autor: Nephilim
Tma. Světlo. Výkřiky. Tma.
Světlo.
Adrenalin.
Výkřiky.
Všechno potom bylo čiré šílenství.
Dříve by to popsal třemi dalšími slovy: panika, vzrušení, výzva.
Teď už to byla čistá rutina. Některé večery se úplně vzdal, přešel na autopilota a nechal své tělo a mysl, aby se řídily podle svého.
Sledoval, jak jeho bratr zaklonil hlavu a vystavil tak zpocený krk červeným světlům jejich show, když hrál jedno ze svých sól. Výkřiky fanoušků sílily; ruce byly zvednuté ve vzduchu, těla poskakovala, mávala; zoufalé vzlyky a další výkřiky, jekot.
Škodolibě se usmál a přemýšlel, jak šílené by bylo dojít k Tomovi a přede všemi mu přilepit rty na kůži.
Koneckonců, o to přece šlo, ne? To byla ta hra.
Bill věděl, že všichni tady tuhle noc, včetně jich čtyř, jsou jen malými pěšáky, kteří se chytře pohybují na šachovnici obchodu. A nevadilo mu to, protože to koneckonců byla právě tahle hra, která mu umožnila mít všechno a všechny. Sundal mikrofon z tyče, aby se mohl volně pohybovat, a podíval se na svou ruku. Freiheit89? Možná si tam měl vytetovat Freiheit89–05, protože to byl rok, kdy ji ztratil, svobodu. Nebo možná ještě dříve.
Udělal všechno pro to, aby do toho světa vstoupil, a jakmile se to stalo, dal mu všechno. Oblékal se a líčil tak, jak chtěli, aby se oblékal a líčil, usmíval se tak, jak chtěli, aby se usmíval, všude se ukazoval, aby se z něj stal reklamní billboard. A pak, jako třešnička na dortu, neodmítl ani poslední žádost vedení. Nejzvrácenější, nejodpornější a nejprohnanější ze všech. Obratně se přiblížil k Tomovi a kroužil kolem něj jako striptérka u tyče na diskotéce. S tím rozdílem, že on věděl a zakládal si na tom, že vypadá víc sexy než kdejaká striptérka. Byl to Bill Kaulitz, ne kurva.
Tom zpočátku předstíral, že ho nevidí, jako vždy se dál mazlil se svou kytarou, pohyboval se do rytmu, házel na publikum drzé úsměvy a přiváděl je tím k šílenství.
Bill se dál usmíval, když se o něj zkušeně otřel tím jedinečným způsobem, který vás vždycky nechával v nejistotě: „Dotýkají se, nebo ne?“ a který vás dokázal vzrušit už jen při pouhém pohledu, a to dokonce i zdálky. Věděl, že v tu chvíli se jejich nejzvrhlejší fanoušci vyhřívají na výsluní. Když se daří, tak se daří, říkali si nejspíš.
Ani nevěděli, jak správné a špatné dohromady bylo to, co si mysleli. Nevěděli, jak na to dvojčata a všichni ti, kdo stojí za velkou obchodní mašinérií zvanou Tokio Hotel, sázejí, a že je to stále ještě to nejmenší tajemství.
Bill konečně přitáhl k sobě pohled svého dvojčete, které se na něj šibalsky usmálo, když se přestalo mazlit se svou kytarou, aby se na něj podívalo, jako by ho chtělo ošukat. A nejspíš to i udělá, pokud budou mít čas, někde na pohodlném gauči ve wellness, zhruba o hodinu později.
Černovlásek kolem něj znovu kroužil, zpíval a pomocí mikrofonu mu dával najevo, že jeho plné, rudé rty jsou na tohle škoda a že by si raději hrál a ochutnával něco jiného.
Tom to zachytil, sklopil pohled a usmál se jedním z těch úsměvů, kvůli kterým si vysloužil svou – vnucenou – přezdívku SexGott.
Černovlásek mu položil ruku na rameno a vydechl mu slova do tváře. To, co dělali na jevišti, bylo něco jako milostný vztah, jenže to – a jen to – bylo veřejně známo.
Když přišla tahle nabídka, byl tak zaskočený, že jediné, na co se zmohl, bylo počkat, až jeho dvojče odpoví i za něj. Stejně měli skoro vždycky na všechno stejný názor, takže si byl jistý, že Tom už má jasno v tom, z čeho on byl stále ještě v šoku.
Ještě větší šok však zažil, když rasta nabídku bez mrknutí oka přijal, a stisk ruky, který si s Davidem vyměnil, mu proběhl hlavou, když se ráno probudil mezi rozházenými špinavými přikrývkami hotelové postele a pohlédl na nahé tělo svého dvojčete vedle sebe.
Tohle součástí dohody nebylo. Nikdo z managementu by nebyl tak zvrácený, aby něco takového navrhl, ale jedna věc vedla ke druhé. A očekávat, že dva osmnáctiletí kluci s rozbouřenými hormony se budou na každém koncertě o sebe dvě hodiny otírat jako zvířata v říji, aniž by se to zvrhlo v něco víc, bylo naprosté šílenství.
Všichni si mysleli, že jejich pokrevní pouto bude stačit, aby potlačilo jejich instinkty, ale nebylo tomu tak. Bill a Tom nikdy nedodržovali pravidla, takže porušení čehokoliv, co bránilo dvojčatům dělat věci, které dvojčata nedělají, překonali už po dvou skleničkách na jedné afterparty.
Bylo to dobré, řekl by Bill. Když si vzpomněl, jak snadno vyklouzl ze svého oblečení a jak si to pod Tomovými zkušenými dotyky užíval, nemohl říct, že by něčeho litoval. Tom se k němu choval hezky a Bill si uvědomil, že pověst SexGotta, kterou měl, byla na svém místě.
Nic jim nechybělo, ani pro jednoho z nich to nebylo poprvé. Byla to příjemná zábava, která doplňovala zbytek fanservisu, který dělali.
Nakonec ze všech těch úkolů, které dostali, byl tenhleten nejjednodušší. Pro Billa to bylo rozhodně méně stresující než drhnout si každé ráno obličej, a pro Toma to bylo méně stresující než – například – ta zasraná čelenka, kterou musel nosit pořád, ať byla nula nebo třicet stupňů, a která ho pekelně svědila.
Upřímně řečeno, taky to bylo mnohem bezpečnější než sex s fanynkami.
Nakonec tedy zjistili, že mají dvojí tajemství. Jedno s fanoušky a druhé s managementem. Bylo to riziko, ale člověk si nemůže pomoct, protože ho to neskutečně vzrušuje.
„Danke schön!“
Těmito dvěma slovy mohl každý večer zlomit kouzlo.
Všechno potemnělo a oni v mžiku zmizeli z podia, jen Gustav si užíval své chvíle slávy.
Bylo legrační, jak se nakonec všechno odehrávalo po tmě. V jejich světě bylo jen velmi málo věcí, které se daly dělat za denního světla – Bill by je spočítal na prstech jedné ruky.
Dostal pár poplácání po zádech a pár „komplimentů“, když mířil do backstage, následován Tomem a Georgem. Venku na ně čekal tourbus a Bill si byl jistý, že jeho motor je už nastartován.
Po příchodu do šatny padl do křesla a na jeden zátah vyprázdnil půllitrovou láhev vody.
Tom se rozvalil před ním a otřel si obličej ručníkem.
Bill polkl a zavřel oči, snažil se popadnout dech a nemyslet na to, že další den bude stejný, v nekonečném, slepém kruhu. Musel si dokolečka opakovat, že tohle chtěl, že tohle byla jeho volba. Že to byla poslední volba, kterou mohl učinit, protože od té chvíle se rozhodl, že za něj budou rozhodovat jiní.
V takových chvílích to bylo snadné, po skončení show, když bylo vyprodáno; těžší to bylo předtím: před vystoupením, před rozhovorem, dokonce i před pouhou autogramiádou. Tam musel použít všechno přesvědčení, které v sobě dokázal sebrat, dokonce musel použít své charisma proti sobě, aby sám sebe přesvědčil, že se mu jen splnil sen, že si nemá na co stěžovat, že se musí chovat jako vždycky, s úsměvem na rtech a křičícím já ve svém srdci. Tedy: chtěl jsi kolo, tak teď šlápni do pedálů a jeď dál.
„Hej,“ špička Tomovy boty mu narazila do džínů někde u kotníků.
Bill zvedl oči a namířil je do bratrova pobaveného pohledu.
„Dneska jsi byl dost odvážný.“
Černovlásek se usmál a povytáhl obočí. „Ještě řekni, že ti to vadilo.“
„Vůbec ne,“ zasmál se Tom a poklepal si rukou na koleno, když se natáhl na stůl pro malou láhev ledového čaje.
Bill se schoval za další láhev s vodou a sledoval, jak Tomovi drze stéká po krku malá kapka, zatímco pil. Jeho pohled zabloudil k zavřeným dveřím. Gustav a Georg se tam nejspíš masírovali, aby si uvolnili svaly, nebo si povídali s někým z personálu o tom, jak skvělý byl ten koncert. Bill věděl, že nemá moc času a že David může kdykoli vtrhnout dovnitř a bez okolků jim nařídit, aby pohnuli svými milionářskými zadky a přesunuli se do tourbusu, ale on to riziko miloval, že?
Rychle se zvedl z křesla, sedl si svému dvojčeti na klín a jazykem sledoval stopu, kterou po sobě zanechala stékající kapka.
Tom okamžitě přestal pít a málem se udusil čajem.
„Ježíši, Bille…“ zakašlal chraplavě a odložil plastovou láhev.
Černovlásek se na něj podíval, jako by mu chtěl říct: „Zastav mě, jestli to dokážeš,“ a dobře věděl, že by to dvojče nikdy neudělalo. Byla to součást hry.
Tom se vlastně jen pohodlně usadil v křesle a se slastným sténáním vnímal smyslné pohyby pánve dvojčete, kdykoli se dotkla té jeho.
Bill se nemohl zbavit vítězoslavného úsměvu, když přemýšlel, kde bere sílu na to, co se chystá udělat.
Když se Bill díval na výraz svého dvojčete, které si horečně rozepínalo pásek a jedním tahem si sundávalo džíny a boxerky, dokonale chápal, proč Tom bez váhání souhlasil s tou další šílenou dohodou.
Možná, že rasta, stejně jako on, vždycky toužil po něčem víc než jen po bratrském kontaktu.
„Mh…“ zasténal rasta a nechal jednu ruku „nenuceně“ vklouznout do Billovy lví hřívy. Černovlásek však nesouhlasil. Něžně ho vzal za ruku, a když se Tomovi podíval do očí, začal mu olizovat konečky prstů. Rasta se začervenal a pomyslel si, že přesně takhle to dělá kotě s mlíčkem, jen s rozdílem, že by ho to takhle nevzrušilo. Vlastně vůbec.
Bill se ujistil, že jazykem masíruje každý mozol na Tomových prstech. Pořád to bylo jeho dvojče, takže na všem, co pro něj dělal, bylo něco láskyplného a každým gestem mu věnoval trochu pozornosti.
Koutkem oka viděl, jak Tomova erekce roste a rudne, a usmál se, protože věděl, že to je kvůli němu, že to jeho jazyk, kterým přejíždí po jeho prstech, s ním tohle dělá.
Nakonec ho přestal mučit. Uchopil jeho penis u kořene a lehce na něj vydechl, až Tomovi po páteři přejel výboj. Zavibroval mu mezi prsty a Billa napadla bizarní myšlenka. Políbil ho na špičku a o pár milimetrů se odtáhl.
„Wir wollten nur reden, und jetzt liegst du hier…“
Tomovy oči se rozšířily a nedokázal pobrat tu scénu před sebou. Vážně jeho bratr používal jeho ptáka jako mikrofon? Jeho výraz musel mluvit za vše, protože Bill vzhlédl a zasmál se. „Co? Nenaznačil jsem ti to už dostatečně na podiu?“
„Nečekal jsem, že to vážně uděláš“ zalapal po dechu Tom a zaklonil hlavu, když ho černovlásek začal laskat.
„Mh, to pokušení bylo až příliš silné,“ omlouval se Bill, než ho vzal celého do úst a začal ho rovnou sát. Jediné, co slyšel, kromě zvuků, které vydávaly jeho vlastní rty na Tomově mokré, napjaté kůži, byla série stále delších a hlasitějších stenů, takže ho musel párkrát vytáhnout z úst, aby bratrovi přikázal „drž hubu“.
Když se Tom s přidušeným výkřikem do ručníku udělal, Bill to všechno bez mrknutí oka spolkl, oblékl ho a sedl si mu zpátky na klín. Rasta si ho přitáhl k sobě, vzal jeho tvář do dlaní a něžně ho políbil. Bill otevřel oči dokořán. Tohle byl okamžik, kterého se nejvíc bál, a doufal, že se mu Tom vyhne. Nevěděl proč, ale když ho Tom políbil nebo se ho něžně dotkl, srdce mu začalo bít rychleji, a to prostě nešlo.
Několikrát si říkal, že to musí být jen emoce, vždyť neměl přítelkyni od… no, od začátku prvního turné Tokio Hotel, takže to bylo normální, ale odůvodnění, které si sám sobě poskytl, ho nepřesvědčilo. Jiné vysvětlení prostě neexistovalo. Byla to jen hra, a tak to muselo zůstat. Byla to zábava, rozmar, chtíč, tělesná potřeba a nic víc.
„Hej, vy zlaté doly,“ začal David, když vstoupil do šatny, a už po dvou krocích se zastavil, aby si prohlédl dvojčata v náručí.
„Ahoj, Dave,“ pozdravil ho Tom srdečně a opustil Billovu tvář.
Manažer si povzdechl, rozhlédl se kolem a zklamaně si všiml, že stále ještě nemají sbaleno.
„Kluci,“ začal a znovu se k nim otočil. „Není potřeba dělat fanservis i v šatně, kde vás fanoušci nevidí. Víte, proč se tomu říká fanservis? Znamená to, že se předpokládá, že tu bude alespoň jeden fanoušek, který…“
„My víme, Dave,“ zasmál se Bill. „Jen jsme se… mazlili, víš? Věc mezi dvojčaty, jsem si jistý, že tomu rozumíš.“
Tom se na Billa pobaveně díval a přemýšlel, jestli by to Dave pochopil, i kdyby vešel dovnitř a našel Billa s jeho penisem v puse. Taky věc mezi dvojčaty?
„Jo, jo,“ odbyl je rychlým mávnutím ruky. „Dělejte, odjíždíme,“ oznámil před odchodem ze šatny.
Bill si povzdechl, vstal a začal balit svoje věci, zatímco Tom dělal totéž. Neexistovala ani chvilka pauzy, žádný prostor k oddechu. Byl to život na cestách, život hvězdy. Sex, drogy a rock’n’roll? Kéž by to bylo tak snadné. Podvody, reklamní tahy, falešné úsměvy a další podvody a podrazy. Museli jste se podřídit tomu, co vám řekli, protože všechno na světě mělo svou cenu.
V případě dvojčat to bylo: chceš být rockovou hvězdou? Fajn, tak musíte předstírat, že šukáte se svým bratrem. A jestli to tak skutečně je, je nám fuk. Na vzhledu záleží a můžete porušovat všechna pravidla, ale ujistěte se, že to děláte v hotelovém pokoji nebo tam, kde vás nikdo nevidí, jinak jste v prdeli. Uvědomte si, že jste jen loutky.
Váš život se odehrává na podiu. Váš život je celá tahle scéna. Váš život není život.
Život rockové hvězdy. Bill to dobře věděl.
Buď jste to vzali tak, jak to je, nebo jste byli ze hry. Game over.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
