autor: hexagram
Sníh
„Víš, nikdy jsi mi neřekl, jak ses rozhodl ohledně své sexuální orientace,“ řekl jsem a ležel vedle něj s jeho rukou přehozenou přes můj pas.
„Oh, tohle…“ uchechtl se a trochu se začervenal. „Stačí, když ti řeknu, že jsem Tom-sexuál?“ Stydlivě se usmál, kousl se do spodního rtu a podíval se na mě. Připomínal mi malé kotě.
„Wow, jak kýčovitý,“ protočil jsem očima, ale stejně jsem se usmál.
„Když myslíš,“ žertoval. Okay, i když vypadal naprosto rozkošně, měl jsem chuť ho popadnout a všukat ho do matrace. Špatnej nápad?
Cítil jsem se hravě, zvedl jsem se, rychle popadl jeho zápěstí a přišpendlil mu je vedle hlavy, přičemž jsem se nad ním skláněl. Zahihňal se mýmu počínání a já propletl naše prsty a sklonil se dolů, abych ho políbil na rty. Netiskl jsem jeho zápěstí jako obvykle, jelikož mi připadalo naprosto přirozený mít ruce takhle propletené. Nepamatuju si, kdy jsem se naposledy s někým opravdově držel za ruku.
Ten bastard se hihňal i do polibku, takže jsem se odtáhl a kousl ho do spodního rtu. Zalapal po dechu.
„Au, proč mě vždycky kousneš?“ Řekl, ale vůbec se netvářil nespokojeně. Spíš pobaveně.
„Asi na to mám speciální fetiš,“ řekl jsem a znovu ho kousl. „Měl by sis na to zvyknout.“
Kurva, proč jsem tohle řekl? Srdce mi vynechalo úder, protože ta věta automaticky znamenala, že to bude pokračovat. Teda já chtěl, aby to vydrželo, ale prostě jsem se bál budoucnosti s někým jiným. Vůbec nevím, kam tohle bude směřovat, a to mě děsí.
Naklonil jsem se k němu a začal ho lehce kousat do krku a užíval si jeho vzdechy, které vydával.
„Ty sráči…“ řekl. Jeho smích utichl, a když jsem se podíval do jeho obličeje, byl zarudlejší, jak ho to vzrušovalo. Natočil krk k mému a drsně sál místečko těsně nad klíční kostí. Teplo jeho úst mi vyslalo záchvěvy přímo do rozkroku. Pak jsem ucítil náhlé, ostré kousnutí. Ten parchant!
„Kurva!“ Zavrčel jsem a odstrčil ho. „Jestli s tím nepřestaneš, tak se mi postaví.“
„To máš blbý, za chvíli musíme vylézt z postele,“ usmál se ďábelsky.
„Nejspíš se o to stejně dneska večer postarám,“ řekl jsem dřív, než jsem se stačil zarazit. To jsem vážně říkat nemusel. Všiml jsem si, že Bill zastavil všechny své pohyby a podíval se na mě. Bylo mi jasný, že se ze všech sil snaží skrýt bolest.
„Jasně… klient…“ zamumlal, odvrátil zrak a výraz jeho tváře posmutněl. Ne, ne, ne, ne, ne!
„Dneska večer je to naposled. Slibuju,“ řekl jsem a sklonil hlavu, abych si opřel čelo o jeho.
„Opravdu?“ Bill se na mě znovu podíval, stále trochu nejistý. Bože, jako děcko.
„Jo, opravdu,“ usmál jsem se na něj. Myšlenka na to, že seknu se svou prací, byla docela úlevná, ale ještě lepší bylo, že se Bill zase usmíval.
„Tome?“ Oslovil mě Bill. Zvedl jsem obočí a čekal, až bude pokračovat. „Až budeš s ním nebo s ní nebo s kýmkoliv jiným… můžeš je, prosím tě, nelíbat?“ Zeptal se mě.
„Cože?“ Uchechtl jsem se. Tohle byla opravdu hloupá otázka.
„Jen… mi slib, že je nebudeš líbat.“ Ještě víc vystrčil spodní ret. Dělá to schválně, nebo co? Kdy budu vůči jeho štěněcím očím imunní?
„Jasně, slibuju,“ sklonil jsem se, abych ho znovu políbil, a ujistil ho, že jsem v tomhle upřímný. „Proč mě pořád nutíš ti něco slibovat? Nevěříš mi?“ Ušklíbl jsem se ďábelsky, protože jsem věděl, že ani já sám sobě bych nevěřil, tak proč by mi měl věřit Bill?
„U tebe člověk prostě nikdy neví,“ pokrčil rameny.
Ne, Bille. To jen když jsem s tebou. Tehdy o sobě nikdy nevím.
***
„Billllyyyyyy!!!“ Zaslechl jsem hlasité volání, které se ozývalo z obýváku. Bill i já jsme se právě osprchovali (ODDĚLENĚ, POZOR) a já se akorát oblékl. Viděl jsem, jak Bill vběhl do obýváku pozdravit vetřelce.
„BEE!“ Zakřičel. Šel jsem za ním a sledoval, jak se ti dva objímají. Bee, ta dívka, která včera večer odešla, přinesla velkou krabici, která stála na podlaze vedle ní. Zajímalo by mě, co v ní je. „Tak jak to včera večer šlo? Líbali jste se? Počkej… včera večer jsi nepřišla domů… Panebože, vy dva jste spolu spali!“
Sledoval jsem Billa, jak se chová jako malý gay, zatímco jsem se opíral o dveře jeho ložnice. Vypadal tak nadšeně, že jsem se nemohl ubránit úsměvu.
„Promiňte, pane Trümpere, ale mohla bych se vás zeptat na to samé!“ Vykřikla, pak se mu podívala přes rameno, Bill byl vyšší než ona, a její oči se při pohledu na mě zastavily. „Ah! Promiň… Ahoj, Tome.“ S úsměvem na mě lehce mávla.
„Vy jste se potkali?“ Bill stál zmateně mezi námi a v tu chvíli jsem se ptal sám sebe, kolik si toho ze včerejšího večera vůbec pamatuje.
„Jo, včera večer jsem ho požádala, aby tě pohlídal, když jsem šla ven,“ pokrčila rameny, a pak se na mě znovu podívala. „Mimochodem, díky.“
„Potěšení na mé straně,“ usmál jsem se na ni a viděl, jak se začervenala a odvrátila pohled. Bože, jak holčičí. Její tváře se zbarvily do stejnýho odstínu, jaký měly její vlasy.
Najednou jsem ucítil drobné, ostré píchnutí v kotníku, jako by mě kouslo nějaké malé zvířátko. „Au! Co to kurva je?“ Vykřikl jsem a okamžitě uskočil. Podíval jsem se dolů a uviděl… malou kočku s hedvábně černou srstí a širokýma žlutýma očima, která se na mě nevinně dívala. „Chlupatá píčo!“ Zabručel jsem a třel si kotník, i když mě to vlastně ani tolik nebolelo. Byl jsem nasranej spíš kvůli šoku, ne bolesti. Slyšel jsem, jak se Bill směje a jde ke mně. Samozřejmě, že se mi ten parchant smál. Vždyť je to taky píčus.
„Yuki, ty zlobivá číčo!“ Bill zvedl to ďábelské zvíře, které okamžitě začalo vrnět, když ho hladil po srsti.
„Yuki?“ Zeptal jsem se. Naprosto divný jméno pro kočku. Rozhodně ne anglický. A já, jakožto kulturní barbar, jsem zmateně stál a díval se na Billa a Bee.
„V japonštině to znamená ‚sníh‘,“ vysvětloval Bill a díval se na kočku, která si užívala jeho pozornosti.
„Ale ona je…“
„Černá, jo,“ přerušila mě Bee. „Kočka je černá a Bill je retard.“
Podívali se na sebe a já viděl, jak na ni Bill vyplázl jazyk. Jako odpověď se na něj zaksichtila, a pak se mnou pokračovala v rozhovoru.
„Akorát jsem ji přivezla od veterináře, chudák kočička. I když já jsem jí nechyběla. Má ráda jen Billa. Ďábelská kočka,“ protočila očima poté, co pozorovala rozkošnou scénu před sebou. Bill nakonec kočku pustil na zem, ale Yuki se mu stále motala kolem nohou a se zavřenýma očima mu o ně otírala obličej. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem ještě žil s rodiči v Arizoně a měli jsme psa. Byl to upřímně ten nejotravnější pes ve vesmíru, takže se mi až doteď myšlenky na milující domácí mazlíčky úplně vykouřily z hlavy.
Ďábelská kočka, jo? Určitě si budeme rozumět.
„Yuki, zlatooo,“ houkl Bill na kočku a sledoval, jak mu projevuje svou náklonnost.
„Ach bože, ty jsi takovej gay,“ sevřel jsem si kořen nosu. Jestli jsem si to já předtím nechtěl přiznat, teď byla řada na Billovi.
„Ten kluk se mi líbí,“ ukázala na mě Bee, zatímco se věnovala vybalování věcí, které si přinesla s sebou. „Tak co, řekneš mi, co se stalo? Víš přece, že jsem blázen do gay romantiky.“
Bill zalapal po dechu, a pak se na mě podíval s hlubokým ruměncem.
„Bee!“ Okřikl ji v rozpacích a já se jeho projevu emocí jen zasmál. Schoval si tvář do dlaní. Pro jednou jsem se rozhodl ušetřit ho rozpaků.
„Holky, vy si klidně povídejte, já mizím,“ řekl jsem se smíchem. Bee se mé poznámce zasmála a nechala mě projít kolem sebe ke dveřím.
„Kam jdeš?“ Zeptal se Bill a já v jeho hlase zaslechl znepokojení.
„Billy, drahoušku, jdu se podívat, jestli někde neshánějí lidi,“ řekl jsem, otočil se a s úsměvem jsem naznačil, jako bych si sundával klobouk a klaněl se, jako to dělali ve starých filmech. Slyšel jsem, jak vypískl, když se na mě vrhl a doslova po mně skočil. Tak tak jsem ho stihl chytit, když mi nohy obtočil kolem těla a ruce mi pěvně omotal kolem krku. Byl naprosto rozzářený, s úsměvem tak zářivým, že rozzářil celou místnost. Dal mi velkou pusu na tvář, než ze mě znovu slezl.
„Měl bys to vzít po Jižní ulici. Ve spoustě těch malých obchůdků tam dole potřebují lidi!“ Řekla Bee a usmála se nad scénou před sebou. „A venku je fakt zima, tak nevím, jestli je dnešek ten nejvhodnější den.“
„Ooh!“ Vykřikl Bill, než zmizel v jiné místnosti, Yuki ho v těsném závěsu následovala.
„Bille, taky bys měl začít hledat nějakou práci!“ Křikla za ním. Po požáru, který spálil Rapture na uhel, potřeboval taky najít nějakou práci. Alespoň v tom jsme si byli podobní.
„Ale na co, ty jsi bohatá, s tebou se na práci můžu na chvíli vykašlat,“ věnoval jí široký úsměv, když se vrátil s mikinou v ruce, která vypadala, jako by mu byla o pět čísel větší. „Klidně si ji půjč.“
Zavrtěl jsem hlavou nad tím, jaké klišé tohle celé je: půjčování oblečení od milence, loučení, roztomilá, chichotavá objetí a polibky. Nějak jsem z toho měl motýly v břiše, zatímco můj mozek někde v koutě zvracel.
„Díky,“ usmál jsem se a oblékl si mikinu. Zaplavila mě Billova vůně a já věděl, že se s tímhle pohodlným kusem oblečení může klidně rozloučit, protože si ho nechám.
Vzal jsem jeho tvář a odvážně přitiskl své rty na jeho, vyvinul na ně tlak, a když se vzpamatoval a polibek opětoval, položil mi ruku na zátylek. Než se naše jazyky stačily probudit, odtáhl jsem se od těch zamčených rtů, věnoval mu poslední, intenzivní pohled a odešel.
Když se za mnou zavřely dveře, uslyšel jsem, jak Bee vydala ten nejhlasitější výkřik, který mi svou intenzitou skoro prorazil uši.
***
Bože, jakmile jsem vyšel ven, udeřila mě zima do obličeje jako cihla. Nepamatuju si, že by počasí v LA bylo tak bipolární, ale musel jsem se s tím smířit. Měl jsem jen jednu bundu, kterou jsem myslím nechal u Georga, a teď byla Billova mikina mým jediným zachráncem. V zadní kapse mi zazvonil telefon a já ho samozřejmě zvedl, aniž bych se podíval na displej.
„Tome!“ Slyšel jsem, jak Georg vykřikl. „Jestli mi řekneš, že jsi včera večer s Billem nemluvil, tak tě asi budu muset zlynčovat.“
„Věř mi nebo ne, ale mluvil,“ usmál jsem se při vzpomínce na předešlé události. „Vlastně je to docela vtipná historka.“
„Taky mám co vyprávět, ale promluvíme si o tom, až se nastěhuješ a tak,“ blábolil, ale zarazil se. „Sekl jsi s tím, nebo ne? Kvůli Billovi?“
„Uh, ne kvůli Billovi, ale kvůli sobě, tobě a tvýmu bejváku,“ protočil jsem očima nad jeho myšlenkovýma pochodama. „Vlastně si právě teď hledám práci.“
„Jsem za tebe fakt šťastnej! Sbal si ty svoje sračky a hurá sem!“ Vykřikl. Opravdu chtěl, aby v jeho bytě bydlel démon jako já?
„Víš, stěhovat se uprostřed října je ten nejhorší nápad na světě.“ Zabořil jsem volnou ruku do kapsy mikiny a schoval ji před chladem.
„Tome… Je prosinec.“
„A do prdele,“ zafuněl jsem, a pak jsem na druhém konci uslyšel jakési mumlání.
„Geo?… Ty už jsi vzhůru?“
Oči se mi rozšířily do velikosti zasraných planet. Tohle NEBYL ženský hlas.
„Prosím, řekni mi, že je to ten, kdo si myslím, že je!“ Prakticky jsem zařval. Kdyby to nebyl Gustavův hlas, pěkně bych Georgovi nakopal prdel.
„Jo. Říkal jsem ti to – je to příběh, který ti musím povyprávět.“
autor: hexagram
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
