autor: Nephilim
– Gingol Bells –
„Gingol beeells, gingol beeells!“
Tom vrhl pobavený pohled na Billa a pevněji v náruči stiskl Konnyho, který od chvíle, kdy vstoupili do nákupního centra, spustil tento svůj malý koncert. Bill odpověděl stejně pobaveným sladkým úsměvem a opatrně tlačil kočárek Sarah, která si rozzářenýma očima zvědavě prohlížela všechny ty flitry visící ze stropu.
„Gingol oldeueeei!“ Pokračoval Konny vesele a objal rastu kolem krku.
„… giggobbèè…“ prohodila Sarah ve snaze napodobit svého staršího bratra.
„To ještě nezvládneš říct!“ Napomenul ji Konny povýšeně. „Jsi prcek.“
„Konny, buď na svou sestru hodný,“ pokáral ho Tom a jemně ho pohladil po světlých vláskách.
„Tomi, řekl bych, že je čas začít s nákupy, ne?“ Navrhl černovlásek a kývl hlavou ke vchodu do hypermarketu.
„Souhlasím.“
***
„Tati?“
„Ehm?“
„Nakupuje Santa Claus dárky v supermarketu?“
Bill se zasmál. „Ne, samozřejmě, že ne. Má továrnu na hračky, kde pracuje spousta skřítků.“
„Jo, to už jsi mi říkal!“ Vyhrkl Konny. „Ale Noah tvrdí, že to není pravda, že skřítci ani Santa Claus neexistují. Ale pod stromečkem jsem dárky našel, takže Ježíšek existuje!“
„Z toho plyne, že Noah žádné dárky nedostane,“ pokrčil černovlásek rameny.“
Konnyho tvář se rozzářila. Nikdy neměl Noaha rád. „Hloupý Noah,“ usmál se pro sebe.
„Bille, vykřikl Tom a dohnal ho. „Sarah má jeden ze svých záchvatů, můžeš si vzít kočárek?“ A aniž by čekal na odpověď, zvedl plačící holčičku, přitiskl si ji k hrudi a začal ji kolébat.
Bill si povzdechl. „Konny, můžeš se postarat o kočárek, prosím? Tatínek má košík,“ řekl a zvedl červený plastový košík, ve kterém byly potraviny.
Konny zatleskal, šťastný, že má „velkou zodpovědnost“, a popadl obě madla kočárku, který byl stále vyšší než on.
Bill přistoupil ke svému příteli, položil mu ruku na rameno a něžně ho pohladil. Tom se na něj usmál a stále objímal Sarah. Malá občas začala plakat, když chtěla nějakou pozornost, a v takových případech ji dokázala uklidnit jen Tomova nebo Billova náruč, tedy hlavně Tomova. Oba chlapci tomu říkali „záchvaty slabosti“ a často je považovali za rozkošné – tedy pokud to nebylo v noci.
O půl hodiny a dvě tašky s nákupem později už Sarah klidně podřimovala Tomovi na rameni, zatímco Konny se bavil ježděním s kočárkem sem a tam a vesele u toho vykřikoval „Brm, Brm.“
„Tomi,“ zašeptal Bill a pohladil jejich malou po blonďaté hlavičce. „Já vezmu Konnyho do herny, ty se postarej o dárky, ano?“ Tom přikývl a černovlásek vzal Sarah do náruče.
„Konny!“ Zavolal vzápětí. „Pojď sem s tím kočárkem!“
Tom se chystal vyrazit, ale Bill ho znovu zastavil.
„Tomi, že se potom spolu podíváme po nějaké výzdobě do domu v tom obchodě, o kterém jsem ti říkal?“ Zeptal se ho s jiskřícíma očima.
Rasta přikývl a snažil se vymyslet plán, kam schovat peněženku.
***
Nebylo to těžké. Už stihl vybrat autíčko na dálkové ovládání, puzzle, mluvícího robota pro Konnyho a panenky Barbie pro Sarah, včetně oblečení a doplňků. Stejně jako před rokem se dohodli, že jeden z nich bude hlídat děti a druhý nakoupí dárky. Pak se vždycky hádali, kdo bude muset ve tři ráno vstát, aby je dal pod stromeček. Byla to sladká rutina a Tom se při té představě usmál.
Jediným problémem bylo najít dárek pro Billa.
Minulý rok se mu nepodařilo najít nic, co by se mu líbilo, a Bill mu řekl, že snaha se taky cení, ale když rozbalil dárek, který od černovláska dostal – NY triko velikosti XXL, připadal si dost na hovno. Zvlášť, když se z Billova hořkosladkého pohledu dalo jasně vyčíst jeho zklamání, že nedostal žádný dárek.
Tento rok byl Tom odhodlán najít pro svého přítele ten nejhezčí dárek. Ale to se samozřejmě lehčeji řekne, než udělá. Nechtěl, aby to bylo jen něco obyčejného.
S povzdechem vyšel z hračkářství a připojil se k Billovi a dětem v herně – samozřejmě poté, co schoval dárky do kufru auta.
„Tati, tati, podívej!“ Vypískl okamžitě Konny a předváděl se na trampolíně. Tom se na něj usmál a posadil se vedle Billa na jednu z laviček. Černovlásek jednou nohou jezdil s kočárkem sem a tam, čímž Sarah kolébal, zatímco si četl časopis.
„Ahoj,“ začal, dal mu ruku kolem ramen a políbil ho na tvář.
„Ahoj, Tomi,“ zasmál se černovlásek a se zavřenýma očima si užíval polibky. „Sehnal jsi všechno?“
Tom přikývl, pak se k němu otočil a konečně ho políbil na rty. Bill slastně vzdychl, objal ho kolem krku, přitáhl si ho k sobě a pevně přitiskl své rty na rastovy; ten neváhal požádat o přístup a brzy už se polibek nedal nazvat nevinným. Tom si ho přitáhl k sobě a bojoval sám se sebou, aby ho nezvedl a neposadil si ho na klín, protože toužil po větším kontaktu s Billem.
„Tomi…“ vydechl mu ztěžka do ucha, jakmile našli dost odvahy se od sebe odtrhnout. „Začínám mít chutě…“ přiznal a začervenal se.
Tomovi se líbilo, jak se i po takové době rozkošně červená.
„Jen počkej, až se vrátíme domů…“ slíbil mu rošťácky a políbil ho na ušní lalůček.
„Dost! To je tak nechutné!“ Stěžoval si Konny, který mezitím slezl z trampolíny, a teď na ně nevrle zíral se zkříženýma rukama na hrudi. „Chováte se jako psi!“
Bill a Tom se zasmáli.
***
„Prosím, Tomi! Prosím, prosím!“
„Ne! Bille, tohle je už pátý věnec, který bereme, a to máme jen jedny vchodové dveře!“ Vykřikl Tom a mával rukama jako blázen.
„Ale Tomi, tahle je stříbrná!“ Trval na svém Bill s vlhkýma očima otevřenýma dokořán. „Stříbrnou nemáme a já ji chci!“ Pak vystrčil spodní ret, aby rozbil veškerou Tomovu obranu.
Rasta si prsty sevřel kořen nosu a vydechl. „Ne, Bille. Nebudeš brát další girlandu, barevnou, máme z loňska a nehodlám mít sbírku! Je to zbytečné rozhazování!“
Bill zaťal pěsti a ani ne za deset vteřin zrudl. „Fajn!“ Prohlásil rozzlobeně a dál tlačil kočárek před sebou.
Tom byl hned za ním. „Bille, poslouchej…“
„Nedám ti!“
Rasta ztuhl uprostřed uličky. „Děláš si srandu?!“
„Ne!“
„Co ti táta už nedá, tati?“ Zeptal se nevinně Konny, který si hrál s jedličkou, kterou mu tatínek koupil.
Tom si odkašlal. „Dárek… vánoční dárek, Konny.“
Chlapec vytřeštil oči. „Copak ti ho nepřinese Santa?“
„Možná. Ne vždy je nosí i dospělým, takže si je s tatínkem navzájem kupujeme,“ vysvětlil rychle.
„A teď se táta zlobí a nechce ti žádný dát?“
Tom se podíval na Billa, který byl pár metrů před ním a rozčiloval se nad sadami ozdob na stromeček, které nemilosrdně házel do košíku.
Povzdechl si.
„Usmíříme se.“ Ujistil ho, a pak jej pohladil po hlavě. Popadl girlandu, která byla předmětem hádky. Nakonec mu ani jeho hrdost nedovolila být na Billa naštvaný kvůli něčemu tak hloupému.
„Bille…“ řekl tiše a přistoupil k němu s úmyslem nechat ho vyhrát, ale hlas se mu zlomil v okamžiku, kdy uviděl, s kým jeho přítel začal konverzovat. Byl to jeden z kluků, kteří tam pracovali, a podle toho, jak Billa hltal očima, Tom pochopil, že je rozhodně gay. A černovlásek byl nadšený.
„Opravdu? Musí být vyčerpávající tahat ty krabice celý den sem a tam,“ říkal mu právě Bill tím svým koketním tónem, který používal jen při flirtování s Tomem.
„Ani ne,“ odpověděl mu ten kluk. Pak na něj spiklenecky mrkl. „Jsem zvyklý manipulovat s velkými věcmi, víš…“
Tom si byl docela jistý, že jeho tvář nabrala nebezpečnou jasně červenou barvu, která se změnila na fialovou, když viděl, jak se Bill tomu vtipu samolibě směje. Impulzivně se otočil na patě a se zaťatými pěstmi a rozzlobeným výrazem se vydal rychlým krokem na opačnou stranu.
„Tati, kam jdeš?“ Vykřikl Konny a chytil se jeho mikiny.
Tom ho znovu pohladil po hlavě, tentokrát však krátce a téměř náhle, aniž by změnil výraz, a nenávistně zvolal: „Táta odchází.“
Poté se rychlým krokem vydal k východu z obchodu.
***
Viděl je přicházet ve zpětném zrcátku. Stiskl tlačítko a otevřel kufr, aby Bill mohl naložit tašky a kočárek do auta. Čekal, až Sarah připoutá do sedačky, znovu obejde auto, a nakonec nasedne vedle něj. Rád by něco řekl, protože ho zajímalo, jak to šlo s tím flákačem z obchodu, jelikož tentokrát se nehodlal vzdát. Tohle posral Bill, ne on.
Když nastartoval, lehce se otočil, aby mohl nastavit stanici rádia, a zachytil Billův pohled: chladný. „Jasně, teď je nasranej on,“ pomyslel si vytočeně, než zařadil zpátečku a otočil se, aby se přesvědčil, že za ním nikdo nestojí. Konny seděl na zadním sedadle a se zarudlýma očima se díval z okýnka. Tom přemýšlel, co se sakra stalo.
Nesnížil se však k tomu, aby se na to Billa zeptal.
***
„To jsou ale zasrané Vánoce,“ zabručel nešťastně, když na jejich jedli zavěsil další ozdobu. Bill zdobil stromeček vedle něj, ale od chvíle, kdy se před několika dny vrátili z obchoďáku, spolu nemluvili víc, než bylo nutné. A dnes byl Štědrý den.
Povzdechl si, přejel si rukou po čele a zamířil do kuchyně pro nějaký drink, aby se trochu osvěžil. Zdobení domu s Billem ho stálo obrovské úsilí. Všechno muselo být dokonalé, každý pokoj musel mít své téma výzdoby, stromek musel být ten nejdokonalejší v okolí – i když ho nikdo ze sousedů nikdy neuvidí. Tom si někdy říkal, že začíná Vánoce nenávidět, pak si to ale rozmyslel a řekl si, že je to nejspíš jen proto, že se s Billem pohádali. Kvůli čemu vlastně, to nevěděl. Když už, tak už. Koneckonců to byl Bill, kdo s tím kreténem z obchoďáku beztrestně flirtoval, ne on. On nic špatně neudělal.
… Přesto se pokaždé, když mu Bill věnoval jeden z těch ledových pohledů, cítil velmi provinile. Tohle byla další z Billových otravných „schopností“. Člověk se pak cítí provinile, i když má pravdu. Protože jak se můžeš zlobit na kluka, který vypadá tak křehce, jemně a sladce? To prostě nejde. Tom to nesnášel, i když to byl jeden z hlavních důvodů, proč se do Billa zamiloval.
Když se vrátil do pokoje, Bill upravoval špičku ve tvaru hvězdy se zamračeným výrazem, který se k dnešnímu dni naprosto nehodil.
Tom vzal krabici s figurkami Santa Clause a začal je různě věšet na větve.
„Mohl ses toho ušetřit.“
Chlapec přesunul svůj ztracený pohled na Billa. „O čem to mluvíš?“
„Říkám, že ses toho mohl ušetřit,“ opakoval Bill útrpně a prohlížel si dvě girlandy, aby se rozhodl, kterou pověsí.
„Cože?“ Zeptal se znovu naštvaně Tom. Jestli se Bill chystal začít nějakou přednášku o bůhvíčem, mohl okamžitě zapomenout na to, že by tam stál a poslouchal.
„Ať jdou tyhle Vánoce do prdele.“ Tentokrát to byl černovlásek, kdo mu hleděl přímo do očí a jedním mrknutím rozerval jeho duši.
„… Z čeho přesně mě vlastně obviňuješ?“ Dovolil si zeptat se dotčeně a stále zmateněji. Bylo to naprosto absurdní: Bill ho obviňoval z toho, že celé rodině zkazil Vánoce? Po té, co se ON choval takhle lacině?
Bill položil girlandy a popadl krabici s plastovými háčky na ozdoby. Otevřel ji a jeden odtrhl možná až příliš velkou silou. „Tak si to shrneme,“ oddělil další. „Z toho, že nikdy nesouhlasíš s tím, co říkám? Že děláš scény v obchodě?“ Odtrhl další. „Z toho, že jsi rozplakal Konnyho? Máš mě-“
„Z toho, že jsem rozplakal Konnyho?“ Opakoval Tom udiveně. „O čem to, sakra, mluvíš?“
Bill se na něj rozzuřeně podíval. „Jak myslíš, že se asi cítil, když tě viděl, jak odcházíš a necháváš ho tam samotného, aniž bys mu cokoliv vysvětlil?“
„Vždyť jsi tam byl ty!“
„Byl s tebou. Nakupoval s tebou, v tu chvíli chtěl tebe a ty jsi odešel, aniž bys mu cokoli řekl, nebo ho nějak uklidnil.“ Vložil háček do ozdoby a pověsil ji. „Řekl mi, že jsi mu řekl, že odjíždíš, a viděl tě tak naštvaného, že se bál. Myslel si, že se zlobíš na něj, Tome.“
„Proto se mnou už několik dní nemluvíš? Mohl jsi mu říct, že jsem se nezlobil na něj! Sakra, to na tebe jsem byl naštvanej – jsem! Víš, že to s tebou mám problém.“
Bill dupl nohou o podlahu. „Oh, já to ale nevím! Nemluvíš se mnou!“
„Ty se mnou taky ne!“
„Teď to dělám!“
„Jen, abys mi mohl vynadat!“
„Omlouvám se, že tě nemám za co pochválit, pane Impulzivní!“
Tom si protřel spánky. „Na Štědrý den se s tebou hádat nebudu,“ řekl tvrdě a podíval se mu přímo do očí.
Bill se jen ušklíbl. „Samozřejmě, že ne, už jsi to udělal,“ prohlásil chytře, a pak se plně věnoval stromku, jako by byl důležitější než rasta.
Tom zaťal pěsti a potlačil nutkání seřvat ho za všechno, co se mu honilo hlavou, když ho viděl, jak flirtuje s tím klukem. Bill si přece nemohl myslet, že v tomhle má pravdu. A i kdyby tomu věřil, Tom nebyl připraven cítit se provinile kvůli něčemu, co považoval za špatné, protože to tak opravdu bylo.
„Jdu si promluvit s Konnym,“ oznámil mu a opustil místnost dřív, než by riskoval další hádku.
***
„Tati, koupil jsi ty čokoládové sušenky?“ Zeptal se Konny a prstem píchl do malého kousku vánočky.
„… okoáda…“ opakovala Sarah a zírala na bratříčka veselýma očima. Malé se líbila ta kouzelná atmosféra, která k Vánocům patří.
„Jistě, Konny,“ odpověděl Bill s úsměvem a předstíral, že je všechno v pořádku, i když ve skutečnosti se mu chtělo začít křičet a plakat kvůli všem těm hádkám. Tohle nebyly Vánoce, které si přál. Podíval se na Toma, který stejně jako on předstíral, že všechno jde skvěle a že slovo „problém“ bylo právě vymazáno ze slovníku rodiny Kaulitzových, i když teď byl na prvním místě celého seznamu. Přál si strávit příjemný večer s rodinou, v klidu si vyměnit dárky s rastou a celou noc se milovat, pak se těšit z překvapených a šťastných tváří těch nejmenších, když ráno rozbalí dárky od Santa Clause. Nepřišlo mu, že by chtěl až tak moc. Nechtěl strávit večer objímáním polštáře s kamenným Tomem, který si drží bezpečný odstup, nechtěl ho vidět, jak předstírá, že spí, a pak uprostřed noci vstává, aby se přesunul na gauč a nechal ho samotného v posteli, která byla příliš studená. Nechtěl předstírat, že je všechno v pořádku.
„Čokoládové sušenky na co?“ Zeptal se Tom zvědavě a natáhl ruku, aby Konnyho pohladil. Chlapec byl mnohem šťastnější, protože mu rasta vysvětlil, že se na něj vůbec nezlobil, a dobrou půlhodinu se s ním mazlil.
„Pro soby! Sušenky a mléko pro soby, budou unavení a hladoví, až sem dorazí!“ Vysvětloval Konny, očividně nadšený svým geniálním nápadem.
„Je moc hezké, že tohle děláš, Konny,“ připustil Tom a zasmál se.
Chlapec sevřel jazyk mezi rty, vstal, klekl si na židli a naklonil se přes stůl směrem k rastovi. Přiložil si ruku k ústům a zašeptal: „… možná, když uvidí, že jsem tak hodný, přinese mi další dárky…“
Navzdory všemu si Bill a Tom nemohli pomoci a vyměnili si pobavený pohled.
***
Byla tma. Tom vešel do pokoje a našel Billa v posteli, na nočním stolku svítila lampička, zatímco černovlásek sledoval televizi. Posadil se na svou stranu postele a pomalu se svlékl, zůstal jen v boxerkách.
„O dárky se postarám já,“ řekl tiše a lehl si na svou stranu postele zády k němu.
„… Proč? Loni jsi to taky dělal ty. Myslel jsem, že letos budeš trvat na tom, abych to udělal já, a…“
„Prostě to udělám, Bille,“ uzavřel Tom zničeně a objal polštář.
Bill se podíval na jeho záda tak daleko od sebe a zabolelo ho to. Tom to nejspíš řekl jen proto, že s ním nechtěl mít nic společného ani při běžné hádce o to, kdo má dát pod stromek dárky, a taky proto, aby měl záminku, proč v tu noc odejít z ložnice. Vánoční noc.
Podle tradice se dárky měly rozbalovat na Štědrý den, ale Bill a Tom chtěli, aby děti zažily kouzlo tajného příchodu Santa Clause, a kromě toho byli vždycky svérázná rodina, tak proč si nestanovit i vlastní pravidla ohledně tradic?
„… Dobře,“ zamumlal, potlačil zklamaný vzlyk, zhasl televizi i světlo a dusil svůj pláč v přikrývkách.
***
Připevnil mašli k poslednímu dárku a opatrně ho položil pod větve jedle vedle ostatních. Když byl hotov, vstal a poodešel o pár kroků dál, aby si prohlédl své dílo: ano, byl to opravdu krásný pohled.
S povzdechem překročil práh, který odděloval obývací pokoj od kuchyně, a podíval se na sklenici mléka a talířek se sušenkami, které Konny se souhlasem Sarah položil na stůl. Letos musel být dokonce sob, aby Konny nebyl zklamaný. Samozřejmě, protože chlapec očekával, že sklenice bude prázdná a obývací pokoj se zaplní dárky.
Jednu ruku položil na stůl a druhou zvedl sklenici; když se zadíval na bílou tekutinu uvnitř, znovu přemýšlel, jak mohl dopustit, aby to skončilo takhle. Všechno to začalo kvůli hloupé girlandě!
Podíval se ke schodům a zatoužil jít nahoru, zalézt pod peřinu, přitisknout Billa k sobě a pošeptat mu, že chce přestat s tou hloupou hádkou, vášnivě ho políbit, a pak se s ním milovat. Vlastně vůbec nevěděl, co mu v tom brání. Napil se mléka a nepřítomně zíral na světýlka na stromečku. Byl opravdu hezky nazdobený, ale nyní ztratil veškerý význam. Vánoce znamenaly být s rodinou, být šťastní a mít se rádi… dokud se ale s Billem hádal, nic z toho nebude.
„Ahoj…“ uslyšel najednou, jak na něj někdo mluví. Trhl sebou a otočil se ke zdroji hlasu. Bill vyšel ze stínu chodby a vešel do kuchyně, ruce měl ovinuté kolem trupu, jako by se chtěl obejmout. Měl na sobě těsné tepláky a lehké tričko, ve kterém mu určitě byla zima, a proto si také oblékl jednu z Tomových obrovských fleecových mikin, která mu zakrývala ruce a tělo až do půlky stehen.
„Ahoj,“ odpověděl a snažil se, aby to neznělo příliš tvrdě, ani příliš sladce. Chtěl, aby Bill pochopil, že nezapomněl.
„Je zima, co…?“ Pokračoval zahanbený Bill, mnul si paži a sledoval nějaké místo na podlaze. Pomalu se přišoural ke stolu.
„Proč si mi nesedneš na klín, abych tě mohl obejmout?“ Pomyslel si v duchu, ale jeho ústa řekla: „Jo, docela dost. A to jsem zapálil i krb.“
„Možná jsme měli nechat zapnuté topení, když jsme věděli, že dneska budeme muset vstávat…“ uvažoval Bill, který stál před Tomem, ale stále se neodvážil na něj podívat. Vypadal strašně nesvůj a Tomovi se z toho sevřelo srdce. Na Vánoce měl jiné plány – dokonce se mu podařilo vymyslet i dárek.
„Vlastně bych tu měl být jen já,“ poznamenal hrubě. „Říkal jsem ti, že o dárky se postarám já, ne?“
Bill se kousl do rtu. „Jo, promiň… možná bych měl jít zpátky do postele…“ chtěl se vrátit tam, odkud přišel, ale Tom byl rychlejší. Zvedl se ze židle, chytil ho za ruku, když se mu podařilo najít Billovo štíhlé zápěstí pod vrstvou té látky.
„Počkej…“
Černovlásek se zastavil a Tom cítil, jak se mu zatajil dech.
„Ne… neutíkej…“ pokračoval. „Nejdřív mi řekni, proč jsi to udělal…“
„Myslíš to…?“
„Jo.“
Bill si povzdechl. „Tome, proč jsi tím tak posedlý? Nevzpomínám si, že bych s ním spal!“
„Ale vypadalo to, že bys chtěl,“ opáčil klidně rasta.
Černovlásek se na něj přísně zadíval. „Nejsem děvka.“
„Já vím, a to je přesně ten důvod, proč jsem byl naštvaný, když jsem viděl svého přítele flirtovat s jiným.“
„Jen jsem chtěl…“ kousl se do rtu. „Chtěl jsem tě… potrestat, myslím tím… nechtěl jsem… Bože, víš, že jsem to nemyslel vážně!“
„To nic nemění na tom, že mě to nasralo!“
„Pořád se musíš o všechno starat… moc ozdob, moc girland, moc tady toho a moc tamtoho. Moc neutrácet, moc neplýtvat atd.… někdy jsi jako osina v zadku!“ Upozornil ho Bill.
„Mně to nepřipadá jako hloupost!“ Opáčil druhý a vstal. „Máme rodinu, Bille, a žádnou stálou práci. Studuju a pracuju, když můžu, ty máš práci na částečný úvazek. Zdá se ti, že si můžeme dovolit kupovat takové zbytečnosti a kvůli tomu zatěžovat tvoji matku? Mně ne!“
Bill zalapal po dechu: „Ale já…“
Když přišly Vánoce, o takových věcech nepřemýšlel, prostě ho chytla nákupní horečka.
Tom přikývl: „Nepřemýšlíš o tom, jsi příliš zaneprázdněný tím nebo oním. Většinou jsi tak zodpovědný, že se cítím méněcenný, ale pak přijdou epizody jako ta v obchodě, které mě donutí znovu se zamyslet.“ Dlouho se na něj díval, a nakonec se rozhodl pustit jeho zápěstí a přitáhnout si ho do náručí. „Já vím, že nejsme tak dospělí a zralí… jsme pořád ještě děti a možná máme na svůj věk až moc povinností… Ale Bille, záleží mi na tom a chci, aby to fungovalo. Jsme rodina, měli bychom myslet jako rodina a chovat se jako rodina.“
„Chováme se jako rodina,“ zacvrlikal Bill a zabořil obličej do jeho hrudi. „Nemůžeš říct, že to není pravda, snažíme se, Tome!“
„To neříkám, ale musíme být opatrní.“ Odtáhl ho, aby se mu podíval do tváře. „Jinak se budeme hádat kvůli hloupostem a oba se pak budeme cítit špatně, že?“
„Někdy se ale chováš hloupě,“ zamumlal Bill nevrle.
„Ty taky,“ upozornil ho Tom. Znovu ho stiskl a s úsměvem mu zašeptal do ucha: „Chceš mě opustit…?“
Bill důrazně zavrtěl hlavou. „Víš, že bych to neudělal, hlupáčku,“ zasmál se tiše a pevněji sevřel Tomova záda. „Miluju tě…“
„Já tebe taky,“ odpověděl Tom šeptem. Chvíli se kolébali a jediným zvukem v místnosti byl jejich tichý dech.
„Tomi,“ začal Bill a odtáhl se. „Možná bychom měli sníst ty sušenky,“ řekl se smíchem a ukázal na plný talíř.
„Jo, kdo by jinak pak poslouchal Konnyho,“ souhlasil se smíchem i rasta a posadil se zpátky. „Připravil jich opravdu hodně, to bych sám nikdy nedokázal sníst.“
Bill se na něj usmál a posadil se mu na klín. „Nevadí ti to?“ Zeptal se ho a vzal si první sušenku.
Tom mu ruce omotal kolem pasu. „Rozhodně ne.“
Černovláskův úsměv se rozšířil, když podával Tomovi sušenku. Rasta neměl v úmyslu sundat ruce z Billova břicha, a tak se nechal krmit jako dítě.
„Myslím, že je nemusíme sníst všechny, ne? Sobi nemusejí být až tak hladoví,“ řekl Tom po chvíli. Měl plný žaludek a chtěl se věnovat něčemu jinému.
„Řekl bych, že ne,“ souhlasil Bill. „Půjdeme zpátky do postele?“
„Chtěl jsem ti dát dárek.“
Zdálo se, že černovlásek najednou zpanikařil a slezl mu z klína. „Oh, Tomi, promiň… Tomi, promiň, já nemám… pohádali jsme se, nenapadlo mě, že… Bože, jsem tak hloupý…“
Rasta vstal a přerušil jeho žvanění polibkem. „To je jedno,“ řekl tiše a zavrtěl hlavou. „Loni jsem to byl já, kdo ti nic nedal, a to jsme se ani nehádali.“
„Ale já ti chci dát dárek!“ Zakňučel černovlásek.
„Ty budeš můj dárek,“ rozhodl Tom a políbil ho na čelo. „A já tvůj, hm?“
„Jak to myslíš…?“
„Něco mě napadlo…“
Odmlčel se a po rychlém zamumlání „zůstaň tam“ spěchal nahoru. Krátce nato sešel dolů a v ruce držel kostkovanou deku, kterou se obvykle přikrývali, když se uvelebili na pohovce před televizí. Bill nechápal, co to dělá, a tak dál okusoval zbytky sušenek, zatímco Tom přecházel sem a tam z horního patra do obývacího pokoje.
Když se k němu vrátil, měl lehce zarudlé tváře a stydlivě se usmál. „Pojď,“ řekl a podal mu ruku.
Bill ji stiskl, nakrčil čelo a v jeho pohledu se objevila otázka, na kterou Tom neodpověděl a odvedl ho do obývacího pokoje.
„Tome, co- … oh bože.“
Billovi se zatajil dech, když se podíval na kostkovanou deku před krbem, na které byla spousta polštářků. Okamžitě se mu vybavila vzpomínka na podobnou scénu.
„Tome…“ zašeptal a přiložil si ruku k ústům. Všechna slova mu došla, takže nemělo smysl cokoliv říkat.
„Pojďme se pořádně usmířit, Bille,“ řekl Tom a něžně mu odtáhl ruku od rtů, na které ho pak políbil. „Tohle je můj vánoční dárek; možná to není nic hmotného ani užitečného, ale pro mě to znamená všechno.“
Tom si ani neuvědomil, že má opravdový cit pro ducha Vánoc, ale Bill to věděl.
Zavrtěl hlavou a zahnal několik slz štěstí. „Ne, Tomi, je to perfektní.“
Tom se zářivě usmál a přinutil ho lehnout si na deku. Bill se s radostí a touhou nechal svléknout, celou dobu Toma líbal a během toho všeho neřekli ani slovo.
Tom se s ním miloval jako nikdy předtím, s Billem prožil Lásku s velkým „L“, cítil se skutečně milovaný a žádoucí. Bill se k němu neúnavně tiskl, chtěl s Tomem splynout, toužil být Tomem milován, žít Tomem, dýchat Toma. Navzdory tomu, co si někteří mohli myslet, slova „miluji tě“ nebyla zbytečná, ve skutečnosti byla vzácná, protože nikdo neznal hodnotu těchto dvou slov lépe než oni dva a přesně věděli, kdy je vhodný okamžik je použít.
Milovali se dlouho, do posledního dechu, a když oheň zcela vyhasl, stále tam leželi, v objetí, téměř propleteni, na tom zvláštním místě, které bylo znovu svědkem jejich lásky.
„Tomi…“ zašeptal Bill do jeho krku a ztěžka dýchal.
„Ano, zlato?“
Bill neodpověděl hned a Tom si myslel, že usnul. Chtěl vstát, ale černovlásek se k němu přitulil a políbil ho na rameno. „Veselé Vánoce, Tomi,“ zamumlal hlasem protkaným spánkem, než úplně usnul.
Tom se něžně usmál, odtáhl se od něj a políbil ho na čelo. „Veselé Vánoce i tobě, Bille.“
Pak se tiše oblékl, zabalil Billa do deky a poté, co ho zvedl, odnesl ho zpět do postele.
***
„VÁÁÁÁÁÁNOCÉÉÉÉ!!!“
…
… OK, tohle byl prostě Konny.
Tom se zavrtěl a neochotně otevřel oči, když se matrace začala pohybovat. „Co to sakra…?“
„VÁÁÁÁNOCÉÉÉÉ!“ Křičel znovu Konny a vyskočil na postel svých rodičů. „TATÍÍÍÍÍÍ!!! DÁRKY!“
„Konny, nekřič!“ Zasténal Bill a posadil se s rukou na čele. Rozhlédl se: neměl by být v obývacím pokoji?
Podíval se na Toma, který se na něj usmál, a všechno pochopil. Naklonil se k němu, aby ho políbil. „Dobré ráno.“
„Dobré ráno, lásko,“ odpověděl rasta a opřel si čelo o jeho. Bill se začervenal – Tom mu tak říkal jen velmi zřídka, a navíc to od něj znělo dost divně.
„Ah! Zase se červenáš,“ posmíval se mu rasta.
„Je mi horko, tak proto!“ Zamumlal Bill, aby se vymluvil. Proč se vlastně musel vymlouvat? „Nečervenám se kvůli tomu, co jsi řekl!“ A rozhodl se, že se už nikdy nebude červenat.
„Dobře, dobře,“ uchechtl se Tom, protočil očima a přitáhl si ho zpátky k sobě, aby ho políbil.
Konny přestal poskakovat a sledoval, jak si rodiče vyměňují něžné projevy náklonnosti. Jindy by prostě odešel a hrál by si sám, ale i když ho mrzelo, že je musí vyrušit, byly přece Vánoce a on chtěl své dárky.
„Tati, pojďme do obýváku!“
„Jo, jo…“ povzdechl si Bill, i když nedokázal dostat úsměv z tváře.
„Dojdu pro Sarah,“ oznámil Tom a vstal. Oblékl se a vyšel z pokoje, zatímco Konny táhl Billa za ruku pryč.
Jakmile došli dolů, do obývacího pokoje, Konny stál před všemi těmi dárky s očima a pusou dokořán.
Bill se zasmál. „Běž se podívat, které jsou tvoje.“
Dítě zatleskalo, posadilo se na zem a popadlo velký červený dárek. Konny si vzal jmenovku, která k němu byla přiložena. Měl potíže se čtením, protože byl ještě malý, ale své jméno už napsat uměl. „Um… K… o… n… n… y… KONNY! JE MŮJ, JE MŮJ, TATI!“
Bill se posadil na pohovku a neubránil se smíchu.
„Hele, jak to, že začínáš bez sestry?“ Upozornil ho Tom a vešel do pokoje se Sarah v náručí. Položil malou na koberec před dárky a jeden jí podal. „Tady máš, princezno.“
Holčička se podívala na dárek a plácala do něj, dokud papír úplně nezničila a neukázala se tak Barbie mořská panna. Vypískla radostí a začala mlátit krabicí o zem ve snaze ji otevřít a panenku si vzít.
Tom se zasmál. „Takhle to nedělej, potom ti to tatínek Bill otevře nůžkami.“ Sarah se na rastu podívala širokýma, zmatenýma očima, pak se s námahou postavila na nohy a začala se malými, nejistými krůčky přibližovat k Billovi a podávala mu krabici. Nedávno začala chodit a rozhodně se nedalo říct, že by byla líná, jen jí to stále dělalo potíže. Když se dostala do poloviny cesty, spadla zpět na zem a zůstala nehybně ležet. Byl to klid před bouří.
Tom a Bill se na sebe podívali a Tom vstal, jakmile spatřil na dívčině tváři první náznak slz. Přistoupil k ní, pomohl jí na nohy a držel ji za ruku. Odvedl ji k pohovce a Sarah volnou malou ručkou podala krabičku tátovi. „Babbi!“ Vykřikla s rozzářenýma očima a rozkošně našpulila pusu.
„Dobře, otevřu ti to hned,“ podvolil se Bill a s úsměvem si krabici vzal.
Konny si mezitím rozbalil svůj první dárek. „AUTO NA DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ!!!“
„Jasně, Konny, to jsi přece napsal do toho dopisu, ne?“
Chlapec vzrušeně přikývl. „Jak to funguje? Kam se dávají baterky? Tati, chci si s ním hrát!!!“
„Proč si prvně nerozbalíš i ostatní dárky?“ Navrhl Tom, posadil se na pohovku se Sarah na klíně, která se zadívala do kuchyně, kam Bill zmizel s její panenkou. Když ho uviděla, jak se vrací, okamžitě k němu natáhla ruce, vzala do ruky panenku a začala jí upravovat vlasy.
Tom ji láskyplně pozoroval a občas ji pohladil. „V některých věcech je úplně jako ty.“
„Cože?“ Zeptal se Bill zvědavě.
„No, první, co s panenkou udělala, bylo, že jí upravila vlasy!“
„Chceš říct, že jsem holka, Tome?“ Vykřikl Bill uraženě a zkřížil ruce na hrudi.
Tom ho políbil na rty. „Ne, jsi lepší než holka,“ zamumlal, čímž se vyhnul katastrofě. „Ty jsi Bill.“
Černovlásek roztál, ale snažil se zůstat lhostejný. „Ale zřejmě máš raději v náručí svou dceru než mě.“
„To jsem nikdy neřekl,“ řekl rychle na svou obranu a položil Sarah na koberec, kde si okamžitě začala hrát s Konnym. Barbie měla neovladatelnou touhu projet se v autíčku, oba si tím byli jistí.
Bill mu seděl na klíně, choulil se a vrněl lépe než kočka. Tom ho objal a jemně ho políbil na ucho a tvář. „Víš, je taková písnička… All I want for Christmas is you… Myslím, že neexistuje pravdivější věta.“
„Nesouhlasím,“ opáčil Bill a přitulil se k němu. Tom na něj nechápavě zíral. „Ty nejsi všechno, co chci k Vánocům,“ vysvětloval černovlásek. „Ty jsi moje Vánoce… moje všechno, Tomi.“
Rasta mu se zavřenýma očima přitiskl nos na tvář, a pak ho políbil. „Lásko.“
Bill zuřivě zrudl a Tom vybouchl smíchy.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
