autor: Meggie
Příchuť č.2 – Dvojsmyslnost
I got so brave, drink in hand
Lost my discretion
Mám odvahu, pití v ruce
Ztratil jsem rozvahu
Katy Perry – I kissed a girl
Můj bratr je kretén, vážně.
Neměl bych se příliš divit tomu nekonečnému seznamu chyb, které mám, protože můj bratr se vždycky ukáže být mým důstojným společníkem.
Protože vážně, možná vypadám jako hloupé, nadržené děcko, ale nejsem.
… nebo možná ano, ale ne vždycky.
Nebo se to možná samo nějak zapíná a vypíná.
Každopádně jde o to, že se občas ocitám v situacích, kdy jsem relativně normální, a můj bratr dělá všechno pro to, aby mi připomněl, proč máme stejnou DNA.
Protože dát vše jednomu člověku by znamenalo vesmírnou katastrofu.
Stručně řečeno, můj bratr je kretén. A jsem si docela jistý, že to vůbec netuší. Protože on není jako já, který hledá chyby, analyzuje je a žije s nimi, ne. O chyby nevidí, jelikož podle jeho názoru mu nepřísluší je hledat.
Je vám jasné, že tato úvaha je chybná od samého začátku, že?
A já prostě nechápu, jak může být můj bratr tak hloupý.
Možná proto, že i on je kluk. Ačkoli tato definice je v současné době dosti zavádějící.
A přesně o to jde.
Opravdu jsem, vážně, právě oslavil svůj týden. Právě dnes. Týden od poslední homosexuální blbosti, kterou jsem udělal. Protože takhle funguju, fixuju se na bratra, úplně šílím, snažím se tu agónii dostat ven tím, že vklouznu do náhodného klubu, dostanu toho, který je pro mě ten pravý, a když dostanu, co potřebuji, ukončím to. Protože po počátečním okamžiku extáze z dosažení svého cíle nastává okamžik naprostého popření, kdy se zoufale snažím předstírat, že se nic nestalo.
Ale pak se k tomu vrátím. Opět k té otázce vnitřních rozporů.
A nakonec, když vidím dvě alternativy, tedy líbat svého bratra, a tím si nakopat prdel, nebo líbat náhodné kluky a mít i nadále svého bratra, dávám přednost tomu druhému. Takže sbohem tajné znechucení a pokračujme dál tímhle způsobem. Což mi tolik nevadí…
… až na to, že můj bratr je kretén.
Protože jeden týden je jako přechodné období příliš málo. A i přestože to lze považovat za rutinu, stále se raději považuji za absolutně heterosexuálního. A jelikož můj bratr není jen ledajaký buzerant, který se mi snaží dostat do kalhot a předstírá, že se nechá ošukat na záchodě na diskotéce s oranžovým kondomem – přísahám, že i takoví lidé existují. Ne. Můj bratr je idiot, který nejenže nemá v úmyslu nechat se ošukat ode mě, ale ani nepřemýšlí o tom, že by se nechal ošukat obecně.
Ale je to idiot, protože ani ne po týdnu se mi najednou chce vyrazit na nějaký pochybný večírek, kde je spousta chlastu, který by mi pomohl zapomenout, a spousta nadržených buzerantů, které bych mohl využít.
Protože můj bratr se přede mnou objeví tím naprosto obscénním a dvojsmyslným a nechutným způsobem, jak to umí jen on – a ano, všimněte si té ironie, všimněte si jí. Protože příliš těsný rozkrok kalhot není důsledkem toho, že by si Georg chtěl ještě víc narovnat vlasy, ale toho, že se můj idiotský bratr rozhodl právě teď změnit pohlaví. A stát se ženou. Naprostou kočkou, abych to upřesnil. Seru na to – tohle je absolutní spiknutí.
Protože nejsem gay, sakra, nejsem. Ale když vidím svého bratra takhle oblečeného, mám chuť najít dalšího náhodného ztroskotance, zatáhnout ho do kouta a vybít si na něm všechno to, co si nikdy nebudu moct vybít na svém bratrovi.
Hněv a potlačované instinkty.
Hlavně ten jeden, kdy si ho k sobě přitáhnu za ten stříbrný šátek, který má na sobě, a pak mu ho až k smrti utáhnu.
Proto je to kretén. Protože mě nutí myslet na naprosto nemyslitelné obrazy. A protože mě nutí přemýšlet, jestli není tajným milovníkem masochismu.
A to by byla absolutní novinka.
***
V žádném případě si afterparty neužívám. Protože pro někoho, kdo neustále míří pohledem na mého kreténského bratra jako torpédo, neexistuje žádná party. Je to jen pomalé, vytrvalé utrpení. A to jsem si nenechal ujít. Představte si to.
Představte si, že můj bratr nevyužívá všechny ty karty ze svého osobního balíčku, aby všechny trochu pobláznil. Mě jako prvního, samozřejmě.
A tak se ocitám v situaci, ve které jsem nikdy nechtěl být.
Protože je těžké nahlas tvrdit, že nejsem buzna, cítit jistý odpor při představě sebe samého v určitých postojích s jinými muži, a zároveň neúnavně hledat někoho, kdo by se alespoň přiblížil ideálním ústům mého bratra. Někoho, kdo mu může alespoň v jednom ohledu konkurovat, i když už teď vím, že dokonalý náhradník prostě neexistuje.
Protože Bill je Bill, a to je vše. A Billovy rty, ať jde do prdele on i matka, která mu je dala, jsou Billovy rty.
Jenže pokračovat v tomhle utrpení, kdy se bratr stále motá kolem mě a týrá to ubohé brčko svého koktejlu nebo si užívá tu zasranou cigaretu, je opravdu až příliš. Proto se poohlížím po někom kolem.
Po někom takovém.
„Tome? Vnímáš?“
Billův hlas mě přivádí zpátky k němu. Jako bych to potřeboval. Je to debil, nic jiného. „Hm,“ zamumlám, když vidím, jak můj bratr protáčí oči v gestu, které vyjadřuje veškeré jeho zklamání.
„Neříkej mi, že už ses na někoho zaměřil!“
Někoho. Ano. Kdybys byl holka, nebylo by to tak těžké. Do prdele.
„Víceméně.“
Jenže ten, na koho bych se chtěl zaměřit, má rozhodně někde něco míň a jinde víc než holka. Jaká škoda, že jsi zamilovaný do svého bratra. Kluka.
Bill zavrtí hlavou, jako by byl moje matka, která mi nadává za to, že jsem se málo snažil na testu z němčiny, jelikož to umím, ale ztrácím čas úplně zbytečnými věcmi.
„Ty jsi neuvěřitelný, vážně,“ zamumlá, když dopíjí poslední doušek svého několikátého drinku. A já si začínám myslet, že pije trochu moc. A taky má pravdu, protože já s příliš malým množstvím alkoholu v těle toho moc neudělám.
A to není dobré. Protože pohled mého bratra, když pije, je stále lascivnější a tekutější. A jeho rty jsou stále lákavější. A do prdele, tohle je opravdu něco, co se stát nemělo, ale zdá se, že můj bratr dnes večer vynaložil zvláštní úsilí, aby se pro mě stal ještě více nejednoznačným a žádoucím.
A ano, uvědomuji si, že jsem něco jako pes běhající za hárající fenou, ale není to moje vina. Možná je to další vada mužské kategorie.
Možná je chyba jen ve mně. Možná to tak je, chci říct, že nikdo není dokonalý.
A nikdy jsem ani netvrdil, že jsem.
Pokrčím rameny a bratrovi neodpovím. A přinutím se odvrátit pohled od jeho zasraných rtů.
Chápeš, jak smutný je život bratra, který je hloupě zamilovaný? Je to něco opravdu bolestivého. Moje situace by měla každého rozplakat.
Nebo rozesmát. Záleží na úhlu pohledu a smyslu pro humor.
Teď ale vím, že než budu hledat náhradu za svého bratra, musím ještě trochu víc pít. Protože mě Bill až příliš přitahuje na to, abych se dokázal byť jen trochu soustředit na někoho jiného, kdo se mu, ke vší smůle, stejně nikdy nevyrovná.
A po téhle už několikáté myšlence jsem ještě teplejší – ne že bych byl, samozřejmě, ale poblikávat láskou jako nějaká zářivka není normální. Zvlášť u někoho, kdo se hrdě hlásí k heterosexuální orientaci. Vidíš, jak odporné je se ocitnout na mém místě? Na jednu stranu je to sice pohodlné, ale je to i opravdu, opravdu hrozné. Není divu, že by nikdo nechtěl být na mém zasraném místě – moudře se rozhodnu utéct od bratra a jít hledat nějaký silný alkoholický nápoj. A není to ani moc divné.
Abychom si trochu ujasnili role v tomto příběhu. Můj bratr je ten nejednoznačný, který se bezostyšně obléká jako… nejednoznačný.
Já jsem heterosexuál, který má zjevné vnitřní rozpory.
I na papíře bychom tvořili dokonalý pár.
***
Vím, že jsem to trochu přehnal s pitím. Trochu hodně. Protože kdybych tolik nepil, těžko bych vysvětloval, proč jsem se zapletl do toho zasraného tanečního vláčku. Musel jsem si dnes večer najít někoho, koho bych mohl využít pro své vlastní zákeřné účely, ne vrtět zadkem a smát se jako blbec. Mezi dalšími kretény.
Je vidět, že jsme vyhráli, protože ta atmosféra čiré idiocie je určitě i kvůli tomu. Tedy co se ostatních týče.
Pokud jde o mě, je to zřejmě kvůli mému bratrovi, který se rozhodl napadnout mou sebekontrolu tímto zlomyslným způsobem.
Ale ve zkratce, konečným výsledkem je, že jsme banda kreténů, kteří pobíhají kolem a skáčou jako králíci a v rukou svírají svoje drinky, jako by byly trofej.
Mohu považovat za nepatrné štěstí, že se můj bratr rozhodl toho všeho nezúčastnit. Ne proto, že by byl střízlivý, samozřejmě. Jen se jeho šílenství projevovalo jinými způsoby.
Což mě donutilo pít ještě víc, abych se pokusil zapomenout, resetovat, vymazat, vyhodit ten soubor, který zjevně obsahoval virus vytvořený k napadení mých věnčitých tepen.
Nebo mých koulí.
Protože když můj bratr pije, stává se z něj velmi hloupý člověk. Myslím, že to má co dočinění s genetikou, protože ač bych toužil říct, že ze mě se stal velmi inteligentní člověk, je jasné, že tomu tak není – a obávám se, že by mi to stejně nikdo nevěřil, protože tu poskakuju kolem a z plných plic křičím „Hej, baby!“, následován ostatními magory tvořícími malý vláček za mnou.
Každopádně jsem mluvil o svém bratrovi. No, je úplně v hajzlu. Prostě úplně. Což mě pak přivádí k šílenství. Protože když se Bill napije, jeho zábrany okamžitě zmizí. Je jako přehrada. Když ji otevřete, je to prakticky katastrofa. Všechno zahltí a zanechá po sobě jakousi spoušť.
A s mým bratrem je to úplně stejné. Když se napije, jeho senzory se otevřou, neurony se začnou topit v alkoholu a on předvede věci, které jinak drží v sobě. A pak mluvíme o mém bratrovi, mistrovi v tom, že nemluví, nevypouští, ale dokazuje svou absolutní převahu nad vším a všemi.
Takže člověk nemá nejmenší ponětí o tom, co dokáže udělat, když se v tomto mechanismu něco pokazí. Já ano.
Ale jelikož o něm vím všechno, tak to není žádná novinka.
Každopádně. Od začátku jsem tušil, jaká nálada bude večer panovat, ale něco takového jsem upřímně nečekal.
A něco takového v tomto konkrétním případě znamenalo, že se můj sexuálně nejednoznačný bratr postavil na konferenční stolek a začal zpívat a tančit na song Umbrella.
Tohle všechno bylo něco, k čemu jsem nemohl zůstat netečný.
To a skutečnost, že se svíjel jako úhoř. A taky to, že moje smysly už byly otupené alkoholem, protože mi to dokonce přišlo vzrušující.
A slovo vzrušující vedle slovního spojení „Bill tančí“ je rozhodně něco, co lze vyslovit pouze v opilosti.
„You have my heart
And we’ll never be worlds apart
May be in magazines
But you’ll still be my star“
„Máš mé srdce
A nikdy se od sebe neoddělíme
Může být v časopisech
Ale ty budeš stále mou hvězdou.“
Můžu říct, že je svět nespravedlivý, když mi nabízí takovéto scény a takového bratra?
Samozřejmě jsem pak nucen nahradit nedostatek jeho jinými druhořadými obětmi. Náhražkami, které slouží jen k tomu, abych si opravdu domyslel, jaké by to asi bylo, kdybych ho zvedl, praštil s ním o zeď a políbil ho.
Ale ne. Musím se spokojit s někým jiným.
Proto jsem začal pít víc. Jelikož jsem nemohl nechat své smysly omámené tak šokující vizí. Protože jsem ji musel odsunout do kouta, alespoň částečně.
A protože je to prostě nechutné, i ty to chápeš, když se můj bratr takhle chová.
“You can stand under my umbrella” (Můžeš stát pod mým deštníkem)
***
Alkohol mě nedělá hloupým, ne, dělá mě směšným.
V podstatě už ničemu nerozumím a začínám se bavit o nesmyslných věcech s lidmi, které neznám, a je mi to jedno. Především mi to zakaluje mozek, a nejen zrak, což znamená, že se dostávám do přinejmenším groteskního obrazu.
Řekněme, že právě teď nevím, jestli mluvím s mužem, nebo ženou.
Nebo spíš bohužel vím, jakého pohlaví je osoba, se kterou mluvím, ale pevně doufám, že se mýlím, a odvolávám se na posvátnou moc alkoholu, aby tomu tak nebylo.
Protože jinak by to opravdu znamenalo, že balím ženu, která ve skutečnosti ženou není, která je v podstatě mužem převlečeným za ženu.
A ne, není to zrovna elegantní způsob, jak říct, že je to stejně nejednoznačný člověk, jako by mohl být můj bratr.
Je to elegantní způsob, jak říci, že se jedná spíše o transvestitu.
Je to nóbl způsob, jak říct, že je transvestita.
K tomu mi hlavně slouží alkohol. Aby se vody zakalily a nevypadalo to všechno tak nechutně.
Jde o to, že si myslím, že mé instinkty jednají samy za sebe a vyhledaly a obstaraly mi vše, co jsem potřeboval.
A poté, co jsem byl omámený tím, jak můj bratr vypadá, je jediným lékem, který mám, spekulovat o tom, jaké by to bylo, kdybych ho dnes večer skutečně políbil. Políbit ho a cítit lehkou chuť lesku, drinků, cigaret a toho sladkého parfému, který rád používá a který tě nutí sledovat ho očima a všemi smysly.
Proto jsem přišel sem. Protože na té party bych nikdy nenašel nikoho, kdo by se mi hodil. Především proto, že odhalování malých neřestí Toma Kaulitze mi nepřipadá jako dobrý tah.
A tak jsem nechal Sakiho, aby mě vzal do toho podřadného podniku, zatímco jsem mumlal svou oblíbenou výmluvu svému polo spícímu bratrovi.
Že mám chuť šukat a že jsem na večírku nikoho nenašel.
Jaká blbost.
Někoho jsem našel, škoda, že mi bratr nepůjčí svoji prdelku pro tyhle účely – a zase si protiřečím, protože i přes alkohol vím, že bych teoreticky opravdu neměl myslet na to, že tyhle určité věci dělám s jiným mužem.
A ano, taky vím, že je to příšerný obrázek, ale je nekřesťanská hodina, jsem opilý a taky se s tím chlapem snažím někam dostat. Nebo holkou.
Fyzicky to mohla být hezká dívka. Až na to, že k tomuhle pohlaví vůbec nepatří.
Obávám se, že je to životní neštěstí.
Moje uši se však snaží jeho hlas neposlouchat, nevnímat ho a zabývat se něčím jiným. Stejně jako barvu jeho rtů, tak podobné barvě rtů mého bratra.
A zajímalo by mě, jestli lesk na rty, který má na sobě, je stejný jako ten Billův. Jestli stejně chutná a jestli má ten stejný lesklý glanc odrážející se na rtech.
Ale myslím, že ne. Rty mého bratra vždycky září o něco jasněji než všech ostatních.
Přesně na to myslím, když dělám další krok a přibližuji se k těm rtům, které jsou mi naprosto ukradené, ale které budou obětovány pro dobro věci.
A když se odtahuju a snažím se najít něco pozitivního, čeho bych se mohl chytit, uvědomím si, že tohle byl ten nejhorší polibek ze všech mých nočních útěků. Protože tenhle kluk byl submisivní jako malá holčička, podřízen mým rtům a mé vůli.
Tohle prostě nefunguje.
Nefunguje, protože můj bratr by se mi nikdy nepodřídil.
Nefunguje to a já jsem smrtelně zklamaný.
Na rozdíl od jiných případů mi protentokrát nezůstanou žádné vzpomínky ani pocity, které bych si mohl uchovat. Jen hořkost z další očividné porážky.
Alkohol mi může pomoct v přístupu. Ale spoléhat se na to, že vybere vyvoleného, byla kolosální blbost.
autor: Meggie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
