autor: Salatina
Byl tak rozrušený, že mu dort málem vypadl z ruky. Tom z toho neplánovaného oběda začínal mít strach. Bill byl úplně mimo, třásl se, říkal jednoslabičná slova nebo věty, které nedávaly smysl, a mumlal slova tak rychle, že mu nebylo rozumět, při sebemenším zvuku nadskakoval a jeho skvělou náladu vystřídala mírná hysterie.
Bill praštil dortem o stůl, sundal si chňapky a proklínal troubu, jako by ho kousla. Tom pokrčil rameny a pokusil se k němu přiblížit, zezadu ho objal a políbil na tvář. „Bille, to se vážně tolik bojíš?“ Zeptal se ho šeptem.
Bill zavrtěl hlavou. Nechtěl nahlas přiznat skutečný důvod svých obav. Pravdou bylo, že se strašně bál. Bál se, že si to Tom rozmyslí a vrátí se k Emmě. Možná, že když ji znovu uvidí osobně, uvědomí si, že byla hloupost něco měnit a myslet si, že cítí něco opravdového k někomu jinému, tedy přesněji řečeno k němu.
„Bille, vážně, nebuď tak nervózní, Emma není špatná, je to chytrá holka, pochopí to a neudělá nic, co by ti bylo nepříjemné, slibuju,“ snažil se ho Tom uklidnit a dál pevně svíral chlapcovo nehybné tělo.
Bill pokrčil rameny a ztěžka si povzdechl. „Jo, okay,“ zvládl zamumlat a dál se třásl jako osika.
Emma tam měla být každou chvíli. Všichni tři se nakonec rozhodli poobědvat u Toma doma, a Bill výjimečně pekl dort u něj. Bylo to docela složité, jelikož ta kuchyně nebyla jeho, naběračky nebyly stejné a strach z toho zatraceného oběda mu celou dobu způsoboval nepříjemný pocit v žaludku.
Bill si odfrkl a prohrábl si vlasy. „Půjdu se trochu upravit, za chvilku jsem tady, ano?“ Řekl chlapci, který si ho ve svém náručí otočil.
Tom přikývl a lehce se usmál. „Okay, spěchej,“ naklonil se k němu a políbil ho na jeho plné, červené rty.
Na ten zlomek vteřiny se Billovi podařilo uvolnit, aby ho vzápětí znovu zasáhla nepřekonatelná vlna úzkosti. Přitiskl se k Tomovi, sklonil se k jeho krku, políbil ho, pak se s drobným úsměvem odtáhl a zamířil do koupelny. Upravil si make-up, vyžehlil si vlasy, stáhl si pramen do čela a obratně si zbytek vlasů natupíroval. Když se připravoval, vlastně poprvé ho napadlo něco, nad čím předtím vůbec nepřemýšlel.
Věděla Emma, že ji Tom opustil kvůli klukovi?
Když se podíval na svůj odraz v zrcadle, nakrčil čelo a zarazil se, aby přemýšlel. Bože, co by se sakra stalo, kdyby Emma tuhle věc nevěděla?
Bill si připlácl ruku přes obličej a vyběhl ven, aby se dostal k Tomovi, který pečlivě prostíral stůl. „Tome, ví…“
Din don.
Nešťastníkovo srdce vynechalo úder a oba na sebe chvíli zírali se zatajeným dechem, než se Tom otočil a šel otevřít dveře. Bill tu scénu sledoval a div si nezakryl oči: Emmin úsměv byl neuvěřitelně zářivý, bílý, dokonalý, její pleť hladká a sněhobílá, oči barvy pšenice poseté jasnými zelenými tečkami.
Bill si okamžitě připadal malý a bezvýznamný. Proč si Tom vybral jeho? Byla dokonalá.
„Ahoj, jak se máš?“
Tom rozpačitě přikývl a lehce se usmál. „Dobrý, dobrý,“ odpověděl a pokrčil rameny. Otočil se a Emmin pohled padl na bledého, nalíčeného chlapce, který stál uprostřed chody a nervózně si hrál se svými černě nalakovanými nehty. Dívka otevřela ústa a naklonila hlavu na stranu, jelikož byla skutečně zmatená. Její pohled sklouzl z Billa na Toma a z Toma na Billa.
Oh, právě to pochopila.
„To je… to je Bill,“ zamumlal Tom, zrudl a zavřel vchodové dveře.
Emma se probrala z transu, odložila tašku a s úsměvem přešla k chlapci. Natáhla k němu ruku a Bill měl pocit, že omdlí. Její úsměv nebyl ani ironický, ani falešný, ani nucený. Skoro to vypadalo, jako by si ta dívka oddechla.
„Já jsem Emma, těší mě.“
Bill měl pocit, že roztaje. Čekal jeden z těch ledových pohledů a neuvěřitelně ponižující začátek, ale místo toho v něm Emma vzbudila skoro… soucit.
„Bill,“ odpověděl s úsměvem a jeho knedlík v krku roztál jako sníh na slunci.
Nastala chvíle ticha, kdy Tom doufal, že nebude svědkem konce světa ve svém obýváku. Místo toho viděl jen úsměvy Billa a jeho bývalé přítelkyně, a jelikož je oba důvěrně znal, mohl s jistotou říct, že ty úsměvy byly opravdové. Páni, netušil, že první setkání bude tak… přirozené a klidné.
Nechápal přesně jak, ale oběd utekl rychle. Bill a Emma spolu mluvili, aniž by na sebe vrhali vražedné pohledy, a Tom si na okamžik pomyslel, že usnul a jen o tom poklidném obědě sní. Ale ne. Bill a Emma byli vážně v pohodě.
Tom to nechápal. Vždycky si myslel, že setkání partnerů a ex partnerů jsou příležitostí ke konfrontaci, ale místo toho se ti dva chovali, jako by skutečnost, že oba s Tomem chodili, nebylo pro ně vůbec důležité. Ale co? Vůbec ničemu nerozuměl. Buď to neuvěřitelně dobře předstírali, nebo se zbláznili, nebo to byl on, komu něco uniklo.
Na konci oběda je Bill nechal na pár minut o samotě a zavřel se v koupelně. Tom si povzdechl a podíval se Emmě do očí. Ta si s blaženým výrazem vychutnávala druhý kousek dortu. Odkašlal si a znovu si povzdechl, čímž upoutal dívčinu pozornost.
Emma vzhlédla a zmateně se na něj podívala. „Co se děje?“ Zeptala se a otřela si krém ze rtů.
Tom zmateně rozevřel dlaně. „Jak to, že jste oba tak v pohodě? Jak to, že ty jsi v pohodě? Myslel jsem, že budu svědkem šíleného oběda, a vy místo toho mluvíte o taškách, botách a bůhvíčem ještě,“ řekl a máchl rukou.
Emma se zasmála a zavrtěla hlavou. „Chtěla jsem se s tím člověkem setkat, protože jsem chtěla pochopit, co jsem udělala špatně, co je se mnou špatně. Hledala jsem odpovědi, které se nadají popsat slovy. Vím moc dobře, že věci neumíš vysvětlit, že jsi pomalý a že každou větu musí člověk brát s rezervou, ale stačilo mi Billa jen vidět, abych pochopila, proč ses tak rozhodl,“ vysvětlila s milým úsměvem.
Tom zůstal zamrzlý s nechápavým výrazem. „Stále tomu nerozumím,“ přiznal a už poněkolikáté si připadal jako idiot.
Emma si unaveně povzdechla; mluvit s Tomem bylo jako mluvit s dítětem ze základky. „Tome, nikdy bych ti nemohla nabídnout to, co jsi našel s Billem, jelikož on je kluk, a já ne! To není tak těžké pochopit. Jako vždy jsi tak pomalý a trvalo ti 20 let, než sis uvědomil, že holky nejsou tak úplně pro tebe.“
Tom pokrčil rameny. „Ale mně se jiní muži nelíbí,“ namítl rozrušeně.
„Tome, ostatní heterosexuálové nemají rádi všechny ženy. Stačilo jen najít toho pravého, který tě přiměl pochopit, jak to celé je! Myslím, že tě přitahuje kvůli svému způsobu jednání a vzhledu, jelikož vypadá jako dívka. Kvůli tomu se nejspíše projevila tvoje přitažlivost k chlapcům, jelikož jsi podvědomě cítil, že je v pořádku, aby se ti takový typ kluka líbil. Myslím, že takhle nějak to bude. A pak taky, nevím, na první pohled vypadá Bill opravdu mile,“ uzavřela, naklonila hlavu a šťastně se usmála.
Toma ta slova poněkud překvapila; takže podvědomě byl homosexuál ještě předtím, než potkal Billa? Proč, proboha, nedokázal sám sebe nikdy pochopit?
„To je,“ přiznal a zčervenal.
Emma si povzdechla a sladce se na něj usmála. „Neviděla jsem tě se takhle červenat už opravdu dlouho.“
Tom rychle vzhlédl. „Vážně?“ Zeptal se překvapeně.
„Oh, jo. Myslím, že ti vážně ukradl srdce, Tome,“ zachichotala se.
Chlapec se rozpačitě poškrábal na tváři. „On je…“ začal a srdce mu začalo nepravidelně bít.
„Je to prostě člověk, kvůli kterému se tvoje srdce rozbuší, Tome. A víš, co znamená, když se tohle stane? Když se ti potí dlaně? A když o něm mluvíš, červenáš se a rozpačitě se škrábeš na tváři?“ Zeptala se ho Emma a položila mu ruku na jeho, která se začala bezdůvodně třást.
Tom zalapal po dechu a poprvé v životě konečně pochopil něco hned. „Myslíš, že jsem …?“
Emma si povzdechla a zvedla ruce i oči k nebi. „Ano, Tome, myslím, že ses zamiloval! A nebuď hloupý, jestli ho miluješ, řekni mu to. A buď stejně tak milý a sladký, jako jsi byl se mnou. Umře radostí. A prosím, dopřej mi to zadostiučinění, že jsi mě opustil kvůli někomu, s kým strávíš zbytek svého života,“ prosila ho a náhle zvážněla.
Tomovi se rozpačitě rozbušilo srdce; měla Emma pravdu? Vážně to tak bylo? Byl Bill tou správnou osobou? Tou speciální osobou?
„Bože, Tome, pojmenovali jste svá koťata po sobě!“ Dodala dívka s naprostou samozřejmostí.
Tom se dál ztrácel v propastech své mysli, neodpovídal a díval se na drobky rozházené po stole.
„Jsem tu,“ usmál se Bill a vrátil se na své místo vedle Toma. Když si uvědomil, že mezi nimi panuje ticho, přelétl pohledem z Toma na Emmu a z Emmy na Toma. „Děje se něco?“ Zeptal se naivně.
Nemohl vědět, co se v tu chvíli odehrává v Tomově nitru. Jeho vnitřnosti se dostaly až do jeho mozku, aby zaškrtily jeho neurony a jejich mrtvoly poslaly do chlapcova srdce, které se snažilo na ty útoky reagovat silným bušením. Bože, proč? Proč se vždycky přistihl, že se v těch nejmíň vhodných chvílích psychicky týrá?
Emma mu přiběhla na pomoc. „O nic nejde, Bille, Tom je jen naštvaný, že jsme si navzájem nevytrhali všechny vlasy,“ zažertovala a pokrčila rameny.
Bill se zasmál s ní. „Jak klasické.“
„No, už musím jít, lidi, trvá hodiny, než se dostanu zpátky do Berlína,“ řekla Emma, vstala a vzala si tašku.
Bill znovu vstal a lehce strčil do Toma. „Tome, pojď se rozloučit s Emmou! Přísahám, že tě nezabiju, když jí řekneš ahoj, vážně.“
Tom se otočil a přikývl. „Jo, už jdu.“
Oba doprovodili Emmu ke dveřím a rozloučili se s ní, než se vrátili do obýváku a posadili se na gauč, kde Billy a Tommy spali stočení do klubíček.
„Jaké to bylo znovu ji vidět?“ Zeptal se zvědavě Bill a otočil se na chlapce, který si s povzdechem unaveně opřel hlavu o opěradlo.
Tom polkl a zavřel oči. „Zničující,“ odpověděl po pravdě.
Bill měl pocit, jako by mu najednou někdo vrazil nůž přímo do žaludku. Zničující? Co to znamenalo? Měl ji stále rád? Že by Emma Toma sbalila, ale on si toho nevšiml a choval se k ní laskavě? A byl za její pozornost Tom rád? Tom otevřel jedno oko a podíval se na chlapce, který se pootevřenými rty opíral rukou o opěradlo pohovky.
„Bille?“ Zeptal se zmateně.
„Máš ji stále rád?“ Zeptal se se srdcem až v krku, narovnal se a opřel si ruce o kolena.
Tom nechápal – jako vždy – a odlepil se od pohovky, přičemž okamžitě jednou rukou objal chlapce kolem pasu. „Cože? Ne! Proč si to myslíš?“ Zeptal se rychle.
Bill pokrčil rameny. „Říkal jsi, že bylo zničující ji znovu vidět, Tome,“ zopakoval šokovaně jeho slova.
Tom otevřel ústa a pochopil. „Ne, Bille, nejde o to, že jsem ji znovu viděl, z toho nejsem zničený,“ upřesnil a cítil, jak mu znovu nepříjemně buší srdce.
Chlapec se otočil s nadějí ve svých velkých jasných očích. „Tak proč?“
Tom znovu zavřel oči a povzdechl si. „Když jsi odešel, něco jsem si uvědomil. Nějakou dobu jsme spolu byli, a tak se naučila chápat věci, které já – jak už víš – nechápal. To je zničující.“
„A… můžu vědět, co tě donutila pochopit?“ Zeptal se vyděšeně. Teď měl strach.
Tom sklopil zrak a jeho žaludek udělal kotrmelec. „Ona… mě přiměla pochopit, že… jsem do tebe zamilovaný.“
Celý ten hrad paranoie, který si Bill v duchu vytvořil, se ve vteřině zbortil a vzal s sebou i jeho srdce a všechny ty ubohé motýly, kteří celou dobu třepotali křídly v jeho žaludku. Trosky mu narazily do břicha a vehnaly mu slzy do očí. Tom byl… cože?
„Oh, bože,“ zalapal po dechu a nedokázal zastavit třesoucí se hlas. „A ty… jsi jí na to odpověděl?“
„Nepotřebovala odpověď, věděla to s jistotou. A já to teď vím taky,“ odpověděl s malým úsměvem, takovým tím sladkým, který vám vyrazí dech a rozbuší srdce.
Bill už nedokázal ovládat svoje tělo pod náporem emocí, zhroutil se na něj a přitiskl mu nos ke krku. Tom ho objal a v tu chvíli věděl, že udělal správnou věc.
Bill se kvůli němu vždycky snažil, dával mu svým způsobem najevo, že mu na něm záleží, že je důležitý, že k němu chová opravdové city a že je pro něj ochoten udělat cokoli.
A on mu to konečně mohl oplatit.
„Znáš mě tak dlouho, Tome…“ řekl Bill tlumeným hlasem.
„Nejlepší věci se dějí během mrknutí oka,“ zarecitoval moudře Tom, hladil ho po vlasech a chichotal se jako dítě.
Bill k němu vzhlédl. „Odkud tohle máš?“ Zeptal se pobaveně.
„Moje sestřenice miluje Miley Cyrus. Ale to už je jiný příběh.“
autor: Salatina
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
