autor: Diamondairways
Hlasité bimbání zvonů proniklo do Billových snů a vytrhlo ho ze spánku. Se zasténáním se otočil v žalostném pokusu schovat hlavu pod polštář. Tento trik příliš nepomohl přehlušit hluk, který vycházel buď ze zvonice, nebo z jednoho z mnoha kostelů v okolí. Kdo vůbec potřeboval tolik zasvěcených kostelů té samé zatracené osobě? Bill měl pocit, že kdysi dávno se tohle město prakticky točilo jen kolem někoho jménem Marek. To je fuk, pomyslel si a zkřivil obličej do grimasy.
Když zvony utichly, byl už víceméně vzhůru. Kručelo mu v břiše a nutně se mu chtělo na záchod. „Kurva fakt skvělý, teď už neusnu,“ zabručel a otevřel oči.
Slunce pronikalo mezerou mezi závěsy, hodiny na stěně ukazovaly, že je hnusná brzká hodina, jinak známá jako šestá ráno. Matematika nikdy nebyla jeho silná stránka, ale pokud jeho výpočty nelhaly, spal jen nějaké mizerné čtyři hodiny.
Unaveně si protřel oči a s povzdechem se posadil. Možná kdyby se napil a odskočil si, mohl by se pokusit získat ještě pár hodin. S napůl otevřenýma očima se vyhoupl z postele a doklopýtal ke dveřím. V tu chvíli nemyslel na nic jiného než na uspokojení svých základních potřeb, takže se ani neobtěžoval natáhnout si župan, který úhledně visel na ramínku. Čekal na něj v pokoji spolu s čistými ručníky, ale ještě ho nepoužil. Bylo mu až zatraceně horko.
„Do prdele,“ vydechl, když se přímo před koupelnou srazil s Tomem. Tomem, který byl také bez trička a který právě vyšel ze sprchy. Bill ucítil, jak se jeho pevné, ještě lehce vlhké tělo srazilo s jeho vlastním, a vzápětí ho Tomovy ruce chytily za pas a stabilizovaly ho.
„Ty už jsi vzhůru?“
„Teď už jo.“ Bill otevřel oči a zadíval se na druhého chlapce. Na to, že bylo šest ráno, vypadal Tom plný energie. „Jak to, že ty jsi?“
„Musím něco vyřídit,“ usmál se Tom a stále ho držel.
Bill se zachvěl, když mu Tomovy palce začaly kreslit kroužky na kůži a vysílaly do jeho těla elektrické výboje. „Ummm. Musím na záchod. A spát. Je moc brzo, kurva. Zatracený zvony.“
Tom se tomu tiše zasmál. „Člověk si na ně časem zvykne, ale jo. Každopádně koupelna je celá jenom tvoje.“ Nakonec Billa pustil a ustoupil stranou.
„Mmm, díky.“
Poté se Bill vrátil do svého pokoje a zhroutil se do polštářů, ale žádný blažený spánek nepřicházel. Najednou se cítil úplně vzhůru a v hlavě se mu znovu začaly honit myšlenky. Myšlenky na Toma a na to, co mezi nimi je. Skoro se zasmál, jak směšně to znělo. Vždyť se právě potkali, co by mezi nimi mělo být až na nějaké flirtování a sexuální přitažlivosti, tedy alespoň z jeho strany? Nic.
Kdyby to byla trochu jiná situace, Bill by už dávno udělal nějaký krok a dal Tomovi jasně najevo, že má zájem. Nebyl z těch, kteří chodí kolem horké kaše, když něco nebo někoho chtějí. Bill zjistil, že ať se děje, co se děje, přímý přístup je nejlepší, i kdyby skončil odmítnutím nebo v nejhorším případě hádkou. Skutečnost, že bydlel u Tomových prarodičů, ho však donutila váhat. Potenciálně skvělý sex nestál za možné potíže v případě, že by se z Toma vyklubal homofob. Sice nevypadal jako ten typ, ale Bill si tím nemohl být jistý.
Pokusil se ty dotěrné myšlenky zahnat a uvolnit se.
***
Když se probudil podruhé, hodiny ukazovaly, že je krátce po deváté. V pokoji nebyla klimatizace, takže dovnitř pronikalo horko, které se ho zmocňovalo. Bill zasténal a uvědomil si, že už usnout nedokáže. Po rychlé sprše si oblékl župan, který mu na těle připadal jako hedvábí, a vyšel na širokou terasu s výhledem na Canal Grande. Zapálil si cigaretu, naklonil se přes zábradlí a pozoroval dění pod sebou. Vodní taxi a vodní autobusy hbitě protínaly vodní hladinu a jejich pískání jako by soupeřilo s křikem racků. Chodník byl plný lidí a vlevo pod stromem zahlédl umělce, který se soustředil na velké plátno před sebou.
Bill zívl, a pak zamžoural do slunce a podíval se na obzor, kde se obloha setkávala s mořem. Tady se život zdál být bezstarostný, alespoň v nádherném letním slunečném dni, jako byl tento. Neměl žádné omezení, žádné vyčerpávající směny v kavárně plné podivných zákazníků, kteří se prohlašovali za velké umělce tohoto století. Žádné otázky na svou budoucnost nebo na to, co má v plánu dál.
Odstoupil od zábradlí a posadil se na jednu ze židlí stojících u kulatého stolu. Terasa byla nádherná, s detailně propracovanými sloupy a velkými podlahovými vázami plnými barevných květin. Jeho i Tomův pokoj měl skleněné dveře vedoucí na terasu a Bill si všiml, že ty Tomovy jsou pootevřené. Byl tam? O tom Bill pochyboval.
Do jeho hlavy se vtlačila vzpomínka na jejich ranní srážku, až se Bill zamračil. Většina věcí, které Tom řekl a udělal, se zdála být jako naprostá náhoda, ale Bill věděl, že někteří lidé prostě flirtují, aniž by si to vůbec uvědomovali. Koneckonců on byl taky takový. S Tomem však rozhodně myslel vážně každý pohled a každé slovo, které vypustil z úst. Kdyby ho to k tomu druhému tolik netáhlo, prostě by to odpískal a nepřemýšlel o tom. Ale tichý hlásek v Billově hlavě trval na tom, že sex s ním bude ohromující, velkolepý, možná dokonce nejlepší ze všech.
Bill típl nedopalek cigarety ve skleněném popelníku ve tvaru růže a vstal. Potřeboval kávu a pár kopečků zmrzliny; nejlépe nějaké kyselejší příchutě. Když si natáhl tričko, které nebylo po stranách vykrojené ani jinak potrhané, přemýšlel, proč se nikdo neobtěžoval vymyslet zmrzlinu s příchutí cigarety. Pak si vzpomněl, jak zkoušel jednu s příchutí piva, a ušklíbl se. Odpověď byla jasná, jelikož stála za hovno.
Vybral si obyčejné džíny, které mu pěkně seděly a nevypadaly špinavě, a pak svůj odraz zkontroloval v zrcadle. Poté, co si prsty pokusil upravit vlasy, přestříkal se parfémem, slabou, ale svěží vůní, a opustil pokoj.
Dole v obýváku kempovali Tomovi prarodiče. Stařík si četl noviny, zatímco Marcella něco dělala na laptopu, což mu připomnělo, že ještě neaktualizoval svůj malý blog, aby dal všem vědět, že se dostal do Benátek.
„Ach, Bille! Dobré ráno, vyspal ses dobře?“ Marcella vstala z pohovky, právě když udělal poslední krok ze schodů. Vesele se na ni usmál.
„Ano, děkuji. Dobré ráno i vám.“
„Buongiorno!“ Usmál se Giovanni a zvedl ruku na pozdrav.
„Co si dáš k snídani, drahý?“
„Oh, um, jen kávu, díky. A zmrzlinu, jestli máte?“
„Ano, děláme si vlastní zmrzlinu.“ Marcella se vydala směrem ke kuchyni a Bill ji následoval. „Tom má rád kyselé příchutě, takže je tu limetková a višňová, ale máme i vanilkovou, čokoládovou.“
„To je skvělý,“ řekl Bill a opřel se o pult. „Grazie.“ Usmál se a vzpomněl si alespoň na jedno slovíčko ze slovníku, který mu před cestou dala jeho babička.
„Ach, učíš se rychle!“ Usmála se široce Marcella. „Oh, měli bychom si tě tady nechat.“ Zasmála se a nalila mu kávu do vysoké sklenice. Billovi připadalo zvláštní, že se horký nápoj podává ve sklenici, ale vypadalo to hezky a vonělo to ještě lépe.
„Ale máte Toma a ty další, ehm, kolik jich to bylo? Pět?“
„Přesně tak. Tom je náš nejstarší a jsme na něj moc pyšní. Letos bude soutěžit v regatě!“ Nabrala do skleněné misky bohaté množství zmrzliny. „Chceš i sirup?“
„Ne, díky. Kdy to bude?“
„Za dva týdny. Jak dlouho se u nás zdržíš?“
„Oh, tak dlouho ne,“ zasmál se Bill. „Zvládnu to, pomůžu vám.“ Vzal kávu, zatímco ona nesla misku se zmrzlinou k jídelnímu stolu.
„To je škoda.“ Zavrtěla Marcella hlavou. „Jsi si jistý?“ Položila misku na stůl a obrátila k němu pohled.
„V podstatě ano. Myslel jsem, že tu zůstanu jen pár dní, tak tři.“
„Ale to nestihneš vidět všechno!“ Rozhodila rukama do vzduchu.
„Tak si prohlédnu jen to nejlepší,“ usmál se Bill. Připomínala mu jeho babičku.
„Měl bys zůstat aspoň pět dní,“ řekla. „Oh, řeknu Tomovi, aby tě vzal na ostrovy. Měl by se za chvíli vrátit.“ Podívala se na velké kulaté hodiny na stěně.
„To je v pořádku, určitě má jiné věci na práci,“ zavrtěl hlavou Bill, a pak se napil kávy. Najednou se cítil jako v sedmém nebi.
„Pfft, nesmysl. Jsi host. Rádi bychom tě provedli my sami, ale na to všechno chození jsme už moc staří.“ Zasmála se a upřela na něj vřelý pohled. „Upřímně, divím se, že má tvoje babička ještě tolik energie na to, aby vedla taneční kurz!“
„No, je to pro lidi padesát plus,“ řekl Bill. „Ale ano, vždycky byla velmi energická, myslím, že to mám po ní.“
Ještě chvíli si povídali, zatímco on ujídal zmrzlinu. Marcella mu vyprávěla historky z dob dávno minulých, kdy pracovala jako organizátorka akcí v divadle Fenice a Billova babička přijela do města s divadelním souborem, se kterým cestovala. Bill ji zaujatě poslouchal a měl pocit, že se vrátil v čase. Poznamenal si, že se do Fenice podívá, udělá pár fotek a možná si koupí lístek na nějaký koncert nebo představení.
Poté, co dojedl snídani, a ještě jednou Marcelle poděkoval, vrátil se zpátky nahoru, aby si vzal nějaké nezbytnosti, než vyrazí ven. Rozhodl se, že se půjde projít podél kanálu.
Venku bylo horko a na chodnících rušno. Bloudil klikatými uličkami a po sluncem zalitých mostech. Místo bylo hezké, ale na jeho vkus příliš turistické. Nějací chlápci se mu pokoušeli prodat napodobeniny kabelek Gucci a další chtěl za tučnou odměnu namalovat jeho portrét. Bill obě nabídky odmítl a vydal se přeplněnými uličkami k mostu Rialto, kde si udělal pár fotek.
Pak se vydal ke stánkům na trhu, kde se prodávalo vše od ovoce a zeleniny až po čerstvé ryby ulovené toho rána v laguně. Koupil si nějaké jahody, a pak pokračoval do různých stánků, kde nakonec nakoupil nezbytné suvenýry jako benátské masky a furlánské střevíce ze sametu, o kterých pochyboval, že je někdy opravdu bude nosit. V klenotnictví našel perfektní dárky pro matku a babičku, a nakonec si koupil i prsten z muránského skla pro sebe. Krásně se na slunci třpytil.
Bezcílně bloudil po okolí, několikrát se ztratil a dostal se do slepých uliček, ale ty klidnější ulice ho fascinovaly víc. Viděl prádlo pověšené na slunci, okna ověšená květinami a úžasnou architekturu, která odolávala tlaku času, i když sláva budov již pohasla.
Gondoly klouzající po kanálech a zvuk vesel nořících se do vody mu připomněly včerejšek. Když Tom stál těsně přitisknutý za ním, se silnýma rukama položenýma na jeho, které jej vedly. Při té vzpomínce mu tělem projel horký záchvěv. Zahnal ty myšlenky a snažil se jen uvolnit a vychutnat si krajinu, místo aby o tom všem přemýšlel. Lidé, kteří ho znali, zřejmě nechápali, že se tak často vrhá do nejrůznějších akcí jen proto, aby se ze všech těch myšlenek nezbláznil.
Bill prošel kolem stánků se suvenýry a vklouzl do obchodu, aby si koupil vodu. Tričko se mu nepříjemně lepilo na záda a on zatoužil po další studené sprše.
Blížil se čas oběda, když zamířil na náměstí svatého Marka. V jedné z mnoha kaváren si dal sendvič a usadil se na židli venku, odkud mohl pozorovat, jak lidé krmí holuby. Když dojedl, zvedl se ze židle a rozhodl se vrátit do domu. Blížila se jedna hodina odpoledne a vedro bylo nesnesitelné.
***
Nějakou dobu strávil jízdou na jednokolce po malé zahradě, což Giovanniho velmi pobavilo, a pak si dal další rychlou osvěžující sprchu. Když se Tom vrátil, blížila se třetí hodina odpoledne. Ne že by ho Bill sledoval nebo tak něco, prostě se jen nudil a Tom byl velmi zábavný, navzdory sexuální frustraci, kterou mu způsoboval.
„Ahoj,“ řekl Tom s drobným úsměvem a vyšel na terasu, kde seděl Bill a listoval časopisem. „Jak to jde?“ Opřel se o zeď, vytáhl cigaretu a krabičku sirek. Bill sledoval, jak na první pokus sirka vzplála a zapálil si tak zničujícím sexy způsobem, až mu srdce vynechalo úder a žaludek se mu zkroutil. Kousl se do rtu.
„Nic moc, jen tak lenoším. Je tak příšerný horko,“ ovíval se rukou.
„Jo, tak chceš jít na pláž?“ Tom přimhouřil oči.
„Je tu pláž?“ Bill zvedl obočí.
„Jo. Není nejlepší, ale svůj účel splní.“ Vtáhl kouř a tváře se mu propadly. Bill se snažil nezírat.
„Jsem pro,“ řekl. „Ale, ehm, můžu nejdřív použít tvůj počítač?“
„Jo, jasně,“ Tom dokouřil. „Pojď,“ vrátil se do svého pokoje.
Bill překročil práh a zvědavě se rozhlédl, přičemž si všiml, jak je v porovnání s jeho pokojem úhledný a staromódní. Pak si vzpomněl, že Tom tady tráví jen léto, takže technicky vzato to pravděpodobně není jeho opravdový pokoj.
„Tady ho máš,“ řekl Tom a narovnal se z místa, kde se hrbil nad stolem a přihlašoval se do svého účtu na notebooku. „Doufám, že ho neplánuješ použít k vyhledávání porna,“ usmál se.
„Oh neboj se, mám vlastní bujnou fantazii.“ Podíval se na Toma a ani se neobtěžoval skrýt touhu ve svém pohledu. K čertu s tím, pomyslel si.
Tom si ho prohlížel, olízl si rty a chystal se něco říct, když vtom mu zazvonil telefon. „Promiň,“ řekl poté, co se podíval na displej. „Tohle musím vzít.“ Vyšel z místnosti a zmizel z doslechu. Bill pokrčil rameny a obrátil pozornost k notebooku.
Rychle napsal příspěvek na blog, odpověděl na několik komentářů a chystal se vstát, když se objevilo okno konverzace. Ještě než se stačil zamyslet nad tím, co je správné a co špatné, jeho oči prolétly text, který byl v němčině. Někdo jménem Geo chtěl vědět, jestli už má Tom rezervovanou letenku, a pokud ano, tak aby mu dal co nejdříve vědět.
Bill se zamračil, když se objevila další zpráva.
Geo: Už se nemůžu dočkat, až přijedeš, jsem tak nadšený, že spolu konečně budeme moct neustále kecat, a dokonce spolu bydlet 😉 Už jsi dostal rozpis kurzů?
Bill zamrkal. Rozvrh kurzů jako na univerzitě? Skoro to napsal. Znamenalo to… Zíral na obrazovku a čekal na další zprávu, která by možná vnesla do situace víc světla. Když uslyšel Tomovy kroky za dveřmi, rychle notebook vypnul, vstal a předstíral, že si prohlíží obraz na stěně.
„Hotovo?“ Tom vstoupil do místnosti.
„Um? No jo. Tak co, ještě chceš jít na pláž?“
„Jestli chceš.“
„No jasně, jen si vezmu nějaké věci,“ střelil po něm Bill zářivým úsměvem.
Vyjeli lodí na Lido, kde se pláž nacházela. Představa, jak se s Tomem bude cákat v modré vodě, ho vzrušovala. Bill se ani nestaral o otravné davy lidí. Vzali si nějaké občerstvení, a pak se vydali k písečnému pobřeží, kde Bill uviděl řadu modrobílých chatek stojících vedle sebe. Po krátké diskusi se rozhodli, že si jednu pronajmou, protože jim poskytovala více soukromí a mohli si v ní bez obav uložit věci. Byla vybavena verandou, slunečníkem i několika křesly a byla naprosto ideální pro ty, kteří chtěli strávit spoustu času odpočinkem na pláži.
Bill rozhodně dával přednost lenošení na pláži před prohlídkou různých kostelů a muzeí. Navíc dnes chtěl relaxovat a odpočívat, takže mohl zůstat vzhůru dlouho do noci a možná ještě před spaním zahlédnout i východ slunce.
„Tady to je,“ řekl Tom, přisunul se k němu a houpal klíčem ve vzduchu. „Máme chatku,“ usmál se.
„Perfektní.“ Bill opustil svoje myšlenky.
Byla malá, většinu prostoru zabíralo pár židlí a kulatý stůl. Byla tam také široká dřevěná lavice, několik háčků na oblečení a pár skříněk. Bill hodil tašku na lavici a vysoukal se z trička.
„Pěkný kérky,“ usmál se na něj Tom a otevřeně na něj zíral. Způsob, jakým jeho pohled bloudil po Billové kůži, nemohl znamenat nic jiného. Chtěl ho, o tom Bill nepochyboval. Teď šlo jen o to, kdo to nevydrží a udělá první krok.
„Díky.“ Bill se na oplátku zadíval na Tomovu holou hruď a oči mu zajiskřily. „Cvičíš?“
„Jo, ale nejsem nějaký blázen nebo tak něco. A ty?“
„Já taky, ale asi jsem moc štíhlej, takže to není tolik vidět.“
„Vypadáš dobře,“ pokrčil Tom rameny. „Ale vsadím se, že bych tě dal,“ na rtech mu hrál úsměv.
Kéž by, pomyslel si Bill a cítil, jak rudne. „Jo, jasně,“ řekl místo toho, sklonil hlavu a předstíral, že se soustředí na to, aby si sundal džíny a mohl si obléct plavky. Otočil se k Tomovi zády, rychle se převlékl, a pak zašátral v tašce po lahvičce opalovacího krému.
„Chceš s tím pomoct?“ Tomův hlas zněl za jeho zády tiše. Bill se znepokojeně kousl do spodního rtu. Začínalo se z toho stávat zasrané mučení, uvědomoval si vůbec Tom, jak moc ho chce, nebo to byla jen hra? K čertu. Narovnal se, ohlédl se přes rameno a zjistil, že na něj Tom upírá své tmavé soustředěné oči.
„Jasně, díky. Nikdy si nemůžu dosáhnout na záda.“ Podal mu lahvičku s opalovacím krémem.
Bill slyšel, jak lahvička cvakla, a pak ucítil, jak se Tomovy ruce pohybují po jeho ramenou a vtírají do nich krém. Zavřel oči a snažil se zklidnit dech, když se ho Tom dotýkal. Připadalo mu to jako pohlazení, jak mu ty silné ruce klouzaly po zádech dolů a zase nahoru a jen lehce se do nich tlačily. Chtělo se mu sténat, bylo to tak příjemné.
Když mu Tomovy ruce sklouzly kolem pasu a dotkly se jeho vystouplých kyčelních kostí, Bill se překvapeně nadechl a prohnul se v zádech. „Mmm, díky,“ řekl Bill a jeho hlas se chvěl, když se pomalu otočil v Tomově náručí.
„Není zač.“ Tom se naklonil blíž, až se jejich nosy skoro dotkly.
„Ty se mnou, uhm, flirtuješ?“ Zašeptal a rozhodl se, že už má plné zuby balancování na hraně.
„Myslím, že je jasný, co přesně dělám.“ Tom se tiše uchechtl a jeho ruce sklouzly po Billových zádech, aby pohladily jeho zadek. Z Billova hrdla se vydral tichý vzdech, jeho rty se rozevřely a daly Tomovi příležitost, aby se naklonil a ukradl mu polibek.
Zpočátku si dali několik hravých polibků, lehce spojili svá ústa a líně otírali své rty o sebe. Bill vydechl, přitiskl se k Tomovi blíž a nechal své ruce ovinout kolem krku druhého chlapce. Trochu víc pootevřel rty a vyzval ho k hlubšímu polibku, aby ho více ochutnal.
Tom sevřel ruce kolem Billova pasu, když přitiskl svá ústa k Billovým, nasál nejprve jeho spodní ret, a pak zachytil horní způsobem, který do jeho těla vyslal silné záchvěvy touhy. Pak jeho jazyk vnikl do Billových úst a žhavě ho proplétal s jeho vlastním. Polibek se prohloubil a oba hravě bojovali o nadvládu, než se změnil v sérii žhavých polibků s otevřenými ústy. Oba dýchali přerývavě a zvuky jejich dechu Billa jen víc vzrušovaly a nutily ho kňučet potřebou.
„Mmm.“ Vydechl Bill a rychle se nadechl, než se znovu ponořil do polibku a přitiskl svá ústa k Tomovým. Zavřel oči a chtivě sál Tomův jazyk, pouštěl ho a dával mu najevo, jak moc ho chce. Touha v něm bublala, takže zapomněl na všechno ostatní, když pustošil Tomova ústa.
„Jsi tak kurevsky sexy,“ zamumlal Tom a odtáhl se. Jeho ruce stále hnětly Billův zadek, až měl pocit, že mu snad shoří. „Chutnáš tak dobře,“ řekl chraplavým hlasem a nechal své ruce vklouznout pod gumu Billových plavek. Způsob, jakým se ho Tom dotýkal, způsobil, že se Bill přestal ovládat.
„Mmm, ty taky. Kurva.“ Bill se snažil popadnout dech.
Měl pocit, že tímhle tempem to nebude moc dlouho trvat a udělá se do kalhot jako nějaký puberťák, jen z toho, že ho líbá a osahává. Přesto chtěl víc, chtěl, aby si byli ještě blíž, aby se dotýkali, aniž by jim v tom překáželo oblečení. Lehce zatlačil do Tomovy holé hrudi, aby zastavil pohyby jeho ruky ve svém klíně.
„Co?“ Tomovy ruce vyjely nahoru a omotaly se kolem jeho pasu, aby ho udržely na místě. Bill ucítil, jak se Tomovo vypracované tělo přitisklo k jeho, v šortkách cítil jeho zřetelnou bouli. To ho donutilo zaklonit hlavu, zalapat po dechu a nastavit krk Tomovým horkým ústům.
„Mmm, tohle je tak dobré. Tomeee… počkej. Um. Sakra.“ Kousl se do rtu a snažil se nepřirážet k němu tak, jak po tom k smrti toužil.
„Co se děje?“ Tom se přestal věnovat jeho krku a zvedl hlavu, aby se Billovi mohl podívat do očí. „Vidím, že to chceš.“
„Jo, ale nechci se udělat takhle.“ Bill na vteřinu zavřel oči, než se pokusil zaměřit svůj chtíčem naplněný pohled na objekt své touhy. Tom vypadal tak neuvěřitelně nádherně s těmi oteklými rty od líbání.
„Tak jak?“
„Nahý,“ řekl Bill a oči mu ztmavly. Pak se naklonil dopředu a vsál Tomův naběhlý spodní ret.
„To není… problém.“ Tomovi se zlomil hlas, když zatahal za gumu Billových plavek. Bill pomalu vydechl a nechal Toma, aby mu je svlékl. S hladovým pohledem hltal, jak se svléká i Tom a pohled na jeho tělo ho přiměl zasténat. Jo, na své pravidlo o zákazu análního sexu s náhodnými známostmi mohl zapomenout. Věděl, že se nechá Tomem nejenom ošukat, ale že klidně o to bude i škemrat, pokud bude muset.
„Lepší?“ Zeptal se Tom, znovu se k němu přitiskl a nechal jejich nahá těla po sobě sklouznout. Jeho ruce znovu zamířily k Billovu zadku, masírovaly jeho půlky a roztahovaly je od sebe. Chytil Billova ústa do něžného, otevřeného polibku a spolkl jeho zasténání.
„Joo,“ vzdychl Bill a chtivě se o Toma třel. Líbilo se mu, že byli skoro stejně vysocí, což umožňovalo, aby jejich těla dokonale splynula a Tomův tvrdý penis se tiskl k Billovu.
„Jsem z tebe tak tvrdý,“ zašeptal Tom a políbil Billa na krk, zatímco jeho prsty sklouzly mezi půlky a pohladily jeho dírku. „Moc tě chci.“ Lehce ho kousl do ucha, a pak ústy sledoval linii Billovy čelisti.
Než stihl odpovědět, Tomova ústa zaútočila na jeho ve spalujícím polibku. Věděl, že tohle nebude trvat moc dlouho, ne s tím, jak mu Tomův jazyk šukal ústa, zatímco prsty dráždily jeho vstup. O chvíli později se tvrdě udělal a prsty zaryl do Tomových širokých ramen.
„Oh Bože, Bille.“ Zavrčel tiše, a pak se Tom udělal taky a zasáhl jejich břicha.
Několik dlouhých minut tam jen tak stáli, objímali se a lapali po dechu. Vzduch mezi nimi byl hustý, téměř hmatatelný. Bill přitiskl čelo na Tomovo, zavřel oči a snažil se zklidnit svůj dech. Pak se Tomova ústa znovu přitiskla na jeho a jemně se o ně otřela. Naklonil se k němu a sdíleli spolu několik dlouhých, líných polibků, než se očistili a oblékli, aby mohli vyrazit na pláž.
„Ještě jsem s tebou neskončil,“ řekl mu Tom s úsměvem, když vycházeli z chatky.
„Já s tebou taky ne.“ Bill si olízl rty a podíval se na něj s jiskrou v očích.
Několik následujících hodin strávili koupáním a flirtováním. Bill miloval, jak dobře se s Tomem cítil. Ten druhý byl hravý a zábavný, uměl ho rozesmát a ztrácel s ním pojem o čase. Zapomněl na celý svět, když na sebe cákali vodu, opalovali se a také si dali pár zmrzlin, přičemž dohromady míchali podivné příchutě. Pod slunce mluvili snad o všem a navzájem se fotili, a Bill si upřímně přál, aby ten den nikdy neskončil. Přál si jen, aby se mohli svobodně políbit, možná dokonce držet za ruce, když se procházeli podél pobřeží. Několikrát se málem neudržel, ale v poslední vteřině si vzpomněl, že ne, že tohle na veřejnosti Tom dělat nechce.
Až příliš brzy nastal čas odejít, pokud nechtěli přijít až moc pozdě na večeři. Zpátky na lodi se na něj Tom podíval s vážným výrazem ve tváři.
„Měl bys zůstat dýl. No tak, tři dny? Co to je?“
Bill sklonil hlavu a zíral na své rozvázané boty. „Možná.“ Když nad tou nabídkou přemýšlel, kousal se do rtu. Chtěl s Tomem strávit více času? To sakra jo. Na druhou stranu, čím víc času s ním trávil, tím méně se mu odsud chtělo odjet, což nakonec nebylo dobré. Bill nehledal vztah. Stejně by to nemohlo klapat, Tom žil tu a on… ne. Nejlepší by bylo odjet a už se sem nikdy nevracet.
A v tom jsem opravdu dobrý, pomyslel si Bill s ironickým úsměvem.
***
Vrátili se právě včas, aby se převlékli do čistého oblečení a povečeřeli s Tomovými prarodiči. Dezert se podával na zahradě, kde nějakou dobu lenošili a vedli živou debatu.
Poté opustili byt a procházeli se křivolakými uličkami, dokud nenašli Fenice, kde měl zanedlouho začít klavírní koncert. Koupili si lístky, aby koncert mohli vidět, a Bill by v neuvěřitelně pohodlném křesle a při poslouchání úžasné hudby nejspíše usnul, kdyby nebylo Toma, který ho neustále osahával.
„Už jsi to přiznal?“ Zeptal se ho Bill, když po koncertě seděli u kanálu. Kámen na chodníku byl z celodenního vedra stále teplý. Lehký větřík nesl z nedaleké kavárny hlas houslí a mísil se s klábosením lidí sedících u venkovních stolků.
Tom zavrtěl hlavou a zadíval se na vodu. „Proto jsem před tím reagoval tak, jak jsem reagoval. Když jsi Rosselle narovinu řekl, že nejsi na holky. Já jen…“ poškrábal se na zátylku. „Jen jsem si říkal, jestli tohle taky někdy dokážu, víš? Prostě jsi mi to tím připomněl.“
„To je na hovno.“
„Jo, jak jsem říkal, moje rodina je hodně věřící a já jsem taky jedináček.“
Billovo obočí se stáhlo. „Cože? Ale tvoji prarodiče říkali…“
„Že mají šest vnoučat? Jo, to je pravda. Ale to jsou moji bratranci a sestřenice, já nemám žádné sourozence.“
„Já taky ne.“
„Vědí tví rodiče, že jsi…“
„Že jsem gay? Jo, řekl jsem jim to hned, jak jsem se to dozvěděl. Jsou s tím v pohodě.“
„To máš štěstí,“ řekl Tom a vyfoukl obláček kouře. „Máš přítele?“
„Myslíš, že bych se nechal osahávat, kdybych ho měl?“ Pozvedl Bill obočí.
Tom se zasmál. „Osahávat. Prostě je jen těžký uvěřit, že někdo tak žhavý a sexy jako ty, ho nemá.“
„Nehledám vztah.“ Bill pokrčil rameny a sklopil pohled. „A ty? Chci říct, že už jsi něco s klukem měl, ne?“
„Jo, no jasně, ale byly to jen náhodné známosti z klubu, víš? Přesně kvůli tomu většinou jezdím na pevninu. Je tam menší šance, že tam potkám někoho, koho znám, nebo kdo zná mou rodinu.“
„Vážně si nedokážu představit, že bych se musel takhle pořád schovávat. Fakt nevím, jestli bych to zvládl, ne, myslím, že nezvládl. I kdybych věděl, že se mě rodina zřekne.“
Tom se krátce zasmál. „No jo, to záleží na tvých prioritách. Čeho si vážíš víc, svobody, nebo rodiny?“
Bill naklonil hlavu na stranu a chvíli přemýšlel. „Rozhodně svobody. Nechápej mě špatně, já svou rodinu miluju, ale… Pokud i oni milují mě, prostě mě přijmou. Jestli ne, tak to, kurva, bude bolet, ale co už. Snažil bych se přes to přenést. Chci se obklopit lidmi, kteří mě mají rádi takového, jaký jsem, i když to zní otřepaně. Nehodlám se měnit jen proto, abych vyhověl něčím ideálům o tom, jaký bych měl být. Na to seru.“
„Chápu, co tím myslíš, ale… Moje rodina možná není dokonalá, ale pořád je to moje rodina. A nemusí o mně vědět všechno. Možná jednou, až najdu někoho, s kým to budu myslet vážně, tak jo, řeknu jim to. Do té doby…“
„Budeš lhát?“ Zeptal se Bill.
„Jo, asi jo. Takhle je to jednodušší.“
„Myslím, že je to zbabělý, ale pokud ti to vyhovuje. Chápu tvoje důvody, ale tohle bych já nikdy neudělal.“
„To je fér.“
Chvíli seděli mlčky, když se nad Benátkami snesl večer a rozsvítily se lampy vydávající žluté světlo. Bill myslel na všechno a zároveň na nic. Bylo zvláštní, kolik toho měli společného, a zároveň jak rozdílné měli hodnoty a pohledy na život. Přimělo ho to přemýšlet, jestli někde existuje člověk, jen jeden ze sedmi miliard lidí, který by ho dokázal pochopit úplně ve všem. Někdo, kdo by byl na stejné vlně, kdo by s ním byl dokonale sladěný. Jelikož byl perfekcionista, těžko si dokázal představit, že by se zavázal někomu, kdo by nebyl přesně takový, jak si představoval. Možná, že se protiklady přitahují, ale co by v tom kromě přitažlivosti bylo dál?
Po chvíli se zvedli a cestou zpátky se znovu dostali na náměstí svatého Marka. Když procházeli kolem tetovacího salonu, Bill se na chvíli zastavil a zadíval se do výlohy na osvětlený výklad.
„Nemáš toho na sobě už dost?“ Zeptal se ho Tom s úsměvem.
„Jen jsem zvědavý, jaké styly tetování jsou tu populární. A co ty? Máš nějaké?“ Podíval se na něj Bill.
„Ne, ale nějaký si chci nechat udělat k narozeninám.“
„Ooh, a co chceš?“ Bill se postavil přímo naproti němu a vzrušeně si promnul ruce.
Tom se uchechtl, jeho pohled byl vřelý a shovívavý. „Ehm, okřídleného lva. Je to symbol Benátek, určitě jsi jich tu viděl spoustu. Jsou všude kolem.“
„Když o tom tak přemýšlím, tak jo. A myslím, že si čte nějakou knihu, ne?“
„Přesně tak. Pokud je kniha u jeho nohou otevřená, znamená to, že socha lva byla vytvořena v době, kdy vládl mír. Pokud je zavřená, pak se v Benátkách válčilo.“
„Takže chceš toho s otevřenou knihou?“
„Vlastně ještě úplně nevím. Ale asi… jo, s otevřenou knihou. Nebo možná i nějakého bez…“
„Mmm. Už víš, kam to chceš?“
„No jasně, říkal jsem si, že na chodidlo to bude nejlepší,“ věnoval mu široký úsměv.
„Blbče.“ Bill ho lehce praštil do ramene. „Ne, vážně.“
„Ummm, buď lopatka, nebo hrudník nad srdcem. Něco jako: Benátky budou vždycky v mém srdci. Bez ohledu na to, kam půjdu.“
„To zní dobře,“ přikývl Bill. Pokračovali v chůzi prázdnými bočními uličkami a jejich ruce se o sebe otíraly.
Měl pocit, jako by chodil po laně a srdce mu uvízlo v krku.
autor: Diamondairways
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
