autor: Lauinka
„Přátelé, pro dnešek máme hotovo. Moc vám všem děkuji, doufám, že nejste moc unavení,“ usmál se Tom na páry, které prošly jejich testem.
„To jsme, ale… moc jsme si to užili,“ řekla jedna z dívek.
„To jsem rád,“ přikývl Tom, a pak si se všemi podal ruku. „Zatím na shledanou, uvidíme se později.“ Usmál se na všechny. Pak se všichni rozloučili a byl čas k diskuzi. To však přiběhl i Andreas.
„Jak vám to jde?“ Usmál se, když došel až k bratrovi.
„Ahoj Andy,“ kývl na něj Tom a poplácal ho po rameni.
„Jak je, brácho?“ Zeptal se a Tom jen pokrčil rameny.
„Všechno už skončilo, co ty tady?“ Andreas pokrčil rameny a usmál se.
„Byl jsem jen zvědavý.“
Nancy přiběhla k Tomovi a dala mu výsledky dnešní ankety. Tom se do toho začetl a přikývl na souhlas. „Takže…“ začal hlasitě, aby všichni slyšeli a získal si tak jejich pozornost. „Tady máme výsledky. Mladé páry preferovaly spíše dobrodružství. Romantika bohužel prohrála. Kampaň budeme stavět tedy na dobrodružství,“ přikývl a ozval se potlesk ze strany Mii. Jane se jen zamračila. „Zábavný park máme stále pronajatý, pokud chcete, zůstaňte a pobavte se.“
Všichni se zasmáli a rovnou se rozutekli za zábavou. Bill tam postával u Toma a sledoval ho. Stejně jako Andreas. Když Tomův telefon začal zvonit, rovnou se omluvil a odešel bokem.
„Gratuluju ti, protentokrát jsi vyhrála, měla jsi štěstí,“ přiblížila se k Mie Jane.
„Mmm… to nebylo štěstí, Jane, to jsou zkušenosti. Zkušenosti získané touhou po vítězství,“ usmála se na ni ironicky.
„Tohle tvoje sebevědomí jednou skončí, a to ve chvíli, kdy vyjdou na povrch všechny tvé špinavé hry a manipulace,“ usmála se na ni Jane. „Vážně se na ten den těším, protože i zlo má své hranice,“ vmetla jí tvrdě do tváře a rovnou odešla. Mia se podívala na Andrease a chtěla mu něco říct, ale zavolala ji jedna žena z jejího týmu, a tak ji rovnou následovala.
Andreas tam zůstal stát s Billem o samotě. Černovlásek z toho nebyl moc nadšený a nejistě přešlapoval. Díval se směrem, kterým Tom odešel, a doufal, že se brzy objeví.
„Vážně se omlouvám… zase jsi kvůli mně musel lhát. Promiň mi to, točil se rovnou k Billovi. Bill k němu zvedl oči a zadíval se na něj.
„Víte… kdybych mohl vrátit čas, tak bych si přál jen jednu jedinou věc. Abych vás nikdy nepotkal. To bych si přál,“ zamračil se.
„To bych si přál taky,“ odpověděl mu okamžitě. „Taky bych chtěl, aby bylo všechno jinak. Abych nemusel bratrovi lhát,“ díval se mu rovnou do očí.
„Všechno mohlo být jinak!! Já udělal spoustu chyb, aniž bych si to uvědomoval. Ale vy? Ale vy, pane Andreasi, jste chtěl zničit svého vlastního bratra!“ Vykřikl hlasitě a cítil, jak ho v očích štípou slzy.
„Bille, už jsem ti řekl, že jsme spolu v minulosti měli velké problémy,“ řekl mu ostře nazpátek a naklonil se blíž, aby je náhodou někdo neslyšel.
„V minulosti? Promiňte, proč se tady my dva bavíme o minulosti? Vždyť vás bratr tak neskutečně zbožňuje a uznává, copak to nevidíte?! Jak ho můžete nesnášet? Ta nenávist mi ničí život,“ založil si ruce na hrudi a ovládal se, aby mu nestřelil facku.
„Nemůžeme spolu mluvit normálně,“ přikývl na souhlas. „Měli bychom se někde sejít a vymyslet plán,“ řekl mu Andy o trochu klidněji a silně se nadechl.
„Plán? To jako s vámi?! Od vás už nechci nic slyšet,“ zakroutil Bill rychle hlavou. „Už chci mít jen klid. A jestli chcete, abych byl šťastný, tak se ode mě držte dál. Nepřipomínejte mi to,“ přikázal mu ostře a snažil se normálně dýchat.
Ani si nemohl všimnout Toma, který mířil k nim. Slyšel, že se tam o něčem baví, a byl trochu překvapený, když slyšel Billa takhle ostře mluvit.
„Nechceš na to myslet? Co teda budeš dělat?“ Zeptal se ho trochu zvědavě Andreas.
„Zapomenout?“ Zakroutil hlavou a zadíval se do jeho očí. „Jak můžu zapomenout na to, že jsem mu včera lhal přímo do očí? Na to, co jsem před ním skrýval a jak jsem před ním neustále utíkal? Myslíte, že je to tak jednoduché?“ Spustil rychle a Andreas se jen zamračil.
„Měl bys na bratra zapomenout…“ poradil mu naštvaně.
„Proč vás náš vztah tolik znepokojuje?“ Zeptal se nechápavě Bill.
„Jen nechci, aby byl brácha smutný… a ty taky ne,“ řekl mu upřímně.
„Nepotrvá to dlouho, aby byl smutný. Nemá to budoucnost,“ odpověděl rázně Bill.
„Opravdu? Já myslel…. že… je to mezi vámi vážné,“ blonďák zamrkal překvapeně očima.
„Ale není,“ vydechl. „Ulevilo se vám? Až přijde ten správný čas, rozejdu se s ním, aniž bych mu ublížil,“ odpověděl mu naštvaně.
Tom nemohl uvěřit vlastním uším. Překvapeně je sledoval a snažil se pobrat slova, která Bill vyřkl. Najednou jako by se jeho srdce rozbilo na milion kusů a on cítil vztek. Zlobil se sám na sebe, že Billovi takhle nabídl své srdce. Nechápal to, proč tohle říkal? Chtěl si s ním opravdu jen hrát? Myslel si, že Bill je jiný než všichni ostatní. Jak moc se spletl.
„Teď mě nechte být,“ řekl Bill blonďákovi a rovnou zamířil pryč. Tom vyrazil za ním. Chtěl, aby mu tohle všechno vysvětlil. Chtěl znát pravdu, a to hned. Když už byl blízko, zastavil se. Potřeboval se nadechnout a trochu se zamyslet. Jedna jeho část říkala, aby za Billem šel, aby si to vyříkali, ale ta druhá mu radila odejít. Uklidnit se a přemýšlet.
Nakonec zamířil pryč, nasedl do auta a jen tam seděl. Snažil se si to všechno logicky vysvětlit. Třeba to opravdu nebylo tak, jak to černovlásek řekl. Naštvaně praštil rukama do volantu. Nakonec nastartoval a prostě odjel pryč.
***
„Hele Nancy… neviděla jsi pana Toma?“ Zeptal se Bill, když už to byla nějaká doba, co ho viděl odcházet s telefonem na uchu.
„Ano, právě odjel,“ přikývla. Bill na ni šokovaně hleděl a nakrčil čelo.
„Odjel?“ Zeptal se jí znovu a zamrkal překvapeně.
„Co se tak divíš? Všechno skončilo, tak odjel,“ pokrčila nechápavě rameny.
„Jo… jo, to dává smysl,“ přikývl Bill a věnoval jí malý úsměv. „V tom případě už taky pomalu půjdu.“ Zamířil kousek dál od Nancy a zkusil Tomovi zavolat. Ale telefon měl vypnutý. Zmateně nakrčil čelo a přemýšlel, co se mohlo stát. K němu už mířila Jane.
„Bille, neviděl jsi Toma?“ Zeptala se.
„Už odešel,“ řekl smutně.
„Ale… odešel a nikomu nic neřekl? Zavolám mu,“ vytáhla mobil a zkoušela mu volat. Ale neúspěšně.
„Kruci… vypnul si telefon,“ povzdechla si. „No, zítra budeme muset svolat celý tým. Po tom, co ta ženská vyhrála, musíme naplánovat novou strategii. Bude to pro nás nejspíše těžké. Řekněte, prosím, všem, aby zítra ráno přišli včas,“ vysvětlovala Billovi i Nancy, která se k i m přidala. „Děkuji za dobře odvedenou práci,“ s tím rovnou odešla.
Bill nedokázal přemýšlet o ničem jiném než o Tomovi a o tom, proč tak najednou zmizel, a ještě si vypnul telefon. Něco bylo špatně. Povzdechl si a rychle alespoň vyťukal SMS zprávu.
„Mohl bys mi alespoň zavolat, abych slyšel tvůj hlas, než půjdu spát?“
***
Tom jel domů. Potřeboval být sám a uklidnit se. Vypnul si telefon, aby nebyl rušen. Stále nad tím musel přemýšlet a nedávalo mu to naprosto smysl. Nakonec to nevydržel a auto otočil, aby jel zpátky. Šlápl na plyn a zamířil k lunaparku. Musel si to ujasnit, potřeboval znát odpovědi, a to hned.
Bill postával u silnice a zrovna si chystal zavolat taxi, aby mohl jet domů, když si všiml Toma, který zaparkoval hned u něj. Vyskočil rychle z auta a zamířil rovnou k němu.
„Bille,“ vyhrkl a zamířil rovnou k němu.
„Tome, volal jsem ti,“ usmál se na něj ihned černovlásek.
„Bille, nemáš mi co říct? Mluv, prosím,“ pobídl ho a zastavil se přímo před ním a upřel na něj oči.
„O co jde?“ Zeptal se trochu nechápavě a nakrčil čelo. Tom vypadal poněkud naštvaně a přísahal by, že jeho oči byly poněkud lesklé. Tom na něj tvrdě hleděl a bylo vidět, že se musí hodně ovládat. Vypadal dost děsivě a Bill pocítil osten strachu.
„Už mám po krk té hry, kterou se mnou hraješ. Už toho bylo dost. Slyšel jsem, co jste si povídali s Andreasem.“ Bill vykulil oči a celý se rozklepal. Tohle bylo zlé, hodně zlé. „Zaslechl jsem, že by to nemělo dlouho trvat, takže jak je to?“ Zeptal se ho Tom a Bill zacítil ve svých očích slzy.
„Tome,“ vydechl tiše, ale Tom ho přerušil.
„Bille, proč to prodlužuješ? Tak mě tedy opusť. Řekni mi to, co říkáš ostatním,“ vyjel trochu naštvaně, i když se snažil kontrolovat. „Jsem tady… tak mi řekni: už tě nechci! Rozejdi se se mnou!“ Dál pokračoval a Bill začal plakat. Slzy smáčely jeho tvář a zakroutil hlavou.
„Tome, prosím,“ vydechl smutně.
„Já pitomec jsem uvěřil tomu, že mě miluješ stejně tak, jako já miluju tebe. Ty máš v úmyslu mě opustit, co, Bille? Chceš se se mnou rozejít?! Opravdu to máš v úmyslu?“ Dál pokračoval naštvaně a křičel. Po Billových tvářích stékaly další a další slzy.
„Ano,“ vydechl tiše a přivřel oči. Toma ta odpověď trochu šokovala. Zíral na něj a nebyl chvíli schopen slova.
„Ano, hm? Aha,“ polkl rychle knedlík v krku a zamrkal, aby nezačal brečet. „A proč jako?“
Bill se snažil ovládat, ale nedokázal přestat brečet. Věděl, že teď mu musí říct už všechno a pocítil bolest na hrudi. „Už tolikrát jsem ti lhal… myslím od té doby, co jsme se seznámili,“ podíval se mu uplakaně do očí. Tom nechápal, o čem to mluví a zmírnil tón.
„Co to říkáš Bille?“ Díval se do jeho očí.
„Když,“ vzlykl a vydechl. „Když jsem začal pracovat… když… jsi mě načapal u sebe v bytě, řekl jsem ti, že… jsem si tam zapomněl náramek. Ale já… chtěl jsem tam něco ukrást,“ znovu zavzlykal.
„Co? Něco ukrást?“ Zopakoval naprosto nechápavě a snažil se pobrat, co mu to Bill řekl. „Aha… takže ty jsi tam chtěl něco ukrást. V mém bytě, Bille, je to tak?“ Zeptal se naprosto šokovaně. „Bille, co to vykládáš? Ty si ze mě děláš legraci nebo co?“ Vyjel po něm tvrdě Tom. To nedávalo absolutně žádný smysl. Jestli si byl něčím jistý, tak tím, že Bill rozhodně nebyl zloděj.
Bill stále plakal a nechával slzy brázdit jeho tvář. „Lhal jsem ti ten večer u tebe v bytě… a… pak už to byla jedna lež za druhou,“ vzlykl nešťastně. Tom si stiskl kořen nosu, aby dokázal racionálně uvažovat, protože tohle musel být jen nějaký vtip nebo noční můra, ze které se brzy probudí.
„Proboha… co mi to tu teď říkáš? Krádež, lhaní a pak to všechno okolo… Bille, co jsi zač?“ Znovu se podíval do jeho očí. Cítil, jak ho v těch jeho začínají pálit slzy a rychle je otřel hřbetem ruky.
„Řekl jsem, že jsem zapomněl náramek v saku pana Andrease, od přítele… ale já jsem žádného přítele nikdy neměl. Vše, co o mně víš, je jen lež. Takového mě miluješ,“ zadíval se do Tomových vlhkých očí. „Je to jedna velká lež a nic jiného.“ Vydechl tiše a díval se do jeho očí. „Tome…“ chtěl se ho dotknout, ale Tom ucukl a ustoupil o krok.
„Moment… počkej, já… tomu prostě nerozumím. Mně to nedává smysl. Teď jde o ten náramek. To je to, co jsem slyšel,“ zadíval se na něj.
„Tome, poslyš, já opravdu…“ pokusil se říct a chtěl se ho znovu dotknout. Tom znovu ucouvl.
„Já se tě na něco zeptám a ty odpovídej, ano? Prostě teď musím něco vědět. Takže žádný Oliver nikdy nebyl, je to tak?“ Zeptal se ho rychle a Bill jen tiše přikývl na souhlas.
„Celý ten příběh s náramkem a přítelem bylo jenom divadlo? Takže… jsi mě podváděl celou dobu a já jsem se pořád držel opodál, protože jsi měl přítele. Ty jsi to viděl, ale lhal jsi mi do očí dál, je to tak, Bille?“ Ptal se dál nevěřícně Tom a byl opravdu na pokraji slz, tohle bolelo. Nikdy mu nikdo takhle moc neublížil, jako ten, kterého na světě miloval nejvíc za svůj život.
„Tome, já opravdu,“ zavzlykal a pokusil se ho chytit za ruku, ale Tom ji odstrčil.
„Ne, počkej chvíli… Takže ty a Vivien jste si ze mě dělali jen legraci a podváděli mě. To je opravdu skvělé. Zeptám se na jedno, to mě opravdu zajímá. Věděli o tom i vaši?“ Zeptal se sarkasticky. Bill s hlasitým vzlykem zakroutil nesouhlasně hlavou.
„Nevěděli?“ Zeptal se ho a zamračil se. „Co ty jsi za člověka. Bille?! To jsi tak prolhaný? Já… asi jsem tě vůbec neznal!“ Vykřikl naprosto naštvaně a rozhořčeně.
„Já jsem byl nucen ti lhát,“ snažil se alespoň trochu omluvit.
„A pak je tu ta věc s rozchodem… řekl jsi, že jste se s Oliverem rozešli a v tu chvíli jsi začal lhát, je to tak?“ Snažil se to celé nějak pochopit a utřídit si myšlenky.
„Tome, kdybys mě poslouchal,“ snažil se mu to rychle vysvětlit.
„Moment… já se to snažím pochopit. Počkej, Bille, moment… jedno po druhém. Shrneme si to… Takže ty jsi šel do mého bytu skutečně něco ukrást. Byla to krádež, tak jak ji chápeme? Fakt, Bille, opravdu?!“ Vyjel znovu trochu hystericky a máchal rukama.
„Není to tak, jak si myslíš,“ zakroutil Bill rychle hlavou a snažil se dýchat.
„Jak to, že ne?! Není to tak, jak si myslím? Já… už si nic nemyslím, já… už nejsem schopen rozumně přemýšlet. Ještě chvíli a zešílím,“ řekl rychle a přejel si rukama po tváři. „Co ty jsi zač, Bille? Mluvíš tu o krádeži… o jakou krádež jde? Co jsi hledal v mém bytě?!“ Zakřičel na něj už nepříčetně. Bill znovu začal vzlykat.
„Měl jsem u tebe vzít jednu složku,“ vykoktal ztěžka kvůli vzlykům.
„Složku?“ Zeptal se nevěřícně Tom a nakrčil čelo. „Co máš, co dočinění s nějakou složkou u mě doma? A proč se ji snažíš ukrást, místo, abys mi o ni řekl?“ Rozhodil rukama, protože tomu už přestával rozumět.
„Neměl jsi o tom vědět,“ zavřel oči a složil si tvář do dlaní.
„Co to bylo za složku??!!“ Zakřičel na něj. „O čem jsem to neměl vědět? Co má co dělat taková složka u mě doma? A jak se to týká tebe?!!“ Začal být opravdu vytočený a popadl Billa za ramena a lehce s ním zatřásl. „Mluv! Mluv!!“
„To se mnou nemá nic společného,“ rychle kroutil hlavou. „Nemám tušení, co je v té složce, jen vím, že jsi ji prostě neměl vidět,“ koktal zmateně a začínal mít z Toma strach.
„Já se zblázním… zešílím,“ pustil ho a udělal na místě malé kolečko, než se k Billovi znovu otočil. „A kdo ti řekl, že máš jít ke mně domů a ukrást tu složku? Kdo ti to řekl?!“ Zakřičel na něj znovu a zadíval se na něj.
Bill jen plakal a přemýšlel, jestli to máš říct, nebo ne. Teď, když už říkal pravdu, nemohl Andrease dál krýt. Musel prostě Tomovi říct celou pravdu. Pomalu se na něj podíval a ztěžka se nadechl. Zavřel oči a snažil se uklidnit. „Pan Andreas,“ vydechl tiše a podíval se mu hluboko do očí.
„Andreas?“ Zopakoval po něm a vykulil oči. Nějak už nerozuměl ničemu. Slyšel ho dobře? Mluvil opravdu o jeho bratrovi? Tom se musel zasmát, jak nemožné a neskutečné to bylo. „Je to čím dál zajímavější,“ pomalu přikývl. „Andreas ti řekl, abys šel tajně ke mně do bytu, že je tam složka, o které nesmím vědět a máš ji ukrást, ano?“ Zrekapituloval to a Bill mezi vzlyky rychle přikývl na souhlas.
„Pak jsi mě v noci přistihl u tebe v bytě a já jsem ti řekl… že jsem něco nechal v kapse saka pana Andrease. A tam byl ten náramek… jenomže já…“ začal znovu vzlykat a Tom ho přerušil.
„Co to bylo za složku, kterou jste přede mnou schovávali?“ Zeptal se přímo, protože to ho zajímalo snad nejvíc. Co mohlo být tak důležitého, co nesměl vidět?
„Netuším,“ pokrčil rameny. „Já jsem nevěděl, co je uvnitř složky, jenom to… že bys to prý neměl vidět,“ zadíval se znovu uplakaně do jeho očí.
„Takže Andreas ti řekl, ať ji ukradneš, a ty vůbec netušíš, co v ní bylo? Bille, už mi nelži!“ Znovu s ním zatřásl. „Už si tu se mnou přestaň, sakra, hrát! Už dost!!!“ Zakřičel na něj hystericky.
„Proboha,“ vykřikl taky a zadíval se do jeho očí. „Já… mluvím čistou pravdu, přísahám!! Vážně jsem nevěděl, co je v té složce, on řekl jen jdi a vezmi to… nechápal jsem to,“ propukl v hysterický pláč.
***
„Zdravím, pane Andreasi,“ usmál se ten muž opřený o svoje auto. Natáhl k blonďákovi ruku a lehce si jimi potřásli. Andreas byl poněkud nervózní a rovnou tomu muži ukázal kufřík.
„Nesu druhou část peněz,“ nejistě přešlápl.
„Děkuji vám,“ přikývl a natáhl se po kufříku. Ale Andreas rychle stáhl ruku a zvedl ukazováček, aby ho varoval.
„Pozastavil jsem platby v agentuře. Peníze, které jsem měl dát věřitelům, jsem vybral a přinesl je. Jestli smlouvu s JRT Holdingem nepodepíšeme,“ zadíval se na něj vážně. Ten muž se jen spokojeně usmál.
„Nebojte se,“ sáhl po kufříku. „Zítra v poledne dojde k podpisu smlouvy a zanedlouho poté provede firma zálohovou platbu,“ položil kufřík na kapotu a otevřel ho. Spokojeně se usmál, když uviděl peníze. „Vaši věřitelé si pár dní počkají, vše jsem zařídil.“ Andreas k němu přešel a kufřík mu zavřel a opřel se o něj rukou.
„Pokud se zjistí, že jsem vybral peníze z pokladny a že jsem je dal tobě, tak… jsme v háji oba dva, chápeš? Máš to pod kontrolou? Nestane se nic?“ Snažil se ujistit blonďák a ten muž ho přátelsky poplácal po rameni.
„Je to jistota… zítra už dojde k podpisu. Kromě toho… na tom zisku z firmy se jistě zahojíte,“ usmál se na něj a přikývl na souhlas. „Děkuji vám,“ odpověděl mu, než vzal kufřík a dal ho na zadní sedadlo auta a zamířil pryč.
***
Tom už to nedokázal dál poslouchat a sáhl po telefonu, aby zavolal Andreasovi. Chtěl tohle slyšet od něj. Chtěl znát celou pravdu.
„Ano, brácho?“ Ozval se do telefonu.
„Kde jsi, Andreasi?“ Zeptal se ho tvrdě Tom.
„Jsem venku, co se děje?“ Zeptal se trochu nejistě, protože jeho hlas zněl divně.
„Přijeď hned domů,“ přikázal mu.
„Jasně,“ kývl si pro sebe blonďák. „Co je? Nějaký problém?“ Zeptal se nechápavě.
„Ihned přijeď!“ Zakřičel na něj a hovor ukončil. Pak rovnou zamířil do auta, aby mohl odjet.
„Tome, prosím… poslouchej mě. Tome, prosím,“ plakal Bill a oběhl jeho auto taky. Tom měl stažené okýnko u řidiče, takže se snažil na něj dál mluvit.
„Bille… já… mám teď dost velký problém s tebou mluvit,“ zadíval se na něj z okýnka. „Já tě vůbec neznám, ani jsem tě neznal. Je… mi to líto,“ nastartoval.
„Tome, prosím,“ vydechl tiše, ale Tom sešlápl pedál a rozjel se pryč. Bill stál na místě a plakal. Díval se za jeho autem a nedokázal své pocity už dál ovládat.
„Prosím, nejezdi pryč!“ Zakřičel, než propukl v hysterický pláč.
***
Když Andreas přišel domů, nikdo tu nebyl. Proběhl domem, ale Toma nikde nenašel. Trochu nakrčil čelo, když se mu v kapse rozezněl telefon. Překvapeně se zadíval na displej, kde blikalo Billovo jméno. Hovor hned přijal.
„Ano, Bille?“
„Já už jsem Tomovi všechno řekl,“ řekl mu uplakaně do telefonu, zatímco seděl v taxíku.
„Jak řekl? Co… co jsi mu řekl?“ Zeptal se ho šokovaně a zakroutil hlavou.
„Že jste mě poslal, abych vzal tu složku u něj doma. Že to byl váš náramek a že jsem přítele neměl. A prostě všechno,“ vykoktal vzlykavě do telefonu.
„Bille, o čem to mluvíš? Jsi normální?! Jak jsi to mohl udělat? Sakra!“ Vykřikl hystericky do telefonu a zajel si rukou do vlasů.
„Nevím, ale… že jsem to dál nemohl vydržet,“ znovu zavzlykal do telefonu.
„Proto jsem měl jet k bráchovi?“ prozřel najednou a nevěděl, co má dělat.
„Ano, já… už tam taky jedu,“ řekl mu rychle.
„Řekl jsi mu o složce a o příteli? O těch složkách, co jsem ti dal ve firmě, o tom jsi mu neřekl, že ne?“ Ujistil se rychle, aby věděl, na co se má přesně připravit.
„Než jsem mu stačil říct víc, tak odjel. Pane Andreasi, měli bychom mu říct všechno, i když nás potrestá,“ snažil se ho přemluvit, aby se všechno už konečně vysvětlilo.
„Bille, poslouchej mě,“ začal rychle, ale černovlásek ho hned přerušil.
„Moc vás prosím… řekneme mu to, ať už je po všem. Já už to dál nevydržím,“ znovu se rozplakal.
„Bille, neopovažuj se sem jezdit. A bratrovi v žádném případě už nic neříkej, teď už je to na mně. Zničil jsi mě… dokonale!“ Procedil skrze zuby a hovor ukončil, jelikož zaslechl zvuk otevírání dveří.
„Andreasi!“ Zavolal Tom hned, jak vešel do domu. Rovnou probíhal domem a hledal bratra. Uviděl ho v obýváku a rovnou k němu rychlým krokem zamířil. „Běž si támhle sednout,“ ukázal mu prstem na gauč. „Sedni si,“ znovu kývl a pomalu přešel až před pohovku. Počkal, až si blonďák sedne. Andreas k němu zvedl oči a Tom se na oplátku zadíval do těch jeho. „Andy, já se tě teď na něco zeptám a ty mi všechno řekneš,“ odmlčel se, a pak se nadechl. „Poslal jsi Billa do tohoto bytu? A řekl jsi, aby tu sebral nějakou složku?“
„To jsem řekl,“ přikývl klidně na souhlas.
„Co bylo v té složce?“ Zeptal se a zadíval se znovu do jeho očí.
„To by tě nezajímalo,“ odpověděl mu s nezájmem.
„Andy, snažím se být v klidu, tak si to nekomplikuj. Vím, žes poslal Billa sem ke mně do bytu a řekl mu, aby sebral složku, kterou jsem neměl vidět.“ Zopakoval mu to znovu a Andreas hned přikývl.
„Přesně,“ souhlasil s ním.
„Co, proboha, v té složce bylo? Andreasi, koukej se mi do očí!!“ Zařval na něj hystericky. „Nebo…“ nechal větu nedokončenou.
„Nebo co?“ Zařval na něj nazpátek.
„Nebo budeš litovat, že ses narodil,“ zvedl výhrůžně ukazováček. „A to mi věř, Andy!“
„Dobře,“ zvedl Andreas ruce, aby se bratr uklidnil. V tom si všiml Billa, který vběhl na zahradu a stoupnul si ke dveřím, aby ho Tom neviděl. „V té složce byly dokumenty pro matku o firmě, které se k ní měly dostat,“ pokrčil rameny. Rozhodně se mu nechystal říct pravdu o tom, že tam byly dokumenty o tom, že byli s Miou společníci.
„Proboha… matka…. Už zase matka. Takže spolu s Robertem posíláš matce dokumenty. Co jsem vám řekl?! Neřekl jsem vám, že se té ženské nebudou posílat žádné dokumenty?!“ Zakřičel naštvaně na Andrease a přecházel před gaučem sem a tam, a snažil se nějak uklidnit.
„Tak jsi řekl, co jsi řekl!“ Vykřikl Andreas a postavil se mu čelem. „Ale já nebudu dělat všechno, co řekneš! Co si o sobě myslíš?! To, že jsi ve vedení, neznamená, že tu teď budeš vládnout! Já pro firmu udělal víc než ty, a matka má čtyřicet procent!“
„Tak proč jsi za mnou nepřišel a neřekl, že chceš matce poslat ty dokumenty?! Proč jsi nešel za otcem a neřekl mu, že chceš firmu vést?! Že bys chtěl vynechat bratra! A ty mi to uděláš za zády! Potají si připravíš složku a pošleš matce a zneužíváš pro matčiny špinavé hry někoho jiného!“ Křičel dál a musel se hodně ovládat, aby z bratra nevymlátil duši.
„Jaké špinavé hry? O čem to mluvíš?“ Andreas mu dál čelil a díval se tvrdě do jeho očí.
„Třeba o tom divadle s Miou, hm? Co to jako mělo být???“ Zeptal se ho naprosto nechápavě.
„Mia je mimo, chtěla jen Billa chránit. Ten náramek jsem pro Miu koupil já. Chránil toho kluka, aby to zase nebylo pochopeno špatně,“ vysvětloval mu rychle.
„Jak jsi donutil Billa k tomu, aby to udělal? Aby šel sem a vzal tu složku?“ Zeptal se trochu klidněji, za to s větší zvědavostí v hlase. Naklonil hlavu na stranu a zadíval se na něj.
Andreas se podíval na Billa, který stál přikovaný na místě a hleděl na blonďáka.
„Víš, že to nebylo těžké?“ Trochu se usmál Andreas a věnoval ten zákeřný pohled Billovi, než se podíval zpět na Toma.
„Andy, dej si pozor na to, co říkáš. Chci pravdu… jak jsi ho k tomu donutil?“ Zeptal se znovu a zúžil oči, aby si Andrease lépe prohlédl.
„Chtěl peníze… dostal je,“ pokrčil rameny.
„Bill to udělal pro peníze?! Lžeš! Tohle by nikdy neudělal,“ vydechl zničeně a podíval se na bratra. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel.
„1000 dolarů, ten první den, kdy nastoupil do práce. Dal jsem mu peníze a řekl mu, ať to ukradne. A on to udělal,“ řekl mu klidným hlasem. „Ověř si to,“ pokrčil rameny.
„Odejdi!“ Kývl směrem ke dveřím a snažil se ovládat. „Vypadni a už nic neříkej… ani slovo. Vypadni, Andreasi nebo půjdu já!“ Znovu na něj zakřičel a ukázal směrem ke dveřím.
Andreas se na něj podíval a pomalu zamířil ke dveřím. Nemělo cenu teď cokoliv říkat, Tom potřeboval vše vstřebat. Když slyšel bouchnutí dveří, povzdechl si a sedl si zničeně na gauč.
Bill ho celou dobu pozoroval a stále jen plakal. Věděl, že to všechno pokazil. Sledoval Toma přes okno a pomalu na sklo položil ruku. Byl tak blízko a zároveň tak daleko. Sebral poslední síly a odvahu a pomalu vstoupil dovnitř. Nejistě se přiblížil k Tomovi, který vypadal opravdu ztraceně.
Tom lehce naklonil hlavu, když si nově příchozího všiml. Krátce se na Billa podíval, a pak se znovu zadíval před sebe.
„Tome? Můžeme si promluvit?“ Zeptal se ho tiše a modlil se, aby mu dal šanci to celé vysvětlit. Tom hleděl bez mrknutí jen do jednoho bodu. Pak se nadechl, a aniž by zvedl hlavu, začal mluvit.
„Byl jsi první, komu jsem uvěřil… poprvé v životě jsem se tak zamiloval. Do toho, jak jsi… jiný, nezkažený a… taky hodný,“ vydechl zničeně a dál se díval jen před sebe. „Teď je to pryč,“ zašeptal tiše. Pak k němu zvedl hlavu a podíval se na něj. „Kde je ten, kterého miluji?“ Zeptal se ho hořce.
Bill znovu zavzlykal a pomalu si klekl před Toma, abych ho vzal za ruce. „Tady jsem,“ vydechl tiše. „Dívej, jsem tady. Udělal jsem chybu. Řekni, co chceš říct, potrestej mě, jak budeš chtít, Tome. A já budu se vším souhlasit. Jsem u tebe,“ vzlykal a snažil se Toma obměkčit.
„Jestli řekneš, že to všechno jsou jen lži, tak mluv. Jestli řekneš, že se to nestalo, že jsi mi nelhal, že sis se mnou nehrál, že sis nedělal legraci, že jsi mě nezesměšnil, tak mluv, já tě poslouchám,“ lehce přikývl. „Ale jestli ne, tak běž,“ zašeptal tiše.
„Nechci jít pryč,“ zakroutil nesouhlasně hlavou. „Nemůžu odejít bez tebe, proto jsem ti to nemohl říct. Prostě protože…“ nestihl dokončit větu, protože Tom se na něj ledově podíval a přerušil ho.
„Bille, je konec. Už mě nic v souvislosti s tebou nezajímá,“ podíval se mu do očí. „Jdi už nebo ti snad ještě ublížím,“ řekl hořce a zakroutil hlavou. Nechtěl už nic slyšet, nechtěl ho ani vidět. Nechtěl vidět nikoho. Chtěl být sám a přemýšlet.
Bill se pomalu zvedl a s pláčem rychle opustil jeho dům. Zamířil na nábřeží, kde se pomalu procházel. Vzpomínal na všechny ta krásné věci, které s Tomem prožil. Všechno to byla jen vzpomínka. Vzpomínka s hořkou příchutí v srdci. Znovu propukl v pláč, když si uvědomil, že přišel o všechno. O muže, kterého nade všechno miloval. O duši, o srdce a snad i o rozum.
Tom odjel na chatu. Tam měl jistotu, že bude sám. Že ho nikdo nebude rušit. Rovnou si zapálil oheň, ke kterému si sedl a sledoval plameny. Chtěl přemýšlet, ale v hlavě měl prázdno. Nedokázal se na nic konkrétního soustředit. Nedokázal si na otázky odpovědět. Zavřel oči, ale jediné, co viděl, byl Bill.
Rychle je otevřel a zamířil a do chaty, popadl složku, kde měl fotky, které s Billem fotil. Prohlížel si jednu po druhé a házel je přímo do ohně. V ruce mu zůstala poslední, byl na ní Bill s uvitým věncem na hlavě. Přesně si pamatoval, že byla z focení s Emmou. Lehce po ní prsty přejížděl. Nedokázal ji jen tak spálit, nešlo to. Stejně jako nešlo jen tak na všechno to krásné zapomenout.
autor: Lauinka
betaread: Janule :o)
