autor: Lauinka
Bylo toho na něj moc. Nedokázal pochopit, proč si s ním každý hraje a jen ho využívá. Uvědomil si, že mu ty papíry musela ukrást ten večer v kavárně. Bral ji jako kamarádku a ona na něj udělala takový podraz. Ptal se sám sebe, proč zrovna on. Opravdu byl tak špatný člověk? Nebo nějakým záhadným způsobem k takovým falešným lžím vybízel? Rychle si otřel rty a na prázdný papír napsal svoji výpověď. Už tady nechtěl být ani vteřinu.
Zamířil k Tomově kanceláři a na chvíli se zarazil. Sledoval Toma, jak pracuje na svém počítači. Nadechl se a zaklepal. Tom hned zvedl hlavu a zadíval se na něj. Okamžitě odstrčil počítač stranou a sledoval černovláska, který se pomalu přiblížil k jeho stolu. Beze slova před něj položil přeložený list papíru.
Tom k němu sklopil pohled, a pak se znovu zadíval na černovláska. „Co to je?“
„Moje výpověď,“ odpověděl tiše a sklopil oči, aby nemusel čelit jeho pohledu.
„Co to děláš? Jaká výpověď?“ Zeptal se tiše a papír zase odstrčil.
„Včera jsem se vám to snažil říct… a aby to bylo profesionálnější, podávám svou výpověď i v písemné formě.“ Tom se pomalu zvedl a tiše vydechl. Přiblížil se k Billovi a dál se na něj díval. Černovlásek se nehnul ani o milimetr a díval se jen do desky jeho stolu. Tom se na něj podíval a vzal papír ze stolu, rychle ho přelétl očima a znovu se na černovláska podíval.
„Jsi rozhodnutý?“ Zeptal se ho a sledoval jeho oči, než se znovu začetl do papíru. Bill zvedl hlavu a sledoval Toma. Nečekal, že to bude tak příšerné těžké, ale nakonec přikývl na souhlas.
„Ano, jsem,“ řekl rozhodně. Tom k němu znovu zvedl oči a prohlédl si jeho tvář. Bill působil smutně a strnule a je mu to lámalo srdce.
„Odcházíš… je to tak?“ Zeptal se, aby si to jen potvrdil, a dál si ho prohlížel. Bill rychle přikývl na souhlas a pomalu zabodl svoje oči do jeho.
„Odcházím,“ potvrdil a otočil se, aby zamířil ke dveřím. Tom se za ním zadíval a zakroutil si pro sebe hlavou.
„A proč?“ Zeptal se rychle, abych ho zastavil. Bill se zastavil a pomalu se otočil.
„Protož nemůžu pracovat se šéfem, který mi nerozumí, neposlouchá mě a nedovolí mi sebe samého obhájit,“ řekl rychle a znovu se vrátil přímo před něj. Tom od něj odklonil tvář a snažil se přemýšlet. Pak se k němu znovu otočil.
„Bille… mně se to ale moc nezdá, že… by ses chtěl nějak obhajovat. Upřímně nechápu, o čem to tady mluvíš,“ pokrčil lehce rameny a znovu se na něj zadíval.
„Nechápeš… a ani nepochopíš,“ zašeptal se slzami v očích.
„Pochopil jsem, co jsem měl,“ naklonil hlavu na stranu a podíval se do jeho očí. Bill mu chvíli pohled oplácel, a pak sklonil hlavu. „Na shledanou,“ řekl tiše. Naposledy se koukl do jeho očí a doslova vyběhl z jeho kanceláře. Tom tiše vydechl a přemýšlel, jestli neudělal chybu, že ho nechal jít. Ale potom všem… nebyla cesta zpátky.
***
Nancy smutně seděla u stolu a přemýšlela. Věděla, že udělala chybu a bylo jí to opravdu líto. Bill byl strašně hodný a měla ho ráda. Chvilku přemýšlela, co má dělat. Prohlížela si papíry ve své ruce. Nakonec se rozhodla, že je jen jediná správná cesta, jak ulevit svému svědomí. Možná bylo pozdě, ale lepší pozdě než nikdy. Vzala papíry a jistým krokem zamířila ke kanceláři Toma.
„Pane Tome,“ promluvila jistě a sledovala ho, jak sedí ve své židli a ztraceně zírá do papíru v ruce. Domyslela si, že to nejspíše bude výpověď Billa a pocítila silné píchnutí u srdce.
„Nancy, teď nemůžu,“ rychle po ní střelil pohledem, ale znovu se hned zadíval do papíru. Nancy se ale nenechala odradit. Musela mu to říct a ukázat. Už nebyla cesta zpátky. I přes odmítnutí zavřela dveře jeho kanceláře a zamířila k jeho stolu.
„Něco vám musím dát,“ položila papíry na stůl a praštila do nich rukou. „Bill za vámi minule zašel, přinesl vám složku, ale nic v ní nebylo. Ale měly v ní být tyhle dokumenty,“ zadívala se na něj. Tom se přisunul blíže k ní a přikývl na souhlas. „Já… našla jsem, vypadly mu v kavárně, ale… dala jsem mu je pozdě,“ vydechla tiše a sledovala Toma, který se do papírů hned začetl. Nancy si povzdechla a jen ho sledovala.
„Takže byli od začátku společníci,“ řekl nevýrazně Tom.
„Bill chtěl, abyste to věděl, ale… složka se k vám nedostala, a když jste ho nevyslechl,“ povzdechla si tiše a sledovala ho. Tom vystřeli ze židle a s papíry v ruce kolem ní prošel.
„Tak to ne… ještě se mi omlouvá,“ zakroutil hlavou, než doslova vyběhl ze svojí kanceláře.
***
„Od rána řešíme to samé, já prostě odcházím,“ řekl rázně Andreas a vběhl do ložnice, aby si pobalil věci.
„Andy, neblázni,“ pokusila se ho zastavit Mia. „Teď se chováš jako dítě. Všechno to vyřešíme jako vždycky, když to probereme,“ snažila se mu domluvit, zatímco Andreas házel jednotlivé kousky oblečení do tašky.
„Mio, o čem chceš zase mluvit?“ Vztekle hodil kousek oblečení do tašky a otočil se k ní čelem. „Chceš mluvit o našich lžích, chceš se bavit o tom, co všechno jsme dělali mému bráchovi?!“ Zakřičel na ni vytočeně.
„No dobře, ale všechno není tak špatné. No… pár škod jsme mohli způsobit, ale nakonec zůstaneme jako vždycky plní sil a tohle spolu zvládneme,“ snažila se ho uchlácholit. Andreas pomalu zvedl hlavu a zadíval se jí do očí.
„Ale ty škody, o kterých mluvíš, jsou lidi. Lidi, kteří mají city,“ zasyčel jí do obličeje a zakroutil hlavou, aby hodil další oblečení do tašky. „Je konec… už je prostě konec!“ Zakřičel naštvaně.
„Andy,“ pokusila si ho zastavit a obejmout. Ale on její ruce odstrčil.
„Jdi pryč,“ vydchl znechuceně a proběhl kolem ní. „Nech mě být.“
„Andy… počkej,“ chytla ho u dveří za ruku a otočila k sobě. „Dal bys nám poslední šanci? Nám dvěma,“ omotala mu ruce kolem krku a zadívala se do jeho očí.
„Mio, je konec, ale definitivní,“ řekl jí ledově a otevřel dveře. Rychle vyběhl ven, ale uviděl, jak jeho bratr míří přímo k nim.
„Andreasi!“ Zakřičel a zvedl ruku do vzduchu. Blonďák si hned všiml nějakých papírů a pochopil, o co jde. Blonďák zamrzl na místě a jen na něj zíral. „Co to je, hm?“ Zamával mu papíry přímo před obličejem. „Co to je za smlouvu?“ Chytil ho za klopy saka a přirazil ke zdi. „Píše se tam, že jste s Miou společníci, co to má znamenat?!“ Zakřičel znovu, aniž by se dokázal ovládat.
„Já ti to vysvětlím,“ řekl rychle. Mia vyděšeně vykulila oči a přemýšlela, co může udělat.
„Tome,“ pokusila se získat jeho pozornost.
„Ty mlč!“ Zakřičel na ni a rychle se po ní podíval, než se znovu pohledem vrátil k bratrovi, kterého držel natisknutého na zdi. „Co mně jako vysvětlíš? Co bys mi vysvětloval?“ Zalomcoval s ním párkrát, než ho raději pustil a udělal krok vzad. „Povíš mi, jak jsi mě zradil?! Co teď bude se mnou?! Nebo mi snad vysvětlíš, jak jsi zradil tátu?! Tak co mi chceš vysvětlit?! Nebo to, jak tě tvoje ctižádost přinutila spolupracovat s takovou nemocnou ubožačkou?!“ Naštvaně chrlil jedno za druhým a ukazoval přitom prstem na Miu, která na něj jen šokovaně hleděla. „Nebo to, co všechno jste společně za našimi zády prováděli, co?! Co teď budeš vysvětlovat?! Řekneš mi, jak jste si pohrávali s životy nevinných lidí?! Co jako chceš vysvětlovat?“ Křičel na něj dál hystericky a sotva popadal dech.
„Brácho, tak počkej,“ řekl a jeho oči se zaleskly slzami.
„Andreasi dost!“ Umlčel ho okamžitě. „Pojď sem, jo? Dost… stačí,“ přikývl a přiblížil se k němu. Naklonil se k jeho uchu a nadechl se. „Já už teď nemám žádného bráchu,“ řekl mu tiše, aby to slyšel jen on. Pak se od něj odklonil a rukou mu přitiskl ty papíry na hruď. Andreas se na padající papíry podíval, a když Tom zamířil ke svému autu, rozběhl se za ním.
„Brácho, vyslechni mě… brácho… počkej!“
Tom ho znovu popadl za klopy a měl touhu ho udeřit, ale když viděl Miu, jak na ně hledí, ovládl se. Rychle do bratra strčil a podval se na něj. „Už tě nikdy nechci vidět,“ procedil skrze zatnuté zuby, rychle naskočil do auta a odjel.
***
Bill si četl knihu a snažil se nemyslet na to všechno, co se stalo. Cítil se tak podvedený a oklamaný. Byl unavený ze všech těch lží. Když se jeho telefon rozezněl, jen si povzdechl. Byla to Nancy. Nechtěl s ní mluvit, ale nakonec telefon zvedl.
„Ahoj Bille, prosím tě poslouchej mě,“ vydechla rychle do telefonu. „Moc se ti omlouvám, Bille. Moc mě mrzí, že jsem uvěřila panu Andreasovi. Já nevím… možná proto, že se mi tak dlouho líbil nebo… že mě nenapadlo, že by něco takového mohl udělat. Myslela jsem si, že… když mu ty dokumenty dám, nic se nestane,“ povzdechla si smutně do telefonu.
„Já taky věřil, že všechno bude, jak má být. A jak jsem dopadl?“ Zeptal se jí se slzami v očích.
„Řekla jsem to panu Tomovi. Dala jsem mu ty dokumenty. Možná bys mi proto mohl alespoň trošičku odpustit,“ vydechla do telefonu znovu. Bill chvilku přemýšlel a zamrkal slzy.
„Já… promiň, ale musím končit. Potřebuju jít trochu na vzduch,“ řekl jí rychle, aniž by odpověděl na její otázku.
„Dobře… tak jdi,“ souhlasila a hovor ukončila.
***
Andreas seděl zdrceně u Mii na zahradě. Měl slzy v očích a snažil se vymyslet, co udělat dál. V ruce svíral ty zpropadené papíry a v tu chvíli se opravdu nenáviděl.
Mia spokojeně nalila do dvou panáků trochu whisky a zamířila na zahradu za Andreasem. V podstatě se jí tohle hodilo. Samozřejmě to nemohla teď říct nahlas, ale Andy neměl kam jít. To znamenalo jedno… že zůstane, a to pro začátek stačilo.
„Příliš jsi Nancy věřil. Ale šla a při první příležitosti všechno Tomovi řekla,“ pokrčila rameny a postavila před blonďáka skleničku. „Říkali jsme si, že nás zachrání, ale potopila nás.“
„Já nevím… pochopím, že mi to nechtěla dát, ale to, že šla za Tomem…“ nechápavě zavrtěl hlavou. Mia si klekla u židle, na které seděl, a chytla ho za rameno.
„No tak vidíš… nemáme kromě sebe už nikoho jiného,“ položila si na jeho rameno hlavu a usmála se. „Jsme jen ty a já. Můžu věřit už jenom tobě. Ty taky věř jenom mně.“ Zašeptala mu spokojeně do ucha a Andreas k ní rychle otočil hlavu. Chvíli se na ni díval, než se znovu otočil zpátky, popadl sklenku a rychle v ní smočil rty.
***
Bill zamířil na útesy. Bylo už docela pozdě, a tak věděl, že tam nikdo nebude. Sedl si na kameny a jeden z nich pohladil rukou. Zavřel oči a vzpomínal, jak přesně na něm seděl Tom, když tu byli spolu, a rozplakal se. Nechal své hořké slzy bolesti, zklamání a ztracené lásky stékat po svých tvářích. Dokázal myslet jen na něj. Na to, jak krásné to mezi nimi mohlo být. Nechápal, kde se stala chyba. Proč se muselo všechno takhle pokazit. Nerozuměl tomu, proč si vzali za oběť do špinavých her zrovna jeho. Prožíval ty nejkrásnější pocity ve svém životě, a najednou bylo všechno pryč. Sledoval hladinu moře, které lehce naráželo do skal pod ním. Rychle si rukou otřel tváře a snažil se zklidnit. Nechtěl na to všechno myslet. Dnešním dnem to všechno ukončil a musel začít zase od začátku. Bylo tak těžké se vzdát Toma. Byla to ta nejtěžší věc v jeho životě. Zničeně zvedl hlavu k nebi a sledoval hvězdy. Když spatřil souhvězdí Orion, rozplakal se znovu. Vzpomínal na ten pocit bezpečí, který cítil v Tomově náruči. Jak ho pevně objímal. Znovu zavzlykal a objal své tělo rukama, jako by to mělo nahradit Tomovu náruč. Zakroutil hlavou a pomalu zavřel oči. V té chvíli se před jeho očima objevil Tomův úsměv a jeho hřejivé oči. Pomalu je otevřel a doufal, že je uvidí i opravdu, ale před ním bylo jen temné moře.
Pomalu si ruku položil na srdce a snažil se zmírnit tu bolest, která ho svírala. Věděl, že takhle to bude napořád. Už nikdy nikoho nebude milovat jako Toma. Už nikdo nikomu nedovolí dostat se tak hluboko, jako byl právě on. Položil si tvář na kolena a naslouchal zvukům, které ho obklopovaly. Vítr, který mu našeptával tichá slovíčka útěchy. Šplouchání vln kolébajících ho v jeho smutku a bolesti. Na chvíli se zapřel rukama o kámen za sebou a nastavil obličej k pohlazení. Dovolil tomu něžnému vánku, aby osušil jeho slzy. Avšak objevovaly se další a další a on to nedokázal zastavit.
Kdyby jen tušil, že tu není sám. Že tu je někdo, kdo by jeho slzy osušil. Kdo by ho pevně sevřel v náruči a už nikdy nepustil. Kdyby jen věděl, že je tu někdo se stejně rychle bijícím srdcem a prázdnotou uvnitř. Kdyby jen věděl, že ty hřejivé oči ho propalovaly pohledem a snažily se říct tolik nevyřčených vět a slov. Že je tu někdo, kdo hledá stejnou útěchu jako on.
Tom tiše vydechl, když ho sledoval, jak sedí na jejich místě a pláče. Všechno v něm se bolestivě sevřelo. Jeho srdce krvácelo a s každou další jeho slzou víc a víc. Přesto nedokázal jít za ním. Potom všem, co se stalo, bylo všechno pryč. Už to nebyl ten stejný Tom… už to nebyl ani ten samý Bill, do kterého se zamiloval. Seděl tam někdo, kdo mu byl povědomý, přesto ho nedokázal s určitostí poznat. Tolik lží již bylo vyřčeno.
Pomalu sklopil hlavu a vzpomínal. Vzpomínal na to krásné, co spolu prožili. Proč jen to bylo tak příliš krátké? Proč jen vše bylo opředeno pavučinou lží? Přivřel oči a nechal stéct jednu zbloudilou slzu po své tváři. Znovu zvedl hlavu a dvěma prsty další slzy ze svých očí setřel. Nedokázal odtrhnout pohled od černovláska. Jeho bolest byla téměř hmatatelná. Uvědomoval si, že určitá část je jeho vinou. Že i on mu způsobil bolest svým podezřením, že s Fabiem tvoří pár. Taky tím, jak mu ukřivdil s prázdnými složkami. Ale jak měl mezi lží najít zrnko pravdy?
Bill pomalu otevřel oči a na vteřinu ztuhl na místě, když jeho srdce zrychlilo údery. Přesně tak, jako když byl Tom poblíž. Zadíval se zmateně před sebe a snažil se rozeznat jednotlivé zvuky. Na chvíli zaslechl další silně bijící srdce a přísahal by, že cítí tu podmanivou vůni, když však otočil hlavu, nikdo tam nebyl.
***
Byl si tím jistější než čímkoliv jiným na světě. Po té probdělé noci, kdy nad vším tím Tom přemýšlel, že Nicolas měl tehdy pravdu. Pokud to tak půjde dál, nezbyde mu nikdo. Byl to paradox… on byl se samotou spokojený. On si ji vybral, ale přesto se najednou všechno změnilo. Už nechtěl být sám, byl ochotný do svého života někoho pustit. Někoho, s kým chtěl všechno sdílet. A ač věděl, že je pryč, rozhodl se, že je možná na čase, aby bojoval tentokrát on.
Chvíli seděl ve svém autě a přemýšlel, jestli je to opravdu to, co chce. Nakonec se musel pro sebe usmát. Rozhodně to bylo to jediné, co v tu chvíli chtěl. Jistým krokem vystoupil z auta a zamířil ke krámku. Skleněnou výlohou sledoval černovláska, který zrovna doplňoval nějaké zboží do regálu. Usmál se a sám sobě nadával, proč za ním včera nešel.
Musel se tiše zasmát, když Billovi popadaly nějaké věci na zem a zakroutil si pro sebe hlavou. Přesně pro tohle ho miloval. Samozřejmě po tom všem měl ještě nějaký jistý blok a nedokázal mu to všechno jako mávnutím proutku prominout, ale rozhodl se, že mu dá ještě šanci, jak to napravit. Že dá šanci sám sobě, jak se naučit odpustit. Pokud ne jemu, tak nikomu v životě.
Pomalu vešel dovnitř a odkašlal si, aby na sebe upozornil, jelikož černovlásek k němu stál zády. Sledoval ho, jak se zasekl v půli pohybu a pomalu se k němu otáčí. Tom lehce naklonil hlavu na stranu a ukázal mu papír, který držel v ruce.
„Co to je?“ Zeptal se ho černovlásek a zadíval se na pult, kam Tom papír položil.
„Tvoje výpověď,“ poklepla na ni Tom prsty.
„To vidím, že je to výpověď. Ale proč jste mi ji sem přinesl?“ Zeptal se ho nechápavě a podíval se do jeho očí.
„Nooo,“ Tom rychle přemýšlel, co by měl říct. Jestli by měl říct pravdu o tom, že by mu chyběl, ale nakonec to zamítl. „Nemůžeš podat výpověď,“ řekl nakonec.
„Opravdu? A proč ne?“ Dal si ruku v bok a hleděl na něj.
„Nemůžeš podat výpověď, protože…“ zamyslel se a rychle a kousl do rtu. „Protože máš vysokou půjčku a tu musíš zaplatit. Takže… musíš pracovat, abys ji zaplatil.“ Přikývl rychle na souhlas a zasmál se nad tím geniálním nápadem. „Kolikrát ti to mám ještě opakovat, Bille?“
„Nemusíte mi připomínat, že vám dlužím. Já to přeci vím… zaplatím to, ale budu pracovat tady,“ ukázal rukou na obchod a spokojeně se usmál. „Vlastně počkejte, hned vám dám první splátku,“ zaběhl za kasu a otevřel ji. Vysypal na pult nějaké drobné mince.
„Bille, vždyť to jsou jen nějaké drobné,“ zasmál se trochu Tom. „Proboha… co to je?“ Zakroutil nechápavě hlavou. V tom ale přišel zákazník a žádal si nějaké uzeniny. Než Bill stačil zareagovat, obsloužil ho Tom. Místo, aby klobásy zabalil do papíru, zabalil je do Billovy výpovědi.
„Tak… tady to máte, mějte se,“ zasmál se Tom a Bill na něj šokovaně hleděl.
„Co jste to udělal?? Vraťte mi to,“ povzdechl si šokovaně a hleděl na Toma. „No tak já si napíšu novou,“ řekl trucovitě. Tom protočil očima a povzdechl si.
„Ale no taaak… neřekl jsem to jasně. Peníze nejsou ten důvod,“ přiznal nakonec. Bill se ušklíbl a pozvedl obočí.
„Peníze nejsou ten důvod, ale můj dluh jste mi připomněl?“ Rozhodně ho v tom chtěl trochu vykoupat, i když ho to zahřálo u srdce, což samozřejmě přiznat nechtěl.
„Peníze nejsou to nejdůležitější,“ mávl rukou Tom. „Něco ti řeknu… máme akci, hodně velkou akci. Musíš přijít a dělat na ní,“ zadíval se na černovláska.
„Opravdu?“ Usmál se na něj černovlásek a Tom přikývl. Najednou jeho úsměv zmizel ze rtů a on si založil ruce na hrudi. „Taky máme velkou akci… Na barely s vodou,“ odpověděl mu naštvaně. A Tom se rozhodl, že se mu pomstí. Když přišel další ze zákazníků, Tom se chopil práce. Bill na něj jen šokovaně hleděl a snažil se ho zastavit. Sem chodili většinou lidé z jejich okolí, kteří ho dobře znali. A to, že tu Tom byl a pomáhal mu, jistě vyvolá vlnu pozdvižení. Něco, co rozhodně nechtěl. Přemýšlel, jak se ho zbavit. Ale nedokázal to. Vlastně někde v hloubi srdce si to opravdu užíval. Bill si nakonec povzdechl a nechal Toma v krámku. Vlastně to byl docela srandovní pohled, a jak čekal, v sousedství se rozkřiklo, jaký fešák to tam je, a všichni se přišli podívat. Tom nakonec sáhl po zástěře, aby zdůraznil své pracovní nasazení, a Bill mu ji se smíchem zavázal.
Vlastně si ten den oba užili, Tom se takhle snažil přesvědčit Billa o tom, že mu opravdu záleží na tom, aby se vrátil. Nechtěl to říkat, protože slova můžou lhát, proto konal. Snažil se mu všemi těmi gesty dát najevo, jak je pro něj důležitý. Kvůli němu měl celé zapatlané ruce od nejrůznějších omáček a kdovíčeho všeho, ale přesto se cítil šťastně. Bill se usmíval a byl to ten nejupřímnější úsměv. V podstatě mu tím chtěl vynahradit ty včerejší slzy prolité pro něj.
„Udělali jsme velký kus práce,“ usmál se na něj Bill a Tom jen přikývl na souhlas. „A musím uznat, že vám to šlo skvěle.“
„Byli jsme dobrý tým,“ přikývl hned, a pak se na něj vážně zadíval a opřel se zadkem o pult. „Poslouchej… něco řeknu a pak půjdu, ano?“
„Ještě něco?“ Zasmál se Bill a Tom přikývl.
„Ne jako učeň, ale… jako tvůj šéf,“ vysvětlil mu rychle. „Naprosto vážně, ano?“
„Vážně,“ zopakoval Bill a pokýval hlavou na souhlas.
„Hned se vrátíš do práce, ano? Máme moc práce a potřebujeme tě. Nechci žádné výmluvy, nebo mi zkrátka budeš muset zaplatit odstupné, Bille,“ pokusil se trochu blafovat, aby mu na to černovlásek kývl.
„Ale néé,“ zatvářil se vážně a povzdechl si. „Vždyť jste mně v agentuře nechtěl,“ pozvedl obočí.
„Měl jsem vztek,“ přiznal rychle Tom.
„A to vás už přešlo?“ Zasmál se Bill a dál se na něj díval. Tomovi se o tom nechtělo moc mluvit a otázce se vyhnul.
„Vrať se k tématu.“
„Dobře, vrátím se,“ přikývl nakonec na souhlas, ale pak se usmál. „Ale mám podmínku.“
„Jakou?“ Zeptal se ho Tom trochu překvapeně.
„Nebudete mi říkat ten druhej,“ pozvedl hned obočí.
„Tak se jako ten druhej nechovej, a je to,“ vysvětlil mu rychle a zadíval se na něj.
„Ještě něco?“ Zeptal se ho černovlásek, aby ho donutil už odejít, jak slíbil. Tom zakroutil nesouhlasně hlavou a usmál se. Bill si všiml jeho špinavých rukou a pořádně si je prohlédl. Usmál se a natáhl se pro vlhčené ubrousky. Pak mu začal ruce rovnou otírat a musel uznat, že mu chybělo dotýkat se ho. Najednou cítil tu energii a i to, jak jeho srdce zrychlilo údery. Neodvažoval se zvednout hlavu a dál si tohle malé gesto užíval.
Tom ho sledoval, jak něžně a téměř láskyplně jeho potřísněné ruce čistil. Jeho jemné a něžné ruce na těch jeho mu ježily chloupky vzadu na krku a nedokázal pochopit, jak tak nepatrný dotek dokáže způsobit tak velké věci.
„Dost jste se tady zašpinil,“ usmál se černovlásek. „A ještě sundáme tohle,“ usmál se znovu, když měl Tom na sobě stále tu modrou zástěru. Natáhl se a rozvázal mu ji. Pak ji pověsil znovu na místo a podíval se na něj.
„Tak já už jdu,“ usmál se Tom a zamířil ke dveřím.
„Pane Tome, ještě něco…,“ usmál se na něj černovlásek a Tom se před ním zastavil. Nechápavě se na něj podíval, když ho Bill vzal za ruku a na chvíli se zadíval do jeho oči. Tom mu pohled oplácel, když se Bill zasmál a strčil mu do otevřené dlaně balík vlhčených ubrousků. „Budou se hodit,“ zasmál se pobaveně. Tom se podíval do své ruky a pak na Billa. Rychle přikývl a raději odešel. Bill ho sledoval výlohou a začal se smát.
autor: Lauinka
betaread: J. :o)
