autor: Dark_horse
„Tak půjdeš taky, nebo ne?“ Zakňučel Andreas a otráveně zaklonil hlavu, když mluvil o party, na kterou se dnes večer chystal.
„Já nevím…“ nadechl se prudce Bill.
„Ty vole, no tak… už jsi u toho chlapa strávil dost času,“ odpověděl blonďák ukňouraně. „Proč si nedáš pauzu?“
„Je to fajn chlap,“ opáčil Bill klidně. „Je zajímavější, než si myslíš.“
„Bille…“ zakňučel Andreas znovu.
„Co? Hodně mě toho naučil… a já jsem trochu dospěl.“ Usmál se Bill a tváře mu zalil slabý ruměnec. Nebylo to kvůli romantické lásce, ale prostě z představy, že ze všech lidí, které se Tom rozhodl pustit do svého života jako přátele, si vybral právě Billa.
„Chápu, že je sexy, ale pokud tě nepřefikl, nestojí za to, abys mu věnoval tolik času…“ řekl Andreas podrážděným tónem.
Bill se najednou zastavil a cítil, jak mu v břiše bublá vztek. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a snažil se na kamaráda nevybuchnout. „Naposledy…“ řekl s pevně sevřenou čelistí. „Já… se nechci dostat do jeho kalhot.“ Řekl to velmi pomalu s tónem plným hněvu.
***
„Ty vole, říkám ti, že bys mohl vydělat šílený prachy, kdyby sis založil firmu na výrobu biopotravin nebo tak něco s tím svým skleníkem.“ Georg se zakousl do svého taco a vydal ze sebe spokojené „mmmm“.
„Ne, já jsem takhle v pohodě,“ řekl, když si na vidličku napíchl restovanou zeleninu. „Myslím, že i tak na tom vydělávám slušný peníze, ale dělám to hlavně pro zábavu.“
„To je asi taky v pohodě, vždyť za to, že jsi jednou nohou v hrobě, dostáváš invalidní důchod,“ podotkl Georg s úsměvem.
Tom se upřímně zasmál a trochu zaklonil hlavu. Layka rychle dýchal, zdánlivě se na svého pána usmál a narovnal se. Málokdy viděl Toma tak šťastného a normálního.
„Jsi blbec,“ usmál se Tom a zavrtěl hlavou nad tím, jak hloupý Georg je a odjakživa byl.
„Jo?“ Georg si ukousl další sousto.
„Takže máš i další přátele?“ Zeptal se tichý opatrný hlas, který upoutal pozornost obou mužů i Layky.
Tom se otočil a spatřil Billa, který vypadal od poslední návštěvy poněkud jinak, ale stále se stejným nejistým postojem, jaký měl vždycky kolem něj.
Billovy úzké džíny, mikinu s kapucí a tenisky vyměnil za mnohem módnější vzhled. Místo toho teď měl na sobě upnuté kožené kalhoty a černé boty nad kolena s rozvázanými tkaničkami s klínovými podpatky. Na sobě měl volnou šedou košili s rukávy vyhrnutými až k loktům a přes ni koženou vestu. I jeho vlasy teď vypadaly jinak. Předtím je měl delší a v černých vlasech měl blond pramínky. Teď byly celé černé, ostříhané nakrátko s vyholenými boky a upravené do vysokého mohawku. Celkově to byl mnohem odvážnější vzhled a styl, než si Tom pamatoval.
Tom i Georg rozpačitě ztichli, když se Bill navzdory svému sebevědomému a extravagantnímu vzhledu nervózně podíval na své nohy.
„Ahoj, Bille,“ řekl Tom, když se otočil na Georga.
„Georgu, tohle je Bill Trümper. Dělá dobrovolníka ve Wounded Warrior a pomáhá mi ve skleníku.“ Kývl Tom směrem k Billovi.
Georg se usmál, zdvořile vzal Billa za ruku a jemně mu s ní potřásl. „Ahoj, Bille.“
„Bille, tohle je Georg Listing. Je to můj kamarád ze služby,“ řekl Tom, když odsunul židli a uvolnil Billovi místo, aby si sedl vedle něj.
„Díky,“ posadil se. „Ty jsi byl taky v armádě?“ Zeptal se Bill.
Georg se ušklíbl, jako by to byla urážka. „Pssst, ne, na to jsem až moc dobrej. Byl jsem mariňák. S Tomem jsem se náhodou seznámil, když jsme byli oba nasazení na *****.“
„Armáda je lepší,“ řekl Tom hravě.
„Jo, proto jste s námořnictvem prohráli výroční fotbalový zápas před kolika… 15 lety?“ Usmál se vítězoslavně Georg.
Tom se zamračil, zavrtěl hlavou a ukázal Georgovi prostředníček.
„Takže předpokládám, že do obchoďáku nechodíš sám.“ Tom se pozorně rozhlédl.
„Ne, přišel jsem s kamarádem Andreasem, ale stojí ve frontě a objednává něco k jídlu,“ řekl Bill tiše.
„Nebudu lhát, Tome, upřímně jsem si myslel, že jsi něco jako naprostej poustevník, kterej po odchodu z armády nemá žádné přátele.“ Georg trochu zavrtěl hlavou a usmál se.
„Někdy tě prostě strašně nenávidím,“ Tom Georga s úsměvem odbyl.
„Takže ty si myslíš, že jsme přátelé? Já tu jsem jen kvůli jídlu zdarma,“ Georg se usmál a hravě pokrčil rameny.
„Takže, Bille…“ začal Georg, „… co dělá někdo jako ty ve Wounded Warrior?“
„Ah… mám povinné dobrovolnické hodiny, které musím odsloužit,“ řekl Bill trochu rozpačitě.
„Co jsi provedl?“ Zeptal se Georg a jeho jasně zelené oči se teď plně upřely na Billa.
„No… já…“
„Hej, Bille, proč jsi změnil stůl?“ Zeptal se otráveně Andreas, když položil jejich tác o pár stolů dál.
„Klid, Andreasi, jen jsem tu chtěl někoho pozdravit,“ řekl Bill a zakoulel očima, když vstal a pomalu se otočil k odchodu. „Moc rád jsem vás oba viděl.“
„Opatrujte se,“ řekli Georg s Tomem jednohlasně, když mu líně mávli a sledovali, jak odchází.
„Nevím, jak ty, ale já jsem skončil,“ řekl Georg, když vstal a popadl svůj tác.
„Jo, já taky,“ řekl Tom.
Zatímco si povídali a odcházeli, pár zvědavých modrých očí je pozorně sledoval a zkoumal každou linii jejich těla, kterou bylo možné vidět.
Andreas se otočil zpátky k Billovi a řekl jen: „Wow“, i když už ho rozhodně nemohli slyšet. „Sakra, ti chlapi jsou oba sexy.“ Andreas si rozbalil svůj hamburger.
„Jasně… nejspíš,“ pokrčil Bill rameny. „Je hezký vidět Toma s přáteli.
„No tak, Bille, neříkej mi, že ho vnímáš ‚jen jako kamaráda‘,“ dobíral si ho Andreas.
Bill si povzdechl. „Věř tomu nebo ne, ale já nejsem tak sexuchtivý jako všichni ostatní v mém věku.“
„Fajn, to je fuk, tak přijdeš dneska večer, nebo ne?“ Znovu naléhal a začal znovu kňourat jako předtím.
Bill si znovu povzdechl. Andreas plánoval vyhrát bez ohledu na to, jak moc se z toho snažil vyvlíknout. Koneckonců, tohle bylo jejich posledních pár měsíců, kdy spolu mohli takhle trávit čas. Mohl by se prostě přidat ke svému kamarádovi a snažit se si to trochu užít.
„Okay, půjdu,“ řekl Bill poraženeckým tónem. „Ale vážně nemůžu pít. Naši by mě zabili, kdyby ze mě ucítili alkohol.“
„Jo!“ Andreas se hloupě ušklíbl a ukousl si další sousto.
***
„Roztomilý kluk. Vypadá to, že tě má rád,“ usmál se Georg a šťouchl do Toma loktem. Pokračovali v procházení se obchoďákem a užívali si, že i když jejich minulost byla už zapomenuta, oni stále cítili to bratrské pouto.
„Asi jo, ale je to jenom děcko. Je jako malý potrhlý bráška.“ Tom zavrtěl hlavou při pouhé představě, že by mohl Billa vidět jinak.
„Oh, ale má to s tebou těžký,“ dodal Georg.
„Když jsme se poprvý setkali, pořád na mě koukal,“ vzpomněl si Tom. „Děsilo mě to.“
„Líbilo se mu, co viděl?“
„Dali jsme se do řeči a teď se zdá, že je… nevím… opravdu zvědavý dozvědět se víc,“ pokrčil rameny Tom.
„Ah, chce vědět víc?“ Dobíral si ho Georg.
„Ne takhle. Sem tam se mě vyptává na věci, víš… ohledně toho, že jsem veterán a tak,“ vysvětloval Tom, zatímco Layka tiše kráčel vedle něj.
„Ah, okay,“ řekl Georg a změnil tón na trochu vážnější. „Ale musíš uznat, že se tomu klukovi líbíš.“
„Já vím, že jo,“ zamračil se Tom. „Ale já už takhle nikoho nedokážu vidět…“
autor: Dark_horse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
