autor: hexagram
Příběh
„Jsi jako děcko!“ Hravě jsem obrátil či v sloup a Bill se mi zahihňal do krku. Trval na tom, abych ho odnesl z koupelny, protože jsme se právě sprchovali, tentokrát společně ;). Stihli jsme si jen obléct boxerky, než mi s dětskou radostí skočil na záda a držel se mě nohama i rukama.
„Rychleji!“ Zasmál se znovu a kopal nohama. Jo, Billy, tohle jsi říkal ještě před chvílí, uchechtl jsem se v duchu. Najednou mě kousl do zátylku, až jsem vyjekl. Parchant!
„Au! Nemůžu to udělat, když mě koušeš!“
Jako odplatu za má slova mi začal sát kůži v místě, kde se krk spojoval s ramenem. Nemohl jsem si pomoct, ale teplo jeho úst na mém citlivém místě mě trochu vzrušovalo, ale nedal jsem na sobě nic znát.
„Ne, ne, ne, žádný cucfleky!“ Rychle jsem ho plácl přes stehno, když jsem ho nesl dál do obýváku.
„Pokrytče!“ Vykřikl. „Viděl jsi můj krk?“
Ach ano, samozřejmě, že ano. Byl štědře pokryt šrámy a modřinami, které mu s laskavým svolením hyzdily jeho jinak dokonalou kůži.
„Wow, hrdličky! Hoďte něco na sebe!“
Okamžitě jsme ztichli a vzhlédli ke dveřím velkého bytu, abychom viděli, jak tam stojí Georg a zavírá za sebou dveře. Vlasy měl rozcuchané, a když si sundával bundu, zjistil jsem, že má naprosto zmačkaný tričko. Oooh, Georgie-boy někoho má!
„Kde jsi, kurva, celý ty dny byl?“ Vynadal jsem mu, ale neubránil jsem se úsměvu. „Těšil jsem se, že se staneš mým otrokem a pomůžeš mi se stěhováním!“
„Oh jo, a jaký to bylo, mimochodem?“ Zeptal se Georg a zul si boty, i když to znělo, jako by s námi zrovna nebyl.
„Bylo to moc hezký. Vážně moc hezký,“ řekl jsem a mrkl na něj, když vzhlédl a prohlédl si nás, Billa stále visícího na mých zádech. Byl lehký, takže mi to nevadilo.
„Neee!“ Zasténal Georg. „Prosím, řekni mi, že ne v mý posteli…“
„To by sis přál, co?“ Ušklíbl jsem se. „Ne, v posteli jsme to nedělali.“ Pokrčil jsem rameny; skoro jsem cítil, jak Bill za mnou zrudl, když mi zabořil hlavu do krku a schoval se. Georg jen zvedl obočí, šťastný, že jsem jeho domněnku zamítl. Povzdechl si se širokým úsměvem na tváři ve stavu podobnému snění.
„Takže tohle je ten Georg, do kterého je Gustav zamilovaný?“ Zašeptal mi Bill do ucha, ale Georg to slyšel, protože se mu do tváře vkradl ruměnec a jeho úsměv se zvětšil.
Shodil jsem Billa ze zad na gauč co nejšetrněji, takže se skřípěním přistál na zádech.
„Musíme si toho SPOUSTU říct,“ řekl jsem, přitáhl Georga za paži a donutil ho sednout si.
Bill se posadil na pohovku a naklonil se. Přistoupil jsem k němu zezadu a naklonil se nad něj, takže se opřel a zvedl ke mně hlavu. Sklonil jsem obličej, abych spojil naše rty v krátkém polibku. Pohladil mě po tváři, a pak se odtáhl.
„Spidermane!“ Vykřikl šťastně a rozhodil rukama. „Jdu se obléknout.“ Vstal, a když se vydal směrem k ložnici, můj pohled okamžitě sklouzl na jeho zadek. Byl tak zatraceně dokonalý, boxerky se mu kousek stáhly a odhalily tu hladkou křivku jeho zad. Nádhera…
„Tome, ty prase!“ Vykřikl Georg a jeho hlas mě donutil odtrhnout oči od Billova těla, když zmizel v jiné místnosti. Když jsme se na sebe s Georgem podívali, díval se na mě takovým divným pohledem, jako by věděl něco, co já ne – to mě děsilo.
„To je fuk,“ pokrčil jsem rameny. „Řekneš mi, co se stalo? To podezření mě ubíjí!“
Georg se zasmál, než vzal polštář a přitiskl si ho k hrudi, oči měl doširoka otevřené a nevinné, díval se někam nade mě a se širokým úsměvem hleděl do prázdna.
„Oh, Tommy, zažil jsem to nejúžasnější v životě! Bylo to tak dokonalé a všechno je perfektní a láska je tak krásná! Nemůžu tomu ani uvěřit! Mám pocit, že se vznáším!“
„Wow, zpomal, kurva,“ řekl jsem. Už jsem se zmínil, že mě tak trochu děsí? – To už byl zamilovanej? Jak se to stalo? Chci říct, jsem za svýho nejlepšího kámoše šťastnej a tak, ale tohle je tak rychlé. Před několika dny se choval, jako by Gustava sotva znal. „Prostě… začni od začátku.“
–Flashback–
Georg vešel do pokoje, přestože Gustav na klepání na dveře nereagoval. Byly otevřené, a tak si pomohl sám. Navíc si myslel, že teď si jsou s Gustavem dost blízcí na to, aby vzájemná přítomnost nebyla problém. Stýkali se a vídali častěji, z obou stran byl jasně patrný určitý druh zájmu. I když pro Georga to bylo poněkud bolestivé, protože jeho zájem byl romantický a předpokládal, že Gustavův je čistě přátelský.
Nemohl si pomoci, ale ten kluk ho prostě přitahoval. Jeho osobnost byla opravdu čistá – byl zábavný a nikdy se nechoval jako hlupák. Georg si všiml, že je v něm i část, která je upřímná a trochu vážná, a tu promítal do svého umění. Kreslil komiksy, postavičky, anime a další věci a každý výtvor ho skutečně fascinoval.
Gustav byl pro něj naprosto perfektní.
Ale taky nedosažitelný.
Kromě toho měl Georg image heterosexuálního kluka. Byl heterosexuál, ale „otevřený všemu“. Očividně.
Slyšel, jak v koupelně teče voda, takže předpokládal, že Gustav je ve sprše. Bojoval s nutkáním přidat se k němu a raději pochodoval po pokoji a prohlížel si, co se dalo.
V rohu místnosti, vedle dveří do ložnice, stála skříňka. Byla celá od barev, cákanců a kreseb, a něco ho k ní prostě táhlo. Georg k ní pomalu přistoupil, přejel rukou po její horní části a pod prsty cítil hrubé nánosy barvy.
Otevřel první šuplík a v něm ležela černá krabička, jejíž víko bylo napůl odsunuté. Georg se překvapeně zamračil. Přimhouřil oči, aby viděl, co v ní je, aniž by musel sundat víko úplně.
Uvnitř té černé krabičky uviděl naskládané papíry a jen stěží dokázal rozeznat pár písmen. „Georg.“
Srdce se mu doslova zastavilo.
Rychle sundal víko a objevil obálky, bylo jich tam chaoticky nacpáno zhruba třicet.
Na té horní bylo napsáno ‚Dopis pro Georga č. 18‘.
Georgovy oči se rozšířily a jeho srdce se rozbušilo – co tohle mohlo znamenat? Sevřel obálku mezi prsty a cítil, jak se mu očekáváním potí dlaně.
Tohle by neměl. Vážně by tohle neměl. Byl příliš velký slušňák na to, aby četl cizí dopisy. Ale na druhou stranu, byly přece psané pro něj, ne?
Obálka nebyla zalepená, takže ji otevřel a vytáhl z ní dopis. Spěšně, ale opatrně, jako by se mohl rozpadnout, papír rozložil a odhalil tak chaotické písmo napsané jasně modrým inkoustem s čmáranicemi po stranách. Tohle byl rozhodně Gustavův rukopis.
Odvážil se přečíst ty řádky.
´Milý Georgu,
právě jsi odešel z mého domu a ten pocit se znovu vrátil. Ten pocit prázdnoty, který mám vždycky, když nejsi nablízku. Cítím se uboze.
Prosím tě, co se to se mnou děje? Nenávidím to, ale zároveň to miluju.
Pokaždé, když jsem s tebou, cítím se prostě neuvěřitelně, i když spolu nemáme skoro žádný fyzický kontakt. Mám až příliš velký strach, než abych něco udělal.
Prostě nevím, co se to se mnou děje. Všechno se to stalo tak náhle. Nikdy jsem se takhle necítil… Připadám si jako blázen, ale zároveň se nechci stát znovu příčetným.
Tohle se přece nemůže dít… Jsem heterosexuál.
Přestaň mi tohle dělat.
Jsem… zamilovaný?´
„Georgu?“
Ani si nevšiml, že voda ve sprše přestala téct. Přistižen při činu hodil dopis zpátky do zásuvky, pak se otočil a uviděl před sebou stát oblečeného Gustava.
„Co jsi…“ Gustavovy oči se náhle rozšířily. „Ach můj Bože, ne!“
Rychle přiběhl k šuplíku a vší silou ho zavřel, ztěžka oddechoval, přestože jen přeběhl místnost.
„Gustave, já…“
„Prosím, řekni mi, že jsi to nečetl?!“ Žadonil a zíral na Georga, který byl o něco vyšší než on a ruce měl stále položené na šuplíku.
„Promiň…“ řekl Georg, i když nevěděl, za co se vlastně omlouvá. Cítil, jak se mu rozbušilo srdce, přestože Gustavův výraz byl srdcervoucí. Jako by se v tom jediném okamžiku uvolnilo všechno.
„Prosím, nechci, abys mě nenáviděl! Nevím, co mám dělat!“ Gustavovi se zlomil hlas a do očí se mu začaly drát slzy. Georg se na něj usmál, něžně ho chytil za ruce a stiskl je, aby se mu Gustav podíval do očí. Podívali se na sebe a Georg konečně pochopil.
„Miluju tě,“ řekl a jeho úsměv se rozšířil. Konečně to mohl říct nahlas. Schopnost vyjádřit to slovy jeho dlouhotrvajícímu poblouznění připadala neuvěřitelná. Bylo to ohromující. „Miluju tě!“ Zopakoval a Gustav přestal dýchat. Měl snad halucinace? Tohle přece nemohlo být skutečné.
„To nemyslíš… vážně… Jak můžeš…“ pronesl tiše, ale zářivý úsměv na Georgově tváři ho neskutečně potěšil a on si nemohl pomoct, ale cítil se neskutečně šťastně, i když ještě úplně nechápal, co se děje.
Georg už nemohl čekat ani vteřinu. Sklonil se a v beznadějné vášni spojil jejich rty, přitiskl se ke Gustavovi a cítil, jak ho jeho přítomnost pohlcuje.
Odtáhli se a Georgova tvář byla vlhká od směsi Gustavových slz a jeho vlastních. Byl tak šťastný. Gustav se na něj díval jako na ztracené dítě, ale Georgovi to nevadilo. Objal Gustava kolem krku a bál se, že už ho nikdy nepustí.
Připadalo mu to skoro jako sen.
– Konec Flashbacku –
„To je snad ta nejdebilnější historka, jakou jsem kdy slyšel,“ zabručel Tom. „Měl bys napsat zasranej romantickej román s Fabiem na obálce, jak se tulí k teploušovi.“
„Oh, drž hubu,“ řekl Georg, ale vůbec nevypadal naštvaně.
„Co jsi celý ty dny dělal?“ Nemohli mít přece tak intenzivní sexuální apetit. Takovej nemám dokonce ani já.
„No, víš,“ usmál se na mě. „Doháněl jsem to…“ Jen jsem protočil očima, ale on si přitiskl polštář pevněji k hrudi. „Prostě jen nemůžu uvěřit, že jsem zamilovanej a někdo mi tu lásku oplácí.“
Dramaticky jsem si zhluboka povzdechl, aby mi Georg věnoval zamračení přes celou místnost. Uznávám – celé to bylo poněkud roztomilé, ale vždycky když je něco až moc sladké, nakonec se vám z toho chce zvracet.
„Nežárli,“ ušklíbl se na mě Georg koketně. „Brzo to potká i tebe.“ Jasně se podíval směrem k pokoji, kde byl Bill. Následoval jsem jeho pohled a povzdechl si.
„Jo, jenže já si nemyslím, že by se mu tohle stalo.“
Depresivní náladu, která se chystala zavládnout, naštěstí přerušil Bill, který vpadl do místnosti. V ruce držel můj telefon.
„Někdo ti volá,“ řekl a podal mi ho.
Zkontroloval jsem displej, ale číslo bylo neznámé. Vyměnil jsem si pohled s Georgem a jasně jsem v jeho tváři četl: Doufám, že to není David.
„Haló?“ Řekl jsem do telefonu.
„Tom Kaulitz?“ Ozval se poněkud nosový mužský hlas. Zněl povědomě.
„Jo…“
„Ahoj! Tady Brad z Reckless Records. Koukli jsme na tu tvoji žádost a rozhodli jsme se tě přijmout! Mohl bys začít už tento týden?“
Oči se mi překvapením rozšířily – ten celej den vyplňování žádostí a hledání práce se mi fakt vyplatil?
„Oh, kruci jo!“ Řekl jsem a snažil se, aby to neznělo příliš vzrušeně.
„Skvělý! Tak přijď v pátek v osm a můžeš začít!“
Rozloučili jsme se, a když jsem hovor ukončil, dlouze jsem vydechl, abych se setkal s Georgovým nedočkavým pohledem.
„Takže, právě jsem dostal práci…“ řekl jsem to tak klidně, jak jsem jen dokázal. Georg se okamžitě usmál a vydal ze sebe nadšený výkřik, Bill se svalil vedle mě a dal mi velkou pusu na tvář. Cítil jsem se stejně šťastný jako ti dva.
„Gratuluju, chlape!“ Řekl Georg. Upřímně řečeno, myslím si, že on měl z mojí nové práce největší radost. „Kurva, teď už nebudeš muset řešit Davida. S ním jsou jenom problémy.“
„Jo, i já jsem docela rád,“ řekl jsem a pohladil Billa rukou po stehně. „Vážně jsem neměl v plánu se nechat zabít, víš?“
„Cože?“ Vydechl Bill vedle mě a jeho oči se rozšířily. Podíval jsem se na něj a uvědomil si, že on netuší, že David byl víc než jen chlap, kterej mi dohazuje klienty. Georg mi věnoval ostrý pohled, který říkal, že bych o tom Billovi říkat neměl, ale já měl pocit, že by to vědět měl.
„Oh, po Davidovi jde nějaký gang a lidi si myslej, že se zbaví všech, kdo pro něj pracují, nebo tak něco. Prostě se chtěj dostat k Davidovi. Proto taky shořel Rapture, věděl jsi to?“ Zeptal jsem se.
Jeho tělo se napjalo a jeho oči se rozšířily strachem a obavami. Slyšel jsem jen Georgovo zasténání, než jsem se pokusil Billa uklidnit tím, že jsem ho pohladil po ruce a propletl naše prsty.
„Ale… teď, když už s ním nemáš nic společnýho, je všechno v pohodě, ne?“ Zeptal se, stále ještě ztuhlý na svém místě.
V to jsem doufal. „Jasně,“ usmál jsem se, než jsem ho znovu políbil. Pomalu se uvolnil, když se naše rty spojily a zavřel oči. Cítil jsem, jak mi stiskl ruku, čímž nás oba trochu uklidnil.
Není třeba nikoho znepokojovat, ne?
autor: hexagram
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
