autor: hexagram
Štěstí
Jakmile jsem otevřel oči, ucítil jsem prudké tepání v hlavě. Bylo to skoro horší než kocovina. Otevřel jsem oči z těžkého spánku ještě víc a zjistil jsem, že ležím na Georgově gauči v jeho obývacím pokoji s polštářem pod hlavou a teplou dekou přes sebe. Vážně je to ten nejlepší přítel, usmál jsem se pro sebe. Hlavou jsem se znovu srazil s polštářem, když jsem vytáhl telefon, abych zkontroloval zprávy, hlavně kvůli klientům od Davida. Dnes schůzka, zítra schůzka. Můj pták se málem rozplakal.
Povzdechl jsem si a znovu zabořil obličej do polštáře a vychutnával si jeho teplo.
„Dobré ráno, sluníčko!“ Georg vyběhl ze svého pokoje se zvlášť hlasitým pozdravem. Všiml jsem si, že už je kompletně oblečený. Přešel ke gauči a strhl ze mě deku. Idiot.
„Uh, drž hubu, strašně mě bolí hlava,“ zasténal jsem a schoulil se do klubíčka. „Od malička jsem nebrečel.“
V tuhle chvíli mi bylo úplně jedno, jak moc utrpí má hrdost, když přiznám, že jsem včera večer brečel, když jsem byl na tom nejhlubším dně. Teda chci říct, že přiznat to před Georgem mou hrdost nezranilo tolik jako říct to někomu jinýmu, samozřejmě.
„To mám za to, že jsem svýmu příteli tak velkoryse nabídl přístřeší?“ Georg se ublíženě ušklíbl.
„Díky, chlape, vážím si toho,“ usmál jsem se na něj. Uvědomil jsem si, že mu svoje uznání nevyjadřuju moc často. Prostě mi to někdy přijde moc trapný.
„Žádný problém,“ usmál se. „Dáš si něco k snídani?“
„Jasně,“ odpověděl jsem a pomalu se zvedl z gauče do sedu, přičemž mi zakřupalo za krkem. Slyšel jsem, jak se Georg šourá po kuchyni. Věděl jsem, že je skvělý kuchař, a tak jsem jeho dovedností využíval, kdykoli jsem u něj zůstal. Posadil jsem se ke stolu, když Georg začal připravovat palačinky. Sbíhaly se mi sliny v puse; nikdo nedokáže pochopit moji tajnou slabost pro palačinky.
Včerejší noc… byla těžká noc. Od vyšilování u Billa jsem se dostal až ke zhroucení u Georga, a přestože jsem vyčerpal veškerou svou energii, moje mysl stále běžela jako o závod, jako by bojovala sama se sebou. Všechno, co bylo včera večer řečeno, se mi zabodávalo do mysli jako ostré jehly a moje mysl byla rozpolcená. Žil jsem takhle – jako já – už dlouho a bylo fakt těžký zahodit všechno, co jsem si vydřel. Nebo jsem tak zakoukanej do Billa, že se chci stát lepším kvůli všem těm věcem, který řekl? Nemůžu uvěřit, že si toto přiznávám…
Už nevím, co je mý skutečný já. Ne po včerejší noci.
„Co máš dneska v plánu?“ Zeptal se Georg nenuceně a otočil ten malý kousek nebe na pánvi.
Kurva. „Uh, musím se postarat o pár… věcí a lidí,“ řekl jsem s malou pauzou a doufal, že ví, co tím myslím.
„Vážně? Já myslel, že to bude spíš něco jako ´Vyznám lásku princi Trümperovi, a pak spolu budeme žít na zámku,“ řekl zasněně a vrhl na mě pohled plný naděje.
„O tom si nech zdát,“ protočil jsem očima. Byl jsem připravenej s ním o tom všem mluvit? „Víš, jak debilně to bude vypadat, až za ním po tom všem, co jsem mu včera večer řekl, přilezu zpátky?“ Zeptal jsem se ho.
Georg dramaticky zasténal a upustil obracečku na stůl. „Pro jednou se konečně vyser na tu svou zasranou hrdost, vážně,“ věnoval mi pohled a já cítil, jak se mi pod jeho pohledem rozpačitě svírá srdce. Jeho oči změkly, když viděl mou zranitelnost: „Jen chci, abys byl šťastný.“
Povzdechl jsem si a se zkříženýma rukama na hrudi začal trucovat. Zasmál se nad mým dětinským chováním, přinesl přede mě palačinku na obracečce a zastavil se dřív, než se dostala na můj talíř.
„Dám ti tuhle palačinku, když mi slíbíš, že si promluvíš s Billem,“ věnoval mi namyšlený úsměv s jednou ruku v bok. Oh ne, on mě rozhodně NEBUDE vydírat palačinkou.
„Já si s Billem promluvím, až ty Gustavovi přiznáš, že ho miluješ!“
Georgovy oči se rozšířily do velikosti balónů. Ha! Myslel si, že nejsem dost chytrej na to, abych ho prokoukl.
„Cože? Já ne… Gustav je…“ šíleně se zakoktal, když se můj hrdý úsměv rozšířil.
„No, tak s tímhle jdi do prdele, jsi totálně zamilovanej,“ plácl jsem ho po rameni v naději, že ho tím dostanu ze stavu překvapení. Odkašlal si, šíleně zrudl a odvrátil zrak.
„Když myslíš…“ zamumlal, ale já viděl, jak mu zajiskřily oči.
„Takže dohodnuto?“ Zeptal jsem se, natáhl ruku a stále jsem nebyl schopný zbavit se úsměvu. Při mé otázce zasténal a schoval obličej do dlaní.
„Seru na to, dohodnuto!“ Řekl nakonec a potřásl mi rukou.
***
„Oh, jo, ty jsi dobrá malá děvka,“ zasténal hlasitě a zaklonil hlavu, „Kurva, přesně takhle!“
Moje hlava se stále pohybovala nahoru a dolů po celé jeho délce, zatímco jeho ruce se zabořily do mých blond dredů a bolestivě za ně tahaly. Vzhlédl jsem a viděl, jak se mu jeho černé vlasy lepí na zpocené čelo a jeho oči se přivírají v mlhavé rozkoši.
Nebyl jsem zrovna fanouškem toho být ten spodní, ale kouření ptáků bych kdykoliv bral radši než lízání holek. Tenhle kluk byl dost mladej, bylo mu něco přes dvacet, ve srovnání s ostatními klienty, se kterými jsem kdy byl. Jeho vlasy se kupodivu podobaly Billovým, ale oči měl matné, obličej naprosto bez make-upu a nebyl navoněný.
Nakonec mi do úst naložil slušnou dávku spermatu, které jsem vyplivl, protože jsem si už tak připadal dost nechutně. Otřel jsem si pusu, zvedl se z kolen a na tváři jsem vykouzlil falešný úsměv. Chtěl jsem odsud prostě jen vypadnout.
„Jsi dobrý, zlato,“ usmál se, jeho hlas byl hluboký, ale ne melodický. Podal mi peníze, dal mi pusu na tvář a zamířil pryč.
Okamžitě jsem se vydal opačným směrem, než kterým šel on, chtěl jsem pryč odsud. Na ulici byla zima, a tak jsem si k tělu přitiskl bundu pevněji a rychle si strčil peníze do zadní kapsy. Nohama jsem hlasitě šoupal po chodníku; večerní ulice byly dost tiché. Nemám tušení, co je za den ani měsíc. Všechno je naprosto fádní, ale hlava mě bolí pořád. Procházel jsem další uličkou, ale z téhle se ozývaly hlasy.
„Zlato, no tak, bude se ti to líbit…“ zaslechl jsem mužský hlas, pak další šoupání a něco, co znělo jako kopnutí do prázdné flašky. Se zájmem jsem zpomalil krok, ale věděl jsem, že pokud chci udržet svůj vlastní zadek v bezpečí, musím jít dál.
„Nééé, nech toho, jsem hetero…“ ozval se další hlas, ale tenhle byl nezřetelný a zněl příjemně. Byl to další muž.
„No tak, třeba se ti zalíbí i péra. Já ti neublížím,“ zachechtal se první hlas.
Nahlédl jsem do uličky a uviděl velkýho chlápka, jak se tiskne k mladíkovi. Sakra, neviděl jsem jim do tváře. Kéž by se otočili do světla z pouliční lampy.
Větší z těch chlapů sklonil obličej níž ke krku oběti a ta otočila tvář ke mně. Do prdele…
Byl to Bill.
Samozřejmě, že to musel být zasranej Bill. Zastavil jsem se úplně, protože mi to v hlavě šrotovalo. Nějaká obrovská zasraná síla z nebes opravdu chtěla, abychom na sebe narazili. Zasraná karma, co?
„Prosím, slez ze mě…“ žadonil. Srdce se mi bolestivě rozbušilo, když jsem viděl, jak se mračí, a rozhodl jsem se jít blíž. Srdce mi proti hrudnímu koši divoce tlouklo. Větší muž se naklonil tváří k Billově a přísahám, že jsem cítil, jak mi celé tělo zachvátil oheň. Sevřel jsem ruce v pěst, abych se nezbláznil.
„Co se to tady, kurva, děje?“ Řekl jsem, čímž jsem okamžitě upoutal jejich pozornost. Billovy oči se rozšířily, ale já viděl, jak jsou zamlžené a podlité krví.
„Vypadni,“ řekl ten větší a podíval se na mě. Pak trochu zalapal po dechu, zíral mi do tváře a kousek se odtáhl od Billova těla. „Do prdele, Tome?“
„Tome!“ Vyhrkl Bill s jasným vzrušením v hlase.
Teď už vím, proč mi jeho hlas zněl povědomě. Nepamatuju si jeho jméno, ale vzpomínám si, že to byl jeden z mých prvních klientů; vlastně to byl první klient, který se ke mně pak několikrát vrátil.
„Co, ty jsi na tom tak mizerně, že to musíš zkoušet na totálně opilý kluky, aby sis vrznul?“ Řekl jsem a snažil se, aby mě nepřemohl vztek. Vzal jsem Billa za zápěstí a přitáhl ho k sobě, daleko od toho chlapa. Bylo to snadný, jelikož oba byli v šoku. Bill nemotorně klopýtl směrem ke mně, něco si zamumlal pod nosem, spadl na mě a chytil se mě za triko, aby se vůbec udržel na nohách. Byl neskutečně opilý.
„A ty ses konečně usadil?“ Zachechtal se a kývl směrem k Billovi, který mi prakticky ležel v náručí. Sklopil jsem oči a doufal, že není vidět, jak se červenám, a odvrátil se od něj.
„Prostě pokračuj v cestě, kámo,“ řekl jsem, než jsem si přehodil Billovu ruku přes rameno a odešel. Jeho tělo bylo lehký, ale vážně jsem nebyl moc nadšenej z toho, že ho musím táhnout sedm bloků do jeho bytu. Zakopl na rovině, ale naštěstí jsem ho včas chytil. Uchechtl jsem se nad jeho hloupostí a podíval se na něj, abych viděl, jak ke mně vzhlíží širokýma, skoro černýma, štěněčíma očima. Bože, jen ne tohle špulení rtů, byl prostě kurevsky roztomilý. Tváře měl růžové kvůli alkoholu, když zamumlal: „Co?“
„Jak jsi skončil tady? A proč jsi opilý?“ Zeptal jsem se a přešel ulici, když bliklo světlo.
„Uhhh,“ chytil se volnou rukou za hlavu. „Dal jsem si panáka. Nebo dva. Nebo pět. A on ke mně byl tak strašně milý. A připomínal mi Toma, tak jsme šli ven. Pak mě začal osahávat a neeeee. Já jsem heterák!“ Kňučel a pištěl ve svém malém proslovu. Nemělo bych se tolik zajímat, ale měl jsem pocit, že je úplně bezradný.
„Smrdíš jako jiný muž,“ vtiskl mi nos do bundy. „Moje postel stále voní jako Tom,“ usmál se přihlouple a zadíval se na bůhvíco. „Tom, Tom bomba… Proč má tak hloupé jméno?“
Ulicí se rozlehl můj smích. Kdybyste ho viděli. Zakopával na každém druhém kroku a jeho řeč byla tak nesrozumitelná, že mě snad i začalo bavit se o něj starat.
„Kdo je Tom?“ Hrál jsem to s ním. Uvědomil jsem si, že jsem se na to neměl ptát, jelikož si jsem jistej, že teď si o mně nemyslí to nejlepší.
„Je to ten nejprotivnější člověk, ale je vážně hezký,“ Bill se zase rozplýval a mně se rozbušilo srdce. „Je to… brouk… velký velký brouk, který mi vlezl do hlavy uchem… a nechce z ní odejít.“
Nejsem si jistý, co tím chtěl říct, ale i tak jsem se usmál. Znovu ke mně otočil hlavu a jeho oči se rozšířily. „Tome!“ Vykřikl překvapeně poté, co znovu zakopl.
„Proč tě vždycky musím, kurva, zachraňovat?“ Zeptal jsem se a vzpomněl si na incident v Rapture, kdy kavárnu zachvátil požár.
„Proč teď působíš tak mile? Vždyť jsi zlý. Byl jsi moc zlý zlý. Ale teď jsi taaaaak milý,“ zachichotal se a během jedné věty vystřídal snad všechny nálady. „Sledoval jsem, jak se měěěěníš! Jako bys nikdy neměl křííídla!“ Zpíval hlasitě a úplně falešně. Lidi z projíždějících aut na nás vrhali znechucené pohledy, ale Bill dál v opilosti zpíval svou písničku.
Když jsme konečně dorazili k jeho činžáku, hlasitě jsem zasténal, když jsem uviděl schody, které budeme muset zdolat. Měl jsem zvláštní pocit déjà vu, když se Bill s každým krokem chichotal. Díky mojí celkem dobré paměti jsme se konečně dostali k jeho dveřím, ale než jsem je stačil otevřít, někdo vyšel ven a oba nás vyděsil. Byla to dívka s krátkými zrzavými vlasy oblečená v elegantních černých šatech. Chtěla zavřít dveře, ale zarazila se, když nás slyšela zalapat po dechu.
„Wow, ahoj!“ Řekla. Zvláštní, skoro bych řekl, že tu bydlí…
„Ahoj, Beeee!“ Bill roztáhl ruce, ale neudržel rovnováhu a znovu se o mě opřel.
„Co to, sakra, děláš, Bille? Jsi opilý?“ Podívala se na něj, ale její oči sjely na mě, jako by hledala vysvětlení. Došlo mi, že je to jeho spolubydlící.
„Našel jsem ho, jak ho málem znásilnili v uličce, opilýho jako svině. Bydlí tady, ne?“ Rychle jsem jí vysvětlil. Přikývla a ustoupila stranou, aby nás oba nechala projít dveřmi. Popadl jsem ho a vtáhl do bytu.
„Jsem v pohodě, můžu jít sám, pusť mě!“ Znovu zakňučel, odmotal mi ruku z ramene a odstrčil mě. Zavrávoral směrem k pohovce a rovnováhu udržoval tak, že se jí držel.
„Bille, tak strašně jsem se o tebe bála, kruci.“ Bee se zastavila před ožralou a mateřsky si založila ruce v bok. Poté, co mu vynadala, se otočila ke mně. „Moc ti děkuju, že jsi ho dostal domů, um…“
„Tome,“ řekl jsem a lehce na ni mávl. Na vteřinu se toho jména snad lekla, ale ústa ji zamrzla, když zalapala po dechu.
„Oh… Oh, ty jsi ten Tom!“ Řekla a trochu se na mě zamračila. Nejdřív mi trochu lichotilo, že o mně Bill mluvil, ale z jejího výrazu jsem pochopil, že o mně nemluvil zrovna v dobrém. No, vlastně jsem to od něho ani nečekal. „Počkej, nepřipadáš mi jako kretén…“
„Ehm, díky?“
Náš malý rozhovor byl přerušen, když jsme viděli, jak Bill vyběhl, předpokládal jsem, že do koupelny. Oba jsme se zhrozili, když jsme slyšeli, jak zvrací do záchodu, a Bee mu běžela na pomoc. Na vteřinu jsem si myslel, že je to signál, abych odešel, ale nějak jsem to nezvládl.
Zamířil jsem ke koupelně a nakoukl do dveří, abych viděl, jak má hlavu v míse a Bee ho poplácává po zádech a drží mu vlasy vzadu na krku. Vypadala velmi utrápeně.
„Oh, Bille, proč mi děláš takové věci?“ Obrátila se ke mně s prosebným výrazem. „Mám dneska rande, ale nemůžu ho v tomhle stavu nechat samotnýho. Mohl bys s ním prosím zůstat? Teda nemusíš, jestli nechceš, ale mám strach a on opravdu…“
„To není problém,“ usmál jsem se na ni nesměle. Oplatila mi úsměv a spěchala ke dveřím.
„Jen ho nech spát a bude to v pohodě. Moc ti děkuju! Dobrou noc!“ Spěchala z bytu a cestou popadla kabelku.
„Dobrou,“ řekl jsem.
Pak jsem se ohlédl do koupelny a uviděl Billa, jak sedí na podlaze a drží se za hlavu. Klekl jsem si vedle něj a pohladil ho po hlavě.
„Pojď, dostaneme tě do postele,“ řekl jsem, ale on zavrtěl hlavou. Podíval se na mě a já viděl, že už nemá tak zakalené oči jako předtím: trochu vystřízlivěl. Znovu zavrtěl hlavou a zamumlal.
„Ne…“ trucoval a nespouštěl oči z mých. Srdce se mi znovu rozbušilo, jak jsme se na sebe takhle dívali. Jeho oči byly nádherné a já se od nich nemohl odtrhnout.
„Proč?“ Zeptal jsem se a vzal ho za ruku, abych ho přesvědčil, aby šel.
„Když půjdeme spát, tak až se probudím… řekneš mi hrozný věci a zase mě opustíš.“
Ve chvíli, kdy tohle řekl, mi srdce vážně spadlo do žaludku. Odvrátil oči, smutně sklopil hlavu a já se cítil tak hrozně za to, co jsem mu řekl. Už to bylo dlouho, co jsem něčeho litoval.
„Neodejdu,“ zašeptal jsem. Znovu se na mě podíval, tentokrát s nadějí v očích. Tenhle výraz mu slušel mnohem víc. „Slibuju.“
Lehce se usmál a já ho instinktivně políbil na čelo, než jsem ho zvedl a zamířil do ložnice. I tohle bylo déjà vu, ale rozhodně příjemnější.
Tentokrát neuteču.
autor: hexagram
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
