Interim 6. (konec)

autor: Diamondairways

Slunce zbarvilo oblohu do červených a žlutých odstínů, které znamenaly, že je další den u konce. Bill sledoval západ slunce nad vodou, když stál na terase. Takový výhled by chtěl mít i doma. Vánek od moře si pohrával s jeho vlasy a cuchal mu je ještě víc, než už byly, a pouliční světla se odrážela na dlažbě, takže se leskla, jako by byla vlhká od deště.
„Kouříš?“ Tomův hlas ho přinutil otočit se.
„Teď ne.“
„Chceš dneska večer dělat něco speciálního? Nebo tě už nebaví trávit čas se mnou?“ Tom k němu přistoupil a napodobil ho.
„Je tu kasino?“ Zeptal se Bill, čímž přiměl Toma zvednout obočí.
„No, jo. Proč? Máš peníze, které chceš prohrát?“
„Spíš peníze, které chci vyhrát. Jsem dobrý.“
„No jasně, klidně můžeme jít. Ale budeš si muset vzít tričko.“ Tomův pohled sjel po Billově holé hrudi. „I když takhle se mi to líbí víc.“
Bill se zasmál, naklonil hlavu na stranu a podíval se na něj s něžným úsměvem. „To je dobré vědět. Budu rychlý.“
Než se stačil vrátit do svého pokoje, Tom ho chytil kolem pasu a prsty mu mazlivě sklouzly po holé kůži. Bill se otočil a přitiskl jejich ústa do smyslného polibku. Na Tomově jazyku stále cítil sladkou chuť dezertu.
Tohle bylo lepší než zmrzlina.

V kasinu Bill zamířil rovnou k pokerovému stolu. Nejdřív si vybral Caribbean Stud Poker a rozhodl se, že Texas Hold’em si zahraje později. Poté, co vsadil, počkal, až bankéř rozdá karty. Při pohledu na své karty se tvářil bezvýrazně a nic neprozrazoval. Poker nebyl jeho oblíbená hra, ale byl v něm docela dobrý.
Následující hodinu Tom sledoval, jak vyhrává pěknou sumu peněz. Bill shrábl žetony a rozhodl se skončit a dál své štěstí nepokoušet.
„Pojď, chci zkusit francouzskou ruletu,“ řekl Bill a odešel od stolu. Ani jemu se moc nelíbilo, jak se na něj bankéř dívá. Kromě toho byla ruleta mnohem víc vzrušující, i když v ní obvykle moc štěstí neměl.
„Chceš to zkusit?“ Šťouchl do Toma a zářivě se na něj usmál.
„Jo,“ přikývl Tom a přešli k hracímu stolu. Kolem stolu byla spousta lidí, kteří uzavírali sázky a povídali si. Když Tom využil příležitosti a přitiskl se k němu, Bill sklopil hlavu s malým úsměvem na rtech. Chvíli studoval tabulku, než si vybral číslo 26 a vsadil.

Bill otočil hlavu a podíval se na Toma, který vypadal, že hluboce přemýšlí, a kousal se do rtu. Nakonec sledoval, jak se jeho milenec naklonil dopředu a vsadil pět žetonů na číslo 9. Pak se na něj Tom podíval, jejich oči se setkaly a oba se na sebe usmáli.
Krupiér hodil kuličku a oba sledovali, jak uvnitř pobíhá, zatímco se kolo otáčelo.
„Číslo 31!“
Bill se otočil k Tomovi a poškrábal se na tváři. „Hádám, že jsme tohle kolo prohráli.“
Tom se zasmál. „Ty moc často neprohráváš, co?“
„Ne, to úplně ne,“ usmál se, a pak se naklonil nad stůl, aby vsadil další sázku. „Vsadím na první street,“ řekl Tomovi a položil své žetony na čísla 0, 1 a 2. „Co ty?“
„Hmm. Myslím, že zůstanu věrnej *Straightu.“ Položil své žetony na číslo 12.
Bill si odfrkl. „No jasně, že jo,“ škádlivě se na Toma podíval.

Chvíli hráli dál, zpočátku prohrávali, ale pak Bill rozjel svou vítěznou sérii a znovu vyhrál žetony. Jakmile měl pocit, že vyhrál dost, přešli k dalším hrám. Skromně se usmál, když si vyzvedával výhru, a proměnil tak své žetony za hotovost, a pak se vydali k baru, aby si dali pár drinků.
„Jaké je tvé tajemství?“ Zeptal se Tom, když se posadili na vysoké barové stoličky.
„Jsem jasnovidec.“
„Oh, no jasně,“ oči se mu leskly veselím.
„Hmm-hmm. Tenhle koktejl je skvělý, asi si ho dám znovu.“ Billovy rty se sevřely kolem žlutého brčka.
„Chceš se opít?“
„Tímhle? O tom pochybuju.“
„No tak, řekni mi to,“ Tomova ruka pohladila jeho koleno.
„Pak už to nebude tajemství,“ Bill se záhadně usmál.
„Takže co, vidíš do budoucnosti?“ Naklonil se k němu blíž a opřel se loktem o bar.
Billovo srdce se rozbušilo, vydechl do brčka, až se v jeho drinku objevilo pár bublin. „To nedokáže nikdo,“ řekl a odvrátil pohled.

Chvíli zkoušeli nějaké koktejly, které zněly zajímavě, a odháněli lidi, kteří se bez pozvání zkoušeli připojit k jejich malé party ve dvou. Když už bylo pozdě, koupili si láhev drahého šampaňského a než odešli z kasina, vyzkoušeli hrací automaty.
„Dneska jsem neměl moc štěstí, žádné překvapení,“ řekl Tom, když nastupovali na loď. Na automatech se jim moc nedařilo, i když moc peněz zase neprohráli. Bill měl automaty nejraději, ale ke své hrůze na nich málokdy něco vyhrál.
„Noc ještě neskončila,“ mrkl na něj Bill. „Takže třeba ještě nějaké štěstí přijde.“
„Zase věštíš?“
„Jednu vizi mám.“
Tom se zasmál a nastartoval loď, aby mohli vyrazit do noci. Místo toho, aby je odvezl zpátky do domu, nasměroval Tom člun k Lidu. Pláž byla v tuhle noční dobu většinou prázdná a voda působila černě.
„Co tady?“ Zeptal se Bill, když ho Tom vedl po písku.
„Ještě se mi nechce zpátky.“ Pokrčil Tom rameny, a konečně se zastavil na odlehlejším místě. Bill se svalil do písku vedle něj a otevřel láhev šampaňského. Vládlo zde ticho, bylo slyšet jen šumění vln omývajících břeh, když jen mlčky seděli vedle sebe. Bill se snažil nemyslet na budoucnost a užívat si ten krásný, ale prchavý okamžik.
„Je tu nádherně,“ řekl a zadíval se na nebe plné hvězd.
„Jo, rád tu občas jen tak sedím.“ Tom si zapálil cigaretu.

Pili šampaňské z láhve, kterou si vzájemně podávali, a dělili se i o Tomovy cigarety, i když Bill měl v kapse zastrčenou vlastní krabičku. Lehl si na písek, dal si ruce pod hlavu a jen tak zíral na oblohu nad sebou. Noční vzduch byl svěží, vanul sem přímo od moře a připadal mu tak čistý a dokonalý. Skoro cítil jeho chuť i na jazyku.
Pak se k němu Tom naklonil a políbil ho, jeho ruka sklouzla po Billově odhaleném krku takovým způsobem, že se Bill zachvěl. Vzdychl do polibku, pootevřel ústa a nechal Toma převzít kontrolu. V tu chvíli prostě vypnul, ztratil pojem o čase a vychutnával si polibky. Slyšel vlhké, mlaskavé zvuky, které vydávaly jejich rty, když se od sebe odtáhly, aby se znovu setkaly, což ho vzrušovalo, takže se k Tomovi s potřebným zakňučením přitiskl.

„Mmm. Pojďme se vykoupat,“ řekl, když se Tom odtáhl.
„Cože, teď?“
„Jo, pojď. Stejně tu kromě nás nikdo není a vsadím se, že voda je po celém tom horkém dni stále teplá. Bill se na něj podíval velkýma pobavenýma očima. Tom se zasmál a nechal o sebe otřít jejich špičky nosů.
„Okay,“ souhlasil, seskočil z něj a posadil se. Bill se díval, jak si svléká tričko, a olízl si rty při pohledu na Tomovu hruď. Byl pěkně stavěný a vypracovaný, ne přehnaně svalnatý, přesně tak, jak se to Billovi líbilo.
„Tak co? Na co čekáš?“ Tom pozvedl obočí. „Svlíkej se.“
Bill se se smíchem zvedl a přetáhl si tričko přes hlavu. Pohyboval se poněkud pomalým, ležérním způsobem a miloval žár Tomova intenzivního pohledu, který na něj upíral, když se svlékal.

Nechali své oblečení nakupené na písku a běželi do vody, honili se a smáli. Bylo chladněji než včera, ale i tak bylo velmi příjemně. Bill plaval na zádech, dokud ho Tom nepostříkal vodou a nezačal mezi nimi malý boj. Ten skončil líbáním, jejich nahá těla se pod vodou tiskla k sobě. Bill zasténal Tomovi do úst, třel se o něj a jeho ruce se zaplétaly do masy černých dredů jeho milence.
„Chci tě,“ zašeptal, odtáhl se a zadíval se Tomovi do tmavých očí.
„Tady?“ Tomovy ruce sklouzly k jeho zadku, pevně ho stiskly a Billovi se zadrhl dech v krku.
„Kdekoli.“ Bill lehce otřel své rty o jeho a mluvil proti nim. Zavřel oči, ruce mu sjely níž a omotaly se kolem jeho krku, když se jejich těla pohupovala ve vodě.

Tom zavrčel a přitiskl se k němu, takže se jejich vzrušení třela o sebe takovým způsobem, že Bill zakňučel. Pohybovali se proti sobě hladce a šíleně, vášnivě se líbali a navzájem polykali svá sténání. Vědomí, že je někdo může vidět, Billa ještě více vzrušovalo. Hlava mu klesla dopředu a zasténal Tomovi do krku, když jeho tělem projela vlna orgasmu, která ho rozechvěla. Pak se udělal i Tom a s tichým zavrčením kousl Billa do spodního rtu.
Vznášeli se nad vodou, lapali po dechu a drželi se za ruce, když se dívali na hvězdy nad sebou. Připadalo mu to až nechutně romantické, a i přestože to miloval a přál si uchovat tenhle okamžik ve skleněné nádobě, stále chtěl být volný jako pták. Proč by romantika nemohla existovat v té nejčistší podobě, aniž by ji ničila pouta vztahu?
Život byl tou jedinou věcí, kterou chtěl navždy.

***

Toho rána si přispal. Ani zvony ho nedokázaly vytrhnout ze zajetí snů. Když otevřel oči, hodiny už ukazovaly deset. Ocitl se v Tomově posteli sám, dlouze se protáhl a hlasitě zívl. V hlavě se mu promítaly obrazy včerejší noci jako film a jeho rty se roztáhly do jemného úsměvu. Protáhl se, cítil se odpočatý a naprosto spokojený. Když se vrátili do domu, dělali to znovu. Bylo to mezi nimi tak dobré, nikdo předtím nedokázal Billa tak tvrdě udělat.
Slunce pronikalo skrz balkónové dveře, které zůstaly pootevřené, a on zaslechl Tomův hlas nesený vánkem, právě když se chystal zvednout z postele.
Bill stáhl obočí, když se zaposlouchal a zachytil útržky něčeho, co musel být telefonický hovor.

„Jo, dnes ráno. Cože? Jo, volal. No tak, Georgu, vždyť mě znáš. Měl bych tam být kolem jedné odpoledne, pátého. Ale no tak, tak prostě zmeškám první den, o nic nejde.“
Bill se posadil a snažil se nastražit uši, aby slyšel víc. Takže Tom telefonoval s tím Geem nebo Georgem. To je jedno. Nastala dlouhá pauza, až si Bill myslel, že Tom možná hovor ukončil, ale pak znovu zaslechl jeho hlas.
„Jo, já taky. Nemůžu se dočkat, bude to pecka, tím jsem si jistý. Cože? Ne, já ne! Proč to říkáš? No, možná. Všechno ti řeknu, až dorazím, okay? Nechci o tom mluvit, ehm… po telefonu. Jo, ty taky. Ahoj!“
Bill si rychle znovu lehl, zavřel oči a předstíral, že spí. Slyšel, jak Tom vešel do pokoje, pak ucítil, jak se postel na okamžik prohnula, než se Tomovy rty jemně přitiskly na jeho. S povzdechem zvedl ruku a obtočil ji Tomovi kolem krku, aby si ho přitáhl blíž a prohloubil polibek.

„Dobré ráno,“ řekl Tom s drobným úsměvem a odtáhl se.
„Dobré ráno.“ Posadil se a díval se na Toma přivřenýma očima, zatímco se mu v hlavě honily otázky. Kdo byl ten Georg? Kamarád, nebo přítel přes internet? Kam to Tom měl jet? S povzdechem si Bill řekl, že mu do toho nic není. Měl v plánu odjet a Toma už nejspíš nikdy neuvidí. Možná, že Tom plánoval totéž a neměl v úmyslu, aby se cokoliv z toho dozvěděl.
„Půjdu dolů udělat snídani,“ řekl Tom. „Tak ehm, přijď do kuchyně, až se oblékneš.“
„Okay,“ usmál se Bill, vstal a nechal peřinu spadnout na podlahu. Líbilo se mu, jak si Tom prohlíží jeho nahé tělo s takovým otevřeným obdivem a touhou.
„Takhle mě nepokoušej,“ řekl tiše a natáhl ruku, aby Billa pohladil po kyčelní kosti. „Pěkný tetování. Je fakt sexy.“
„To byl účel,“ ušklíbl se Bill, odtáhl se a zamířil ke dveřím.
Rychle se v koupelně opláchl a oblékl se, než sešel ze schodů. Zbývalo už jen pár hodin, než nastoupí do vlaku, opustí Benátky a odveze si s sebou nádherné vzpomínky.

Čas letěl, a než se nadál, byl v obýváku, loučil se s Tomovými prarodiči a děkoval jim za jejich pohostinnost. Pak prošel zahradou a vyšel ze dveří s batohem a jednokolkou v rukách. Když nastupoval na Tomovu loď, srdce mu v hrudi tlouklo jako chycený kolibřík.
Toho rána si toho vlastně moc neřekli; po telefonickém hovoru Tom vypadal zaneprázdněně a strávil nějaký čas na svém notebooku, zatímco Bill dobaloval poslední věci, seděl v obýváku a povídal si se starým párem, který se vrátil z trhu. Pak si s Tomem dali rychlý společný oběd na střešní terase na slunci a sdíleli několik polibků a pohlazení.
Nebyly mezi nimi žádné rozpaky, ale Bill měl pocit, že něco chybí. Zapomněl snad něco udělat nebo říct? Ne, nemohl si vzpomenout. Vyměnili si e-mailové adresy, a dokonce i telefonní čísla, takže mohli zůstat v kontaktu, i když to Bill původně neplánoval. Tom vypadal jako typ přítele, na kterého se člověk může spolehnout, a takových přátel Bill moc neměl. Možná by si občas mohli napsat nějaký ten e-mail.

Prohrábl si rukou vlasy, zatímco loďka uháněla kanálem. To je jedno, pomyslel si. Nejlepší bylo prostě odjet hned, než se mu tenhle malý románek vymkne z rukou. Poslední, co chtěl, bylo, aby se do Toma zamiloval. Pokud už se tak ovšem nestalo. Nejlepší bude na to nemyslet.
„Tak jsme tady. Jen zaparkuju a půjdu s tebou dovnitř,“ řekl Tom, když dorazili na nádraží. Vypadalo stejně malé, jak si ho pamatoval.
Bill vystoupil z člunu a zamířil po schodech nahoru na chodník, kde čekal na Toma. Všechno vypadalo stejně jako při jeho příjezdu, houfy turistů, gondoliéři a vodní taxíky, hlasití ptáci kroužící na obloze.
O pár minut později spolu vešli na nádraží, Tomova ruka se jen lehce dotkla Billovy. I z toho nepatrného gesta mu tělem projelo vzrušení. Našel si lavičku u zdi a okamžitě si odložil batoh, než se s malým úsměvem otočil k Tomovi.

„No, díky za všechno. Skvěle jsem se bavil.“ Poškrábal se na krku a přemýšlel, co by měl v tuhle chvíli ještě říct.
„Já taky.“ Tom k němu přistoupil blíž a očima bloudil po Billově tváři. „Takže, ehm, šťastnou cestu. Jo, a očekávám, že mi pošleš elektronické přání k narozeninám.“ Na rtech se mu rozlil šibalský úsměv.
„Určitě pošlu. Hodně štěstí na regatě.“ Bill naklonil hlavu na stranu. Jeho vlak měl brzy odjet a on měl v úmyslu v něm sedět. Tohle místo vypadalo jako jiná doba, jiný vesmír. Pastelová snová epizoda jeho života, na kterou nikdy nezapomene, ale nic, co by mohlo vydržet věčně.
„Díky,“ řekl Tom a znovu upoutal Billovu pozornost. Ve slunečním světle pronikajícím zaprášenými okny mu to neuvěřitelně slušelo.
Bill poznal, že se k němu Tom chce naklonit a naposledy ho políbit, ale kolem bylo až příliš mnoho lidí a on si nebyl jistý. Bill si povzdechl. Ne, tohle by nikdy nemohlo fungovat. Proč vůbec o těchto věcech přemýšlel? Zavrtěl nad sebou hlavou. Bylo načase se pohnout.

„No, měl bych vyrazit,“ řekl, znovu si hodil batoh na záda a popadl jednokolku za rám. Když znovu zvedl hlavu a otevřel ústa, aby se rozloučil, Tom ho dlouze a hluboce políbil. Položil Billovi ruku na krk a palcem ho hladil po kůži, zatímco se jeho jazyk proplétal s Billovým. Byl to pevný polibek, který Billa nějakým způsobem podivně uklidňoval, a tak do něj vzdychl a užíval si ten okamžik.
Pak se Tom odtáhl, naposledy olízl Billův ret a nechal ho s očima dokořán. Lidé kolem nich pokračovali v cestě, jako by se nic nestalo. Z reproduktorů se ozvalo ohlášení o Billově vlaku a on musel jít.
„Ahoj,“ řekl a kousl se do rtu.
Tom si strčil ruce do kapes a podíval se na něj s malým úsměvem na rtech. „Ahoj.“
Bill se otočil a zamířil ke kolejím. Než nastoupil do vlaku, otočil se, aby se ohlédl po Tomovi, zvedl ruku a zamával mu, než nastoupil.

Našel si volné místo u okna a uložil svá zavazadla. Když vlak projel kolem laguny, sledoval, jak se malé loďky a azurová voda vzdalují, zatímco on se pohyboval vpřed.
O hodinu později, když se utápěl v mlze mezi realitou a snem, mu v kapse zapípal telefon a oznámil novou zprávu. Když si ji přečetl, npotváři se mu rozlil úsměv.
Zapomněl sis tu skleněný prstýnek 🙂 xo Tom
Poprvé za poslední měsíce přemýšlel, co ho čeká v budoucnosti, a uvědomil si, že odpověď zní – cokoli, co bude chtít.

*Straight – v ruletě myšleno jako vsázka jen na jedno číslo z Tomovy strany, ale zároveň i myšleno tak, že Tom zůstane heterosexuál…

KONEC

original

autor: Diamondairways
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)