autor: Lauinka
Vivien s Billem si rozhodli postavit stan. Viv stále pozorovala Toma a jak se kolem něj motá nějaká holka. Podívala se na Billa, který z těch dvou taky nedokázal spustit oči.
„Kdo je ta kamarádka, která stojí vedle tvého kamaráda?“ Pozvedl obočí a Bill se na ni podíval.
„Bambi,“ odpověděl rychle, ale pak se opravil. „Lily… je to kamarádka Toma.“
„Aha… Bambi, jo? A… proč sem přijela?“ Zajímala se hned dál.
„Zavolal jí, pozval… asi má o ni zájem, ale jsme jen kamarádi, takže do toho nemůžu zasahovat. Ale je to hezká holka,“ pokrčil rameny.
„Ale prosím tě… vedle tebe je úplně nezajímavá. Copak se Tom bude dívat na ni, když seš tu ty?“ Pozvedla Viv obočí a usmála se na něj.
„Takhle to vnímáš?“ Zeptal se jí rychle a nedokázal z Lily spustit oči.
„Jo, takhle to vnímám… ona nemá zájem o Toma, můj šestý smysl je silný,“ mrkla na něj a zasmála se. Bill se znovu podíval, a když Tom od ní odešel, vystřídal ho Bellini. Ihned se k těm dvěma přiblížil, jelikož byl zvědavý, o čem si budou povídat. Vivien se plácla do čela a doběhla Billa, který se krčil za horou krabic, aby ho nebylo vidět.
„To teda koukám… dobře se vyznáš v outdoorových sportech, co?“ Složil jí poklonu Bellini a Bill pozvedl obočí.
„No… než jsem se seznámila s Tomem, tak jsem se o to moc nezajímala. Dokonce jsem takové přírodní prostředí neměla moc ráda,“ odpověděla Bellinimu. Bill se zadíval na Vivien a zatnul čelist.
„Zajímá se o Toma,“ zašeptal směrem k ní.
„Tom byl v naší partě velmi populární, musela jsem vymyslet něco, abych se s ním seznámila. Tak jsem šla a nastudovala si knížky o přírodě a vytahovala se s věcmi, které jsem tam nastudovala. Předstírala jsem tábornici, myslel, že léta chodím po horách,“ přiznala rychle Bellinimu, který se zasmál.
„Chytrá holka,“ přikývl.
„Pak jsme se stali kamarády,“ usmála se na něj, zatímco pomalu sestavovala stan.
Bill se otočil znovu na Vivien a povytáhl obočí. „Takže je to podvodnice. Ta holka je lhářka. Takže nemá s tábořením nic společného,“ zamračil se trochu a pomalu se zase vzdálil. Slyšel toho už dost. Vivien a jen zasmála.
„Takže táboření byla jedna velká lež, a přitom se zajímala jen o Toma,“ zamračila se i Viv.
„Viv… vůbec mě nedráždi. Jsme uprostřed lesa, ještě udělám nějakou blbost,“ protočil očima Bill.
„Říkala, že už to bylo kdysi dávno… proto to můj šestý smysl necítil,“ pozvedla obočí a pokračovala ve skládání stanu.
Bill s Vivien byli snad jediní, kdo se stavěním stanu tápali. Tom se náramně bavil a s Lily odešli bokem, aby si mohli dát trochu kávy. Bill byl upřímně naštvaný, že se mu nevěnuje, a že mu nenabídl ani pomoc, ale přeci jen se tu našel někdo, kdo svoji gentlemanskou pomoc nabídl.
Bellini je pozoroval, jak s tím bojují, a náramně se bavil. Nakonec přišel trochu blíž, a když uviděl Billa, ležícího pod stanem, kterým ho Vivien neplánovaně přikryla, opravdu nahlas se zasmál.
„Bille… Bille, co to děláte?“ zeptal se a dal si ruce v bok. Billova hlava vykoukla zpod stanu a černovlásek mu věnoval zářivý úsměv.
„Máme to skoro hotové, už chybí jenom málo, pane Bellini,“ zasmál a vysoukal se ven.
„Nepotřebujete pomoct?“ Nabídl jim rychle s povzdechem.
„Ano… popravdě myslím, že rozhodně ano,“ usmál se. Vivien ty dva sledovala s pozvednutým obočím, a nakonec se vzdálila s tím, že na to nemá nervy. Bill jí věnoval naštvaný úsměv, ale Bellini byl vlastně rád.
„Nejdříve tam navlékneme tuhle tyč, ano?“ Oznámil Billovi a pomalu se k němu přiblížil. Černovlásek přikývl a dělal, co mu ten muž řekl. Jejich ruce se setkaly a jejich těla o sebe otřela. Bill se cítil trochu nesvůj, když byl Bellini takhle blízko. Rozhodně nemohl říct, že by nebyl pohledný, protože vlastně byl. A co mohl takhle od pohledu soudit, jeho tělo nebylo k zahození. Byl to sebevědomý muž a nějakým způsobem Billovi imponoval.
Ale byl tu Tom, který byl hluboko v jeho srdci i přes to všechno, co se stalo. Nedokázal si představit, že by mohl být s jiným mužem. Na druhou stranu trochu podráždit Toma nebyl špatný nápad. Moc dobře pochopil, že ti dva si úplně nesedli. Jen nevěděl, jestli to bylo kvůli němu, nebo prostě z jiného hlediska. Chtěl být trochu namyšlený, a tak si namlouval, že on je tím důvodem. Že Tom prostě jen žárlí, než aby s tím mužem dokázal jednat normálně.
„Chytněte to tady, ano?“ Ozval se hlas za jeho zády a Bill zmateně naklonil hlavu. Zamyslel se tak moc, že snad chvíli nevnímal. Rychle přikývl na souhlas a Bellini se hrudí přitiskl více k jeho zádům, aby dosáhl na tu tyč. Bill zmateně zamrkal, když ucítil jeho tělo na svém, ale nehnul se ani o milimetr. Nasucho polkl a lehce natočil hlavu do strany, aby viděl, co Fabio dělá. Ucítil jeho ruku, jak se natáhl po konstrukci někde u jeho boku a zmateně pootevřel rty. Fabio se lehce usmál a druhou rukou se natáhl někam nad jeho hlavu. Jejich těla se přiblížila ještě víc a Bill přivřel oči.
Belliniho parfém mu na chvíli otupil smysly a přišlo mu, že ho oklamal. Jeho pocity, jeho údery srdce snad i mozek. Nechával se unášet tím zvláštním pocitem, který nevěděl, jak si vyložit, než mu došlo, co se děje. Rychle otevřel oči a odkašlal si.
„Myslím, že už to je hotové,“ přikývl rychle, když viděl, jak Bellini otáčí stan, který stojí, a vymanil se z jeho blízkost. Nervózně si odkašlal a usmál se. „Děkuju,“ zašeptal tiše.
„Za nic… kdyby cokoliv, jsem tady a rád vám s čímkoliv pomůžu,“ usmál se na něj a Bill jasně vycítil dvojsmysl z té věty. Ale jen přikývl na souhlas a nechal Fabia, aby se vzdálil.
***
Mia nakonec přemluvila Andrease, který souhlasil, že pojede do kempu a oznámí novinky bratrovi. A přesně to byla chvíle, které musel využít. Zamířila rovnou agentury. Potřebovala mít přehled, co se tam děje, a na jakých kampaních pracují. Potřebovala znát veškeré detaily. Sebejistě zamířila rovnou chodbou, když se za ní rozběhl hlídač.
„Paní Mio… paní Mio,“ rychle ji doběhl, když se zastavila a pomalu se s úsměvem otočila k tomu muži.
„Dobrý den,“ pozdravila ho mile.
„Paní Mio, agentura je zavřená, nikdo tady není,“ oznámil jí rychle.
„Všichni šli kempovat, zapomněla jsem tu složku,“ oznámila mu a chtěla jít dál, ale on ji znovu zastavil.
„Paní Mio, pan Tom říkal, že s firmou už nemáte nic společného. Když tu nikdo není, tak-“ nestačil dokončit větu, když ho rychle přerušila.
„Jak se jmenuješ?“
„Nick,“ odpověděl nechápavě.
„Podívej, Nicku, při práci se někdy partnerství utuží, jindy zase pokazí. To ale neovlivňuje náš vztah s Tomem, rozumíš? Já tam zapomněla složku, vím, kde je. Jenom si ji vezmu, a hned půjdu, jasný?“ Oznámila mu tvrdě a Nick jen hleděl.
„Ale co pan Tom,“ Zeptal se trochu zmateně.
„Pan Tom je v táboře,“ položila mu ruku na rameno. „A jeho telefon nemá signál. Tak už si to nedělejme složitější,“ usmála se na něj mile. „Tak co?“ Naklonila hlavu lehce na stranu. Nick ji sledoval a tiše vydechl, než kývl na souhlas. Mia se usmála a vydala se rovnou ke kancelářím. „Za pět minut jsem venku,“ zavolala na něj ještě.
Mia zamířila rovnu do Tomovy kanceláře a rychle si ji prohlédla. Položil na stůl taštičku, kterou přinesla a z té vytáhla velké těžítko. Položila ho na poličku a nasměrovala na stůl. Byla to malá kamera, protože nikomu nemohla věřit. Takhle bude mít všechno jako na dlani, a ještě to nikdo nebude moci svést na ni. Spokojeně se usmála a povytáhla obočí. Poté všechno sbalila a zamířila rovnou pryč z jeho kanceláře a pryč z agentury.
***
„Přátelé, dobrý den. Nás nový produkt je tahle GPSka. Disponuje technologií, která umožňuje hlasové ovládání a přidali jsme do produktu i jednu hru. Použijeme přístroj, a ten, kdo posbírá vlaječky umístěné v lese na cestičkách a dorazí do cíle jako první, vyhraje tenhle závod. Lokace vlaječek jsou zapsány do přístroje. Nepoužijete žádnou jinou mapu. Až budete připraveni, odstartujeme závod,“ vysvětlil jeden z členů Kompass sportu. Všichni se na to hned vrhli, ale Bill postával opodál. Pro něj tyhle hry nebyly a nechtěl se ztratit. Rozhodl se, že raději prozkoumá jiné aktivity. Bellini vycítil příležitost a zamířil za Tomem, který se taky držel dál. Vzal dvoje tyhle hodinky a zamířil rovnou k němu.
„Pane Tome, vy se závodu neúčastníte?“ zeptal se ho Belini překvapeně a sledoval Toma, kterému hned ztvrdly rysy.
„Ne,“ odpověděl stroze.
„A proč?“ Zeptal se ho zvědavě Bellini. „Když se budu účastnit já, tak jste si to raději rozmyslel?“ Popichoval ho s úsměvem.
„Jo, rozmyslel… to by tu musel být nejprve někdo, kdo mi může být soupeřem,“ odpověděl mu tvrdě a podíval se do jeho obličeje.
Bellini se zasmál. „Nepodceňujte mně tolik. Já s vámi můžu soupeřit v čemkoli,“ odpověděl mu a zadíval se hned na Billa. Tom se podíval na Belliniho a potom směrem, kterým se díval, a jeho ruce se sevřely v pěsti. Bellini mu nabídl jedny hodinky, zatímco druhé držel stále v ruce. Tom po nich sáhl a podíval se na něj.
„To uvidíme,“ řekl mu chladně.
Když závod odstartoval, všichni se rozběhli do lesa. Tom věnoval ještě jeden pohled Bellinimu a pak Billovi, než se rozhodl, že tohle musí vyhrát už z principu. Tom byl soutěživý, měl rád nové výzvy a vždycky se jim stavěl čelem. Rád vyhrával, ostatně jako každý, ale uměl snést i prohru a vždy dokázal složit poklonu vítězi. V tomhle případě to bylo ale až moc osobní. Tady nešlo jen o závod. Tady šlo hlavně o Billa a přesně to mu chtěl Bellini naznačit.
Tom vběhl rovnu do lesa a pomocí té navigace sbíral praporky. Modlil se, aby jich našel víc než Bellini. Vlastně to bylo docela snadné. Vlastně to netrvalo moc dlouho. Když hodinky zapípaly a ohlásily konec závodu, vrátil se zpátky na stanoviště. Zahlédl Belliniho, který v rukách nesl nějaké praporky taky. Položil svoje na stůl před muže, který soutěž vyhlásil, a počkal, až Bellini položí svoje.
„Přátelé. prosím o pozornost, vyhrál pan Tom, který v určené lhůtě přinesl šest vlaječek,“ prohlásil ten muž a všichni zatleskali. Bill se zpovzdálí usmál. On vlastně nepochyboval, že by Toma někdo porazil. Chtěl mu pogratulovat, ale to už se k němu přihnala Lily a něco s ním živě řešila, a tak to nechal tak. Chvilku sledoval Belliniho a jeho ne moc nadšený výraz. Vlastně vypadal docela naštvaně a Bill si mohl jen představovat, co bylo tím hlavním důvodem.
Bill zkoušel všechny možné výrobky, ale nic nebylo pro něj. Nějaké kopání s míčem nebo cokoliv takového šlo kolem něj. Seděl na nějaké nafukovací matraci a se zápisníkem v ruce se snažil vymyslet nějaký slogan. Motivace byla veliká. Pracovat na kampani s Tomem, a tím s ním trávit více času, byla ta nejsladší odměna, kterou si mohl představit. A chtěl vyhrát. Ale nedokázal se úplně soustředit, když Tom vběhl mezi ostatní kluky z firmy, aby si s nimi zakopal. Nebylo snad nic, co by neuměl, nebo co by mu nešlo. Obdivně sledoval triky, které s míčem dělal, a přistihl se, jak do sešitu nakreslil pár srdíček.
Raději se sebral a zamířil dál od centra dění. Usmál se, když sledoval Vivien, která si povídala s Jay Jayem, a vlastně musel uznat, že jsou spolu sladcí a hodili by se k sobě. Napsal si nějaké nápady a poznámky. Když se přiblížil večer, přesunul se k ohni, který členové týmu udělali. Užíval si krásný večer a sledoval plameny. Ztraceně se do nich díval a přemýšlel. V hlavě mu zněla konverzace ze včera. Vzpomínal, když své kamarádce řekl, že jsou s Tomem jen kamarádi, a ona mu na to řekla prozatím. Opravdu by se to časem mohlo rozvinout v něco víc? Dokázal by mu Tom odpustit a vpustit ho zpět do svého srdce? Trochu se nad tím usmál, ale když zvedl hlavu, aby pohledem vyhledal Toma, jeho úsměv zamrzl na rtech. Tom seděl s Lily daleko od všech a povídali si. Něčemu se smáli a Lily neustále sahala na Tomovu ruku, kterou měl položenou na stole. Bill se zamračil a naklonil hlavu na stranu. Opravdu si přál vědět, o čem se ti dva tak můžou bavit.
Z přemýšlení ho vyrušil až nějaký hlas za ním. Rychle hlavou zatřepal a podíval se na Fabia, která se u něj objevil.
„Můžu?“ Zeptal se a ukázal na místo vedle černovláska.
„Jistě, pane Fabio,“ usmál se a přikývl na souhlas. Černovlásek se znovu zadíval na ty dva před sebou a Fabio naklonil hlavu na stranu, aby si prohlédl černovláska. Pak se zadíval směrem, kterým se díval, a usmál se.
„Slečna Lily a pan Tom jsou si blízcí, že?“ Zeptal se ho a Bill po něm rychle střelil pohledem. Chvilku si je prohlížel, než pokrčil rameny.
„Nevšiml jsem si,“ řekl ledabyle, aby to nevypadalo, že snad žárlí.
„Nevšiml jste si?“ Zopakoval se smíchem Bellini a jen pokýval hlavou. „Dobrá… pan Tom je úspěšný, je talentovaný a je výjimečný. Takže je jasné, že se kolem něj motá hodně lidí, ale to je normální,“ usmál se na něj a Bill jen neochotně našpulil rty a trochu se ošil. „Copak? Žárlíme?“ Zasmál se trochu a Bill na něj vykulil oči.
„Já?“ Ukázal na sebe prstem a uchechtl se. „Proč bych měl žárlit? Člověk na kamaráda přece nežárlí,“ zakroutil hlavou.
„Ááá, kamarádi,“ usmál se Belini a zadíval se na ty dva, jak se dobře baví. „To je nejtěžší,“ otočil se k černovláskovi a ten mu věnoval pohled.
„A proč?“ Zeptal se trochu nechápavě.
„Protože kamarádství připouští všechny možné situace. Jak pro vás, tak i pro ostatní… kamarády,“ usmál se a něžně odsunul pramen vlasů z jeho obličeje.
Bill ho chvíli sledoval, ale už neodpověděl, nevěděl, co na to říct. Necítil se vůbec dobře, že ho Bellini takhle odhalil a ten vycítil příležitost. „Nedáte si se mnou trochu vína?“ Nabídl mu a Bill chvíli váhal. Nakonec souhlasil. Bellini si odskočil do svého stanu a do dvou plechových hrnků nalil víno. Do toho Billova ještě přimíchal něco na uvolnění. Cítil, že dnešní večer by mohl být výjimečný, že dnešní večer by mohl Billa vyrvat z náruče Toma.
Vrátil se k černovláskovi a podal mu plechový hrnek. Bill se usmál a sáhl po něm. Nechal Belliniho, aby se k němu znovu posadil.
„Děkuji,“ věnoval mu úsměv a Bellini ho chvíli sledoval. V záři ohně byl ještě krásnější než obvykle. Užíval si tu blízkost, a když si všiml, jak se oklepal, sundal svoji bundu a dal mu ji kolem rameny. Černovlásek se usmál a přitáhl si ji více k tělu. „Teď ale bude zima vám,“ podotkl.
„To je v pořádku, Bille… takže… na co si připijeme?“ Zeptal se a Bill pokrčil rameny.
„Třeba na příjemný den v přírodě?“ Zasmál se černovlásek a ťukl svým hrnečkem o jeho. Pak se rychle napil. Zadíval se znovu na Toma s Lily a povzdechl si. Napil se z hrnečku znovu a znovu a vlastně ho během chvilky vypil. Věděl, že víno mu nedělá moc dobře, ale potřeboval trochu otupit smysly, aby se nemusel na ty dva dívat a neustále si zodpovídat otázky, které se mu honily hlavu. Věděl, že by neměl pít tak rychle, protože on a víno nebyly zrovna kamarádi, ale tak nějak se nedokázal hlídat.
Bellini si užíval jeho přítomnost a ruku volně položil za černovláska, aby se opřel a byl mu tak blíž. Bill se nebránil. Usmíval se, když cítil, jak mu najednou bylo po těle teplo a příjemně. Trochu se o Belliniho opřel a ten se spokojeně usmál.
„Jen se takhle trochu opřu, bude vám to vadit?“ Zasmál se tiše Bill a položil mu hlavu na rameno. Bellini mu omotal ruku kolem pasu a více se k němu naklonil. A kdo ví, co všechno by se stalo, kdyby všechny nevyrušilo skřípění brzd auta, které právě přijelo. Všichni se zmateně otočili tím směrem. Bill zvedl hlavu a zadíval se, co se děje.
Když ten muž vystoupil z auta a zamířil blíž, všichni užasle vydechli a začali si šuškat. Byl to Andreas. Nikdo nechápal, co tu dělá, a hlavně… všichni byli zvědaví, jak bude reagovat Tom. Bill rychle střelil pohledem na Toma, až se mu zatočila hlava. Tom si povídal s Lily, když ale uviděl, jak na něj všichni hledí, zmateně nakrčil čelo a zadíval se před sebe. Když spatřil svého bratra, který si sebejistě kráčel směrem k němu, okamžitě vyskočil na nohy. Rychlým jistým krokem zamířil přímo k bratrovi.
„Co ty tady děláš?“ Zavolal na něj už z dálky. Blonďák se usmál a počkal, až Tom dojde až k němu.
„Zdravím tě, brácho,“ spokojeně se usmál. Všichni se zvedli a šli směrem k nim, každý byl totiž zvědavý, jak tohle dopadne
„Andreasi… co tady chceš?“ Zopakoval znovu a zastavil se přímo před ním.
„Promluvíme si stranou,“ řekl klidně blonďák.
„Andreasi… nemám s tebou o čem mluvit,“ zavrčel tiše a Bill se pomalu zvedl, aby mol jít i on blíž.
„Opravdu?“ Zasmál se trochu blonďák. „Ale já mám s tebou o čem mluvit,“ řekl rychle a Tomovy rysy ztvrdly. „Nesu ti zprávu,“ usmál se znovu.
„Nezajímá mě to. Já s tebou nemám o čem mluvit. Nemáme spolu nic společného a ani nikdy nebudeme mít,“ řekl mu tvrdě. Andreas jen tiše pokýval hlavou, než se znovu podíval do jeho očí.
„Naše matka… máme společnou matku,“ připomenul mu a Tom pokrčil rameny.
„Co je s naší matkou? Jak to souvisí?“ Nechápal Tom a dal si ruku v bok.
„Ví, co se mezi námi stalo,“ oznámil mu.
„A co má být?“ Nechápal stále, kam tím míří.
„Ví, co se stalo v agentuře,“ pokračoval s úsměvem.
„A co má být?!“ Zvýšil nevrle hlas a musel se hodně ovládat, aby ho nepraštil.
„Převedla svůj podíl na mě,“ řekl mu spokojeně a díval se mu při tom do očí.
„Co?“ Zeptal se nechápavě Tom a nakrčil čelo.
„Ano,“ přikývl Andreas na souhlas. „Takže mě už nemůžeš vyrazit. Mám minimálně stejný podíl jako ty,“ odpověděl mu klidně.
„Andy, vypadni,“ strčil do něj rukou a odklonil se od něj, aby ho vážně nepraštil a zamířil pryč.
„Ty tomu asi nerozumíš, co? Nemůžeš mě vyrazit! Budu tu, ať se ti to líbí, nebo ne,“ zavolal za ním Andreas. Tom se zastavil v půlce kroku a otočil se zpět na bratra. Pak se k němu pomalu vydal a zle na něj hleděl.
„Aby ses do firmy mohl vrátit, potřebuješ víc než obchodní podíl. Není to tak jednoduché,“ vysvětlil mu klidně. „Vypadni, ať se nestane nějaká nehoda,“ strčil do něj znovu rukou, až Andreas zaklopýtal. Pak znovu zamířil pryč, aby se uklidnil.
„Budeš toho hrozně litovat,“ usmál se lehce blonďák, ale dal se na odchod. Bylo zbytečné tady zůstávat. Řekl bratrovi, co potřeboval, a vlastně kempování ani neměl rád. Rychle nasedl do auta a rovnou zamířil pryč.
Tom vytočeně zamířil ode všech a snažil se dýchat. Lily se okamžitě připojila k němu a Bill se cítil smutný. Nedokázal ty dva dostat z dohledu. Hlava se mu motala a on cítil, jak jsou jeho nohy gumové. Ztěžka si sedl na nějakou ze stoliček a snažil se trochu uvolnit. Ve vteřině u něj byl Bellini a spokojeně se usmíval.
„Jste v pořádku?“ Zeptal se ho hned a Bill lehce přikývl na souhlas.
„Ano… jen se cítím trochu zvláštně,“ usmál se na něj a zadíval se na ty dva kousek od nich. Dokonce si vyslechl i jejich rozhovor.
„Copak to nevidíš, Lily? Čím víc ho nechci vidět, tak…“ vydechl, protože to ani nedokázal dopovědět. „A prý ještě získal podíl mé matky,“ dodal naštvaně a pěstí praštil do nějakého provizorního stolku.
„Tome, uklidni se… zhluboka se nadechni a zkus se uklidnit,“ chytla ho Lily za ramena a dívala se na něj. Tom ztěžka dýchal a Bill nedokázal více vnímat. Jeho hlava se točila a on si připadal trochu mimo. Znovu si opřel hlavu o Billiniho rameno. Přivřel oči a snažil se nějak zklidnit. Když znovu hlavu zvedl, uviděl Toma, jak míří do lesa. Šel sám a vypadal opravdu velmi zamyšleně. Smutně se za ním díval.
„Bille, nedáte si ještě víno?“ Usmál se Bellini a Bill krátce přikývl na souhlas. Fabio se spokojeně usmál a rychle se zvedl na nohy. „Chvilku počkejte, ano? Hned jsem tu,“ zašeptal mu do ucha, než se zvedl a zamířil ke svému stanu. Byl přesvědčen o tom, že dneska se mu podaří Billa získat, a upřímně se nemohl dočkat. Rychle nalil do plechových hrnků, ale když se vrátil na místo, Bill tam už nebyl. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a snažil se ho najít, ale nikdo ho neviděl. Naštvaně praštil rukou do stolu.
Bill potřeboval trochu vyčistit hlavu, ani netušil, co vlastně dělá. Pomalu zamířil směrem k lesu, kde viděl před chvíli mizet Toma. Pomalu šel a opíral se o kmeny stromů. Motala se mu hlava a celkově se cítil divně. Rozhodně to potřeboval nějak rozchodit.
„Nejspíše to bylo asi nějaké zvláštní silné víno,“ zasmál se trochu Bill a chytl se kmene, aby nespadl. „Ale člověk si na to zvykne, nesjpíš,“ zasmál se znovu a udělal dalších pár kroků. „Člověk si takhle zajde sám do lesa a vůbec se nebojí, zvláštní,“ zasmál se znovu. „Jsem prostě odvážný,“ řekl hrdě, když se ale ozval nějaký zvuk, celý ztuhnul a zaposlouchal se.
„Tohle byla liška?“ Pozvedl obočí a zakopl o nějaký pařez. „Kruci…“ zahihňal se tiše. „Liška běží k táboru… přišla sem?“ Pokrčil rameny a zamyslel se. „To je blbost,“ mávl nad tím rukou.
Udělal dalších pár kroků a rozhlížel se kolem sebe, ale kvůli rozostřenému vidění nic neviděl, Když do někoho najednou vrazil zády, hlasitě vykřikl.
„Bille?“ Zeptal se ho nechápavě Tom a nemohl uvěřit svým očím.
„Tome?“ Vyvalil oči Bill a zasmál se.
„Co tady děláš?“ Zeptal se ho zmatený Tom a přiblížil se k černovláskovi, který sotva dokázal stát rovně.
„Já… já se tady… mmm procházím v náručí matky přírody,“ zasmál se tiše a chytl se jeho ruky, aby nespadl.
„Ty jsi pil?“ Nakrčil Tom čelo a postavil se mu čelem. Jednu ruku nechal kolem jeho pasu, aby Bill neupadl, a druhou mu odhrnul nějaké neposední prameny z tváře.
„Jeden hrneček vína, vážně… jen jeden,“ usmál se na něj a snažil se na něj zamířit rozostřený pohled.
„Jen jeden?“ Zasmál se trochu Tom a Bill se zahihňal a zaklonil hlavu. Pak ji zase narovnal a se smíchem se na Toma podíval.
„Jo… a vůbec… co je ti do toho, pane šéf?“ Zasmál se znovu a pokrčil rameny. „Myslím, že ti do toho nic není,“ znovu zavrávoral a Tom ho chytil pevněji. „Proč jsi odešel tak daleko od ostatních s Bambi Lily,“ ušklíbl se trochu a znovu se zahihňal. „To je hezká přezdívka.“ Tom se zasmál nad jeho roztomilostí a jen se na něj díval. Ale Bill rozhodně pokračoval. „Proč jsi ji nechal o samotě? To se sluší?“ Poplácal ho po rameni. „Já jsem vlastně vůbec nepochopil, proč jste se tak dlouho neviděli. Protože si skvěle rozumíte. A mám takový pocit, že to brzy dáte dohromady a sblížíte se,“ vševědoucně se usmál. Tom jen pokýval hlavou a zasmál se.
„Pojď, vrátíme se do tábora,“ zadíval se na černovláska ve svém náručí.
„Opravdu?“ Zasmál se tiše a pokrčil rameny. „Tam je má kamarádka, aby neměla starost. Tak pojďme… vlastně máš pravdu,“ přikývl na souhlas.
„Já myslel, abys šel spát. Pojď, musíš se pořádně vyspat,“ usmál se Tom a odhrnul další prameny z jeho tváře.
„Tome Kaulitzi,“ zvedl jeden prst a zasmál se. „Poslouchej… voda spí, nepřítel spí… nezapomeň,“ zahihňal se a Tom cítil, jak černovláskovo tělo v jeho náruči povolilo. Byl jako hadrová panenka a Tom si nemohl pomoct, ale připadal mu tak sladký.
„Cože? Voda spí, nepřítel spí… jaká voda? Jaký nepřítel?“ Zeptal se se smíchem Tom a díval se do jeho tváře. „Nevím, kolik jsi toho vypil, ale asi dost,“ uznale kývl hlavou.
„Nechápeš to?“ Pozvedl obočí a položil mu ruce na hruď. Lehce ho po ní pohladil a naklonil hlavu na stranu. „Tak já ti to vysvětlím,“ zadíval se do jeho očí a usmál se. Zabodl mu prst do hrudi a usmál se. „Ty jsi můj… to je všechno,“ řekl rychle. Tom na něj zíral neschopen slova a Bill ho rychle chytil za tvář a spojil jejich rty.
Tom byl překvapený tím gestem, ale nebránil se. Nedokázal se bránit, cítil, jak s tím polibkem odchází všechen jeho vnitřní vztek a naplňuje ho příjemný pocit klidu. Přitáhl si Billa více k sobě a něžně líbal jeho rty. Nemohl si pomoct, nedokázal se ovládnout a přestat. Bill si ho u sebe držel a nevypadal, že by ho pustil. V rukách svíral jeho bundu a něžně sál jeho rty.
Tom z něj cítil víno, ale taky jeho vlastní sladkou chuť a jeho mozek úplně vypnul. Byl tu jen on a Bill a nic dalšího neexistovalo. Ten polibek netrval moc dlouho, jelikož se Bill pomalu odtáhl. Zmateně se zadíval do Tomových očí a olízl si rty. Chvíli přemýšlel, jestli se mu to jen nezdálo, ale když zvedl ruku a pohladil Toma po tváři, zjistil, že je to realita.
„Moc se omlouvám. Je mi to moc líto,“ vydechl černovlásek a dál se na něj díval. Tom se zmateně podíval kolem sebe a snažil se získat pevnou půdu pod nohama.
„Bille,“ vydechl a dál sledoval jeho rty.
„Vím, co chceš říct. Jak jsem něco takového mohl udělat, ale já to nechápu. Jak jsem něco takového mohl říct. Mám pocit, že mi do toho vína něco hodil,“ dal si ruku na čelo a na chvíli přivřel oči. „Vůbec mi totiž není dobře. Najednou mi to nějak ujelo,“ omluvně se na něj zadíval.
„Člověk neřekne něco, co by nebylo ukryté uvnitř,“ řekl rychle Tom a sledoval Billa, který se díval střídavě do jeho očí a zase na jeho rty. Bill nevydržel, tiše vydechl a políbil Toma znovu. Držel si ho za tvář u sebe a znovu se natiskl na jeho tělo. Tentokrát byl o něco odvážnější a rovnou jazykem vplul do Tomových úst. Tom se snažil držet krok s jeho, ale najednou Billa nepoznával. Rukama ho hladil po hrudi, a dokonce do něj zatlačil tak silně, že Toma opřel o kmen stromu, aby se na něj mohl znovu vrhnout. Billovy ruce byly přesné a jeho doteky působily tak zkušeně, až si říkal, jestli je to opravdu Bill. Nechal ho si s jeho tělem takhle hrát, ale když Bill sjel až k pásku jeho kalhot, chytil jeho ruce a pomalu ho od sebe odtáhl.
Černovlásek byl zadýchaný a Tom na tom byl dost podobně. Vlastně za normálních okolností by ho i nechal, ale teď byl opilý a možná i více než to. A tohle nebylo správné. Bill kulil oči a snažil se nějak uspořádat vše, co právě udělal. Trochu zavrávoral, ale Tom ho chytil. Pohladil ho po tváři a dal mu malý polibek na rty.
„Vrátíme se,“ usmál se Tom a pohladil ho po tváři znovu.
„Moc se omlouvám,“ zašeptal tiše Bill a cítil se trochu zahanbeně.
„Nic se nestalo,“ usmál se Tom a zamířil i s černovláskem zpátky do tábora.
autor: Lauinka
betaread: J. :o)
