autor: hexagram
Pohodlí
Další den jsem se věnoval balení celého svého života do spousty krabic. Obývák byl snadný, protože tam pro mě nebylo nic moc významnýho. Neměl jsem televizi ani nic jinýho – stejně jsem se na ni nikdy nedíval. Z veškeré techniky jsem vlastnil jen notebook a mikrovlnku. Nechám tu i svůj starej gauč. Vtipnej příběh – koupil jsem ho ve výprodeji. Jsem si jistej, že byl zamořený štěnicemi, ale když jsem se sem stěhoval, za dvacet dolarů jsem vzal cokoliv.
Ložnice byla nejtěžší část, protože v ní byla spousta vzpomínek a všeho, co bylo v mým životě důležité.
Předtím jsem mluvil s domácím a ukázalo se, že mě nesmírně rád pustí kvůli stížnostem sousedů na zvuky, které se každou noc ozývaly z mého pokoje. Jejda, ani jsem nevěděl, že mám sousedy. No dobře.
Když o tom teď tak přemýšlím, tak jsem se za posledních pár dní vysral asi na pět klientů. Stále jsem ignoroval všechny Davidovy telefonáty a esemesky, tak mu to snad došlo.
Teď jsem stál v ložnici a snažil se vymyslet, co bych měl sbalit jako první. Trochu mě děsilo, co všechno najdu nebo na co si vzpomenu, když se začnu přehrabovat ve všech těch krámech. Pokrčil jsem rameny, donesl prázdnou krabici ke skříni a začal do ní postupně ukládat všechno oblečení, rozhodl jsem se, že to bude nejlepší začátek.
V polovině úplného rozebírání ložnice jsem zaslechl kroky u svého bytu. O pár vteřin později se ozval zvuk otevírání dveří a tichý hlas.
„Haló, Tome? Jsi… do prdele!“ Vyběhl jsem z ložnice, abych se podíval, co se stalo, a naskytl se mi pohled na mého drahého Billa, jak se válí na podlaze a jeho noha je zaklíněná mezi krabicemi. Bože, nemůžu uvěřit, že by tenhle malý nemotorný bastard zakopl o moje krabice. Při pohledu na něj jsem vybouchl smíchy a otřel si obličej, když na mě vrhl nevrlý pohled. Zavrtěl jsem hlavou, přistoupil k jeho ležícímu tělu a natáhl ruku, abych mu pomohl vstát. Chytil se jí a prudce se postavil, přičemž znovu zakopl a spadl na mě.
Sakra, to ho musím vždycky chytat já?
Když lehce vykřikl, aby udržel rovnováhu, chytil do rukou moje tričko a znovu se postavil na nohy. Podíval se na mě, a protože byl stále ještě zaskočený, dal jsem mu pusu na rty, které mi v tu chvíli připadaly neuvěřitelně lahodné. Usmál jsem se na něj, než jsem ho od sebe odtáhl.
Tohle přece páry dělají, ne? Líbají se a tak? Protože jsem jednal čistě podle instinktu a instinkt mi velel, abych ho líbal, dokud oba nepřestaneme dýchat. Tohle by mi šlo dobře.
„Už se stěhuješ?“ Zeptal se a následoval mě do ložnice, když jsem tam zamířil dokončit, co mi zbývalo. „Chceš pomoct?“
„Ne,“ řekl jsem. „Jen si tady sedni a vypadej pro mě sexy, jo? Jen mě zase až moc nerozptyluj.“ Usmál jsem se na něj, když se uchechtl, ale zčervenal. Jen jsem byl upřímnej.
V tu chvíli byla moje skříň úplně prázdná, postel rozebraná, uklizená a většina polic sundaná ze stěn. Ten pokoj vypadal stejně prázdně jako vždycky.
„Wow, tady to vypadá tak prázdně.“ Stál ve dveřích a rozhlížel se kolem. Dokáže mi číst myšlenky nebo co?
„Žiju tu už tak dlouho; nějak mi to tu připadá pořád stejný. Vždycky mi to přišlo takový prázdný,“ pokrčil jsem rameny a zalepil krabici plnou krámů z polic.
„Proč ses ke Georgovi nenastěhoval už dřív?“ Vyptával se Bill a sledoval každý můj pohyb.
„Oh, jsem si jistej, že by rád každou noc poslouchal moje sténání,“ zasmál jsem se a odkopl krabici stranou. Podíval jsem se na něj a viděl, jak se trochu začervenal a odvrátil oči. „Kromě toho jsem rád nezávislej.“ Jako vždycky, dodal jsem pro sebe.
„Proč ses vůbec rozhodl stát se… prostitutem?“ Zeptal se s velkým zaváháním. Ne, že by mě tím urazil, ne po tom, co jsme si všechno řekli na začátku.
„Protože nic jinýho neumím,“ usmál jsem se na něj. „Jsem docela k ničemu, tak proč ne?“ Usmál jsem se, abych mu dal najevo, že už jsem se úplně smířil s tím, že můj život nestojí za nic.
„Cože? Ne, to nejsi,“ zamračil se odhodlaně a přistoupil ke mně blíž. „Jsi jen zasraně cynickej.“
Zasmál jsem se jeho očividné poznámce a otočil se. Sevřel jsem jeho tvář v dlaních a znovu ho pořádně políbil na rty. Nebyl jsem na nich závislý, ne, ne, ne, ne.
„V tý době bys byl jedinej, kdo by ve mně věřil,“ řekl jsem s hořkostí v hlase. Znovu se chtěl zamračit, ale usmál se, když jeho oči spočinuly na mých ústech. Znovu se začervenal a já se odtáhl, jelikož jsem si vzpomněl, že mám práci.
Přistoupil jsem k nočnímu stolku, který stál vedle prázdného místa, kde předtím byla postel. Položil jsem ruku na madlo šuplíku a otevřel ho. Bill si stoupnul za mě, aby nahlédl dovnitř, a začal se na celé kolo smát.
„Panebože, je plnej kondomů!“ Vykřikl přes smích. Obrátil jsem na něj oči v sloup, než jsem otevřel šuplík pod ním, který byl plný tub s lubrikantem. Skoro jsem se až styděl.
„Do prdele,“ snažil se přestat smát. „No alespoň vím, že jsi čistej.“
Vyplázl jsem na něj jazyk tím nejdětinštějším způsobem a rozhodl se, že tady nechám i tenhle noční stolek. Myslím, že ho nebudu potřebovat. Příliš mnoho hloupých vzpomínek.
„Zvláštní, nevzpomínám si, že bych někdy viděl tvoje rodinné fotky nebo tak něco,“ řekl a posadil se na podlahu, kde předtím stála postel.
„Jo, to proto, že svou zkurevenou rodinu nenávidím,“ řekl jsem nonšalantně.
„Proč?“ Nezdálo se, že by ho moje ostrá poznámka zaskočila.
„No, můj fotr byl alkoholik, matka byla obecně mrcha a fakt mě nesnášela, a to až do té míry, že jsem musel pár noci spát venku. Díky bohu, že je v Arizoně horko,“ vysvětlil jsem mu svůj příběh, zatímco jsem si balil věci. Většinou jsem chtěl zaměstnat ruce, abych se nemusel soustředit na emoce, které přicházely s bolestnými vzpomínkami na dětství.
„Takže ty…“
„Utekl jsem, jo. Došlo mi, že když už umřu, tak jen na tak krásným místě, jako je Los Angeles,“ řekl jsem, a najednou zatoužil po cigaretě. „Škoda, že se i z tohohle místa vyklubala zkurvená díra.“
„Možná jsi jen neviděl ta správná místa,“ řekl a sklonil tvář ještě níž, když si hrál s kobercem.
„Na to jsem neměl čas,“ poznamenal jsem sarkasticky.
„Já ti je ukážu!“ Vykřikl a na tváři se mu opět objevil krásný úsměv.
Nemohl jsem si pomoct, ale jeho nadšený, dětský výraz mě donutil se usmát taky, což ho zřejmě rozzářilo ještě víc, než se začervenal a znovu sklopil oči. Oh, fakt jak holka.
„A co tvoje rodina? Víš, vlastně toho o tobě moc nevím,“ řekl jsem. Teprve teď jsem si uvědomil, že toho o sobě víme opravdu málo, i když jsme pár, nebo jak to říct.
„No, můj bohatý tatíček žije ve svém roztomilém zámečku jako čurák,“ ušklíbl se a protočil očima. „Moje matka byla opravdu… laskavá žena. Vypadalo to, že má ráda všechny a všechno.“
Otočil jsem se k němu a viděl, že má hlavu svěšenou opravdu nízko. Ach bože – jeho matku zavraždili. Jak jsem na to mohl zapomenout? Druhej den, co jsme se znali, mi o tom něco řekl, ale já to úplně vypustil z hlavy.
Odložil jsem všechny ty sračky a sedl si naproti němu se zkříženýma nohama. Právě teď byl důležitější on, ne ty krámy, které jsem potřeboval sbalit.
„Byla… zavražděna?“ Opatrně jsem se zeptal a doufal, že se nerozbrečí. Vzal jsem jeho ruku do své a palcem ho pohladil po kůži.
„Jo, před rokem. Myslím, že to bylo kvůli moci, kterou má můj otec. A Los Angeles je nebezpečný místo a tak…“ řekl a začal mrkat očima. „Ona si to vážně nezasloužila. A nejvíc mě štve, že otec truchlil jeden zkurvenej měsíc. Nemohl jsem tomu uvěřit…“ pokračoval a kvůli tomu vzteku zesílil hlas. Náhle se zarazil, než ke mně vzhlédl. Oči se mu leskly, ale naštěstí nebrečel, protože já jsem v utěšování lidí naprosto na hovno.
„Uh, promiň, že to tady na tebe takhle všechno sypu. Nechci fňukat,“ usmál se na místo, kde byly naše propletené ruce.
„Ne, to je v pohodě,“ řekl jsem upřímně. „Já tady fňukám nad svým ubohým životem, zatímco ten tvůj je vlastně tragický.“
„Díky, že jsi mě vyslechl.“ Podíval se na mě zpod ofiny těma svýma úžasnýma hnědýma očima s drobným úsměvem.
Naklonil jsem se k němu a zachytil jeho spodní ret svými, najednou jsem ho v tu chvíli potřeboval mít u sebe. Zkurveně jsem nenáviděl, jakým slabochem jsem se vedle něj stával. Chci se od něj odtáhnout, ale nedokážu se od jeho pohybujících se rtů odpoutat.
Okamžitě mi ten polibek začal oplácet a položil mi ruku na tvář. Nedokážete si představit, jak úžasný pocit to byl, když i on chtěl mě, stejně jako já jeho. Čím jsem si tohle zasloužil?
Najednou se v rohu místnosti ozvalo jakési bouchnutí, kvůli kterému jsme se od sebe odtrhli. Rozhlédl jsem se a uviděl na podlaze ležet moje pouzdro na kytaru.
„Ty máš kytaru?“ Zeptal se s úsměvem, když jsem vstal, abych pouzdro zvedl.
Občas jsem si na ni brnkal, když jsem neměl co dělat, uklidňovala mě.
„Jo, přivezl jsem si ji z Arizony,“ řekl jsem a vyndal ji z pouzdra. „Umíš hrát?“
„Trochu,“ řekl. Podal jsem mu ji a on ji s radostí přijal. Víte, jak se holky vždycky rozplývají nad tím, že jsou chlapi, co dělaj muziku sexy? No, málem se mi postavil při pohledu na Billa, jak hladí kytaru a vybrnkává pár akordů, než se pustil do určité melodie.
Zbytek dne byl naplněn mým ukládáním věcí do krabic a ten úkol byl mnohem příjemnější, když v pozadí hrál Bill náhodné melodie, které dokonale vyplnily předchozí ticho.
Možná jsme nepotřebovali mluvit, abychom se sblížili.
autor: hexagram
překlad: Lauinka
