Překlad 35. dílu podcastu Kaulitz Hills „Schwanzgesteuert“ (Kohoutem ovládané) 27. 4. 2022
překlad @kobra kid @Natalie | FC DE @Like_a_Color a @Cammi
T: Dobré ráno, myško!
B: Pipi Dlouhá punčocha!
(Tom se směje)
T: Uf… Smrdí to tu jako v pekle.
B: No…
T: Tentokrát to tu nesmrdí pivem a cigárama jako obvykle…
B: To vůbec není pravda! Já ve studiu nikdy nekouřím! Kouřil jsem tady někdy? Buď upřímný!
T: Ty kouříš pořád. Dokoncem i když si zahříváš hlas…
B: Nesmysl!
T: … cigára se zapalují.
(Oba se smějí)
B: Možná si se mnou cigareta zpívá, ale nikdy se nezapálí.
T: Ale dneska to tak smrdí, protože tvůj pes má nějak problémy se žlučníkem….
B: Já nevím… To už jsi dělal tolikrát. Já nevím, jestli je to problém s jeho žlučníkem, nebo…
T: Jo, jo, jo… to je! Je to žlučník! Je to tak strašně cítit…
B: Jak to víš?
T: Musíš se na to podívat, protože žluč je žlutá…
B: Mmch…
T: To je, když říhá a zvrací nějakou žlutou…
B: ALE NENÍ TO…
T: to je to, co tak smrdí! To je přesně ten zápach!
B: Není to ta věc nahoře v ledničce? Nahoře v ledničce je nějaká divná tekutina v Tupperware, která tam je už roky. Chci říct, že jsi je kdysi přinesl…
T: Jako vzorek pro veterináře…
B: … jako vzorek pro veterináře. Není to tak?!
T: EEEWWW!!!
(oba se smějí)
B: Jsem si jistý, že tam pořád je! Nedávno jsem se podíval do lednice a říkal jsem si: „No jo, Tupperware, ale-“
T: Fuj! V Tupperware?
B: Jo!
T: To by mohlo být.
B: Přemýšlel jsem, co je to za divnou žlutou věc.
T: To jsem nebyl já! To byl tvůj asistent.
B: Aha, dobře.
T: Jo!
B: No…
T: To vím přesně, protože jsem tam byl.
B: Takové úkoly se také objevují: Odebrat Stitchovi vzorek žluči. (Tom se směje) Můj chudáček pejsek. Je mi ho tak líto… Vůbec za to nemůže. Možná proto, že jsem ho krmil párky. Nic jiného nesmí, ale on se na mě díval s takovým roztomilým obličejem, tak jsem si říkal: „Jééé, tak si dáme.“ Ale on má tak slabé bříško.
T: Má slabý žaludek.
B: Jo…
T: Jako jeho táta. Ty máš taky problémy s refluxem. To víme. Přinesl jsem ti něco docela dobrého, protože… musím přiznat, že mám lehkou kocovinu. Jak se ti dnes daří?
B: Mám se skvěle!
T: Máš dnes dobrou náladu?
B: No… zase jsem měl… samozřejmě velmi stresující den. Dneska jsem si zase musel nechat pět hodin dělat účes. Vždycky to trvá hrozně dlouho. Jak myslíš, že to dopadlo? Taková pěkná barva…
T: Hrozná!
B: Tome! (směje se)
T: Musím říct, že mě tvůj dnešní účes opravdu šokoval.
B: Zbláznil ses?!
T: Vypadáš hrozně!
B: Proč?!
T: Co… Co je… Bez legrace, tenhle účes je úplně stejný jako u Laurela a Hardyho, z jednoho filmu. Tahle blonďatá blbka… Tenhle vyfoukaný účes. Tenký. Jako sláma…
B: Co…
T: Ztenčený dole… Nevypadá to dobře, myško.
B: Promiň, vypadá to úžasně…
T: Ne!
B: Je to jen vysušené!
T: Ne!
B: Je to perfektní střih! Stříhal to tak dokonale.
T: Potřebuje přípravky!
B: Samozřejmě! To jsme ještě neudělali. Ještě to není upravené. Přípravky teprve přijdou.
T: Vůbec ti to nesedí.
B: Dneska jsem toho ale měl hodně na práci. Člověk tam vždycky musí tak dlouho sedět. Není to tak jednoduché, víš.
T: Jo… To je těžký život.
B: Opravdu těžký život, když ti celý den dělají vlasy.
T: Celý den se zkrášlovat… Ale poslouchej mě… Mám trochu kocovinu, protože jsme včera cinkali skleničkami. Proto jsem to přinesl. Upřímně, celý den jsem se na to těšil. Vím, že se pak budu cítit líp.
B: Na co jste si cinkali? Beze mě?
T: Na život.
B: Na život?
T: Na život. Jak jsem říkal, celý den jsem se na tenhle nápoj těšil a skutečně je to samovýroba… Vím, že je k dostání i předpřipravený v mrazáku v Německu. To jsme kdysi rádi pili. Tak mě napadlo udělat si ho dneska sám. Pivo to není, protože mi to nestačí. Je to to silné. Dobře chutnající silné pivo, které se dá míchat s tequillou.
B: Dobře… OUH! Jako… Jak že se to jmenovalo? Desperados?
T: Přesně tak. Vlastně jsem to schválně nechtěl říct, protože tomu nechceme dělat reklamu, ale… je tam… jo, je tam…
B: Začíná na D
T: Přesně tak, začíná na D
B: Mmmhhh…
T: A to je vynikající. To je tam, ale pivo, tequilla… Prostě jak máš rád. Já bych se návodem neřídil. Prostě jak ti to nejvíc chutná. Nejlepší zlatá tequilla… Trochu citronu. Máme čerstvě připravenou citronovou šťávu a použili jsme i čerstvý citron. Pokud je to příliš ostré chuti, pak… nevím… použijte trochu medu. Já jsem použil zase jednoduchý sirup… med, javorový sirup… všechno, co máte rádi, jen to trochu oslaďte. Nakonec máte svůj vlastní mix piva a tequilly. Je to docela silné. Pivo pro opravdové chlapy!
B: Mňam!
T: Ano.
B: Dobře! Řekl bych, že si připijeme na SEZÓNU 3
Oba: EPIZODA 1!
B: WOHOO! Říkám: Prost Prost Prösterchen, wir gehen heut ins Klösterchen und machen aus dem Peterchen alles kleine Väterchen. [Na zdraví, na zdraví, na zdraví, dneska jdeme do kláštera a uděláme z malého Petra malého otce].
INTRO
T: Tak to zkusíme!
B: Já to zkusím. (usrkne) Mmmhh… Chutná to jako moje mládí.
T: Je to dobré, že?
B: Chutná jako mládí. Chutná to jako věčně mladé.
T: I z vody se stane ušlechtilá kapka, když se smíchá se sladem a chmelem [To se v němčině rýmuje].
B: Velmi chutné… Ale jinak… ohohoh…
T: Jo, dal jsem tam pořádnou dávku tequilly.
B: Jo, je to cítit.
T: Chutná to docela dobře, ne?
B: Mmmhhh…
T: Yumyumyum, leckerleckerlecker Zuckerbäcker!
B: Aspoň… leckerleckerlecker Zuckerbäcker! Aspoň se cítím dobře, protože moje vlasy jsou… Vždycky si myslím, že… Říká se, že se musí jednou namazat, ale já to se svými vlasy nikdy nedělám. Myslím, že je to nechutné.
T: Pomazat si je?
B: Mmch!
T: Co to je?
B: No, když je necháš zmastit.
T: Ouh, dobře.
B: Někteří lidé říkají, že je to opravdu zdravé a…
T: Já myslel, že je to celá procedura. Takže „nechat to zmastit“ prostě znamená nesprchovat se několik týdnů.
B: Přesně tak. Prostě nemýt si vlasy po dlouhou dobu-.
T: Uiii…
B: Já to nikdy nedělám, protože si vlasy myju každý den.
T: Každý den! Já taky!
B: Dneska jsem měl POPRVÉ… Ne, ne dneska… Poprvé tento týden jsem měl mastné vlasy. Vypadá to tak hrozně! Když jsou vlasy… Dole jsou jako sláma a – víš to? – a nahoře jsou tak mastné, že ti leží na hlavě-
T: Velmi špatné!
B: … super pruhované.
T: Hrozné!
B: Hrozné! To znám i od jiných lidí. Když je člověk pozdraví a oni mají takové dlouhé vlasy, které jsou tak mastné, protože si je nestihli umýt, a smrdí jako vlasy…
T: Jako vlasy.
B: Jako maz.
T: Jako kožní maz.
B: Fuj.
T: Jako mazová žláza.
B: Eeewwww.
T: Je to takový divný lidský zápach, který se mi absolutně nelíbí.
B: To se mi vůbec nelíbí.
T: Mně taky ne.
B: Stejně nemám rád pach vlasů. Taky nemám rád…
T: V okruhu našich známých je jeden člověk…
B: Mmhh… Ten člověk vždycky smrdí jako vlasy…
T: Víš, koho myslím?
B: Samozřejmě!
T: Který má vždycky mastné vlasy. Nevím, jak to funguje… (Bill se zasměje) Nikdy jsem nepotkal toho člověka s umytými vlasy.
B: JISTĚ! Jednou jsem ho viděl.
T: Vážně?
B: To mě opravdu potěšilo.
T: Vážně?
B: Říkala jsem si: „Co se ti stalo? Vypadáš tak jinak.“
T: To jsem tam ještě nebyl! (Oba se smějí) Nicméně… tomu nerozumím. Nemůžu být takový. Vlasy si myju každý den, ale vlastně-
B: Taky proto, že je mnohem příjemnější se osprchovat.
T: Jo, to jsem měl na mysli. Z pohodlnosti, protože si rád strkám hlavu pod sprchu.
B: Já taky!
T: Jen abych se ráno probudil.
B: Jo, já taky! Vždycky to musíš mít venku, pak tam přece jenom pár cákanců je… No, já nevím….
T: Ne…
B: Tuhle jsem měl mastný vlasy… Nevím přesně proč… Uf… no jo, to si pamatuju. Porouchal se mi ohřívač vody a v domě byla jen studená voda. Tak jsem se musel rychle osprchovat, protože to nejdřív museli opravit. Pak jsem se rychle olízl jako kočka a jen jsem se rychle namydlil. Hlavu jsem pod vodu nedal…
T: Rychlé olíznutí kočkou. Proč se tomu tak říká?
B: Protože kočky se asi olizují jenom samy, jako… (vydává mlaskavé zvuky).
T: Uf, dobře… rychle jako hushhush (vydává takové srkavé zvuky) Kočičí olizování je vlastně jenom to, že si vezmeš žínku a jednou se utřeš, víš…
T: Mmhhh…
B: Nemyslím si, že je to sprchování…
T: Je to…
B: … to není kočičí lízání.
T: Je pořád v módě říkat kočce Muschi (německy p*ssy)?
B: Myslím, že ano.
T: Že jo? Kdybych měl kočku-
B: Jmenovala by se Muschi… Muschilein
T: Muschi Vlastně je to docela roztomilé jméno.
B: Vlastně je.
(oba se smějí)
SENF AUS HOLLYWOOD
T: Jak se ti daří? Co se dělo? Už jsi mě přivítal s křikem. Vjížděl jsem k vám na bránu a tam… (Bill se chichotá) Už jsi křičel z plných plic.
B: Já jsem…
T: Stál jsi na svém stole.
B: Ano, stál jsem na svém kuchyňském stole, protože… (zhluboka se nadechne) Byl jsem tak znechucený. Jde o to, že jsem se vrátil domů od kadeřníka, otevřel jsem dveře a najednou kolem mě proběhl Stitch a něco chytil. Tak jsem začal křičet a bál jsem se, ale pak jsem viděl, že je to obrovská ještěrka. Vlastně spíš krokodýl.
T: Jo, byl opravdu dlouhý. To je na těch ještěrkách zvláštní. Myslím, že ten ocas je čím dál delší.
B: Ááá, myslíš, jestli nepadá?
T: Ano, pokud neopadává.
B: Eeeeewww… ugh…
T: Bohužel. Teď už jsem ho odsunul.
B: Pak jsem ti zavolal, protože jsem si říkal, kde jsi, protože jsem se nemohl dostat do svého domu. Stál jsem na stole a neodvažoval se sejít dolů a dveře byly pořád otevřené, protože jsem je ještě nezavřel. Křičel jsem TAK hlasitě, že i sousedé z druhé strany pozemku křičeli a ptali se… (začne se smát).
T: Vážně?
B: … jestli je všechno v pořádku. Myslím, že si mysleli, že mě vykradli nebo něco takového.
T: Já s tou věcí pohnu a je to tak těžké s tím dlouhým ocasem, že to nespadne. Dostal jsem se skoro ven… a ocas mi spadl.
B: Ale je to špatně? Ne…
T: To si nemyslím, ale…
B: Může být ještěrka smutná? Ou…
T: Možná je to… no… Možná to má něco společného s přitažlivostí?
B: Ouh, no…
T: Jako s… že když má ještěrka hodně dlouhý ocas… jako ve Hře o trůny, víš? Kde vůdce toho kmene… Pamatuješ si?
B: Ne!
T: Toho kmene. Toho s Khalem Drogem.
B: Ach ano, ten. To bylo úžasné.
T: Ten měl… Pak ten, co má největší ocas… nejdelší ohon (směje se).
B: Jak to myslíš, cop? [Schwanz v němčině může znamenat i ocas nebo d**. Tom mluví o Pferdeschwanz*, což má dvojí význam: 1) koňský ocas, 2) prasečí ocas]. Myslíš skutečný ocas…?
T: Ne, cop na zadní straně. (Oba se smějí) Má pěkný ocas, také pěkný cop. (Bill se směje) Ne! Ten delší cop vzadu byl…
B: Jo?
T: … tím víc… tím lepší jsi byl v boji. Tak se říkalo, že když prohraješ boj, tak ti ten cop ustřihnou.
B: To zní… no, to zní vlastně dost žensky.
T: Čím delší byl cop… nebo to byly vousy? Ať už to bylo cokoli… Možná to byly vousy.
B: Dobře.
T: Možná si to pletu…
B: Nelíbí se mi dlouhý cop ve vousech.
T: Ale byl to jeho případ. Já myslel, že se ti tak líbil?
B: Měl dlouhý cop ve vousech?
T: Jo… copánek… Jo… copánek takový… třeba s perlou….
B: Vážně? Už si to nepamatuju. Ten chlap byl nesmírně sexy.
T: Nicméně si dovedu představit, že ve světě ještěrů by to mohlo být s jejich ocasy. Čím delší ocas, tím inteligentněji se skrývají.
B: Woaahh… Ach bože… Neměl bys mi říkat takové věci… Už teď mi naskakuje husí kůže.
T: Tahle konkrétní ještěrka měla tak dlouhý ocas, že vypadala skoro jako had, to musím uznat.
B: Hrozné!
T: Ano.
B: Tak strašné. Byl jsem tak znechucen!
T: Pak jí ocas upadl, když jsem ji přenesl ven. Jak dlouho žil ocas sám? Tak… deset minut určitě.
B: Určitě!
T: Nemyslíš? Ocas se ještě nejméně 10 minut vrtěl a dělal si, co chtěl. Stejně jako ty! Ty jsi taky takový kokrhavý. Taky si celý den dělá, co chce, (oba se smějí) Taky si žije vlastním životem.
B: Jinak se cítím… Musím teď překonat ten šok… Jde o to, že kdykoli něco takového vidím, tak se dalších pár dní dívám do podlahy, protože se bojím, že tam zase vstoupilo jiné zvíře.
T: Štíři jsou mnohem horší. To je mnohem…
B: Jo, to mám taky pořád dokola. Špatné je, že mám doma betonovou podlahu. Je to spíš takový… lesklý beton, že jo?
T: To je…
B: Jak se tomu říká?
T: Jak se to řekne německy… Beton [beton].
B: Beton… je to betonová podlaha a to znamená, že na ně není tak dobře vidět.
T: Promiň… mezinárodní…
B: Sorrey… (Tom se směje) Co jsem to chtěl říct? Jasně… Takže na ně není tak dobře vidět. Ještěrka, je to ještěrka… ještěrka…
T: Ještěrka… No, ještěrky jsou na ní vidět docela dobře, ale…
B: Ale škorpion?
T: … štíři nejsou skoro vidět. Když jsou světlí a šedí jako podlaha, může to být nebezpečné.
B: Nedávno jsem měl štíra, tak jsem na něj rychle dal misku, a pak jsem samozřejmě křičel a křičel a křičel. Přišli ke mně na návštěvu kamarádi a snažili se ho vystrnadit papírem pod miskou. Kamarádka ho vyhodila a řekla, že už tam žádný štír není. To znamená, že musel z misky vylézt.
T: Opravdu si musíš dávat pozor. Jednou jsem měl jednoho v botě.
B: Od té doby, co byl jednou jeden v tvé botě, se pokaždé dívám do bot.
T: To opravdu musíš.
B: NIKDY si boty neobouvám, aniž bych se předtím podíval dovnitř.
T: Jo.
B: Musím říct, že žiju v divočině. Žiju doslova uvnitř kopců. Tady žijí nejrůznější zvířata a… Jo…
T: Zvlášť když Stitch taky sem tam kaká, čas od času do bot.
(Bill se směje)
B: Ne, to už nedělá.
T: Dřív to dělal.
B: Opravdu dělal, ano. (Tom se směje) Jinak to není tak, že bych už venku neměl dost zvířat. Teď jsem dlouho přemýšlel, jestli se o tuhle novinku chci podělit, protože mám nového spolubydlícího.
T: Dobře?
B: Tady u mě doma.
T: Aha… Aah, dobře…
B: To přece víš.
T: Ano.
B: Přiletěla z Evropy.
T: Přiletět je dobré… Alespoň nejsi sám.
B: Jak to myslíš? Ne, ne sám. (Tom se směje) Protože už nemůže létat. Teď jsem o tom přemýšlel a říkám si: Sakra, to teď bude všem připadat nepřitažlivé a budou si říkat: „Fuj, proč jsi takový?“ nebo…
T: U mě je to přesně tak, jak jsi.
B: To není vůbec pravda!
T: Fuj, nevábný… Proč jsi takový? Přesně tak!
B: Vlastně se mi to moc líbí a nějak to oslavuju. Je to vlastně moc hezké dílo. Takže jsem si nechal udělat labuť. Opravdovou labuť! Teď bydlí u mě v obýváku na zrcadlovém sloupu, takříkajíc jako umělecké dílo. Je to skutečná labuť, která byla… jak se to říká…
T: Vycpaná?
B: Jo, vycpaná…
T: Nebo taxidermovaná.
B: Ano, taxidermovaná a teď… žije tam, na zrcadlovém bronzovém sloupu… Bože, to zní tak strašně… takže, je to zrcadlový… s bronzovým sklem…
T: Sloup.
B: Sloup, ano… ale sloup zní spíš jako řecký sloup, ale tak nevypadá. Je to zrcadlový sloup. Tak, tady jsem to řekl.
T: Každopádně to u tebe teď vypadá trochu jako v řecké restauraci. (Bill se hlasitě směje) Abyste si představili… (směje se), jak vypadá Billovo vybavení.
B: V žádném případě! (směje se) Nicméně…
T: Když už mluvíme o Řecku, chtěl jsem si to ještě jednou ujasnit-
B: POČKEJ, JÁ JSEM CHTĚL-
T: POČKEJ, NEŽ BUDEŠ DÁL pokračovat… Chtěl jsem to krátce objasnit. Jednou jsem řekl, že Mykonos není tak skvělý ostrov, alespoň pro mě osobně. Řekl jsem, že kdo si myslí, že Mykonos je úžasné místo, nikdy nebyl v Itálii. Za tím si stále stojím. ALE chci upřesnit, že Atény a Řecko jako takové jsou velmi krásné! Atény jsou tak krásné město a já jsem si to tam užil. Skvělý hotel. Skvělí lidé. Krásné historické centrum. Opravdu úžasné. Mluvil jsem jen o Mykonosu. Jen jsem to chtěl upřesnit, protože máme velmi milou kamarádku, která nás poslouchá a je Řekyně a vůbec jí to nepřišlo vtipné.
B: Ne, vůbec jí to nepřišlo vtipné a už říkala, že to máš doživotně zakázané.
T: No… Snad jsem to teď zase uvedl na pravou míru.
B: Nicméně si myslím, že je to opravdu hezké, a každý den mám z té labutě radost. Myslím, že vypadá úžasně. Taky si myslím, že se perfektně hodí do mého domu a do mého obývacího pokoje. Vypadá opravdu, opravdu dobře, ale spousta lidí, kterým jsem to řekl, byla v šoku. Říkali: „Fuj! Cože?! Je to tak nechutné. Labuť?! Ty sis nechal taxidermovat zvíře?“ „Ne. Nezabíjejí je kvůli tomu, oni…
T: Umírají stářím?
B: Umírají…
T: Nebo jak umírají?
B: Jak kdy umírají. V každém případě jsou mrtví. Takže když jsou mrtví, můžeš se dostat na seznam. Já jsem si to nechal udělat u svého architekta a byl jsem na seznamu kvůli té labuti. Je to dlouhý proces, než se to vysuší a taxidermizuje… Trvá to opravdu dlouho. Na tu labuť jsem čekal víc než rok.
T: Trvá to dlouho a-
B: Mám z té labutě opravdu radost a myslím, že je krásná a eeerrm… Hodně… Někdo mi nedávno řekl: „Jak? Mám kamarádku, která má popel svého psa u hlavy postele. Je to TAK odporné!“ Já na to: „Proč? Já to mám taky.“
T: Je to něco, co prostě děláš. Taky si…
B: „TAM PRO MĚ LÁSKA KE ZVÍŘATŮM KONČÍ! NEBUDU SI PŘECE DÁVAT MRTVÉ ZVÍŘE DO ČELA POSTELE…“
T: Někteří lidé mají také u krbu popel své babičky, že? Není to nic neobvyklého, že?
B: No… U krbu… Myslel si, že je to nechutné, protože to bylo u hlavy postele. Já mám například Pumbův popel také postavený vedle postele.
T: Pro mě není rozdíl, jestli je to u postele, nebo u krbu.
B: Feng-šuej v mém domě však tehdy bylo trochu jiné. Víte, když se věci trochu přemístí? Na prvním místě si na to musíte znovu zvyknout.
T: Mmch!
B: Musíš… Víš, když přesuneš lampu.
T: Řekl jsem ti, kam si máš dát věci, a myslím, že se nám to povedlo.
B: Opravdu jsme udělali skvělou práci. Vypadá to tak hezky, ale nejdřív jsem si na to musel zvyknout. Člověk vejde do obýváku a hned se cítí tak nějak divně. Říkáte si: „Huuuh?“
T: „Něco je jinak.“
B: „Něco je jinak.“ A vždycky se vám to líbí víc, jak to bylo předtím, a musíte si dát na čas. Ale teď je feng-šuej zase správně. Teď si říkám: „Je to správně. Bylo to dobré rozhodnutí. Vypadá to úžasně, jak to je.“
T: Já si to myslím také. Myslím, že to má opravdu pěknou atmosféru.
B: Jinak jsem z toho shánění dárků úplně vystresovaný. Teď přichází čas, kdy VŠICHNI naši přátelé…
B+T: mají narozeniny.
B: Takže… Naše máma, náš nevlastní táta, Leni má narozeniny…
T: Heidi má narozeniny už brzy.
B: Heidi má narozeniny za rohem. Můj nejlepší kamarád v Německu má narozeniny, moje nejlepší kamarádka v Německu má narozeniny… Všichni mají narozeniny… Období od konce dubna do června je tak napěchované narozeninami…
T: Já jsem na tom s dárky k narozeninám tak špatně.
B: Miluju kupování dárků.
T: Nějak… Vždycky si vymyslím, že mi to jde a že se v tom musím zlepšit. Vždycky si plánuju, že si všechno zapíšu, ale pak už nemůžu najít svoje poznámky. Pak už nevím… Obecně si věci pamatuju hrozně špatně… Mám zrovna v tuhle chvíli skvělý nápad, ale poznámky mi nepomůžou, protože už je nemůžu najít… Nevím. Co s tím děláte? Jak se vám daří zlepšovat se? Kam si mám věci poznamenat tak, abych je zase našel?
B: Problém se mnou je… Musíte si samozřejmě zapsat i jména. To dělám i u lidí, které jsem právě poznal. Takže… vždycky si k nim napíšu poznámku.
T: Jako poznámku do telefonu, kde ses s nimi seznámil…
B: Přesně tak! Třeba… Ben… neznám Bena – bar Rainbow při pití whisky, například.
T: Jasně. Přidání barvy vlasů nebo něco takového…
B: Ano.
T: Prostě věci, na které si vzpomeneš.
B: To samé musíš dělat s dárky. Musíš napsat něco jako „Nápad na dárek maminka“. Můžeš jednoduše vzít telefon, vyhledat „máma“ a pak ti to hned vyskočí.
T: Mmmhh…
B: Problém je v tom, že jsem velmi, velmi oblíbený host na-
T: Narozeninové oslavy.
B: … narozeninové oslavy…
T: Protože vždycky přineseš stovky tisíc dárků.
B: … protože mám vždycky skvělé dárky.
T: Jo, tak to je. Kamarády můžeš přesvědčit jenom penězi.
B: Ano. Samozřejmě jsou vždycky super hezky zabalené. Jak už jsem ti říkal minule, jeden můj kamarád byl úplně naštvaný, protože jsem ho nechal zabalit v obchodě, a řekl: „NEMŮŽU VĚŘIT, že jsi ten dárek nechal zabalit v obchodě.“
T: Ne, na to, že si dárky balíš sám, jsi v tom velmi dobrý.
B: Dobrý, vlastnoručně vyrobený A taky vnitřek je taky skvělý. Proto je ten tlak obrovský. Jedné z mých kamarádek bude čtyřicet a to je… uff…
T: Už máš nějaký nápad?
B: Uff… lámu si hlavu! Mám spoustu nápadů, ale… ještě jsem nenašel ten pravý. Taky se s ním mučím už opravdu dlouho.
T: Co třeba labuť?
B: Ano! Dal jsem jenom labuť…
T: Například.
B: Já jsem dal píííp jako dárek jenom labuť. Nemůžu ji dát znovu jako dárek. To je pro mě typické. Jdu kupovat věci pro lidi a při nákupu si říkám: „Uf…“ Nedávno jsem šel do Gucciho koupit nějaké dárky, a pak mi ten chlápek řekl: „Pane Kaulitzi, potřebujete ještě něco? Nechcete se tu ještě jednou porozhlédnout?“ A já na to: „No… Když už jsem tady, tak…“
T: „Já si koupím něco pro sebe.“
B: „… taky bych si mohl koupit něco pro sebe.“ (směje se) Tak jsem koupil píííííp labuť a… vlastně ten nápad byl pro ni, protože jsem si říkal, že k nové píííííp bych jí chtěl dát jako dárek něco super, extravagantního… Něco, co nemá každý, něco zvláštního, jedinečného… Tehdy mě napadla ta labuť. Pak mě napadlo: „Vlastně je to tak skvělý nápad, že si jednu objednám i pro sebe.“ A tak ji mám také.
T: Když už jsme u toho běhání a dárků… Vždycky se dívám po autech… Ne nutně po nových autech, ale jsem malinký milovník aut, nicméně tady se to trochu zlepšilo, to musím přiznat. Dřív jsem byl extrémnější. Se mnou je to tak… Na to jsem se tě chtěl zeptat… kdyby sis mohl vybrat jedno auto, je jedno jaké… mohlo by to být staré auto, nové auto… veterán, ojetina… Nevím, je to jedno… Jakou barvu?
B: To záleží na autě.
T: Mmmh.
B: To záleží na autě. Obecně bych řekl, že zelené.
T: Mmch!
B: U zelené by spousta lidí řekla: „Proboha, zelená?!“.
T: Já myslím, že…
B: Ale tmavě zelená. Opravdu mechově zelená… Opravdu pěkná, sytě tmavě zelená. Já bych to samozřejmě nedělal s…
T: Kdežto se zelenou jde hodně…
B: Jo, se zelenou se dá udělat… Já bych si nevzal zelený Range Rover. To mi přijde směšné.
T: Jo… jasně…
B: Například Lamborghini… ano!
T: Dobře.
B: Porsche…
T: Ty ráfky? Jakou barvu?
B: Buď černé, nebo… ne, černé! Tmavě zelená by byla moc.
T: Takže černá?
B: Jinak by to bylo moc strojené…
T: Jo, jo, jo…
B: … kdyby měly ráfky stejnou barvu.
T: Podle barvy auta-
B: … člověka, to se dá poznat…
T: … poznáš přinejmenším jeho stav. Krize středního věku? Nebo ještě předtím. (Bill se směje) Ale víš, co myslím. Trochu poznáš, v jakém bodě života se nacházíš.
B: Jak to myslíš?
T: No… V minulosti pro mě nepřicházelo v úvahu nic jiného než černá a bílá.
B: Mmmh…
T: A vždycky s černými obroučkami.
B: Bílá už pro mě nefunguje.
T: Poslouchej! Vždycky s černými ráfky. Mezitím jsem s bílou úplně skončil, ale bylo to…
Oba: … naprosto populární.
T: Černá a bílá a uvnitř dvoubarevná sedadla…
B: Fuj…
T: Všechno v černé a bílé.
B: … Hrozné…
T: Klavírní lak, černé ráfky a tak… Ale teď jsem si všiml… víš, co se mi fakt líbí? Pro mě by to nebyla zelená, ale zrovna teď by to byla hnědá.
B: Mmch.
T: Hnědá!
B: Jo… Ale teď pro každý auto.
T: Ne, ne pro každé auto. Hnědá nebo stříbrná.
B: Mmmh… Ne, pro mě stříbrná ne.
T: Ale stříbrná. Myslím opravdovou stříbrnou. Ne tmavou metalízu, šedou…
B: Jo…
T: Mat rozhodně ne. Stříbrná! Opravdová stříbrná, správně. Kromě toho: stříbrné ráfky. Takže všechno stříbrné!
B: Jo, jo, jo.
T: Žádný černý ráfky a všechny tyhle věci…
B: SE STARÝM…
T: Všechno stříbrné.
B: Se starým mercedesem kabrioletem, myslím, že je to super hezký. Stříbrná, stříbrná, stříbrná…
T: Nebo s Corvettou… se starou Corvettou.
B: Moc hezké! Pak bych mohl být opravdu nóbl. Uvnitř krásná světle hnědá nebo… jo světle hnědá kůže… nebo zelená by taky mohla být pěkná.
T: Nebo modrá. To by mohlo být taky super.
B: Uvnitř?
T: Ano. Existuje… Vlastně nechci vysypat tolik značek, ale děláš to pořád, takže… Existuje jedno auto, které má výbavu, která se jmenuje yacht club, a to je světle modré. Myslím, že je to úplně nóbl. Světle modrá s bílými aplikacemi. Super pěkný. Nemyslíš? Je to zajímavé… Mimochodem, mně to taky přijde čím dál úžasnější, prostě… Teď mě to napadlo, protože jsem byl celý den na cestách… Tuhle jsem byl s Antonem u veterináře. Pokadil celou čekárnu… Pak do toho taky šlápl a-.
B: Jo.
T: … a pak jsem ho dal do auta. Takže nemá absolutně žádný smysl mít úžasné auto. Proto si myslím, že… Vlastně jsem úplně v náladě mít totálně zchátralé auto. Kde nezáleží na tom, jestli…
B: Ne, to jsem měl.
T: … kde si můžeš při parkování říct: „Víš, narážet vepředu nebo vzadu…“.
B: Neee!
T: „To se nějak hodí… Pustit tam psy, to smrdí… Tak musíš pustit okýnka…“ Víš… taková ta stará věc, kde je to jedno, kde si házíš věci dovnitř… prostě funkčnost.
B: Víš… to už je na hranici toho, že se život vymyká kontrole.
T: Ne, ale…
B: Víš, co tím myslím?
T: Ano, ale záleží na tom…
B: Pak si musíš dávat pozor, aby tvůj dům nevypadal stejně, aby tvoje oblečení nevypadalo tak-
T: … ale-
B: Když už tvoje auto vypadá takhle zchátrale, tak se docela rychle stane, že celý tvůj život bude stejný… já nevím…
T: Možná úplný opak jako „Víš co? V běžném životě jsem rychlejší, nemusím si všímat tolika detailů a-„.
B: To se k tobě vůbec nehodí.
T: Rychle-
B: Jsi příliš starostlivý. Celý den běháš s kartáčem na žmolky.
T: Víš, že jsi inspiroval… (směje se)
B: Celý den si čistíš oblečení od žmolků. Nic nesmí být pomačkané…
T: Víš, kdo mě inspiroval?
B: Kdo?
T: Jared Leto. Tuhle jsem ho viděl…
B: Jo…
T: Je to tvůj soused. Tuhle jel kolem…
B: Jo, jezdí kolem…
T: … a jel ve starém, robustním chevroletu…
B: Dobře, tak to je…
T: … a v tu chvíli jsem si pomyslel: „To je skvělé!“
B: Jo, ale Jaredův dům taky vypadá takhle. Vidíš?!
T: Jo.
B: Vidíš?! Takhle to začíná. Pokaždé, když jedu kolem jeho domu, říkám si: „To ho ani nemůže vymalovat? Nemůže tam dát nějaké kytky?
T: Ale…
B: Je to skoro ostuda naší čtvrti.
(oba se smějí)
T: Ne, ale je to nějak v pohodě. On prostě… Je to prostě funkční a rozvržené pro kreativitu.
B: ALE TO NEJSI TY! Na to jsi moc šik.
T: Možná mě neznáš.
B: Rád jsi šik. Zrovna nedávno jsi… AH! Právě jsme to měli. Heidi řekla: „Monako je super elegantní.“ A ty na to: „To je mi jedno, já mám rád super nóbl.“
(Oba se smějí)
T: Ne, ale poslouchej!
B: TO TI ZASE DOBŘE SEDLO! (Tom se směje) Ty jsi na to: „Proč?“ „My máme rádi, když je to super nóbl.“ (Tom se směje). Rádi chodíte na… Právě jste se domluvili, že zase pojedete na závod Formule 1. To se vám líbilo?
T: Nenenene… to není pravda!
B: Proč? Proč o tom nesmím mluvit?
T: Budu u plotu. Daleko od nás.
B: Jasně, Tom si domluvil další rande na obrovské jachtě a na sledování Formule 1 na nejlepších místech.
T: Přestaň lhát!
B: To mě přivedlo k dalšímu tématu. Seznámili jsme se s tím doktorem, se kterým se chceš dívat na závody Formule 1. Je naprosto k popukání. Tak hezky jsi mi ho popsal.
T: Opravdu…
B: Byl jsem opravdu nadšený, že jsem ho poznal, protože je to také dvojče.
T: Ano, je to také dvojče. Myslím, že…
B: To se dá nějak poznat.
T: Opravdu k němu máš vztah. Je to takový jiný typ než já.
B: Ano.
T: Ale na druhou stranu se mi docela líbí a myslím, že je to tím dvojčetem. On je taky identický, že jo?
B: Ano.
T: Má jednovaječné dvojče.
B: A nedělají to samé.
T: Správně.
B: To znamená, že jsou si hodně blízcí, ale nedělají to samé (říhne) Promiň, musím tak krkat kvůli pivu. Nedělají to samé, ale volají si každý den. Říkal, že jeho bratr je první člověk, kterému volá-
T: To mi řekl hned při našem prvním setkání. Proto jsem si ho tak oblíbil. Říkal: „Volám mu ráno, o polední pauze, odpoledne cestou domů… prostě abych ho informoval.“
B: Řekl jsem mu to samé, ale vtipné je, že… tak moc mi připomínal tuhle reklamu. Vzpomínáš si na ni? „Můj dům, moje auto, moje loď…“
T: Samozřejmě…
B: „… moje věc…“ Nevím, co byla ta poslední věc… Ale vzpomínáš si?
T: Jistě.
B: Byl přesně takový. Každé dvě vteřiny vytáhl telefon a řekl: „Podívej…“.
T: Můj vrtulník.
B: „Podívej, moje Lamborghini… Podívej, můj nový dům, který se právě staví… Podívej, moje nová jachta… Zrovna jsem přemýšlel o prodeji tohohle auta…“ (Tom se chichotá) a já si říkám: „Uf… oookay…“… Chci říct, že on res… no, resetoval nás všechny… To bylo trochu děsivé, ale bylo to takové úlevné. Jako… Knicknocknock… chrhhchrhrr… Taky jsem to napsal na svůj TikTok. Všichni z toho byli zase tak rozhození a říkali (posměšným hlasem): „To je tak nebezpečné, Bille. Proč… Tohle prostě nemůžeš udělat.“ A taky že ne.
T: On-
B: On je nejlepší. On je jednička… Jak se mu říká?
T: Takže… a… Ccchhh… Chiropraktik nebo osteopat?
B: (mumlá) Já nevím…
T: Nevím přesně. Osteopat nebo chiropraktik.
B: Každopádně je v tom dobrý.
T: Každopádně dokáže prasknout cokoli. (Billovi na TikToku trhnul krkem a hodně to zapraskalo)
B: Proto má tolik Lamborghini, protože… mu to vychází.
T: Jo, je to úžasný doktor.
B: Vtipné je, že jsme ho potkali na pravoslavné řecké velikonoční oslavě.
T: Mmhh…
B: Kam bych nikdy nešel, kdybych tě neznal. Tebe a tvou ženu (směje se), protože jsou to tví přátelé.
T: Jsou to naši přátelé, ale ty je taky znáš.
B: Já to nikdy nevím. Jsou to přátelé… Už to říká všechno: slaví řeckou pravoslavnou východní… Velmi přísně náboženskou ehm…
T: Ale počkej chvilku. Neřekl bych přísně věřící. Myslím, že je rozdíl mezi přísně věřící a…
B: No, mají na svém pozemku kapli. Jak přísně náboženská si myslíš, že je?!
T: Je rozdíl mezi přísně náboženským a silně věřícím: Myslím, že jsou lidé, kteří si náboženství vykládají individuálně pro sebe a také v něj velmi individuálně věří. Pokud žijí podle všech směrnic tohoto konkrétního náboženství… To je pro mě přísně věřící. Naši přátelé jsou určitě věřící. Ale pro mě je rozdíl mezi přísně věřícím a silně věřícím.
B: Nicméně oni slaví pravoslavné řecké východní a-
T: Ale to byla taky zábava.
B: Samozřejmě…
T: Byla to jen obyčejná rodinná oslava. Děti hledají vajíčka-
B: Samozřejmě, že jsem tam šel, protože tam bylo pití zdarma, šíleně pěkný dům.
T: Tak samozřejmě, že tam tedy budeš.
B: Myslím, že jsou to zábavní lidé, ale samozřejmě… Rozhlédl jsem se po té party a bylo tam tak… hmm… přes 65? Řekl bych…
T: Jo, bylo tam starší osazenstvo.
B: Starší osazenstvo. A pak jsme tam stáli my, uprostřed toho všeho. S vámi oběma si vždycky připadám jako největší pankáč. Víš, co tím myslím?
T: To jsi, Mausi.
B: Ne, myslím nás tři! Heidi taky a ty samozřejmě. My tři se tam vejdeme na 0 %! Vůbec ne! My jsme vždycky takoví ti blázniví kamarádi, co jsou pozvaní. Hodně ve stylu „Tady jsou zase ti divocí“.
T: Ale to se mi líbí!
B: ALE VŽDYCKY SE NA NÁS DÍVAJÍ A MÁVAJÍ NA NÁS JAKO „HITUTUTU AHOJKY!“. A TAM JE VIDÍM, JAK Si ŠEPTAJÍ… jako: „Jo, no, to jsou Heidi, Tom a Bill. Oni…“
T: Ale vlastně je to hezké a docela se mi to líbí. Líbí se mi to i v soukromí s tvými skupinami přátel. Tam je to stejné. Naši kamarádi by spolu taky neměli nic společného, protože my vždycky svádíme dohromady ty nejpodivnější lidi, což se mi moc líbí. I v této souvislosti: Rád si vybírám lidi z nejrůznějších kruhů, kterými se rád obklopuji. Kteří jsou tak nějak prostě milí a je mi vcelku jedno, jaký mají život, jak moc se liší… někdy se s nimi prostě nechcete bavit o politice-.
B: NENENE S POLITIKOU-
T: no dobře… já jsem jenom chtěl říct, že to nemá nic společného s tím, že je mi s nimi dobře a že je možné mít je rád pro konkrétní věci.
B: Jo…
T: Já opravdu rád sdružuju lidi z nejrůznějších kruhů…
B: Já taky!
T: … protože si myslím, že to je nejzábavnější… Právě na takových večerech se cítím nejzábavněji.
B: Rozhodně!
T: Nejvíc se baví!
B: Rozhodně! Je to jako dívat se na televizi.
T: Ano.
B: Já jsem tam taky vždycky a někdy tomu nemůžu uvěřit a musím se smát, protože si říkám, kde to do pr***e zrovna jsem. Kde to vlastně jsem?
T: Přesně tak.
B: Proč jsme kamarádi?
T: To se mi líbí. Někdy se rád dostávám do nepříjemných situací nebo nepříjemných rozhovorů.
B: Na den se ponoříš do úplně jiného světa. Bylo to tak vtipné, a oni byli tak milí a byla to taková roztomilá oslava, ale bylo to tak vtipné, že jsme si na pravoslavnou řeckou velikonoční oslavu museli vzít něco modrobílého. Když jsem se ten večer vrátil domů, byl jsem sám sebou úplně pobavený.
T: Já taky.
B: Víš, co tím myslím? Myslím, že to bylo opravdu vtipné.
T: Já si to myslím taky. Tento týden jsem byl docela dojatý, protože jsem si říkal… Podívej, tohle je první díl třetí série. Děláme to už tak dlouho a já už si to bez podcastu nedokážu představit. No, tahle myšlenka mě nenapadla, ale představ si krátce, že bychom v tom nepokračovali… víš?
B: Mmch…
T: Nedokážu si představit, že bych tady jednou týdně neseděl. Dělat tenhle podcast se stalo součástí mého života.
B: Naprosto.
T: Nemyslíš si to taky?
B: Ano.
T: Už je to nějak zavedeno.
B: To jsem si taky nedokázal představit. Co bychom dělali v… řekli jsme si někdy, ve který den budeme epizody natáčet?
T: Ne.
B: Ale co bychom dělali v píííííp, kdy obvykle nahráváme epizodu? Víš?
T: Ano.
B: Když už mluvíme o nepříjemných situacích… Vrhl jsem se do DALŠÍ nepříjemné situace. Jsem absolutně nejoblíbenější parťák. Kamarádi mě rádi zvou, jak už jsem jednou říkal, do-
T: Aby se ujistili, jak skvěle vypadám…
B: HLAVNĚ KDYŽ JSOU NA RANDE.
T: Ano.
B: To znamená, že moje dobrá kamarádka nedávno chodila s tím klukem a byl to první večer a tak dále… Pak už mi řekla: „Ve 20 hodin jdeme na večeři a ráda bych, aby ses k nám ve 22 hodin připojil.“
T: Správně.
B: To je vždycky skvělý nápad. Já za sebe to plně chápu. Taky se mi líbí, když tam jsi ty, nebo jiný kamarád, POKUD se o svém partnerovi dozvíš něco úplně jiného. Začíná to…
T: Především ti tvůj kamarád nebo partner může říct… může v tu chvíli říct něco dobrého… třeba věci, které o sobě říct nemůžeš.
B: Přesně tak.
T: Takže tvůj přítel nebo parťák může přesně tyto věci říct ZA tebe.
B: Samozřejmě! To je tajný kód, který máme mezi sebou. Stačí, když se na sebe podíváme, a já jsem v tom nejlepší. Bez jakýchkoli pro mě zjevných signálů řeknu, aniž bych byl PŘÍLIŠ nápadný, všechny její nejlepší vlastnosti, takže on řekne: „Uf! Musím si ji vzít.“
T: Jo.
B: Musím přiznat, že jsem v tom fantastický. Včera jsem se na sebe podíval a řekl jsem si: „Jé, kéž bych měl za parťáka sebe!“. Protože jsou taky opravdu mizerní parťáci. Takoví, kteří to podělají a dostanou tě do něčeho, u čeho si říkáš: „Oouhhmmmmh…“
T: Ano.
B: (mumlá) „… To bys neměl říkat…“ Eeerrrm…
T: Když říkáš: „Člověče, ona je tak dobrá v posteli… Ona… Takže. Dobrá.“ (Bill se směje) „Hodně trénovala… kouření… Už toho hodně udělala…“ (Oba se smějí) „Když ti kouří… opravdu dobře…“
B: „To říkají všichni její bývalí.“
T: „Jo, všichni do jednoho. Opravdu. Ten z minulého týdne…“
B: Ne, ale skvělé je, že když máš s sebou kamaráda, tak s ním mluvíš… v tomhle případě se mnou, ale jen pro jeho uši. Takže rozhovor se mnou je úplně pro jeho uši. Já pak samozřejmě taky předstírám, že jsme o tom nikdy předtím nemluvili, ale je to absolutně jen pro jeho uši. Také vtípky, které si děláte mezi sebou… mnou podstrčené sprosté vtipy už naznačují něco jako: „Takový jsem v posteli, za tímhle si stojím, to dělám…“. Věci, o kterých byste na prvním rande nikdy nemluvili. Přesto, když přijdu přímo ke stolu, změním celou náladu u stolu. Je v tom nová energie. Ví, jak důležité je pro ni přátelství. Existuje HODNĚ výhod toho, když se k prvnímu rande připojí kamarádka.
T: Rozhodně.
B: Největší problém je teď… Teď si opravdu musím dávat pozor, protože… Co uděláš, když se ti její přítel vůbec nelíbí?
T: Takže se ti vůbec nelíbí?
B: Nooo (povzdechne si).
T: No, máš…
B: Myslím, že…
T: S ní si s tím nemusíš dělat starosti, protože já vím, o kom mluvíš. Za dva týdny to stejně bude zase zapomenuté téma.
B: Ano… Ano… Ráda se zamilovává… hodně.
T: Promiň, ale ona se zamilovala do dvou kluků najednou, jestli jsem to dobře pochopil.
B: Ano, ale po včerejší noci řekla, že on je ten pravý.
T: To říká vždycky. (Bill se směje) Každý týden ti volá a říká, že našla toho pravého.
B: No jo, to je pravda.
T: Každý týden je to tak, tak si o ni nedělej starosti.
B: Ano, to je pravda, ale…
T: Poslyš… Jestli tu bude déle než dva měsíce, TAK bych si dělal starosti.
B: To je právě ono. Jak mám někomu vysvětlit, že… už tak se mě pořád ptá: „Tak… Jak se má? Líbil se ti?“ a já vlastně chci odpovědět: „Hrozný!“ A taky se mi to nelíbí.
T: Tak to řekni. Přesně takhle bych jí to řekl. Když už se tě takhle přímo zeptá, tak bych řekl: „No… hmm… těžký…“.
B: Opravdu?!
T: Neřekl bych hrozné, ale…
B: Já nechci…
T: … no…
B: Ale já nechci, aby… Je tak nadšená a má tak dobrou náladu. Znáš ten pocit, když je člověk čerstvě zamilovaný. Včera nemohla nic jíst. Kvůli svému vzrušení opustila celé jídlo. Oba si objednali celý stůl s jídlem. On se chtěl před ní samozřejmě předvést a objednal celé menu a šampaňské a tohle a tamto… Oba nemohli nic jíst a nechali všechno na stole, protože se oba jen dotýkali a líbali, oba byli super vzrušení. Pokaždé, když vyšel ven, se mě ptala na tisíce otázek. Teď jí nechci zničit štěstí a říct (zamumlá): „No… nehodí se mi k tobě…“, protože si taky říkám: „No… Možná to brzy skončí.“
T: Jo, jo, ale teď vážná otázka: Myslíš si, že pro ni není tak dobrý, nebo si myslíš, že není dobrý obecně?
B: Obojí!
T: To je obrovský rozdíl.
B: No já… já bych s ním v soukromí nechtěl mít nic společného.
T: Tomu rozumím, ale to neznamená, že pro ni není dobrý.
B: (povzdechne si) Myslím, že se k ní nehodí.
T: Ne?
B: Ne.
T: Dobře.
B: Nevidím je jako pár. Vůbec ne.
T: Mmh…
B: Vůbec ne! On je ze středoamerické země* a ona je italského ducha.
T: Ano.
B: Víš, co tím myslím? Ona je italský oheň a on je středoamerická země.
T: Venkovský drsňák.
B: To vůbec nesedí. Chci říct…
T: Tím se netrap. Nebude to sedět.
B: Jak víš… miluju… MILUJU rozdíly. Zní to tak trapně, ale protiklady se přitahují. Jsem do toho úplně zažraný. Kdykoli s sebou někoho vezmu, všichni říkají: „Cože?! Cože?!?“
T: Jo, jasně. To je ta směs, která to dělá docela úžasným.
B: Naprosto. Říkají: „Jak… Co… Zbláznil ses?!“ Ještě nikdy jsem s sebou nevzal někoho, o kom by mi lidé řekli: „Tak dobře se k sobě hodíte.“ To se mi ještě nestalo.
T: Ne.
B: Lidé vždycky říkají: „Bille, ty ses úplně zbláznil? Kdo je to?“
T: No, ještě nikdy se to nepovedlo.
B: Ještě nikdy to nevyšlo. (Oba se smějí) no… proto. Ale já to chápu, protože mě taky vždycky přitahuje opak. Nikdy bych… je tolik lidí, kteří chodí s někým, kdo by tam mohl být bratr nebo sestra… nebo dva bratři nebo dvě sestry… nebo jakkoli, kdy si člověk někdy říká: „Páni, to je jako spát sám se sebou.“ To je super nuda. Vždycky chci objevit něco nového. Proto chápu, že je tak nadšená, ale zvenčí… aniž bych měl ty motýly, si říkám… „Uff…“.
T: To mi nesedí.
B: „…To nesedí…“
T: Jak už jsem řekl: Já bych o tom moc nepřemýšlel. Takže…
B: Uvidíme, kde to skončí… Spíš zase na Coachellu a vyhrnutí sukně…
T: Ano.
(Oba se smějí)
KAULITZ KOLUMNA
Televizní zpravodajství: V příštím roce se Bill Kaulitz chystá se svou kapelou na mezinárodní turné. Ve svém podcastu „Kaulitz Hills – Senf aus Hollywood“, který každý týden nahrává se svým bratrem Tomem Kaulitzem, zpěvák na dotaz posluchače hovoří o tom, co je na jeho takzvaném tour rideru. Jedná se o seznam požadavků, které musí splnit místní pořadatel koncertu. Mnohé hvězdy jsou známé tím, že tu a tam vyjádří fantazijní speciální požadavky. A zdá se, že Bill Kaulitz zde není výjimkou. Jednak musí být pro švagra Heidi Klumové podáváno šampaňské, konkrétně to musí být určitá značka, která ovšem není nejlevnější, dodává bratr Tom Kaulitz. Kromě toho potřebuje zvlhčovač vzduchu, čerstvé květiny a speciální druh medu, který musí být speciálně pro něj dovezen z Kanady. Kromě toho mají bratři Kaulitzovi chuť na sýr. „Na turné máme vždycky sýrového ježka,“ (kostičky sýra napíchané na párátka ve tvaru ježka) říkají. A milují ementálský sýr s marmeládou. Tomuto neobvyklému stravovacímu návyku je naučila maminka Simone Kaulitzová. „Říkala nám, že Švédové ho takhle jedí,“ říká Bill. (Oba se smějí)
T: Takže bych řekl, že mise splněna. Lidé, kteří poslouchají tuto reportáž, si musí myslet, že jste se úplně zbláznili.
(Oba se smějí)
B: Chci říct, Tome, obzvlášť tento týden…
T: Počkej, to je tak rádoby profesionální.
B: To ti říkám celou dobu!
T: To je tak úžasné. Očividně nepochopila náš smysl pro humor.
B: Já ti to říkám už celou věčnost, lidi prostě nechápou tvůj sarkasmus. Musíš jim to vysvětlit.
T: Pokaždé to vysvětlit nemůžu. Musel bych to dělat každých pět minut.
B: Tuhle se někdo po telefonu zeptal, jestli by ses mohl Billa zeptat, kde si nechal snížit vlasovou linii, u kterého doktora to bylo, protože si to chtěli nechat udělat taky. A já na to: „Cože?!“ A oni na to: „Mluvil jsi o tom v podcastu“. A já na to: „Ne, co? Nechat si snížit linii vlasů?“ Vůbec jsem netušil, o čem mluví. A oni na to: „No, zrovna nedávno jsi o tom mluvil. Nechal sis udělat implantáty v bradě, nechala sis udělat zuby.“ A já na to: „To byl očividně vtip.“ A oni to vzali vážně. A chtěli vědět, u kterého kosmetického doktora si to můžou nechat udělat taky.
T: Ale já jsem si říkal, že jsme v kategorii komedie, ne? Lidi by si měli uvědomit, že-
B: Životní styl. (Oba se smějí)
T: Lidé by měli vědět, že tady mluvíme úplné hlouposti. Nemůžu vždycky vysvětlit každou historku, kterou vyprávím, a říct, že to byl jen vtip. Kdybyste tu plastickou operaci brali vážně – promiňte, jediné, co si Bill nechal udělat, byla plastika nosu od doktora Manga. To je opravdu všechno. Prosím, neberte to příliš vážně.
B: (směje se) Mangův nos. Ne, musím říct, že tenhle týden byl… Takže když jsem si vygoogloval, jako nezúčastněný člověk jsem si říkal: „Panebože, ten chlap je tak otravný.“
T: Zvlášť po reportáži v Bunte. Mají si myslet „Počkej, co se to sakra děje s tímhle excentrickým chlapem?“
B: „Co chce?“ Jo. Všechny ty speciální požadavky, tenhle týden ty zvěsti o Divě. Pak někdo psal o tom, jak jsem se na Coachelle sotva držel na nohou, jakože úplně na šrot. Ty tajné večírky. A teď se taky píše, že jsem napadl – jak skvělé slovo – napadl rodinu Smithových a jejich manželství a tak dále. Když si tenhle týden přečtete, musíte si říct: „Bill Kaulitz, ten je tak otravný, fuj.“
T: Ale je to pravda. Každopádně jsem si také přečetl něco o sobě, co mě docela pobavilo.
B: Konečně o tobě někdo něco napsal?
T: Někdo o mně něco napsal. Je to o: „Heidi Klum – Jak chce pomoci svému manželovi překonat to, čím tolik trpí“.
B: Čím trpíš ty?
T: Jo, takže se to týká toho, že jsme – a to už spousta lidí ví – špatní spáči. Máme neklidný spánek a míváme noční můry. Lidé to vědí od samého začátku, od 0. dílu.
B: Musíme zase udělat epizodu „Dream On“.
T: Jo, o „Dream On“ bychom mohli mluvit častěji. A myslím, že ta ilustrace je skvělá. Obávám se, že Kaulquappens ji teď nevidí, ale ty ano. Takže jsem mluvil o nějaké léčbě, kterou by mi Heidi vzala na léčení spánku, nevěděl bych přesně, kam bychom jeli. A v tomhle článku to celé nafoukli. Píše se tam „Je Tom nemocný?“. Pak jsou tam fotky, kde piju. „Záliba v alkoholu“, „koktejly už odpoledne“, pak je toho víc.
B: Ta fotka, kde spíš, je skvělá.
T: Přesně tak, nejdřív obrázek, kde piju, pak obrázek, kde spím. A pak je tam napsáno „spí přes den“. Jako není divu, že jsem po pití přes den v bezvědomí, to je zřejmě důvod, proč nemůžu v noci spát.
B: „Životní styl rockové hvězdy skončil!“ píše se tam taky.
T: A pak je tu „špatné stravovací návyky“ a obrázek, kde jím hamburger. Špatné stravovací návyky, záliba v alkoholu, lenošení, samé takové špatné návyky.
B: Jo, Tome, ale možná je to pravda. Možná na to přišli a měl bys jíst zdravěji, méně pít a přestat lenošit.
T: Lenošení je můj největší problém.
B: Přestaň s tím.
T: Lenoším celý den.
B: Přesně tak. Méně lenošení, mnohem lépe by se ti spalo. (Tom se směje). Potřebuješ se posilnit.
T: To je tak skvělé, lenošit…
B: Jo, já miluju lenošení.
T: Ne, já nikdy nelenoším.
B: Myslím na dovolené nebo tak něco.
T: Jo, ale víš, jsou lidi, kteří se nudí.
B: To já taky neumím.
T: Já jsem se nikdy nenudil, ani jako dítě.
B: Taky jsem se nikdy nenudil.
T: Pro mě to prostě neexistuje.
B: Můžeme to vyškrtnout z Dudenu. Nevím, co to znamená. Nikdy jsem se nenudil.
T: Kdepak, taky ten pocit neznám. Víš, jako když lidé říkají: „Nudím se, pojďme něco dělat“. Nevědět, co s časem, to neznám. Nikdy jsem to nepocítil. Ale chtěl bych to zažít.
B: Každopádně, Tome, takže si během týdne posíláme články a já si je prohlížím. Je tam tolik článků o OnlyFans. Novináře to zajímalo, nás to taky zajímalo. Tak jsem ti poslal screenshot, kde devatenáctiletá holka ukazuje výplatní pásku. Je to devatenáctiletá, já nevím, youtuberka, influencerka, něco takového. Nebo možná jen devatenáctiletá. Ne, určitě něco dělá.
T: Nebo je to prostě nějaká holka? Mohla by být.
B: Tak ukázala výplatní pásku a vydělala si 40 – čtyři nula – milionů € děláním OnlyFans.
T: Jo, posílal jsem ti něco o holce, která si vydělala milion € hned první den v OnlyFans.
B: A já už toho mám dost. Už toho mám dost. Já to chci dělat taky.
T: Jo, říkal jsem ti to.
B: Ale myslíš, že to takhle funguje jen u žen? No, já nevím.
T: Jo, to jsou všichni ti nadržení uslintaní chlapi, co sedí doma a celý den si ho honí.
B: Ale promiň, ženy se taky chtějí doma dívat na něco pěkného, aby se vzrušily.
T: Jo, takže neznám statistiky, ale vsadil bych se, že jen deset procent uživatelů OnlyFans jsou ženy. To je můj odhad. Devadesát procent jsou muži.
B: 90 procent mužů, kteří se chtějí dívat na ženy. Nemyslíš, že jsou tam i muži, kteří chtějí vidět muže?
T: Jo, jasně, to by mohlo být.
B: A ženy, které chtějí vidět ženy?
T: Mám pocit, že ženy tu aplikaci z nějakého důvodu tolik nepoužívají. Já prostě nemám ten pocit.
B: Rád bych to zkusil. Jediná věc, která mě zdržuje, je, že bych chtěl udělat experiment. Kdo je tam ještě? Cardi B? Vydělává tam asi dvacet milionů. Takže bych to chtěl zkusit, jen abych zjistil, kolik peněz se tam dá vydělat.
T: Tady v USA to dělá hodně lidí.
B: Jo, taky top hvězdy. Chtěl bych vědět, kolik peněz se tam dá vydělat.
T: Co bys tam dělal? Tak ta holka, která vydělala milion €, řekla: „Já jsem se nestyděla. Přímo jsem začala ukazovat bradavky.“
B: Já hned vím, co bych tam zveřejnil.
T: Tvoje bradavky, jasně.
B: Kdepak (Tom se směje), hned vím, co bych tam zveřejnil.
T: Co to je?
B: No, fotky, které posílám i jiným lidem.
T: Ale nemůžeš ukazovat fotky od pasu dolů, to by je lidi viděli, ne? Co se s těmi fotkami stane?
B: O tom teď nepřemýšlejme.
T: Ale musíš se podělit o to, kolik peněz tam vyděláváš.
B: Ale chceme si udělat dvojí účet? Třeba homoerotický účet dvojčat? (Oba se smějí) To se přece nesmí, ne?
T: Ne, ne, to neudělám. A myslím, že by to ode mě nikdo nechtěl vidět.
B: Ale ano, tomu věřím.
T: Jo, já taky (směje se).
B: Neschovávej své světlo pod křoví, Tome. Věřím, že jsou lidé, kteří to chtějí vidět.
T: Poslyš, uděláme to takhle. Ty to zkusíš, my se o to otevřeně podělíme…
B: My se o ty peníze nedělíme. Ty jsou všechny moje. (oba se smějí)
T: Vidíš, to je to, co jsem z toho pochopil. Celý život jsem se s tebou dělil o všechny svoje peníze, ale když jde o OnlyFans, chceš si je nechat úplně pro sebe.
B: Jediný problém, který mám – a bulvár na to právě teď slyší – je, že se objeví titulky „Bill Kaulitz začíná dělat OnlyFans!“.
T: Stejně to napíšou.
B: Protože pak si všichni lidé, kteří podcast neposlouchají a jen si přečtou titulek, řeknou: „Aha, tak to se mu nedaří.“ Víš, jako Boris Becker. „Ach bože, ten musí mít dluhy. Je zadlužený, a teď musí vydělat spoustu peněz. Nebo to s jeho kariérou jde z kopce.“ A tak se to stane.
T: Ne, Bille, tam je třeba mít jiný přístup. Jsi jako průkopník pro všechny ostatní, kteří to chtěli zkusit.
B: Tomu také věřím. Protože když to udělám já, další je Helene Fischerová (oba se smějí). No tak, jestli vydělám 40 milionů, tak se stoprocentně zaručím za to, že Helene Fischerová ukáže bradavky. (Tom se směje). Samozřejmě, samozřejmě. Co myslíš? Rychleji, než si myslíš.
T: Ale když to uděláš, tak to zkusíme a pak uvidíme. Řekneme to tady úplně otevřeně, kolik peněz přijde, jaké žádosti dostaneš.
B: Ale to by pak bylo trapný, kdybych řekl, že vydělávám jenom třeba 2000 eur. To je trapné.
T: Ne, to by jen potvrdilo moji teorii, že to prostě není pro chlapy.
B: Ale bulvár by byl jako „nikdo nechce vidět Billa Kaulitze“. Byly by moje výdělky všem na očích, nebo bych je musel ukázat?
T: Ne, musel bys je ukázat.
B: Aha.
T: Ale nemůžeš lhát, já je chci taky vidět.
B: Mohli bychom se zeptat Kaulquappenů, co si o tom myslí. Máme to zkusit, nebo ne? Měli bychom si tam založit účet, jak by se vám to líbilo? Teda moje přání pro bulvár, který teď poslouchá, nemohl bys to prosím tě takhle napsat? Mohli byste to, prosím, napsat jako experiment nebo jako Kaulitz Hills-.
T: Ne, oni tě neposlouchají.
B: Ale ano, proč by neměli? Můžete mě poslechnout jen jednou. Nechci, aby to bylo vytržené z kontextu.
T: Ne, protože to není pop, že ne? Já bych taky použil titulek typu „Bill Kaulitz teď dělá OnlyFans.“…
B: „Billův experiment s OnlyFans“ by mohl být titulek.
T: Ne, příliš nudné. „Bill Kaulitz je v nouzi nejvyšší. Nyní na OnlyFans“
B: Ach bože, už to chápu. Musím o tom popřemýšlet.
T: Ale když už jsme u Borise Beckera* (slavný zrzavý německý tenista z konce 80. let). Tenhle týden sis ho nemohl nechat ujít. Chtěl jsem se tě na to zeptat. Jsi si s nimi hodně blízký a docela často děláte dámskou jízdu. Claudia Effenbergová, Lilly Beckerová a ty. Když si vy tři vyjdete ven, dáte si střik a opijete se, máš nějaké interní informace? Víš o tom něco víc?
B: O klucích se nebavíme. Mluvíme jen o nás holkách a našich nových účesech.
T: Vážně? Tomu nevěřím. Ale no tak, půjde na dva a půl roku do vězení. (neplatil daně nebo tak něco) A já si říkám, Bille, představ si ten okamžik – a musím přiznat, že s tebou mám jistý soucit – sedíš tam, jsi naprosto nervózní a víš, že cokoliv soudce řekne, je fakt. Seděl tam se sbalenou taškou.
B: Ale on se na to už nějakou dobu připravoval, soudní proces trvá už celou věčnost.
T: Jo, jasně. Ale stejně ten den přišel. A ty si musíš přinést sbalenou tašku do soudní síně a pak ti řekne, žes dostal dva a půl roku.
B: Poslyš, já chci Borisovi udělat následující nabídku: já bych si z jeho trestu vzal dva týdny a šel bych do vězení místo něj.
T: Chtěl jsem se tě zeptat. Co myslíš, že se jim honí hlavou? Samozřejmě, že se jim rozpadá svět. Ale je to prostě taková úplně jiná část života, kterou by nikdy nečekali. Najednou jsou ve vězení, všechno se změní. Celý jejich život se převrátil vzhůru nohama. Jsou ve vězení. Co se jim musí odehrávat v hlavě? Jejich život je vzhůru nohama, ani si nedokážu představit, co se v nich musí odehrávat, víš?
B: Jo, jak jsem říkal, nestane se to ze dne na den.
T: Ano.
B: Ne, táhne se to jeho životem už dlouho.
T: Myslíš jeho myšlenky?
B: Ty myšlenky, vědomí, že to posral, to se táhlo už delší dobu, víš. Šli po něm hodně dlouho. Tolik schůzek s právníky. Ten mrak se nad ním vznášel celou věčnost.
T: Přesně to mám na mysli. A pak přišel jeden den.
B: Ale já si myslím, že je to nějaký druh toho, že se zase může nadechnout. Jako že dobře, už je to za námi. Už žádné čekání, už žádné možná musím, možná nemusím. Teď už je to jasné. Teď půjde do vězení. Bude na samotce. Bude tam sám a v dobrých podmínkách.
T: No…
B: Samozřejmě, už jenom kvůli tomu nebezpečí. Nebude s ostatními vězni, to v žádném případě.
T: Jo, ale v Anglii se mu nedostane VIP zacházení. Právě jsem o tom četl.
B: Samozřejmě, že se mu dostane VIP zacházení. Dostane samovazbu, stoprocentně.
T: 1,5 roku, že?
B: A odsedí si to, 1,5 roku, bude se chovat dobře, a pak bude mít větší šanci na návrat než kdy předtím. Protože pak s ním bude chtít každý kanál natáčet, bude s ním chtít mluvit, o jeho návratu, o jeho vzestupu. Jako by se teď všichni bulvární novináři mohli radovat, teď ho můžou drtit pod nohama, stala se pro ně ta nejhorší nebo nejlepší věc. Noviny BILD se smějí do rukávu a všichni si říkají „ano, je to to nejlepší, co se mohlo stát, níž už to nejde“. A po tomhle všem už to půjde jenom nahoru, jiná cesta není.
T: Jo.
B: Horší už to nebude.
T: Jo, možná je to jenom restart.
B: Určitě. Nemusíš se bát, když nemáš žádnou reputaci, kterou bys mohl ztratit.
T: Jo, TicTacToe to věděl první.
B: Teď začíná ta pravá zábava (zpívá píseň „Ist der Ruf erst ruiniert…“ od TicTacToe).
T: Jo, teď je to jako restart. A možná máš pravdu. Všechen tlak z něj spadl a on teď ví, že jde do vězení na 1,5 roku a hotovo.
B: Věřím, že je to super těžké a super špatné, ale taky věřím, že je to nějaké „to je ono“. A možná je to taky jako úleva. Je těžké se vžít do jeho pozice.
T: Jo, určitě. Ale dej nám vědět, co Claudia Effenbergová a Lilly Beckerová řeknou na vašem příštím dámském setkání, ano?
B: Jo, dáme si dobrý Moët Ice.
DURCHGEKAULITZ
B: Páni, máme tolik skvělých žádostí o místo asistentky. Naši lidé nám řekli, že bychom měli udělat extra e-mailovou adresu jen pro přihlášky, to mi přišlo jako skvělý nápad. Možná to uděláme. Protože jsme dostali spoustu skvělých nabídek, to mě překvapilo.
T: Jo, to bylo dobré, myslím, že občas potřebujeme lidi, kteří by pro nás pracovali, takže dobrý nápad.
B: Chci říct, že spousta lidí taky psala: „Bille, my rádi pijeme stejně jako ty.“ A musím říct, že to není nejlepší věc, kterou můžeš napsat do přihlášky. Já nehledám kamaráda na pití, viděl jsem pár takových a říkal jsem si, no, nehledám nejlepšího kamaráda – teda já to mám taky rád, ale za to nikomu neplatím. Jen skvělé dárky k narozeninám.
T: Bill platí svým kamarádům narozeninovými dárky.
B: Mám na tebe otázku, Tome. Jedna věc mě mate, protože to říkáš jinak než já. „Dospělý“ (Adult) v angličtině. Říkáš to?
T: Dospělý? (Grown-up)
B: Ne.
T: Dospělý? (Adult)
B: Dospělý. Ale mnoho lidí také říká Dos-pělý. (A-dult)
T: Ne, dospělý.
B: Mnoho lidí říká dos-pělý.
T: Možná Evropané?
B: Ne, ne, tady to říká hodně lidí. A já říkám adult a oni říkají A-dult.
T: Dospělý je myslím správně.
B: Myslím, že to asi záleží na tom, odkud jsi. Ale další věc, kterou vždycky slyším, v amerických filmech se říká de-TAIL.
T: Místo detail.
B: Já bych vždycky řekl detail, oni říkají de-TAIL.
T: To je asi nějaký dialekt.
B: „Vynechal jsi velmi důležitý de-TAIL“.
T: To bude asi nářečí.
B: Já vím, ale pořád slyším ta dvě slova. Dos-pělý místo dospělý a de-TAIL místo detail.
T: Mhm.
B: Dobře, tak to říkáš jako já, i když. Zdálo se mi, že jsem tě jednou slyšel říkat dos-pělý.
T: Ne, já říkám dospělý.
B: Ale říkal jsi něco takového, všichni jsme tady dos-pělí.
T: Jo…
B: Ha! Takže ty říkáš dos-pělý. Přistihl jsem tě, jak to říkáš.
T: Ne, dospělí. Možná ne schválně, proto jsem říkal, možná je to evropská záležitost…
B: Ne, slyším to i u Američanů.
T: Mhm. Dobře. Mimochodem, dostal jsem zajímavou zprávu od Lilly a chtěla by vědět o maličkostech – to je pro tebe samozřejmě těžká otázka – maličkostech, které tě každý den dělají šťastným. Ne diamanty a skvělá auta, ne kupování věcí, placení přátelům, všechno, co děláš, ale maličkosti.
B: Co mi dělá nesmírnou radost, je můj pes, když každé ráno vstane.
T: Ale zaplatil jsi za něj spoustu peněz.
B: Ano, ale když ráno vstane. Vstávám dřív než Stitch, třeba dneska ráno jsem měl schůzku v osm hodin, a pak už sedím u stolu a Stitch přijde z ložnice kolem půl jedenácté. Pomalu ho slyším a voní jako „dobré ráno“. Ráno voní jinak a je tak roztomilý, zívá a já mám takovou radost, že cítím, jak se mi usmívá celý obličej.
T: Ale…
B: Nezáleží na tom, jak otravná byla moje schůzka, jestli jsem na někoho křičel, byl jsem naštvaný na e-mail, cokoliv, a on přijde za mnou a já na to všechno zapomenu.
T: Jo, takhle se cítím taky, ale je ještě něco jiného? Proto jsem říkal, že je to pro tebe těžké, nemáš žádné koníčky, žádné zájmy…
B: Já mám spoustu věcí v každodenním životě, které mě dělají šťastným.
T: Jo?
B: Ano. Třeba reality show nebo večer, když hoří oheň v krbu, jsou zapálené svíčky a já si otevřu láhev vína, to miluju. Každý večer si rád sednu na pohovku a pustím si film, objednám si jídlo – z toho mám radost každý den.
T: To ale nejsou maličkosti, myslím láhev červeného vína za 1500 dolarů…
B: A co je tedy pro tebe maličkost?
T: Pro mě je to sledování fotbalu o víkendu, a když můj tým vyhraje, tak je to maličkost, která mi dělá radost.
B: No tak se díváš na televizi na té své drahé televizi, která se vytahuje z podlahy, když ležíš v posteli. To můžu říct taky.
T: Já se dívám na telefonu!
B: Kolik stál tvůj telefon?
T: Přestaň, každý má telefon.
B: Právě jsi mi udělal to samé!
T: Ne, láhev vína za tisíc dolarů, to si každý neobjednává každý den, kamaráde.
B: Pořád šíříš fámy a příští týden si o tom můžu přečíst v novinách.
Tom se směje
B: Kromě toho mi přišel e-mail od Marinky a ten e-mail se jmenuje „Druffi im Kater“. Píše se v něm: „Ahoj vy dva, poslouchám váš podcast a myslím, že jste až moc slušní a milí. Buďte upřímní – už vás někdy napálili, protože jste byli milí a oni ne? Často se poflakuju v Kateru“ – nechápu to – „před Covidem a potkávám spoustu lidí“-.
T: Často se potloukám v Kateru.
B: Aha, už to chápu. „A potkávám spoustu lidí. Ale nejsi nedůvěřivý, Bille? Vzpomínám si, že jsi říkal, že jsi tam potkal kamaráda. Neumím si představit situaci, kdy bys někomu dal své telefonní číslo. Udělal jsi to někdy a později toho litoval?“
T: Myslím, že je třeba vysvětlit, že Kater je klub v Berlíně, kde jsme byli už tolikrát a máme tam spoustu přátel. Musím říct, že mám dobré pochopení pro lidskou povahu. Když někoho potkám, hned vím, jestli je to dobrý člověk, nebo ne. Málokdy jsem se mýlil.
B: Ale už ses mýlil.
T: Jo…
B: Oba jsme se v tom mýlili.
T: Jo, ale to bylo po mnoha letech a taky musíš říct, že se mění. Když někoho potkáš a on se pak změní, to je něco jiného.
B: Ale já si myslím…
T: Ale opravdu se mýlit tak, že by mě zradil, to ne.
B: To už se mi stalo.
T: Ano, v lásce.
B: V lásce se mi to stalo, skoro ve všech mých vztazích mě zradili. Nikdy jsem neměl vztah, kde by mě ten druhý nezradil.
T: To proto, že jsi tak špatný v posteli.
Oba se smějí
B: No, ale já mám lidi rád. A myslím, že lidé jsou stvořeni k tomu, aby byli s různými lidmi. Nemyslím si, že jsme stvořeni k tomu, abychom byli osamělí. Miluju lidi a přátelství a myslím, že v mém životě je tolik skvělých lidí, skvělých vztahů – takže nejsem uzavřený vůči lidem. Tak je to ale dnes, před lety jsem byl velmi osamělý a s nikým jsem nemluvil, protože jsem se nedokázal otevřít druhým. To se mi občas stává i dnes, hlavně když jsem sám, když nikdo jiný není, ale myslím, že to je pro mnoho lidí děsivé. Když jdete někam sami – to jsem prostě měl. Minulý týden mě pozval kamarád, abych šel na oslavu narozenin. Nikoho jsem neznal a přišel jsem tam později než on. Přišel jsem na oslavu a ten moment – nikoho jsem neznal, byl jsem sám, bez zázemí, všichni se na mě dívali. Můj kamarád je někdo na té oslavě, je tam 1000 lidí, tak jsem prostě vešel do toho domu, pozdravil, ale nikoho jsem neznal. A takové chvíle nejsou snadné ani pro mě. Cítíte se nejistě, nechcete vytáhnout telefon, abyste se necítili tak trapně, ale zároveň nejste ve skupině lidí – to je vždycky snadné. Ale tyhle chvíle, kdy jdete někam sami, to je výzva. Ale i tak se rád otevírám ostatním. S alkoholem je to samozřejmě snazší. Taky jsem prozradil své číslo…
T: Taky je hezké… nechceš si o tom druhém myslet vždycky to nejhorší, jako když se s námi chce kamarádit jen kvůli našemu postavení…
B: Ale tyhle myšlenky mě nikdy nenapadají. Nikdy si nemyslím, že se se mnou někdo kamarádí jen kvůli naší práci – protože takový jsem. Takovou otázku si nemůžu položit. Můj úspěch se ode mě neliší. Nejsem soukromý Bill a slavný Bill, jsem pořád stejný. A když se se mnou ten člověk chce bavit, je v pořádku, když to chce udělat, protože mě má rád nebo se mu líbí moje hudba nebo cokoli jiného, to jsem celý já. Takže mi ta otázka přijde divná, když ostatní říkají „možná se se mnou chtějí kamarádit jen proto, že jsem slavný“, protože no, když jste slavní, tak to tak je. Je to vaše součást.
T: A vždycky poznáš celou jednu osobu, takže samozřejmě poznáš i tuhle část. Tu práci, ten úspěch a tak dále.
B: Ale myslím, že u nás to tak je, protože jsme to všechno měli super brzo. Možná je to jiné, kdyby člověk byl úspěšný až v pozdějším věku, kdyby mu bylo dvacet, třicet… My jsme to měli v patnácti, takže náš život před kariérou je skoro kratší než život po ní, takže nevíme, jak by to bylo jinak.
T: Stejně to máš rád. Miluješ být celebritou déle, než jsi jí nebyl.
B: Dvacet let v branži.
T: V branži…
Oba se smějí
SLADKÁ – STŘEDNÍ – EXTRA OSTRÁ
T: Dnes pro tebe něco mám.
B: Než začneš, chtěl jsem říct: Všem, kdo poslouchají, můžete nám také něco poslat! A napadlo nás, že to nemusíte jen posílat, ale můžete nám poslat i zvukovou zprávu a my ji pak přehrajeme v našem podcastu. Stačí poslat jako hlasovou zprávu e-mailem, můžete nám napsat na hey@kaulitzhills.com, můžete poslat jen hlasovou zprávu e-mailem a my ji pak přehrajeme tady. To je ještě lepší.
T: To se mi líbí. Mám pro tebe něco zajímavého. Vzrušujícího, protože vím, že jsi tak trochu rozpolcený mezi těmito lidmi. A jeden z těch lidí dostal v posledních volbách tvůj hlas! Takže Annalena Baerbocková (pozn. překladatele: současná německá ministryně zahraničí).
B: směje se
T: Já neříkám, kdo dostal tvůj hlas!
B: No, jedna z nich ho dostala. Když jsou všichni kancléři…
T: Ne, všichni kancléři ne.
B: Myslel jsem kandidáty na kancléře.
T: Všichni jsou dnes součástí vlády, na vysokých pozicích ve vládě. Je to náš ministr financí, ministr zahraničí a kancléř. Christian Lindner, Annalena Baerbocková, Olaf Scholz. Mají samozřejmě různé funkce, ale měl bys je prostě seřadit, jak chceš. Jak vypadají, nebo jakkoli jinak. Nebo dokonce – protože mě překvapili dva z nich v této složité situaci, s novou koalicí, která je velmi nová – před několika lety by nikoho nenapadlo, že to bude naše vláda. A dva z nich mě překvapili. Ale měl bys je seřadit, Annalena Baerbocková, Christian Lindner, Olaf Scholz.
B: Christian Lindner je milý.
T: Dobře… Přemýšlím, jestli se mi to nezdálo, ale nebyl Christian Lindner na Kurfürst-Joachim-Friedrichově gymnáziu? S námi?
B: Ve stejnou dobu?
T: Ne, ne ve stejnou dobu, před námi. Neposlal nám jednou náš nejlepší kamarád video a on byl na stejné škole?
B: Ne, to si nemyslím…
T: Nebo na stejné základní škole?
B: Ne… Je to on, to trapné video, kde má doma s kamarádem takovou kancelář a hráli si na psaní účtů? Velmi trapné.
T: Jo, jo. Ale to nebylo na naší škole? To jsem si vymyslel?
B: Ne, to nebylo na naší škole, myslím, že to tak nějak vypadalo a my jsme si říkali: „Páni, to vypadá jako děti na naší škole…“
T: Dobře, k tomu Christianu Lindnerovi musím říct, že ho můžete mít rádi, nebo nemít rádi, ale tuhle jsem viděl rozhovor, kde velmi podrobně a jasně, takže snadno pochopitelně vysvětlil, jaký je jeho postoj, to od politiků slyšíme velmi zřídka. V posledních měsících mě pozitivně překvapil!
B: zívá
T: Dobře, pokračuj, sladké!
B: Ano, je sladký. Pak… Annalena je střední a Olaf Scholz je extra pikantní, ale ten je těžký.
T: Zajímavé. Protože ty by sis to dokázal s Olafem Scholzem sexuálně představit?
B: Přesně tak.
Oba se smějí
B: Ne, je pro mě těžké zařadit některého z těchto lidí do kategorie extra pikantní. Ale kdybych měl… A to říkám, že jsou hlava na hlavě. Jsou si tak blízcí, že se mi to těžko třídí.
T: Ale ty ses rozhodoval podle sex-appealu, že?
B: Přesně tak.
Oba se smějí
CO NEZNÁM, TO MĚ NEPÁLÍ
T: Vítejte v naší vědomostní sekci: „WINWMMNH“.
B: Mhm. Dobrý den.
T: Dobré odpoledne vám. Takže dnes tu mám, Bille, zajímavé téma. A sice: Čas.
B: Mhm.
T: Přemýšlel jsi o tom někdy? (směje se)
B: O čase?
T: Ano. Dívej se: Myslím, že v LA… je docela zima.
B: Mhm.
T: … na duben.
B: Mhm.
T: A čas vymyslel člověk, někdy. Vymysleli jsme si ho: měsíce, roky… kolik je dní v roce. To všechno jsme si určili kdysi. Kolik vteřin je v hodině. Kolik hodin je v jednom dni. A tak dále.
B: No. Není vymyšlený. To jsme si stanovili.
T: Ano, ano, vymysleli jsme si to. Vymysleli jsme to. Samozřejmě, že jsme to vymysleli. My jsme to stanovili.
B: Ano, ale ne prostě „svobodně“, ale na základě základů.
T: Ano, ale základy jsou jen předpoklady toho, jak vnímáme svět.
B: Způsob, jakým vnímáme svět.
T: Přesně tak. Způsob, jakým vnímáme svět. Ale svět… to je také neustálý proces. Stále mluvíme o změnách.
B: Mhm.
T: Jak se všechno mění. Svět se změnil.
B: Ano.
T: Takže všechno o něm. A myslím, že se změnil i cyklus. A když se nad tím teď zamyslíš: my jsme to tak přesně stanovili.
B: Ano.
T: My jsme to neřekli: „Aha, tak tady to uděláme zhruba,“ že jo? Ale spíš jsme velmi přesně určili, kolik milisekund, sekund, hodin. To je poměrně přesné. Jak to plánujeme.
B: Ano.
T: A to se děje už po staletí.
B: Mhm.
T: Tak a teď moje otázka na tebe: Jak moc je reálné, že jsme s naším světem tak přesní?
B: Mhm.
T: – Že to platí i dnes? To, co jsme stanovili před desítkami let, před staletími. Kde jsme říkali: Teď je leden 13:55 a 30 sekund.
B: Ano. Chceš říct: Jak? Čas zůstává tak přesný…
T: Myslíš, že kdyby…
B: … zda svět zůstává tak přesně v čase?
T: -jestli všechno zůstává v čase, abych tak řekl, tak dlouho?
B: Ne, to si nemyslím.
T: Já si to nemyslím. A proto také věřím: Nejsme v dubnu, proto je mnohem chladněji. Teď je nejspíš zasranej leden.
B: Ano, přesně tak.
T: Víš, co tím myslím? Postupem času to má…
B: – posunout.
T: Takže se to v určitém okamžiku vymkne kontrole.
B: Ano.
T: Už to neprobíhá hladce.
B: Nebo samozřejmě i díky všem ostatním vlivům.
T: Ano, samozřejmě.
B: Svět se samozřejmě také mění. To je jasné.
T: My (lidstvo) ničíme přírodu celý den. Jak jsem řekl – myslím, že svět se mění sám o sobě. Víš? I ve své oběžné dráze a tak dále. Mění se toho tolik, že není možné, aby výpočet času zůstal tak přesný… takže stejný…
B: Co jsi zkoumal?
T: Ne, ne, ne. Nic jsem nezkoumal. Prostě teď předkládám nějakou tezi.
B: Myslel jsem, že mi to řekneš: A správně! Já jsem…
T: Ne, jenom předložím odvážnou tezi – pro tebe a pro všechny „Kaulquappens“, kteří tu poslouchají.
B: No. Už teď vím, že dostaneme zase tolik zpráv, všechny říkají: „To je úplný nesmysl“.
T: Ale já si to nemyslím. Upřímně věřím, že to nemůžeme tak přesně spočítat. Zvlášť ne za tak dlouhou dobu. Že opravdu máme… já nevím… dneska v dubnu, v takové a takové době… to už není pravda.
B: Mhm.
T: Rád bych si myslel, že už to není pravda. Chci říct, že by bylo nemožné, aby to byla pravda.
B: Mhm.
T: A myslím, že proto všichni říkají…
B: Já si myslím, že je to TAKHLE, že by to bylo v lednu. Ale já si myslím, že už je to trochu…
T: Ano.
B: … to není úplně přesné.
T: Ano. Ale myslím, že to nemůže být úplně přesné. A myslím si, že je to čím dál tím extrémnější. A myslím, že v příštích desetiletích to také bude čím dál extrémnější.
B: Mám ještě několik skvělých nových tipů na seriály. Konkrétně jsem se díval na „A Part of Her“. Myslím, že se to anglicky jmenuje „Pieces of her“. Je to seriál z produkce Netflixu. Je to novinka s Toni Collette, kterou mám opravdu, ale opravdu rád. A…
T: Kdo že to je?
B: Herečka. Taky hraje ve filmu V botách mé sestry (originální název: In My Sister’s Shoes) a natočila spoustu skvělých věcí.
T: Jo.
B: Toni Collette, ta se mi moc líbí.
T: Co je to teď, romantická komedie? Nebo co to je?
B: Ne, to je nový seriál. Osmidílný seriál. A právě vzrušující, protože mi to trochu připomnělo seriál Útěk z vězení. Je to kriminální thriller. A věci, na které vždycky (musíte) přijít, kde máte všechny kousky skládačky pohromadě až na konci.
T: Ach ano, dobře. Mhm, dobře.
B: Víš?
T: Mhm. Jak se to jmenuje?
B: „Její část“. A to je něco jako…
T: Díváš se na to v němčině nebo jak?
B: Ne.
T: Aha.
B: Já jsem to právě řekl v němčině, protože je to německý podcast.
T: Aha. (směje se)
B: Jmenuje se to „Kousky jí“. Hm, přesně tak. A to je dobře, protože… jak jsem říkal, je to trochu vzrušující a člověk může být tak nadšený. A všechny podrobnosti se dozvíte opravdu až na konci. A vždycky se objeví nějaké věci, které se znovu objeví. To mi přišlo docela dobré. Není to seriál, u kterého si říkáte: „Bože, tohle musíte vidět“.
T: Mhm.
B: Ale je to tak napínavý seriál, že se na něj dá dívat. Takže pokud máte rádi kriminálky a thrillery…
T: Když se nudíš, že?
B: Když se nudíš.
T: Když se nudíš a nevíš, co máš dělat.
B: Jinak jsem se dívala na Kardashianky.
T: Nesmysl… vážně??
B: Ten nový na Hulu. Vzal jsem si nové předplatné, abych se na to mohl dívat.
T: Myslím, že mám předplatné na Hulu.
B: Pak jsem si vzpomněl… a napadlo mě… jednou jsme o tom mluvili. A v tu chvíli jsem se s tím dokázal tak dobře ztotožnit. A pak jsem byl s Kim tak nadšený. Má díl – nového seriálu -, který ji tak trochu doprovází na cestě do Saturday Nightlife. Takže od chvíle, kdy jí to potvrdí a zeptají se jí, jestli bude moderovat Saturday Nightlife, a ona řekne „ano“, až do chvíle, kdy tam je a skutečně to všechno dělá a tak dále. A je opravdu, opravdu těžké projít všemi těmi zkouškami a tak dále. Někdy má 24hodinové dny, kdy vůbec nespí. Je to velmi pevně načasované. To je 5 dní, kdy musí natočit ty scénky a všechno. A to je opravdu všechno naživo. Se všemi těmi přesuny. A všechny zkoušky, to je velmi přísný systém.
T: Ukazují také, jak se v zákulisí seznámila se svým novým přítelem?
B: Ano, přesně tak.
T: Upřímně? Ano? To taky ukazují?
B: Hm, ten vztah začíná v seriálu, když jsou spolu.
T: Ach ano.
B: Přesně tak. A vůbec, je to úplně vzrušující, protože pak měla takové momenty – i v maskérském křesle. A já tyhle momenty tak dobře chápu. Ona má chvíle, kdy tam stojí její glam team atd. a všichni ji motivují. A říkají: „Ty to máš, kotě“ a tak dále. A já vidím v jejích očích a v jejím napětí… ty zpocené ruce… a tu paniku, kdy si často myslí: „Proč jsem s tím souhlasila? Proč to dělám právě teď? Tohle přece nemusím dělat.“
T: Mhm.
B: „Teď už bych mohla jen prohrát.“ Kde se do toho na chvíli dostane a přemýšlí „jsem vlastně hloupá“?
T: Mhm.
B: „Proč si to připouštím?“. A znám ten pocit, kdy váš tým a všichni kolem už zase pijí šampaňské, jsou vzhůru, připravují vás.
T: A přitom to nemusí dělat.
B: A já to znám pořád: všichni to dělat nemusí.
T: Ano.
B: A já tyhle chvíle znám TAK DOBŘE. Kde vždycky sedím a říkám si: Jo, teď se všichni dobře bavíte.
T: Ano.
B: Právě mě připravuješ. Sleduješ to přímo v zákulisí v televizi. Ale já tam musím jít hned. A oni jsou všichni…
T: A ty jsi taky ten, kdo je v prdeli, když se to pokazí.
B: Naprosto.
T: Ale odvedla dobrou práci.
B: Udělala to dobře. Ale vzpomínám si: ten tlak a ta panika. A v tu chvíli… takhle jsem to cítil, protože ten okamžik TAKY ZNÁM. A strašně se mi potily ruce. A opravdu jsem tam seděl a byl jsem z ní tak nadšený.
T: Mhm.
B: To jsem měl pocit, že musím hned odtamtud vypadnout – Protože nás teď zase čekají nějaké věci – kdy jsem ti řekl: „Tome, já už jsem z toho nadšený.“ Protože moje nervozita…
T: – se s věkem zhoršuje.
B: Zhoršuje.
T: Ano.
B: Je to takhle. Když mi bylo patnáct, šlo mi to všechno snáz. Teď už jsme se zase zavázali k věcem, kde jsem TEĎ už… to je týdny… nadšený.
T: Mhm.
B: A přemýšlej: proč jsem na to přistoupil? …
T: Tak se o tom nebudeme bavit. Řekni mi, co to je.
B: Ano, ale já bych chtěl být s těmito věcmi víc v pohodě. A pak mi udělalo trochu dobře, když jsem viděl, že je to stejné i pro ně.
T: Mhm.
B: Protože samozřejmě člověk má takové chvíle… a to je taky brutální… dneska už taky víš… a proto si myslím, že je to taky: není to jenom tím, že stárneš. Ale je to taky takhle: tenkrát to byl přešlap v televizi. Bylo to pryč.
T: Dneska už to není pryč. Je to tam pořád.
B: Dneska je to hned na TikToku. Na Instagramu.
T: Na Youtube.
B: Hned z tebe bude vtip.
T: Mhm.
B: V tu blbou chvíli se přeřekneš. Upustíš mikrofon. Zakopneš o schody.
T: Nikdy se z toho nedostaneš.
B: Nikdy to nezvládneš.
T: Ano.
B: A proto je to dnes tak „nervy drásající“. Protože víš, VŠECHNO, co je v přímém přenosu, je jenom tak, že bys před tím nejradši umřel.
T: Mhm.
B: Ale stejně jako ona to cítím i já. Ta chvíle PŘED je nejhorší. Když se zapne kamera a začne to, moje vzrušení je pryč. Pak to můžu udělat hned. Taky pracuju pod tlakem. Ale ta chvíle před je vždycky taková: Uf! Opravdu jsem u toho trpěl. Jo, i tak jsem si myslel, že je to docela dobré. Takže můžeš… A mimochodem-
T: Stejně si myslím, že se na to nikdo dívat nebude.
B: – v „A part of me“ je taky, v té sérii, kterou jsem doporučoval předtím: Mimochodem, je v něm taky hodně sexy policajtka. Nechci zatím nic prozrazovat, ale hlavní herečka a ten policajt spolu něco mají. A on je opravdu… jo…
T: Mhm.
B: … taky to zase naplňuje moje policejní fantazie. (smích)
T: Mám něco pěkného do playlistu. Je to: Kx5, doufám, že se to tak vyslovuje. To je nové seskupení Kaskade a deadmau5. Ti dva spolu vytvořili nový počin.
B: Aha.
T: Kx5 s písní Escape. To už není tak nové. Vyšla před pár týdny, ale je to skvělý taneční track. Chtěl jsem ji tam dát.
B: Dám tam něco staršího… protože jsi mě dneska tady s tím naším drinkem pro mládež hodně inspiroval. A prostě si to pustím: „Alphaville“ s „Forever Young“. Pěkná písnička.
T: No. Myslel jsem, že tam dáš něco jako „green glasses“ nebo tak něco. To by bylo taky super. Ještě to znáš?
B: Kdo že to byl?
T: Od „Samy Deluxe“.
B: Ne, tu neznám.
T: Jan Delay.
B: Ne.
T: „Team Eimsbush“, to bylo tenkrát.
B: Ne, to nebyla moje doba. Já jsem tančil na bednách na „Love Parade“. (Tom se směje) A poslouchal „Blümchen“. (směje se)
T: Jo, jinak se těším na příští týden.
B: Taky se těším na příští týden, můžete nám samozřejmě jako vždy napsat: hey@kaulitzhills.com nebo také na náš Instagram: kaulitzhills.podcast. A samozřejmě, pokud jste to ještě neudělali: hlasujte pro nás teď – „deutscher-podcastpreis.de“, protože hlasovat už dlouho nemůžete.
T: Hmm, jak dlouho ještě?
B: Myslím, že už je skoro konec. Takže se brzy rozhodne, jestli „Kaulquappens“ (díky nim) vyhrajeme…
T: Děkuji, děkuji, že jste hlasovali, jestli chcete. A sledujte, hodnoťte, sdílejte. Jako vždy. Těšíme se na příští týden.
B: Já taky.
T: Děkuji. Ahoj, ahoj.
B: Ahoj.
T: Ahoj.
B: – HUH??? Říkal jsi „Jen miluj, ne nenáviď“?
T: AH!! Jen lásku, ne nenávist.
B: Ó MŮJ BOŽE! Huh! (Tom se směje) TOME!
T: Jo, všechno je jinak. Třetí sezóna.
B: Panebože, já si prostě myslím, že je to šílené. Takže tohle je první díl třetí série a ty jsi na to zapomněl.
T: Nebo bychom mohli říct: „Jen nenávidět, nemilovat“. Ahoj.
B: NE! (Tom se směje) To nedělej. Jen miluj, ne nenáviď. Čau, čau.
T: Ahoj.
B: Tak to teď ve třetí sérii budu říkat pořád. Ahoj, ahoj.
T: Ne, nekopíruj vždycky všechno.
OUTRO
T: Tady to tak smrdí, že si člověk musí držet nos.
*Kvůli tomuhle překladu vznikl nedávno docela velký problém. Bill řekl v podcastu v němčině, že ten kluk je „mitteamerikanisch“, holky to přeložily, že je z „Central American country“, což prý znamená, že je to snad latinoameričan či co… tak, jak já to překládám z angličtiny do češtiny, překládaj to samozřejmě další fans do španělštiny. Nějaké latinoameričanky Billa napadly, že je rasista. Fakt nerozumím, proč, tyhle fajnový kraviny jdou mimo mě a lidi už nevědí, co za větší hovadiny si vymejšlet. No… a Bill se ohradil, že to není jeho vina, že to myslel tak, že ten kluk je ze státu v centrální části USA, a že za to můžou překladatelky, který to blbě přeložily. Byl fakt hnusnej. Snažil se zachránit si prdel na úkor někoho, kdo jen zadarmo překládá jejich žvásty, za který se každou chvíli musej někomu omlouvat nebo je pak vysvětlovat, jako třeba to, jak se Tom omlouvá Mykonosu nebo co dneska řekl Bill o Jaredu Letovi. Je to strašně nefér, protože chybu udělal Bill a holky to přeložily správně, ale že by se omluvil, to se nejspíš nedočkají. Dokonce některý fans Billovo chování dost znechutilo a jsou na něj hodně naštvané, takže uvidíme, jestli budou překlady pokračovat. Do dílu č. 38 je to hotové, ale dál se uvidí. J. :o)
