Na křídlech Albatrosa 56.

autor: Lauinka

Bellini s malým úsměvem došel až dolů. „Dobrý den, pane Tome,“ natáhl k němu ruku. Tom ji ihned stiskl a zadíval se na toho muže.
„Pane Bellini, vítejte u nás. Co vás přivádí?“ Zeptal se a jeho ruku pustil
„No… jsem tady, protože mě jeden můj přítel informoval, že se nacházíte v dost svízelné situaci,“ podíval se krátce na Billa a ten mu věnoval malý úsměv.
„Bohužel ano,“ přikývl na souhlas Tom. Bellini pokýval hlavou a rozhlédl se kolem sebe. Pak se znovu podíval na Toma.
„O naše parfémy se staráte ve světě vy a musím říct, že skvěle. Vaše, vaše i vaše,“ ukazoval na jednotlivé zaměstnance a usmál se. „Prestiž vás všech, je i moje prestiž. A já v polovině sezóny novou agenturu hledat nechci. A i kdybych chtěl, nikoho lepšího, než jste vy, stejně nikde nenajdu,“ pokrčil rameny. Tom se na něj díval a nějak nechápal celý tenhle proslov.
„My vám děkujeme za podporu, ale… situace je mnohem vážnější,“ vysvětlil mu rychle Tom. Bellini hned pokýval na souhlas.
„Nepřišel jsem k vám jako klient, který říká, zda budeme nebo nebudeme pokračovat. Nabízím vám finanční podporu,“ řekl rychle a všichni si mezi sebou začali špitat a radovat se.
„Vážím si toho, ale já si nemůžu vzít půjčku od klienta,“ zakroutil nesouhlasně hlavou, ale Bellini se jen zasmál.

„Asi jsem se nevyjádřil správně… přišel jsem za vámi, abych se zakoupením dvaceti procentního podílu ve společnosti, stal vašim partnerem,“ rychle uvedl na pravou míru. Všichni začal jásat a radovat se. Vesele tleskali rukama, jen Tomova radost nějak nepřicházela. Rychle se podíval na Billa a pak zpátky na Belliniho.
„Pane Bellini, není správný uzavřít partnerství s klientem, kterému poskytujeme reklamu, víte?“ Stále se tomu bránil. Byl ve veliké nouzi a uvědomoval si to, ale Bellini se mu nelíbil už od začátku.
„Pane Tome, na jednu stranu je to klient a na tu druhou stranu partner, není to to samé? Přijměte to, prosím,“ zkusil obměkčit Toma i Jay Jay.
„Tome, pan Belini přijel až sem, aby nás podpořil. Nebylo by od nás neslušné, kdybychom teď jeho pomoc odmítli?“ Zkoušela Tomovi domluvit i Jane. Tom se na to moc netvářil. Představa, že by měl být s Bellinim partner, se mu doslova příčila. Zvlášť, když si všiml pohledů, které posílal směrem k Billovi.
„Slečna Jane má pravdu,“ přikývl na souhlas a naklonil se blíže k Tomovi. „Pane Tome, vím, že jste v těžké situaci. Prodejte mi dvacet procent a já vám po tom všechno řádně vrátím, To slibuju,“ snažil se ho přesvědčit Bellini. Tom chvíli přemýšlel, ale i přes svoji nelibost nakonec přikývl.
„Dobře, já vám tedy věřím,“ podíval se na něj a Bellini s úsměvem přikývl.
„Jsme domluveni,“ podíval se po všech a zastavil se pohledem u Billa. Pak se podíval zpět na Toma a podal mu ruku. Ten se lehce usmál a ruku přijal. Když toto gesto uviděli i ostatní, strhla se vlna potlesku a jásotu. I Bill se usmál. Byl rád, že tohle vyšlo, že se mu povedlo situaci zachránit.

„Uděláme si společnou fotku, pojďme,“ zvolala Jane, a když se všichni k sobě smrkli, udělala fotku. Bill stál vedle Toma a snažil se usmát. Jane udělala rychlou fotku, a pak se otočila k Tomovi.
„Tu fotku nasdílím na sociální sítě a pošlu ji médiím, a tak každý bude vědět, že s vámi pokračujeme ve spolupráci,“ usmála se na Belliniho a ten s úsměvem přikývl na souhlas.
„Ano, to je výborný nápad,“ podíval se po všech okolo. Bill k němu pomalu přistoupil a věnoval mu široký úsměv. „Děkuji vám,“ natáhl k němu ruku. Bellini se na ni podíval, a hned ji přijal. Něžně ji vzal do své a lehce s ní potřásl. Zadíval se do jeho očí a trochu naklonil hlavu na stranu.
„Není zač, pro vás cokoliv,“ odpověděl mu a Bill plaše sklopil oči.

Tom je celou tu dobu sledoval. Opíral se o zeď a naklonil hlavu více do strany. To, jakým způsobem ho držel za ruku, jak se na něj díval, v něm vařilo krev. Naklonil hlavu na stranu a jeho výraz ztuhl. Naklonil hlavu na druhou stranu a podíval se na Billa.
Jane hned přiskočila k Bellinimu a usmála se na něj. „Gratuluji vám k vašemu velkému rozhodnutí. Udělejme to takhle… smlouvu podepišme hned teď. Jistě je to jenom formalita, ale bude to takhle lepší. Takže… jdeme?“ Kývla směrem ke schodům. Bellini ji následoval a Tom se k nim přidal.
Všichni se přesunuli nahoru a sledovali prosklenými dveřmi Toma, Andrease a Belliniho, jak podepisují smlouvu.  Když si všimli, jak Bellini smlouvu opravdu podepisuje, ozval se další potlesk. Pak všichni tři muži vyšli z kanceláře a postavili se před zbytek přítomných.
„Prosím o klid…“ vzal si slovo Tom. „Tohle je náš nový partner, pan Bellini,“ kývl směrem k němu. Bellini se usmál a ozvala se slova gratulace ze všech stran.
„Není třeba gratulovat,“ zakroutil hlavou Bellini. „A rozhodně nemám v plánu míchat se do řízení společnosti. Tím pravým důvodem, proč jsem zde, je tady pan Bill,“ otočil se na něj a věnoval mu další úsměv. Všichni se na Billa překvapeně podívali a hledali odpověď v jeho tváři. I Tom se na něj díval a snažil se to celé pochopit. Bill se nadechl, že něco řekne, ale Bellini si znovu vzal slovo.

„Měl jsem v plánu od něj koupit ten speciální parfém, teda recept. Dokonce jsem ho i přesvědčoval, aby přijel a pracoval se mnou. Ale nechtěl vás, tedy společnost opustit, a tak jsem si řekl, že pokud nepřijde on ke mně, přijdu já do agentury,“ usmál se na Billa a ten jen lehce sklopil oči. Cítil Tomův ostrý pohled, a i když ho úplně neviděl, tedy jen periferně, ježily se mu z něj chloupky vzadu na krku. Pomalu k němu zvedl oči a oplácel mu ten hluboký pohled. Viděl, jak jsou jeho rysy tvrdé, a pohledem uhnul. „Takže… abych to celé zkrátil, pane Tome, důvodem, proč jsem se stal vaším partnerem, je tady pan Bill,“ usmál se na černovláska. Ten se znovu podíval na Toma.
„Tak vy se… scházíte?“ Zeptal se naštvaně a nevěřícně zároveň. Měl pocit, že poslední dny jsou jen noční můrou, ze které se už musí probudit. Kolik takových ran dokáže člověk ještě snést? Když už si myslel, že to nemůže být horší, dozví se, že se Bill tajně schází s Bellinim? Tohle už byla poslední kapka.

„Vídáme se spolu už delší dobu, že ano, Bille?“ Odpověděl Bellini a podíval se znovu na černovláska. Bill se jen neurčitě rozhlédl kolem sebe, nechtěl na to odpovídat. „Nicméně… doufám, že by vám nevadilo, kdybych vám ho čas od času unesl. Vždyť… konec konců on sám moji dnešní nabídku přivítal. Začneme s vývojovým procesem, spojeným s tímto parfémem. Ve zkratce řečeno… Bill souhlasil poskytnout mi jeho vlastní parfém,“ vysvětlil Tomovi, který se tvářil neurčitě. Díval se do země a nehnul ani svalem.
Andreas se za jeho zády spokojeně usmíval. Tohle mu hrálo do karet. Věděl, že tohle Toma zničí a on Billa bude celým svým srdcem nenávidět. Nakonec bylo snadné se černovláska zbavit. Vlastně i bez jeho většího přičinění.
Bill se díval na Toma a doufal, že pochopil, že tohle celé dělá pro něj. Jen proto, aby zachránil agenturu, a rozhodně nic s Bellinim nemá. A rozhodně ani mít nechce.
„To je mi ale pěkná novinka, gratulujeme ti, drahý Bille,“ usmála se na něj překvapená Jane a Bill odtrhl pohled od Toma.
„Ehm, no nic… já teď už půjdu. Odteď se budeme setkávat častěji, “ usmál se znovu Bellini a otočil se k Billovi. „Pane Bille,“ vzal jeho ruce do svých a zadíval se na něj. „Byl bych rád, kdybyste se mnou dneska šel na večeři, rád bych probral nějaké detaily,“ podíval se na černovláska a ten jen omámeně přikývl na souhlas. „Na shledanou, Bille,“ vydechl, než pustil jeho ruce ze svých a otočil se k Andreasovi a Tomovi. „Pánové,“ kývl na ně a se spokojeným úsměvem zamířil pryč. Tom se podíval na Billa, ale hned uhnul pohledem. Rychle zamířil do svojí kanceláře.

***

Tom seděl ve své kanceláři a v ruce si hrál s kameny. Skoro to vypadalo, jako by z nich svou rukou chtěl udělat prach. Třely se o sebe a narážely a Tom pohyby stále zrychloval. Ztěžka dýchal a bez mrknutí oka hleděl do jednoho místa. V hlavě si přehrával vzpomínku na party, kterou Bellini pořádal. Od prvního okamžiku byl Billem skoro posedlý. Pak se ho bez ostychu zeptal na značku parfému. Vzpomínal, jakým způsobem na něj hleděl, div ho nesvlíkal očima, a tiše zavrčel. Nejspíše by něčím hodil o stěnu, ale zaklepání na dveře ho vytrhlo z přemýšlení. Zvedl hlavu a do kanceláře vklouzl Bill. Rychle za sebou zavřel dveře a rovnou přešel k jeho stolu.
„Já vím, že se na mě zlobíš,“ začal a díval se na něj. Tom praštil do stolu a zvedl se na nohy, aby mu mohl čelit tváří v tvář.
„Jakým právem za mě mluvíš a jednáš mi za zády?!“ Vyjel po něm hned a zadíval se do jeho tváře.
„Nejednal jsem za tebe, snažil jsem se jen zachránit společnost,“ zakroutil rychle hlavou.
„Kdo se tě o to prosil, abys tohle všechno dělal, aniž by ses mě zeptal? Kdo se tě prosil?! Kdo?!“ Zakřičel na něj rozzuřeně. Bill vyvalil oči a o krok ucouvl. Snažil se najít nějaká slova, která by řekl, ale Tom ho svým jednáním tak šokoval, že měl problém vůbec dýchat.
„Chtě jsem ti to říct, ale ty se na mě ani nepodíváš,“ řekl smutně a znovu zvedl oči a podíval se do jeho naštvané tváře.

„Když nikdo na celým trhu neměl zájem odkoupit náš podíl, ty jsi šel a přesvědčil Belliniho,“ nevěřícně zakroutil hlavou. Nemohl tomu všemu prostě uvěřit.
„Správně,“ přikývl na souhlas. Neviděl na tom nic špatného. Chtěl přeci jen pomoct, nechápal tenhle Tomův výlev.
„Moc těžký to nebylo, co?“ Zeptal se ho ironicky a zašklebil se. Pak se raději otočil, aby se nadechl. Nedokázal se dívat do jeho očí, když si představil, že on a Bellini… Pomalu si sedl. Billa tohle zasáhlo jako facka. Šokovaně se nadechl a nevěřícně se zadíval na Toma. Najednou ucítil osten vzteku. Jak si vůbec mohl něco takového myslet? Přešel k němu blíž a zamračil se.
„Uvědomuješ si, co to říkáš? Můžeš na mě být naštvanej, ale nemusíš mě urážet! Snažím se ti všechno vysvětlit, ale ani se na mě nepodíváš,“ spustil, ale Tom už měl dost. Pomalu k Billovi otočil hlavu.
„Všechno?“ Zeptal se ho ironicky. Bill překvapeně pootevřel rty, ale Tom si vzal slovo. „Na všechno je teď už pozdě. Tady je všechno, hm?“ Vzal do ruky obálku, která stále ležela na svém místě, jak ji tu nechal. „To všechno, co jsi mi neřekl, že?“ Zadíval se na něj.
„Ano,“ řekl rychle. Ale Tom obálku najednou roztrhal na malé kousíčky.

„Tohle je cena, jakou pro mě má tvoje vysvětlení. Tvoje činy mluví za vše,“ hodil to všechno do koše a Billovy oči se zalily slzami. „Cos mu za to nabídl? Jak jsi ho přesvědčil? Dáš mu svůj parfém, nebo… snad pracuješ na novým?“ Opřel se zvědavě do židle. Tohle rozhodně chtěl slyšet.
„Tohle není tvoje věc,“ zašeptal Bill tiše se slzami v očích. „Ať už mu dám svůj parfém, nebo vytvořím nový.“ Řekl mu tiše.
„Není to moje věc?“ Přikývl Tom na souhlas a pomalu se zvedl na nohy. Zamířil ke dveřím a otevřel je. „Jane!“ Zakřičel okamžitě a Bill zavřel oči.
„Ano, Tome?“ Přiběhla hned k němu a nechápavě se na něj podívala.
„Zavolej Bellinimu…“ otočil se na Billa a podíval se do jeho očí. „Tu smlouvu ruším,“ prošel kolem něj a znovu se posadil do křesla.
„Cože? Ale… Tome, nikdo náš podíl nechce. Zničíme se, naše společnost půjde ke dnu.“ Spustila Jane a šla k Tomovi blíž. Bill vyběhl z jeho kanceláře, nedokázal tam být. Tom mu nevěřil, nečetl nic z toho, co mu napsal. Nedokázal přijmout, že se obětoval, aby zachránil firmu. Ve všem viděl jen něco špatného a Bill nemohl. Když slyšel Jane, jak křičí jeho jméno, jen si povzdechl. Nechtěl teď s nikým mluvit, ale nakonec se vrátil. Nechtěl mít ještě větší problémy.

Bill znovu napochodoval do Tomovy kanceláře a povzdechl si. Slyšel jen Toma, jak mluví k Jane.
„Nemáme o čem mluvit,“ mávl ledabyle rukou,
„Bille, Bellinimu kvůli zrušení smlouvy rozhodně nevolej,“ přikázala mu hned a podívala se zase na Toma.
„Proč bych mu volal? Já se s ním přece scházím ve dne i v noci,“ procedil skrze zaťatou čelist a díval se upřeně na Toma.
„Oooh, jak jsme na to mohla zapomenout… musíš nosit ten náramek,“ řekla mu rychle. „Bellini si přece myslí, že spolu chodíte,“ ukázala na oba dva prstem.
„Já mu řekl, že… jsme se rozešli,“ řekl tiše a založil si ruce na hrudi. Tom naklonil hlavu na stranu a znovu sevřel čelist. Rychle promnul kameny ve své ruce.
„Na něco se tě zeptám, jo?“ Zadívala se na Billa Jane. „Chtěl po tobě Bellini ještě něco jinýho kromě toho parfému?“ Bill se na ni překvapeně podíval a naklonil hlavu na stranu, jako by netušil, na co přesně naráží. „Tedy… ve spojitosti s firmou. Měl nějakej plán? Vycítil jsi něco? Říkal něco?“ Snažila se zjistit, aby to slyšel i Tom a mohl se uklidnit.
„Ne, chtěl pouze ten parfém,“ zadíval se znovu na Toma a ten mu pohled oplácel.
„Pak tedy není žádnej problém. Stačí přece, že se zachrání firma, ať mu dává, co chce, co je nám do toho?“ Mávla rukou směrem k Billovi a zadívala se na Toma. Bill se na ni šokovaně podíval a zakroutil hlavou. „Dobře, souhlasím s tím, že Bill nebyl příliš taktní, s Bellinim jednal, aniž by se tě na to zeptal, ale to on přece dělá vždycky. Takže nechápu, proč je z toho teď takovej problém. Opravdu tomu nerozumím,“ máchala rukama kolem se, a přitom civěla na Toma, aby jí vše vysvětlil. „Tome, Bellini je jediná cesta, jak tátovu firmu zachránit. Prosím tě, buď trochu rozumnej. Když už nic, tak mysli alespoň na zaměstnance. Neříkáš to vždycky, že zaměstnanci jsou na prvním místě? Tome, když nemyslíš na firmu, mysli alespoň na svého otce,“ zkusila ho přivést k rozumu.

„Na otce myslím pořád, Jane,“ upozornil ji a promnul kameny v ruce. Najdeme nějakou jinou cestu,“ zakroutil hlavou.
„Dobře, ale ta cesta se musí najít opravdu hodně rychle. Ty víš líp než já, jak je situace vážná,“ povzdechla si.
„Já Belliniho ve firmě nechci!“ Zakřičel Tom a podíval se na ni.
„Vždyť je to náš největší klient, takže je ve firmě pořád,“ rozhodila rukama a zvýšila hlas i ona. Pak se podívala na Billa a zase zpátky na Toma.
„Tome… a… nejednáš tak náhodou kvůli svým citům?“ Zeptala se ho a Tom po ní znovu vyjel.
„Jaký zas city, proboha?“ Rozhodil rukama a nechápavě se na ni podíval.
„Na party sis myslel, že Bellini s Billem flirtuje a odešel jsi dřív, než se podepsala smlouva, tak si říkám, jestli bys teď nemohl uvažovat stejně. Protože reálně uvažující člověk by v téhle chvíli Belliniho neodmítl,“ pozvedla obočí a Bill jen sklopil hlavu. Bylo tak těžké tohle všechno poslouchat.
„Dobře, máš pravdu,“ přikývl na souhlas. „Jediným vítězem je tady náš drahý Bill. Je skvělý se dostat do celosvětový parfémový společnosti,“ procedil skrze zatnuté zuby a otočil se na židli k oběma zády a znovu promnul kameny.

Jane se podívala na Billa a za loket si ho přitáhla blíž, aby mohla přičichnout k tomu parfému. „Tenhle parfém jsi prodal? Teda jako… jestli nebudeš dělat nějaké jiné složení?“ Zeptala se ho Jane a Bill se zamračil.
„Do toho vám nic není,“ zakroutil hlavou. Jane se na něj překvapeně podívala a zakroutila hlavou.
„Tvůj parfém je to poslední, co mě kolem téhle krize zajímá,“ vykřikla a vyběhla z Tomovy kanceláře. Tom se znovu otočil na židli a podíval se na Billa. Ten mu ale pohled neopětoval a z kanceláře vyběhl taky. Tom vyšel mezi ostatní zaměstnance a vzal si hned slovo.
„Dnes už to stačilo, můžete jít domů,“ oznámil a odešel zase k sobě.

***

Když už tu nikdo nezůstal, Andreas využil příležitosti a šel za Tomem. Nejistě vešel do jeho kanceláře a zadíval se na bratra. „Můžeme si promluvit?“ Zeptal se a Tom se na něj velice krátce podíval.
„Nemůžeme,“ řekl a otočil pohled znovu k počítači. Andreas si povzdechl a pomalu přešel k židli naproti Tomovi a posadil se na ni.
„Udělal jsem chybu, omlouvám se,“ řekl hned Andreas upřímně. „Kdybych mohl vrátit čas…“ nechal větu otevřenou a zadíval se na Toma. Ten se kousek odsunul od počítače a položil si předloktí na stůl. Pak se zadíval na blonďáka.
„Bellini je našim partnerem. Mám právo spravovat podíl otce, tobě nezůstal žádný podíl, nemáš už ve společnosti co dělat,“ vysvětlil mu rychle.
Blonďák se zasmál a zakroutil hlavou. „O čem to tady mluvíš, brácho? Tahle společnost je můj život,“ řekl mu naprosto vážně.
„Tak na to jsi měl myslet dřív, než jsi ji podrazil,“ díval se na něj naprosto vážně. „Pořád není jisté, jestli nezkrachujeme. A kvůli tobě jsme museli přijmout Belliniho jako partnera,“ znovu v ruce promnul kameny, aby se dokázal ovládat, nepřeskočil ten stůl a jednu mu nevrazil.

„Dobře,“ kývl rychle Andreas na souhlas. „Nech mě alespoň ti pomoct, než se to dá do pořádku. Umím s financema, postarám se o ně,“ rychle mu vysvětloval a doufal, že to jeho bratr přijme.
„Andy, tady jsi skončil,“ mávl rukama, aby potvrdil pravdivost svých slov. „Už sem nechoď,“ zakroutil hlavou a vydechl. Pak se na bratra podíval. „A teď odejdi,“ kývl směrem ke dveřím. Andreas jen seděl a zíral na něj. Tom se k němu znovu otočil. „Tak jdi,“ ukázal znovu na dveře. Andreas se na něj znovu podíval a nakonec uznal, že nemá cenu ho více provokovat a pomalu odešel.

***

Večer se Bill rychle připravil na večeři s Bellinim. Vzal si na sebe jen něco umírněného, aby to nevypadalo moc vyzývavě a Bellini si tak nemyslel, že je to něco více než jen pracovní večeře. Původně pro něj chtěl přijet až před dům a vyzvednout ho, ale to zavrhl. Nechtěl matce vysvětlovat, kdo to je, ani to, jak to je teď mezi ním a Tomem. Rychle se vytratil z domu a spěchal na místo, kde ho Belliniho auto mělo čekat. Když byl v jedné z uliček, někdo ho chytil za ruku a zády ho namáčkl na zeď. Překvapeně vypískl a snažil se bránit, když se jeho oči setkaly s Tomovýma, celý ztuhl.
„Bille… Bille,“ vydechl, aby se uklidnil. Rukama se zapřel u jeho hlavy a přiblížil se víc k němu. Sledoval jeho oči i rty a na chvíli se ztratil ve svých myšlenkách. „Kterou vůni jsi dal Bellinimu?“ Zeptal se ho najednou a Bill zmateně zvedl oči a zabodl je do jeho.
„Co je ti po tom?“ Vydechl a zkusil se od něj dostat, ale Tom ho jednou rukou chytil za bok a podržel ho na místě.
„Bille…“ zkusil znovu, ale černovlásek s ním dál bojoval.
„Nech mě,“ zkusil se od něj znovu dostat.
„Počkej,“ zastavil ho znovu a pokusil se ho uklidnit. „Ptám se tě na jedinou věc. Dal jsi mu tuhle vůni?“ Ukázal prstem směrem k jeho krku, kde měl krém natřený, jelikož ho mohl zřetelně cítit. „Vlastní vůni?“ Vydechl a přiblížil se svým obličejem více k jeho. Jejich nosy se skoro dotýkaly. Bill mu hleděl upřeně do očí a nadechl se.
„Nejdřív ti musím něco říct… budeš mě poslouchat,“ vydechl rychle, ale Tom odklonil hlavu bokem.
„Ne, nebudu,“ zakroutil hlavou a znovu se podíval do jeho očí. „Odpověz mi,“ naléhal.

Bill se mu díval hluboko do očí, a pak ztěžka polknul knedlík v krku. Jazykem si rychle navlhčil rty. „Tak to se mé odpovědi nedočkáš,“ s pláčem se mu vytrhl a utíkal pryč. Tom se za ním jen díval. Neměl sílu se rozběhnout za ním. Rychle vběhl do vedlejší ulice, kde už čekal Bellini. Rychle naskočil do auta a setřel slzy.
„Dobrý večer, pane Bellini,“ řekl tiše.
„Dobrý večer, pane Bille,“ usmál se hned. „Říkejte mi Fabio, prosím,“ navrhl mu a Bill se maličko usmál.
„Dobře, pane Fabio,“ přikývl a snažil se usmát, ale nedokázal Toma spustit z hlavy. Nedokázal se soustředit na to, co Fabio říká.
„Ehm… pane Bille, jste v pořádku?“ Zeptal se ho se starostí v hlase a Bill si povzdechl.
„Já se vám velice omlouvám, ale jsem velice unavený a… nechci vás urazit nebo tak, ale mohli bychom tu večeři, prosím, odložit?“ Podíval se na něj a Fabio přikývl.
„Ale jistě… ovšem,“ kývl na řidiče, aby auto otočil. „Můžu pro vás něco udělat?“ Nabídl mu a Bill zakroutil hlavou.
„Ne… ne, to asi ne, děkuji,“ vydechl tiše. „Ehm… zastavte mi tady, prosím.“

Když auto zastavilo u chodníku, Bill se otočil na Belliniho a povzdechl si. „Ještě jednou se vám velice omlouvám,“ usmál se a Bellini jeho úsměv opětoval.
„To je v pořádku, vážně. Nedělejte si s tím hlavu,“ zakroutil Fabio hlavou a pohladil ho lehce po ruce.
„Dobrou noc,“ vykoktal tiše a rychle vyskočil z auta. Rychle zamířil domů a zavřel se v pokoji. Znovu vytáhl papíry, které sebral Andreasovi, a přemýšlel. Měl hlavu plnou zmatku a chaosu. Nakonec papíry vzal a zamířil za Vivien. Musel s ní mluvit, musel jí to říct.
„Viv… musím s tebou mluvit,“ povzdechl si, když mu otevřela dveře a vpustila ho dovnitř.
„Zlato, co se děje?“ Zadívala se na něj, a pustila ho k sobě. Bill zamířil rovnou do pokoje a pak sáhl do kapsy a vytáhl ty dokumenty. Položil je na stůl a pokynul jí hlavou, aby se na to podívala. Vivien ty papíry zmateně vzala do ruky a začetla se do nich.
„Takže Andreas a Mia jsou partneři… tak to je vážně něco. Můžeš mi říct, do jakých šílených intrik ses to zase zapletl?“ Zeptala se ho hned a Bill si povzdechl.
„Andy tvrdil, že Tom je špatný a chce zničit firmu, mizera. A mezi tím uzavřel smlouvu o partnerství s Miou. Chtěl potopit bratra a přebrat firmě všechny klienty.“ Vivien si sedla na gauč vedle něj a zadívala se na něj.
„No a ví teda Tom, že tahle smlouva existuje?“ Zeptala se ho naprosto vážně.
„Ne, ještě ne…“ zakroutil hlavou a zadíval se na ni. „Ale bude vědět,“ přikývl na souhlas.
„A jak?“ Naklonila hlavu trochu na stranu.
„Řeknu mu to,“ usmál se trošku.
„Říkal jsi, že s tebou nemluví, že se na tebe ani nepodívá. Tak… jak mu to chceš říct?“ Rozhodila rukama a sledovala ho.

„On má právo to vědět. Už Andreasovi nedovolím, aby dělal Tomovi za zády podrazy,“ zakroutil rychle hlavou. „Uzavřel tuhle smlouvu s Miou, snaží se potopit vlastního bratra,“ kývl k papírům. „Dobrá… možná roztrhal a vyhodil můj dopis, ale dojdu za ním a všechno mu to řeknu…. On má právo to všechno vědět.“ Přejel si rukama po tváři a povzdechl si.
„Říkal jsi, že má svého bratra moc rád. Že by ho zničilo, kdyby se tohle dozvěděl. Pokud je Andreas tak hrozný, možná ti odpustí, až to zjistí. Ty jsi o ničem nevěděl, využil tě,“ snažila se mu zvednout náladu.
„Tom mi nikdy neodpustí. Kvůli té věci mě úplně odepsal. I když jsem do ní byl zatažený omylem. Co bude, až zjistí, že fotky, které nechtěl, aby někdo viděl, jsem vzal a dal panu Andreasovi? Co by udělal, kdyby věděl, že kvůli tomu mu zrušili fotografickou licenci? Kdybys viděla, jak moc je na mě naštvaný, pochopila bys. Tohle nedělám kvůli sobě,“ zakroutil hlavou. „Nechci, aby se mu dál ubližovalo.

***

Andreas si sbalil všechny věci ze svojí kanceláře. Byl na Toma naštvaný, ale znal ho a věděl, že nemá cenu ho provokovat. Když otevřel šuplík, aby vzal i ty složky od Mii, zjistil, že v nich žádné dokumenty nejsou. Začal panikařit a hledat je. Obrátil kancelář vzhůru nohama, ale nic nenašel. Ihned sáhl po telefonu a vytočil číslo Mii.
„Ano Andreasi?“ Ozvala se hned.
„Ahoj… ty sis vzala smlouvu o partnerství?“ Spustil na ni rovnou.
„Ne,“ odpověděla hned.
„Řekni mi pravdu! Vzala jsi tu smlouvu, nebo nevzala?“ Zatlačil na ni znovu.
„Ale já ti říkám pravdu. Já mám kopii, originál je u tebe na stole,“ řekla mu nechápavě.
„Kdo ji teda vzal?“ Řekl ihned naštvaně.
„Jak to mám asi tak vědět? Uklidni se, ano? Co kdybys ke mně přijel?“ Řekla mu, ale Andreas ji nevnímal.
„To ty jsi ty dokumenty přinesla. To ty jsi mi s těma dokumentama vyhrožovala. Všechno to je kvůli tobě,“ křičel na ni hystericky. „Musím zjistit, kdo ji vzal.“
„Víš co? Přijeď za mnou. Já nějaké řešení vymyslím,“ usmála se do telefonu. Ale Andreas jí to ve vteřině položil. Neměl náladu ji vidět, chtěl být sám.

Rychle zamířil do jednoho z barů a zaparkoval svoje auto. Ihned si objednal skleničku whisky a snažil se přemýšlet, kdo mohl vzít ty smlouvy. Zrovna se chtěl napít, když se jeho telefon rozezněl. Překvapeně povytáhl obočí, když uviděl na displeji Billovo jméno.
„Halo, Bille?“ Přijal to hned a nakrčil čelo.
„Poslyšte… jestli hledáte tu smlouvu, tak je u mě,“ oznámil mu narovinu.
„U tebe?“ Zeptal se ho nevěřícně a sevřel čelist. „A kde teď zrovna jsi?“
„To teď není důležitý a nechci nic slyšet,“ usmál se trochu pro sebe. „Žádné lži a finty. Vím, že Toma nenávidíte.“
„Bille, poslouchej,“ snažil se mu rychle domluvit.
„Je šest hodin. Do devíti vám dávám ještě čas, máte na to tři hodiny. Chci po vás, abyste řekl celou pravdu,“ řekl mu neoblomně.
„Bille, ty mi vyhrožuješ?! Takže mi ty teď jako vyhrožuješ?!“ Vykřikl ihned do telefonu.
„Jak se to vezme…“ pokrčil si pro sebe rameny. „Já už stejně nemám co ztratit. Dnes večer vyjde vše najevo. Jestli chcete říct bratrovi celou pravdu dřív než já, máte na to čas do devíti,“ oznámil mu zrovna klidným hlasem.
„Bille, poslouchej mě…“ zkusil mu to ještě rozmluvit, ale Bill hovor ukončil. Andreas naštvaně praštil rukou do baru a kopl do sebe panáka whisky.

autor: Lauinka
betaread: Janule :o)