autor: hexagram
Postava
Druhý den ráno jsem se probudil s těžkým pocitem déjà vu. I když tentokrát mi připadal stejně jasný jako světlo proudící do pokoje. Možná to byl důvod, proč jsem se minule probudil do tmy, ale teď bylo ráno a bylo jasné jako vždycky. Dokonce mě to přimělo k úsměvu.
Billova spící postava byla přitisknutá k mé hrudi, já ho objímal zezadu, zatímco jeho dech byl rovnoměrný a klidný. Všiml jsem si, že už z něj není cítit alkohol. Zabořil jsem nos do jeho vlasů, trochu se nadechl a vychutnával si jeho přirozenou vůni.
Po krátkém polibku, který jsem mu vtiskl na hlavu, jsem se zvedl z postele a hlava mi říkala, abych zdrhl. Abych se potrestal za to, že jsem tak slabý. Abych opustil toho, kdo mě činí slabým. Abych dostál svým vlastním slovům. Abych si udržel svou hrdost.
Zatřásl jsem hlavou a snažil se zbavit démona, který ve mně dřímal. Místo toho jsem se rozhlédl po místnosti a všiml si několika obrazů a skic na stěnách. Některé byly malované, některé vypadaly digitálně, jiné byly jen obyčejné černobílé náčrtky. Každý z nich byl neuvěřitelný a já se divil, že má takový obrovský talent, když je tak mladý. V rohu jeho pokoje stál dlouhý stůl plný barev, štětců, plechovek, papírů a dalších různých výtvarných potřeb. Řekněme, že tam byl poněkud nepořádek.
Zasmál jsem se a vyšel z pokoje, protože jsem si to tady chtěl více prohlédnout za světla. Obývák mi tentokrát připadal poněkud větší, ale stále stejně útulný. Asi bylo snadný si tohle všechno dovolit, když má člověk spolubydlící.
Vešel jsem do kuchyně a zamířil k ledničce, kde jsem si nahoře všiml lahvičky Tylenolu. Bill se nejspíš probudí s vražednou kocovinou, když byl včera večer mimo, takže jsem lahvičku popadl, připravil sklenici vody a vrátil se do ložnice.
Položil jsem všechny zásoby na noční stolek, zalezl zpátky k Billovi do postele a cítil, jak se matrace pod mou vahou propadá. Zatímco já jsem byl jen v boxerkách a tričku, protože jsem se před spaním svlékl, on byl stále úplně oblečený. Nos měl zabořený do polštáře, jednu ruku zastrčenou pod sebou a druhou položenou před sebou. Vlasy měl rozházené po polštáři některé mu spadaly do čela. Jakej zasranej anděl… Jak vůbec může být skutečný? Odhrnul jsem mu pramen vlasů z očí a sledoval, jak se jeho řasy lehce zatřepotaly.
Trochu zakňučel, zvedl ruce k očím a protřel si je. Srdce se mi rozbušilo, protože jsem upřímně nevěděl, co mám udělat nebo říct. Byl úplně střízlivý, takže jsem si tentokrát musel dávat pozor.
Slyšel jsem, jak se mu zadrhl dech, když se na mě podíval. Vypadal trochu zmateně, hlavně proto, že se právě probudil. Oči se mu ve světle leskly a vrhal na mě štěněcí pohled, jako by čekal, až něco řeknu.
„Dobré ráno…“ zašeptal jsem, sotva jsem dokázal udržet klidný tón. Jeho obočí se trochu zvedlo. „Co tvoje hlava?“
Viděl jsem, jak se mu po tváři rozlil pocit úlevy spolu s ruměncem a drobným úsměvem, jako by čekal to nejhorší, ale mně se podařilo ze sebe dostat to nejlepší.
„Oh…“ zamumlal a zamračil se. „Bolí jako čert…“
Natáhl jsem se k nočnímu stolku, popadl prášek a sklenici s vodou a cítil, jak sleduje každý můj pohyb. Naše oči se setkaly, když jsem mu ty věci podal. Váhavě si je vzal, ale s mým přikývnutím prášek spolkl a zapil ho vodou.
„Díky…“ zamumlal a probral se ještě o trochu víc. „Neodešel jsi.“ Bezostyšně konstatoval to, co bylo očividné. Jsi genius, Bille.
„Ne,“ zasmál jsem se. „Včera večer jsem ti slíbil, že neodejdu.“
„Ale… proč?“ Zeptal se; viděl jsem, jak jeho oči přeskakují mezi mými. „Proč jsi na mě najednou tak hodný? Proč jsi řekl všechny ty věci?“
Úsměv mi poklesl, když jsem si vzpomněl, že jsem přemýšlel o tom, že ho vyškrtnu ze svého života. Kdybych to udělal, nevydržel bych ani den bez jeho krásné tváře. Bože, zním tak hloupě.
„Nevím, nejspíš jsem teď skončil s popíráním,“ pokrčil jsem rameny.
„Popíráním čeho?“ Zeptal se nevinně.
„Že tě mám rád.“
Nemůžu uvěřit, že jsem to právě řekl. Bylo to jako přiznat se ke svému nejniternějšímu tajemství; měl jsem pocit, že ze mě spadla tíha celého světa, ale přesto mě zachvátil strach z toho, co bude dál.
Jeho oči se rozšířily a ten štěněčí pohled mě zabíjel ještě víc – v dobrém slova smyslu. Viděl jsem, jak se jeho obličejové rysy zvedají v nevysloveném úsměvu. Kousl se do spodního rtu a sklopil pohled k mým rtům. Přísahám, že se svět přestal točit, když se tváří přiblížil k mojí. Nemohl jsem se ani hnout, byl jsem ztuhlý očekáváním. Když se jeho dech dotkl mých rtů, zastavil svůj pohyb, jako by testoval teritorium. Naše nosy se dotkly a rty po sobě lehce přejely, takže jsem udělal ten poslední krok a naklonil se do polibku. Oba jsme zavřeli oči při pocitu elektřiny, která nám při tom něžném dotyku rtů projela tělem. No, nevím jak on, ale já rozhodně cítil, jak mým tělem prochází proud.
Potřeboval jsem víc. Přitiskl jsem se k němu a zintenzivnil pocit našich rtů proti sobě. Začali jsme pohybovat ústy, vytvářeli dokonalé rytmické formy a vdechovali naše vůně. Pohladil jsem ho po tváři, olízl mu spodní ret a vychutnával si jeho chuť. Vystrčil svůj jazyk a v okamžiku, kdy se setkal s mým, jsem musel zadržet zavrčení, protože jsem už nedokázal zvládnout pocity, které mnou procházely.
Odtáhl jsem se, abych popadl dech a zklidnil emoce, ale on mě okamžitě chytil za krk a znovu srazil naše ústa dohromady. Byl jsem v šoku, z jeho dominance, ale rozhodl jsem se tím nechat unést, protože nad polibkem přebral veškerou kontrolu. Myslím, že teď už kompletně vzhůru.
Tenhle polibek byl úplně jiný než ty předtím, které jsme spolu sdíleli. Nebyly v něm žádný postranní úmysly. Nebyli jsme zfetovaní ani opilí a ani jsem teď nepracoval. Nesnažil jsem se ho umlčet ani uklidnit: právě naopak.
Chtěl jsem, aby věděl, co od něj chci já. A já potřeboval vědět, co ode mě chce on. Toužil jsem přenést slova, o nichž vím, že je nedokážu vyslovit, do tance našich jazyků.
Odtáhl se, držel můj obličej v dlaních, naše čela se dotýkala a my se snažili popadnout dech.
„Tome…“ vydechl. „Chci… být s tebou… tak strašně moc.“ Zakňučel, až mi srdce málem vyskočilo z krku.
„Nemůžu být takový, jakého bys mě chtěl mít…“ řekl jsem a doufal, že pochopí, co tím myslím. Lidé ve vztazích většinou očekávají roztomilé zamilované kecy, a proto jsem se nikdy žádnému nepodvolil. Nemůžu nikomu dát nic úžasného, roztomilého nebo romantického. Prostě jsem takový.
„Chci všechno, co mi můžeš dát. Víc nepotřebuju.“ Ze síly jeho hlasu mi přeběhl mráz po zádech.
„Jsi blázen,“ vydechl jsem a žasl nad tím, jak může chtít někoho, jako jsem já.
„Blázen do tebe,“ zašeptal, znovu se ke mně naklonil a opět mě políbil.
Naše rty se začaly pohybovat proti sobě, tentokrát zoufaleji, teď když jsme si řekli, co jsme si říct potřebovali, omotal mi ruce kolem krku a celou vahou se o mě opřel. Posunul jsem ho dozadu a položil ho pod sebe na záda.
Jeho ruce mě zoufale svíraly, jako by se bál, že když se ke mně nepřitiskne, odejdu. Naše těla se k sobě pevně tiskla, a přestože nám překáželo oblečení, stále jsem cítil teplo jeho těla. Jednu ruku jsem měl zabořenou v jeho vlasech a tahal za ně, abych natočil jeho hlavu do ideálního úhlu pro polibek. Byl to úžasný pocit mít ho takhle jen pro sebe. Jen my dva. Střízliví, ale stále se spolu vznášející.
Znovu mě přemohly emoce a já se odtáhl, abych mu mapoval polibky krk. Kdybych ho dál líbal, měl jsem pocit, že bych vše ztratil. Ztratil jakoukoli špetku sebeovládání.
Znovu zakňučel, když jsem okusoval jeho lahodnou, úžasně hebkou kůži na krku. Dráždil jsem ji mezi rty na různých místech, a taky používal jazyk. Olízl jsem ho podél klíční kosti, jeho tričko naštěstí tu krásnou část těla odhalovalo. Znovu jsem se přesunul k jeho krku a kousl ho. Dlouze zasténal. Kurva, tohle bylo sexy. Cítil jsem, jak mi v boxerkách zacukal penis. To, jak se pode mnou svíjel, držel se mýho trička a prohýbal se v zádech, bylo možná to nejžhavější, co jsem ve svým životě viděl, což znamená hodně, když tohle říkám.
Už jen ty drobnosti, které dělal, mě přiváděly k naprostému šílenství; překvapilo mě, že jsem se ještě dokázal ovládat, ale na druhou stranu, s Billem nikdy netuším, co se mi může stát.
Cítil jsem, jak se mi začal otírat o bok, jeho erekce byla pod látkou džínů jasně patrná. Pomalu jsem mu sjel rukou po triku, a pak jsem mu sevřel rozkrok. Hned se prohnul a vydal ze sebe další sténání.
Nadzvedl jsem ho, abych mu rychle sundal tričko a odhalil tak jeho krásný hrudník. Poté jsem ze sebe stáhl tričko i já a začal si pohrávat s knoflíky jeho kalhot, abych sundal i ty. S námahou jsem mu je nakonec sundal a odhalil tak jeho napěchované modré boxerky. Když jsem si vzpomněl na svou včerejší práci, jediné, co jsem chtěl udělat, bylo se zbavit přetrvávající chuti toho druhého a nechat se naplnit tou Billovou.
Dal jsem mu pusu na rty, a pak se po jeho těle posunul níž. Když jsem sklouzl dolů, jeho černé oči se upíraly do mých. Vtiskl jsem mu polibky na hruď, pak jsem mu zabořil jazyk do pupíku a viděl, jak zalapal po dechu. Pak jsem jazykem sjel po proužku chloupků, který mi připadal neuvěřitelně sexy. Sledoval jsem, jak se kouše do rtu a tiše sténá.
Vzal jsem lem jeho boxerek mezi zuby, aniž bych přerušil náš chlípný pohled, a začal mu je pusou sundávat. Z Billových úst se vydral další sten, než se přede mnou ocitl kompletně nahý, krásně roztažený přes celou postel. Při tom pohledu jsem si olízl rty a nepamatoval si, kdy naposledy jsem po někom takhle moc toužil.
Jeho penis se mi hrdě tyčil před očima a Bill ztěžka oddechoval, očekávaje mé další kroky. Pomalu jsem mu ovinul ruku kolem jeho penisu a se zasténáním se jeho oči lehce obrátily v sloup. Jazykem jsem ochutnal špičku jeho penisu, a on znovu zasténal a v rukách stiskl peřiny. Rozhodl jsem se, že toho dráždění už bylo dost, a tak jsem na první dobrou vzal jeho penis do úst a zasunul si ho hluboko do krku.
„Kurva!“ Zasténal hlasitě a zaklonil hlavu. Viděl jsem, jak se mu na krku leskne pot; vypadal tak zatraceně krásně. Začal jsem hýbat hlavou nahoru a dolů, občas jsem ho nechal zajet až do krku, čímž jsem si od něj vysloužil slastné sténání. Chutnal skvěle, mnohem líp než kterýkoli chlap, se kterým jsem kdy byl. Možná chutnal tak dobře proto, že jsem si opravdu přál ho ochutnat.
Začal opravdu ztěžka lapat po dechu a svírat prostěradlo, až jeho klouby na rukách zbělely. Pomáhal jsem si rukou, zatímco jsem ho kouřil. Volnou rukou jsem sjel dolů na jeho varlata, a pak ještě níž k jeho dírce, kterou jsem obkroužil, a pak do ní vnikl jedním prstem. Umím skvěle zvládat víc věcí najednou. Když jsem do něj vnikl prstem, zalapal po dechu, ale byl příliš ztracen ve své rozkoši, kterou jsem mu poskytoval kouřením.
Přidal jsem do něj druhý prst a snažil se je zasunout co nejhlouběji, když jsem hledal jeho místečko. Když jsem ho konečně našel, silně jsem k němu prsty přirazil.
Bill doslova vykřikl, prohnul se v zádech a celý ztuhnul, když se mi udělal do úst. Spolkl jsem všechno, co mi naložil, odtáhl od něj hlavu a otřel si ústa. Znovu jsem se zvedl, abych se mu podíval do tváře. Čelo měl zpocené a oči zavřené, jak zoufale popadal dech.
„Oh můj bože,“ vydechl.
„Jak je na tom tvoje hlava teď?“ Zeptal jsem se a usmál se jako uspokojený zmrd.
„Skvěle,“ zasmál se. Znovu mě objal kolem ramen, jednu ruku mi vpletl do vlasů a stáhl mě na sebe. Naše hrudníky se srazily, kdy jsem si na něj lehl. Usmívali jsme se na sebe jako blázni. Znovu jsem ho políbil na rty a všiml si, že mé tělo ovládlo náhlé nutkání ho políbit nebo pohladit. Co se to se mnou sakra stalo?
„Zůstaneš dneska se mnou?“ Zeptal se s úsměvem.
Tvář mi okamžitě poklesla, když jsem si vzpomněl, že mám klienta.
„Nemůžu,“ řekl jsem a uhnul pohledem. Viděl jsem, že i jeho úsměv zmizel a v jeho očích byla patrná bolest. Nejspíš to pochopil.
„Jak tě můžu mít pro sebe, když jsi pořád s jinejma?“ Jeho hlas se trochu zachvěl, když jsem v něm slyšel osten dětské bolesti. Zabolelo to. Nevím proč, ale cítil jsem, jak se mi bolestivě svírá srdce. Zrovna když jsme oba dostali, co jsme chtěli, vypustil jsem z hlavy tuhle jedinou věc.
A pak znovu…
„Seknu s tím,“ řekl jsem a znovu na něj upřel oči.
„Fakt?!“ Vykřikl a znovu se usmál, jako by dostal zpátky svou oblíbenou hračku.
„Můj nejlepší kámoš Georg říkal, že když s tím seknu, nechá mě u sebe bydlet, protože bych si nemohl dovolit utáhnout svůj byt,“ vysvětlil jsem mu a pohladil ho rukou po tváři.
Oči mu zajiskřily vzrušením a záře jeho úsměvu byla nepopsatelná. Ten úsměv byl tak nakažlivý. Naklonil se, aby mě prudce políbil na rty, pak se odtáhl a políbil mě na tvář, a pak se znovu vrátil k mým rtům.
Trochu jsem se na něm zavrtěl, bál jsem se, že jsem příliš těžký na to, abych na něm takhle ležel.
„Mám pocit, jako bych tě mačkal,“ řekl jsem a pokusil se odtáhnout. Najednou mě chytil za paži, aby mě udržel na místě, a zavrtěl hlavou.
„Ne, takhle je to dokonalý,“ řekl a prohlížel si můj obličej s takovou láskou v očích, že se mi srdce kurva rozbušilo jako nějaké školačce. „Ty jsi dokonalý.“
autor: hexagram
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
