Na křídlech Albatrosa 67.

autor: Lauinka

„Musím říct, paní Mio, že když jsem viděl, že mi voláte, překvapilo mě to. Slyšel jsem, že jste z agentury odešla. Tím pádem mnoho společného už nemáme,“ zakroutil hlavou Bellini a zvědavě se na Miu podíval.
„Pane Bellini, právě naopak, máme mnoho společného,“ usmála se vesele a napila se z hrnečku s kafem. Bellini na ni hleděl a snažil se to celé nějak pochopit.
„Jak to myslíte?“ Zeptal se trochu nechápavě.
„Myslím Toma Kaulitze,“ odložila hrneček. „Pro nás pro oba… jak bych to řekla? Je znepokojující osobou,“ povytáhla obočí a čekala na Belliniho reakci.
„To si myslíte?“ Podíval se na ni a opřel se lokty o stůl.
„A není?“ Usmála se na něj Mia. Ona moc dobře věděla, o čem mluví, a taky, že má pravdu. Klidně tuhle hru s Bellinim hrála, stejně věděla, že nakonec dostane to, co chce. „A vám by se nelíbilo, kdyby Tom Kaulitz zbankrotoval? A co Billův zájem?“ Usmála se spokojeně, když viděla, jak Bellini o jejích slovech přemýšlí.

„Myslíte, že by se o mě Bill zajímal?“ Zvědavě se na ni podíval a povytáhl obočí.
„Pane Bellini, klukům, jako je on, se líbí charismatičtí muži. Teď sice vede agenturu Tom Kaulitz, ale co když podnik zkrachuje? Co když ztratí svůj vliv? Bude potom chtít Bill zůstat po jeho boku?“
„A co je třeba, abychom dosáhli svého cíle?“ Zeptal se jí na rovinu, protože představa by to samozřejmě byla hezká. Bill se mu hodně líbil, a kdyby nakonec zůstal po jeho boku, mohli by spolu dokázat ještě velké věci. A to byl důvod k tomu zničit Toma.
„Pokud Tom Kaulitz získá zakázku Kompass Sport, tak vám určitě vrátí peníze, které jste mu dal, a váš společný projekt skončí,“ vysvětlila mu a Bellini lehce přikývl na souhlas.
„A tím pádem pro mě pan Bill nemusí vymýšlet slogan na ten parfém,“ dořekl její myšlenku.
„Naprosto správně,“ usmála se znovu spokojeně. „Proto když s Billem okamžitě podepíšete smlouvu, tak přestože Tom Kaulitz získá kontrakt, zůstane vám Bill zavázán,“ založila si spokojeně ruce na stůl a opřela si o ně bradu. Bellini o tom chvíli přemýšlel, a pak se na ni podíval a lehce se pousmál.

***

„Dobré ráno,“ zavolal zvesela Bill, když uviděl Jay Jaye.
„Ahoj, Bille,“ řekl trochu nervózně. Bill lehce nakrčil čelo a podíval se na něj.
„Co je Jay Jayi?“ Povytáhl obočí.
„Nechceš se mi s něčím důležitým svěřit?“ Začal na rovinu, a přitom na něj upřeně hleděl.
„Ne,“ zakroutil hlavou a nechápal, o co jde.
„Bille… viděl jsem, jak se s panem Tomem líbá-“ nestihl dokončit, protože Bill mu rukou zakryl ústa a rychle se podíval kolem sebe.
„Mlč, Jay Jayi. Co to říkáš? Co jsi viděl?“ Vykulil oči a tiskl mu ruku k ústům. „Mlč, někdo tě uslyší,“ povzdechl si tiše. „Slib, že budeš mlčet,“ podíval se na něj a Jay Jayi lehce přikývl. Bill mu pomalu sundal ruku z úst, ale bedlivě ho sledoval.
„Kdo koho políbil první?“ Zeptal se rychle Billa.
„Stalo se to omylem,“ pokrčil rameny a zaplul do kuchyňky, ale Jay Jay ho následoval.
„Jak omylem? Copak to jde?“ Zamračil se Jay Jay a sledoval černovláska, jak připravuje čaj.
„Dost! Copak se musíš zabývat tímhle, když měl pan Andreas nehodu a málem umřel?“ Povytáhl rychle obočí a snažil se změnit téma.
„No jo,“ zvážněl najednou. „Život je příliš krátký… a je třeba užít si ho naplno. Zvlášť když je… člověk opravdu zamilovaný.“ Bill se usmál a přikývl na souhlas. V tom se objevil Tom.

„Dobré ráno,“ pozdravil je hned.
„Dobré ráno,“ odpověděl se širokým úsměvem Bill a sledoval ho. Tom zamířil doprostřed placu jako vždy, když chtěl říct nějaké sdělení, a rovnou se ujal slova.
„Přátelé… potkalo nás něco nepříjemného, ale věci se lepší. Andreasův stav je v tuto chvíli dobrý. Je doma a všem vám děkuje za starost,“ usmál se na všechny a všichni zatleskali. „Jak už jsem vám říkal, tuhle kampaň budeme připravovat s tím, kdo vymyslel slogan. Takže koordinátorem této kampaně nebude jako obvykle Jane, ale Bill,“ usmál se a Jane se na Toma šokovaně zadívala. „Souhlasíš, Jane?“ Zeptal se jí ještě Tom.
„A… aha,“ odpověděla rychle a snažila se to nějak vstřebat. S tímhle nepočítala, a teď byla trochu zaskočená. „Jaký souhlas? Daný slib se musí splnit, ne?“ Odpověděla rychle, aby nebylo vidět, že je tím opravdu zaskočená a trochu naštvaná.
„Takže… když už teď všichni všechno víme, zpět do práce,“ tleskl rukama Tom a usmál se na Billa, když kolem něj prošel a zamířil do svojí kanceláře.

***

Když bylo trochu volno, Bill zamířil do kuchyňky, aby si dal čaj. Potřeboval vypnout a uvolnit se. Už teď bylo jasné, že to bude náročné. A nešlo jen o práci, věděl, že to bude náročné hlavně kvůli Tomovi. Musel se držet dál, což bylo skoro nemožné, a Tom jako by snad o jeho vnitřním boji věděl a byl všude, kde se ocitl i černovlásek. S povzdechem sáhl po konvici, ale jeho ruka se dotkla jiné ruky a nemusel ani zvedat oči, aby poznal, čí ruka to je. Cítil jeho tělo těsně za svým a opravdu se mohl hodně snažit, aby se na místě neroztekl. Pomalu zvedl hlavu a díval se do Tomových očí, které zase hleděly do těch jeho. Rychle ruku stáhl a raději sáhl po hrnečcích, aby Tom mohl čaj z konvice nalít. Raději se od něj posunul dál a jen sledoval jeho ruce, které nalévají čaj.
„Ty tak krásně naléváš čaj,“ řekl trochu zasněně a raději od něj odtrhl oči.
„A vypadá to, že jsi ten čaj nevařil ty,“ okomentoval to Tom a znovu se na černovláska podíval.
„Jak jsi to poznal?“ Usmál se trochu Bill a opřel se bokem o stolek.
„Děláváš ho obvykle tmavší,“ zadíval se do hrnku. Pak odložil konvičku a rovnou si hrnek vzal do ruky, aby mohl ochutnat. „Když se ho nedotýkaly tvé ruce, není tak dobrý,“ zhodnotil Tom a sledoval černovláska, jak se rychle napil.
„Čaj?“ Ujistil se a snažil se trochu volnit.
„Ano,“ přikývl Tom. „chybí mu ta vůně,“ naklonil lehce hlavu na stranu Tom a sledoval Billův krk. Ten si toho hned všiml a prohrábl si rukou vlasy.
„Čaji?“ Ujistil se znovu.
„Čaji,“ přikývl Tom. „Chybí mu chuť, co ulpí… na rtech,“ vydechl tiše a Bill zůstal na jeho rty zírat.
„Na rtech?“ Zašeptal tiše černovlásek a Tom pomalu přikývl.
„Aby byly plné chuti,“ vysvětlil znovu tiše.

Bill trochu znejistěl a cítil mravenčení v každé buňce těla. „Jak mi to šeptáš takhle do ucha, cítím se dost zvláštně. Možná bych měl ten čaj zase uvařit, nebo… co by sis dal?“ Vyhrkl rychle černovlásek a trochu zatřepal hlavou, aby se z toho vzpamatoval.
„Nějakou dobu nemusíme pít vůbec nic jiného,“ zakroutil Tom hlavou a znovu se napil.
„Víš… protože to pro tebe není dobré. Pak uděláš něco, čeho lituješ,“ pokrčil rameny.
„Nelitoval jsem toho,“ vyhrkl rychle Bill a v duchu si chtěl nafackovat, když viděl, jak se na něj Tom znovu zadíval.
„Vážně?“ Přiblížil se pomalu k němu a Bill začal zmatkovat.
„Ehm… litoval… litoval jsem toho, že jsem byl opilý, protože jsem ti způsobil problémy. Hrozně jsem to pokazil. Moc si toho nepamatuju,“ přiznal nakonec tiše.
„Byl jsi opilý a nepamatuješ si to?“ Naklonil hlavu na stranu Tom a znovu upil z hrnečku.
„Jo, byl jsem opilý,“ přikývl lehce Bill a povzdechl si.
„Půjdeme ke mně?“ Řekl rovnou Tom a Bill vykulil oči a dal si ruku na ústa. Vypadal překvapeně a vyděšeně zároveň. „Do výběrového řízení se přihlásily čtyři agentury a my jsme taky pořád ve hře, to víš,“ pokračoval Tom ve vysvětlování a Bill rychle stáhl ruku a v duchu si znovu vynadal, na co hned nemyslel. „Musíme pracovat,“ zakončil Tom a Bill hned přikývl na souhlas.

„Samozřejmě, pojďme,“ napil se ještě rychle z hrnečku, aby už mlčel, a následoval Toma.
„Vážený koordinátore, proč se vám nelíbila poslední reklamní kampaň naší agentury?“ Zeptal se ho Tom s úsměvem, aby trochu Billa uklidil a přivedl na jiné myšlenky.
„Byla plná testosteronu… bylo v ní moc macho stylu,“ našpulil lehce rty a následoval Toma, který se pobaveně zasmál. A vešel do kanceláře s Billem hned za sebou.
„Právě přinesli návrhy, jsou ještě teplé. Podívejte se na to s týmem,“ kývl Tom směrem ke stolu. Všiml si ale něčeho na polici a trochu nekrčil čelo. Prohlédl si těžítko a trochu se zašklebil. Něčím ho vytáčelo, nedokázal říct proč, ale nelíbilo se mu.
„Dobře, hned se na to podívám,“ řekl nadšeně Bill a přešel ke stolu. Odložil si čaj a rovnou se díval na všechny ty věci. „No… ty návrhy vypadají slibně,“ usmál se spokojeně Bill.
„Máš nějaké nápady? Chceš k tomu ještě něco dodat?“ Posadil se naproti černovláskovi.
„Myslím, že bychom měli určitě ukázat značku výrobku, kterou mohou využívat všichni. Musí to být jednoduché a praktické, aby to mohli používat děti, ženy i muži. Myslím, že by to spíše mělo být tady,“ ukázal Tomovi jeden vytištěný obrázek a logo přesunul jinam.

„Já si ale myslím, že zákazníci se chtějí v tomhle stylu předvést,“ pozvedl obočí Tom.
„Nerad dodržuju pravidla, která stanovují jiní, slova Toma Kaulitze,“ zadíval se na Toma černovlásek. Tom se musel zasmát.
„Hm… tvrdý chlapík, je to drsný muž,“ uznale pokýval hlavou.
„Je to můj učitel,“ zasmál se pobaveně černovlásek.
„Bezva,“ přikývl Toma. „Tak to mě potom tady překvap, prosím,“ opřel se pohodlně do svého křesla.
„Dobře,“ přikývl černovlásek a prohrabal se hordou papírů. „Teď ti ukážu další můj návrh.“ Usmál se a ukázal mu další nějaké své nápady.
„Jo… tohle logo se dobře hodí k obrazu,“ přikývl Tom na souhlas. Oba udělali spoustu práce a vlastně se u toho i dobře bavili. Smáli se a vymýšleli různé nápady. Oba dva byli velice kreativní, a když svoje síly spojili dohromady, nemohlo být pochyb, že vše bude skoro perfektní. Všechno bylo tak strašně perfektní, jelikož ani jeden z nich neměl potuchy, že celou jejich poradu sleduje Mia pomocí sněžítka. Poctivě si zapisovala poznámky a nápady, o kterých mluvili.

Vyrušilo je až zaklepání na dveře. „Jo?“ Ozval se  Tom a sledoval Jane, která k nim zamířila. Vypadala trochu divně, jako by Billa chtěla zabít pohledem. Tom pozvedl obočí a nějak nechápal, co se děje. „Stalo se něco, Jane? Vypadáš… jako by se něco stalo.“
„Ne, to ne,“ zakroutila hlavou. „Chtěla jsem se jenom podívat, jak vám to jde.“
„Nezapomínáš na dvojitou kontrolu,“ usmál se Tom a přešel zase zpátky do svého křesla.
„Tome, my na tom pracujeme s dalšími kolegy, chci jenom říct, že nemáme žádné informace, jak to pokračuje. A náš koordinátor nám nedává žádnou zpětnou vazbu,“ ukázala na Billa.
„Ano, máme koordinátora, je tady, můžeš se ho zeptat,“ pokrčil rameny Tom.
„Cože?! Já? Mám to udělat já?“ Zeptal se Bill a na Toma se zářivě usmál.
„No ano,“ souhlasil Tom.
„Co přesně chcete?“ Usmál se Bill a otočil se rovnou k Jane.
„Feedback… zpětnou vazbu. Musíš nám dát zpětnou vazbu, abychom mohli normálně pracovat,“ snažila se mu vysvětlit. Bill moc nechápal, co má udělat, a tak zkusil reagovat po svém.
„Však jde všechno dobře, my pracujeme,“ pokrčil rameny a sledoval ji.

„Jane, všechno jde skvěle, z Billa se klube génius, uvidíš,“ usmál se Tom a Jane ještě více zbledla.
„To je úžasné,“ zasmála se trochu pobaveně. „To je výborné! To je opravdu překvapení. Lidi v naší agentuře nás tak překvapují. Začal tady roznášet kávu a čaj, a najednou tady poskočil takovou rychlostí. Dotáhl to tak daleko, to je jako splněný sen, americký sen,“ procedila s pobaveným ironickým úsměvem. Bill se usmál a přesunul se k tabuli.
„Nezáleží na minulosti, ale na budoucnosti,“ zasmál se vesele a podíval se na Toma.
„Vážně?“ Zasmála se na Billa, a pak se raději podíval na Toma. „Můžu svolat mimořádnou poradu?“
„Můžeš, ano,“ přikývl na souhlas. „Já bych to ale zatím nebrzdil. Dáme si ještě jedno pracovní kolečko, ať ze sebe ještě něco dostaneme. Pak si dáme poradu,“ přikývl Tom a podíval se na Billa.

„Tohle půjde na billboard?“ Zeptala se Toma Jane a ukázala směrem k tabuli.
„Ano,“ přikývl a zadíval se na to.
„Ale jestli si to dobře pamatuju z prezentace, tak… klientovi se líbilo úplně něco jiného,“ rozhodila trochu rukama.
„Ano, ale Bill se rozhodl jít trochu jiným směrem a já jeho instinktům věřím,“ věnoval Billovi pohled a mrkl na něj, až se černovlásek začervenal.
„Má cit pro obchod,“ přikývla znovu trochu překvapeně. „No Tome, pokud v této chvíli nemůžu už nic udělat, tak půjdu,“ nervózně přešlápla na místě.
„Vlastně něco ano,“ pronesl po chvíli přemýšlení Tom. „Podívej,“ ukázal směrem k té kouli na polici. „Vidíš to? Kdo to sem dal? Je to strašné. Vůbec se mi to nelíbí, odnes to pryč,“ zakroutil rychle hlavou.
„Tu kouli?“ Zeptala se ho nechápavě. „No… je to fakt strašné. Odnesu to pryč, nenechte se vyrušovat,“ usmála se trochu nervózně a přešla k polici. Vzala kouli a raději zmizela ve své kanceláři, kde tu cetku jen postavila na nějakou polici. Cítila se tak vytočeně, že opravdu neměla náladu cokoliv dalšího řešit.

***

„Kde je pan Bill? Nemůžu ho nikde najít,“ ozval se známý hlas a Bill překvapeně zvedl hlavu, když v něm poznal Belliniho. Rychle zamířil přímo k němu a zmateně se na něj podíval.
„Pane Bellini,“ vydechl a překvapeně zamrkal.
„Pane Bille, hledal jsem vás,“ usmál se na něj. „Nad něčím si lámu hlavu a nechtěl jsem to s vámi probírat po telefonu. Chtěl jsem se s vámi setkat osobně.“ Vysvětlil mu a prohlédl si ho od hlavy k patě. Bill nejistě naklonil hlavu na stranu a sledoval ho.
„Samozřejmě, prosím,“ přikývl na souhlas, aby mluvil.
„Nevím, jak začít, tak to řeknu narovinu. Pane Bille, abych byl upřímný, mám… obavy,“ vyslovil pomalu a Bill hned nechápavě zakroutil hlavou.
„Z jakého důvodu?“
„Začal jsem mít pocit, že jste mě oklamal,“ přiznal rychle.
„Vážně?“ Zeptal se Bill trochu překvapeně a zamrkal. „Tohle si myslíte? Víte… byla tu spousta dalších věcí,“ snažil se mu rychle vysvětlit.
„Ano tomu rozumím, ale… naše společnost má taky nějaký plán a jsme pozadu. A teď jakože myslím hodně pozadu, nemůžeme už ztrácet čas, takže se mi zdá, že už není jiná možnost, než že nám ten parfém prostě dáte,“ pokrčil lehce rameny.

„Ale já jsem vám řekl, že se své vůně nevzdám,“ řekl trochu mechanicky, zaskočen tím, co mu ten muž řekl.
Bellini se maličko usmál. „Bille, myslím, že tohle není předmět naší diskuze, protože jde o investici v řádech milionů dolarů. Jde o velmi drahý projekt a myslím, že nemusíme připomínat, že tuto agenturu jsem zachránil před krachem. Chápete, co tím chci říct?“ Zeptal se ho a Bill lehce přikývl.
„Rozumím,“ vydechl tiše.
„Dobře… tak byste si to měl do zítra rozmyslet.“
„Dobře,“ přikývl Bill.
„Tak zítra,“ usmál se spokojeně Bellini a zamířil pryč. Ale Tom ho viděl. Viděl, jak spolu mluví, a podle řeči Billova těla taky poznal, že to nebylo nic moc příjemného. Tom rychle vyběhl z kanceláře a došel k Billovi.
„Bille? O čem jste spolu mluvili?“ Zeptal se přímo a sledoval černovláskův ztrápený výraz.
„Jiné parfémy nechce. Chce jen ten můj,“ vydechl nešťastně.
„A co jsi mu řekl?“ Opřel se Tom u jeho hlavy jednou rukou a naklonil se blíž.
„Že ne, ale nedokázal jsem ho přesvědčit,“ podíval se na Toma, ve kterém to vřelo. Bill to na jeho výrazu jasně mohl číst, a to ho ničilo ještě o mnoho víc.
„Nechci, abys dělal něco, co nechceš, jenom kvůli mně, chápeš? Já ten problém vyřeším. Hlavně mu ten svůj parfém nedávej,“ zakroutil hlavou a zadíval se hluboko do jeho očí.
„Dobře,“ vydechl Bill smutně a Tom ho lehce po hladil po tváři.

***

Později se Bill znovu vrátil do Tomovy kanceláře, aby mohli pokračovat v projektu. Vlastně, když byl s Tomem, dokázal na všechno špatné jako mávnutím proutku zapomenout. Usmál se, když spolu vybírali fotky, a vlastně téměř u všech se nějak shodli.
„Víš… něco ti řeknu,“ usmál se Tom a zadíval se na černovláska. „Myslím, že ač v tom nemáš žádné zkušenosti, tak máš úžasný cit pro obraz,“ usmál se Tom a Bill povytáhl obočí.
„A kdybych v tom byl ještě proškolený?“ Hrál si s nějakými fotkami v ruce.
„Kdo ví,“ rozhodil se smíchem rukama Tom.
„Vy jste se seznámili s Lily na univerzitě?“ Zeptal se trochu zvědavě a čekal, jestli mu na to Tom odpoví.
„Náhlá změna tématu…“ zasmál se pobaveně Tom. „Ano, studovali jsme spolu,“ přikývl na souhlas.
„Takže proto jste si tak blízcí,“ uzavřel hned Bill a díval se na návrhy na stole.
„Byl jsem si spíš blízký s jejím přítelem,“ uvedl na pravou míru Tom.
„Co tím chceš říct? Ona má přítele?“ Zeptal se zvědavě Bill.
„Měla… svého času měla přítele. Bývali jsme si blízcí,“ vysvětlil mu rychle.
„Takže… ten její přítel byl tvůj nějaký dobrý kamarád?“ Usmál se spokojeně, když mu to konečně došlo.
„Vlastně… tehdy to byl můj nejlepší kamarád,“ zasmál se Tom nad černovláskovou zvědavostí.

„On byl váš nejlepší kámoš?“ Zeptal se nadšeně Bill a nedokázal skrýt úsměv. „Chápu.“
„Chápeš?“ Zasmál se trochu Tom. „A to, co v tobě uvnitř bublá tak, že se mě ani nezeptáš, tak Lily nikdy nebyla holka pro mě,“ ujasnil na rovinu Tom. „Nikdy jsem s ní nechodil, nikdy.“ Dodal ještě, aby to konečně černovlásek pochopil.
„Ale… ale proč máš potřebu mi tohle vysvětlovat?“ Zeptal se ho trochu zmateně černovlásek. „Tohle mě vůbec netrápilo,“ trochu se pokoušel lhát.
„Já nevím,“ pokrčil rameny Tom. „Vypadalo to, že se chceš zeptat a nemůžeš… protože jsi čekal nějaké vysvětlení,“ pokračoval a Bill po něm střelil pohledem.
„Nečekal,“ řekl rychle, ale uvnitř byl velmi spokojený.
„Tak jsem to asi jen špatně pochopil, ale takhle jsem to cítil, jako bys na to prostě čekal,“ vysvětlil mu a sledoval černovláska, který byl nervózní, ale zároveň se spokojeně usmíval.
„Najdi sám sebe,“ ukázal mu slogan a zasmál se.
„Bezva… moc dobrý slogan,“ zasmál se Tom a pochopil, že Bill už o tom mluvit nechce.

***

Andreas sedel na gauči a sledoval televizi. Vlastně ho to vůbec nebavilo, ale nemohl nic víc dělat. Byl rád, že jejich vztah s bratrem se posunul někam blíže k usmíření. Samozřejmě věděl, že tohle nemohlo odčinit vše, co udělal. Uvědomoval si, že Tom je zásadový a jen tak si jeho odpuštění nevyslouží, ale byl připraven o něj bojovat. Navíc, vlastně se cítil teď šťastný. Nancy přišla k němu domů a starala se o něj jako o nemohoucího. Bylo to od ní tak milé a on cítil, že ho opravdu chtěla nasměrovat na lepší cestu. Usmál se, když mu donesla polévku a chvíli si ji prohlížel. Přesto všechno zlo, které si do života nechal vstoupit v podobě Mii, si nikdy nevšiml, jak je Nancy krásná.

„Ještě polštář, aby se vám lépe sedělo,“ usmála se, dala mu ho do klína, a na něj postavila tác s polévkou.
„Děkuji ti,“ usmál se krátce blonďák.
„Bolí vás to zranění hodně, pane Andreasi?“ Zeptala se hned starostlivě a sedla si vedle něj.
„Jsem v pořádku, jen trochu nuda,“ zasmál se Andreas a pustil se do polévky.
„Tak co byste rád dělal, pane Andreasi? Budeme se dívat na seriál, nebo…“ přemýšlela, co navrhnout.
„Fajn, začal jsem koukat na seriál Nekonečno, znáš ho?“ Zasmál se trochu Andreas a Nancy hned přikývla.
„Ten přímo miluju,“ přiznala s úsměvem. „Je to skvělý seriál.“
„Budou dávat další díl,“ kývl Andy k televizi.
„Jo… minule to skončilo v tom nejlepším,“ zasmála se Nancy. Když telefon, který měl Andreas na gauči, začal zvonit, Nancy se hned podívala na displej a trochu posmutněla, ale zachovala svoji profesionalitu.
„Půjdu si nalít čaj, dáte si taky?“ zeptala se ho slušně, aby mohla vyklidit prostor.
„Rád,“ usmál se na ni a Nancy hned přikývla a zvedla se na nohy. „Vezmu vám tác,“ popadla h a odešla do kuchyně, aby mu dala soukromí. Andreas neochotně telefon zvedl.

„Mio?“
„Ahoj, dělala jsem si starosti, jak ti je?“ Zeptala se.
„Jsem v pořádku,“ pomalu se zvedl, opřel se o hůl a zamířil na vzduch.
„Kde jsi? Jsi tam sám?“ Zeptala se trochu zvědavě.
„S bratrem,“ odpověděl rychle. „Pokud nejde o nic důležitého, tak zavěsím,“ řekl jí klidným hlasem.
„Je to velmi důležité,“ řekla rychle Mia. „Myslím, že ty a Tom jste se dali dohromady a už mě nepotřebujete. Jsem jako obětní beránek,“ zasmála se trochu ironicky.
„Musí to tak chvíli být,“ odpověděl jí bez zájmu.
„Co to znamená?“ Dožadovala se vysvětlení.
„Mám ti pak zavolat?“ Snažil se hovor rychle ukončit.
„Andy, počkej, chci ti něco říct,“ řekla rychle, ale Andreas hovor ukončil. Vrátil se do obýváku, kde akorát Nancy servírovala čaj.
„Tak co? Jdeme se dívat?“ Zasmál se blonďák a pomalu si sedl na gauč.
„Tak jo,“ souhlasila Nancy a sedla si znovu vedle něj.

„Nancy… máme toho tolik společného,“ usál se blonďák. „Nikdy jsme o tom nemluvili.“
„V práci k tomu nebyla příležitost,“ přikývla lehce blondýnka.
„Chci tím říct, že teď se známe mnohem lépe než před tím,“ usmál se na ni a blondýnka se odvážila.
„Pane Andreasi… nechci vás nijak rozčílit, ale víte, co si myslím? Možná tahle nehoda přispěje k tomu, že se s panem Tomem usmíříte,“ povzbudivě se na něj usmála a Andy jí oplácel pohled.
„Snad jo,“ vydechl. „Viděl jsem, jak se na vás v nemocnici smutně díval. Vážně… bylo to na něm vidět.“ Andreas se jen tiše usmál, ale nic víc neřekl. Mohl jen doufat, že jednou, snad jednou mu opravdu bude moct odpustit.

***

Udělali ještě spoustu práce, ale Bill začínal být nevrlý. Tom hned pochopil a usmál se. Samozřejmě nebylo tak moc těžké pochopit, v čem je problém. Bill měl hlad a Tom vlastně taky. Když to černovláskovi nabídl, ani se nebránil a hned se vším souhlasil. Poslušně Toma následoval. Tom ho zavedl na pobřeží, na místo, kam rád chodil. A kde taky měli čerstvé ryby.
„Dobrý, viď?“ Usmál se na Billa, když si s jídlem sedli k jednomu stolku.
„Ano,“ přiznal černovlásek a rychle se zakousl do dalšího sousta.
„Poznal jsem to podle toho, jak rychle to jíš,“ usmál se Tom a Bill se trochu začervenal. „Vidíš všechny ty lidi tady kolem? Pořád ti samí lidé. Kdykoliv sem přijdu, jsou tu vždycky,“ usmál se Tom.
„Nikdy v životě jsem nejedl tak dobré ryby,“ vydechl nadšeně černovlásek.
„Tušil jsi, že máme namířeno zrovna na takové místo?“ zeptal se Tom a Bill se zasmál.
„Já si myslel, že po takové důležité práci půjdeme alespoň na humra,“ pokrčil rameny, ale musel se smát. „Ale vzal jsi mě sem.“
„Na humra? Myslel sis, že půjdeme na humra? Ale takovou chuť nenajdeš nikde na světě, jen tady,“ zasmál se trochu Tom.
„Já jsem zatím jedl jenom tady v těch amerických restauracích, ale chtěl jsem cestovat různě po světě a ochutnávat různé kuchyně,“ usmál se na Toma a poodhalil mu další z jeho malých snů.

„Nic ještě není ztracené,“ pozvedl obočí Tom. „Mám na mysli ty kuchyně. Ale jestli chceš, už jsem o tom mluvil. Jak jsem říkal… můžu ti ukázat celý svět,“ zašeptal tiše.
„Celý svět?“ Zopakoval s plnou pusou a musel se hodně snažit, aby mu z těch slov nezaskočilo.
„Celý svět,“ potvrdil mu hned a podíval se do jeho očí.
„Opravdu?“ Zeptal se trochu překvapeně.
„Vážně,“ přikývl na souhlas. „Ale je tu taková drobnost. Nejdřív musím vydělat peníze. Situace není tak zlá, na jídlo mít budeme. Cestovali bychom po světě a ochutnávali bychom různé kuchyně.“
„Potřebujeme tu kampaň,“ odtušil černovlásek.
„Ano,“ zasmál se Tom.
„Nech to na mně. Dostaneme ji,“ mrkl na Toma a znovu si nacpal pusu jídlem a spokojeně vydechl.
„Opravdu?“ Ujistil se Tom a černovlásek hned přikývl na souhlas. „No… když to říkáš,“ zasmál se znovu pobaveně Tom.

autor: Lauinka
betaread: J. :o)