Bitch

autor: Nephilim

Naposledy dosednu, zaryju mu nehty do ramen a s přidušeným zasténáním se mu opřu o břicho. Cítím, jak se znovu přiráží nahoru a zavrčí, když dosáhne orgasmu.
Usmívám se. Tohle bylo obzvlášť uspokojivé.
Slezu z něj, sednu si na postel a sbírám z podlahy boxerky. Slyším, jak se za mnou hýbe, a matrace se zhoupne, jak se přesouvá, aby si vzal oblečení. Nedávám mu čas cokoliv říct, rychle se oblékám a odcházím z pokoje. Dávám pozor, aby mě nikdo neviděl odcházet, a ujišťuji se, že mé kroky na mramorové podlaze nedělají žádný hluk.
Když se dostanu na ulici, prší, a tak spěchám k autu. „Konečně,“ zamumlám a sundám si paruku. Už jsem to nemohl vydržet, je to neskutečně otravné, ale nutné – stejně jako záměrně příliš výrazný make-up – pokud chci, aby mě nikdo nepoznal.

Podívám se na sebe do zrcadla a upravím si dredy. S tímto novým účesem je ještě těžší si paruku nasadit, ale tak dlouho jsem po nich toužil.
Nastartuju a podívám se na hodiny. „Do prdele,“ zasyčím, „kurva,“ dodám, když vyjíždím z parkoviště a řítím se ulicemi Hamburku. Jedním z neštěstí života ve velkých městech je, že se nikdy nestane, aby byly ulice prázdné, nebo skoro prázdné. Doprava je frekventovaná, v noci možná ještě víc než ve dne, protože mladí se po setmění skvěle baví. A nejen oni.
Asi padesát metrů ode mě vidím policejní auto a musím zpomalit. Možná je to tak lepší, kdyby Tom věděl, jak rychle jedu, asi by mi střelil facku nebo tak něco.

Nakonec mi cesta domů trvá o dvacet minut déle, než by měla, a všimnu si, že všechna světla v domě jsou zhasnutá. Zaparkuji, vystoupím a otevřu dveře, snažím se nedělat hluk. Nechám klíče na skříňce a potichu zamířím ke schodům. Je tma, takže Tom nejspíš spí. Kdo ví, jakou scénu ráno předvede.
„Kde jsi, kurva, byl?“
… Nebo možná už teď.

Rozsvítí se světlo, které mě oslepí, a pod schody se objeví můj lehce naštvaný bratr. Ruce má položené na holých bocích, protože má na sobě jen tepláky a nemá čelenku ani čepici. Možná už šel opravdu spát.
Přinutím se neodpovědět: „nejsi moje matka, tak se nestarej“, věnuju mu jeden ze svých nejlepších úsměvů.
„Venku s…“ rychle se zamyslím, „Patrickem.“
Sundá ruce z boků a já vidím, jak povytáhne obočí.
„A kdo je, sakra, Patrick?“ Zeptá se a podráždění, které jsem slyšel v jeho hlase, vůbec nezmizelo.
„Náš producent, blbečku.“

Zamířím k našemu pokoji a hned slyším, jak za mnou Tom dupe po dřevěných schodech.
„A od kdy chodíš s Patrikem?“ Pokračuje neohroženě.
Obrátím oči v sloup. Proč musí být tak zatraceně žárlivý?
I když vím, že na to má plné právo.
Vejdu do pokoje, hodím tašku do kouta a zuju si boty, které tašku následují.
„Tome, jen jsme si tak vyšli.“ Otočím se k němu a vidím, že se trochu uklidnil.
„Přišel jsi pozdě. Jen jsem měl… strach,“ kousne se do rtu a mně to přijde tak roztomilé, že se k němu natáhnu, vezmu jeho tvář do dlaní a něžně ho políbím na rty.
„Promiň,“ zamumlám, projdu kolem něj a zamířím do koupelny, kde se zamknu. Před zrcadlem si sundám tričko a zkontroluji, jestli na mně ten chlap nezanechal žádné viditelné stopy, jinak by byl problém. Pokaždé jasně určím všechna pravidla: „Nekousej mě, neškrábej mě, nezanechávej žádné stopy“, ale opatrnosti není nikdy dost.
Když jsem si jistý, že jsem „čistý“, usměju se, svléknu se a pustím vodu ve sprše. A v tom Tom zaklepe.

„Bille? Půjdeš už do postele?“
„Jdu se osprchovat,“ odpovím jednoduše a dokončím obdivování sebe sama v zrcadle. Otočím se na bok a přejedu rukou po svém tetování „Wir hören nie auf zu schreien, wir kehren zum Ursprung zurück“, na které jsem opravdu hrdý.
Další pravidlo: vždy to dělej za tmy. Moje kůže je až příliš potřísněná inkoustem, než aby se dala splést.
„Teď?“ Slyším, jak moje dvojče se zasténáním protestuje. „No tak, Bille, zapomeň na to, uděláš to ráno! Pojď do postele.“
„Nechceš cítit vůni, která na mně ulpěla, Tomi, věř mi,“ pomyslím si, když vstoupím do sprchového koutu. „Protože není tvoje.“
Ale nic neříkám.

***

Nevím, kdy přesně to začalo. Myslím, že to vždycky bylo mou součástí. Vím jen, že jeden den jsem byl vyděšený panic, druhý den už ne.
Můj příběh s Tomem – pokud to tak můžu nazvat – začal před několika lety, víceméně v době boomu Tokio Hotel. Nevím, kdo z nás dvou položil ruce na toho druhého jako první, ale ani to vlastně nepovažuju za důležité.
Když jsem byl s Tomem, měl jsem víceméně i další vážné vztahy. Mezi nimi můžu jmenovat Bushida, Davida nebo Georga. No, ten poslední byl kratší než všechny ostatní. Georg je na takové věci příliš velký mnich. Takže po dvou měsících společného života, kdy se mě stále ani nedotkl, jsem se opravdu začal nudit.
Všichni, se kterými jsem byl, si myslí, že jsem byl panic, než jsem se s nimi dal dohromady, včetně Toma.
Všichni se mýlí.

Přiznávám, že jsem je sám přiměl, aby tomu věřili, protože vím, jak moc alfa samcům ve vztahu na určitých věcech záleží. Vždycky chtějí být ve všem první, a mně to nic neudělá, když trochu zalžu. Vlastně docela hodně.
„Oh, Tomi,“ vzdychnu a dosednu na bratra, na kterém jezdím nejlépe, jak umím. Hlasitě sténá, mezi dlouhými řasami se mu zachytí kapky potu a podle toho, jak se spokojeně usmívá, soudím, že si myslí, že je prostě nejlepší.
A já ho nechal, aby si to myslel.
Tom mi rukou prohrábne dredy a já vím, že si myslí, že si nemůžeme být už více podobnější a jednotnější než právě teď.

Upřímně řečeno, když jsem si je nechával dělat, nepřemýšlel jsem o tom, ale teď musím uznat, že jsme si s Tomem opravdu hodně podobní, a na jednu stranu jsem rád.
A navíc mi Tom řekl, že teď má opravdu pocit, jako by souložil sám se sebou, a že ho to neskutečně vzrušuje.
Cítím, jak je ve mně tvrdý. Ušklíbnu se. Musí to být vážně pravda. Přitisknu se k němu a silně dosednu. Chci ho dovést k úplnému šílenství, ale především ho chci vyprovokovat k tomu, aby dělal, co já chci. A vždycky se mi to podaří.
Tom tiše zavrčí, přitlačí mě zády do matrace a převezme kontrolu. Teď je nade mnou, a to je vše, co v tuhle chvíli chci. Síla a touha s jakou do mě vniká a zase vyjíždí, mi ukazují, jak moc po mně touží.
Smyslně se prohnu, zasténám a zatnu své pěstěné nehty do jeho silných ramen. Nevím, jestli si to užívám proto, že můj bratr na to konkrétní místo opakovaně tlačí, nebo proto, že cítím, jak horlivě to dělá.

Prostě miluju ten pocit, že jsem žádoucí. To je vše, co chci. Pocity a další kecy mě nezajímají. Chci jen, aby po mně lidé toužili, a k tomu mi Tom nestačí. Není nejlepší, jsem s ním, protože je to „všeobecně“ považováno za správné – v tom smyslu, že mi to vyhovuje a je to tak lepší.
Ale navzdory všemu a navzdory tomu, co si možná myslíte, svého bratra miluji.
Jen jsem nikdy nepochopil, zda ho miluji tak, jak on miluje mě, nebo jen tak, jak chce, abych ho miloval. A je mi to upřímně jedno.

„Ježiši Bille.“
Usmívám se se zavřenýma očima, zatímco Tom pokračuje v tvrdém přirážení mezi moje nohy a pevně mi tiskne stehna. On má dovoleno zanechávat na mně stopy, kdekoli se mu zlíbí.
„Tomi…“ vzdychnu. „Tomi… uh, řekni to…“
Cítím, jak prudce zpomalil, a já udělám otrávenou grimasu. Otevřu oči a zjistím, že na mě překvapeně zírá, jako bych mu to neříkal pokaždé, když šukáme. Nevinně se usměju, abych ho přesvědčil.
„No tak, Tomi… Víš, že mě to vzrušuje,“ prosím ho.
A je to, kurva, pravda.
Tom už dlouho neváhá, polkne, nakloní se k mému uchu a smyslně mi do něj vydechne.
„Jsi moje děvka.“

Přitisknu ho k sobě a vydám slastné zasténání. Možná jsem nemocný, ale je mi to jedno. Jde o to, že děvky jsou vždy žádoucí. Všichni hledají děvky, žádná z nich nejde hledat tebe. Můžete hořet touhou je vlastnit, ale to se nikdy nestane. Miluju tuhle myšlenku, a ještě víc ji miluju, když ji aplikuju na sebe.
„Pokračuj,“ zašeptám.
Tom znovu přiráží s větší razancí než předtím a já se cítím uspokojivě naplněný.
Ne dokonale. To ne.
To, že jsme dvojčata, nic neznamená, Tom mě nenaplňuje o nic víc a o nic míň než kdokoli, s kým jsem kdy šukal. Není to jako v těch bláznivých příbězích, které si vymýšlejí naši blázniví fanoušci, kde je všechno dokonalé a úžasné, protože jsme s Tomem dvojčata, a tedy i spřízněné duše a bla bla bla. Blbost.

„Děvko,“ vydechne mi do ucha. „Jsi jen děvka.“ Pobaveně se usměju, protože vidím, že se mu to začíná líbit jako vždycky. Za odměnu si ho přitáhnu k sobě a políbím ho, což není ani v nejmenším cudné a ani v nejmenším romantické. Tom tomu nevěnuje pozornost, když pracuje mezi mýma nohama, a já ho začnu kousat do ušního lalůčku. Vím, že je na tom místě obzvlášť citlivý, a já chci, aby se udělal. Je pozdě a já se musím připravit k odchodu.
„Pojď, Tomi,“ zasténám a stahuji svaly kolem jeho údu tak silně, jak jen dokážu, v pravidelných intervalech. „Pojď,“ opakuju zadýchaně.
A Tomovi netrvá dlouho, aby dosáhl vrcholu. Udělá se se zasténáním, které není ničím jiným než uspokojením, a já jako bych cítil jeho horké semeno všude uvnitř sebe.

Bratr ze mě vyjde a já teď cítím, jak mi jeho sperma stéká po stehnech. Tom je stále jediný, komu jsem dovolil, aby se udělal do mě.
Otočí se na bok a pozoruje mě, čeká, až se znovu uklidním, a já přesně vím, co chce.
Proto než vstanu, umyju se, obléknu a odejdu, přitulím se k němu jako vždycky, líbáme se a hladíme tak něžně, jak to má rád. Tom miluje mazlení po sexu skoro stejně jako sex samotný: je to nenapravitelný mazel.
Ale i to musí mít své hranice.
„Tomi, je pozdě a já musím za Natálií,“ řeknu a věnuju mu poslední polibek, než vstanu z postele a znovu se tak vystavím na odiv. Cítím, jak se do mě vpíjí pohledem, a přeběhne mi mráz po zádech.
„Mhh…“ slyším ho mumlat. „Nemůžeš to odložit? Na turné nebudeme mít tolik času, který bychom mohli strávit společně.“

Povzdechnu si. Moc dobře to vím a už jen z toho pomyšlení je mi špatně. Turné znamená absťák, a to nejen po sexu. Když jsme na turné, Tom se na mě skoro ani nepodívá. Vím, že to dělá kvůli opatrnosti, ale neskutečně mě to irituje. Po dvou týdnech mám vždycky nervy na dranc.
Vím, že se mi to snaží vynahradit hned, jak ten kokot David rozhodne, že můžeme pár nocí spát v zasrané hotelové posteli, ale to nestačí.
A navíc na turné můžu spát jen s Tomem, a to prostě není pro mě. Na posledním turné mě málem opustil, protože jsem se choval jako kretén. Sex s Tomem je sice skvělý, ale z dlouhodobého hlediska se stává monotónním.
A pro mě „dlouhodobé“ znamená po čtrnácti dnech.
Kromě toho, když jezdíme po celém světě, je Tom neskutečně unavený, a jeho chuť šukat je nulová. Jeho touha po mně je pak mínus deset.
A to se mi vůbec nelíbí.
Zpětně si uvědomuju, že právě proto jsem začal chodit s Davidem. Kdyby nebyl tak neústupný, možná bych o tom znovu uvažoval.
„Já vím, Tomi, promiň.“ Nakloním se a naposledy ho políbím na rty. „Jenomže já jí to slibuju už tak dlouho.“
„Promiň, Tomi, ale já nemám nikdy dost.“

***

Pálí to.
„Kurva!“ Zasténám bolestí a instinktivně si přitisknu kousek vaty k zarudlému otvoru. Vím, že to brzy přejde, ale kurva, rozhodně mohl být trochu něžnější!“
Odtáhnu vatu a podívám se na odraz svého zadku v zrcadle. Naštěstí máme v pokoji zrcadlo, které je dostatečně velké a blízko, abych se mohl rozvalit na posteli, zatímco se budu léčit.
Není to poprvé a vím, že bohužel ani naposledy. Vždycky se najdou prasata, která si prostě nemohou pomoct, když mají v ruce takový kousek, jako jsem já.
Nevím, kdy se Tom vrátí, odešel ráno, a ještě se nevrátil. Ani mi nevolal, ani neposlal zprávu. Měl jsem čas vypadnout ven, v klidu ošukat dva nebo tři lidi a vrátit se, aniž bych musel vymýšlet nějaké výmluvy. To mi nikdy moc nešlo.

„Tolik k ´musíme spolu strávit co nejvíc času, než zase začne tour…´ tududumdum.“
Ani nevím, proč mi to tak vadí. Možná proto, že jsem vytočený kvůli tomu, co udělalo to staré prase. Teprve když se osprchuju, abych ze sebe dostal zápach dezinfekce, uslyším bouchnutí dveří tím nezaměnitelným způsobem, který mě varuje, že se Tom vrátil domů.
„Bille!“ Vykřikne, když slyším jeho těžké kroky běžící po schodech. „Bille!“
Proč tak křičí? Zní dost nadšeně.
Pořádně se zabalím do županu a vyjdu mu naproti na chodbu.
„Tomi, co se, kurva, dě…“
Otevřu oči a ústa dokořán.
Tom se přede mnou zastaví a otáčí se dokola jako šťastné dítě.
„Tak co? Co na to říkáš?“ Zeptá se mě se zářícíma očima a přejede si rukou po hlavě – černé.
„Já…“
… nevím, co na to říct. Tom vypadá jako mladý Samy Deluxe s těmi… černými copánky. Jak se tomu říká? Myslím, že cornrows nebo tak nějak.

Pamatuju si, že před pár měsíci jsem nadšeně komentoval tento typ účesu, když jsme se společně dívali na videoklipy v televizi. Tom se mě zeptal, jestli by se mi líbilo, kdyby si nechal ty copánky udělat, a já jen pokrčil rameny.
Ale pak jsem řekl, že Samy Deluxe je vážně skvělý.
„Tomi?“ Natáhl jsem se k němu, popadl cop a otočil ho v prstech. „Řekni mi, že jsi to neudělal jen kvůli tomu, co jsem řekl.“
Začervená se. Kurva, opravdu to udělal kvůli tomu? Je úplně šílený.
… cítím však příjemný pocit v žaludku.
„Ne, vůbec ne,“ lže, „jen jsem chtěl změnit svůj look. Dredy mě už začaly nudit.“
„Mh,“ zamumlám nepřesvědčeně a dál si hraju s jeho copánky. Pak ho začnu hladit vzadu na krku. „Dobře… Vypadáš opravdu dobře. Vypadáš… opravdu sexy,“ zasměju se.
„Vážně…?“ Zasténá, nakloní hlavu na stranu, zavře oči a vychutnává si mou pozornost. Znovu jsem převzal kontrolu a nemůžu si pomoct, ale usměju se.
„Mh, mh…“ podívám se mu do očí, pohrávám si s piercingem a vidím, že okamžitě ztuhl.
Bože, je to až příliš snadné.
„A jak jsi po tomhle milém překvapení plánoval strávit večer?“ Zeptám se, jako bych to už předem nevěděl.
Tentokrát je to on, kdo se blýskne svým dravým úsměvem.
A myslím, že i když mě bolí zadek, nedokážu mu říct ne.

***

Nevím, jak to dělá. Nic jsem mu neřekl, ale zdá se, že stejně všechno pochopil.
Tom do mě pomalu a jemně přiráží a znovu mi tím předvádí to, čemu se říká „milování“. Jenže já jsem to naopak nikdy za nic takového nepovažoval.
„Tomi, víc… víc,“ zalapám po dechu a přitisknu ho k sobě.
On však zavrtí hlavou a dál si dělá, co chce. Myslím, že pochopil, že dnes večer není něco v pořádku, a podle toho se zachoval, aniž by se mě na cokoliv ptal.
„Někdy mám pocit, že si tě nezasloužím,“ říkám si pro sebe a sleduju ho, jak se snaží kontrolovat a explodovat do mě. Vím, že je to těžké, když pod vámi křičí a sténá Bill Kaulitz.
Pokud jste to ještě nepochopili, skromnost není nic, co by ke mně patřilo.

Když se udělá, instinktivně ho stisknu silněji, abych mu zabránil vyjít ven. Tom se na mě svalí, položí si hlavu na mé rameno a ztěžka mi dýchá na krk. Rukou mu prohrábnu copánky a trochu se na matraci posunu, abych se lépe přizpůsobil jeho přítomnosti ve mně. Možná mě Tom nenaplňuje nejlépe, ale myslím, že to je to, co nejraději cítím uvnitř. Samozřejmě vždycky s určitou hranicí.
Zvedne hlavu, aby se na mě podíval, a já vím, co bude následovat.
„Miluju tě,“ zašeptá něžně jako obvykle.
Věnuju mu ten nejsladší úsměv, jakého jsem schopen, a políbím ho na čelo, na nos, a nakonec na rty.
„Já tebe taky, Tomi.“
Šťastně se usměje a přitiskne mě k sobě, jako by mě chtěl chránit před celým světem.
A zajímalo by mě, kolik pokrytectví se skrývá za mými slovy.

autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)