Stadium Lights 8.

autor: Ghostie

„Buzerante.“
Ou.
Tom se odpíchl od skříněk, na které byl právě strčen, a zmateně se rozhlédl po chodbě. Něco se děje, usoudil; když ráno na parkovišti zahlédl Gustava, ten ho ani nepozdravil, ale Tom předpokládal, že to bylo kvůli tomu, s kým šel. Ale nebylo možné, aby ten sportovec, který do něj právě „omylem“ vrazil a donutil tak Toma pozdravit skříňku tváří v tvář, mířil na Billa. Šel za Tomem v bezpečné vzdálenosti a tvářil se naprosto nezúčastněně. Nebo to tak aspoň vypadalo, pomyslel si Tom, když se Bill rozběhl přímo k němu.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se Bill, naklonil se k němu a očima těkal všude možně, jako by chtěl zkontrolovat, jestli opravdu není zraněný.
„Jo, v pohodě, jen – co je to dneska se všemi?“ Uvažoval nahlas a potáhl si popruh batohu na rameni.
„Myslím, že… se rozkřiklo, že jsme… že jsem tě na fotbale políbil,“ vysvětloval Bill rozpačitě, a pak rychle dodal: „Promiň, nechtěl jsem… ti udělat nepřátele.“
„No vlastně… ne že by se to nestalo.“ Přistihl se říkat a střelil po Billovi pohledem. Od té doby, co se to stalo, se o ‚polibku‘ ani nezmínili.
„Um… půjdu ke své skříňce,“ řekl Bill, a pak zmizel. Tom zaklel, opřel se čelem o skříňku, a pak se neochotně vydal chodbou do své třídy.

I přes mírný nesouhlas Simone zůstal Bill u Toma celý víkend. Tomův sobotní neklid se v neděli večer rozplynul a on zjistil, že Bill je vlastně docela příjemný společník. Jelikož Tom nemusel pracovat, strávili většinu dne tulením, povídáním si a poflakováním se jako ostatní kluci, blbými vtipy a přejídáním se sacharidy. Tom dokonce naplánoval záchrannou misi do Billova domu poté, co ho černovlásek ujistil, že jeho otec i nevlastní matka budou dopoledne v kostele. S klíčem od Billova domu, jelikož Bill se rozhodl raději zůstat doma, popadl Tom pytel na odpadky a naplnil ho Billovým oblečením, toaletními potřebami a osobními věcmi, pak vzal Billův batoh a zmizel. Billa překvapilo množství věcí, které mu Tom přinesl. Samozřejmě netušil, že pokud Tom dosáhne svého, mohl by u něj zůstat i na delší dobu. Chtěl, aby Bill zůstal tak dlouho, dokud Tom nedokáže zásadním způsobem ovlivnit Billovy destruktivní návyky, což znamenalo, že jako první věc musí Billa držet dál od zdroje jeho potíží. Tomův plán byl v plném proudu.

Možná nejlepší věc na soužití s Billem, uvažoval Tom, když odhodil batoh na stůl a vyndal mobilní telefon, bylo, že nemusí každou noc spát sám. Bylo prostě příjemné usínat s někým v náručí. Zvlášť s někým, na kom mu záleží. Moc o tom spolu nemluvili, jen leželi vedle sebe, sdíleli prostor a teplo. Pro Toma bylo zvláštně uspokojující, být tak intimní, i když to znamenalo mít na sobě Billův pot, cítit jeho ranní dech nebo dostat loktem do krku. Kvůli tomu všemu se to Tomovi snad líbilo ještě víc.
To byl jeden z důvodů, proč si Tom začínal myslet, že to tak možná má být. Pokud mu Bill připadal roztomilý, i když mu bylo úplně nejhůř, muselo to něco znamenat. Tom dostal odpověď na svůj dotaz na Bare Bones, ale měl problém ji pochopit. Někdy mu dávala dokonalý smysl, ale většinou ho jen ještě více mátla. Každopádně byla moudrá. Sexualita nemá s láskou nic společného. Člověk se nezamiluje do pohlavních orgánů, ale do člověka. Lidé jsou víc než jejich pohlaví a láska je vzácná. Když ji najdeš, zuby nehty se jí drž. Tom spíše čekal, že mu někdo řekne ano nebo ne, a ne že všechno, co kdy o lásce vnímal, je vlastně špatně. V jednu chvíli si myslel, že ten, kdo to napsal, je fanatik, který věří, že pohlaví je naprosto nepodstatné, a vzápětí došel k názoru, že ten člověk je naprostý vizionář, protože teoreticky to dává dokonalý smysl. A pak si Tom vzpomněl, že se mu líbí holky, a byl zmatený. Dívky ho přitahovaly, ale láska byla víc než sexuální přitažlivost, což znamenalo, že pohlaví bylo opravdu irelevantní. Ale pokud by měl Tom vztah s Billem, jak by se mohl cítit dobře po sexuální stránce, když dává přednost ženám? Tohle všechno Tomovi vrtalo hlavou.

U oběda Tom zamířil jako první za Billem a chvíli si s ním povídal, jen aby s ním strávil nějaký čas, pak ho přenechal jeho kamarádům a šel hledat Georga a Gustava. Nebyl si jistý, jak se vypořádat s myšlenkou, že se Bill bude po škole scházet se svou zhuleneckou partou; jedna jeho část chtěla Billa před drogami úplně ochránit, ale druhá část si uvědomovala, že ho nemůže k ničemu nutit.
Když se posadil ke stolu, kde sedával, usoudil, že poslední dobou příliš přemýšlí. Jeho mozek ho vážně začínal nenávidět. S hlasitým zasténáním si uvědomil, že má zítra odevzdat seminární práci z angličtiny. Byl tak zaujatý Billem, že úplně zanedbal školu.

„Ahoj, Tome,“ pozdravil ho Georg a Tom roztrhl svůj pytlík s obědem. S přemýšlením skončil, a tak se jídlo stalo jeho novou prioritou. „Jsi v pohodě?“
„Těžký víkend,“ řekl nevrle. Neděle vlastně nebyla vůbec špatná, ale pondělí se zatím nevyvíjelo moc dobře.
„Jo, hele…“ Tom se podíval na Georga, jak si tře zátylek, což byl jasný signál, že je nervózní, zatímco Gustav se držel úplně stranou s upřenýma očima. Tom cítil, jak mu v žaludku klesá cosi studeného a nepříjemného. „Ta věc s Billem,“ vyhrkl Georg, a pak se na Toma utrápeně podíval. „Prosím tě, řekni mi, že vy dva opravdu nejste… však víš?“
Tom na něj otupěle zíral. Na tohle neměl náladu. Začal okusovat svůj sendvič a jízlivě spustil: „Hele, jestli s tím máš problém…“
„Takže jste? Chci říct – vy jste jakože… ve vztahu?“ Georg se zatvářil znechuceně a Tom odhodil sendvič.
„Hele, už mě to nebaví. Vezmi si tu svou zatracenou homofobii a strč si ji do prdele.“ Tom, který teď už stál, se na patě otočil a opustil jídelnu.

Když od svých přátel odcházel, v podstatě se cítil mnohem lépe, než očekával. Vlastně to bylo podivně uspokojivé. Tomovi ani moc nevadilo, že tam nechal oběd a že teď bude mít hlad. Když listoval svým sešitem s gramatikou, pomyslel si, že to za to rozhodně stálo. Seděl teď v učebně němčiny a napůl bez duše se učil pojem, který právě probírali, zatímco čekal, až skončí oběd. Tom přemýšlel, jestli si teď Georg a Gustav mylně nemyslí, že teď s Billem chodí, ale rozhodl se, že je mu to vlastně jedno. Sakra, možná by bylo lepší, kdyby ne. V opačném případě by si totiž nejspíš Tom vytrpěl šikanu, pomluvy a divné pohledy, které s sebou přinášelo to, že je gay, i kdyby nebyl. Možná byl. Kašlu na to, pomyslel si Tom. Měl Billa rád a hotovo. Jediný důvod, proč by to nefungovalo, by byl ten, že by to nezkusil.
Což bylo to nejjednodušší, rozhodl se Tom.

Po škole našel Billa u jeho skříňky. Tom byl rád, že školní den je u konce, ale naprosto se děsil práce. Měl před sebou jen čtyři hodiny v práci, ale věděl, že pondělní odpoledne bývá v obchodě s hudebninami pekelně pomalé a že bude rád, když se objeví alespoň jeden zákazník. Tom si ze všeho nejvíc přál strávit odpoledne doma s Billem, ale věděl, že by se to nestalo, ani kdyby do práce nemusel.
„Ahoj,“ řekl Tom poněkud jízlivě, když se přiblížil k Billovi, který se na něj usmál přes dveře své skříňky.
„Ahoj,“ odpověděl Bill a zřejmě Tomovi již odpustil, že narušil téma ohledně polibku, které bylo tabu.
„Ahoj, takže,“ řekl Tom a zhluboka se nadechl. Bill zavřel dveře své skříňky a přehodil si batoh na rameno. Tom se opřel o skříňky a bojoval s hluboce zakořeněnou potřebou, která v něm nečekaně vzplanula a sevřela mu útroby chladnými, přízračnými prsty: potřebou mít Billa, jen tak ho obejmout, líbat ho do posledního dechu. Tom se podíval na svoje boty a šoupal nohama, jako by chtěl tu touhu zahnat. Byl odhodlaný tyhle pocity přijmout, ale kupodivu pro něj bylo obtížnější se jimi naopak neřídit. Tom byl samozřejmě velmi taktní, než aby Billa políbil tady na chodbě, ale kdyby byli sami, byl by to jiný příběh.

„Takže,“ řekl Bill, čímž Toma vytrhl z jeho myšlenek a znovu zvedl oči.
„Jasně, ehm… tak mě napadlo, jestli dneska večer někam razíš se svým kamarádem, nebo…? Protože já stejně do půl sedmé pracuju, ale jen jsem chtěl vědět, jestli tě uvidím doma, až se vrátím.“ Tom se cítil nesvůj, když si představil, že Bill odejde z jeho domu a půjde jinam, ale spíš proto, že se bál, že se Bill nevrátí, než že by mu tolik vadilo, co tam bude dělat.
„Já jsem – opravdu?“ Bill zastrčil ruku do kapsy džínů; ačkoli Tom zachránil většinu Billova extravagantního šatníku, stále trval na tom, že do školy bude chodit v obyčejných modrých džínách a mikině.
„No ehm,“ řekl Tom, když zamířili ke schodům. „Co?“
„Vlastně jsem si myslel, že budeš chtít, abych se s nimi, ehm, přestal bavit, nebo tak něco,“ zamumlal Bill. „Teda no, abych se s nimi přestal stýkat, protože… však víš?“
„Jo, já vím. A nevadilo by mi, kdybys to udělal, ale já tě k tomu nutit nebudu. Měl bys to udělat sám od sebe, ne kvůli mně.“
„Ehm, jasně. No… do osmi budu zpátky, nevadí? Chci říct, jestli to nevadí tvým rodičům?“
„Ne,“ řekl mu Tom a cítil, jak se mu svírá srdce. Tohle bude nepříjemné odpoledne obrovských rozměrů. Stráví čtyři hodiny v obchodě s hudebninami a bude si dělat starosti o Billa. Bolelo ho nechat Billa takhle pokračovat, ale nemohl ho naučit, jak být lepším. To se mohl naučit jen sám Bill. Tom si připadal tak trochu jako rodič, který musí dovolit svému dítěti, aby udělalo chybu, ze které se může poučit.
„Okay, tak já půjdu najít Justina, ehm…“ Bill se zastavil, zatímco udržoval oční kontakt s Tomem, a pak zvedl ruku a lehce mu mávnul. „Tak jo, uvidíme se večer.“
„Okay. Něco ti schovám do mikrovlnky,“ řekl mu Tom a jejich cesty se rozešly.

***

Práce ho vysávala tak moc, že si Tom myslel, že mu úplně vycucala duši i s veškerým štěstím, ne že by toho dnes měl v zásobě nějak moc. Přece jen měl pár zákazníků, z nichž jedna žena trvala na tom, aby Tom opravil zlomený krk houslí jejího syna – a ještě ke všemu zadarmo. Ta žena nějak nedokázala pochopit, že v obchodě se nástroje pouze prodávají a že se tu skutečně neopravují a celkově s nimi nemají nic víc společného. Když Tom navrhl, že by bylo levnější prostě koupit nový nástroj, než se pokoušet opravit zlomený krk, rozzuřená matka ho obvinila, že se ji snaží podvést, aby u nich koupila další housle. Naštěstí než hádka skončila, čas utekl a on mohl vyrazit.

Normálně by se po tak vyčerpávajícím dni těšil domů, ale nečekal ho tam odpočinek a klid, ale domácí úkoly, stipendia a přihlášky na vysokou. Navzdory skutečnosti, že by nejraději padl mrtvý na pohovku, silnější byla touha nebýt po celý svůj život uvězněn v práci, jako je ta jeho současná. Potřeboval vzdělání, aby mohl dělat něco, co by stálo za to, něco, co by ho skutečně bavilo, něco, co by ho na konci dne nenechalo zahořklého. Jako každý jiný teenager, ani Tom zatím opravdu netušil, co chce v životě dělat, ale věřil, že ho jednou něco osvítí, takže si s tím zatím nedělal starosti. Chtěl se prostě řídit svým instinktem.
Do té doby bude Tom makat jako kůň.

„Tome?“ Tom se zastavil u schodiště a nahlédl do obývacího pokoje, kde nad opěradlem pohovky sotva zahlédl Billovu hlavu. Překvapený Tom odhodil batoh a rozhodl se, že se raději na něj půjde podívat.
„Ahoj,“ řekl Tom a posadil se vedle Billa, který se narovnal, aby mu udělal místo. „Co tady děláš?“ Podíval se na televizi, kterou Bill zřejmě ztlumil, a pak znovu na Billa. Měl na sobě šedé tričko a sportovní šortky a vypadal trochu rozcuchaně, jako by se právě probudil. Vlasy měl vlhké a Tom předpokládal, že se byl osprchovat.
„Cítil jsem se na hovno,“ zamumlal Bill, přikrčil se a Tom se přisunul blíž. Odhrnul Billovi ofinu a položil mu ruku na čelo.
„Něco na tebe leze?“ Zeptal se znepokojeně Tom a Bill se zasmál, odtáhl Tomovu ruku a zabalil ji do své. Tom se usmál a přitiskl se jen o kousek blíž v naději, že se k sobě přitulí, když Bill propletl jejich prsty.
„Ne takhle. Emociálně, ne fyzicky.“ Billova hlava klesla na Tomovo rameno. Zhluboka se nadechl a řekl: „Myslím, že jsem měl pocit, že tě využívám. Víš, dal jsem jednoho práska, a pak jsem si pomyslel… co to sakra dělám? Připadal jsem si jako naprostý idiot. Nechtěl jsi, abych šel, ale stejně jsi mi to dovolil. Říkal jsem si, že mám štěstí. Ale pak, já nevím. Prostě se mi nelíbil ten pocit být tam a vědět, že můžu být s tebou a budu se bavit stejně dobře. A pak mi došlo, co jsi mi řekl. Myslím, že jsem tak nějak… čekal, že mi řekneš: „Tak a dost, musíš s tím přestat,“ prostě něco jako bys mě přivázal k židli a nutil mě slíbit, že budu čistej. Ale pak jsem si uvědomil, cože kurva? To jsem vážně tak ubohej, že to nedokážu sám? Někde hluboko uvnitř, jo, nenávidím tenhle život a nenávidím to, co si dělám. Ale nikdy jsem neměl odvahu s tím něco udělat. Jen jsem chtěl, aby to někdo udělal za mě, protože sám jsem na to byl příliš slabý.“ Bill se sesunul Tomovi do klína a Tom mu palcem přejel po bradě a čekal, až bude pokračovat.

„Každopádně,“ zamumlal Bill. „Vím, že zůstat čistej bude mnohem těžší, než se k tomu jen rozhodnout, a proto mě to ani nenapadlo. Ale teď jsem rozhodnutý. Jsem teď na dobrém místě a mám tvou podporu a… pro jednou mám tak nějak pocit, že možná dokážu ve svém životě něco změnit a skutečně z něho udělat něco, co bude stát za to.“
„Bille, jsem opravdu rád, že tohle říkáš.“ Usmál se Tom, jemně Billovi odhrnul vlasy z obličeje a Bill se na něj usmál.
„Vlastně i já jsem rád, že tohle říkám. Už dlouho jsem o svém životě nepřemýšlel pozitivně… no, už hodně moc dlouho.“
„Hele, já vím, že je to trochu klišé, ale žiješ jen jednou, tak žij naplno. Nic se nedá vzít zpátky a druhou šanci už nedostaneš.“
„Já jen…“ Bill se posunul na Tomově klíně, objal ho kolem pasu a přitiskl se mu na břicho. „V mým životě je tolik sraček. Nemám žádný talent, který by mě posunul někam dál, takže mám kurva obrovský strach, že jednou skončím někde na benzínce dřít jako kůň, abych se uživil, a budu sám. Takže jsem si tak nějak vždycky říkal, že bych se mohl ještě chvíli cítit fajn, a to jakýmkoli způsobem, dokud mám ještě volnou cestu k rodičům. Ale jediné, čeho jsem tím dosáhl, bylo, že jsem se dostal do ještě větších sraček. Kurva, vždyť já na tom ani nejsem tak špatně. Mám domov, mám bezplatné vzdělání, mám možnost se zlepšit, protože tohle je zatracená Amerika, a ne nějaký kastovní systém, ne? Jenže jsem to všechno zahodil. Jsem takovej kretén, že mě nemůžou mít rádi ani moji vlastní rodiče, jsem v posledním ročníku a hovno jsem se naučil, takže nemám šanci se dostat na vysokou, bez mozku a bez peněz budu celej život dělat jen na benzince.“

„To není pravda,“ řekl mu Tom a jemně mu prsty projížděl vlasy, které byly občas zacuchané, jelikož Billovy vlhké vlasy byly obzvlášť nepoddajné. „Bille, když budeš tvrdě pracovat, můžeš čehokoliv dosáhnout. A neříkej, že nemáš talent, protože ten rozhodně máš. Každý má něco, v čem je dobrý. Jsi fantastický hudebník. Je těžké prorazit, ale tolik umělců, kteří jsou dnes skvělí, jednou nějak začínali. Nemá to nic společného s tím, odkud pocházíš, ale s tím, jak se tam dostaneš.“
„Myslíš? Vždycky jsem si myslel, že hudba je jen věc. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych ji dělal… víš, profesionálně.“
„Měla by to být jen věc,“ řekl mu Tom nadšeně. „Protože to znamená, že je to něco, co tě baví, tak moc, že nepřemýšlíš o tom, kolik to dá práce, ani nevyžaduješ souhlas někoho jiného. Je to prostě tvoje věc.“
„Je hudba i tvoje věc?“ Zajímal se Bill, jeho prsty teď přejížděly po Tomových zádech a kreslily nepravidelné obrazce na Tomovo triko
„Ne,“ řekl Tom tiše. „Mám ji moc rád, ale myslím, že moje parketa je pomáhat lidem,“ řekl a usmál se na Billa.
„Lidem, jako jsem já, že?“
„Asi jo.“
„Co z toho máš, že mi pomáháš?“ Bill se posunul na Tomově klíně, stočil své tělo kolem Tomova a opřel si hlavu o jeho stehno. Tom zamyšleně položil Billovi ruku na bok.
„Vidím tě šťastného, a to se mi líbí.“
„Proč?“
„Protože,“ řekl mu Tom a zasmál se, „tě mám rád.“ Posunul hlavu dolů s úmyslem Billa políbit, ale něco ho zastavilo a on místo toho přitiskl svoje čelo na jeho. Bill se ocitl uvězněn pod Tomem a jeho ruce se rozprostřely po Tomových lopatkách. Tom pomalu otevřel ústa a jeho srdce zrychlilo údery, když si představil, jak tiskne své rty na Billovy. Místo toho však vyhrkl: „Můžu tě políbit?“
„Cože?“
„Já… přesně to, co jsem řekl.“
„Proč?“ Bill se posunul v Tomově klíně, paže spustil dolů z jeho ramen a Tom se s lítostí odtáhl a cítil se podivně klidný.
„Právě jsem ti to řekl: Mám tě rád.“
„Ale ne takhle!“ Vykřikl Bill, teď vystřelil vzhůru, jeho ruka se opřela o Tomovo stehno, aby se mohl zvednout, ale Tom mu ji chytil, což byla podvědomá prosba, aby Bill neutíkal. Takovou reakci nečekal. „Že jo?“ Pokračoval Bill v panice. „Nemáš mě rád takhle.“ Bylo to konstatování, skoro rozkaz.
„Mám,“ řekl mu Tom pevně. „Proč? Proč ne?“
„Protože, Tome! To není správný!“ Bill se pokusil vstát, ale Tomova ruka byla stále sevřená kolem jeho jako pouto a stáhl Billa znovu dolů mnohem prudčeji, než měl v úmyslu. Vyděšený, částečně Billovým odmítnutím a částečně vlastní neschopností se s tím smířit, Tom pevně sevřel ruce kolem Billa a přitiskl si ho k hrudi.
„Nedělej to, dobře? Neodcházej. Neutíkej. Máš strach a já netuším proč, Bille. Mohl jsi říct ne, kdybys to nechtěl, ale ty jsi to neřekl. Místo toho pořád utíkáš.“ Toma napadlo, že Bill nejspíš musí cítit jeho srdce bušit přímo do černovláskových zad.

„Ty… ale. Ale… ty nejsi… nemůžeme… ne,“ zašeptal Bill.
„Nejsem pro tebe moc dobrý, Bille. Řekl jsi mi, abych na to zapomněl, ale já, kurva, nechci. Jasný?“
„To jsi.“ Bill se v Tomově náručí uvolnil. „Já jenom… nechci, abys snášel všechnu tu mou bolest a moje kecy a můj zkurvenej život.“
„To je taková škoda,“ vydechl Tom a něžně se přitiskl k Billovu krku, spokojeně se ušklíbl, když Bill tak tiše zakňučel. Přitiskl nos silněji k Billově kůži, až se jeho rty otřely o Billovo rameno. „Bille, ty jsi tak hloupý,“ zasmál se najednou. Jednou rukou odhrnul Billovy vlasy. „Očividně ke mně cítíš to samé,“ zašeptal Tom a odrhnul Billovy vlasy na pravou stranu jeho krku, čím odhalil levou. Přejel rty po odhalené kůži a pak ji jemně skousl. „Máš takový strach, že mi nějak ublížíš, nebo že jsi pro mě jen přítěž. Ale já jsem ti to právě řekl a řeknu ti to znovu: Chci ti pomoct. Hlavně tobě. Protože jsi výjimečný a záleží mi na tobě. A nemá to nic společného s tvým životním stylem, ani s tvou sexualitou, ani s ničím jiným než jen a pouze s tebou. Takže to nedělej, okay? Záleží mi na tobě a vím, že tobě na mně taky, a tak to je.“

Tom usoudil, že cokoli, co mu Bill řekne, je v tuto chvíli irelevantní, a pokračoval dál podle svého plánu. Uvolnil se zpět do polštářů, spokojeně se uvelebil, když se k němu Bill bezvládně přitiskl a začal ho líbat na krku. Byly to jen drobné, pomalé polibky, jeho rty postupně putovaly nahoru až k Billovu uchu. Tom šťouchl nosem do Billova ušního lalůčku a pak ho za něj lehce zatahal zuby, a docela ho potěšilo, když uslyšel, že Bill tiše vydechl. Tomovy ruce klesly k Billovým bokům a Bill po nich bloudil svýma rukama a snažil se proplést jejich prsty. Tom na chvíli opustil Billovo ucho a jeho jemné motýlí polibky se změnily v polibky s otevřenými ústy, když jeho rty našly spojnici mezi Billovým krkem a ramenem. Tom naklonil hlavu ještě víc dopředu, aby mohl líbat Billovu klíční kost, což způsobilo, že se z Billova hrdla vydral chtivý sten, zatímco Billova hlava klesla dozadu, což Toma přimělo obdařit Billa dalšími polibky podobného ražení. Bill se svíjel a kroutil, když Tom začal znovu dráždit Billův ušní lalůček; Tom svíral Billovy boky dost silně na to, že to mohlo Billa bolet, ale pochyboval, že si to Bill vůbec uvědomuje, jelikož jeho vlastní ruce silně tiskly ty Tomovy. Tom si to vyloženě užíval, byl rád za své rozhodnutí zbourat své zábrany a k něčemu takovému se rozhoupat.
„Oh,“ zakňučel Bill, když se Tom konečně vzrušeně odtáhl od jeho kůže. Bill chutnal kysele, pižmově a slaně, ale kupodivu mnohem lépe, než si Tom kdy dokázal představit, že by mohla chutnat jakákoliv holka. Možná proto, že si vždycky představoval, že holky chutnají jako květiny, a Tom tuhle chuť zrovna nijak zvlášť nevyhledával.
„Zeptám se znovu,“ zašeptal Tom na Billovu vlhkou kůži. „Můžu tě políbit?“
Bill s hlavou zvrácenou do polštářů vyhrkl: „Ano, prosím,“ a Tom mu vyhověl.

original

autor: Ghostie
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)