autor: Alvasonda
Když si zapínal košili, poslal Billovi krátký pohled. Černovlásek stále spal na boku, přikrývka mu zakrývala boky i nohy a on si užíval jeho klidné dýchání.
Už to spolu táhli skoro rok. Alespoň jednou týdně chodil Tom do Billova bytu, aby s ním měl sex jako útěk ze své vlastní, šedivé reality. Tom byl ženatý, už tomu tak bylo dva roky. Žena, která dostala jeho „ano“, se jmenovala Melrose a byla to jedna z těch manželek, které neustále uklízí a mluví o tom, jak moc chtějí děti.
Tom prozatím žádné děti nechtěl a nesnášel úklid, což vedlo k mnoha hádkám. Jednoho dne, po jedné větší hádce vypadl ven, kde potkal svého starého přítele a zašli spolu na skleničku. Ta noc skončila jejich divokým opileckým sexem, což zafungovalo jako osvobození od všeho toho hněvu a touhy v Tomově srdci a on se k němu už nikdy nepřestal vracet.
Když zaslechl, že se Bill za ním probudil, kompletně oblečený vstal.
„Ty už jdeš?“ Zeptal se Bill a protřel si oči.
„Jo, dneska máme výročí,“ řekl Tom a zkontroloval se v zrcadle vedle postele.
„Výročí? Gratuluju! Co máte vy dva v plánu?“ Bill se posadil na posteli a pohladil několik záhybů na prostěradle.
„Vezmu ji na dobrou večeři,“ odpověděl Tom a obul si boty.
„Kam?“
„Do Le Chamblè,“ řekl Tom a zavázal si je.
„To je pěkné místo. Koupil jsi jí něco?“
„Ne.“ Tom mu věnoval pohled. „Měl bych?“
„Jo, proč ne? Máš přece dvouleté výročí. Kup jí něco z bavlny. Nějakého plyšáka nebo tak něco.“ Usmál se Bill.
„S bavlnou? Proč?“
„Dvouleté výročí je bavlněné.“ Bill si natáhl boxerky a postavil se na nohy.
„Jak to, že se v těchhle věcech vyznáš?“ Usmál se Tom, natáhl ruku, chytil Billa za paži a přitáhl si ho k sobě.
„Prostě to vím. A vyber něco opravdu roztomilého. Holky mají rády roztomilé věci, pokud nejsou úplně divné nebo tak něco.“
Tom objal Billa kolem ramen a přitáhl si ho ještě pevněji do hřejivého objetí.
„A teď mi udělej radost a věnuj jí to nejlepší výročí, jaké kdy měla.“ Řekl Bill, když se pomalu pustili.
„Jo, výročí, na které jsem ji podvedl,“ zamumlal Tom.
„Takhle o tom nepřemýšlej. Říkej tomu třeba potřebné uvolnění pro to, aby vaše manželství mohlo fungovat dál.“
„Co bych si bez tebe počal?“ Zeptal se ho Tom a krátce ho políbil na rty.
„Byl bys mrtvý, opilý nebo utopený.“ Mrkl na něj, když Tom otevřel dveře a chtěl odejít.
„Uvidíme se příští týden,“ řekl s posledním úsměvem.
„Příští týden.“ Bill mu oplatil úsměv a zavřel dveře.
***
Cesta domů od Billa byla dlouhá. Vždycky byla dlouhá. Nemohl si pomoct, ale cítil se provinile, i když mu Bill řekl, že není důvod. Melrose si myslela, že je v posilovně, že každý pátek chodí cvičit a někdy mu dokonce skládala komplimenty, že vážně vypadá lépe.
Ale většinou si neustále na něco stěžovala. Buď na jeho dredy, na jeho mizernou práci, na jeho hudební vkus, na jeho přátele, na to, že je bordelář a někdy i na jeho výkony v posteli. Tu poslední věc nesnášel ze všeho nejvíc, ale nedokázal jí říct, že pravda je taková, že holky už ho prostě neuspokojují a že jediný způsob, jak se udělat, je, když si místo ní představuje Billa.
Bylo tolik věcí, které jí nemohl říct.
Cestou domů se zastavil v hračkářství a vybral toho nejroztomilejšího plyšového pejska, kterého našel, a vzpomněl si, jak jako dítě vždycky chtěla psa, ale nemohla ho mít, protože je alergická.
„Miláčku?“ Zakřičel, když otevřel dveře jejich domu.
„Jsem v kuchyni!! Uslyšel ji volat.
Odkopl boty, čímž ve velmi čisté předsíni udělal nepořádek v podobě obrovské šmouhy, a zamířil do kuchyně, kde ji našel, jak předpokládal, uklízet ledničku.
„Jak bylo v posilovně?“ Zeptala se, postavila se na nohy a otřela si z čela trochu potu.
„Bylo to skvělý,“ usmál se Tom a schoval plyšáka za záda.
„Co jsi procvičoval?“ Zeptala se a pokračovala v úklidu.
„Ehm, hlavně stehna,“ odpověděl a usmál se, když si pomyslel, jak moc je to pravda. „Máš večer něco v plánu?“
„Ne,“ odpověděla, ale nedívala se na něj.
„Pak tě tedy vezmu do Le Chamblè,“ usmál se Tom.
„Oh, Tome! Ty sis vzpomněl!“ Vypískla, přistoupila k němu a dala mu pusu.
„To víš, že ano a taky pro tebe něco mám,“ řekl a ukázal jí plyšového pejska.
„Tome! To je tak milé!“
„Vždyť víš, máme přece bavlněné výročí.“
„Jak to, že tyhle věci víš?“ Zeptala se a podívala se na něj, přičemž se její hnědé oči leskly.
„Prostě vím.“ Usmál se a políbil ji na čelo. „Teď si obleč nějaké pěkné šaty a za chvíli vyrazíme.“
S posledním zavýsknutím Melrose vyběhla po schodech do svého pokoje, aby se mohla připravit. Tom si spokojeně povzdechl, vešel do obýváku a posadil se na pohovku.
***
Melrose trvalo dlouho, než se připravila, ale naštěstí měli udělanou rezervaci. Objednali si jídlo a konverzace probíhala skvěle, nikdo z nich nevytahoval témata, která byla tabu. Ale jakmile se dostali k dezertu, Melrose samozřejmě musela vše zkazit.
„Tome, proč si nepořídíme dítě?“
Tom si povzdechl a odložil lžičku vedle talíře.
„Víš, že ještě nejsem připravený,“ řekl.
„Proč ne? Pořízení dítěte by ti mohlo otevřít bránu k tomu, abys vážně dospěl!“ Řekla svým typickým ukňouraným hlasem.
„Abych vážně dospěl? Takže jsem jenom dítě, které si hraje na něco, co není?“
„Tak jsem to nemyslela…“
„Tak jak jsi to myslela?“ Zeptal se Tom a založil si ruce na hrudi.
„Myslela jsem to tak, že když máš dítě, musíš být zodpovědnější. Zlepší ti život!“
„Nepotřebuju lepší život. Jsem šťastný tak, jak to je teď!“
To byla lež. Tom byl většinu času v naprosté depresi a ze všeho nejvíc toužil utéct z tohoto života, z tohoto světa. Jenže nevěděl, kam by měl utéct.
„To nemůžeš vědět,“ řekla Melrose a zamračila se.
„Můžu,“ řekl Tom a ukousl si z čokoládového dortu.
Povzdechla si a pustila se do svého vlastního dezertu. Tom se na ni podíval a v duchu zaklel. Plakala a dělala scény. Zase.
autor: Alvasonda
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
