Na křídlech Albatrosa 59.

autor: Lauinka

Bill nemohl celou noc spát. Ležel ve své posteli a jen plakal. Stále se mu vracely vzpomínky na to, co se stalo. Jak ho oklamali a podvedli. Jak mohl být tak hloupý a myslet si, že by mu Tom odpustil? Jak mohl být, tak naivní a myslet si, že by Tom poslechl jen to, co říká jeho srdce. Zavřel oči a snažil se zapomenout. To bylo to jediné, co mohl dělat, jelikož Tom již zapomněl. Znovu tiše vzlykl a otočil se na bok. Překvapeně se zadíval z okna, za kterým se rýsoval nový den. Přetáhl si peřinu přes hlavu a zavřel oči. Neměl důvod vstávat. Řekl Tomovi, že končí, a to myslel vážně. Chtěl se snažit dál usnout, když se dveře jeho pokoje otevřely.

„Bille, vstávej… no tak vstávej, chci slyšet detaily,“ Vivien přeběhla k jeho posteli. Stáhla z něj peřinu, ale když uviděla černovláskovu uplakanou tvář, okamžitě strnula v pohybu. Zadívala se na něj a překvapeně zamrkala. „Co se ti stalo? Je všechno v pořádku?“
Bill tiše zavzlykal a zakroutil hlavou. „Nic není v pořádku, jako by mi vyrvali srdce,“ rychle si setřel další slzy z tváře.
„Ale no tak… všechno mi to hezky povyprávěj, než mi utečeš do práce,“ pousmála se a pohladila ho po rameni.
„Já do práce nepůjdu,“ zakroutil rychle hlavou.
„Tak co se stalo?“ Zeptala se ho zmateně, nějak tomu všemu nerozuměla.
„Tom i agentura… to vše pro mě včera večer skončilo,“ vydechl zničeně a zadíval se na podlahu. „Dal jsem výpověď,“ dodal tiše.
„Dal jsi výpověď? Proč?“ Nakrčila čelo a dívala se na něj.
„Musel jsem,“ znovu se rozplakal.
„Co se stalo? Je to kvůli tomu Bellinimu nebo co?“ Hladila ho zmateně po ruce, aby mu dodala odvahu mluvit.
„Ano, je to kvůli němu,“ přikývl tiše a podíval se na ni. „Víš, jak jsem si myslel, že tu party pořádá Tom a že mi poslal to oblečení?“ Sledoval ji a bolestně přivřel oči. Vivien hned přikývla na souhlas. „Tak on to nebyl…“ pokračoval s pláčem. „Ukázalo se, že všechno zorganizoval sám Bellini. Dárky, oblečení, party… všechno to udělal on,“ zakroutil tiše hlavou a setřel další slzy.
„A proč jako?“ Hleděla na něj nechápavě.
„Opravdu jsem tohle nevěděl. Myslel jsem si, že to všechno udělal Tom.“ Pomalu si sedl a díval se na svoji kamarádku.
„A Tom tě samozřejmě viděl s Bellinim, že?“ Domyslela si zbytek, a když černovlásek přikývl, pomalu ho objala. Pohladila ho po zádech a tiše vydechla.
„Tom si myslel, že jsem se oblékl kvůli němu, snažil jsem se mu to vysvětlit, ale… nevěřil mi to,“ rozvzlykal se a pomalu se od Vivien odtáhl.

„Bille… a má kvůli tomu cenu dávat výpověď?“ Zeptala se ho tiše a dívala se na jeho zničenou tvář.
„Už takhle je moc pozdě… a nejenom z tohoto důvodu. Čím dál budu od Toma, tím lépe pro mě. Všechno se to proti mně obrací. Snažím se některé věci utajit, ale nemůžu. Snažím se to vysvětlit, ale zamotávám se do toho čím dál víc. Myslel jsem si, že to můžu dokázat, ale prohrál jsem to,“ povzdechl si tiše a na chvíli zavřel oči. „Kéž by se mi tohle jen zdálo. Chci být zase Bill z krámku… byl jsem tam daleko šťastnější,“ znovu se rozbrečel. Vivien ho znovu pevně objala a pohladila po zádech.
„Bille… už neplakej,“ řekl tiše a snažila se vymyslet nějaký plán, jak Billa rozveselit nebo co dělat. Bill se pomalu odtáhl a vylezl z postele. Tohle byl přesně ten plán. Ano, vrátí se prostě do krámku a bude tam. Byla chyba přijmout tu práci v agentuře, on se do tohohle světa prostě nehodil. Najednou nahodil malý úsměv.
„Vrátím se k nám do krámku, ano,“ přikývl. Vystrkal svoji kamarádku ze dveří, aby se mohl převléknout a zamířil dolů za rodiči, kteří snídali.
„Dobré ráno, ty nejdeš do práce nebo co?“ Zeptala se ho překvapeně Simone, když si všimla, že její syn je oblečený v nějakých věcech na doma.
„Ne… dal jsem výpověď,“ řekl rychle.
„Dal jsi výpověď? Jak to?“ Zeptal se ho překvapeně i Gordon. „Ty… nejdeš do práce?“
„Ne, nepůjdu,“ zakroutil lehce hlavou.
„Chci pracovat v našem krámě, tak jako před tím. A… už tam běžím,“ raději rychle vyklidil prostor. Nebyl připravený na nějaký výslech.
„Co se mohlo stát? Beztak za to může pan Tom,“ zamračila se Simone na svého muže. Gordon pokrčil rameny a vzal ji za ruku.
„Nedělej si s tím starosti… pokud je takhle šťastnější, tak ať do agentury nechodí, ne?“ Usmál se na ni. Simone jen vydechla a přikývla na souhlas.
„Mám o něj jen strach.“

***

„Ano, Jay Jayi?“ Zeptal se poněkud mdle, když jeho telefon začal zvonit.
„Ahoj Bille, nepřišel jsi do práce. Kde pak jsi, hm? Nevíš snad, kde to je nebo co? Pošlu ti adresu, chceš?“ Spustil na něj hned Jay Jay.
„Já už do firmy nepřijdu, dal jsem výpověď,“ řekl v rychlosti a zadíval se z výlohy na ulici.
„Ty jsi dal výpověď? Co to říkáš, Bille? Takže je pravda, že budeš pracovat s panem Bellinim? To se stává, protože v kanceláři se o tom teď šušká,“ vysvětlil mu rychle.
„Jak to souvisí? Jaký Bellini? Vrátil jsem se do krámu, budu pracovat tady.“
„Ty chceš pracovat v krámě?“ Zeptal se ho překvapeně.
„Ano… práce v agentuře pro mě není,“ pokrčil si sám pro sebe rameny.
„Nebuď blázen,“ vydechl šokovaně Jay Jay. „Mimochodem… kam jsi včera zmizel? Nikde tě nebylo vidět. Co? Kam jsi šel, nenašel jsem tě,“ spustil na něj rychle, aby pochopil celou tuhle situaci.
„Včera jsem to všechno špatně pochopil… myslel jsem si, že tu party jako překvapení uspořádal Tom, a když jsi mi to říkal, uvěřil jsem tomu,“ řekl mu tiše a snažil se znovu neplakat. Jay Jay si povzdechl a vůbec si nevšiml Toma, který zamířil do kuchyňky, kde Jay Jay telefonoval. Ale když zaslechl ta zajímavá slova, zarazil se v půlce pohybu.

„Ale co mám dělat? Nancy telefonovala s Miou a říkala, že pan Tom ti připravuje narozeninovou party. No chápu tě, vím, že se zlobíš a myslím si, že můj odhad byl špatný, ale co mám teď dělat, Bille? Moc se ti omlouvám… vážně se omlouvám za to, jak to dopadlo,“ vychrlil hned na Billa. Tom nakrčil čelo a zamyslel se nad tím, co právě slyšel.
„To už je teď stejně jedno,“ vydechl tiše Bill a usmál se na Vivien, která vešla do krámku.
„Ale není, tohle neříkej… Bille, řeknu ti ještě něco. Přijď sem, kolují tady různé drby, jakože Bill a pan Bellini se dali dohromady, že ty šaty, které jsi měl na sobě, stály milion, a další věci. Měl bys přijít a zarazit to všechno,“ vydechl trochu nevrle Jay Jay. Tomovi to celé stačilo, už neměl chuť si dávat kafe, teď měl chuť zničit svého bratra a Miu.
„Musím končit, Jay Jayi, měj se hezky,“ vydechl tiše a hovor ukončil. Vivien na něj koukala, a když viděla v jeho očích další slzy, hned k němu přešla.
„Co se stalo?“ Zeptala se a pomalu ho pohladila po rameni.
„Každý si jenom hledá důvod k pomluvám. Tak ty narozeniny prý naplánovala Mia s Andreasem, je to možný?“ Zeptal se tiše a zadíval se se slzami v očích na svoji kamarádku.
„Co to říkáš? Co to je za pomluvy?“ Zadívala se na něj nechápavě.
„Říkají, že chodím s panem Bellinim a kolik asi stálo to oblečení… o tomhle mluví, chápeš?“ Zvýšil ztraceně hlas a díval se na ni, aby mu nějak pomohla, ale Vivien mlčela a jen se na něj dívala. „Proč nic neříkáš? Tak řekni něco!“ Setřel si z tváře další slzy.

„Drbat budou pořád, budou mluvit za tvými zády, budou intrikařit, budou to dělat. Vůbec mě to nepřekvapuje,“ zakroutila rychle hlavou a povzdechla si.
„Ale jak to?“ Zeptal se jí tiše.
„Jak si to představuješ? Vždyť… jim k tomu dáváš šanci, když jsi odtamtud sám zmizel. Hezky si tě podávají a hezky to nafukují,“ rozhodila rychle rukama a pomalu zvyšovala hlas.
„Tak co mám teda udělat,“ Zeptal se jí tiše.
„Půjdeš zpátky, ukážeš se tam a ten balon jim pěkně pinkneš zpátky do tváře. Už tomu rozumíš, už chápeš, co máš udělat?“ Mluvila rychle, a přitom rozhazovala rukama kolem sebe. „Vyklidil jsi pole a oni z tebe udělali Belliniho milence, nevím, co na to říká Bellini, ale samozřejmě, že ti tohle s radostí budou dělat,“ pokračovala dál celá rudá v obličeji. Někdy byl její kamarád tak zabedněný.
„Já se do té agentury nevrátím,“ zakroutil rychle hlavou.
„No jasně… už tam nechoď, dobře,“ souhlasila ironicky. „Jen je nech, ať tě zase pomlouvají. Zavolej svému milenci Bellinimu. Jen je nech, ať tě pomlouvají a spřádají plány. A my budeme jen tak klidně sedět a povídat si o počasí…“ mávala rychle rukama, chytila svého kamaráda za ramena a podívala se mu do očí. „Běž tam.“ Bill si najednou uvědomil, že má Vivien pravdu a usmál se na ni. Rychle se rozběhl domů, usmíval se a byl jistější než kdy dřív. Rychle se převlékl, nalíčil a upravil vlasy. Rychle se rozběhl zase dolů, když ho zastavila Simone.
„Kam letíš?“
„Do agentury,“ zasmál se vesele.
„Cože?“ Stihla jen říct, když Bill vyběhl rychle z domu.

***

Nancy nenápadně vytáhla tu smlouvu, kterou ukradla Billovi, a schovala ji mezi ostatní svoje papíry do šuplíku. Stále nebyla úplně přesvědčená tím, co udělal. Zvlášť po té narozeninové oslavě. Andreas si o ni už dvakrát řekl a ona mu slíbila, že ji dneska přinese. Teď si však nebyla jistá, jestli mu ji má opravdu dát. Povzdechla si, když její telefon začal zvonit.
„Zdravím, pane Andreasi,“ vydechla hned do telefonu.
„Zdravím, Nancy… tak jak to vypadá? Vzala jsi tu smlouvu?“ Zeptal se jí napřímo.
„Vzala,“ souhlasila nejistě a podívala se kolem sebe.
„Dobře… tak já ti zavolám a řeknu ti, kdy a kde se sejdeme,“ usmál se vítězoslavně Andreas a částečně si oddechl.
„Pane Andreasi,“ vydechla tiše. „Já to neudělám.“
„Cože?? Ty to neuděláš?!“ Zeptal se jí naštvaně a šokovaně zároveň. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel.
„Pane Andreasi… já… chápu vás, ale… hodně jsem nad tím přemýšlela a nerada bych Billa podrazila,“ vysvětlila mu rychle do telefonu.
„Nancy… to není podraz na Billa, ale… naopak mi tím zachráníš život,“ zkoušel jí hrát na city a přesvědčit ji.

„Už mě, prosím, nepřesvědčujete, já to neudělám,“ zakroutila si pro sebe hlavou. Vám možná nevadí, že jste s panem Tomem takhle rozhádaní, ale… já nechci ztratit kamaráda, jako je Bill. Je až příliš hodný, laskavý a já nemůžu ani pomyslet na to, že bych udělala něco, co by mu mohlo ublížit,“ vydechla omluvně. „Ale nebojte… Billovi ty dokumenty nedám. Jen… vy si co nejdříve promluvte s panem Tomem, ano? Podívejte… jste bratři a jsem si jistá, že když mu povíte, proč jste to udělal, tak to pochopí,“ zkoušela mu domluvit, aby konečně ulevila svému svědomí, že vůbec ty papíry Billovi sebrala.
„Tak lehké to není, to… nemůžu,“ Andreas pomalu ztrácel nervy.
„Pane Andreasi… je to snadné, vlastně je to lehčí než lhát. Kvůli těmhle lžím prý odešel Bill z práce,“ povzdechla si smutně.
„Jak to? Bill odešel?“ Překvapeně zamrkal, a pak se spokojeně usmál.
„Ano,“ potvrdila rychle. „Já… už musím jít na poradu… tak prosím, promyslete si to všechno,“ řekla mu ještě, než hovor ukončila

Mia na blonďáka celou dobu jen hleděla a snažila se uhádnout z jeho naštvaného výrazu i tónu hlasu, co se asi mohlo stát. Kdy konečně hovor ukončil, ihned došla až těsně k němu.
„Co se stalo?“ zeptala se ho hned, když viděla, jak si složil hlavu do dlaní. „Andy, co jsem ti říkala? Řekla jsem ti, že Nancy je ztráta času, jak vidíš, zase jsem měla pravdu,“ Rozhodila rukama a zasmála se.
„Mio, už dost,“ řekl klidně a snažil se přemýšlet, co udělat.
„Nemám pravdu? Neříkal jsi mi, že má pro tebe slabost a že z loajality k tvému otci pro tebe udělá cokoliv? No… ale jak vidíš, je k ničemu,“ pokračovala dál ve svém výsměchu.
„Mio, tak dost! To už stačí!“ Zařval na ní a zvedl hlavu, aby se na ni zle podíval.
„Co ti stačí? Nechala tě na holičkách, tak co je to za lásku?“ Zakřičela na něj nazpět. Andreas se na ní zadíval a nebezpečně se přiblížil.
„Možná to právě udělala z lásky, možná mě chce dostat na správnou cestu!“ Křičel na ni vytočeny.
„Andy,“ zasmála se a trochu. „Neříkej hlouposti, prosím tě. Co je teda správné? Všechno to říct je správná cesta?“ Křičela na něj taky.
„Možná, že to tak je,“ rozhodil rukama naštvaně. „Možná, kdybys nemyslela jen na sebe, tak bys to pochopila,“ zasyčel jí do obličeje.
„Ale no tak… tohle mi nedělej,“ povzdechla si a zadívala se na blonďáka.
„Promluvím si s bráchou a shodím ze sebe všechnu tu tíhu,“ řekl jí rychle a chtěl zamířit do domu.
„Andy, neblázni,“ chytla ho za paži a zastavila ho. „Prober se…. Bill stejně odešel. Za chvíli se Tom sbalí a odjede zase pryč, firma zůstane tobě, uvidíš,“ snažila se mu rychle domluvit.
„Co to říkáš? Ty ses zbláznila! Nepleť se do toho!“ Zvedl výhružně prst a zadíval se jí tvrdě do očí.

***

Všichni čekali v zasedačce, až přijde Tom. Jane byla trochu nervózní, protože Toma od rána sledovala a zdálo se, že vypadá zamyšleně. Doslova ztraceně ve svých myšlenkách. Snažila se odhadnout, o čem asi přemýšlí, ale zeptat se ho neodvážila. Ale rozhodně věděla, že to nějak souvisí s tou včerejší party.
Když suverénně vběhl do zasedačky, překvapeně pozvedla obočí. Tom hned všem věnoval úsměv a rovnou přešel k věci.
„Vítám vás, přátelé,“ zvedl ruce nad hlavu k pozdravu a přešel k židli v čele stolu. „Značka Kompas Sport, která prodává sportovní a outdoorové zboží, vyhlásila výběrové řízení. Jsou to přední výrobci v tomto oboru,“ řekl rychle a Jane se hned taky chopila slova.
„A mají obrovský reklamní rozpočet. Pokud bychom to získali, byli bychom na tom dobře,“ přikývla rychle, aby všechny motivovala. Tom jí věnoval úsměv, a pak si znovu vzal slovo.
„Připravíme pro ně tak skvělou a silnou kampaň, jakou ještě nikdy neviděli. Spolu s námi se o to bude ucházet ještě pět agentur,“ zvedl ruku a pomocí prstů zdůraznil ten počet. „A vyberou si nás,“ řekl tvrdě, aby o tom všechny přesvědčil. „Uděláme z Kompas Sportu naše klienta. Říkám, že uděláme… mluvím tak sebejistě, protože vám věřím. Věřím v naši energii. Přátelé, vím, že jsme si prošli těžkým obdobím, ale tohle je nejlepší způsob, jak se z toho dostat. Navzájem se semknout, a ještě víc se snažit. Tak se vás tedy ptám, jsme připraveni se vrhnout do téhle výběrovky?“ Řekl hlasitě s úsměvem.

Všichni se začali radovat a potvrzovali sborově, že jsou všichni připravení pracovat na plno. Tom se spokojeně usmál a pokýval hlavou na souhlas. „Tak přátelé… pojďme si probrat asociace, které vás napadnou, když se řekne sport. Projděme si to… uděláme si brainstorming,“ zadíval se na všechny a čekal nějaké nápady.
Strhla se hotová vlna nápadů a všichni se účastnili diskuze, aby Tomovi dokázali svoji podporu a chuť pracovat. Tom se musel usmívat, tohle mu rozhodně zlepšilo den. Vlastně si to nechtěl přiznat, ale zjištění, že mu včera večer Bill říkal pravdu, a s Bellinim nic neměl, prozářilo jeho den. Snažil se všechny ty nápady poslouchat a ty nejlepší si poznamenával, aby s nimi mohl pracovat.
„Dobře, paráda… teď probereme, jak to dostaneme do kampaně,“ řekl Tom a snažil se diskutovat dál, ale Jane se zadívala směrem ke dveřím a naklonila se blíž k Tomovi.
„Je tu pan Bellini,“ řekla a kývla směrem za jeho záda. „Půjdu se mu věnovat,“ usmála se na něj a Tom přikývl na souhlas. Rychle se napil ze šálku a zamířil k nim. Bellinu mu s úsměvem nabídl ruku, ale Tom se na něj jen podíval.
„Dobrý den, pojďte se mnou,“ řekl jen, a prošel kolem něj směrem ke svojí kanceláři. Bellini se jen ušklíbl a následoval ho.

„Pane Tome, včera jste brzy zmizel,“ řekl s lehkým úsměvem Bellini. Byl si naprosto jistý tím, co bylo důvodem, a rozhodně si to užíval. Tom znovu kolem něj prošel a lehce strčil ramenem do jeho a zavřel dveře svojí kanceláře. Pak se znovu vrátil před toho muže.
„Ano, odešel jsem,“ přikývl na souhlas.
„No… Billa jsem taky neviděl… doufám, že se nic neděje, není nemocný?“ Zeptal se hned se zájmem a Tomovy rysy okamžitě ztvrdly. Zadíval se do jeho očí a měl co dělat, aby se ovládal.
„Bill nemá rád zábavu na povel. Necítil se dobře, tak šel domů,“ vysvětloval mu rychle.
„Hmm… povinné akce,“ zeptal se Toma trochu nechápavě. Ten párkrát přikývl na souhlas.
„Povinné akce, ano,“ znovu pokýval hlavou. „Akce bez jeho vědomí, ty Bill vůbec nemá rád… taky je nemám rád,“ řekl s malým výsměchem v hlase. „Je to můj bývalý přítel, tak ho dobře znám,“ dodal rýpavě a Bellini jen uznale pokýval hlavou.
„No jo… chtěl jsem pro Billa udělat jenom hezké překvapení,“ pokrčil rameny.
„Pane Bellini, mezi příkazem a překvapením je rozdíl,“ povytáhl obočí. „Zkuste se podívat do anglického slovníku,“ dodal další kousavou poznámku.

„Určitě se podívám“ přikývl s úsměvem. „Překvapení nebo… příkaz,“ zasmál se trochu, a pak zvážněl. „Pane Tome, myslím, že je důležité, aby byl pan Bill šťastný. Podle mě je to on, kdo si takové krásné věci zaslouží,“ podíval se na Toma, který se odklonil a udělal kolem stolu malé kolečko, aby se uklidnil a nerozbil mu hubu. Vůbec se mu nelíbilo, co ten muž vyslovil. Rozproudilo to jeho krev a pocuchalo jeho nervy.
„Pane Bellini…“ pomalu se k němu zase otočil. „Respektuji to, co pro Billa děláte, vůbec mi to nevadí, ale ani nezajímá,“ řekl mu rychle. Jenom mi začala vadit ta vaše pozornost,“ znovu se podíval tomu muži do očí.
„A… vy jste se nerozešli?“ Zeptal se ho troch překvapeně a naklonil hlavu do strany.

„Ale ano, rozešli,“ přiznal rychle, i když nerad, „ale nelíbí se mi, když ho obtěžujete před mýma očima,“ vysvětlil mu rychle, i když by mu to nejraději vysvětlil jinak než jen slovně. Bellini se zasmál a znovu se na něj podíval.
„Upřímně… mně se vůbec nezdá, že by mu to nějak vadilo,“ pokrčil lehce rameny. Tom se od něj odklonil a nadechl se. Pomalu si navlhčil rty a znovu se otočil k tomu muži.
„Mně ale ano,“ řekl trochu naštvaněji, než vůbec plánoval.
„Ahaa,“ usmál se trochu. „To ty kulturní rozdíly,“ přikývl lehce na souhlas. „Když se u nás pár rozejde, tak se navzájem sobě už do života neplete, chápete to? Každý si dělá, co uzná za vhodné, a každý si může flirtovat, s kým chce,“ usmál se na něj.
„Jasně, kulturní rozdíly,“ přikývl s malým úsměvem a odklonil od něj hlavu. „Američtí chlapi jsou trochu jiní. Dávejte si pozor na to, co děláte, ano?“ Řekl mu s ledovým klidem, a pak od něj odstoupil. „Teď k naší práci,“ prošel kolem něj a sedl si do svojí židle u stolu. Bellini se pro sebe usmál, a pak se pomalu otočil na Toma, který ho propaloval pohledem.

***

„Bille!!“ Zakřičel rychle a šťastně Jay Jay, když ho sledoval, jak kráčí jistým krokem a s krabicí v ruce. „Ahoj, Bille je dobře, že jsi přišel. Přesně tohle je profesionální přístup,“ lehce do něj šťouchl. Všichni se po něm dívali a nikdo se neodvážil říct ani slovo. Bill se po všech díval a cítil se poněkud nepříjemně. Otočil se k Jay Jayovi a usmál se.
„Jistě, přišel jsem všem zavřít pusu svojí profesionalitou,“ řekl nahlas, aby ho všichni slyšeli.
„Ano, to je super,“ přikývl hned na souhlas. „Mimochodem… kdybych byl na tvém místě, zachoval bych se stejně,“ řekl hned hrdě. Bill se zadíval směrem k Tomově kanceláři, odkud zrovna vycházel Bellini v závěsu s Tomem.
„Tak teď mě sleduj,“ usmál se sebejistě a vyrazil Bellinimu naproti. Samozřejmě to hned upoutalo pozornost všech. Rychle se dostal až před něj.
„Bille, jak se máte?“ Zeptal se hned rozzářeně.
„Dobře,“ přikývl rychle a pomalu otočil hlavu na Toma, který se opíral o malý pultík zaujatý tím, co se bude dít. Ta situace ho opravdu zajímala a možná chtěl pohlídat, aby náhodou Belliniho nenapadla nějaká hloupost. Byl připravený zasáhnout a bránit ho.

„Dělal jsem si starosti, když jste včera odešel. Děje se něco?“ Zeptal se ho rychle a sledoval jeho odhodlaný výraz.
„Pane Bellini, ano, děje,“ přikývl hned na souhlas. Bellini se podíval na krabici v jeho rukách a nakrčil obočí.
„Co je to?“ Lehce pohodil krabici dvěma prsty.
„Váš dárek,“ kývl směrem ke krabici. „Dneska jsem ho chtěl vrátit zpátky, takže prosím,“ podal mu ji. Tom se pomalu od pultu usmál a vážně si užíval tuhle scénu. Bellini si zmateně krabici vzal a položil ji vedle sebe na stůl.
„Bille… no, ale proč?“ Nechápal tuhle situace a podíval se kolem sebe na všechny ty zvědavé oči.
„Pane Bellini, nemám ani trochu rád povinné akce,“ vysvětlil mu rychle a Tomův úsměv se rozšířil. Spokojeně si pro sebe pokýval hlavou.
„Pan Tom mi už řekl to samé,“ přikývl na souhlas a Bill se po Tomovi hned podíval. Sledoval ho, jak se tam opírá a jak se spokojeně usmívá. „Říkal, že nemáte rád zábavu na rozkaz,“ pousmál se.

„Tak to řekl?“ Ušklíbl se trochu a nechápal, proč se do toho Tom plete.
„Jistě,“ přikývl rychle na souhlas. „No ovšem, že vás zná mnohem déle než já. Ale buďte si jistý, že až vás více poznám, dám si na takovéto věci pozor. To se nebojte,“ usmál se na černovláska.
„To se vůbec nebojím,“ zakroutil rázně hlavou a díval se na něj. „Ale spíše byste se měl bát vy. Bylo by pro vás lepší, kdybyste něco takového nezkoušel,“ řekl mu rázně a lidi kolem překvapeně zamrkali.
„Jasně, jak jsem řekl… až se navzájem více poznáme… tak,“ nestihl dokončit větu, protože mu do toho znovu Bill skočil.
„My se dostatečně poznáme jenom, co se bude týkat naší práce,“ řekl mu znovu tvrdě a Tom se znovu po sebe zasmál. Tenhle Bill se mu líbil. Rozhodně si dokonale užíval potupu Belliniho, a kdyby mohl, snad by si k tomuhle divadlu udělal i popcorn. „A tohle… už mi víckrát nedělejte,“ varoval ho.
„Jasně, určitě,“ souhlasil překvapeně Bellini. Tohle nečekal. Všichni se na ně dívali a on se cítil opravdu poníženě. „Ovšem… pokud se vás to nějak dotklo, tak se omlouvám. Doufám, že to neovlivní naše pracovní vztahy, protože budeme spolupracovat na tom parfému. No… přeci jste mi to už jednou slíbil,“ zadíval se na něj.
„Pokud se ke mně budete chovat profesionálně a respektovat mě, tak své slovo dodržím,“ přikývl na souhlas.
„No jistě… samozřejmě,“ přikývl Bellini nevýrazně. Tomovi tohle stačilo. Spokojeně se usmál a zamířil zpátky do svojí kanceláře. „No… tak se mějte dobře, na shledanou,“ řekl rychle a zamířil i s krabicí v ruce pryč.

„Bille, byl jsi skvělej!“ Zaradoval se Jay Jay. „Velmi profesionální,“ zasmál se.
„Pracovní život vyžaduje profesionalitu, tak jsem se tak choval. Kéž by všichni byli takoví profíci, jako jsme my dva, že?“ Řekl velice hlasitě a podíval se kolem sebe po všech okolo. Pak se ale znovu otočil k Jay Jayovi. „Ale ještě jednou se musím zachovat jako profesionál,“ povzdechl si.
„O co jde?“ Zeptal se nechápavě a zadíval se na něj.
„Musím dát výpověď, oficiální formou,“ povzdechl si tiše a zamířil pryč.
„Výpověď? Chceš dát výpověď?“ Zadíval se za ním a našpulil lehce rty. Bill rychle zamířil ke stolu Nancy, který byl nejblíž. Hledal nějaký čistý papír, aby tu výpověď mohl napsat. Prohledal stůl, a nakonec nakoukl i do šuplíků, když v tom posledním našel něco, co by nikdy nečekal. Zmateně zamrkal a sáhl po těch papírech. Byla to smlouva o partnerství, o které si myslel, že ji někde ztratil. Bill na ty papíry nevěřícně zíral a došlo mu, že to celé udělala Nancy. Nechápal, proč mu tohle udělala. Ztěžka se nadechl a oči se mu zaplnily slzami. Nejen zklamáním, ale i vztekem. Vytrhl ho z myšlenek až hlas Nancy, která došla ke svému stolu.

„Bille, co tady děláš?“ Zeptala se ho s úsměvem. Ale úsměv jí hned zamrzl na rtech, když viděla, co Bill drží v rukách.
„Co dělá tahle smlouva u tebe?“ Zeptal se jí naprosto šokovaně a snažil se to nějak celé pochopit.
„Bille… to ti můžu vysvětlit,“ řekla rychle a snažila se ho uklidnit.
„Proč je to tady?!“ Zamával těmi papíry v ruce a začínal ho ovládat hněv.
„Bille všechno ti vysvětlím… není to, jak si myslíš,“ řekla rychle a přešla k němu.
„Nancy, co není, jak si myslím?“ Vykřikl a naštvaně se jí zahleděl do očí.
„Mluvila jsem s panem Andreasem… probrala jsem to s ním,“ řekla rychle a Bill se nevěřícně zasmál.
„Andreas…. Tak pan Andreas, ano?“ Zeptal se jí ironicky a pokýval hlavou na souhlas. „Není nic, co bys neudělala, aby si tě všiml,“ vztekle vyhrkl a střel si rychle slzy, které se vydraly z jeho očí.
„Mluvila jsem s panem Andreasem… půjde za panem Tomem a řekne mu to,“ rychle přikývla, aby ho uklidnila.
„Nenamáhej se mi to vysvětlovat,“ tiše vzlykl. „Pochopil jsem, co jsem měl,“ dodal tiše a popotáhl.
„Bille,“ pokusila se ještě něco vysvětlit.
„Chtěl to pan Andreas a ty jsi mi ukradla tyhle dokumenty, že jo?“ Zeptal se jí hořce a zakroutil hlavou.
„To ne, já… já…“ nevěděla, co najednou má říct.
„Ale já tyhle papíry, už nepotřebuju,“ zakroutil hlavou a hodil je zpátky na její stůl.
„Bille,“ chtěla ho znovu zastavit.
„Dělejte si ty své lži a podvody sami!“ Zakřičel na ni a se slzami se rozběhl od ní pryč.

autor: Lauinka
betaread: Janule :o)