Překlad Kaulitz Hills Podcast Episode 33 „Ab nach Coachella“ 20. 4. 2022
Překlad: @Like_a_Color @kobra kid @_Lara_
T: Zdravím vás.
B: Zdravím (Tom se směje). Tak jsme zase tady.
T: Zdravím tě.
B: Zdravím tě. V kanceláři pro ovládnutí světa u vás doma.
T: Ano.
B: Trapné.
T: Trapné jak, co? Co?
B: Trapné (3x). Jsem tak trapný.
T: Aha, teď už vím, co myslíš.
B: A já se tak stydím.
T: Ohh.
B: Já se tak stydím. Teď jsme to opravdu zkazili, protože… teď máme určitě spoustu nových posluchačů. A oni teď zůstali a mysleli si… i když ti noví posluchači to nevědí.
T: Ne, oni to nevědí.
B: Přesně tak, oni to nevědí.
T: Pro ně je všechno nové. To je ta super věc.
B: Protože teď to musíš nejdřív vysvětlit: Takže ti, co si toho nevšimli. Protože si myslím, že mnozí si toho ještě nevšimli. V naší kategorii „Sladká, střední, extra ostrá“ jsme si pustili starou nahrávku Heidi, kterou jsme už takříkajíc použili.
T: Jo. No, kupodivu jsem to říkal: „Mám několik hlasových nahrávek a pustím jen jednu“. A pustil jsem přesně tu, kterou jsme už hráli (smích). Možná jsem ji měl prostě smazat.
B: A teď mám samozřejmě největší strach z toho, že máme Alzheimerovu chorobu. Toho se úplně bojím. Že jsme tak zapomnětliví. A že jednou dostaneme Alzheimera. Toho se strašně bojím.
T: Ne, to s tím nemá nic společného. Je to proto, že tolik piješ, myško.
B: Ale, Tome, promiň… řekni mi… to bylo před chvílí a my si to nepamatujeme?
Měli jsme si toho všimnout hned. Že si myslíme – jako: Počkejte chvíli, „opar, průjem, bolest hlavy“
T: Ano, ano.
B: O tom už jsme se bavili.
T: Ano, je to trochu znepokojující, že o tom tolik filozofujeme a neuvědomujeme si, že už jsme to dělali.
B: Že jsme o tom právě mluvili. Především je to zajímavé: Řekli jsme si to samé? Nebo jsme říkali i něco jiného?
T: To jsem chtěl vědět, to nevím. Já si to nepamatuju.
B: Protože to by mě přinejmenším uklidnilo.
T: Že jsme to alespoň klasifikovali stejně.
B: Že jsme to klasifikovali stejně. Jestli jsme to teď viděli jinak, tak o tom úplně pochybuju…
T: Možná nám velmi pozorný „Kaulquappen“ může napovědět další epizodu, ve které jsme to měli předtím. Pak si ji můžeme poslechnout znovu sami pro sebe.
B: Doufejme, že už je to nějaký ten pátek. Doufám, že to byl některý z dřívějších dílů.
T: Ano.
B: A nebylo to až teď.
T: Ano, dokonce o tom psali v tisku. Já jsem se to dozvěděl z tisku.
B: Vzpomínám si – volal jsi mi a říkal jsi: „Bille, tohle je TAK TRAPNÉ! To ne!“
T: Ano.
B: Vzali jsme si něco, o čem jsme předtím mluvili. Aha, aha, aha.
T: Uh oh. Ale dneska jsem ti přinesl, Bille… nešetřil jsem a přinesl jsem ti něco skvělého. Jen tak na zapomnětlivost. Všichni vědí, že jsem se od posledního dílu bál o tvé zdraví. Teď se pro jednou bojím o zdraví nás obou.
B: Mhm.
T: Jsme prostě příliš zapomnětliví. A přinesl jsem ti něco skvělého… co už… jo… rád bych si myslel… tak dva… dva a půl roku (oba se smějí) na mém stole.
B: Fuj.
T: No, ale teď počkej zatím-
B: Mhm.
T: – dvě lahve pravého německého ležáku (piva)…
B: Mhm.
T: z hnědé lahve.
B: Mňam.
T: Takže dnes zůstaneme zdraví. A proč z té hnědé lahve… O tom se zmíním později. Ale z hnědé lahve, a navíc… s tímto se prostě snadno zapíjí: Jsou dneska houbové tablety.
B: Mhm.
T: Tyhle houbové tablety jsou z „Lion’s Mane“ (korálovec ježovitý). Nevím, jak se to jmenuje německy. Takže „Lion’s Mane“, a ta je obzvlášť dobrá na mozek. Konkrétně: Soustředění, energie, imunita. A především paměť.
B: To zní dobře, ano. To potřebuju.
T: Je to hlavně pro tvou paměť.
B: Vezmu si hned dvě.
T: Ne, musíš si vzít čtyři.
B: Aha! (Tom se zasměje) Ale ty tě nezfetují nebo tak něco?
T: No, a teď už jsou tady dva a půl roku. Proto by to mohlo být tak, že jsou to teď kouzelné houby.
B: Ne že by to byly muchomůrky (Tom se směje).
T: Teď jsou to kouzelné houby. A teď se z nich můžeš úplně zfetovat, protože jsou tak staré. Ale musíš si vzít čtyři. A neboj se: Jsou to velké tablety.
B: Dobře. A musím je zapít pivem?
T: Ano. A já bych je teď zapil zdravým ležákem…
B: Ale ty je taky bereš, že jo?
T: Ano, ano, samozřejmě. Proto dneska děláme celý přírodní produkt, abych tak řekl.
B: Dobře.
T: Prostě udělejte něco pro své zdraví.
B: To mi připomíná dobrý přípitek. Takže myško: „Pivo se hodí vždycky mezi játra a ledviny“. Jo, a pustíme si naše staré intro, ze starých časů, opravdu nostalgické. Aby nový „Kaulquappen“ slyšel, jak to všechno začalo s „Kaulitz Hills“.
T: Zpátky ke kořenům. To se mi líbí.
INTRO
B: Jé, to jsou velké tablety.
T: Ano.
B: Bereš všechny čtyři rovnou?
T: Ne. Ne všechny najednou.
B: Takže si naplníš ústa. Nebo každou zvlášť?
T: Ne, po jednom. Jsou tak velké. Takže.
B: Boah. (směje se)
T: Jak ti chutná pivo?
B: Pivo je velmi chutné. To pivo mi chutná.
T: To je dobré, že?
B: To je taky věc: Doufám, že tyhle tablety fungují dobře i na lačný žaludek. Protože já jsem dneska ještě nestihl jíst. Ještě jsem nesnídal. Ještě jsem neobědval. Dneska jsem úplně prázdný. Protože pivo funguje dobře na prázdný žaludek.
T: Ano, jistě.
B: Ale tablety?
T: Taky jsem dneska navrhoval pivo, a to z více důvodů, protože za chvíli musím jet autem.
B: Mhm.
T: Taky delší vzdálenost. A tak samozřejmě nesmíme tolik pít. Ale pivo je v pořádku.
B: Já jsem si dneska dal k snídani… protože jsem odešel z domu, už jsem měl dneska takový stresující den, a pak jsem přišel k tobě. A pak jsem v sobě neměl vůbec nic, a tak jsem si řekl:
Co budu rychle dělat? A taky jsem neměl žádnou velkou svačinu, kterou bych si mohl rychle vzít s sebou. A tak jsem si prostě udělal pořádně ledovou kolu. Měl jsem doma velký kelímek s brčkem…
T: Aha, to je super. Ledová cola je super.
B: A pak mě napadlo: No tak, než teď něco sním… a neměl jsem moc chuť k jídlu, protože jsem byl opravdu vystresovaný, potřebuju něco, co mě trochu povzbudí, něco, co mi udělá dobře.
T: Mhm.
B: A pak jsem si naplnil kelímek kostkami ledu a dvěma opravdu malými kolami. Protože ty chutnají líp.
T: Ano.
B: Protože jak jsou ty koly z obrovských lahví, ty vůbec nechutnají dobře.
T: Ne, ty nechutnají vůbec dobře. Zvlášť ne z té plastové lahve.
B: Uääh. A tak jsem si říkal… dobře… tak jsem použil takové malé lahvičky…
T: Mhm
B: jsem si do jednoho takového velkého kelímku nalil dvě koly a byl opravdu plný.
T: Mňam. Taky mi to chutná s ledem, ne? Hodně lidem to nechutná, když je to takové „naředěné“.
B: Mně se to líbí.
T: Mně to docela chutná. Mám to rád s kostkami ledu.
B: Já ji mám taky rád.
T: Ale moje nejoblíbenější je „Sodová fontána“.
B: „Soda Fountain“ je úplně nejlepší.
T: Ano.
B: Přemýšlel jsem, že si jednu takovou sodovou fontánku pořídím domů.
T: To by bylo super.
B: To by bylo super, ne?
T: Mhm.
B: Víš, jako když můžeš prostě… u ledničky…
T: Mhm.
B: (říhne)
T: No ty vole! Ale víš, že to už není říhání. Teď už je tam… „už něco vychází…“. (Bill se směje) Fuj!
B: – U ledničky to stačí podržet pod ní, a pak je ta věc plná. Protože to se mi líbí.
T: Aha, ty to můžeš zabudovat do ledničky?
B: Ano!
T: Hmm.
B: Ano.
T: Upřímně?
B: Můžeš si ji tam dát. Zvenku, jako do takových dveří.
T: Aha, to je super.
B: Takhle si to představuju.
T: Ne. To si nedokážu představit. Možná bys to mohl mít zabudované ve skříni, takříkajíc s dřevěným obložením.
B: Mhm.
T: Ale v lednici?
B: Protože já bych byl rád, kdybys prostě… Já opravdu potřebuju jenom kolu.
T: Mhm.
B: Protože já vlastně nic jiného nechci. Nepotřebuju Fantu a něco jako ty ostatní věci.
T: Ne.
B: No, já si myslím, že by byla dobrá jenom Cola a pak mám rád ten sirup, když je takhle naředěný. Myslím, že to chutná nejlíp.
T: Já si myslím, že to chutná skvěle, a navíc je Coke prospěšná. Tak to je… dřív to byl lék. Cola bývala lék. Většina lidí to asi ví. Ale cola bývala lékem, a proto se… ano, myslím… víme dodnes, co přesně je v cole?
B: Myslím, že recept je stále tajný.
T: Tajný. Ví se, co v ní je, ale myslím, že se neví, v jakém poměru.
B: Přesné složení není známo.
T: Přesně tak. Taky si myslím, že je to super, jak to vlastně můžou dneska prosadit….
B: To nevím.
T: … že je to takhle povolené…
B: Já se na to vždycky ptám.
T: Mhm.
B: To jsem vždycky chtěl udělat: Chtěl jsem pracovat v tiskárně peněz.
T: Ano. Vzrušující. Ano, taky si myslím, že je to super.
B: Myslím, že je to opravdu vzrušující.
T: Mhm.
B: Rád bych věděl, jak to funguje. Protože já si to neumím představit…
T: To musí být úplně –
B: … že bys nemohl vzít malou bankovku…
T: Vy musíte mít ten nejlepší moderní monitorovací systém. V podstatě ještě okatější než ve Vegas. Když pracuješ v tiskárně peněz, tak tam musí být… no…
B: Protože… kde jsou?
T: Myslím, že to drží v tajnosti. Ta místa.
B: Ale kdo tam pracuje?
T: No, jestli je tady někdo (Bill se směje) z „Kaulquappens“, kdo pracuje v tiskárně peněz… Tak to je fakt.
B: No, já myslím…
T: TAK tam chci dělat stáž.
B: Ještě víc než doktor.
T: Ano. Dokonce víc než policista.
B: Ještě víc.
T: To bych si rád myslel. Nebo ne?
B: Ano.
T: Vskutku.
B: Tiskárna peněz.
T: Ano.
B: (Tom se směje) Protože si nedovedu představit, že bys tam nemohl vzít ani bankovku. To si nedovedu představit. A hlavně, proč místo toho nevykrást takové místo. Proč zrovna banku?
T: Ano, to je dobrá otázka. Mohlo by to být tím, že ještě nejsou zaregistrované, ty bankovky, že…
B: Koho to zajímá?
T: To by bylo vlastně ještě lepší
B: Když přijdu do Gucci a dám to tam – nekontrolují, jestli jsou bankovky zaregistrované.
T: Ne. I když – v dnešní době se na vás s takovou hotovostí dívají s podivem. Tak to prostě je.
B: Ale ne v LA. (oba se smějí).
SENF AUS HOLLYWOOD
B: Musí existovat dobrý důvod, proč lupiči raději vykrádají banku.
T: Jo, myslím, že různá místa drží v tajnosti. Nejspíš tam mají tisíce zaměstnanců.
B: Ale to prostě není možné. Lidé, kteří tam pracují, někde bydlí. Mluví o tom. Každý má svého nejlepšího přítele. Já si prostě nedokážu představit tu důvěrnost. Já bych před tebou nedokázal udržet tajemství. Řekněme, že ty pracuješ v továrně na kolu a já v továrně na tisk peněz. Řekli bychom si každé tajemství.
T: Jo, přesně jako tajná služba. To vždycky říkám dětem. Vždycky říkám, že jeden z vás musí pracovat pro tajnou službu.
B: To je pravda. Co jsme to chtěli?
Oba: Doktor, právník, tajná služba.
T: A policajt.
B: Jo, takže teď můžeme přidat továrnu na colu a…
T: … a továrnu na tisk peněz. Profesionální tiskárnu peněz.
B: To by se mi líbilo.
T: Dalo by se říct, že jsem něco jako tvoje tiskárna peněz. Ne ve velkém, ale… (směje se) No, tenhle týden byl pro mě opravdu, ale opravdu těžký.
B: Proč?
T: Protože jsme museli skončit s Ligou mistrů.
B: Ohh.
T: V podstatě je to teď zpackaná sezóna. Milý Bayern Kaulquappen, jsem s tebou.
B: Neexistují, neexistují.
T: Bylo to těžké, proti sedmému týmu tabulky ze španělské ligy, Villa Realu. Bylo to bolestivé, ehm.
B: Pokaždé, když to řekneš, srdce mi poskočí. Zajímalo by mě, co špatného se stalo? Prostě si nedovedu představit, že se tě to takhle dotkne.
T: To ano, to ano. Pak jsou dva, tři dny, kdy mám takovou špatnou náladu, a třetí den se ptám sám sebe proč, a pak si vzpomenu na ten důvod a trvá mi ještě déle, než se vzpamatuju.
B: Já si prostě nedokážu představit, že tě to takhle sráží.
T: Ano.
B: Minulá neděle byla pro mě taky skličující. Byl jsem opravdu na dně a nevím proč. Nakonec se mi vrátilo nachlazení – nebo možná spíš chřipka – a já se cítil skleslý a malátný, víš? Nechtělo se mi nic dělat, ležel jsem na pohovce a byl jsem trochu ukňouraný. A pak mě napadlo, že se podíváme na domy. Rád se v neděli dívám na domy. A ty jsi mi poslal dům.
T: Počkej, teď mi musíš vysvětlit, proč se na ně v neděli rád díváš.
B: V neděli, aspoň v LA…
T: Nakupování nemovitostí je v USA mnohem víc cool.
B: Ano. V USA, nebo aspoň v LA – nevím, jak je to ve zbytku USA – mají něco, čemu se říká Open House. To znamená, že v neděli můžeš prostě jezdit po své oblíbené čtvrti nebo oblíbené části města a jen tak projíždíš a vidíš cedule s nápisem „Open House“ a pak tam můžeš prostě jít a každý může jít dovnitř. Nemusíte se registrovat, nepotřebujete žádnou schůzku. Dveře jsou prostě otevřené a vy jen vejdete, můžete si všechno prohlédnout, nezáleží na ceně, na velikosti, prostě vejdete.
T: I když si to nemůžete dovolit nebo když zrovna nehledáte dům, každý, kdo má zájem, se tam může jít prostě podívat.
B: Prostě se tam jít podívat, že jo. Pro mě je to jako jít do kina nebo něco pro ostatní.
T: Jo, nebo se jít projít do parku nebo tak.
B: Nebo jak říká Naddel (Nadja Abd el Farrag) „lázně, lázně, lázně“ nebo jako brát koks (oba se smějí).
Oba: A někdy se prostě jdeme podívat na domy.
B: To je moje oblíbená věc na zabíjení času. A ty jsi mi řekl, že v neděli bude den otevřených dveří, poslal jsi mi to předem.
T: A ta čtvrť byla docela pěkná, že jo. Jak se ti líbila? Myslím, že to byl pěkný dům. Byl to dům, ale od začátku mi vadilo, že to byl dům, který byl koupený a zrekonstruovaný. Koupili ho před rokem za poloviční cenu, poslední rok ho rekonstruovali a odvedli opravdu dobrou práci, chci dodat.
B: Opravdu, opravdu pěkně. Velmi kvalitní.
T: Bylo to nejen stylové, ale i z dobrých materiálů. Tady v LA jsou taky domy, které jsou moderně zrekonstruované, a to je prostě…
B: To se mi líbí. Každý ví o naší vášni, že se rádi díváme do domů a bytů lidí a sníme o jejich životech. A když se dívám na dům, rád si představuji, jak scházím po schodech, jaké by to bylo, kdybych ráno vstal. Když sejdu dolů do kuchyně, líbí se mi cesta dolů, je hezká? Představuji si, jak si dělám kávu, jak si připravuji smoothie. Takže přemýšlím o tom, jaké by to tam bylo, jaký je to pocit? Opravdu se do toho vžívám. A bylo to opravdu příjemné. Nějak jsem se tam viděl.
T: Ano i ne. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že mě ten zrekonstruovaný dům trochu trápí. Člověk se cítí hrozně, když si pomyslí, že to stojí dvojnásobek nebo trojnásobek ceny, kterou zaplatili před rokem. A pak taky to, že si myslíte, že celá ta oblast a styl byl docela hezký, ale spíš z pohledu „chodím na francouzskou kuchyni, ne na italskou“. Víš, jak to myslím? Dnes jdu raději do francouzské restaurace. Nebo si raději zajdu do malého artového kina a podívám se na nový nezávislý film, nechodím do kina, kde bych si mohl dát alkoholické nápoje.
B: Je to tak trochu, jako když si pozveme sousedy na skleničku vína. A je to opravdu jen jedna sklenička.
T: Přesně tak, je to opravdu jen ta jedna sklenička vína.
B: Je to jen jedna sklenička, protože všichni musíme ráno brzy vstávat.
T: Není tam žádný popcorn, jen malé slané preclíky.
B: Trochu moc dospělácké, že jo.
T: A spousta knížek, které se čtou v domě.
B: To není zrovna jako od rockové hvězdy. Bylo to tak trochu jako venkovské sídlo. Mně by se to líbilo jako venkovská rezidence, protože jsem myslel jako hlavní dům – ne. A nepřipadalo mi to jako LA. Myslím, že člověk vstane a cítí se jako…
T: To se mi docela líbilo, mělo to evropský nádech.
B: Myslel jsem si, že bych mohl být na venkově někde v Anglii. Ale nebylo to jako palmy a tak, víš. A nebyl tam výhled, to mi taky trochu vadilo. Ale pak jsem si řekl, že si udělám perfektní den. Nakupoval jsem, flirtoval. Potkal jsem někoho u pultu, bylo to trochu vzrušující. Byla to nová část města, kterou mám moc rád. Líbí se mi tam být a říkal jsem si, že se zastavíme v supermarketu.
T: Je to jiný svět. Mám pocit, že tam ještě nejsi.
B: Bylo to jako stěhování. Minulou neděli jsem se na chvíli přestěhoval. Šel jsem do supermarketu, chtěl jsem si udělat dojem, jak se mi tu líbí, rozhlédl jsem se. Jsou tu supermarkety s dost divným uspořádáním a už teď víš, že se sem nevrátím. Ale tenhle byl skvělý. Sýry na správném místě, čerstvé produkty…
T: Který to byl supermarket? Ten s písmenem „G“?
B: Ano, ten s písmenem „G“. Vždycky jsou tam moc, moc milí.
T: Jo, jo, opravdu dobře roztříděné.
B: Je to trochu jako jít na farmářský trh uvnitř, že jo. Bylo to opravdu pěkné. A příjemní lidé, vypadali hezky, byli dobře oblečení, dobré publikum. Něco, co mi vadilo, byl scientologický kostel hned naproti. To je pro mě vždycky problém, ale na druhou stranu to v člověku vyvolává „nebezpečný“ pocit, protože bývají trochu šílení.
T: Možná uvidíš Toma Cruise nebo Katie Holmesovou.
B: Přesně tak, dokonce to bylo centrum pro celebrity. Oni tam opravdu chodí. Každopádně jsem pak šel domů, koupil si čerstvé květiny a pustil si nedělní film a díval se na Zpívej. Znáš ho?
T: Jo, ten není pro mě. Jediná disneyovka, kde se mi líbí všechno to zpívání, je Lví král.
B: Ten film je tak roztomilý!
T: Kromě něj mi to přijde těžké.
B: Opravdu?
T: Takže na jedné straně jsou muzikály. Vím, že Jan a ty jste muzikáloví fanoušci. Takže na jedné straně jsou muzikály, ale na druhé straně si myslím, že muzikálové filmy jsou pro mě těžké.
B: Ale je to tak roztomilé.
T: Třeba aby se u toho lépe usínalo.
B: Ale Tome, on medvídek koala a všichni jsou tak roztomilí. Roztomilejší už je udělat nemůžeš. Jsou tak roztomilí. Takže jsou trochu polidštěný a animovaný takovým rozkošným způsobem a jejich hlasy jsou tak roztomilý a já jsem se okamžitě nasral, když jsem se na to díval v angličtině. Říkal jsem si, proč mě nikdo nepožádal, abych byl jedním z německých hlasů? Vždyť zpívají v muzikálu, dělají vlastní show. Takže abyste dali hlas jedné z těch malých, roztomilých postaviček a na to samozřejmě potřebujete zpěváky. A proč jsem nedostal žádost, abych to udělal? To je na nic.
T: Upřímně divné, ale jsi moc drahý, myško. (směje se).
B: Jo, ale mohli se aspoň zeptat. Mohli se zeptat. To mě fakt naštvalo. Byl jsem fakt naštvanej.
T: Ale určitě si mysleli, že než utratí tolik peněz za Billa Kaulitze, vybereme jednoho z dabingových herců, kteří tu práci potřebují. Někteří z nich mají také nějaké profesionální pěvecké školení a platí jim 20 dolarů na hodinu.
B: Ne, to je ještě horší. Vybrali si lidi, kteří jsou na očích, ale stojí méně.
T: Aha, vážně? Oha.
B: Jo.
T: Koho? (Oba se smějí)
B: Ale stálo to za velký kulový.
T: Řekni jednu.
B: Ne, neřeknu, stejně si to každý může vyhledat. Ale stálo to za houby a některé z nich mi nepřipadaly úplně v pořádku. Musím říct, že mi žádná z nich nevadí. Byli to většinou dva kluci, kteří mi vůbec nevadí, ale myslím, že mohli vybrat zajímavější lidi. Neříkám, že bych byl nejzajímavějším hercem, ale svým způsobem ano. (oba se smějí).
Ale říkal jsem si, že to není možné. Rád bych to udělal a už jsem to říkal tolikrát, že jsem vždycky chtěl být Simba a lidé by mě měli o takové věci žádat častěji.
Takže bych si rád zahrál ve Zpívej 3, ať už bude casting dělat kdokoli. Tady oficiálně podávám přihlášku.
T: Kdybyste v pozadí slyšeli vrtulníky – Bille, dnes ráno mě probudil hluk vrtulníků přímo nad naším domem. Jsme blízko velké dálnice a vrtulníky nad tou dálnicí kroužily, protože někdo od šesti ráno všude střílel. Odvezl jsem děti do školy, a pak jsem cestou domů uvízl na tři hodiny v dopravní zácpě.
B: Někdo všude střílí?
T: Slyšel jsem jen „střílí, střílí“. Policie všude uzavřela všechny ulice, ale tady je něco, čemu nerozumím. Nějaký chlap tam běhá a střílí, proč potřebují 3, 4, 5, 6 hodin a víc, proč potřebují tolik času, aby dostali chlapa uprostřed dálnice? To ho nemůžou zatknout? Nechápu, co jim trvá tak dlouho. Upřímně řečeno, dneska ráno to byly tři hodiny, než jsem se vrátil.
B: Děsíš mě. Dneska jsem sedl do auta, které mimochodem potřebuje odvézt do servisu. Moje auto tam potřebuje odvézt, protože mi to hlásí, že není – jak tomu říkáš?
T: Už není benzín. Nemusíš s ním jezdit do servisu, stačí zajet na benzínku (smích).
B: Už není žádný roztok v ostřikovačích.
T: Jo, pro ten taky nemusíš do servisu. Prostě to tam naliješ.
B: Ale kam?
T: No, i to se dá najít. Je to v motorovém prostoru, je tam takové specifické víčko. Asi ti to i řekne, kde to je, většinou je to modré. A tam je napsáno, že tam můžeš nalít roztok.
B: A co tam mám nalít?
T: Můžeš si to koupit na benzínce.
B: Ne, já to odvezu do servisu.
T: Ale no tak, ty jsi blázen.
B: Každopádně jsem šel k doktorovi. A už jsem tam dlouho nebyl, a teď jsem to konečně udělal. A všiml jsem si, Tome, že mě to stálo veškerou odvahu. A do budoucna si myslím, že bych k doktorovi neměl chodit sám.
T: Proč?
B: Protože se příliš bojím.
T: Ty se bojíš, že ti diagnostikují něco špatného?
B: Ano, prostě se bojím. Je to autorita. Už když tam jedu, tak si všímám, že se mi potí ruce, jsem opravdu nervózní, je mi dusno. Tak jsem zaparkoval, šel dolů, a dokonce jsem tam přišel o půl hodiny dřív. Byl jsem tak nervózní, že jsem ani nemohl v noci předtím spát, protože jsem myslel na to, jak doufám, že nenajde nic špatného. Proto k doktorovi skoro vůbec nechodím. Už si ani nepamatuju, kdy jsem byl naposledy na vyšetření.
T: Má to určitý druh nátlaku a autority. Takže se svlékneš, jsi v tom hábitu, sedíš na těch divných nosítkách.
B: Tam taky nejsou zrovna přátelští.
T: Nechal sis udělat celou prohlídku? Prst do zadku, kašel?
B: Prst do zadku, všechno. A pak se mě ptali na příznaky. Ale ne, nejdřív mi změřili puls a tlak. A zatímco mi přikládá ten přístroj, já už jsem tak nervózní, že si říkám: „Ne, ne, počkejte. Tohle není realita, já jsem prostě tak nervózní, tak toho nechte.“ A tak jsem se vrátil. Víš, co tím myslím? A ona pak ani nic neřekne. Udělá „Mhmm“ a něco si zapíše. A to mě nutí přemýšlet, jestli to bylo dobře, nebo špatně? A můj puls, tak mi nasadila na prst malý přístroj, a pak ho musela otočit a já si pak uvnitř říkám: „Ona si asi myslí, že to neukazovalo správná čísla, mám to otočit.“ A to mě ještě víc znervóznilo a říkal jsem si, že to asi vůbec neukazuje můj puls.
T: Ale myško, ty jsi zdravý. Dokud se ti nikdo pořádně nepodívá na játra, nemusíš se bát.
B: Já se bojím, že ti najednou něco najdou nebo že máš opravdu vážnou nemoc, proto jsem tam šel. Bál jsem se, že bych mohl mít zápal plic nebo zánět průdušek. A já ani pořádně nevím, co to je. Tak mi udělal rentgen plic a pak šel do nějaké místnosti, musel jsem přidržovat všechny náhrdelníky. A oni jsou doktoři, připadám si s nimi jako malé dítě, víš, co tím myslím?
T: Jo, to je to, o čem mluvím. Sedíš tam na těch nosítkách, nohy ti visí, sedíš na tom papíru…
B: Já se toho ani nedotknu. Já už začínám, když vím, že jdu k doktorovi, co si vezmu na sebe? Tam to začíná. Připadám si jako pankáč se všemi těmi piercingy a slyším a říkám si: „Bože, já jdu k doktorovi, co já vím? Mám si vzít čelenku?“
T: Už tak vypadáš, jako bys celou noc pařil, on přijde, podívá se na tvoje tetování a řekne si: „No, je to zdravý životní styl?“ A pak se podívá na tvé tetování.
B: Přesně tak! Vstoupí do místnosti se zdviženým obočím a řekne: „Kolik toho vypiješ za týden? A kouříš, jak vidím, taky.“ Znáš to. Cítím se tak odsuzovaný.
T: Jasně, a ty bys asi nikdy neřekl pravdu.
B: Samozřejmě že ne, lžu. „No, já tak často nepiju.“
T: Takže piješ: Denně, příležitostně. Jsi smyslný nebo opilý?
B: Když už, tak pozvu sousedy na skleničku vína, ale to je všechno.
T: A je to jen jedna sklenička. (oba se smějí)
B: Víš, proto lžeš. Ale na druhou stranu chceš říct pravdu, protože chceš, aby tě pořádně vyšetřil, až tam budeš. Takže mi udělal ultrazvuk a já byl strašně nervózní.
T: Bille, to je další věc. U doktora se máš cítit dobře a měl bys říkat pravdu, protože doktoři mají povinnost mlčenlivosti, nikomu to neříkají. Ale oni to samozřejmě dělají. Samozřejmě že to dělají, když jsou doma, řeknou to aspoň manželovi nebo manželce. A svému bratrovi, sestře, kamarádovi, který to pak řekne svému nejlepšímu kamarádovi. Řeknou: „Byl u mě Bill Kaulitz. Má vážný problém s hemeroidy.“ Samozřejmě to někomu řeknou. Je to jasné.
B: Ano, proto například v Německu nechodím k lékaři.
T: Jo, to ne.
B: To by mě ani nenapadlo.
T: Ne.
B: Ale samozřejmě, to je jako v továrně na peníze…
T: No, já nechci doktory z ničeho obviňovat. Mimochodem, nechci je odsuzovat, protože to naprosto chápu.
B: Já bych to taky řekl.
T: Já bych to taky řekl. Kdybych byl lékař a nějakým způsobem… já nevím… Thomas Gottschalk, Günther Jauch (Bill se směje) přišli se svým problémem s atletickou nohou nebo genitálním herpesem… tak bych samozřejmě řekl: „Miláčku, víš, kdo u mě dneska byl? (Bill se směje) Günther, ten má zase ten svůj prsten prince Alberta… zase se mu do něj dostala infekce.“ Samozřejmě.
B: Zase si ho pořádně neumyl.
T: Zase si ho pořádně neumyl. To bych samozřejmě řekl.
B: Samozřejmě. Rozhodně. To je přesně jako s lidmi, kteří pracují v továrně na peníze…
T: Ano.
B: … Nemůžeš mi říct, že neví …nebo (ostatní), že neznají tajemství Coly.
T: Proč nikdo …chci říct, že známe opravdu hodně lidí.
B: Neznáme ty správné lidi.
T: To přece nemůže být… v tuhle chvíli to můžu zopakovat: Ještě jednou – prosba o přátelství směřuje ke všem „Kaulquappens“, ke všem, kteří poslouchají – pokud někde pracujete v zajímavé profesi, klidně se ozvěte.
B: Nevíte, v čem byl problém s doktorem? Chtěli… tak jsem to zjistil: Trochu mě soudí, a pak se mnou taky chtějí být v pohodě.
T: Mhm.
B: To znamená, že hned začal a řekl: „Aha, ty jedeš na Coachellu. Jo, super, já jsem tam teď byl taky.“ Pak se mnou začal diskutovat. A já si říkám: Hej, já jsem se s tebou nechtěl bavit…
T: Ano.
B: … chci, abys mě teď vyšetřil, prosím tě.
T: No jo, ale to jsi byl s jedním moc fajn doktorem. Opravdu musím říct – to je náš rodinný lékař. Ten je fakt v pohodě. A taky je strašně ochotný. Ale taky je to ten, který říká: „Chci, aby sis vypil pivo“.
B: Ano! Přesně tak.
T: A proto ho mám vlastně rád.
B: Ale právě proto: říká to, co chceš slyšet.
T: Ano.
B: On je vždycky takový: „Aha…
B+T: … všechno je v pořádku“.
B: „Můžeš jet na Coachellu. Všechno je v pohodě.“
T: Jo.
B: „Bude to trochu horší, ale toho se zbavíš. Bude to trvat o pár dní déle. Pojď, uděláme si ultrazvuk“.
T: Ano.
B: Tak uděláme ultrazvuk. A já samozřejmě – srdce mi už „vyskakuje z hrudi.“.
T: Ano.
B: Říkám si: Bože. A pak tam musím jít.
A pak si taky říkám: Plíce… panebože, vždyť kouřím od třinácti let. (Oba se smějí).
T: To je hrozné.
B: A pak nějak udělal plíce.
T: Mhm.
B: Pak jsme se na to společně podívali. Samozřejmě hned říká: „Jo, tady, my to poznáme podle toho, že máš piercing v prsou, to je tvoje fotka, samozřejmě. Ha ha ha.“ (Tom se směje.) Protože ten piercing v prsou je vidět. Pak jsem musel držet všechny své řetězy…
T: Mhm
B: … a to bylo samozřejmě zase hodně divoké: Pak se zase objevilo obočí kvůli piercingu v prsou.
T: Piercing do prsou.
B: Ale pak řekl: „Vypadají báječně“. Takže byl opravdu potěšen. Řekl: „Krásné“ – jak jim říkáš? Ty malé… co to je… tepny nebo co? A pak řekl: „To je krásně prokrvené. Nádhera. A tady je pravá plíce, naprosto bezchybná. A tady vidíš páteř – nádhera.“ Takže mi opět dodal opravdu dobrý pocit. Pak jsem si pomyslel: Aha, tak to si dám ještě jedno pivo.
T: Přesně to jsem měl na mysli: Proto ho mám rád. Proto mám rád našeho doktora. Člověk jde domů s dobrým pocitem.
B: Ale pak mi to řekl: Mám krátkodobé astma.
T: Ano, ale krátkodobé astma znamená jen: máš něco jako astma na krátkou dobu.
B: Ano, ale to zní tak… Byl jsem jako: „Cože? Dobře.“ A pak mi dal jeden z těch sprejů. Teď ho musím inhalovat 14 dní.
T: Ale to je taková diagnóza pro: A já ti dám něco, abys měl pocit, že něco máš, a můžeš to nějak léčit. Ale ty jsi prostě slaboch.
B: Ty si to myslíš?
T: Ano. To je všechno. Ale je to dobrá zpráva: Aspoň že jsi krásný uvnitř – Máš pěkné plíce, že?
B: Samozřejmě se cítím trochu špatně. Protože teď mám ten sprej u sebe, ne? Mám ho u všech ostatních věcí na Coachellu, které jsem si sbalil. Protože jsem jel k tobě, abychom mohli všichni společně hned teď odjet. No, tak to je vždycky co dělat, ne? Dneska ráno jsem měl tolik akce. Měl jsem nějakou schůzku, daňový poradce – to je vždycky v takovém těžkém období na nic. Pak se člověk vždycky cítí dvakrát tak blbě, že odjede a oslavuje.
T: Přesně tak! Nepracuješ. Nejdřív zaplatit daně, a pak jet na dovolenou.
B: … zaplatit daně (Tom se směje) Přesně tak, pak odjet na dovolenou. Pak mám s sebou ten sprej. Takže si myslím: Vlastně to o mně teď říkají všechny nápisy jako: „Hm, ne…“
T: „Tam bys opravdu neměl jezdit.“
B: … „možná se tam nedostal“. Ale teď si říkám: Možná právě proto tam jedu. A zase jsem šel nakupovat. Koupil jsem si nějaké super oblečení. A dneska večer – hned teď jdeme odvézt mého psa.
T: Přesně tak.
B: S „Destiny“
T: … v útulku pro zvířata.
B: S „Destiny“, která se stará o psa.
T: Třeba ho někdo adoptuje. Kdo ví.
B: A pak odejdeme. Pak rychle vyzvedneme Heidi z placu. Ještě pořád natáčí. Hned ji vyzvedneme.
T: Pak půjdeme rovnou
B: Pak rovnou vyrazíme
T: na sjezdovku.
B: do pouště! (Tom se směje) Ale jde o to, Tome, že se tak těším na Coachellu. Už je to tak dlouho, co jsme tam byli. Jak dlouho?
T: Jo, řekl bych… 5-6 let jsme tam určitě nebyli. A zajímalo by mě, jestli je to tak: Slyšel jsem teď tolik špatných věcí.
B: Ano.
T: A já tomu nechci věřit. Doufám, že je to pořád v pohodě. Doufám, že je to pořád v pohodě. A že ti lidi nějak nelezou na nervy.
B: Víš, co mě štve?
T: … že to neříkám…
B: Jde o to, že nechci nadávat na Coachellu, protože na Coachellu nadávají všichni.
T: Přesně tak.
B: Tak to už mi přijde nudný o ní nadávat.
T: Dřív to tam bylo fakt, fakt super. Ale nechci být někdo, kdo říká: „Coachella bývala super. A teď už je to úplně mainstream“.
B: Ne, přesně tak. To znamená: My jsme byli na Coachelle, když o ní ještě nikdo nevěděl.
T: Ano.
B: No, já jsem tam byl poprvé před jedenácti lety.
T: Ale to je jako s lidmi, kteří říkají: „Jezdil jsem na Burning Mana, tehdy to byl ještě opravdový hippie festival. Ale teď…“. Ale já taky nechci být takový člověk.
B: … ani jeden.
T: Ale doufám, že…
B: Proto je to těžký, protože já si chci ještě trochu zanadávat (na to).
T: Ano. (Bill se směje)
B: Protože jsem si chtěl zanadávat, samozřejmě, protože: když jsem si balil oblečení…
T: Mhm.
B: … a tašky, tak jsem si pak říkal, jako: Aha!
T: jo, oblečení je pak vždycky těžký.
B: A pak jsem si říkal: Nechci jít ven se všemi těmi lidmi…
T: s peřím ve vlasech.
B: … s peřím ve vlasech. S těmi jejich třásňovými sukněmi. S jejich bohémskými šaty.
T: Jo. S koženými mokasíny.
B: V kožených mokasínech (Tom se směje) a se všemi těmi řetězy kolem… ach, to mě moc nebere.
T: Ano.
B: Vyvalím oči ještě dřív, než se tam dostanu.
T: Ano.
B: A vlastně ani nechci, protože si říkám: ano, samozřejmě, že je to tam samý influencer a ano, všichni tam prostě jedou… jo, ne pařit, ale dělat práci.
T: Ano.
B: A to je prostě trochu otravné…
T: je to trochu otravné. Ano.
B: Protože si myslíš, že… teda někde tomu rozumím, protože si to myslím: Ano, samozřejmě, to je příležitost. To je jejich práce, že se pořád fotí a tak dále, takže to někde chápu. A možná se i tak baví… aspoň doufám.
T: Já se vidím, jak se s tebou pořád fotím. Pak zase říkáš: „Tome, vyfoť se. Pojď, já budu stát tady. A budu předstírat, že jsem úplně uvolněný. Jako by ten koncert byla velká legrace“ (oba se smějí).
B: Ne, a proto takhle přemýšlím: Coachella pro mě vždycky byla momentem, kdy jsem se opravdu odvázal.
T: Ano, přesně tak.
B: Takže jsem tam šel a ….
T: Doufám, že to pořád dokážeš.
B: Toho se strašně bojím.
T: Ano, přesně tak.
B: A to proto, že… já to vůbec nechci odsuzovat, že všichni lidé mají své…
T: Dokud mě nechají na pokoji…
B: Dokud mě nechají na pokoji.
T: Ano.
B: A já se bojím, protože můj telefon… už zvoní. Už mi chodí přímé zprávy a všichni říkají: „Jsi na Coachelle?“.
T: „Ty jsi tam taky?“
B: A jde o to, že naštěstí tahle epizoda vyjde – když – Coachella už tou dobou končí.
T: Mhm.
B: Protože já se vlastně nechci k nikomu hlásit.
T: Přesně tak.
B: Protože nechci…
T: Já bych to taky neudělal. Myslím, že s takovou věcí se člověk musí setkat náhodou…
B: Mhm.
T: … nebo vůbec.
B: No, já se nechci setkat.
T: Ne.
B: Nechci mít pocit, že se MUSÍM s někým někde v určitou dobu sejít. Chci tam dorazit už úplně zničený…
T: Ano.
B: …protože už jsem propařil dvě noci.
T: Jo.
B: Dnes večer, až dorazíme, chci hned vyrazit zpátky. Skočit do bazénu a začít pařit.
T: Ano.
B: To znamená: V den, kdy to v pátek začíná, tam chci vlastně jet už totálně pařit a být pořádně opilý ještě předtím, než začnu.
T: Naprosto.
B: A pak nechci myslet na to: do prdele, musím se setkat se „Saskií“ nebo tak něco.
T: Ano. Nemůžu tam strávit celý víkend. To je trochu hloupé. To znamená: Mám na krku celý čas, který znám: V neděli se musím nějak vrátit domů. A taky hodně brzo.
B: Beru si pět dní volna.
T: Aha, to je v pohodě. Můžeš si na to pořádně došlápnout.
B: Já na to fakt šlapu. Jedu na plný plyn. U mě je to za chvilku: „Dej ruce nahoru“ („Hoch die Hände…“ – krátké německé rčení pro „…víkend“).
T: V pátek to musím dát na plný plyn.
B: Ano, přímo při příjezdu. Pak rovnou do bazénu, tak nějak“.
T: Určitě budou nějaké předpárty. Určitě tam můžeme jít taky.
B: Myslíš už dneska?
T: Ano.
B: Mhm. Pak jsem si vybalil oblečení a hodně lidí mi to řeklo: Ano, proč si nevezmeš to oblečení z videa – měl jsem na sobě „bondage outfit“. A pak jsem se na chvíli zamyslel… počkat… Coachella nebo Burning Man… pak mě to napadlo: Ne, tam se bondage outfit opravdu nehodí.
T: Ne, ne bondage. Ne.
B: Je to takové bondage. Pokud jste ho ještě neviděli, můžete se podívat na náš videoklip k novému singlu „Him“. Oblečení se setkalo s velkým ohlasem. Myslím, že je to taky moc hezké.
T: Bylo to dobře přijato?
B: Ano, bylo to přijato dobře. Hodně lidí to říkalo: Proč si to nezabalíš rovnou na Coachellu? Ale já jsem si myslel, že je to trochu moc.
T: Ano, na Coachellu je to moc.
B: I když tajně … moje dobrá kamarádka… mi dneska řekla, že na Coachelle měla sex. Takže: Byla ztracená…
T: Uh-huh. Jako kdo? Takže – ta, co si myslím?
B: Ano.
T: Ano.
B: A pak řekla: „Jo, běhala jsem kolem a hledala kamarády. A pak jsem je nenašla. A pak jsem najednou uviděla jednoho sexy kluka. Uprostřed davu. A já jsem řekla – „ahh, pomoc! Jsem ztracená, jsem ztracená.“ (Tom se směje.) A ona na to: „Potřebuju pomoc. Můžeš mě políbit? Potřebuju… Potřebuju teď nějakou pozornost,“ řekla. „Potřebuju teď trochu tepla a blízkosti“. Pak řekl: „Ano, samozřejmě.“ Pak ji okamžitě políbil. Pak se otočila a vyhrnula si sukni. Pak si ji hned vzal. Na tanečním parketu.
T: Na trávníku venku?
B: Ano, na trávníku…
T: Aha.
B: uprostřed davu.
T: musíš být opatrný. V Kalifornii vás za to opravdu mohou zatknout.
B: Mhm.
T: To je úplně zakázané.
B: Musíš být naprosto opatrný. Ale pak mě napadlo
T: I když možná je to v pořádku, protože je to soukromý pozemek. To je možné.
B: A pak mě hned napadlo: Možná bych si taky měl vzít sukni.
T: Mhm.
B: Víš? (Oba se smějí)
KAULITZ KOLUMNA
B: Ani jsem nemusel nic googlovat, všechno nám pro tuhle kategorii poslali.
Tentokrát jsem opravdu nemusel googlovat sám. Lidé mi poslali tolik screenshotů. Je tam jeden článek, který opravdu nechci rozebírat. Nechci o něm mluvit, nechci vám říkat, kde ho najdete, protože je mi jí líto, opravdu. Je to malá, frustrovaná myška. Svůj vztek si vylila na našem podcastu, opravdu osobně. Byla tak naštvaná a já ji prostě lituju. Obrazně řečeno dupala nohama.
T: Myslí si, že náš podcast je na nic?
B: Myslí si, že je na hovno, a snažila se ze všech sil, aby ji všechno vytočilo. Vůbec našemu podcastu nerozuměla. Prostě to nepochopila, a pak se snažila napsat docela legitimní článek nebo recenzi, ale vůbec se jí to nepovedlo. Už ten titulek nedává žádný smysl. Proto je mi jí líto a nechce se mi z ní nic číst ani citovat. Bylo mi to líto, protože jsem si myslel, že se necítí dobře. A proto jí to chci říct: Myšáku – pravděpodobně poslouchá tento díl – víš, kdo jsi, a přeji ti veselé Velikonoce.
T: Jo, opij se.
B: Opij se, užívej si života! Odpočiň si, neber všechno tak vážně.
T: Neber všechno tak vážně. Brala náš podcast vážně?
B: Brala, opravdu brala.
T: Aha, to je těžké. (směje se)
B: Jo, dokonce ani nepochopila slovo „Senf“ (hořčice). Je mi jí hrozně líto. Proto si ji nechci dobírat. A tolik lidí mi posílalo zprávy – a mně to přišlo vtipné, Tome (smích)-.
T: Co to je, co to je? Smrtelná vášeň? (Německá televizní inscenace, moderní verze Umučení Krista. Vysílala se letos o Velikonocích a sklidila hodně kritiky za špatnou realizaci).
B: Die Passion! Co to bylo?
T: Počkej, počkej. Viděl jsem to jen proto, že tam někdo zpíval Durch den Monsun.
B: Všichni mě tam označili na Instagramu a všude jinde.
T: A kdo to byl, víš, kdo to byl? Já jsem ho nepoznal.
B: Nevím. Myslím, že to byl herec. A Thomas Gottschalk se na tom taky podílel, že jo, a lidi mi posílali odkazy, protože jsme v tom článku taky zmínění, protože zpíval Monsun. Proč? Vůbec nechápu, co za tím vězí.
T: Já to taky nechápu. Co s tím má Monsun společného?
B: Mysleli na Velikonoce, že chtějí udělat novější verzi Umučení Krista.
T: Co to je, udělali z toho muzikál nebo co?
B: Udělali z toho moderní muzikál, což si myslím, že tolik lidí musí být naštvaných.
T: Jasně, protože to změnili?
B: Úplně to změnili tak, aby se to hodilo do roku 2022, takže si řekli, že do toho zahrnou influencery a tak. Nechci říkat nic špatného, protože jsem se na to nikdy nedíval.
T: Já taky ne.
B: Znám jen tu část, kde vystupovali s Monsun.
T: To je ta část, která mě zajímala. Proč by někdo zpíval Monsun na střeše?
B: Jestli jsem to správně pochopil, tak je to Ježíš, který najednou zpívá Monsun. A ta verze opravdu byla, uff…. Takže Thomas Gottschalk si sem tam něco přečetl. A udělali moderní verzi s moderními problémy, že jo. Takže tam jsou vlivní, musí se vypořádat s kritickými zprávami a tak. Tak se snažili udělat verzi, která by ukazovala, jak by Ježíš trpěl v dnešní době. Opravdu zvláštní, opravdu zvláštní.
T: Tak já jsem to viděl, protože tolik Kaulquappenů se ptalo, jestli to můžou legálně udělat.
B: Ne, tak mnozí říkali: „Doufejme, že vám za to dobře zaplatili“.
T: Jasně, takže my můžeme říct, že ne, že nám nic nezaplatili. Vůbec.
B: Měli bychom dostat odškodnění za bolest a utrpení.
T: A v tomto kontextu mě to opravdu zajímá. Já sám to opravdu nevím. Mají na to právo? Myslím tím asi proto, že je to původní verze. Každý má právo udělat coververzi písničky. To znamená, že musí zaplatit GEMA, ale asi to nebylo moc. Takže si myslím, že pokud je text a melodie stejná jako v původní verzi, je to dovoleno.
B: Což také znamená, že nemůžeme říct ne. Kdyby se nás zeptali, nesměli bychom říct ne. Každý to může coverovat.
T: Tedy, protože jsem takový sympaťák, že bych řekl ano tomu, kdo by chtěl tak trochu udělat poctu naší písničce a svým způsobem by řekl, že se nám to líbí, a proto to děláme. Prostě to musím říct, protože i kdyby se mi to nelíbilo, tak je to od nich pořád moc hezké, že používají naši písničku, protože se jim líbí.
B: Jo. Ale prostě to tam vůbec nepatřilo.
T: Jo, přesně tak. Taky jsem nepochopil tu souvislost.
B: Ale oni se snažili být ostří a mysleli si, že to zvládnou, že na to mají srdce. A to říkal i Thomas Gottschalk. Řekl: „Musíte RTL (kanál, na kterém se to vysílalo) přiznat zásluhy za to, že v téhle nudné televizní krajině udělali něco jiného.“ To je pravda. Třeba dát RTL props. Ale to prostě není cool.
T: Ale možná to bylo super? Já jsem to neviděl.
B: Podle toho, co jsem viděl, to nebylo.
T: Takže ta část, kterou jsem viděl, byla trochu složitá, ale možná ten zbytek?
B: Samozřejmě, že o tom lidi mluvili a dělali si z toho srandu a sledovanost musela být obrovská, takže to chtějí udělat znovu.
T: Aha, vážně? Vidíš, dosáhli toho, čeho chtěli.
B: To je prostě způsob, jakým to RTL vždycky dělá. Takže se to tak nějak povedlo.
T: V tom je právě ten trik. Vyrobit něco tak strašného, aby se o tom mluvilo.
B: Každopádně za to nedostáváme žádné peníze a oni se nás na to neptali. Tak to bohužel je.
T: Ale zase bych to schválil. Upřímně.
B: Pak mi přišlo fakt vtipný, že se mi máma ozvala po našem posledním díle. A po tom, co jsme si povídali, my si povídáme o všem, že jo. A bylo tam tolik věcí, jako třeba ta historka z léčebny s povislými prsy v písku – „O čem to mluvíš?“ Ne. Řekla: „Člověče, manželka Günthera Jaucha se nejmenuje Thea. Je to manželka Thomase Gottschalka, nebo sis je spletl schválně?“ „Ne,“ odpověděl jsem. (Oba se smějí.) Ale to naši mámu tak dobře vystihuje.
T: Ale to se přece v tom článku psalo. Právě jsem si ten článek přečetl.
B: Že jo? Já jsem si říkal, že jo? Nepoužili jsme špatné jméno schválně.
T: Takže si je novináři spletli? Neřekl tisk pravdu? To by bylo něco úplně nového.
B: Ale není to roztomilé? Toho si přece všimla. To byla její zpětná vazba na náš poslední díl.
T: Ano, roztomilé. Tento týden jsem četl něco úplně jiného a vzrušujícího. Ne o nás, ale o tvém starém kolegovi Dieterovi, Dieteru Bohlenovi, se kterým jsme byli v DSDS (American Idol v Německu) asi před devíti lety nebo tak nějak.
B: V DSDS.
T: DSDS. A vyměnili ho s někým jiným. A ten člověk je Thomas Anders (Dieter Bohlen a Thomas Anders kdysi hráli v kapele Modern Talking, v 80. letech byli hodně slavní). A Thomase Anderse máme opravdu rádi. Kolik let se pohybuje v hudební branži? Chci říct, že je v branži úspěšně 40/50 let. Býval jedním z mých nejoblíbenějších duetů, to opravdu musím říct. Anders/Fahrenkrog, tak se jim říkalo. Oba zpívali: Já jsem gigolo, gigolo, gigolo, oh oh.
T: Tak to byl úžasný projekt, opravdu úžasný.
B: Jak píseň pokračuje?
T: Uhm…
Oba zpívají: Jen Romeo, Romeo, Romeo oh oh. Láska není nic než hra, nic než hra. Pořád pláču v dešti, v dešti, v dešti.
T: Takže každý, kdo to nezná…
B: Kdo to nezná, ať si to jde poslechnout.
T: Jak se jmenovali?
B: Anders/Fahrenkrog.
T: Přesně tak. A tenkrát udělali velké oznámení, bylo to na Lanzově výstavě? Už si nevzpomínám.
B: Bylo to strašně vtipné. Jé, já bych tu písničku pro TikTok fakt chtěl udělat.
T: To bylo jako: Takže ode dneška je to oficiální. Německo má nové duo. Anders/Fahrenkrog. A bylo to tak úžasný, tahle písnička a jejich vystoupení tam. Jeden z mých nejoblíbenějších televizních momentů, upřímně.
B: Je to ta nejúžasnější věc, když o sobě můžeš říct: „Jsem v branži už 20 let. Vím, že dobré duo je“.
T: Stejně jako to, že se v oboru sociálních médií pohybuješ už mnoho a mnoho let (smích).
B: Takže si našel novou práci v televizi.
T: Jo, všechno mu vyšlo. Už se na to těším.
B: Co teď dělá?
T: Je členem poroty v DSDS. Takže RTL se k Dieterovi opravdu chtěla dostat, že? Vybrala si ho ze všeho nejvíc.
B: Což mě napadá, nechtěli se dostat pryč od všeho toho odpadu? A teď ho dostali? Takže to mohli udělat úplně jinak. Upřímně řečeno, RTL moc nechápu. Nedává to moc smysl.
T: Jo. Ale kolik sezón DSDS už je? To už se asi nedá vytáhnout z koše.
B: Ale proč to nedělají jako v USA a nemají tam pořádné lidi?
T: Jo, jasně.
B: Víš, jak to myslím? S tím u nás začali, mohli by v tom pokračovat (oba se smějí).
T: Ale v USA je Katy Perry, víš.
B: Každopádně mě zaměstnala jiná věc. Britney je těhotná, ta myš. Myslím, že je to strašně super.
T: Vážně?
B: Tak jí právě vyndali tu věc, měla antikoncepční spirálu. To je taková věc, kterou do tebe strkají, abys neotěhotněla. A oni jí to udělali proti její vůli a ona to nechtěla.
T: Opravdu, to jsem netušil.
B: A teď je konečně volná. Přesně tak, a oni jí to vyndali. A nejhustší je, že jakmile skončilo to hlídání, tak udělala všechno, čeho se báli. Ale dobře jí tak, jdi a udělej to, holka. Může si dělat, co chce.
T: Jo, teď si může užívat života.
B: Ale být na jejím místě, tak bych ne- tak píše esemesky, a pak je po nějaké době smaže. Ona napíše příspěvek, něco napíše a zase ho smaže. Ona prostě neví, jak s tím naložit. Přál bych jí, aby byla trochu víc soukromá. Dělá se zranitelnou, ale nemá to zapotřebí. Trochu si tím podřezává větev v kariéře. Možná to potřebuje, aby se zotavila, víš. Protože často to pomáhá věci artikulovat. Sám to znám u své knihy. Člověk píše věci a říká si: „Tak, promluvil jsem o tom, jak to všechno bylo.“ Ale pak uděláte rozhovor s Oprah.
T: Jo, taky bych ho rád viděl. Už jsem to říkal.
B: Udělej si ho podle svých podmínek. Ty se rozhodni s kým, ty se rozhodni o čem, ty si to produkuj a střihni si to, co tě zajímá. Takhle na tebe nikdo netlačí.
T: Jo, ale Oprah by to neudělala. Oprah by s takovými podmínkami nesouhlasila.
B: Tak to udělej s někým jiným a ne s Oprah. Ale pak to musíš produkovat.
T: Takže by se mohla zastavit u nás v Kaulitz Hills a podílet se na našem podcastu.
B: Jo, to by mohla.
T: A vykašlat se na všechno.
B: Tu nabídku bychom jí mohli dát.
T: Jo.
B: Jo.
DURCHGEKAULITZ
B: Zase jsme dostali spoustu ohlasů, ještě ohledně epizody s Ollim a Janem, takže znovu: Děkujeme všem a také těm, kteří jsou noví. A pak jsem dostala e-mail od Vereny, a to mi přišlo docela vtipné, Tome, napsala mi-
T: Aha, já jsem si právě myslel, že je to od té Vereny, od které jsi minulý týden dělal rap!
B: Ale neee!!!
T: To by byla sranda.
B: To by bylo skvělý, ale ne. Hm, od jiné Vereny, a ona chtěla vědět: „Co se týče tetování: Jaká tetování máš, proč, kterých lituješ? Jaké je vaše oblíbené tetovací studio? Která tetování jsou pro vás no-go?“ A myslím, že to byla ta nejvtipnější otázka.
Oba: Která tetování jsou no-go?
T: Tak musím říct-
B: Máš nějaké tetování, u kterého si řekneš: „Uff, to je těžké.“
T: Tak jestli nějaké mám? Nebo co?
B: Ne, i pro ostatní lidi.
T: Aha, dobře… Takže dneska už ne tolik jako kdysi. Před pár lety bych určitě řekl: „Dobře, ten „Arschgeweih“ (německý výraz pro tetování nad zadkem) je strašný, nebo jako ten divný věnec, co mají někteří lidé vytetovaný na ruce, například“.
B: Jako Pamela Andersonová.
T: Přesně tak. Já nevím, třeba ostnatý drát nebo co tam má, to všechno… Nebo taky motýla nebo tak… Já bych řekl… Ale teď musím říct, že „Arschgeweih“ je zase docela cool, ne?
B: Mhm.
T: Víš, jak to myslím?
B: Ano. Co musím říct, co mi přijde hodně těžký, jsou čínský znaky.
T: Jo, to je pravda.
B: To mi přijde…
T: Ano…
B: Oah… ty čínské znaky, kde máš jako… Víš, ti lidé, kteří… jako Sarah Connorová například… jako ona má „hudbu“ v čínských znacích kdekoliv…
T: Jako že slovo „hudba“ nebo co?
B: Ano.
T: Aha, aha, aha…
B: Víš, pro mě je to jako… Oah…
T: Jo, já vím. Taky hudebníci, kteří…
B: hudební notu. (směje se)
T: nota!!! Ano, nebo klíče. To je…
B: Aha, ano. Myslím, že je to hrozné. Nebo kadeřníci, kteří si nechají vytetovat nůžky…
T: No, to je zase skoro cool, protože u nůžek jako tetování si člověk říká jako: „Cože?“ Víš? To ti hned tak nedojde.
B: Jo…
T: Ale když máš někde vytetovanou notu, třeba osminku nebo tak něco… tak si každý hned řekne: „Aha, ty děláš hudbu, ne?“ To je fakt.
Oba: Ohhhhh yeah…
B: Mně to přijde hrozně těžký. Ale jak jsem říkal, ještě horší je slovo nebo něco… a pak v… s takovými těmi čínskými znaky… to opravdu musím říct. A taky nějaký kmen na horní části paže…
T: Mhm…
B: Malý kmen na horní části paže…
T: Jo, ale to by pro mě nebylo nevýhodné.
B: To není žádný dealbreaker, to bych řekl jako: Ale samozřejmě bych si myslel, že… Fuj, to není skvělý… Ale to je v pořádku.
T: Mhm.
B: Není to sexy.
T: Ale jak jsem říkal: Všechno se to tak nějak vrací!
B: Ale tohle tady!!! Co mám na ruce…
T: To je taky těžký.
B: Jo, to je to samý. To je taky hodně těžké. (Tom se směje) Já bych taky…
T: Ty máš na ruce takovou ošklivou.
B: Já bych taky…
T: Jen to stručně popiš.
B: No… je tam napsáno: „Freiheit 89″… (oba se smějí) Ale je to napsáno takovými… hůlkovými písmeny… víš, jako to mají všichni hip-hopeři…
T: Bylo to někdy v roce 2004/ 2005/ 2006…
B: To bylo v módě. Všichni měli něco, co bylo ve tvaru klikatých písmen… Hlavně hip-hopeři, všichni si nechali udělat takové tetování, a já si říkal: „Uf, taky bych chtěl mít takové cool hip-hopové tetování“ a nechal jsem si ho udělat, a kdybych se potkal, tak bych si taky říkal: „Ach jo, co to je???“.
T: Já bych to, každý má to tetování samozřejmě s jiným nápisem, ty máš „Freiheit 89“, můžeš být aspoň docela rád, že je tam napsáno, že-
B: Jo, všichni hiphopeři si nechali vytetovat třeba jména svých dětí nebo tak něco…
T: Jo, řekl bych, že Bushido, Sido a vsadím se, že i někteří další, ti si nechali vytetovat totožné jméno, ale s jiným nápisem.
B: Ano, nechali si vytetovat jméno své matky nebo svých dětí nebo tak něco…
T: Přesně tak. Ale stejným písmem.
B: Ano. Příšerným písmem. Kdybych se viděl, tak bych si určitě pomyslela jako: „Ough, to je těžké…“
T: Myslím, že jedno z tvých nejhustších tetování je tampon.
B: Ano.
T: Ten namočený.
B: To není tampon, to je duch, Tome. (Tom se směje) Chceš, aby to byl tampon. Vypadá to trochu jako tampon, ano.
T: Jo. Hm… Anja se nám ozvala a poslala nám delší a milý e-mail… A taky žije v Los Angeles jako Němka, v okolí „Los Feliz/ Silverlake“, kde jsi říkal, že je to špinavá oblast…
B: Neřekl jsem to!!!!
T: A že je to tam v prdeli, a ona říká, že jsi blbej, když to říkáš-
B: To jsem neřekl, Los Feliz je hezký!!!
T: Jo, Los Feliz je hezký, to byla taky oblast, kde jsme si právě prohlíželi dům, to můžeme přidat.
B: Myslím, že je to tam hezké.
T: Každopádně napsala něco k tématu Starbucks a kavárny, bydlela ve společném bytě s dalšími studenty a říkala, že ho sdílela s mnoha lidmi a že hodně chodila do kaváren, protože jsi říkal, že nechápeš, proč lidi chodí do kaváren pracovat a ve Starbucksu sedí u ulepeného stolu, a otevřou si tam notebook, aby mohli pracovat, a pro ni to byl případ, že bydlela v bytě s mnoha různými lidmi a neměla žádné soukromí, ale já jsem tenhle argument moc nepochopil, protože si myslím, že jako… kavárna taky není soukromí?
B: No, to mi nedává vůbec žádný smysl…
T: Chci říct, není ve vašem společném bytě stejné soukromí jako v kavárně?
B: To je ještě horší!!!
T: Ledaže by své spolubydlící opravdu nenáviděla, pak by to bylo pochopitelné.
B: No jo, ale když už je to na tebe doma moc, tak přece nebudeš někde, kde je to ještě hlasitější, ne?
T: Jo. Nebo, jak jsem říkal, třeba si se spolubydlícími vůbec nerozuměla. Ale-
B: Já si myslím, že to je spíš tak, že si říkáš: „Uf, já se jim chci teď vyhnout.“ A to je to, co si myslíš?
T: Ale Anja teď pracuje pro jednu velkou streamovací službu a produkuje seriály, to mi přišlo velmi zajímavé, takže se jí studium opravdu vyplatilo, myslím, že finančně se jí teď daří velmi dobře, bydlí ve skvělé oblasti a má pěkný dům, a také už nechodí do coffeeshopů, aby tam pracovala, ale položila zajímavou otázku ohledně dekadence a tak, a že se nám a také jí teď daří dobře… Chtěla vědět, co máme na rideru, když jsme s kapelou na turné a jsme žádáni například na festival nebo na turné, co přidáme do rideru. (požadavky umělců) Takže už teď ti můžu říct, že tam jsou věci, o kterých nemůžu mluvit, protože bychom pak měli problémy.
B: (směje se) No dobře, ale počkej.
T: Já o tom nic neřeknu.
B: Počkej. Já si myslím, že to má vždycky takovou špatnou pověst!
T: Cože?
B: Všichni vždycky říkají: „Jééé, jezdec umělců!!!“ To je přece taky pravda. Nakonec si to musíš takhle představit: Jsi celou dobu na turné, kdy odehraješ třeba sto koncertů, a pak nejsi skoro rok doma! A ti jezdci ti prostě pomáhají… Je to jako cirkus, víš? Takže tam přijedeš s celou produkcí, všechno musí fungovat okamžitě, je tam nabitý harmonogram. Vlastně jim to jen pošleš předem, aby věděli, co potřebujeme, abychom se cítili dobře, protože tvůj domov je každý den někde jinde. Částečně nemáte ani hotelový pokoj! Protože přijedete na místo konání a během noci jedete do jiného města. Neubytujete se v luxusním hotelu, ale přijedete na posrané místo konání. Navíc si každý představuje, že tato místa konání jsou mnohem luxusnější, než ve skutečnosti jsou. Přijedete tam, tam sportovní šatna, nejsou tam žádná okna, je to celé vykachlíkované, nebo je to jen beton, žádný luxus! A pak pošlete předem rider, abyste dostali možnost cítit se tak nějak dobře, a samozřejmě-.
T: Ty máš takový těžký život, těžký život celebrit! A co tam je? Šampaňské, aby se člověk cítil vítaný. (smích)
B: No… samozřejmě!
T: Dobře, a teď k věci, co tam je?
B: Co chceš vědět?
T: No, co tam je? Na tom rideru? Je tam například šampaňské.
B: Například ano.
T: A taky konkrétní značka, která není levná, to se dá přidat.
B: No jo…
T: Jo, nepříjemné. Co ještě? (Oba se smějí)
B: Teda, je tam pár věcí….
T: Zvlhčovač vzduchu v místnosti…
B: Ale já potřebuju pokojový zvlhčovač!
T: Pak speciální med, ten se musí vždycky dovážet z Kanady, ten můžeš taky přidat…
B: Ale ten potřebuju do práce!
T: Jo, fuj… (Bill se směje) A co tam ještě je, čerstvé květiny…
B: Jo, no a co? To není špatný! To mi vůbec nepřijde dekadentní! Je to jen pro dobrý pocit!
T: I v poušti si člověk řekne o čerstvé květiny, a to si myslím, že není v pořádku! (Bill se směje) A co tam ještě je… Samozřejmě speciální auta, zpěvák chce jezdit sám, ne společně s kapelou….
B: No, to by většina lidí pochopila, kdyby vás znala osobně. A hlavně kdyby si k tobě mohli přičichnout! Co ti vždycky leze z obleku, když jsi jako: „My jako kluci a tak.“ (Bill vydává prdící zvuky) Není divu, že potřebuju auto navíc. (Tom se směje.)
B: Takže to nebudeme podrobněji rozebírat.
T: Dobře.
B: Každopádně si myslím, že je moc hezké, že má tak zajímavou práci.
T: Ale co tam máme taky, je třeba „Käseigel“. (= „sýrový hejsek, známý německý způsob servírování sýra). A Käseigel s lahodným hroznovým vínem, a co taky máme… Protože tam byla další otázka, od jiné „Kaulquappe“, a ta se ptala, jestli máme divné stravovací návyky, jako třeba klobásu s marmeládou.
B: Já mám rád sýr s marmeládou!
T: To jsem taky chtěl říct, na našem rideru jsou taky rohlíky se sýrem a marmeládou navrch. Třeba s jahodovou marmeládou.
B: Mňam! Pěkný ementál-
T: Ano.
B: -S mnoha otvory a pak s marmeládou nahoře. Jahodový je nejlepší.
T: A ani nevím, jestli je to vlastně divný zvyk, protože nám maminka vždycky říkala, že ve Švédsku to takhle jedí.
B: Ano.
T: Že jo? A proto vždycky říkám, když se mě někdo zeptá, proč si dávám na sýr marmeládu, tak opravdu jahodová marmeláda na sýr „Leerdammer“ s houskou-
Oba: Mňam!
T: A já vždycky říkám, když se na mě někdo divně podívá: „Ale takhle to dělají ve Švédsku!“ Říkám to dodnes.
B: Možná to není pravda…
T: Že to není pravda, si myslím… A tím se dostávám k dalšímu tématu! (Bill se směje) To mě přivádí k dalšímu tématu, Bille, a sice: Které věty z našeho dětství, jako ty, které se nám vždycky říkaly, bychom už svým dětem neříkali? Tak bychom… jako, protože to nemělo pozitivní účinek například.
B: Takže… žádný pozitivní efekt… Já nevím, jestli bych to říkal svým dětem, u nás to taky nefungovalo-.
T: Mhm, co?
B: Nám to třeba říkala maminka: Když budeme kouřit, zůstanou nám malé genitálie.
T: Toho jsem se nikdy nebál.
B: Jo…
T: Protože když jsem začal kouřit ve dvanácti, už mi to stačilo, tak jsem si řekl: „To je v pohodě!“ (Oba se smějí)
B: Ne, ale ona to vždycky říkala, a my jsme se samozřejmě báli, protože jsme nebyli tak vysocí, my jsme vyrostli mnohem později-.
T: Kdybych byl na tvém místě, taky bych se bál! (smích)
B: A pak jsem si někdy říkal: „Ale ne, co když přestaneme růst?“ A maminka vždycky říkala: „Ne, když tak moc kouříš“.
T: Ale to je vlastně věc, to jsem říkal dětem.
B: Mhm…
T: Vlastně je to dobrý trik…
B: To je dobrý trik, jo…
T: Říct to dětem: „Když budeš kouřit, tak přestaneš růst“.
B: – „Tvůj penis zůstane malý“, jo.
T: Mhm. Nebo taky, co si pamatuju, myslím, že už jsme o tom vlastně mluvili, tak si nemyslete, že jsem zase všechno zapomněl, protože si teď připadám hrozně chytrej!
B: Jsme vzhůru!
T: Já jsem vzhůru od té doby, co jsme si vzali ty prášky!
B: Přesně tak, jo. Hm, myslím, že už jsme o tom vlastně mluvili, konkrétně o tom stereo systému, který vybuchne, když zmáčkneme tlačítko nahrávání, protože máma nechtěla, abychom si všechny kazety přemazali.
B: Přesně tak. Vždycky říkala, že na našem stereo systému Mickey Mouse…
T: A to mě hodně ovlivnilo! Ta věta. To opravdu musím říct.
B: Ano, mě taky. (Tom se směje.) Pořád jsem se bál, vždycky to říkala: „Všechno ti vybouchne, všechno se rozbije, tvůj krásný dům i se všemi hračkami!“
T: – „Nic ti nezbude“.
B: – „A tobě nic nezbyde a budeme muset žít na ulici!“
T: – Jo. Možná to bylo trochu…
B: Možná to bylo trochu moc. (oba se smějí)
T: Jo.
B: To říkala i u zubaře, abychom tam netlačili na pilu. Ale ona to řekla: „Co jiného jsem mohla udělat? Měla jsem dvojčata, která byla nevázaná!“
T: Jo… My jsme opravdu mimo vázání… Ale opravdu musím říct, co nám ještě řekla, že dole ve sklepě bydlí čarodějnice „Baba Jaga“. Protože nechtěla, abychom chodili do sklepa, protože tam byl alkohol, bylo to tam špinavé… To byl sklep u dědečka…
B: Ano, maminka nechtěla, abychom se tam ušpinili.
T: To byl dům jako z poválečné doby… Měl hodně temný a strašidelný sklep, ale samozřejmě nám to přišlo hodně vzrušující… Takže nám určitě dávalo smysl, že tam má bydlet čarodějnice, protože to bylo strašidelné… a tak říkala, že tam dole bydlí čarodějnice „Baba Jaga“ a ta nesnáší hlavně děti.
B: Jo, já se jí pořád strašně bojím (oba se smějí) té čarodějnice….
T: Ano, a od té doby jsme v tom sklepě už nikdy nebyli.
B: Ne.
T: Já si to pořád pamatuju.
B: Upřímně řečeno, já tam taky nechci chodit.
T: Protože to byla čarodějnice, která straší děti.
B: Ano. Jen straší, nebo je také jí?
T: Myslím, že obojí.
B: Mhm… (Oba se smějí) Pak… něco jsem dostal od Aline, to mi taky přišlo vtipné, ptala se: „Vy dva opravdu chcete jít na stáž k policii, že? A pořád se o to tak zajímáte a tak dále…“ „Aha – a hlavně teď bychom opravdu chtěli dělat nějakou v továrně na Coca Colu, nebo taky v tiskárně peněz, a ona říká: „Ale já bych chtěla vědět něco o opaku: Jak to celé kolem všech těch vašich různých schůzek funguje?“ ptá se. A tak se ptá: „Co dělá váš management? Jaké jsou úkoly asistentů? Jací lidé jsou vlastně na vašich schůzkách důležití a jaké mají úkoly? Jak probíhá příprava a následné zpracování a tak dále?“. Myslím, že bychom o tom mohli natočit celý díl…
T: Ano, je to velmi složité, jen jsem chtěl říct, že… to se teď nedá rozdělit…
B: Ano, to se nedá rozebrat, je tam spousta lidí, kteří… skoro až moc lidí, kteří mají všichni své povinnosti, ale myslím, že je to i zajímavé… Tak mě napadlo, že by bylo dobré si přečíst tu zprávu, protože my pořád hledáme asistenta.
T: Ano.
B: A ehm… To není vždycky jednoduché…
T: Dalšího, tedy kromě těch pěti dalších, které už Bill má, takže se opravdu musíte zamyslet nad tím, kde v tom „potravním řetězci“ jste.
B: Ano, přesně tak. Ale to záleží na tom.
T: Na tom, jak děláte svou práci.
B: Ano, na tom, jak děláte svou práci. Můžete také…
T: Ale o tom už jsme mluvili, spíš bys měl být asistentem pro mě než pro Billa.
B: No, a teď je otázka… Tak my vždycky říkáme, že ta náplň práce je v podstatě: Nic není příliš velké…
T: -Nic není příliš malé.
B: -a nic není příliš malé.
T: Jo.
B: To znamená, že vlastně musíte… Dobře, musíte si to takhle představit: Kdybych měl autonehodu-
T: Jo.
B: -a řekněme, jen teoreticky, že se to stalo i předtím. (oba se smějí) Jen teoreticky.
T: Jo.
B: Takže v podstatě nevolám nejdřív policii, ale svého asistenta.
T: Ano.
B: A ten musí okamžitě přijet…
T: A… jo.
B: Nejlepší by bylo, kdyby zavolal policii…
T: Mhm.
B: -Aby si s nimi mohl promluvit…
T: Protože ty ani nevíš, kde-
B: -Nevím ani svou poznávací značku, –
T: – Jaké číslo? Jak zavolám policii? (směje se)
B: – Komu mám vůbec volat? Kam mám také volat? Kde vůbec jsem? Jako že nevím. Řekl bych: „Jsem mezi Heidiným domem… ehm… jsem mezi Heidiným a Tomovým domem a mým domem a, a… víš, kde je ta křižovatka…“ a on by věděl, kde to je, a já bych ani nevěděl, jaká je to ulice…
T: Mhm.
B: -a já bych nevěděl, kde mám kartičku pojištěnce, co mám vůbec říkat, řidičák a tak… Jsem vůbec pojištěný? (Tom se směje) Víš?
T: Jo.
B: Takže to by byla situace, kdy bych okamžitě zavolal asistentovi.
T: Ale já myslím… v té situaci je to jasný.
B: Nebo u mě doma dojde například k výpadku proudu. V půl třetí v noci.
T: Jo.
B: Tak to samozřejmě okamžitě volám svému asistentovi. A samozřejmě, že on pak také musí zvednout telefon! V půl třetí.
T: Jo, ale to jsou přece ty jednodušší úkoly.
B: Ale jaké jsou ty těžší?
T: Myslím, že ty jsou velmi velmi vzácné…
B: Jo, ale…
T: Mluvíš o nějakých případech, ale to se nestává jako… Já nevím.
B: Jo, ale pak… Dobře, za co je zodpovědný? On musí organizovat celý náš život, to jsem chtěl vysvětlit. To znamená…
T: Přesně tak, takže já si myslím, že pozice asistenta je vlastně ta jednodušší na popis, protože se to v podstatě říká s tím: „Nic není příliš velké, nic není příliš malé“, a zároveň vždycky říkám: „Musíš mi pomoct se vším, na co nemám čas…“ – To je v pořádku.
B: Přesně tak.
T: -protože mám spoustu jiných věcí na práci. To znamená…
B: A jde o to, že je to těžké, protože člověk musí být „tvrdý oříšek“
T: Mhm.
B: -To znamená, že bys měla být schopná pracovat pod velkým stresem, a musíš být tvrdá, dobře mluvit, takže anglicky i německy, plynule, a musíš být hodně tvrdá, měla bys toho hodně vydržet, ale zároveň musíš být hodně sympatická-.
T: Jo, ale co je taky důležitý, neměl bys mít ambice stát se jednou manažerem.
B: Přesně tak. (Oba se smějí) Jo, přesně tak.
T: Ano.
SLADKÁ, STŘEDNÍ, EXTRA OSTRÁ
(Přehrávání Heidiny nahrávky): „Polibek, lízání, kousání“
T: Uhh, „polibek, lízání, kousání“.
B: Takže nejlépe všechno (směje se). Zároveň (opět se směje). Se třemi různými lidmi (směje se nahlas a Tom se směje spolu s ním). Jeden líbá, jeden olizuje a jeden kouše.
T: No, u tebe bych to dokázal dobře zařadit… u tebe… už bych přesně věděl, kam co má jít.
B: Jak?
T: No, u tebe by to bylo určitě… „polibek, lízání, kousání“… u tebe by „kousání“ muselo jít se „sladkým“.
B: Ano, ano. Teď k tomu musím taky něco říct.
T: Ano, protože „kousat“…
B: Já jsem jednou něco měl… Doufám, že mě neposlouchá…
T: Hmm, to si nemyslím. (Bill se zasměje) Ty jsi vypadl s každým.
B: Protože jednou byla situace, tak jsem taky takhle přemýšlel, ne? Já byl tak fascinovanej a říkal jsem si „super“ a úplně jsme se měli rádi a tak dále, ne?
T: Mhm.
B: A pak jsem si říkal: No jo, hezký… a nějak jsme spolu skončili v posteli u mě doma po dlouhém večírku, že?
T: Mhm.
B: Napadlo mě, že to bude skvělé. A pak najednou přišla ta věta – zrovna když jsme se chystali začít: „Ano, pořádně mě uškrť. Uškrť mě pořádně.“ a já si pomyslel: To je škoda.
T: Aww.
B: „Před chvílí jsi vypadal tak normálně.“ (Billova myšlenka na toho kluka) Víš, to nemůžeš udělat hned na začátku… Teda, když to tu a tam trochu zdrsní, jasně – jo. Ale ne… (Tom se směje) ale ne teď, když mi to říkáš poprvé: „Ano, uškrť mě doopravdy“. Pak si říkám: Páni, to už je… to nemůžeš udělat na… poprvé, když se dostaneš do fyzické… to musí stačit, že jsi poprvé sám sebou, aniž bys musel jít do takového extrému. A pak mě napadlo: Do prdele. Takže žádné „zapnutí“ – aniž bych toho člověka hned uškrtil – neexistuje. A nějak udělat něco extrémního. A pak jsem si pomyslel, že to na mě nebude fungovat.
T: Ne. Proto si taky myslím, že „kousání“, abych tak řekl, taky není tvoje parketa.
B: Ne.
T: To je s tím „Sladkým“. „Kousavý“ je takový – „Sladký“.
B: Ano, „kousat“…
T: To můžeš někdy udělat-
B: Ano.
T: asi spíš dráždit… takže „kousat“ je s tebou na „sladké“.
B: No, „kousnout“ by bylo „sladké“. Já se tomu nebráním. Ne že by to teď přišlo špatně.
T: No jo (Bill se směje). Tak počkej, minimálně „líbání“ – řekl bych – přijde (na) „střední“. K tomu – proč – se dostanu za chvíli.
B: Mhm.
T: Protože by tě to nejdřív napadlo: Aha, „líbání“ je pro mě vlastně tak důležité…
B: Ne, není to pro mě tak důležité.
T: Ano, ale to líbání musí být dobré.
B: Musí být dobré.
T: Protože když je líbání na hovno, tak to vůbec nefunguje.
B: Pak to nefunguje vůbec.
T: Protože o to jde.
B: Protože jsou taky lidi, se kterými spíš a nelíbáš se.
T: Jo, nemluvíme o jednom tvém sexu na jednu noc na záchodě…
B: Ne, ale…
T: Teď se bavíme o něčem takovém – základním…
B: … co je pro tebe opravdu důležité.
T: Přesně tak.
B: Jo, takže pokud je to dobrý polibek…
T: To už je důležité.
B: To je důležité.
T: Takže – ale proto „střední“ – … protože samozřejmě „lízat“, to všichni známe: člověk má rád jazyk v uchu. To je pro tebe nejdůležitější. (Bill se směje) To je hezké. (oba se smějí).
B: Ano, lízání… je také součástí líbání.
T: A můžeš olizovat mnohem víc než jen ucho.
B: Přesně tak.
T: Proto…
B: Řekl bych, že „lízání“ už je celkem…
T: To je „extra sexy“, ne?
B: To už je „extra horké“. (oba se smějí)
T: Ano, přesně tak. Seřadil jsem to pro tebe správně?
B: Řekl bych: Ano. Mhm. Ale dobrý polibek je součástí lízání. A pak splynou jeden s druhým. Víš?
T: Ano.
B: Od líbání k lízání.
T: Ano, samozřejmě. Chtěl bys do toho zapojit celý jazyk.
B: Rád bych měl celý… no, ano, při líbání… musíš vidět… třeba teď Kardashianka, když je s chlapem, tak má vždycky jazyk…
T: To je na červeném koberci, ne?
B: To mi vůbec nepřijde cool (Tom se směje).
T: … olizuje jazyk na jazyk.
B: Jaký to má smysl? Vždycky se na to dívám a říkám si: ….
T: To má být takový „rockerský“.
B: Ano, ale mně to nepřipadá sexy. To by mě vůbec nevzrušovalo.
T: Ne.
B: Kdyby na mě partner celou dobu vyplazoval jazyk, tak bych si říkal: Co chceš?
T: Jo a hlavně… jo, to dělá i Machine Gun Kelly s Megan Fox…
B: … to mi přijde docela trapné.
T: To je prostě tohle: „Jsme ještě mladí – jsme v pohodě.“ Nějak… „My jsme fakt rock’n’roll. Pořád se olizujeme“ takhle.
B: Já o to vůbec nestojím. Nemyslím si, že to má něco společného s mladými a cool.
T: Jo, ale to je to, co chtějí sdělit.
B: Ano.
T: Myslím, že ano – s tím.
B: Ne.
T: Ale olizovat si ucho – na červeném koberci, to už bys udělal. Pak se zase ukázat: Tady – podívej se sem. Jsme ještě fakt mladí a rock’n’rolloví.
B: Olizování uší… (oba se smějí).
CO NEVÍM, TO MĚ NEPÁLÍ
T: Chtěl jsem ti něco říct: o těch lahvích. U nás se vždycky něco dozvíš. Spousta lidí ví… to je taky velký vědomostní podcast tady.
B: Mhm. Kromě politiky.
T: A samozřejmě o politice.
B: A taky ekonomie.
T: A ekonomie. A co je zajímavé: Je to tak – máš rád pivo z hnědé láhve?
B: Velmi!
T: Jo, že jo?
B: Mhm.
T: A možná si vzpomeneš: V Magdeburku jsme měli… vždycky… místní piva… byla hodně v hnědých lahvích.
B: Ty mi vždycky přišly takové „asi“. (asociální)
T: Ano, přesně tak. To jsem chtěl říct. Také ta velmi levná …vlastně se říká „Asi piva“. Ale často jsou v hnědých lahvích.
B: Mhm.
T: Má to svůj důvod, protože mnoho z těch údajných „asi pivovarů“… to jsou místní pivovary, které skutečně stále věří v tradiční vaření piva. A ti tvrdí, že pivo patří do hnědých lahví. Důvodem je, že hnědé lahve nepropouštějí světlo. A už vůbec ne UVA… ultrafialové paprsky… ty tudy neproniknou. Přes hnědé lahve. Protože pokud světlo proniká příliš silně, jako například u průhledných lahví… samozřejmě nejvíce…
B: … průhledné nebo průhledné? (Bill zdůrazňuje výslovnost samohlásky).
T: U průhledných lahví (Oba se zasmějí). Tam se to samozřejmě projevuje nejvíc. Ale pak také se zelenými. V Německu je hodně zelených lahví.
B: Mhm.
T: A to je i tam.
B: Tolik se mi jich nelíbí.
T: Ano, jsou tam (některé). Mně se zelené lahve také líbí.
B: Mhm.
T: Kupodivu se mi taky líbí. Je tu jedna italská…
B: No, ty hnědé, musím říct… tak od pohledu nic moc.
T: … nic moc. Ty zelené, co se týče vzhledu, jsou vlastně nejlepší.
B: Mně se nejvíc líbí ty čiré, od pohledu.
T: Ach ne
B: Průhledné.
T: A propouštějí nejvíc světla. Pak je taky rychlý problém, že vzniká takříkajíc „lehká chuť“, protože hořké látky z chmele se přemění takříkajíc na tři různé věci. A látka pak obsahuje síru a má odpovídající silnou vůni.
B: Mhm.
T: A to je docela legrační, protože někdy lidé říkají, že ten zápach trochu připomíná – ten „sekret análních žláz“…
B: Fuj!
T: … skunků.
B: Cože? Správně!
T: Ano!
B: No jasně.
T: A teď si vzpomeň, že je tam spousta zelených piv…
B: Jo.
T: … které otevřete a hned ho ucítíte a často si ho pletete s trávou.
Protože si myslíte, že to voní jako tráva…
B: Ano, voní to jako tráva a je to cítit jako skunk.
T: A tráva taky voní jako skunk.
B: Já nesnáším skunky.
T: A to je právě to, že na něj vlastně dopadá příliš mnoho světla a že „bez světelných paprsků nemůže kvasit“.
B: Zajímavé.
T: A to mi přišlo opravdu vzrušující. Protože… Napadá mě spousta lidí, kteří to mají. Protože opravdu voní. Ale musím říct, že ta chuť světla mi není tak špatná. Ta chuť sama o sobě není zas tak špatná. Vůně je zpočátku trochu zvláštní. Ale chutná to vlastně dobře, myslím.
B: No, dneska to chutná fantasticky.
T: Je to fantastické. Je to z kempu ve městě, kde hraje můj oblíbený fotbalový klub. Jen tak mimochodem.
B: Chtěl jsem se tě dneska na něco zeptat: zeptat se tě, ale myslím, že to taky nevíš. Protože ty nikdy nevíš nic, co bych nevěděl já.
T: Vždycky jsem uhodl všechno, co jsi nevěděl. Já věděl všechno.
B: A jinak mě napadlo… možná se zeptám toho „Kaulquappena“. A mám dvě otázky: …
T: Ano?
B: No, tak za prvé mě to zajímá… protože jsem to viděl tuhle na TikToku – a pak jsem si na to vzpomněl – Protože to někdo udělal na TikToku a natočil takové vtipné video, že si chce pořídit nákupní vozík. A neměl ani euro.
T: Dobře
B: Proč se dává euro do nákupního vozíku? Jaký to má smysl? Jaký to má smysl? Cože? Tomu jsem nikdy nerozuměl? No, tady v Americe to nemáme. Proto jsem na to úplně zapomněl, a když jsem to nedávno viděl na TikToku, tak jsem si říkal: Proč se do nákupního košíku dává euro?
T: No, byly tam takové profesionální nákupní vozíky s takovými…
B: … žetony.
T: Plastové žetony…
B: Na co? Na co? Cože?
T: Ano, to je dobrá otázka, proč…
B: Vidíš, ty taky nevíš.
T: Ne.
B: Proč? Nepřicházej za mnou a neříkej: „Ano, abyste to neukradli“. To je ale nesmysl!
T: Ne, to je nesmysl. Zvlášť ne s plastovým čipem.
B: Jo, kvůli euru nebo kvůli čemu? No a co?
T: No a proč?
B: Já nevím!
T: Aha.
B: Já nevím. (Oba se smějí) Nevím.
T: Myslel jsem, že jsi to zkoumal.
B: Neumím… ne… neumím si to vysvětlit.
T: Já to taky neumím vysvětlit. To je legrační.
B: Říkám si: co to je? Nedokážou to doopravdy říct: „Ano, to je proto, aby to lidi pořádně vrátili.“ To je přece jasné. To je přece nesmysl.
T: Ne, to je nesmysl.
B: To si nemyslím.
T: No… aha… no dobře. Počkej chvíli: to může dávat smysl. Ani z toho důvodu, že se bojíš, že ukradnou…
B: ale (protože) že je neodstrčí.
T: … zatlačit je zpátky do řady. Odkud přicházejí, v tomhle…
B: Chápu.
T: To se říká: My nechceme najímat další zaměstnance.
B: Mhm.
T: Že musí běhat tady po parkovišti a zase sbírat všechny věci. Protože tak je to v Americe – tady je to vždycky jen…
B: Necháte to u auta.
T: Někteří lidi jsou fakt kreténi: jdou k autu, naloží to a pak to (nákupní vozík) odstrčí. Pak to narazí do jiného auta a vy rychle odjedete. (Bill se směje) Ano, ten, kdo se směje, už to zažil několikrát. (Oba se smějí)
B: Ne, ale…
T: Tak co, je to tak? A pak tady stojíme někde na parkovišti a stačí euro – Ten aspoň říká…: Dobře, přivezu to zpátky…
B: Aha, protože pak je to trochu jako vyhazování peněz. Ano. Tam bys mě asi taky mohl dostat.
T: To dává smysl.
B: Protože…
T: To je ono! To je ono! Už jsem na to přišel. Zase jsem to věděl. Já to věděl! (směje se).
B: Protože to není tak, jak by sis myslel: Proboha, jedno euro by pro mě bylo moc.
T: Ne.
B: Já bych si dovolil ten luxus…
T: Ano.
B: … a přemýšlet: No tak! Ale máš špatné svědomí, protože si myslíš: Je to jako vyhazovat peníze z okna.
T: Přesně tak.
B: A tam bych si v tu chvíli také pomyslel: Aha!!!
T: Ano.
B: Jestli to není špatná karma…
T: je to psychologická věc.
B: Psychologická…
T: Mhm.
B: A s tím plastovým čipem taky, nebo jak?
T: I s tím plastovým čipem, protože prostě nechceš mít pokaždé plastový čip…
B: I když pak bych si koupil hodně plastových čipů.
T: Ano, ale především ten … Možná jich je málo (smích).
B: Ano, určitě jich je. Já bych je tam nechal.
T: Ale ano, (s) plastovými žetony… to jsou také profesionální lidé. To taky ne každý ví.
Profesionální kupující – to jsou lidé, kteří rádi nakupují… kteří nakupují každý den. Vždycky pro to, co ten den potřebují.
B: Ano, ano.
T: Víš?
B: Ano.
T: Jsou to takoví profesionální nakupující.
B: Tak opravdu připravení.
T: Ne jako my. My jdeme nakupovat jednou za dva týdny a všechno si koupíme.
B: Ty nechodíš nakupovat vůbec.
T: Ano (směje se).
B: POTOM mě napadla další otázka a říkal jsem si: Protože minule jsem to udělal tak dobře – s „tímhle, tímhle, tímhle“. (= německy „Der, die, das“) se mi to povedlo skvěle…
T: Vůbec se ti to nepovedlo, neuhádl jsi správně jeden. A co?
B: Ale bylo to správně.
T: Ne.
B: Znělo to správně.
T: Mmm.
B: Teď už mám jen otázku: Když se zavádí nové slovo do Dudenu…
T: Mmm?
B: … která komise… kdo o tom rozhoduje? Kdo teď rozhoduje…
T: článku?
B: článek. Kdo?
T: Člen před nově zavedeným slovem.
B: Kdo o tom rozhoduje? A hlavně – pokud tedy víme, kdo to dělá – bych byl rád, kdyby se mě na to někdo zeptal.
T: No, můžu říct např: Boomer bude pravděpodobně zaveden v Duden … Já si to dovedu představit.
B: Tak například, Tome: bylo nově zavedeno: (slovo) „haten“…
T: Do německého Dudenu?
B: Do německého Dudenu. „Haten“.
T: Woww aha, takže: „Haten“. Mhm.
B: „lifehack“ a „Uploadfilter“.
T: Dobře.
B: A kdo rozhoduje…?
T: … ohh ok ok, například „lifehack“…
B: Teď si vezmeme: „lifehack“.
T: lifehack, mhm.
B: Takže ehm, je to „lifehack“, „lifehack“…? (v němčině: „der Lifehack, das Lifehack?“).
T: není to „the lifehack“… (německy: „die Lifehack“).
B: Neřekl bych „the lifehack“. (v němčině: „die Lifehack“)
T: … je špatně.
B: Ale kdo o tom teď rozhoduje? A když se sejdou, u toho stolu – kde diskutují o tom…
T: Mhm.
B: … taky bych tam chtěl být…
T: Ano, tam se asi můžeš přihlásit.
B: já bych chtěl diskutovat s
T: To je asi něco jako oscarová komise.
B: No, moje asistentka by tam musela poslat přihlášku za mě.
T: Ano, ale určitě bys nejdřív musel udělat zkoušku z němčiny. Dovedu si to představit.
B: To zvládnu snadno.
T: Tomu upřímně nevěřím.
B: Samozřejmě!
T: Ale nejspíš to udělám.
B: A „nahrávací filtr“?
T: V pravopisu jsem mnohem lepší než ty, příteli. Samozřejmě, že jsi.
B: Aha, nesmysl.
T: Samozřejmě.
B: „Nahrávací filtr“, ano. „Nahrávací filtr“. (v němčině: Der Uploadfilterder Uploadfilter).
T: To bych řekl. Ale já bych, kdybych byl teď v tom výboru a mohl bych do toho mluvit, tak bych řekl, že bych to například ztížil. A řekl bych: „Lifetimehack“… (německy: die Lifetimehack) ne, co to bylo? Ten
B: Lifehack. (německy: die Lifehack)
T: The lifehack. (německy: die Lifehack) Protože pak by to všichni dělali špatně.
B: Já bych řekl: Lifehack (v němčině: die Lifehack) a upload filtr (v němčině: das Uploadfilter).
T: Přesně tak (oba se smějí). A pak můžeš lidi pořád opravovat…
B: … a říct: Na na
T: Na na.
B: „My jsme to tuhle probírali jinak.“
T: Ano, na schůzce v Dudenu. Pak – můžeš říct: „Já jsem to rozhodl jinak, příteli.“
B: „Rozhodli jsme se pro to jinak“
T: Ano.
B: Pro celé Německo.
T: Přesně tak, ano. (smích)
B: Myslím, že je to super.
T: Ano, taky si myslím, že je to dobré.
B: Rád bych tam byl.
T: Dobře. Co máš pro náš playlist?
B: Samozřejmě, napadlo mě: jedeme na festival Coachella…
T: Nech mě hádat – „Swedish House Mafia“.
B: Jo.
T: Ano.
B: A vlastně si vzpomínám, když jsem byl poprvé na Coachelle… to byl pro mě takový hezký zážitek. Protože jsem se zrovna přestěhoval do Ameriky. Zrovna jsme sem přijeli a já byl pořád ve své divné, depresivní fázi, kdy jsem byl pořád tak zničený. A nevěděl jsem… ooh, můžu jít ven?… a vzpomínám si, že – v té době… Ah! Mimochodem, můj asistent mi o tomhle festivalu taky řekl. A on řekl: „Ano, jedeme tam. Nechceš jet s námi?“ Tak jsem řekl: „Cože? Dobře, máme zamluvenou ochranku?“ A tak dále, že?
T: Mhm.
B: A on řekl: „Prostě přijďte. Prostě přijďte. Prostě pojďte se mnou. Bez ochranky, bez ničeho. Sedneme si do auta a prostě pojedeme.“ A pro mě to bylo jako…: „Cože? Nemůžeme přece jen tak nasednout do auta a…“
T: Jet tam.
B: „… jet tam. A to si musíš (připravit) předem… Už jsi volal na festival?“. „Vědí, že přijedu?“
T: Ano.
B: Že jo? „Oznámil jsi to všechno a tak?“ (Tom se směje) A on říká: „Ne, ne. Věř mi. Prostě… Prostě to udělejme spontánně. Pojedeme na jednu noc.“
T: Počkej chvíli… s kým?
B: S našim asistentem.
T: Opravdu?
B: Tehdy, v té době, přesně.
T: To jsem vůbec nevěděl. On tam byl taky? To jsem nevěděl.
B: On tam byl taky. On mě přesvědčil. To jsem vůbec nevěděl. To jsem nevěděl a nevěděl jsem nic. A já jsem si to takhle myslel: To je šílený, ok. (Tom se směje) Pak jsem si pomyslel: Dobře, tak tam prostě pojedu. Dneska jsem se zbláznil.
T: Mhm.
B: A tak jsem si tam sedl a byl jsem fakt nervózní. A pak jsem tam přišel a otevřel se mi svět. Tehdy jsem poprvé uviděl: Páni, můžu být mezi lidmi a jsem na druhé straně jeviště.
T: Mhm.
B: A poprvé po letech jsem byl v publiku.
T: Ano.
B: A pak bez toho, aby vedle mě chodila nějaká ochranka, a bez ničeho. Ale byla to prostě: párty a pohoda. A ta atmosféra. A všichni pili a svítilo slunce. A já jsem si říkal: Bože můj! Já jsem teď…
T: A nikdo se o tebe nezajímal.
B: Jo, bylo to úžasné. A vzpomínám si: Zapadlo slunce, na pódium nastoupila „Swedish House Mafia“… a pak nasadili tuhle písničku. Bylo to jako: Woah, ta atmosféra. Byl jsem tak strašně opilý. Byl jsem v takovém úžasném módu. Víš, když jsi prostě hodně opilý. Když chceš obejmout celý svět. Slunce zapadalo. Prostě se potopilo. Všechno se zbarvilo do tak krásné fialovorůžové barvy. Všichni lidé byli tak blažení.
A ten zvuk… Vyšli na pódium, všichni chtěli to samé. Na tom poli to bylo tak plné lásky. A slunce pálilo. Stál jsem v tílku a v ruce jsem držel svou dokonalou, lahodnou margharitu. A pak zazněla tahle písnička.
T: Úžasné.
B: … po celém těle mi naskočila husí kůže. Vibrovalo mi to v hrudi. A všichni nadskočili, vyděsili se. Byla to taková příjemná atmosféra. To byla „Swedish House Mafia“ s „Greyhound“. A právě tuhle písničku jsem tam dal. A ten pocit chci mít i teď, až tam zase pojedu.
T: Na všechny „Kaulquappens“, kteří sedí v autě:
B: Woah!
T: … pusťte si tu písničku pořádně nahlas!
B: Doufám, že slunce zapadne a že pití bude chutnat. Že mi v břiše hučí. A že to zase ucítím.
T: Teď se do toho všichni pořádně opřeli.
B: Mhm.
T: To bylo dobré promo video pro Coachellu.
B: Jo.
T: Když už mluvíme o „Coachelle“ – tak teď jsem si to zase rozmyslel, a pak jsem si to pustil… protože jedna z prvních písniček, kterou jsem slyšel – na Coachelle byla – „Chasing Status – Let you go“. To byla jedna z kapel. A ne na hlavním pódiu, ale jedna z těch pohodových, které tam byly taky… na vedlejších pódiích.
B: Mhm.
T: A já měl podobnou akci. Ale nedokážu to ani popsat tak cool jako ty, takže….
B: Já se nejvíc těším na Sahara-Tent. To je můj nejoblíbenější stan. Ponořit se doprostřed davu. Hluboko uvnitř, mezi všemi těmi zpocenými lidmi. A objevování nového DJe uprostřed dne, ve dvě odpoledne…
T: Ano.
B: … a pak se rozsvítí světla. Mají tam zatraceně dobrou produkci. A prostě tancování bez konce.
T: Jo.
B: … křičí, tančí, skáčou. A přijdou ti nejžhavější dýdžejové. Na to se těším. Uprostřed, uprostřed lidí. A teď mě to fakt baví, Tome. Teď jsem do toho tak zažraný.
T: To je to, co teď děláme.
B: A to je to, co teď děláme, a jdeme TEĎ! JDEME!
T: Wooohoo!
B: Woohoo. A ještě předtím: hlasujte! I když jsme jen nominovaní, jako mnozí jiní a nesmíme být tak šťastní: Stejně říkám – hlasujte pro nás.
T: Přesně tak, volte.
B: Budeme rádi, když vyhrajeme.
T: Sdílejte náš díl a dejte mu lajk.
B: Hlasujte pro nás. Chtěl jsem říct, kde můžete hlasovat: deutscherpodcastpreis.de… prostě hlasujte pro nás. Jsme nominováni v kategorii „Životní styl“. A samozřejmě nám také můžete dávat témata nebo se nás ptát na cokoli chcete. Vložte do témat, cokoli vás napadne. O čem bychom měli mluvit, zde.
T: Nebo také odpovídejte na naše otázky, které vám prostřednictvím podcastu opakovaně pokládáme…
B: Ano.
T: Nebojte se nám dát zpětnou vazbu.
B: Možná víte, jak se můžeme dostat do komise „Ten, ta, to“ (německy: Der, die, das). hey@kaulitzhills.com. Můžete nám prostě poslat e-mail. A samozřejmě nás můžete kontaktovat i na Instagramu. Kaulitzhills.podcast. Můžete nám poslat DM. Můžete zanechat komentář. Reagovat na příběh. Cokoli, co můžete udělat. A samozřejmě: Aktivujte si nebo „zapněte“ zvonek, abyste také dostali nejnovější epizodu. A nezapomeňte náš podcast „lajknout“.
T: Lajkujte a sdílejte náš podcast.
B: Na konci je toho hodně co říct – připadám si jako takový…
T: Jo, ty jsi takový QVC člověk.
B: Mhm.
T: Nákupní kanál. Když už jsme u toho, můžete si taky poslechnout naši novou písničku „Him“. (Bill se směje)
B: Ach bože.
T: Ta je taky úžasná. (směje se)
B: Jo.
T: No, dobrý ok.
B: Dobře.
T: Už se těším na příští týden.
B: Já taky.
T: Jo. Pařili jsme spolu.
B: Coachella aftermath – to bude, Tome.
T: Jenom láska, ne nenávist. Ahoj.
B: Ahoj.
T: Uvidíme se příští týden.
B: Ahoj.
