autor: Dark_horse
Bill nechodil každý den, ale asi jen třikrát týdně, ve dnech, kdy Tom učil svoji třídu. A upřímně řečeno, ne vždy měl nějakou otázku. Někdy ticho řeklo Billovi víc, než by Tom dokázal vyjádřit slovy. Každý Tomův pohyb, úšklebek, úsměv a zvyk jako by byl ozvěnou vzdáleného místa a času. I když Billa trápilo, že na rozdíl od normálních ozvěn, které odeznívají… tahle nechtěla jen tak odejít.
Zatím se Bill dozvěděl, že Tom byl 11Bravo, což by pro civilistu znamenalo být pěšákem. Také se dozvěděl, že Tom to před nehodou dotáhl až na hodnost štábního seržanta. Tom Billovi také řekl, že stejně jako on sám je i Layka veterán.
Tato drobná skutečnost Billa mátla, dokud se nedozvěděl, že i psi opravdu mohou být také členy služby s hodnostmi. V tomto případě byl Layka psem na vyhledávání bomb.
A dnes Tom nechal Billa vysadit rostlinky dýní, na kterých se momentálně nacházely krásné žluté květy, z nichž se nakonec stanou dýně.
„Až budeš hotový… můžeš se zeptat na svou otázku a jít…“ řekl Tom zpovzdálí.
„Okay,“ zavolal Bill zpátky, zatímco malou rostlinku obkládal čerstvou vlhkou půdou a přál si, aby drobné kořínky nasály vodu a rostly. Začínal chápat, proč to Toma tolik baví, i když mu tahle práce pokaždé zničila jeho čerstvou manikúru.
***
Tom se usmál, když Layku poplácal po hlavě a podrbal ho za uchem. Skoro to vypadalo, že se pes usmál a udělal pár kroků blíž. Opřel čenich o Tomovu amputovanou nohu a podíval se na něj starostlivýma hnědýma očima.
„Až na toho divnýho kluka, Billa…“ začal Tom, „jsi můj jediný opravdový přítel, Layko.“
Layka zakňučel a zdálo se, že se mračí. „No, vždyť je to tak nějak pravda,“ povzdechl si Tom. „Chci říct… jsi moje jediné opravdové spojení se životem.“
„Mám hotovo,“ ozval se poněkud veselý hlas, který přerušil ticho i chvíli, kterou sdílel s Laykou.
„Jupí,“ řekl Tom otráveným tónem, i když dostatečně potichu, aby nedal najevo svou otrávenost.
Bill si povzdechl a předloktím si otřel pot z čela. „Půjdu si umýt ruce…“ spokojeně vydechl. „… a pak se vrátím pro otázku.“
Tom líně pokýval hlavou a polohlasně něco zamumlal, když Bill odběhl, aby si umyl ruce.
Zatímco si oplachoval ruce, dával si poněkud na čas, aby o Tomovi přemýšlel, jelikož nebyl schopen vymyslet jedinou souvislou myšlenku. Nemohl přijít na to, jakou jednu věc by chtěl vědět, a přesto… bylo toho tolik, co o tom muži nevěděl. Ale pak ho napadlo něco, co mu předtím nedošlo.
„Hej, Tome?“ Ozval se Bill a jeho hlas změkl, když vstoupil do mužova obývacího pokoje. Kousl se do dokonale lesklých rtů a zastrčil si několik pramínků dlouhých černých vlasů za propíchnuté ucho.
„Jo?“ Zeptal se Tom.
„Mohl bys…“ zaváhal, „… mi povědět o…“
„O?“ Zamračil se Tom a povytáhl obočí.
„… o tvé rodině… jako když… se všechno tohle stalo?“ Kousl se do rtu a opatrně se posadil na křeslo kousek od Toma a Layky.
Tomův obličej se změnil z podrážděného na prázdný, jako by si ani nebyl jistý, jak na Billovu otázku odpovědět. Obě Tomova obočí se trochu zvedla a on se náhle prudce nadechl a stejně hlasitě vydechl.
„Wow, no… to je dobrá otázka.“ Tom musel přiznat, že na něj Billova houževnatost udělala dojem. Odvážil se mu položit otázku, kterou Tom považoval za „osobní“.
„Klidně se můžu zeptat na něco jiného,“ rychle vyhrkl Bill a cítil, jak se mu rozbušilo srdce a jak se mu neklidem svírá žaludek.
„Ne, ne, to je v pohodě,“ uklidnil ho pomalu Tom. „Vlastně jsem na ně nemyslel… už tak dlouho,“ podíval se na něj.
„Dobře…“ řekl Bill ostýchavě, ale s náznakem vzrušení.
Nastalo velmi dlouhé trapné ticho. Tom svraštil obočí a zamračil se, jako by se snažil vzpomenout si, ale nějak se mu to nedařilo. „No, moje matka je překladatelka z němčiny a angličtiny.“
„Ah, to vysvětluje to německé mužské jméno.“ Bill se lehce usmál a přikývl.
„Jo, jmenuje se Simone,“ řekl Tom a jeho výraz trochu změkl, protože se mu zdálo, že má zamlžené oči, jako by byl hluboko v myšlenkách. „… když jsem ji naposledy viděl, měla takové… hezké… zlaté blond vlasy, které jí sahaly až k lopatkám.“
„Chtěla… aby ses přidal k armádě?“ Zeptal se opatrně Bill.
Tom se zasmál a zářivě se usmál. „Ne, bála se, že umřu nebo že to bude moc těžký.“
Pro Billa bylo těžké si představit, že by si někdo vůbec mohl myslet, že muž před ním nezvládne nic, co mu přijde do cesty. Vypadal tak strašně odhodlaný a plný vůle.
„Můj otec Jorg je mechanik. Ale nejen tak ledajaký…“ lehce se usmál Tom. „Má vlastní autodílnu a obchod s náhradními díly.“
Bill se usmál a přemýšlel o tom, jak normální byl Tomův život předtím. „Taky jsem měl staršího bratra.“
„Měl?“ Zamračil se.
„Jo, opil se, když byl v posledním ročníku na střední, a řídil… narazil do stromu a na místě zemřel.“
„To je mi líto,“ řekl Bill s těžkým srdcem.
„No, to je dobrý. Už dávno jsem se s tím smířil,“ řekl Tom s malým zamračením. „I když můj otec ztratil jednoho ze synů… byl na mě stále hrdý a povzbuzoval mě, když jsem odcházel z domova do armády.“
„To je moc dobře,“ zašeptal Bill tiše.
„Taky jsem měl kdysi snoubenku,“ změnil Tom téma.
„Nedotáhl jsi to do konce?“ Zeptal se Bill.
„Ne. V osmnácti jsem vstoupil do armády, a když mi bylo dvacet… potkal jsem na dovolené svou současnou bývalou.“
„Na dovolené?“ Zeptal se Bill.
„V podstatě na dovolené,“ upřesnil Tom.
Bill jen přikývl a lehce zformoval rty do malého „o“. „Byl jsem s ní čtyři roky, do čtyřiadvaceti, a pak jsem přišel o nohu.“
***
Flashback
Tom se usmál, srdce se mu rozbušilo, když se podíval na obrazovku počítače a uviděl na ní Riiny krásné mrkající oči. Roztomile se na něj usmála a pěstěnými nehty s francouzskou manikúrou si odhrnula několik pramenů kaštanově hnědých vlasů z obličeje a za ucho.
„Chyběla jsi mi, zlato,“ řekl Tom upřímně a s přibývajícími vteřinami měl pocit, že se do ní zamilovává víc a víc.
„Jo…“ odpověděla Ria vyhýbavě.
„Už jen devět měsíců, a pak moje nasazení skončí.“ Tom si přejel mozolnatou rukou po čerstvě ostříhaných vlasech.
„Přijde mi to tak dlouhé…“ řekla Ria tiše.
„Rio, děje se něco?“ Tom se zamračil a naklonil hlavu na stranu. „Posledních deset minut jsi nějaká zamlklá.“
Ria si povzdechla a zakryla si svou nádhernou tvář pěstěnýma rukama. „Tome… já jen… myslím… že devět měsíců je… trochu moc dlouho.“
Tomovo srdce se zkroutilo v hrudi. Žaludek mu klesl do kalhot a on cítil, jak v něm narůstá vztek a je zmatený. „Ty se se mnou rozcházíš kvůli mýmu nasazení?!“
„Ne… jen…“ nevěděla, co říct.
„To myslíš vážně?! Já si nemůžu kurva vybírat, jestli pojedu, nebo ne! Měl jsem koule na to, vzít pušku do ruky a chránil svou zem!“
„Já vím…“ zkusila to Ria se zamračením a povzdechla si.
„Tak proč se kurva divíš, že si to vybírá svou cenu?!“ Skoro na ni zakřičel.
„Tome, já jenom… nevím, jak ti to mám říct…“ řekla Ria a oči se jí zalily slzami.
„Prostě to kurva řekni,“ rozzlobeně prskl.
„Potom, co jsi odešel na ********… Já… jsem prostě cítila, že tohle bude příliš dlouhé čekání… já… já jsem…“ kousla se do rtu a tvářila se nevinně, i když v tu chvíli Tom cítil, že začíná být pořádně naštvaný. „Začala jsem se scházet s Eugenem…“
Tom cítil, jak v něm vře vztek. Kdyby byl doma, byl by v pokušení zabít toho chlapa, kterého kdysi nazýval svým nejlepším přítelem. „Eugenem Bauderem… mým nejlepším přítelem?“
„Tome, prosím…“
„Prosíš, o co?! Ty jsi přefikla mýho nejlepšího přítele… co… jen co jsem se otočil zády?! A ty chceš, abych tě poslouchal?“ Prskal Tom vztekle
„Jsem těhotná,“ zašeptala smutně.
„Tak to ti gratuluju. Připojila ses k zástupu všech ostatních děvek, které podvedly svého přítele vojáka,“ prskl vztekle Tom, když praštil notebookem a přerušil konverzaci dřív, než by se vytočil ještě víc.
Konec flashbacku
„O pár měsíců později jsem přišel o nohu,“ zamračil se Tom.
„Je mi to líto,“ sklonil Bill hlavu.
„Nemusí. Měl jsem to čekat,“ usmál se Tom, když si vzpomněl na zbytek. „Když mě stabilizovali a poslali zpátky do Států… objevila se v nemocnici, kde jsem byl… a snažila se se mnou dát zpátky dohromady.“
„Ah…“ Bill se cítil trapně a náhle nepříjemně.
„Řekl jsem jí ne, a že jí v žádném případě nebudu pomáhat vychovávat dítě, které není moje. Natož pak dítě, které si udělala, když mě podváděla.“
„Chybí ti… někdy?“ Zeptal se Bill.
„Ne,“ Tom se lehce usmál. „Ať už je teď jakkoliv nešťastná… může si za to sama.“
autor: Dark_horse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
