ruku v bok Mia a Jane s ní souhlasila.
„Ale jde… posbírejte cílovou skupinu. Najděte šest párů mezi osmnácti a pětadvaceti lety. Pracujte ve dvou skupinách… dobrodruzi zvlášť, romantici zvlášť… pak koukneme na výsledky,“ přikývl Tom na souhlas.
„Cílovou skupinu tu my posbíráme, ale kde s nimi budeme pracovat?“ Zeptala se ho zmateně Jane a Tom se zamyslel. Chvilku se díval po všech přítomných, a pak se usmál.
„V lunaparku,“ podíval se po všech přítomných. „Půjdeme do lunaparku a porada je u konce,“ Usmál se a odpíchl se od opěradla židle. Pak rovnou odešel, všichni se pustili do debaty a Bill se hned se smíchem otočil k Jay Jayovi.
„Lunapark??? Svezeme se na autíčkách,“ zatleskal vesele rukama.
„Jooo, půjdeme na autíčka. Už se na ně strašně moc těším,“ zasmál se i Jay Jay. Všichni z toho byli nadšení. Zítřejší den v lunaparku si rozhodně každý chtěl užít.
***
„Tome, musíme si promluvit o Mie,“ vběhla do jeho kanceláře Jane. Všem zadala jasné úkoly a šla si promluvit s Tomem. Rychle zavřela dveře, a pak zamířila k Tomovi ke stolu.
„Vážně? Tak do toho,“ přikývl hned Tom a ležérně se posadil do svojí židle.
„Musí z této agentury odejít. Podívej… ty jí moc neznáš, protož jsi tu nebyl, ale poslouchej mě. Ta ženská je ďábel,“ povzdechla si a Tom se musel pro sebe usmát.
„A co mám podle tebe dělat? Firma ji tady chce jako konzultantku,“ podíval se na ni a lehce naklonil hlavu na stranu.
„Hlavně měj oči na stopkách a buď opatrný. A zkus si všimnout jejího chování a jejích pohledů. Tome… teprve potom pochopíš, co má v úmyslu. Slib mi to,“ naléhala na něj.
„Když tě to uklidní, tak slibuju,“ přikývl klidně a usmál se.
„Fajn,“ úlevně vydechla.
„Nedáš si kávu?“ Nabídl jí Tom.
„Ne, nechci kávu,“ zakroutila hlavou. „Tentokrát se z toho kávou nevyvlékneš. Minule jsi ji rychle dopil a odešel. Teď mi dlužíš drink,“ mrkla na něj a usmála se.
„Dobře, domluvíme se,“ přikývl na souhlas Tom.
„Tak se domluvíme co nejdřív. Připomenu ti to,“ usmála se ještě sladce. Tom přikývl a věnoval jí sladký úsměv a s tím jeho kancelář opustila.
***
Bill se spokojeným úsměvem zamířil rovnou za Jane. Měl za úkol vymyslet slogan, a tak to udělal. Mělo to být něco opravdu romantického, a kdo byl více romantický než právě on?
„Nesu vám ten slogan.“ Usmál se zvesela a podal jí list papíru tak opatrně, jako by to byl ten nejvzácnější poklad na světě.
„Díky, Bille, snad to bude stát za to,“ přikývla a vzala si ho rovnou do ruky, aby si to mohla přečíst.
„Tak to si teda pište,“ zasmál se znovu zvesela černovlásek. Jane se do toho začetla, ale netvářila se moc nadšeně. Naopak… její výraz byl překvapený, otrávený a docela dost nechápavý.
„To je katastrofa,“ zvedla k němu oči a zakroutila hlavou. „Jak jsi mohl sesmolit takový odpad? Podle tebe jsou loutky romantické? To teda nejsou, přepiš to,“ vrátila mu papír a trochu si povzdechla.
„A co se vám na tom nelíbí?“ Zeptal se jí naprosto nechápavě.
„Kdyby to za něco stálo, řekla bych ti… zapracuj na tom, ale tohle je hrůza. Vyhoď to a přepiš to znovu,“ mávla rukou, aby šel.
„Jste vůči mně jenom předpojatá,“ zamračil se na ni a dal si ruce v bok.
„To mám na tebe začít řvát? To si vážně přeješ?“ Zeptala se ho naprosto vážně a měla co dělat, aby se udržela. „Prostě to přepiš.“
„Jak si přejete,“ zamračil a vyběhl z její kanceláře.
Řekl si, že to půjde ještě ukázat Tomovi, že tomu se to bude určitě líbit, a pak Jane vysvětlí, jak je to geniální. Zasmál se a zaklepal na dveře jeho kanceláře. Tom se hrabal v nějakých papírech, ale hned k němu zvedl hlavu a věnoval mu úsměv.
„Rád tě vidím,“ usmál se na něj. „Jak to jde?“ Pomalu se zvedl a odhodil papíry na stůl.
„Dobře,“ usmál se a rovnou k němu zamířil. „Ehm… tady jsem napsal slogan na to téma o Lunaparku,“ řekl mu a Tom rovnou sáhl po papíru, aby si ho mohl přečíst.
„Hm… hm…“ Tom to četl a nějak nevěděl, co říct. Snažil se pochopit, co tím chtěl Bill říct.
„Mám vtip,“ řekl mu se širokým úsměv a Tom zvedl od papíru oči.
„Vtip říkáš,“ přikývl a trochu naklonil hlavu na stranu. „To jsi napsal ty?“ Ujistil se ještě rychle a papír odtáhl od obličeje.
„Ano,“ usmál se široce.
„Katastrofa,“ řekl rychle a znovu se do toho papíru podíval. „Opravdu jedna velká katastrofa. Co je proboha romantického na loutkách? To chceš zničit celou společnost Focus nebo co?“ Zeptal se ho rychle a zadíval se na něj.
„Vy vůbec nechápete, jak je to geniální,“ rozhodil rukama. Tom se jen zasmál a podal mu papír.
„Měl bys to vyhodit, a pak to zkusit napsat celé znovu,“ řekl mu upřímně a Bill si ten papír vzal zase zpátky. Otočil se k odchodu a trochu se zamračil.
„Nápady si sypu z rukávu,“ zabrblal si pro sebe, a pak se otočil na Toma. „Jak si přejete,“ věnoval mu úsměv.
***
Tom čekal na Billa na schodech za agenturou. Potřeboval s ním být chvíli sám a vidět ho. Navíc věděl, že má pauzu na oběd a sem nikdo nechodí. Napsal mu jen zprávu, že tam na něj čeká, aby přišel.
Bill rychle vyběhl zadním vchodem a zamířil rovnou za Tomem. Našpulil trochu rty a stoupl si na schod před něj.
„Takže… proč sis mě zavolal?“ Zeptal se ho trošku naštvaně.
„Aaaa… uražený,“ uznale kývl. „Takové se mi líbí,“ vzal Billa za ruce a pomohl mu i z posledního schodku, aby byl k němu blíž. Pomalu vyměnil jejich pozice a opřel u Billa o zábradlí, zatímco on se přitiskl více k němu.
„Odtud shazuješ ty, co nenapíšou čtivé slogany pro reklamu?“ Zeptal se ho stále trochu naštvaně, ale do jeho tváře se nepodíval.
„Ale prosím tě,“ mávl nad tím Tom rukou a zakroutil hlavou. Bill k němu zvedl oči.
„Co se ti honí hlavou?“ Zeptal se ho Bill a zadíval se do jeho tváře.
„Tak to kdybys jenom věděl,“ usmál se, chytil se rukama zábradlí a neklonil se k němu blíž. Hodně blízko jeho tváři.
„Nemám tušení,“ usmál se Bill a zadíval se na jeho rty.
„Mě by spíše zajímalo, co se honí hlavou tobě, a proč si pořád ode mě držíš takový odstup. A proč nás chceš neustále držet v tajnosti. Promluvme si otevřeně a bez tajnosti,“ navrhl Tom a zadíval se do jeho tváře.
„Jednoho dne možná, ale teď není ten správný čas,“ lehce zakroutil hlavou Bill a uhnul mu pohledem.
„Pořád to jenom odkládáš. Jenomže… já to chci vyřešit hned teď a nevyhýbat se tomu. Nenaštvi se… ale naše práce, a to, že tě mám rád, jsou dvě naprosto odlišné věci. Ten tvůj slogan nestál za nic.“
„Já myslím, že ten slogan byl skvělý, ale asi máš pravdu. Náš vztah by neměl ovlivňovat naši práci,“ pokrčil rameny a podíval se vážně na Toma.
„Stojíš si za ním, co? Můžu ti dát cennou radu do života, chceš?“ Zeptal se ho Tom a podíval se mu do tváře.
„Chci,“ díval se na něj stejně vážně.
„Piš ze srdce a hned ti to půjde líp,“ usmál se Tom a znovu se naklonil blízko jeho rtů.
„Já nedokážu myslet na nic jiného než na tebe. Jak mám psát slogany? Já… raději půjdu, než nás někdo uvidí,“ vydechl a proběhl kolem Toma, ten ho však zastavil.
„Co kdybys mi dal pusu na cestu? Alespoň na tvář, hm?“ Zkusil Tom a znovu si Billa k sobě přitáhl. Pomalu se k němu přiblížil a Bill nedokázal odolat. Chtěl mu ji prostě vlepit a odejít, ale když byl ta blízko a vdechoval Tomovu vůni, nedokázal se tak rychle odtáhnout. Aniž by o tom nějak víc přemýšlel, zatlačil Toma zpátky. Tentokrát to byl on, kde se opíral o zábradlí a Bill se tiskl k němu. Trošku se usmál a políbil Toma na rty. Ten překvapeně vydechl, čehož Bill využil a vplul mu do úst jazykem. Rychle mu omotal ruku kolem krku, zatímco druhou ho pohladil po hrudi až na rameno. Tom se celý oklepal a měl co dělat, aby se dokázal hlídat. Ale než stihl cokoliv, Bill od něj najednou odskočil a utekl zase zpátky do agentury. Tom za ním jen překvapeně hleděl, ale musel se nad tím pousmát. Opřel se rukama o zábradlí a jen se tak podíval do dálky.
autor: Lauinka
betaread: Janule :o)
