autor: hexagram
Malování
Od chvíle, kdy jsem se nastěhoval do Georgova bytu, uplynulo už několik týdnů a musím uznat, že to není vůbec špatný. Nebylo tu tak těsno, jak jsem si myslel, a s Georgem jsme se střídali ve vaření a uklízení, protože jsem věděl, že má rád pořádek. Přistihl jsem se, že jsem se s ním vlastně sblížil víc, než jsem čekal. Otevřel jsem se mu v některých věcech, které jsem jinak tajil, a on pozorně poslouchal, kdykoli jsem mu něco vyprávěl. Je to skvělej člověk a já lituju, že jsem ho předtím bral jako samozřejmost.
Práce, kterou jsem dostal, nebyla špatná. Bylo to v obchodě s hudebninami, který se jmenoval Reckless Records. Prodávají tam všemožné druhy hudebního vybavení, na které si vzpomenete; je to velkej obchod. Prodávají se tam i staré použité desky, takže tam chodí i hodně huličů a teenagerů, kteří se tam poflakují.
Jedním z důvodů, proč mě najali, bylo to, že v otevřené místnosti vedle obchodu stavěli pódium, na kterém hrály a vystupovaly malé místní kapely. Roztomilý. Takže spolu s minimální mzdou vidím, jak posraný kapely hrajou posraný covery. Práce snů!
Ale vážně jsem si nemohl stěžovat. Můj život se najednou tak změnil, že někdy kvůli všem těm myšlenkám, co se mi honí hlavou, nemůžu ani spát. Zamířil jsem k malýmu oknu ve svým pokoji, otevřel ho co nejvíc a díval se dolů ze třetího patra. Jen tak jsem vdechoval městský vzduch plný prachu, výparů a doufal, že mi to zkazí chuť vrátit se do svých starých kolejí. Utéct do jinýho města a vrátit se k šukání.
Možná jsem se jen bál. Té náhlé změny. A náhlého přívalu emocí.
Dřív jsem si myslel, že jsem šťastný, ale teď, když jsem s Billem, se tenhle typ štěstí nedá srovnat s tím zábleskem, který jsem cítil předtím. Jako bychom si byli stále blíž a blíž, bylo čím dál příjemnější být v přítomnosti toho druhého a někdy ani nepotřebujeme mluvit, ani nic dělat, jen tu být jeden pro druhýho, a to stačí. Je to šílený.
Moje city k němu jsou tak ohromný, že je někdy chci nějak vypnout. Nechci ztratit kontrolu. Ale jsem na něm kurva závislý.
Dneska jsem spal u něj, protože jsme se v přespávání střídali. Někdy jsem chtěl být sám nebo s Georgem a on si občas někam vyrazil s Gustavem nebo s kýmkoli jiným. Ale většinu nocí jsme spali spolu v jedné posteli, o čemž bych si nikdy nemyslel, že mi bude tak moc příjemný, i když od té doby, co přišla zima, jsem zjistil, že sdílet tělesné teplo je v mrazivé noci to nejpříjemnější.
Když se moje mysl začala probouzet, pomalu jsem otevřel oči. Ležel jsem na zádech s jednou rukou pod hlavou na polštáři a druhou na břiše, většina mého těla byla odhalená, až na cíp peřiny zakrývající mé nejzajímavější partie. Otočil jsem hlavu k Billově straně a zjistil jsem, že je prázdná. Zamračil jsem se a přemýšlel, kam mohl jít…
„Počkej, nehýbej se!“ Zaslechl jsem z rohu místnosti. Zmateně jsem otočil hlavu za hlasem a našel Billa, jak stojí se štětcem v ruce a se stolkem plným barev a dalších malířských pomůcek vedle sebe. Velké plátno se majestátně tyčilo před ním, nakloněné trochu doleva, aby na mě viděl.
Je to neskutečný umělecký šílenec. Pobaveně jsem se na něj usmál a viděl, jak se červená a namáčí štětec do modré barvy. Měl na sobě jen kalhoty od pyžama a já na chvíli ocenil, jak dobře vypadá jeho holý hrudník v ranním světle.
„Co to sakra děláš?“ Řekl jsem a lehce přimhouřil oči.
„Uhm… maluju tě?“ Odpověděl a pokrčil rameny. Obrátil pohled zpátky k plátnu, přejížděl po něm štětcem a občas se podíval na mě a zase zpátky na plátno. „Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že můj závěrečný projekt do školy shořel v Rapture? No, tak ho dělám znova.“
„Tys jako svůj závěrečnej projekt maloval mě?“ Zeptal jsem se a přál si, abych si alespoň mohl protáhnout záda, ale zůstal jsem na místě.
„Jo, neříkal jsem ti to?“ Zeptal se Bill. Očima bloudil po mé hrudi a olizoval si přitom rty. Tak jo, Billy, kdo je teď ten provokatér?
„Možná jo, ale já měl v hlavě důležitější věci,“ ušklíbl jsem se.
„Jako třeba?“
„Snažit se tě dál nenávidět a takový věci,“ řekl jsem nonšalantně, když na mě sladce krčil nos. „Každopádně, není tenhle typ malby docela nevhodnej pro školní projekt?“
„Je to nevhodný, jen když jsi gay, a já pevně doufám, že můj učitel není, protože lidi kreslí mnohem horší věci,“ řekl a kousl se do rtu, zatímco se znovu soustředil na obraz. Vážně jsem to chtěl vidět, ale co jsem teď chtěl mnohem víc, bylo Billa ošukat. Nemůže tam jen tak stát naprosto sexy a soustředěný, zatímco já musím v klidu ležet.
„Co když se mi postaví?“ Zakňoural jsem a zavrtěl boky. Billova ruka se na vteřinu zastavila, jak protočil očima, ale teď už bez úsměvu.
„Tak tě to zase přejde,“ řekl a já v tu chvíli věděl, že musí projevit víc snahy, aby ze mě dokázal spustit oči.
„Ah no tak, přece mě nenecháš udělat všechnu práci SÁM,“ řekl jsem co nejdramatičtěji a snažil se udržet ruce v klidu.
„Víš, tohle bylo mnohem lepší, když jsi spal a byl potichu,“ zafuněl Bill a nakrčil se k plátnu, jako by mu to mělo pomoct se soustředit.
„Místo abys maloval mě, mohl bys malovat NA mě,“ řekl jsem a svádivě pozvedl obočí, když se naše oči setkaly. „Perverzní.“
Hlasitě zasténal, než namočil štětec do červené barvy a vrhl se k posteli, vyskočil na ni a sedl si obkročmo na mě. Do prdele.
Zlomyslně se na mě usmál, když mi studeným štětcem nakreslil červený proužek od hrudi až k pupíku. Naskočila mi husí kůže z toho, jak to bylo studené, nějak mě to vzrušovalo. Vydechl jsem, když mi Billův štětec nakreslil kolečko kolem bradavky, pak ještě větší kolečko, a pak třetí největší, čímž kolem ní vytvořil terč. Pak se ten sráč šíleně rozesmál nad obrazem, který vytvořil. Oh, teď to schytá.
Vytrhl jsem mu štětec z ruky, čímž jsem ho překvapil a nakreslil mu čáru na krku a pak dvě přes břicho. Zalapal po dechu a pokusil se mi štětec z ruky vytrhnout, ale nepodařilo se mu to. Naštvaně zafuněl, pak vstal, namočil si celou ruku do kbelíku s modrou barvou a druhou do žluté a znovu se na mě vrhl.
Chytil jsem ho ve vzduchu, ale stejně jsme spadli dolů. Jeho ruce se obtiskávaly na všechna místa, která našel, a potřísnily mé boky studenou barvou. Bill se začal smát, když mi zbytek barvy z rukou rozmazal po celém hrudníku. Odstrčil jsem ho od sebe, než jsem vzal malou plechovku s barvou a doslova ho postříkal sněhově bílou, která se dostala na celé prostěradlo, hrudník a stranu obličeje.
„Ty sráči!“ Zařval a povalil mě na postel, aby mohl tu bílou barvu dostat i na moje tělo. Přitiskl svůj hrudník k mému a pohyboval s ním ze strany na stranu, zatímco se jeho kůže barvila o tu mou. Teď bych lhal, kdybych řekl, že mě to vůbec nevzrušovalo. Vždyť tenhle sexy zmrd byl prakticky celej na mně, každým centimetrem se otíral o moje tělo, a při tom se tiše chichotal.
Chytil jsem ho oběma rukama za hlavu, čímž jsem mu umazal vlasy, a prudce jsem si přitáhl jeho obličej ke svému a políbil ho na rty. Hned jsme se začali vášnivě líbat, naše jazyky se vzájemně vyhledaly, aby po sobě mohly klouzat. Jeho hruď se začala pohybovat pomaleji a teď byly víc v akci jeho boky, jak o sebe otíral naše rozkroky. Moje ruce ho popadly za kůži a zoufale se snažily dostat ho blíž ke mně, aby se zvýšilo tření.
Naštěstí jsem už byl nahý. Udělal jsem mu laskavost a sundal mu boxerky. Jeho boky se přitiskly k mým a oba jsme hlasitě zasténali při rozkoši, kterou nám ten dotek způsobil. Jeho hruď dopadla na mou a všude se rozmazala další barva, bílá se mísila s červenou.
Zvedl jsem naše těla a opřel se o ruce. Zůstal obkročmo na mých bocích, naklonil se nade mně, když po sobě naše penisy začaly klouzat. Rukama se mě držel kolem krku, abychom mohli pokračovat v líbání. Jeho rty stále dráždily ty moje a odtahovaly se, aby do sebe znovu mohly zoufale vstoupit. Společně jsme lapali po dechu, když jsme se pohybovali rychleji, ale já jsem nechtěl, aby to ještě skončilo.
„Na kolena,“ zašeptal jsem, on zasténal a poslechl můj příkaz.
Otočil se do polohy na pejska, ohlédl se na mě zamlženýma očima, tváře měl zarudlé a jeho pohled mě úplně sváděl.
Klekl jsem si za něj, ruce jsem mu položil na boky, když jsem ho začal roztahovat nejprve jedním prstem, pak dvěma, které jsem od sebe roztahoval, a nakonec jsem přidal ještě jeden. Tenhle rituál jsme měli už perfektně nacvičený.
„Chyť se kvůli mně čela postele,“ vyhrkl jsem. Udělal to a já nastavil svůj penis proti jeho dírce. Pomalu jsem do něj zasunul, roztahoval ho svým ptákem, a on se dokonce tlačil proti mně, táhle zasténal a svěsil hlavu. Začal jsem ztěžka lapat po dechu, jak mě jeho zadek intenzivně tiskl. Tuhle polohu jsme zkoušeli poprvé a už teď se mi líbila.
Pevněji jsem sevřel jeho boky, vytáhl jsem se a znovu přirazil.
„Kurva!“ Vykřikl a hodil hlavou dozadu. Pokračoval jsem v přírazech následovaných jeho sténáním a výkřiky, přičemž každý z nich zasáhl jeho prostatu. Prohýbal se v zádech a krásně se leskl od potu. Pohyboval boky dozadu, aby vyšel vstříc každému mému přírazu, a já do něj začal bušit rychleji a rychleji ve snaze najít naše uvolnění.
Objal jsem ho levou rukou a chytil jeho penis. Začal jsem ho honit ve stejném rytmu, jako jsem do něj přirážel, a o pár vteřin později vykřikl a udělal se do přikrývek, které byly již potřísněné bílou barvou.
Když dosáhl orgasmu, stiskl mě ještě víc, díky čemuž jsem konečně dosáhl uvolnění, když jsem se udělal krátce po něm. Dech se mi zadrhl v krku, jak byl každý nerv v mém těle omotán rozkoší, která se pomalu uvolňovala.
Zůstal jsem v něm a snažil se vrátit dech do normálu. Bill spustil ruce z čela postele, které svíral, a uvolnil se. Vyšel jsem z něj a oba jsme se zhroutili na postel. Padl jsem vedle něj a sledoval, jak se snaží dostat bílou barvu z vlasů, a znovu krčí nos.
„Měli bychom po sobě malovat častěji,“ ušklíbl jsem se, jen abych si od něj vysloužil zlý pohled, a dál se prsty snažil zbavit barvy ze svých vlasů.
***
„Musím na chvíli odjet,“ řekl s hlavou svěšenou nízko nad dřezem, kde měl ruce zaměstnané mytím nádobí. Když to řekl, vykulil jsem oči. Stalo se něco s Gustavem?
„Co se děje, Geo? Proč?“ Zeptal jsem se.
„Dneska mi volala máma,“ řekl tím nejdepresivnějším tónem, jaký jsem od něj kdy slyšel. „Říkala, že táta je v nemocnici, protože se mu vrátila rakovina…“
Ohlédl se na mě a já viděl, že má oči zalité slzami. S rodinou si byl očividně mnohem blíž než já, ale mluvil o ní jen zřídka. Přikývl jsem, aby mohl pokračovat dál.
„Takže teď chce, abych bydlel s ní, když je táta nemocný, aby byl ‚muž v domě‘.“ Gestem naznačil uvozovky, než vrátil ruce do vody. Polkl jsem a začal se bát nejhoršího. Nikdy jsem neměl rád rodinné příběhy, ale tady šlo o Georga, a tentokrát jsem se skutečně bál.
„… Na jak dlouho?“ Zeptal jsem se váhavě.
Než mi odpověděl, odmlčel se, přestal pohybovat rukama a jen se na mě smutně zadíval.
„Asi na tři měsíce.“
„Tři měsíce?!“ S výkřikem jsem zopakoval. Jak bych mohl přežít tři měsíce bez Georga s novou prací, kterou jsem nedávno získal a která je nejspíš na hovno placená, i když to ještě nevím, jelikož jsem svou první výplatu zatím nedostal.
„Omlouvám se, ale musím,“ řekl tiše, opřel se o pult a horní část jeho těla náhle ztěžkla, jak se propadal do deprese „Myslíš, že to zvládneš?“ Zeptal se mě.
„Jasně,“ řekl jsem. Upřímně řečeno, nemyslel jsem si, že to zvládnu, ale on měl teď na starost důležitější věci. „Chci říct, dělej, co musíš.“
Vyloudil drobný, nucený úsměv. Viděl jsem, jak moc se ho tahle situace dotýká, a největší starosti si dělá s tím, aby se z toho jeho otec dostal a jak podpořit svou rodinu. Je příliš laskavý a obětavý člověk na to, aby je v tom nechal, to vím. Vsadím se, že když ho o to matka požádala, ani nemrkl, než souhlasil.
„A co Gustav?“ Zeptal jsem se, postavil se vedle něj a položil mu ruku na rameno, abych upoutal jeho pozornost. „Pojede s tebou?“
Zadusil se vzlykem, hlavu svěsil ještě níž, aby svůj obličej přede mnou ukryl za vlasy.
„Ne,“ hlas se mu zlomil. „Myslím, že si dáváme… pauzu… nebo tak něco.“
Vypustil další vzlyk, položil si ruce na obličej a zuřivě si po něm přejížděl. Už jsem tam nemohl jen tak stát – přesunul jsem se před něj, vtáhl ho do náruče a přitiskl ho k sobě. Jeho ruce se mi pomalu omotaly kolem zad, když mi plakal do ramene, aniž by hlasitě vzlykal. Jen příšerné ticho a mokrý skvrny.
Věděl jsem, že můj život je příliš dobrej na to, aby to byla pravda. Proč když jsem to všechno dostal, musel trpět někdo jiný?
Georg si tohle nezasloužil, když jsem to byla já, kdo si zasloužil mnohem víc horšího.
Tak proč?
autor: hexagram
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
