autor: Nephilim
Ten kluk opravdu krásně voněl.
Tom byl opilý, částečně kvůli alkoholu a částečně kvůli tomu chlapci, který vypadal stejně opile jako on. Pohybovali se bez logiky po parketu, blízko u sebe; jeho veselý smích byl dokonce hlasitější než ohlušující hudba diskotéky.
Musel uznat, že tentokrát se Georg trefil do černého: objednat si dovolenou v Gay Village byl jeho nejskvělejší nápad. Konečně mohl strávit dva týdny na místě, kde se nemusel skrývat ani držet zpátky. Od kluků, kteří už tam byli, už dostal několik nabídek; samozřejmě o sobě věděl, že je hezký dvacetiletý kluk, a navíc milý a gentleman.
Žádný ho však nepřitahoval tak jako pohledný černovlásek, kterého nyní držel v náručí. Ve skutečnosti to byl Tom, kdo udělal první krok: po pár skleničkách už byl příjemně opilý a zmatený a u baru si všiml té drobné postavy, která seděla kousek od něj; přistoupil k němu, nabídl mu drink, pak další a mezi jedním a druhým smíchem skončili přilepení k sobě.
Tom doufal, že se večer zvrhne tím správným způsobem, protože si nemohl vzpomenout, kdy ho naposledy někdo tak sexuálně přitahoval. V kalhotách už cítil známé nepohodlí a doufal, že ten kluk má v úmyslu pomoci mu problém vyřešit.
„Co kdybychom vypadli, ty a já?“ Křikl na něj a snažil se překřičet hudbu. Viděl, jak se usmál a přikývl, nebo se mu to alespoň zdálo, pak ho vzal za ruku a táhl ho davem. Před očima měl všechno rozmazané: diskotéka byla jen změť barev a pohybujících se světel. Cítil jen černovláskovy prsty sevřené kolem svých a věděl, že to je koneckonců to jediné, na čem záleží.
Nevěděl jak, ale nakonec se dostali do jeho bungalovu. Georg se určitě někde dobře bavil, takže se nemusel bát, že by je někdo rušil a celkově se nemuseli ani moc hlídat.
„Wow,“ vykřikl černovlásek, jakmile se za nimi dveře zavřely. Jelikož se jednalo o standardní bungalov, který nebyl příliš velký, chlapec rychle našel ložnici. Bez čekání se vrhl na manželskou postel a šťastně si povzdechl.
Tom se ušklíbl, sundal si čepici a bez velkých řečí na něj vylezl.
Černovlásek se usmál s přivřenýma očima, objal ho kolem krku a přitáhl si ho k sobě. Tom se k němu sklonil a prudce se zmocnil jeho rtů, přinutil ho zasténat a užíval si zvuky, které mu unikaly ze rtů. Jeho ruce okamžitě vklouzly na správné místo, a právě když hladil jeho zadeček, aby prozkoumal to teritorium, černovlásek ho zastavil.
„Jestli mě chceš, musíš nejdřív něco vědět,“ zasípal mu do ucha. „Ráno už mě tady nenajdeš.“
Tom se ušklíbl a odtáhl se, aby se mu podíval do očí.
„Myslím, že my dva si budeme rozumět.“
Přiblížil své rty k jeho a učinil ho svým.
***
„Ty jsi vážně idiot,“ zasmál se Tom a hravě odstrčil bruneta na stranu. Georg zavrčel nějakou urážku na adresu svého přítele a dopil láhev piva.
„Podívej, jsme v Gay Village, je jasný, že očekávám, že všichni budou gayové!“
„Takže ty jsi jel do Gay Village, abys tu sbalil jedinýho heteráka, který tu je!“ Uzavřel rasta a rozesmál se ještě hlasitěji.
Georg se rozhodl nechat to být, protože Tom měl koneckonců pravdu a měl právo si ho dobírat. Byl hloupý a promarnil noc, která mohla být mnohem zábavnější, jen kdyby našel tu správnou osobu.
„A co ty? Neřekl jsi mi nic o svém ‚úžasném dobrodružství‘.“ Snažil se změnit téma.
Tom si strčil ruce do kapes džínů a pokrčil rameny. Ani on si toho moc nepamatoval. Věděl, že měl sex s klukem, který odešel dřív, než se vzbudil. Neznal jeho jméno a matně si pamatoval nějaké podrobnosti o jeho vzhledu. Měl černé vlasy. Nejspíš.
„Měl jsem dobrou noc,“ zkrátil to a zkřivil rty. „Moc si toho nepamatuju, ale podle toho, jak jsem se probudil, bych řekl, že to byla dobrá šukačka. A to jsem ani nepoužil kondomy.“
„Tak doufám, že ať už to byl kdokoli, byl čistej.“
„Myslím, že jo,“ odpověděl Tom a zamračil se. „Byl mladej, myslím… v jedný chvíli jsem si dokonce myslel, že je panic, ale pak jsem změnil názor,“ dodal s úsměvem.
Georg se na oplátku ušklíbl. „Doufám, že máš pravdu. No, ale když o tom tak přemýšlím, je pravděpodobnější, že jsi mu něco předal ty než on tobě. Dostal ses do více děr než všechny krysy na světě!“
Tom vyprskl smíchy a popadl se za břicho. „Já jsem zodpovědný!“ Namítl, ale sám tomu úplně nevěřil.
„Jasně, proto jsi právě měl sex s cizím klukem bez kondomu!“ Posmíval se mu brunet a ušklíbl se. „Kromě toho… mám pořád žízeň, chci další pivo. Zkusíme tuhle hospodu?“ Navrhl a ukázal na dřevěné dveře s nápisem „Elephant“, na nichž byl vyobrazen slon s příliš dlouhým a příliš neurčitým chobotem. Všechno v té vesnici bylo alespoň trochu dvojsmyslné: ve zbytku světa je jakákoli narážka na homosexualitu považována za tabu, tamní majitelé si libovali v tom, že všude cpali co nejvíc odkazů. Bylo to prostě fantastické a Tomovi se to líbilo.
„Okey,“ souhlasil.
Když vešli dovnitř, okamžitě je překvapilo, že navzdory vzhledu a poloze to byla více než klidná hospoda. Byla celá ze dřeva, stěny byly pokryty obrazy a starými fotkami; vpředu byl dlouhý bar s řadou kulatých stoliček a ve zbytku místnosti byly stoly velké a kulaté, zatímco ty u stěn byly obdélníkové a obklopovaly je pohodlné pohovky.
Oba chlapci se posadili k jednomu z obdélníkových stolů a krátce nato přišel obrovský chlápek, aby přijal jejich objednávky.
„Tady je to hezký,“ poznamenal Tom a rozhlédl se kolem. Bylo tam asi deset dalších zákazníků, včetně několika párů. Vypadalo to tam spíš jako místo pro první rande než cokoli jiného, rozhodně se to velmi lišilo od nočního klubu, ve kterém byli včera večer.
„Ohooo, že by se tady projevila tvoje romantická stránka?!“ Ušklíbl se Georg a zasmál se.
Tom se zasmál a zavrtěl hlavou. „Občas se mi to stane.“
„Dobrý večer!“ Přerušil je veselý hlas před nimi.
Tom vzhlédl a několikrát zamrkal, aby se ujistil, že nesní. Bylo těžké uvěřit, že ten kluk je skutečný. „Přinesl jsem vám piva!“ Vyhrkl černovlásek a postavil půllitr před Georga a druhý před Toma. „Tady to je, jedno pro tebe a… druhé pro tebe!“ Zářivě se usmál a Tomovi v té lehce zašpiněné bílé zástěře přišel neuvěřitelně krásný. Měl rovné černé vlasy po ramena, tvář s roztomilými ženskými rysy a dvě velké jantarové oči obtáhnuté černou tužkou. Anděl.
Byl nejspíš o něco mladší než on a měl postavu jako nějaká modelka, vysokou a štíhlou. Ale nejvíc na něj zapůsobil jeho úsměv: sladký a upřímný, s plnými rty, které vypadaly neuvěřitelně hebké. Stvořené k polibku.
„… všechno.“
„Eh?“ Zeptal se, když se probral z chvilkového transu. Chlapec stál stále před nimi, i když jeho úsměv už nebyl tak veselý, spíše zmatený.
„Říkal jsem,“ zopakoval Georg a poněkud nechápavě na něj zíral. „Můžeš to zatáhnout? Poslední drobný jsem dal za předchozí rundu.“
„Oh jo,“ odpověděl Tom zmateně a teprve v tu chvíli si uvědomil, že chlapec čeká, až jeden z nich za pivo zaplatí. Sáhl po peněžence a vytáhl z ní bankovku. Když ji podával černovlasému andělovi, jejich ruce se na zlomek vteřiny dotkly.
„Drobné si nech…“ zašeptal a nedokázal odtrhnout pohled od jeho očí.
Černovlásek se na něj sladce usmál a Tom cítil, jak zrudl. „Díky!“
O vteřinu později zmizel v zadní části klubu a Tom se zhroutil na opěradlo pohovky.
Georg mu podal půllitr s pivem a podíval se na něj s povytaženým obočím. „Co je to s tebou? Vypadáš, jako by tě někdo zbičoval, a pak zkopal do krychle.“
Tom se zamyšleně napil piva. „Mám pocit… jako bych ho už někde viděl.“
„Koho? Pěknou prdelku?“
„Co?“
„Číšník,“ vysvětlil Georg se smíchem. „Má pěknou prdelku.“
Tom se nervózně usmál, ale schoval to za sklenicí piva. Georgova poznámka ho nějak vykolejila. Skutečnost, že nebyl jediný, kdo si všiml, jak atraktivní jsou některé jeho „křivky“, ho znepokojovala. A když o tom tak přemýšlel, cítil se trochu hloupě.
„Jo, každopádně… mluvil jsem o něm,“ potvrdil. „Mám pocit, že jsem ho už někde viděl, ale nemůžu si vzpomenout, kde.“
Georg pokrčil rameny a znovu se napil piva. „Za posledních pár dnů jsme potkali spoustou lidí… Kromě toho tu pracuje, možná vyrazil někam za zábavou a ty jsi ho tam viděl.“
Tom přikývl, i když o tom nebyl úplně přesvědčený. Nemyslel, že ho viděl jen tak někde v okolí, ale přesto si byl docela jistý, že se s andělem už někdy setkal, i když si nemohl vzpomenout kdy.
„Nejspíše to bude tak, jak říkáš.“
***
„Bille, jsi v pořádku? Vypadáš roztržitě.“
„Co? Ne, ne, vůbec ne,“ a jako by chtěl popřít to, co právě řekl, mu z ruky vyklouzl talíř, který se rozbil na tisíc kousků.
„Jo, jasně,“ poznamenala dívka a ironicky se zasmála. „Pojď, uklidíme ten nepořádek, než sem dorazí Pitt.“
Bill automaticky přikývl a sehnul se, aby střepy sebral. Naštěstí už v kuchyni nikdo nebyl a Valery uměla držet jazyk za zuby. Avšak byla to pravda, rozptylovaly ho jiné myšlenky. Přesněji řečeno, nemohl přestat myslet na rastu, kterého předtím obsluhoval.
Byl si docela jistý, že si nic nepamatuje, ale Bill si všechno pamatoval dokonale. Byl to ten kluk, kterého potkal předchozího večera v klubu a strávil s ním noc. Z té noci se mu vybavilo jen pár záblesků, protože byl opravdu pekelně opilý, vlastně si jen živě pamatoval, že se probudil uprostřed noci nahý, v posteli, která nebyla jeho, a cítil, že má mezi stehny neskutečné vlhko. „Dovolil jsem mu, aby se do mě udělal…!“ Vzpomněl si hořce a sbíral poslední střípky noci. Po tomto nepříjemném zjištění se v rychlosti oblékl a odešel.
Nemyslel si, že ho ještě někdy uvidí, nebo alespoň ne tak brzy.
Bill nebyl lehkomyslný člověk, i když to tak kvůli posledním událostem mohlo někomu připadat. Pracoval v té vesnici už několik let a prostě občas podlehl pokušení. Koneckonců, s nikým už dlouhou dobu nebyl a pořád byl kluk jako každý jiný, se stejnými potřebami jako mají ostatní.
Musel přiznat, že by ho nikdy nenapadlo vrhnout se po hlavě na kluka, kterého zná teprve deset minut, ale předešlý večer to opravdu přehnal s alkoholickými koktejly a zbytek přišel tak nějak automaticky. Nevěděl, jestli toho lituje, protože to koneckonců nebylo vůbec špatné – pokud si vzpomínal. Určitě by to ale tomu chlapci neřekl, kdyby si ho nepamatoval. Bill rozhodně šukal stejně jako každý jiný a neviděl důvod, proč by měl za ním chodit a říct: „Ahoj, to jsem já, kdo s tebou spal bez gumy, těší mě!“ Tohle by bylo prostě ubohé, nehledě na to, že ačkoli byl rasta rozhodně jeho typ, Bill věděl, že nemá šanci, protože nikdy nepřitahoval ty správné chlapy, kteří by toužili mít opravdový vztah. Největší úspěch měl u padesátiletých boháčů, kteří se snažili Pitta uplatit, aby s ním mohli strávit noc. Samozřejmě nabízeli peníze i jemu.
Pitt jim naštěstí připomněl, že jeho hospoda není bordel, a vyhodil je.
„Pro dnešek mám padla!“ Vykřikla Valery vesele a sundala si zástěru. „Jdu tancovat, moje kamarádka na mě čeká! Co máš v plánu ty?“
„Půjdu domů,“ odpověděl černovlásek nezaujatě a pokrčil rameny. „Jsem unavený.“
„OK! Tak se uvidíme zítra!“ Rozloučila se s ním dívka a ve spěchu popadla tašku.
„Jo, zítra,“ odpověděl černovlásek tiše a sundal si zástěru.
***
V dálce se ozýval jen house z klubu. Večer byl chladný i přesto, že bylo léto, a Bill se lehce otřásl, protože měl na sobě jen lehké tričko, ve kterém ráno vyšel z domu. Šel rychle a se sklopenou hlavou, protože se chtěl vyhnout tomu, aby narazil na nějakého opilce, který by si na takového hubeňoura, jako byl on, určitě dovolil.
Kousek odtud se Tom a Georg, kteří před chvíli odešli z hospody, stále potloukali kolem, protože Tom podvědomě nechtěl opustit místo, kde anděl pracoval.
„Co kdybychom zamířili do toho klubu? Mám pocit, že tohle je moje šťastná noc,“ navrhl Georg a promnul si ruce. Tom nepřítomně přikývl a už poněkolikáté obrátil pohled ke vchodu do hospody.
Byl tam.
Černovlásek právě vyšel a zastavil se přede dveřmi, aby se rozhlédl. Zdálo se, že je mu zima, a Tom pocítil neuvěřitelnou chuť jít za ním a zahřát ho v náručí.
„Hej, co se děje?“ Zeptal se Georg, když si všiml jeho nepřítomnosti. Sledoval jeho pohled a všiml si i černovláska. „Ohh, pěkná prdelka právě dokončila svoji směnu! Proč tam nejdeš a nepromluvíš si s ním?“
„Co to meleš?“ Odpověděl Tom naštvaně.
„No tak, doslova ho hltáš pohledem, člověče. Tak to prostě zkus, ne?“ Poznamenal moudře brunet.
Rasta se cítil beznadějně odhalený, průhledný. Opravdu bylo tak nápadné, že se o toho černovlasého anděla zajímá? „To není pravda. Navíc není… vhodná chvíle.“
„Carpe diem,“ připomněl mu jeho přítel a zapomněl, že Tom nikdy nebyl v latině zrovna nejlepší.
„Co s tím má teď, kurva, společného ryba?“ Zavrčel rasta zmateně.
Georg zavrtěl hlavou. „Nic, zapomeň na to. Pěkná prdelka je stejně pryč.“
Tom se prudce otočil ke vchodu do baru. Černovlasý chlapec byl pryč. Povzdechl si a dal se znovu do chůze „Vraťme se do bungalovu, jsem unavený,“ zamumlal a jeho přítel ho okamžitě následoval, protože si uvědomil, že tenhle večer není ta správná atmosféra.
Tom si strčil ruce do kapes a kopl do kamínku. Georg měl pravdu, tohle byla dobrá příležitost a on ji promarnil. Rozhodl se, že si vytvoří další, a tentokrát ho nenechá uniknout. Stále nevěděl, co přesně od anděla chce, ale ať už to bylo cokoli, slíbil si, že to dostane.
***
„Ahoj.“
Bill vzhlédl od pultu, který právě utíral, a snažil se neprotočit očima. Zase on!
„Dobrý večer, co vám můžu nabídnout?“ Zeptal se srdečně a zářivý úsměv se rozlil po jeho tváři.
Tom si odkašlal. „Třeba tykání,“ odpověděl a snažil se skrýt lehký ruměnec, který mu zbarvil tváře hned po těch slovech.
Bill si nemohl pomoct, ale znovu se usmál, sladce, a trochu se začervenal. „Dobře… co si dáš?“
„Ehm, pivo, díky.“
„Hned to bude!“
Tom se opřel lokty o bar, naklonil se dopředu a sledoval, jak plní půllitr pivem. Nemohl si pomoct, ale sjel pohledem na křivky jeho zadečku. Byl drobný a vypadal docela pevně. Nevěděl, co by dal za to, aby věděl, jaké to je být v něm. Tom si znovu odkašlal a odvrátil pohled právě včas, aby si ho Bill nevšiml, když mu přímo před nos postavil pivo.
„Tady to je.“
„Kolik to dělá?“
„Klidně můžeš zaplatit potom, kdybys chtěl ještě něco.“ Bill se na něj usmál a otočil se, aby se vrátil ke svým povinnostem.
Rasta se napil piva, aniž by z něj spustil oči, a přemýšlel, jestli si toho černovlásek všiml, protože rozhodně nedělal nic pro to, aby svůj zájem o něj skryl. Když se o někoho zajímal, byl jako otevřená kniha, což bylo někdy zdrojem rozpaků.
„Hej,“ zavolal na něj o několik minut později, když už nedokázal dál mlčet. Bill se na něj podíval a vypadal rozrušeně. „Mohl bys jít sem?“ Zeptal se rasta a ukázal na místo před sebou.
Černovlásek teď vypadal ostražitě, ale přiblížil se. Podíval se na jeho poloprázdnou sklenici a pak se vrátil pohledem k Tomovi. „Další?“
Tom zavrtěl hlavou. „Jak se jmenuješ?“ Zeptal se a přešel rovnou k věci.
Černovlásek sklopil zrak a zdálo se, že je zaneprázdněn odlupováním neexistující skvrny na leštěném dřevě pultu. „Bill.“
„Tom, těší mě,“ představil se rasta a natáhl k němu ruku. Bill mu ji pomalu, skoro opatrně stiskl, a pak ji rychle pustil. „Jak dlouho už tu pracuješ, Bille?“
Černovlásek pokrčil rameny. „Pár let.“
Nezdálo se, že by to chtěl příliš rozmazávat, což Toma zároveň demoralizovalo a přitahovalo. Byl tvrdý oříšek a on měl rád výzvy. Byl přece lovec.
„Takže… jsi gay, že?“
„Jo.“
„Máš rád tuhle práci?“
„Jo.“
„Myslíš si, že jsem roztomilý?“
„J-,“ Bill se náhle zastavil a vzhlédl, aby před sebou spatřil rastův pobavený úsměv. Odpovídal automaticky, takže ani moc nevnímal otázku, než odpověděl. Ihned zrudl a znovu se snažil tu neexistující skvrnu odloupat vší silou.
Tomovi to připadalo roztomilé, a tak položil ruku na tu, kterou Bill pevně svíral hadr. „Promiň, nechtěl jsem tě uvést do rozpaků. Rád si dělám legraci.“
Bill v rozpacích mlčky přikývl. O několik stolů dál seděl muž, který na sebe kývnutím hlavy upozornil.
„Teď musím pracovat, promiň,“ černovlásek se omluvil, odložil hadr a šel se věnovat ostatním zákazníkům.
„V pohodě,“ zamumlal rasta a díval se, jak odchází. Teď, když si vyhlédl svůj cíl, neplánoval odtamtud jen tak odejít.
***
Už měl v ruce prostředek na mytí nádobí, když si vzpomněl, že není na řadě. Najednou cítil úlevu, sundal si zástěru, spěšně popadl bundu, tašku a zamířil pryč.
„Ahoj, Pitte, uvidíme se zítra!“ Rozloučil se a lehce přikývl. Nevěděl, kde jeho šéf je, ale byl si jistý, že to slyšel.
Když došel k baru, ztuhl. Rasta chlapec jménem Tom tam stále seděl. Okamžitě si všiml jeho přítomnosti a zvedl se, aby k němu zamířil.
„Ahoj,“ pozdravil ho s úsměvem.
Bill se tvářil jako obvykle ostražitě. Opravdu nechápal, co od něj ten kluk může chtít. Vzpomněl si snad na jejich společnou noc a chtěl si to zopakovat? No, v tom případě by ho zklamal. Bill taková dobrodružství nevyhledával, pokud to nebylo nutné. A v tu chvíli mu to nutné vůbec nepřišlo.
„Ahoj,“ odpověděl možná až příliš chladně.
Tom se rozpačitě poškrábal na hlavě. „Tvoje směna skončila?“
Bill se vyhnul jeho pohledu a pevněji sevřel popruh své tašky. „Jo.“
Zdálo se, že se rasta trochu rozzářil. „Myslel jsem, že bych… Mohl bych tě doprovodit domů, jestli chceš.“
Bill protočil očima a rychle se vrátil pohledem k rastovi. Jeho výraz vypovídal o mnohém, a tak si Tom pospíšil, aby vše uvedl na pravou míru.
„Nechápej mě špatně, myslel jsem ve vší počestnosti! Já jen… je pozdě, a i když jsme v prázdninové vesnici, blázni se najdou všude… možná by ses cítil bezpečněji, kdyby tě někdo ‚doprovodil‘.“
„Vždyť tě ani neznám,“ upozornil ho Bill, položil si ruku v bok a s vyzývavým výrazem pozvedl obočí.
Zdálo se, že Tom ztratil část své odvahy. „Já vím… ale slibuju, že se o nic nepokusím,“ zvedl ruce, jako by chtěl ukázat své dobré úmysly. „Jestli chceš, můžu jít deset metrů od tebe…“ dodal, i když doufal, že ten druhý návrh odmítne.
Bill si ho několikrát s přísným zamračením prohlédl od hlavy až k patě a nemohl si pomoci, ale znovu cítil, jak ho beznadějně přitahuje. Nakonec nevypadal jako nějaký zlý kluk…. Ani když byli spolu, ho vlastně k ničemu nenutil. Všechno, co Bill udělal, bylo i z jeho vlastní iniciativy.
Vybouchl smíchy a prolomil tak napětí, které se nad nimi vznášelo. „Fajn, když ti tolik záleží na tom, abys mě doprovodil…“ Viděl, jak se začervenal, a uvědomil si, že uhodil hřebíček na hlavičku. „… tak proč ne?“
Tom se zářivě usmál a společně došli ke dveřím. Rasta je otevřel a elegantně pokynul rukou Billovi, aby šel jako první. „Madame.“
Bill se zasmál a vyklouzl z hospody, v ruce sevřel bundu.
***
„Oh, pěkné,“ vydechl Tom, jakmile se ocitli před domem černovláska. Byl skromný a malý, ale hezký.
Bill se usmál a vyšel první dva schody. „Díky, že jsi mě doprovodil, Tome.“
Celou cestu spolu mluvili o různých věcech, dlouhé rozhovory, které přerušovaly stejně dlouhé trapné chvilky ticha. Navzdory tomu to bylo příjemné pro oba.
„Není za co…“ Tom si okusoval ret a sledoval, jak stoupá po schodech. Pokud ho chtěl zastavit, musel to udělat teď, nebo nikdy. „Jestli chceš, můžu tě doprovodit i zítra!“ Vyhrkl rychle a uviděl, jak se hned zastavil.
Bill se k němu otočil a z jeho tváře se dalo vyčíst veškeré překvapení z toho návrhu. Rozhodně nečekal, že Tom bude tak odhodlaný. Nechtěl si dělat falešné iluze, ale Tom ho svým chováním na jeden večer přiměl uvěřit, že by se z toho mohlo vyklubat něco víc.
Otázkou však bylo: chce přídavek k právě proběhlému večeru?
Usmál se. „Dobře…“ připustil a trochu se začervenal. „Tak… dobrou noc.“
Tom si šťastně oddechl. „Dobrou noc, Bille.“
***
Následující týden byl nejklidnější v Tomově životě. Rozhodně do té vesnice nepřijel, aby trávil všechny večery v poněkud jednotvárné hospodě a doprovázel domů kluka, který ho nejspíš považoval za poddruh bodyguarda a nic víc. Přesto přesně takhle strávil předchozích sedm večerů. Večer čekal, až Billovi skončí směna, dal si pár piv a ráno zamířil na pláž a přemýšlel, co Billovi večer řekne. Černovlásek byl stále středem jeho myšlenek, zvláště od té doby, co mu začal důvěřovat. Nedělali nic jiného, než že šli vedle sebe skoro bez dotknutí, ale pro Toma to bylo důležité.
Ten večer se zpozdil. Když se vrátil z pláže, dal si dlouhou sprchu, která ho uvolnila, a pak tvrdě usnul. Doufal, že si o něm Bill nebude myslet nic špatného; první, co udělal, jakmile se probudil, bylo, že se v rychlosti oblékl a běžel do hospody.
Jakmile vstoupil, všiml si majitele za barem a rozběhl se k němu. Když se tam každý večer viděli, dali se do řeči a Pitt ho začal brát jako štamgasta.
„Čau, šéfe,“ pozdravil ho Tom kývnutím a posadil se na stoličku.
„Ahoj, dneska máš zpoždění,“ upozornil ho ten hromotluk a leštil utěrkou sklenici. „Bill se šel převlíknout, za chvíli tu bude.“
Tom se rozpačitě usmál a sklopil pohled. Bylo to tak do očí bijící, že chodil každý večer jen kvůli černovláskovi? Nemyslel si, že je to až tak moc nápadné…
„Roztomilý, co?“ Pokračoval Pitt a usmíval se jako někdo, kdo to ví nejlíp.
„Jo,“ přiznal Tom a jeho tváře se začervenaly.
„A chytrý,“ dodal muž. „Kluk, který umí vždycky vykouzlit úsměv na rtech.“
Tom mohl jen přikývnout a naprosto souhlasit. Bill byl vždy usměvavý, vtipný a člověk rád trávil čas v jeho společnosti.
„Naprosto chápu, proč tě tak přitahuje,“ pokračoval majitel a popadl další sklenici. „Takových jako ty je tu hodně – turisti, lidi z vesnice, dokonce i někteří projíždějící kamioňáci. Každýho ta andělská tvářička beznadějně přitahuje.“
Tom nepřirozeně ztuhl. Slova toho chlapa jím projela jako stovky ostrých nožů. Uvědomil si, že myšlenka na další muže, kteří se kolem černovláska motají, ho trápí víc, než by měla. Žárlil? Na kluka, kterého potkal před týdnem? Byl opravdu tolik zamilovaný? Protože teď už musel mluvit o zamilovanosti, nejen o touze ho ošukat. V neposlední řadě proto, že to ještě neudělal a ani mu nenaznačil, že by to udělat chtěl.
Ta druhá myšlenka ho přiměla cítit se ještě hloupěji. Opravdu si myslel, že je jediný, kdo se mu dvoří? Bill tam nejspíše celý život nečekal zrovna něj, evidentně přitahoval zájem i jiných kluků. Vlastně by ho překvapilo, kdyby to tak nebylo, protože byl prostě dokonalý: štíhlá, vysoká postava, jemné rysy, hebké vlasy, které voněly po meruňkách… Neodolatelný. Bill byl neodolatelný a rozhodně byl jen jeden.
Zničeně se zvedl ze stoličky. Mělo cenu pokračovat? Pro Billa byl nejspíš jen dalším obdivovatelem, člověkem, který ho doprovodil domů, a nic jiného. To teď vysvětlovalo, proč o něj nikdy neprojevil žádný zvláštní zájem.
„Hej, kam jdeš?“ Zavolal Pitt zmateně.
„Řekni Billovi… že se necítím moc dobře a že se omlouvám, že jsem ho nemohl dneska doprovodit,“ zamumlal rasta a zamířil k východu. Měl si dál jen užívat, jak to měl v plánu od chvíle, kdy si tuhle dovolenou zarezervoval. Alespoň by teď netrpěl.
***
„Tomu nerozumím,“ vykřikl šokovaný černovlásek a podíval se na svého šéfa.
Pitt pokrčil rameny. „Já už vůbec ne. Přišel, sedl si a za deset minut byl pryč. Říkal, že se necítí dobře.“
Bill si položil ruku na čelo a podíval se ke dveřím. Tom nepřišel v obvyklou dobu, a tak se začínal bát, jestli se mu třeba něco nestalo. Ne, že by to byla rastova povinnost, nikdy ho k tomu nenutil, ale stalo se z toho jisté pravidlo a Bill teď doufal, že na něj bude čekat každý večer.
Takže když Valery přišla do kuchyně těsně před koncem směny s tím, že jeho rasta dorazil, Billovo srdce se rozbušilo. Ale když vyšel z kuchyně, nebylo po Tomovi ani stopy. A teď se ukázalo, že je pryč a že mu není dobře, i když podle toho, co říkala Valery, když přišel, nevypadal nijak divně.
Povzdechl si a promnul si čelo. „Kdy odešel?“
„Před pár minutama. Když poběžíš, možná ho ještě doženeš,“ navrhl mu Pitt s úsměvem. Dobře si uvědomoval, co se černovláskovi honí hlavou, a byl zcela odhodlán si tuto situaci vychutnat.
Bill se zamračil. Pronásledovat ho by znamenalo přikládat Tomovi mnohem víc důležitosti, než by měl dát klukovi, kterého znal sotva týden a který ho k tomu všemu svedl a dostal do postele během deseti minut – i když i to byla z poloviny jeho chyba.
Nepronásledovat ho by mohlo znamenat, že už ho nikdy neuvidí. Při té myšlence se Billovi rozbušilo srdce a černovlásek musel sám sobě přiznat, že se Toma nehodlá vzdát, alespoň ne do té doby, než se rasta vzdá jeho. „Dobře, uvidíme se zítra, Pitte!“ Rozloučil se s ním spěšně, popadl tašku a vyběhl z hospody.
Muž pobaveně zavrtěl hlavou a vrátil se k leštění sklenic.
***
Tom kopl do kamínku, který se mu dostal pod boty. Teď když se to, po čem půlku dovolené toužil ze všeho nejvíc, rozplynulo jako obláček kouře, cítil se nepříjemně vyčerpaný a unavený. Věděl, že přichází deprese, a snažil se s ní bojovat, protože si tím nechtěl zkazit zbytek dovolené.
I přesto, Bill…
Opravdu tomu věřil. Už si představoval řadu neuvěřitelných plánů, jak si s černovláskem koupí domek na tom turistickém ostrově a budou žít šťastně až do smrti.
Ale i tyto sny, stejně jako sám černovlásek, se před několika minutami rozplynuly.
Co to do tebe vjelo, Tome? Nikdy jsi nebyl tak lehkomyslný, hloupý a bláhový, říkal si během těch několika minut snad už po desáté. Ale tím, že si to neustále opakoval, se to nestalo ani míň reálnějším a ani to neomlouvalo to, co udělal.
Kopl do dalšího kamínku, když ucítil, že ho někdo zatáhl za ruku. Otočil se a uviděl zadýchaného Billa, který na něj zíral s vykulenýma očima.
„Promiň,“ zalapal po dechu černovlásek, ale nepustil ho.
Tomovo srdce se navzdory všemu rozbušilo. Bill za ním běžel a pro jednou to byl on, kdo ho z vlastní vůle vyhledal.
Černovlásek si odkašlal a pustil jeho ruku, jako by si v tu chvíli uvědomil, co udělal. „Proč jsi odešel? Pitt říkal, že jsi na mě čekal.“
Tom se smutně usmál, ale neodpověděl, místo toho se snažil změnit téma. „Sledoval jsi mě až sem… chceš, abych tě doprovodil domů?“
Bill si uvědomil, že není pravý čas, a jen přikývl. Šli mlčky a Tom po celou cestu neotevřel pusu, což Billa štvalo a mrzelo. Nebyl na to ticho zvyklý, rasta byl vždycky veselý, upovídaný, a najednou neřekl ani slovo. Co se během těch deseti minut v hospodě mohlo stát?
Jakmile dorazili před Billův dům, Tom vytáhl jednu ruku z kapsy a rychle se s ním rozloučil. „Dobrou noc,“ řekl tiše.
Bill se kousl do rtu. „Počkej!“ Zavolal na něj, když už byl na cestě pryč.
Tom se navzdory sobě samému zastavil a otočil se k černovláskovi.
„Udělal jsem něco špatně?“ Zeptal se ho tiše a objal si tělo rukama. „Protože jestli jo, tak se omlouvám…“
Tom si nemohl pomoct, ale změkl. Zavrtěl hlavou a koutek úst se mu zkřivil malým, sklíčeným úsměvem. „Ne, to není tebou. To jen já jsem si vytvořil špatný představy.“
„O mně?“ Zeptal se černovlásek vyděšeně. Vzpomněl si snad na tu noc?
„Nechápej mě špatně,“ vysvětlil rychle Tom. „Jen jsem si uvědomil, že se musím nohama vrátit zpátky na zem.“
Bill zavrtěl hlavou. „Tomu nerozumím, Tome.“
Rasta se znovu přiblížil a opřel se zády o dveře domu. „Když jsem dnes večer přišel do hospody, Pitt něco řekl. Něco, co mě předtím nenapadlo.“
„Co?“ Naléhal Bill, který byl teď opravdu znepokojený. Co to jeho šéf, kruci, udělal?
Tom otočil hlavu a vážně se mu podíval do očí. „Řekl mi, že nejsem první z tvých… řekněme, obdivovatelů. Vůbec mě nenapadlo, že by se o tebe mohli zajímat další kluci, a že toho možná máš už plné zuby. Že se možná necháváš doprovázet domů jen proto, abys nemusel poslouchat, jak si na tebe – hypoteticky – stěžuju. Že jsem jen další z mnoha. Byl jsem tak hloupý, že jsem si myslel, že jsem jediný, kdo se o tebe zajímá, i přestože si o mně třeba nemyslíš nic moc dobrýho! Chci říct, že tě každý večer pronásleduju celou cestu domů, zatímco ty vypadáš jako tichý kluk, který rozhodně nejde s prvním, který se kolem mihne, a.…“
„Tome,“ Bill ho hned přerušil a přitiskl si ukazováček na rty. „Minulý týden v klubu, byl jsem to já,“ přiznal nervózně. Viděl, jak se jeho oči rozšířily, a s bušícím srdcem pokračoval. „Byl jsem opilý, ztracený a ničemu jsem nerozuměl. Ty jsi byl roztomilý, hezký a já se nechal unést. Možná až příliš. Faktem je, že ty sis potom nic nepamatoval a já jo, ale nechtěl jsem se kolem tebe moc motat, protože jsem se bál, že si na všechno vzpomeneš a budeš si myslet, že jsem děvka. A tak to není, přísahám! A ty… opravdu ses mi líbil, nejdřív jsem si myslel, že jsi obyčejný děvkař, kterýmu jde jen o můj zadek, ale uvědomil jsem si, že to tak není… A jestli teď odejdeš a opustíš mě, já…“
Tentokrát to byl Tom, kdo ho přerušil, ale polibkem. Jen přitiskl své rty na jeho a okamžitě se odtáhl, jako by ho zasáhl elektrický proud.
„Bože, promiň, já nevím, co…“
Bill se usmál se zářícíma očima, přitáhl si ho za tričko k sobě a tentokrát ho políbil on.
Tom se okamžitě uklidnil a uvolnil se, zavřel oči a horkými prsty přejel po jeho tváři. Bill skončil zády opřený o dveře a Tom se tiskl na něj.
„Takže jsi to byl ty,“ zamumlal rasta a odtáhl se, aby mohl mluvit. Něžně ho pohladil po tváři. „Tu noc jsi to byl ty,“ řekl, jako by si to chtěl ověřit.
„Jo…“ zašeptal Bill. „Zklamaný?“
Tom se usmál a znovu ho políbil. „Naopak. Myslím, že si budeme rozumět,“ zašeptal a zopakoval stejná slova jako ten večer.
„Takže sis vzpomněl…“ Billova překvapená slova byla přerušena dalším polibkem a černovlásek přestal dýchat.
Lépe řečeno dýchal, ale další souvislou větu pronesl až druhý den ráno.
***
„Panebože, viděl jsi to? Bylo to obrovské!“
Tom zaostřil zrak a přikývl. „Jo, co to bylo? Tuňák?“
Bill na něj zmateně zíral. „Není tuňák sladkovodní ryba?“
Rasta pokrčil rameny. „Co já vím, nejsem rybář!“ Snažil se omluvit a přiblížil se k Billovi s výmluvou, že skála je malá a on se bojí, že uklouzne a na útesu si zlomí kotník.
Černovlásek mu dovolil přepadnout ho a nechal se držet v náručí svého přítele.
Tomova dovolená skončila, a i kdyby chtěl, nemohl si dovolit další placený týden v Gay Village.
Na druhou stranu opustit Billa teď, když spolu začali chodit, se zdálo jako čirá utopie, a tak mu černovlásek nabídl dohodu: ubytuje ho ve svém domě a budou žít spolu; v případě, že by jejich vztah nevyšel, mohl se Tom kdykoli sbalit a odejít.
Od uzavření této dohody už uplynul měsíc a půl a Tom nemohl být šťastnější, stejně jako Bill.
„Hej, pojď sem,“ pobídl ho a přitiskl ho k sobě. Bill se potutelně usmál, zlomyslně na něj zíral a otíral se nosem o jeho.
„Miluju tě, víš to?“ Zašeptal mu Tom na rty, než ho políbil.
Slunce zapadalo za obzor a barvilo vodu i oblohu do oranžova a růžova. Bill si šťastně povzdechl a objal rastu kolem krku. „Mh, když řeknu ne, co uděláš?“
„Budu ti to opakovat tak dlouho, dokud tomu neuvěříš,“ odpověděl rasta a předstíral vážnost.
Bill předstíral, že o tom přemýšlí. „Mh, ne, myslím, že to vážně nevím.“
Tom se usmál, vzal jeho tvář do dlaní a vážně ho políbil. „Pak ti to teda dokážu,“ potvrdil a začal ho lechtat všude po těle.
Bill vypískl. „Oh, Tomi.“
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
