autor: RetteLeana
Ahojky všem, je tu kratičká povídka s názvem Bed and Breakfast. Nevím, kolik z vás ví, co to přesně je, takže jsem se rozhodla pro malé vysvětlení.
Lauinka
Bed and breakfast (typicky zkráceno na B&B nebo BnB ) je malé ubytovací zařízení, které nabízí ubytování přes noc a snídani. Bed and breakfast jsou často soukromé rodinné domy a obvykle mají mezi čtyřmi a jedenácti pokoji, přičemž šest je průměr. Kromě toho má B&B obvykle hostitele žijící v domě.
Svěží zimní vzduch ho štípal do tváře, čepici mu už dávno odfoukl. Třásl se, dredy měl svázané na temeni hlavy, aby mu v nárazovém větru nelétaly na všechny strany. Jeho kabát, o němž si myslel, že bude dostatečně teplý, k tomu měl daleko. Znovu se ošil a zuby mu drkotaly. Byl si jistý, že mu teď z nosu musí trčet rampouch. Byl na cestě do domu své přítelkyně na Vánoce, když se jeho staré auto porouchalo. Tušil, že se rozbije, a teď se snažil najít úkryt ve zhoršující se zimní bouři.
Před ním se objevilo světlo, ale Tom se rozhodl nevkládat do něj mnoho nadějí. Byl to on, kdo byl ten hlupák, který chtěl jet o pár dní dřív, a teď se mu to vymstilo. Nebo to možná byla jen karma z doby, kdy byla Abigail v Berlíně. Tom nad tou špatnou vzpomínkou zavrtěl hlavou. Nemohl myslet na chyby, které udělal. Právě teď se musel soustředit na to, aby našel místo, kde si odpočine, než si mrazivý a ubíjející sníh prorazí cestu do nějaké jiné nešťastné oblasti.
Světlo se přibližovalo stále blíž a Tom do studeného, prázdného vzduchu zabručel. Stála tam cedule, ale byla pokrytá tenkou vrstvou sněhu, ovšem dost silnou na to, aby zakryla to, co je na ní napsáno. Otřel ji rukou bez rukavice (další věc, na kterou se vysral), uviděl, co na ní stojí, a nemohl si pomoct, ale tiše zajásal. Byl to penzion, kde mohl přespat, a měl volné místo. Pokusil se usmát, ale bál se, že jeho rty trvale zamrznou v grimase. Dupal houstnoucím sněhem, aby se dostal ke dveřím, a zuby mu drkotaly čím dál hlasitěji. Byla mu taková zima, že cítil, že mu snad tuhne i krev v žilách. Nenáviděl zimu.
Ještě, než stačil zaklepat, dveře se otevřely. Aniž by se podíval, kdo ho vítá, vlezl Tom dovnitř, pryč z bouře, která začala jako obyčejné sněhové vločky a postupně se změnila ve vánici. Tu noc se už po milionté zachvěl a cítil, jak ho za bundu tahají teplé ruce.
„Pojď, sundej si ty mokré věci a já rozdělám oheň.“ Ozval se tichý hlas, Tom přikývl a nechal se svléknout do boxerek. Za jeho zády se ozvalo zakašlání a on se pomalu otočil a chystal se té osobě poděkovat. Místo toho naprosto ztratil slova. Byl snad v nebi?
„Vyfoť si mě a dej za rámeček,“ vtipkoval a usmíval se, ale Tom poznal, že je podrážděný.
„P-pardon. Jen… j-jen je mi zima a jsem unavený.“ Zamumlal Tom a rty se mu zvlnily, aby se trochu usmál. Cizinec se začervenal, sklopil zrak a šoupal nohama. Přistoupil k němu další člověk a odkašlal si.
„Naše první oběť?“ Zavtipkoval a první chlapec se rozesmál.
„Jo. Rozdělej oheň, jo? Já jdu dodělat večeři.“
Tom sledoval, jak chlapec pluje směrem, kde předpokládal, že je kuchyně, a zjistil, že ho vede do malé útulné místnosti, kde se posadil na pohovku u krbu. Zachumlal se do deky, kterou mu ten laskavý člověk nabídl, a zavřel oči. Ani se mu nepodařilo zůstat vzhůru dost dlouho na to, aby viděl, jak se oheň s praskotem rozhořel, a ještě více zahřál místnost.
Druhý muž, statný blonďák, zmateně na poutníka zíral. Vypadal, jako by ušel celé míle a míle. První chlapec, štíhlý krasavec s havraními vlasy, stál po blonďákově boku, a co chvíli si povzdechl. Když si druhý šel lehnout, první chlapec zůstal vzhůru a seděl v křesle v rohu místnosti, čelem k návštěvníkovi. Usmál se na chrápající tělo a povzdechl si.
„Dobrou noc, cizinče.“
***
Toma probudily prsty, které ho tahaly za dredy, a než si stačil uvědomit, co se děje, dlouhé husté kadeře mu spadaly na holá ramena. Několikrát otevřel a zavřel oči, než se zaměřil na tvář, kterou poznal z předchozí noci. Prvního chlapce.
„Ahoj!“ Pozdravil ho chlapec a na růžových tvářích se mu mihl úsměv. „Tohle je B&B. Nic víc, nic míň. Na druhou stranu, ještě nikdy jsme neměli napůl zmrzlého návštěvníka.“ Zamumlal si pro sebe, díval se do prostoru a snažil se vzpomenout. „Kdepak, rozhodně ještě nikdo takový jako ty! Takže vítej! Já jsem Bill!“ Bill k němu natáhl ruku, ale Tom na ni jen zíral a zvedl obočí. Věděl, že je to nezdvořilé, ale byl příliš pohodlný na to, aby tomu cizímu člověku podal ruku.
„Díky,“ zamumlal Tom, usmál se a otočil se, aby zíral do ohně. Cítil, jak se chlapec zamračil, ale bylo mu to vlastně jedno. Jen si přál, aby se víc zahřál. Místo na pohovce vedle něj se propadlo hlouběji do načechraného gauče, když se Bill posadil a šťouchl Toma do rozmrzlé paže. „Jo?“ Zeptal se Tom, byl unavený a opravdu neměl náladu zabývat se podivínskými kluky, kteří vypadali zhruba stejně staří jako jeho mladší sestra. Bill se na něj zamračil, a pak do něj znovu šťouchl a sledoval ho. Tom musel uznat, že cizinec vypadá stále dobře, i když se takhle mračí.
„Snídaně dělá můj kamarád Gustav a každé další jídlo dělám já. Vzhledem k tomu, že je ráno, předpokládám, že chceš snídani.“
„No… jo,“ zamumlal Tom a zakoulel očima nad samozřejmostí chlapcovy poznámky.
„Fajn, jelikož to vypadá, že jsi neskutečně hrubý, navrhuju, abys vstal a řekl mu, co chceš, než bude čas oběda a tvé jídlo bude vážně ohroženo vzhledem k tomu, že to dělám já. A přestaň se chovat, jako by ten oheň byl orgasmický, bude tam, až se vrátíš. Nejsme neandrtálci. No, možná ale ty jsi.“ Bill vstal, nadával a dramaticky odkráčel ke dveřím do kuchyně. Tom se ušklíbl, otočil se zpátky ke krbu a zadíval se na praskající oheň. Bill si odkašlal a Tom znovu obrátil oči v sloup. „Snídaně končí v půl jedenácté.“
Dveře se za chlapcem s havraními vlasy zavřely a Tom místo odpovědi zavrčel a podíval se na hodiny v rohu místnosti. Zasténal, když sledoval, jak se malá ručička přesouvá na sedmičku. Snídaně skončila. Skvělé. Prostě skvělé.
autor: RetteLeana
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
