autor: Salatina
Bill se vrátil domů s úsměvem na tváři. Netřeba dodávat, že Simone si toho hned všimla. Přivítal ji s podivným rozpačitým úsměvem a schoval se v malé kuchyni, která voněla pečeným masem. Jak bylo jeho zvykem, Bill se mračil a hleděl na nebohé zvíře napíchnuté na rožni, které se pomalu otáčelo nad žhavými uhlíky. Chlapec však měl na práci jiné věci. Vždyť musel upéct jeden ze svých nejlepších dortů!
Potěšeně se usmál a okamžitě otevřel krabičky s jahodami, položil je na kovovou desku dřezu a opláchl je pod tekoucí vodou. Nechal drobné červené ovoce stranou, položil na stůl piškot a rozkrojil ho na tři stejné kulaté části. Náhle si vzpomněl, že tentokrát bude muset udělat ještě jeden malý dort, a tak vykrojil menší kruh na vnitřní straně, čímž vznikl dort ve tvaru koblihy a další menší, kulatý dort. Myslel si, že to Tomovi, i jeho otci a všem ostatním, kteří s ním žili, bude stačit. Usmál se, zčervenal, kousl se zuby do jazyka a rozhodl se, že tenhle dort bude ten nejlepší ze všech, které kdy upekl.
Když skončil své snění, vzal lesklé jahody, z jedné po druhé odstranil stopky a nakrájel je na plátky. Třetina z nich šla rovnou do mixéru spolu s cukrem a lžící vody. Získal červenou tekutinu, která lahodně voněla. Rozprostřel pláty piškotu a potřel tekutinou první z nich.
Ušlehal krém, nanesl vrstvu na první plát, přiklopil ho, a to samé udělal s druhým. Nahoru dal šlehačku pomocí zdobičky. Umyl si ruce a začal jahody umělecky aranžovat, usmíval se a doufal, že se mladému zelináři bude jeho výtvor líbit.
Sakra, bude muset počkat do zítřka, než se to dozví. Nesnášel čekání na odpovědi, byl takový, i když ještě chodil do školy a měl čekat na výsledky testu.
Byl tak soustředěný na přípravu obou dortů, že úplně zapomněl na matku, která se potulovala po domě a nejspíš si připadala zbytečná, protože jediné, co udělala, bylo prostření stolu a kontrola masa, když Bill odešel.
Žena nakoukla do kuchyně a usmála se, když uviděla chlapce, který se do přípravy dortu úplně ponořil. Když k němu přistoupila, všimla si, že připravil i malý kulatý dortík. Simone nakrčila čelo a okamžitě se začala zajímat jako malé zvědavé dítě.
„Bille? Proč jsi upekl další dort?“ Zeptala se a pozorně si ho prohlížela.
Billovy oči se rozšířily a polil ho studený pot. „Ehm…“ začal se červenat.
Simone se zatvářila ještě podezřívavěji, pak se usmála a na tváři se jí objevil vědoucí výraz. „Jestli mi to neřekneš, okamžitě to celé sním,“ pohrozila žertem a přiblížila prst k perfektně rozetřenému krému.
Bill ji lehce plácl přes ruku a rozpačitě se usmál. „Nemysli si nic špatného,“ odpověděl jí opatrně.
„Tak mi řekni, pro koho to je! Hned!“ Naléhala žena.
Bill pokrčil rameny a s úsměvem zavrtěl hlavou. Jeho matka se občas chovala jako malá holka. „Je pro Toma, toho zelináře,“ přiznal a snažil se znít nenuceně.
Simone překvapením otevřela ústa dokořán, a pak se vesele usmála, „Tom je tak roztomilý! Jsem ráda, že pro něj děláš takovou hezkou věc, hodný chlapec,“ pochválila ho a políbila na spánek.
„Prohodili jsme spolu jen pár slov a zjistili, že jsme oba vegetariáni, a protože dorty patří mezi to málo, co můžeme jíst, navrhl jsem mu, že mu přinesu. Tenhle,“ vysvětlil chlapec, který se červenal od konečků prstů na nohou až po kořínky vlasů.
Simonin úsměv se rozšířil. „A dobře jsi udělal!“ Zopakovala v sedmém nebi. „Tak já tě nechám, ať můžeš v klidu pracovat.“
Bill roztržitě přikývl a pokračoval ve vaření, zatímco jeho matka vyšla z kuchyně a div si radosti nepoposkočila.
***
„Bille, kdy nám představíš svou přítelkyni?“ Přesně to věděl. Ta otázka byla prostě rituál. A byla tu. Čekal na ni od začátku oběda.
Zavrtěl hlavou. „Žádná přítelkyně není.“ Nechci žádnou přítelkyni, pomyslel si se zamračením.
Jeho teta Catherine smutně pokrčila rameny. „Ale Bille, já chci vidět Simone jako babičku! Tak si pospěš!“ Řekla mu a přesvědčeně přikývla.
Bill si vnitřně odfrkl. „Teto, ještě je moc brzo,“ připomněl jí.
Zkrátka, nešlo o to, že by Bill nechtěl vztah. Vlastně by si přál mít po svém boku někoho, z koho se mu zatočí hlava, naskočí husí kůže a zkroutí žaludek při pouhém pohledu na něj. Byl tu však jeden malý problém. Nebo možná dokonce více než jeden. Především byl tak stydlivý, že se mu kolena podlamovala skoro z každého. Zadruhé, kde by našel odvahu s někým chodit, se vší svou nejistotou a strachem z posměchu? Dlouho se snažil najít řešení na tyto otázky. Jen člověk s nekonečnou trpělivostí ho mohl zachránit před pravděpodobnou budoucností starého mládence.
„Bille, Bille, na lásku není nikdy příliš brzy!“ Povzdechla si zasněně a nechala se unést vzpomínkami na svého manžela v tom zlatém věku, kdy jim oběma bylo patnáct a kdy se poprvé políbili před domem.
Bill si vzpomněl na svůj první polibek a zachvěl se: bylo to hrozné. Ta holka byla sice roztomilá, ale jazyk měla delší než žába, a hlavně šla a před celou školou pronesla, že Bill neumí líbat. Totální ostuda.
Chlapec se dál nepřítomně „účastnil“ oběda, a nechal bloudit své myšlenky, když na vidličku napíchl svoje pečené brambory. Měl chuť sníst obrovský kus jahodového dortu a zalézt do svého pokoje a počkat na další den. Věděl, že tenhle zelinář má něco víc než všichni ostatní, měl jeden z těch úsměvů, které patří andělovi z nebes, sladkou tvář, oči… Okay, ano, chápeme, oči hebkého Bambiho.
Bill si těžce povzdechl. Je mimo mou ligu! Všichni ho mají rádi, to je vidět. Na mně není vůbec nic zvláštního. Veškerý čas trávím mazlením se s plyšákem, vymýšlením nových receptů a fantazírováním o někom dokonalém. A navíc… je to kluk! Jaká je šance, že… na co to sakra myslím?! Perfektní, zase fantazíroval. Opravdu dělal příliš mnoho povyku. Nakonec šlo jen o dort.
***
„Zíííítra mu dáááám ten dort, a jsem si jistýýýýý, že se mu bude líbit lalalah, lalalah,“ broukal si Bill ve sprše a předváděl neobratný tanec ve sprchovém koutě plném páry.
Konečně se jeho strýček a tetička vrátili domů a on mohl opustit jídelnu a být chvíli sám. Dělal to často. Rád fantazíroval a představoval si, co by se mohlo stát, v tomto případě zítra.
Divoce se začervenal a snažil se sám sebe přesvědčit, že se červená kvůli páře, a ne kvůli té představě.
Potkala jsem ho teprve včera, ale pořád mám v hlavě ty zatracené oči.
Vyšel ze sprchy, otřásl se a zamkl se v pokoji. Jeho pohled automaticky padl na plyšovou hračku. Zůstal nehybně stát a upřeně hleděl na hnědé duhovky, díval se do nich a probodával je.
Chudák Bambi, jeho oči se brzy opotřebují.
***
Když Tom viděl chlapce přicházet, něco mu nahnalo husí kůži. Ten den zvolil černé líčení, měl kapuci, která mu zakrývala rovné vlasy a na sobě tmavý overal. Nejpečlivěji si však Tom prohlížel růžovou papírovou krabičku, kterou držel v rukou. Dodržel slovo a opravdu mu ten dort přinesl.
Tom podvědomě doufal, ale nedělal si příliš velké iluze, vlastně spíš věřil, že mu Bill tu sladkost nabídl jen proto, aby něco řekl a zahnal tak svůj ostych. Ale ne. Bill byl tady, vypadal stejně vyděšeně jako vždycky, lehce se na něj usmál a občas odhrnul svoji uhlově černou ofinu, která mu padala přes pravé oko.
„Ahoj Bille!“ Přivítal ho vesele. Bill mávl rukou a děkoval Bohu, že je středa. Ve středu sem chodilo velmi málo zákazníků, jelikož se na hlavním náměstí vždycky konal bleší trh, který byl velmi oblíbený u stejných zákazníků, kteří chodili i na tenhle trh. Alespoň mohl ten dort doručit bez všech těch lidí kolem.
„Ahoj,“ řekl okamžitě Bill a podal zelináři krabičku.
Tom natáhl ruku a s úsměvem popadl balíček. „Mockrát ti děkuju! Jsi opravdu milý, myslel jsem si, že sis včera dělal legraci.“ Přiznal a opatrně položil krabičku na polici za sebou.
Billovy oči se lehce rozšířily. Ale ne, Tom si myslel, že jen žertuje, takže teoreticky ze sebe udělal hlupáka, že? Perfektní. Sklopil oči a podíval se na kiwi a rty se mu zkřivily směrem dolů. Celý den čekal, aby se mohl pokochat pohledem na ten úsměv, dokonce se nalíčil, aby mohl jít na trh, a teď ze sebe udělal hlupáka.
„Řekl jsem něco špatně?“ Zeptal se Tom a prohlížel si jeho tvář napůl zakrytou kapucí.
Bill zavrtěl hlavou a pokrčil rameny. „Ne, ne, jen už musím běžet, mamka na mě čeká,“ zalhal a snažil se působit klidně.
Tom na chvíli nakrčil čelo. „Oh, to je v pohodě. Ale jestli chceš, můžu tě svézt, za deset minut odjíždím,“ navrhl, aby zachránil situaci. Stručně řečeno, Tom měl oči a viděl, že se Bill z nějakého neznámého důvodu urazil.
Chlapec vzhlédl a rázně zavrtěl hlavou. „Ne, vážně si nedělej starosti! Měj se, ahoj,“ zamumlal, okamžitě se otočil a skoro utekl z budovy.
Tom ucítil, jak mu poklesla ramena, a něco zamumlal na rozloučenou, protože se náhle cítil zklamaný. Třeba se ne všem líbila jeho veselá povaha a on si uvědomil, že fakt, že mezi těch pár lidí, kterým není sympatický, patří i Bill, se mu ale vůbec nelíbí. Sklonil hlavu a zamyšleně zvedl bednu s ovocem.
***
Takového hlupáka ze sebe dokážu udělat jen já… pomyslel si Bill smutně. Zavřel dveře od svého pokoje, posadil se na postel, zkřížil nohy a jeden loket si opřel o koleno. Položil si hlavu do dlaně a roztržitě si začal hrát s okrajem peřiny.
Podíval se do jantarových očí a jeho rty se zkroutily. Jak smutné…
***
Tom se vrátil domů, šel rovnou za otcem a všiml si, že se zdá být úplně zdravý. Připravil jim oběma polévku a po umytí nádobí mu pohled padl na růžovou krabičku. Otočil se ke dveřím a snažil se, aby ho otec slyšel. „Tati, dáš si kousek dortu?“ Zeptal se, opřel se rukou o rám dveří a čekal na odpověď.
Z ložnice se ozval mužský lehce chraplavý hlas. „Rád!“
„OK.“
Tom si povzdechl, přistoupil ke stolu, položil prsty na krabičku a opatrně ji otevřel. Dort vypadal lahodně a příjemně sladce voněl. Tom si automaticky olízl rty, rychle ukrojil dva kousky a položil je na plastové talířky. Odnesl jeden otci a rychle zasedl k tomu svému. Chtěl ten zatracený dort ochutnat od chvíle, kdy uviděl jeho barevný obal. Posadil se ke stolu, zabodl lžičku do dortu a ukrojil z něj kousek, který byl dokonale nadýchaný a plný krému.
Při pohledu na náplň se mu sbíhaly sliny, a tak si do úst vložil první sousto.
Zavřel oči, ochutnal šlehačku s jahodami a málem z té dobroty omdlel. Bylo to božské! Ani ne za minutu ho do sebe nacpal a opřel se do křesla. Kdo ví, jestli bude mít ještě někdy příležitost ochutnat nějaký dort od Billa…
Slyšel, jak se otec plahočí, dokud nevešel do kuchyně. „Ten dort není dobrý,“ řekl s vážným výrazem.
Tomovy oči se rozšířily. „Cože?! Je naprosto vynikající!“ Opáčil pohoršeně.
Jeho otec se zasmál a přešel ke krabičce. „Chci ještě kousek, je výborný.“
Tom se usmál a přikývl. „Oh, vezmi si, ale nech mi tam ještě kousek!“ Přikázal pobaveně.
Otec přikývl a vrátil se do ložnice s druhým talířem plným dortu. Tom se podíval na poslední kousek a povzdechl si. Rozhodně musel znovu ochutnat dort, který Bill připravil.
***
„Bille, nechceš skočit na trh? Sice toho k nakupování moc nemám, ale napadlo mě, že bys třeba rád viděl Toma,“ promluvila na polospícího chlapce.
Ten jakmile zaslechl zelinářovo jméno, rozšířil oči přímo na stěnu, u které postel stála.
„N-ne, mami, bolí mě hlava, chci ještě spát,“ řekl váhavě.
Simone sice prokoukla tu lež, ale nenaléhala, prostě odešla z místnosti a zanechala smutného a melancholického Billa o samotě.
***
Jsem zvědavý, jestli to vyjde… pomyslel si Tom, když obsluhoval malou starou paní, která se ho neustále ptala, proč ještě nevypráví nějaký vtip jako každý den. Prostě se mu nechtělo.
Když však spatřil Simone, jeho oči se rozzářily nadějí, která se však téměř okamžitě rozplynula, když viděl, že Bill s ní není. Sklopil oči a podíval se na malou tašku uloženou pod pultem. Povzdechl si: všechno zbytečně.
Když přišla na Simone řada, snažil se působit co nejsrdečněji, aniž by k tomu měl nějaký skutečný důvod. „Bude to čtyři padesát,“ řekl jí s úsměvem.
Simone přikývla a podala mu bankovku, kterou on nahradil padesáticentovou mincí.
Žena vzala tašky a zářivě se usmála. „Uvidíme se zítra, Tome, ať se ti daří!“
„Moc vám děkuji a uvidíme se zítra,“ odpověděl váhavě. Viděl, jak se otočila, a jeho pohled několikrát zabloudil z tašky na Simone a ze Simone na tašku.
Nakonec popadl tašku a vyskočil zpoza beden. „Simone!“ Zavolal na ni, absolutně mu bylo jedno, že se pár zákazníků otočilo, aby zjistili, co se to sakra děje. Žena se na něj překvapeně podívala a prohlédla si balíček. „Pro Billa,“ řekl Tom jednoduše, aniž by se jí podíval do tváře.
Simone roztála a usmála se. „Oh, jak milé, určitě bude mít radost. Děkuji moc, na shledanou, Tome.“
Tom přikývl a vrátil se na své místo za pultem. Kousl se do spodního rtu a obsloužil zákazníky v naději, že jeho malé gesto bude stačit k tomu, aby si Bill uvědomil, že pokud udělal něco špatně, rozhodně to neměl v úmyslu.
Opravdu v to doufal.
***
„Bille! Ty jsi ještě v posteli?!“ Zeptala se udiveně Simone. Bill většinou nebyl tak líný. Kolem poledne ho vždycky našla vzhůru, ano, dobře, možná trochu ospalého a s pomačkaným obličejem, ale prostě vzhůru.
Bill něco neurčitého zamumlal a Simone přešla k posteli a položila balíček na noční stolek. Z úcty k oběma mladým chlapcům odolala a neotevřela ho.
„Miláčku, není ti dobře?“ Zeptala se stále s obavami.
„Ne, v pohodě. Jen mě bolí hlava,“ odpověděl Bill s povzdechem.
„Dobře… Tady na nočním stolku ti nechávám balíček, který mi pro tebe dal Tom. Jdu si dát něco k obědu,“ vysvětlila rychle a zmizela.
Bill zůstal nehybně ležet, oči měl vytřeštěné a srdce mu bušilo jako o závod. Jakmile uslyšel, že se dveře s bouchnutím zavřely, odhodil přikrývky a vrhl se k tašce, která vypadala jako jedna z těch na ovoce.
Jakmile ji otevřel, spatřil spoustu krásně červených třešní velkých jako kaštany. Všechny byly tmavé a lesklé. Šťastně se usmál a okamžitě se do jedné zakousl. Trochu taškou zatřepal a jeho pozornost upoutal vzkaz. Vnitřnosti se mu zkroutily a div se neroztřásl, když uchopil list papíru. Když ho otevřel, narazil na úhledné písmo. Vyndal pecku z úst a vyhodil ji do koše, než si přečetl těch pár řádků, které mu chlapec napsal.
„Hej Bille, ahoj! Hm… poslyš, jestli jsem včera řekl nebo udělal něco špatně, přísahám, že jsem nechtěl. Pro jistotu se omlouvám!
Poslyš, za pár dní bude v Gerspitzu pouť a nevím, mohli bychom tam jet spolu, pokud bys chtěl! Jezdí tam hodně mladých lidí, nevím, jestli jsi tam někdy byl i ty. Dej mi vědět a omlouvám se, jestli na tebe nějak tlačím. Uvidíme se, Tom.“
Bill si ten vzkaz přečetl snad tisíckrát, jestli ho pochopil správně. Ano, pochopil ho správně.
Otočil se k Bambimu a podezřívavě se na něj podíval. „Co má tvůj příbuzný za lubem?“ Zeptal se plyšáka, ale ten mu očividně nechtěl dát žádnou odpověď.
Po několika vteřinách přemýšlení se jeho rty zformovaly do úsměvu a on začal skákat, třást postelí a vyhazovat plyšáka do vzduchu, načež ho zachytil těsně předtím, než spadl na zem. Pevně si ho přitiskl k hrudi a zakousl se do další třešně a dál se radoval.
Možná je to jenom prodavač ovoce, ale já jsem z něho úplně v prdeli…
autor: Salatina
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
