autor: Diamondairways
Když dorazili ke vchodovým dveřím, dům byl opět zahalen do tmy. Potichu se vydali nahoru na terasu. Tom přinesl skleničky, láhev vína a posadili se do širokých křesel.
„Někdo mi slíbil, že mě dokáže přepít, až skončím pod stolem,“ usmál se na něj Tom a nalil mu až po okraj plnou sklenku vína.
Bill si olízl rty a naklonil se blíž, aby mohl Tomovi mluvit přímo do ucha. „A já bych to opravdu rád udělal, ale nechci být opilý, až mě budeš šukat.“
Odtáhl se a na rtech mu hrál spokojený úsměv, když se Tom prudce nadechl.
„Kdo říkal, že budu?“ Zeptal se ho a vypadal zarudle.
„Mmm, tvůj pták?“
„Myslím, že už jsi opilý,“ řekl Tom se smíchem. „Každopádně. Já, ehm…“ kousl se do rtu a pak se naklonil blíž a zašeptal. „Nic tu nemám, víš? Nikoho sem tak úplně nevodím.“
Bill mávl rukou a napil se ze své sklenky. „Mám všechno, co potřebujeme. Takže jestli jsi pro…“
„Jo, jsem pro. A jsem ten nahoře,“ zvedl obě obočí.
„To jsem si myslel.“ Billovy rty se zkřivily do úsměvu.
S Tomem chtěl přesně tohle, takže se nehodlal hádat. Očekávání zaplavilo jeho tělo horkými, elektrizujícími vlnami. Jedna jeho část to chtěla ještě trochu protáhnout, dál flirtovat a věnovat se dlouhé předehře, dokud nezešílí touhou, ale druhá část to chtěla rychle, tvrdě a zoufale, ale tak bolestně uspokojivě. Uvědomil si, že s Tomem to chce všemi možnými způsoby a ve všech možných polohách, ale věděl, že na to nikdy nebudou mít dostatek času.
Když Bill dopil víno, zvedl se ze židle, což způsobilo, že se na Tomově tváři objevil zmatený výraz.
„Ty někam jdeš?“ Postavil se i Tom a obtočil ruku kolem Billova pasu, aby si ho přitáhl k sobě.
„Jo, do koupelny. Prostě počkej, až zaklepu na tvoje dveře…“ zašeptal Bill Tomovi do ucha.
Vyměnili si pomalý, smyslný polibek, jen se navzájem ochutnávali, než se od sebe odtáhli. Tomovy silné ruce se pohybovaly nahoru a dolů po Billových zádech, až ho to na chvíli donutilo zavřít oči a jen si užíval ten pocit.
„Okay, ale ať ti to netrvá moc dlouho.“ Tomova ruka sklouzla níž a sevřela Billův zadek. „Nebo si pro tebe dojdu,“ řekl proti Billovým zarudlým rtům.
Bill se s tichým smíchem vykroutil z Tomova sevření. „Budu rychlý.“ Než zmizel ve svém pokoji, mrkl na něj.
***
Bill tiše zaklepal na dveře a ty se po několika vteřinách otevřely a odhalily nahého Toma. Při pohledu na něj, jak tam jen tak stojí, se Billovi zatajil dech. Ztěžka polkl a vklouzl do pokoje, který osvětlovala jen noční lampička. Než stačil dojít k velké posteli, Tom ho zezadu objal rukama a nechal jejich těla, aby se přitiskla k sobě.
Podíval se dolů na Tomovy ruce, které rozvazovaly pásek županu, který měl na sobě. Jediné věci, kterou měl na sobě. Sklouzl mu z ramen a vytvořil hromádku na podlaze, což dovolilo Tomovým rukám putovat po Billově nahém těle.
„Tak krásně voníš,“ řekl Tom tichým hlasem přímo do Billova ucha, až se zachvěl. Pak ucítil, jak mu Tomovy teplé rty vtiskly sérii polibků na krk, Bill se zaklonil a otočil hlavu na stranu, aby se jejich ústa mohla spojit. Vzdychl mu do nich a pohladil Tomův jazyk svým.
Pocit Tomova tvrdého penisu přitisknutého k jeho zadku ho přiměl zasténat a přerušit polibek.
„Pojďme na postel,“ řekl a přerývaně dýchal. Věděl, že jakmile se dostanou do postele, bude to celkem rychlé, jelikož oba byli velmi vzrušení, ale už nemohl vydržet to pomalé, slastné mučení způsobené pouhým líbáním.
Jakmile padli do přikrývek, Tom ho k němu přišpendlil a vyžádal si hluboký polibek, přičemž nechal jejich jazyky, aby se propletly. Bill se proti němu s tichým vzdychnutím prohnul, nechal své ruce zamotat se do černé masy dredů, a užíval si pocit Tomova těla na svém. Být s někým, s kým ho spojuje tak vzrušující chemie, zastínilo všechno ostatní. Ani ten šílený nával adrenalinu mu nepřipadal tak dobrý jako tahle chvíle.
„Jak to chceš?“ Tom zalapal po dechu, odtáhl se od Billových úst a zadíval se mu do očí. „Neříkej misionář, vysmál bych se ti. I když přiznávám, že se moc rád dívám na tvůj obličej.“
Bill se udýchaně zasmál a pohladil Toma po dredech. „Mmm, vlastně je to někdy dost dobrý, ale… chci tě cítit hluboko v sobě, a tak, mmm…“
„Na všech čtyřech?“ Tom jazykem obkreslil Billův spodní ret, když se o něj pomalým, mučivým způsobem otíral. Billa to připravilo o dech, srdce mu v hrudi zběsile bušilo.
„Joooo.“ Bill se naklonil, aby do úst vsál Tomův spodní ret, pohrával si s jeho kroužkem ve rtu, než strčil jazyk do Tomových úst a prohloubil polibek.
„Kde jsou ty věci?“ Zeptal se Tom, když se znovu odtáhl a podíval se na něj tmavýma očima plnýma chtíče. Intenzita toho pohledu způsobila, že se Bill zachvěl.
„Župan, levá kapsa.“ Bill cítil, jak jeho srdce v očekávání vynechává údery. Kdy naposledy měl s někým skutečný, úplný sex? Nemohl si vzpomenout, bylo to už příliš dlouho a nikdo ho nikdy nevzrušoval tak jako Tom. Stačil pouhý jeden pohled.
Pohladil ho rukou po těle a sledoval, jak Tom sklouzl z postele a zvedá odložený župan. Ve sprše se už připravil, a teď chtěl jen cítit Toma hluboko v sobě, jak ho otevírá svým penisem.
Jakmile Tom znovu vylezl na postel, Bill ho chytil a přitáhl si ho blíž, aby ho znovu políbil. Pak je oba přetočil, skončil na Tomovi a nestydatě roztáhl nohy. Tom zasténal do Billových úst, ruce položil na černovláskova záda a snažil se na prsty dostat trochu lubrikantu.
„Kurva, nechci se udělat moc rychle,“ zašeptal, když se Bill odtáhl, aby popadl dech. „Jsem z tebe kurevsky tvrdej.“ Tom Billa kousl do rtu.
„Já z tebe taky,“ zamručel Bill, otřel se o něj a zadíval se mu do očí. Pak mu Tomovy namazané prsty sklouzly mezi půlky a pomalu do něj vnikly, což ho přimělo kousnout se do rtu. Pohltilo ho horko a omámeně přemýšlel, jaké to bude, až bude Tom uvnitř něj.
„Oooh…“ zavřel oči a roztáhl rty. Tomova ústa znovu zaútočila na jeho, zatímco ho prstil a přidával další prsty, dokud se na něm Bill zoufale nesvíjel.
„Bo-Bože. Prostě… to udělej. Připravil jsem se… už předtím,“ zalapal po dechu a jeho tělo se chvělo.
„Oh, já vím, ale užívám si to. Líbí se ti cítit v sobě moje prsty? Jsi pořád tak kurevsky těsný…“ zašeptal Tom na jeho krk a rty se dotkl citlivé kůže.
„Jo… Jo, líbí se mi to. Tomeee.“
„Musíme být potichu. Starý dům, pamatuješ?“
Bill přikývl, přisál se na Tomův krk a nebyl schopen slov. Právě teď by mu dovolil, aby si s ním dělal, co jen chce.
Tom mu pomohl dostat se na všechny čtyři a něžně ho hladil po zádech. Bill v rukách stiskl prostěradlo a schoval obličej do polštáře, aby utišil své zoufalé sténání rozkoše, když mu Tomův tvrdý penis vklouzl mezi půlky a dotkl se jeho vstupu. Bylo to příjemné, ale on chtěl víc. Chtěl všechno.
„Připravený?“ Zabručel mu Tom do ucha a vlhký žalud se přitiskl k Billově dírce.
„Nghh. Prostě to udělej. Prosím.“ Billův hlas byl tlumený a prosebný. Ještě víc roztáhl nohy, prohnul se do Tomova doteku a zasténal do polštáře, když mu Tomovy mozolnaté ruce roztáhly půlky od sebe. Pak do něj Tomův penis vklouzl a svět se rozplynul. V tu chvíli existoval jen Tom, který do něj vytrvale přirážel a vysunoval se z něj, trefoval přesně jeho místečko a s každým přírazem hnal Billa k oslepujícímu orgasmu. Sotva se dokázal kontrolovat, aby hrdelně nezasténal, ale nutnost se kontrolovat to všechno nějak dělala ještě žhavějším.
Tom ho žhavě líbal na krk, zatímco zrychloval své přírazy. Ruku obtočil kolem Billova pasu a natáhl se po jeho penisu, aby se ho mohl dotýkat. Pocit Tomových prstů na jeho údu a jeho penisu bušícího do jeho těla byl příliš silný. Když ho Tom zlehka kousl do krku, Bill se prohnul v zádech, tvrdě se udělal a sevřel svaly kolem svého milence. Přes oslepující rozkoš cítil, jak se udělal i on, a pak z něj pomalu vyšel.
Padli do peřin, lapali po dechu a jen leželi vedle sebe, dokud se neuklidnili. Tom se zbavil kondomu a podal Billovi vlhčené ubrousky, aby se mohl otřít. Bill se cítil vyčerpaný. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy mu to někdo tak dobře udělal. Možná, že ještě nikdy nikdo. Tělo ho příjemně bolelo a cítil stav bez tíže, jako by se mohl proměnit v obláček a plout noční oblohou. Protáhl se, a pak otevřel oči, aby se podíval na svého milence. Tom mu na první pohled připomínal velkou kočku, která se tváří spokojeně poté, co ulovila myš. Tiše se zasmál a přitiskl se k němu blíž, aby mu ukradl líný polibek. Tom ho objal kolem ramen, jejich těla, zamotaná v přikrývkách se k sobě přitiskla, zatímco se dlouze líbali, což mu připadalo jako věčnost.
„Chceš si zakouřit?“ Zeptal se Tom, když se od sebe konečně odtrhli. Pohladil Billa po krátkých vlasech a velmi sladce se na něj usmál.
„A taky pít.“ Billovy rty se zvedly. „Ale nechci se hýbat.“ Přejel si rukou po zpoceném těle.
„Jo?“ Tom se naklonil blíž a kousl ho do ušního lalůčku. „Co se stalo s tvou bezmeznou zásobou energie?“
„Mmm, vyšukal jsi ji ze mě?“ Ušklíbl se a otočil se tváří k Tomovi, aby se mohli znovu políbit.
Tom přejel rukou po Billově hrudi až na břicho v jemném pohlazení, které Billa donutilo vzdychnout „Takže se ti to líbilo?“
Bill si odfrkl. „Chceš říct, že jsi to nepoznal?“ Povytáhl na něj obočí. „Rozhodně jo, kurevsky se mi to líbilo.“
Kurevsky líbilo, pomyslel si a přemýšlel, proč všechny ty nejkrásnější okamžiky trvají tak krátce.
***
Když nad městem začalo vycházet slunce, Bill kouřil na terase a díval se na nezvykle tichou ulici. Přestože v noci spal jen několik hodin, cítil se plný energie. Rty se mu zkřivily do spokojeného úsměvu, když se mu v mysli vynořily obrazy ze včerejší noci. Další sex spolu už neměli, našli si potěšení v jiných věcech, ale bylo to tak dobré. Tělo ho stále brnělo nad těmi vzpomínkami. Nikdy by ho nenapadlo, že někdo tak uzavřený může být v posteli tak nespoutaný, jako byl Tom.
Slyšel kroky a cinkot porcelánu, než ho zezadu objaly Tomovy paže a jeho teplé rty se přitiskly na Billův krk v jemném polibku.
„Dáš si kávu?“
Bill pohybem prstů poslal zbytky cigarety do vzduchu, a pak se otočil k Tomovi. Nechal ruku, aby se dotkla Tomovy tváře, než zajela do masy dredů.
„Jo, to by bylo super.“ Naklonil se k němu s úmyslem dát mu rychlý polibek, ale Tom si ho přitáhl blíž a vsál jeho spodní ret, než jeho jazyk vklouzl do Billových úst. Bill obtočil ruce kolem Tomova krku a nechal se unášet tím okamžikem, dokud ho kručení v žaludku nepřinutilo odtáhnout se.
Malý kulatý stolek zabíral velký tác s hrnky s kávou a pečivem. Ve skleněné misce byla také zmrzlina, což Billa přimělo k úsměvu a sáhl po ní.
„Přísahám, že jsi na ní závislý,“ řekl Tom a sledoval ho svýma hřejivýma hnědýma očima. „Poděl se se mnou.“
„Cože? Ne, já se nedělím,“ ušklíbl se Bill. „Jsem jedináček, nezapomeň.“
„To já taky. No taaak.“
„Okay, můžu ti dát trochu do kávy.“
Na Tomově tváři se objevil zděšený výraz. „Děláš si srandu? Limetkovo-mátová zmrzlina v mé kávě?“
„Proč ne? Třeba to bude chutnat dobře. Zkusím to.“ Nabral si trochu na lžičku a nechal ji spadnout do hrnku. „Tak co?“
„Ani náhodou,“ nakrčil Tom nos. „Jsi blázen, víš to?“
„Mmm, to už jsem párkrát slyšel.“ Billovy rty se zkřivily do úsměvu. Pak odložil skleněnou misku stranou, aby se mohl soustředit na kávu. „Není to tak špatný.“ Oznámil po několika opatrných doušcích. „Vlastně mi to chutná.“
Když skončili s extrémně brzkou snídaní, Tom si protáhl ruce nad hlavou a podíval se na Billa. „Co máš dneska v plánu?“
„Nevím. Myslím, že tohle je nejspíš můj poslední den tady.“ Prohrábl si rukou rozcuchané vlasy a v duchu si říkal, že by mu nevadilo strávit den s Tomem v posteli. Včerejší noc jen podpořila jeho chuť, místo aby oheň uhasila.
Tomovo obočí se na okamžik nakrčilo. „Jestli chceš opravdu vidět krásy Benátek, můžeme jít klidně hned. V ulicích teď nebudou žádní turisti a všechny ty malé obchůdky s falešnými suvenýry budou zavřené.“
„Okay, jo, pojďme na to.“
„Už sis koupil nějaké suvenýry?“
„Jo, masku a nějaký divný boty, který asi dám Gordonovi. Jo, a taky prstýnek. Počkej, ukážu ti ho.“ Bill se zvedl ze židle, aby se odšoural zpátky do svého pokoje a mohl vzít prsten z nočního stolku. „Tady je. Bezva, co? Myslím, že v tom skle vidím nějaké tvary.“ Položil ho Tomovi do natažené dlaně.
„Pěkný. Kdo je Gordon?“
„Můj nevlastní otec. Je s námi tak dlouho, co si pamatuju. Proč, myslel sis, že je to milenec?“ Ušklíbl se Bill. Tom ho vzal za ruku a navlékl Billovi prsten na prst.
„Možná,“ podíval se mu do tváře. „Chci říct, že jsi tak hezký a charismatický.“
„Oh, řekni, co dalšího,“ zasmál se Bill.
Tom se naklonil blíž, obtočil ruku kolem Billova pasu a zašeptal mu do ucha. „A tak dobrý v posteli.“
Bill otočil hlavu a zachytil Tomovy rty svými. Jeho prsty klouzaly po Tomových holých ramenou a silných zádech, zatímco se polibek prohluboval v žhavou bitvu jazyků. Ještě několik takových polibků a Bill věděl, že bude znovu vzrušený a bude chtít Toma na sobě a taky uvnitř sebe. Zasténal mu do úst a přitiskl se blíž k jeho tělu.
Když se od sebe odtrhli, Bill lapal po dechu. Líbil se mu zarudlý a lehce oteklý výraz Tomovy tváře a tušil, že je na tom podobně. Náhle ho vyděsilo hlasité zvonění zvonů, jeho ruce prudce klesly z Tomových ramen, což způsobilo, že mu skleněný prsten sklouzl z prstu. Roztříštil se o dlážděnou podlahu terasy, kde se rozlétl na nesčetné množství ostrých jiskřiček.
„Do prdele,“ Bill o krok ustoupil. Oba byli bosí, a poslední, co chtěl, bylo sklo zabodnuté v noze.
„Kruci a je po něm,“ řekl Tom. „Ještě dneska tě vezmu na ostrovy, jeden je proslulý krajkami a druhý sklářstvím. Můžeš si tam sehnat nový prsten.“
Bill mu věnoval úsměv, než vklouzl zpátky do svého pokoje, aby se připravil na jejich ranní procházku.
Zjistil, že zdánlivě prázdné Benátky se mu líbí mnohem víc. Kromě několika rybářů a dalších ranních ptáčat byli jediní, kdo se ulicemi podél kanálů potuloval. Náměstí bylo bez holubů i lidí a v bledém ranním světle vypadalo o něco větší. Když se město začalo probouzet, posnídali v Tomově oblíbené kavárně a chvíli poseděli venku.
„Takže já jsem tě naučil veslovat na gondole, teď bys měl naučit ty mě jezdit na té jednokolce,“ usmál se Tom, když pokračovali v procházce.
„Jo jasně, jen jsi to použil jako záminku, abys mě mohl osahávat.“
„No a? Fungovalo to,“ ušklíbl se Tom sám pro sebe. „A tobě se to líbilo. Už tehdy jsem poznal, jak moc mě chceš.“
„Tak jsi s tím měl něco udělat.“ Bill ho hravě udeřil loktem do žeber.
„Hej! Co je to za výčitky? Každopádně jsem si tenkrát nebyl jistý, jestli to chci… udělat.“
„Proč sakra ne?“ Bill na něj zvedl obočí.
„Umm, no, jak jsem říkal, měl jsem jen rychlovky s cizinci. Chci říct, že to byli kluci, který jsem znal pět minut a za nějakých další dvacet byli zase pryč, víš? Tohle…“ mávl mezi nimi rukou. „Tohle je nejbližší věc, co se podobá vztahu, kterou jsem s klukem měl.“
„To je smutný.“ Bill si vsál spodní ret do úst. Někdo jako Tom si nezaslouží být sám, pomyslel si. Zjistil, že Tom by byl skvělý přítel, pozorný, ale ne vlezlý.
„Zas tak moc mě to netrápí, stejně žádný vztah nehledám,“ pokrčil Tom rameny. „Hej, za chvíli se otevírá Campanile, chceš jít nahoru?“
„Je to něco zajímavýho nebo tak něco?“
„Pro někoho jo, ale je z ní krásný výhled na město.“
„Super, tak jdeme.“
Takhle brzo ráno nebyla fronta tak dlouhá, což jim umožnilo dostat se rychle dovnitř. Výtah je vyvezl na vyhlídkovou plošinu. V Tomovi se opět probudil průvodce a vyprávěl Billovi o věži a pěti zvonech, z nichž všechny měly zvláštní účel. Nevídaný výhled na panoramata, který se jim před očima otevřel, Billa ohromil. Přál si jen, aby mohli zůstat déle a jen se dívat dolů na město, ale až příliš brzy nastal čas jít.
Když vyšli na náměstí, slunce už bylo vysoko a vzduch se zahříval. Tom ho táhl do vodního autobusu, aby se co nejrychleji dostali zpátky do domu.
Dali si rychlou kávu s Tomovými prarodiči, kteří hned poté odjeli na trh. Pak vyšli nahoru na širokou střešní terasu, kde mohli pod bílým slunečníkem sedět a kouřit.
„Promiň, že jsem tě tak trochu unesl,“ řekl Bill s malým úsměvem. „Jsi něco jako můj osobní průvodce.“
Nevadí mi to,“ usmál se Tom. „A jestli chceš, můžu tě doprovodit zpátky do své postele.“ Komicky zahýbal obočím, čímž Billa rozesmál.
„Někdo mi slíbil, že mě vezme na ostrovy.“
„Jasně, po obědě. Ale teď… máme čas na trochu zábavy a jsme v domě sami.“
„Veď mě,“ olízl si Bill rty.
Tentokrát to mezi nimi nebylo tak uspěchané. Tom ho přiváděl na pokraj šílenství, zatímco ho připravoval. Způsob, jakým ho ty dlouhé prsty roztahovaly, jak ho prstily nejdřív pomalu a pak tvrdě a rychle, přiměl Billa, aby se skoro udělal ještě předtím, než došlo k sexu. Když Tom rukama roztáhl jeho půlky od sebe a nechal svůj jazyk vlhce klouzat mezi Billovými půlkami, skoro vzlykal neskutečnou rozkoší a zoufalou potřebou se udělat. Prosil Toma, aby ho pořádně ošukal, otočil se na záda a roztáhl pro něj své nohy do široka.
„Chceš to?“ Škádlil ho Tom a dostal se nad něj. Podepřel se na rukou a nečitelným pohledem se Billovi zadíval do očí.
„Jo, a teď už to udělej, sakra.“ Bill byl zadýchaný, a jestli mu brzy někdo nepomůže se uvolnit, určitě exploduje.
Nedokázal zadržet hlasité zasténání, když do něj Tomův penis vnikl až na doraz. Ani nedal Billovi čas, aby si zvykl, když se v něm začal pohybovat. Jejich poloha dovolovala Tomovi líbat a sát Billova ústa, a také celý jeho krk. Bill se pod ním chtivě prohýbal, hladil se v rytmu Tomových přírazů a byl tak hlasitý, jak chtěl. To, jak si Tom hrál s jeho bradavkami, mu připadalo jako sladké mučení.
Bill obtočil své dlouhé nohy kolem Tomova pasu, chtěl ho cítit hlouběji, prohnul se a zamotal své ruce do dredů, které Tomovi spadaly na záda. Sál Tomův krk, ochutnával jeho kůži, kousal ji, kdykoli trefil jeho slastný bod, až před očima viděl hvězdičky.
Tom na oplátku zrychlil, bral si ho rychle a tvrdě, nutil ho svíjet se a téměř křičet, když ho konečně zasáhl orgasmus. Když ho zaplavila vlna rozkoše, skoro omdlel, což se mu ještě nikdy nestalo.
Potom lenošili v posteli, popíjeli vychlazené víno, které jim Tom přinesl, a sdíleli pomalé polibky a hravé doteky. Bill si uvědomil, že tohle už přesáhlo rámec oťukávání a rovnou se změnilo v jakousi podivnou verzi prázdninového románku nebo úletu. Krátce uvažoval o tom, že by tu zůstal o den nebo dva déle, než plánoval, jen aby si s Tomem mohl užít o něco víc vzrušujícího sexu.
Aby ušetřili čas, šli do sprchy spolu, kde se navzájem namydlili. Billa nepřekvapilo, že to skončilo tím, že ho Tom přitiskl k mokrým kachličkám, líbali se a osahávali. Sklouzl na kolena a vzal Tomův penis do úst, zpočátku ho jen tak dráždil. Olízl žalud, a pak jazykem olízl štěrbinu a užíval si, jak Tom sténá a tahá ho za vlasy.
„Vykuř mě,“ dožadoval se Tom, díval se na něj tmavýma, intenzivníma očima a Bill mu vyhověl, vzal jeho penis hlouběji do úst. Zavřel oči a položil ruce na Tomova stehna, zatímco ho vsál hlouběji. Netrvalo dlouho a Tom se mu s hlasitým sténáním rozkoše tvrdě udělal až do krku. Přitáhl si Billa k sobě, aby ho několik vteřin hluboce líbal a hladil po mokrých vlasech, dokud si nevyměnili pozice.
„Tohle jsem dělal… jen párkrát,“ řekl Tom a rukama pohladil Billova stehna. Pak se naklonil a vzal do úst vrcholek Billova penisu a jemně ho sál. Když mu tělem projela rozkoš, přál si, aby se měl čeho chytit, protože se mu třásla kolena. Bill se ze všech sil snažil držet na uzdě a nešoustat Tomova ústa tak, jak by chtěl. Bylo mu jasné, že tohle Tom nejspíš ještě nikdy nedělal, ale stejně se mu to líbilo tolik, že se překvapivě rychle udělal.
„Dobrý?“ Tom se znovu zvedl, přitiskl ruku na dlaždice a naklonil se blíž.
„Bože, jo.“ Bill si ho přitáhl blíž, obtočil ruku kolem pasu svého milence a rozhodně ho políbil. Ještě několik minut se navzájem mydlili a hravě bojovali o místo pod proudem vody.
Když se zadními dveřmi dostali do Tomova malého motorového člunu, bylo už dávno po obědě. Cesta na ostrovy netrvala dlouho a krajina byla nádherná. Bill natočil krátké video pro svůj blog a pořídil několik fotek, na kterých byl i Tom.
Murano byl první ostrov, který navštívili. Tom ho vzal do sklárny, kde sledovali ukázku foukání a tažení skla. Způsob, jakým ten člověk dokázal vyrobit skleněnou figurku za méně než dvě minuty, Billovi vyrazil dech, zdálo se to být neuvěřitelné. Přemýšlel, jak někdo může umět něco, tak úžasného. Navštívili obchod, kde si nakonec koupil miniaturní skleněnou kočku se zlatou rybkou v žaludku, pár zátek na lahve, několik šperků a také nový prsten.
„Tenhle je ještě lepší než ten předtím,“ řekl a s úsměvem ho na svém prstu obdivoval.
„Kdyby se ti rozbil i tenhle, dej mi vědět. Rád ti pošlu jiný,“ zazubil se Tom a jazykem si olízl kroužek ve rtu.
„Oh cože, navrhuješ DHL?“ Zažertoval a oba se rozesmáli.
Ostrov byl malý a dokonale malebný, ale jinak na něm nebylo nic moc k vidění ani co dělat. Bill koupil zmrzlinu, a pak se vydali na další ostrov.
Všechny domy na ostrově Burano byly vymalované velmi jasnými, výraznými barvami a ve dveřích měly zavěšené látkové markýzy a v oknech květinové výzdoby. Všude viselo prádlo, které se sušilo na letním slunci, a z toho, co Bill viděl, tu nejezdila žádná auta, jen pár starých, rezavých kol. Zdejší kanály byly širší a klidnější, s loďkami zaparkovanými v úhledných řadách podél břehů. Místo vypadalo jako z pohlednice, velmi světlé a uklizené, a Bill si ho okamžitě začal fotit. Ani tady toho nebylo moc k vidění nebo k dělání, ale Bill byl naprosto spokojený, že se může s Tomem jen tak procházet po krásných uličkách.
Pak si sedli k jednomu z kanálů, aby si na chvíli odpočinuli a snědli žluté sušenky ve tvaru písmene „s“, které si koupili v jednom z obchodů na hlavní ulici. Tom mu vyprávěl zajímavé historky o tomto místě a vtipkoval, až Bill smíchy zakláněl hlavu.
„Jeden můj kamarád se rozhodl přemalovat svůj dům na neonově žlutou, chápeš ne? Tak poslal žádost na úřad a byl zmatený, když mu skutečně povolili vybrat si takovou moderní barvu. Teď už z toho ale tak nadšený není, říká, že údržba je zasraně náročná.“
„Myslím, že kdybych měl takový dům, chtěl bych použít víc takových barev, nejen jednu.“
„Ale kdyby sis mohl vybrat jen jednu?“ Pobídl ho Tom.
„Nevím, možná nějaký neobvyklý odstín nebo něco jako modrozelená nebo mandarinková. Obyčejnou žlutou, zelenou, modrou nebo červenou bych si určitě nevybral.“
„Já bych si asi vybral nějakou tmavší barvu, třeba fialovou nebo šedou,“ řekl Tom. „Všechny tyhle zářivý barvy jsou už někdy trochu moc, zvlášť když se na ně díváš každý den.“
„V tom máš nejspíš pravdu. Ale na druhou stranu, tohle místo vypadá tak kouzelně a vesele, až si myslím, že se tady nikdy nemůže stát nic špatného.“
„Oh, ale může.“
„Já vím, ale je těžký tomu uvěřit, když to tu vypadá jako v pohádce. Já bych ale v tak malé komunitě žít nemohl.“ Bill se zakousl do své sušenky.
„Ty jsi kluk, co má rád velká města, co?“
„Jo,“ přikývl. „Rád bych žil ve velkém městě, třeba v New Yorku nebo tak. A co ty?“
„No, Benátky jsou malé, víš? Ale žiju tu skoro celý život. Ve velkých městech už jsem samozřejmě byl a rozhodně mě přitahují. Takže chápu, jak to myslíš, ale nemyslím si, že bych chtěl žít v USA nebo někde daleko. Mám rád Evropu.“
„Já taky, nechtěl bych tam žít navždy, ale možná jen na chvíli. Třeba na pár let nebo tak.“
„A jít na univerzitu nebo tak?“
„No ani ne, školu jsem nesnášel, takže pochybuju, že by se mi na univerzitě líbilo. Chci něco dělat, ne si o tom jen číst.“ Bill si bubnoval prsty o koleno, když zvažoval, že se Toma zeptá na toho Gea, ale jelikož Tom k tomuto tématu nic neřekl, usoudil, že bude lepší to nevytahovat.
***
Horké odpolední slunce se prodíralo skrz listy v zahradě a šumění fontánek vytvářelo klidnou atmosféru. Výrazné kameny, které tvořily cestu protínající travnatou plochu, přiměly Billa zamračit se. Tohle v žádném případě nebylo vhodné pro výuku jízdy na jednokolce.
„Tohle nepůjde. Potřebujeme rovný povrch, nejlepší by byl asfalt.“ Otočil se k Tomovi s povytaženým obočím.
„Jediný rovný povrch, který tu je, je nahoře na střeše.“
„To by mohlo být dobrý. Myslím, že je tu možnost, že z ní můžeš spadnout, ale chceš se to naučit, ne?“
Tom se zasmál. „Okay, ale jestli umřu, můj duch tě bude chodit strašit.“
„Mohli bychom to zkusit na trávě, ale pro začátečníka, jako jsi ty, by to bylo extra těžké. Teda já bych to určitě zvládl, pro mě by to nebyl problém.“
„Tak to zkusíme tady, a když to nepůjde, půjdeme nahoru.“
„Okay,“ přikývl Bill a chytil Toma za paži, aby ho mohl odtáhnout na nejlepší místo. Nejdřív museli odsunout stůl a židle, ale jakmile byl prostor vyklizený, promnul si ruce a začal ho instruovat.
„Okay, takže jelikož se to teprve učíš, ideální by bylo, kdybys měl z každý strany jednoho člověka nebo dvě stěny. Já jsem se to učil v úzké chodbě, kde když jsem natáhl ruce, dotýkal jsem se stěn. Hodně mi to pomohlo s rovnováhou. Ale ty máš jako oporu jenom mě a řeknu ti na rovinu, že když budeš padat, já tě nechytím,“ ušklíbl se.
„Hej! Ale to není fér.“
„No, máš smůlu, takže se budeš prostě muset snažit nespadnout na prdel.“
„Takže co mám dělat?“
„Musíš se vahou opřít do sedadla a sedět rovně. Žádné hrbení. Nedívej se dolů na zem ani na pedály. Budu tě podpírat z jedné strany, vyber si tu, která není tvoje dominantní. Pak se budeš muset snažit najít rovnováhu, ale snaž se o mě moc neopírat.“
„Okay, to zní docela jednoduše,“ řekl Tom.
„Takže na který straně mám být?“
„Nalevo.“
Bill přikývl a obešel Toma, aby mu mohl pomoct vylézt na sedadlo. Napoprvé to nevyšlo a málem spadl, ale napodruhé se Tom na jednokolku konečně dostal. Bill se ho snažil držet v rovnováze, jak jen mohl.
„Okay,“ vydechl Bill. „Nejdřív zkus pohnout pedály tam a zpět. Pojď, já půjdu s tebou.“
Bill vzal Toma za ruku a chystal se, že ho za ni povede. Prvních pár vteřin se zdálo, že to jeho student zvládá dobře, ale pak Tom ztratil rovnováhu a skoro spadl obličejem napřed.
„Uh. Vážně si myslím, že ta tráva není nejlepší nápad. Jde o to, že bys neměl jet pomalu, je pak obtížnější udržet rovnováhu. Když si myslíš, že padáš, šlápni do pedálů rychleji a narovnej se. Ale snaž se moc nesoustředit na to, co děláš, prostě nad tím moc nepřemýšlej.“
„Chápu.“ Pak se Tom naklonil blíž, aby mohl Billovi mluvit přímo do ucha „Vypadáš fakt sexy, když se takhle soustředíš a dáváš mi pokyny.“
Bill poplácal Toma po rameni a krátce se zasmál. „Dělej, co ti říkám. Ale vážně, je někde poblíž nějaká ulička, kde není kanál a ani houf turistů? Myslím, že by to na učení bylo lepší.“
„Hmm. Možná to není úplně blízko, ale jo. Pojď, vezmeme loď.“
Po krátké jízdě ho Tom vedl neoznačenými uličkami, které ústily do malého náměstí. Kromě pár kaváren tam toho k vidění moc nebylo. Většinou tam nebylo ani živáčka, takže to v Billových očích bylo naprosto ideální místo.
Pomohl Tomovi se znovu vyšplhat na sedadlo a pokračoval ve svých instruktážích, dokud nezvládl jet sám, jen sotva se přidržuje Billovy ruky. Když ho Tom konečně pustil úplně a dojel až k nejbližšímu sloupu veřejného osvětlení, Bill nadšeně zatleskal.
„Jde ti to skvěle!“ Zářivě se na něj usmál. Měl co dělat, aby potlačil nutkání Toma políbit; kolem byli lidé a co když tam byl někdo, kdo Toma znal? Billovi se moc nelíbilo, že se musí omezovat, ale na druhou stranu, Tom nebyl jeho přítel, takže vlastně neměl žádné právo stěžovat si.
Na náměstí zůstali několik hodin, střídali se v jízdě na jednokolce, vtipkovali a smáli se. Několik turistů si je vyfotilo a někteří místní jim položili pár otázek, na které odpovídal Tom, zatímco se Bill snažil porozumět alespoň jedinému slovu. Způsob, jakým Tom mluvil, plynulý a hladký, zněl jako vlny omývající písek. I když nevěděl, co jeho milenec říká, líbil se mu, jak to znělo.
Když se vrátili do domu, byl akorát čas na večeři. Jedli v jídelně společně se starým párem a živě si povídali. Bill mistrně odpovídal na otázky o svém osobním životě a plánech do budoucna, dokonce se odvážil s Tomem přes stůl flirtovat. Líbilo se mu, jak se dusil jídlem a rozčiloval se.
„Určitě zítra odjíždíš?“ Giovanni se podíval na Billa se svraštělým obočím. Bylo husté, takže chvílemi vypadal jako kreslená postavička. Bill se na něj usmál.
„Oh, ano. Myslím, že ano. Cesta domů je docela daleká, čeká mě spousta přestupů, a taky jsem plánoval, že se pár dní zdržím v Innsbrucku.“
„To je škoda! Doufám, že ses s Tomem dobře bavil!“
Bill se málem udusil jídlem. „Ehm, ano, určitě. Vlastně naprosto skvěle.“ Střelil po Tomovi pohledem a sledoval, jak Tom jeho směrem říká slovo karma a jeho oči jsou plné pobavení.
„Dobře, dobře. Tak v kolik odjíždíš?“
„Po obědě, myslím, že kolem jedné.“
„Určitě bys měl přijet znovu, třeba na karneval!“ Nabídla mu Marcella. „Už sis koupil masku?“
„Ano, pár jsem jich koupil. Vím, že babička jednu chtěla,“ usmál se na ni mile Bill.
Poté, co si dali lahodný dezert Tiramisu, se vydali nahoru do svých pokojů. Tom řekl, že potřebuje zkontrolovat poštu, a Bill chtěl začít balit. Bylo zvláštní, že po několika dnech strávených v Tomově společnosti zůstal najednou sám. Podařilo se mu nacpat všechny nově nakoupené věci do batohu a s hrůzou zjistil, že pokud koupí něco dalšího, bude muset nějaké věci vyhodit. Starobylá helma, kterou si koupil v Římě, zabírala spoustu místa, ale Bill se do ní zamiloval.
Chvíli ležel na posteli, díval se do stropu a přemýšlel o svém benátském románku; už se tomu nedalo říkat pouze úlet. Možná kdyby Tom žil v Hamburku, dokonce by uvažoval o tom, že by s ním začal chodit. Koneckonců ten kluk byl zábavný, chytrý, dobrý v posteli a vypadal jako docela dobrý úlovek. Škoda, že byl tak uzavřený, ale Bill si říkal, že by se s tím na nějakou dobu naučil žít. Stejně nic netrvá věčně, ale prostě si spolu mohli užít skvělé chvíle. Nejen pár bouřlivých nocí, ale možná měsíce, nebo dokonce rok. Kdo ví? Bylo zvláštní, jak život fungoval, vždycky existovalo tisíc různých cest, kterými se mohl vydat, milion způsobů, jakým se mohla vyvíjet jeho budoucnost jen díky i těm nejmenším rozhodnutím, která ve svém životě učinil. Nutilo ho to přemýšlet, kde by byl, kdo by byl a s kým, kdyby udělal jen jednu jedinou věc jinak.
Nakonec si uvědomil, že to se nikdy nedozví, a přestože ho to zajímalo, zjistil, že je zatím se svým životem spokojený. Prozatím bylo všechno perfektní.
autor: Diamondairways
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
