autor: Dark_horse
Bill si povzdechl a opřel se o zábradlí balkonu ve druhém patře. Všichni ostatní, které znal a se kterými chodil na střední, se tísnili v prvním i druhém patře, popíjeli, pařili a okupovali ložnice.
Hostitelkou party byla známá tvář, oblíbená dívka z okruhu jeho přátel. Její rodiče byli na víkend pryč, takže měla příležitost uspořádat obrovskou party pro čerstvé maturanty.
Na druhé straně domu se nacházel velký bazén plný nahých teenagerů, a také těch, kteří v něm byli i úplně oblečení. Z místa, kde stál, je však nemohl vidět. Balkón, na kterém byl, měl výhled na rozlehlý pozemek a dvůr.
Bill nemohl lhát a kdyby měl být upřímný, řekl by, že se teď kolem svých takzvaných „přátel“ cítí nepříjemně.
Jakmile měl v sobě pivo, rychle si uvědomil, že z tohohle vyrostl a potřebuje na vzduch. Vlastně si řekl, že úplně nejlepší by bylo, kdyby našel nějaký volný pokoj, kde by si mohl jen tak sednout, i když poté, co vešel do prvních dvou místností a viděl víc, než chtěl vidět, pochopil, že to je zcela nemožné.
V prvním pokoji byla holka vmáčknutá mezi dva kluky a každý z nich zjevně obýval nějakou díru. Bill zrudl, když zabouchl dveře a vyběhl na chodbu. V naději, že se dostane nějak ven, otevřel další dveře.
Tenhle pokoj byl stejným překvapením jako ten první. Na velké plyšové posteli souložili dva muži, zatímco třetí osoba, vysoká hezká blondýna s dobře udělaným make-upem, se dívala a masturbovala přitom. Byl to pravý opak toho, co Bill čekal, ale přesto se cítil nepříjemně.
Překvapivě ho však za celou dobu, co byl na balkoně, nikdo nehledal.
„Co děláš na mém balkoně?“ Ozval se nějaký hlas neutrálním tónem, když někdo vyšel ven a zavřel za sebou dveře, čímž je izoloval od večírku. Bill se otočil a uviděl malého zavalitého blonďáka s brýlemi. Neubránil se úsměvu, když ho nakonec poznal, i když se neviděli už nejmíň čtyři roky.
„Gustave,“ řekl vesele Bill a zářivě se usmál, když natáhl ruce, aby ho objal.
Chlapík chvíli zmateně stál, než se najednou usmál a stejně tak natáhl ruce a pevně Billa objal. „Dobrý bože, ty jsi ale vysoký.“
„Že jo?“ Bill se usmál.
„Když jsem tě viděl naposledy, bylo ti snad čtrnáct nebo patnáct a byl jsi pěkně vychrtlej, nosil špatně udělanej make-up a na hlavě měl divnej účes.“ Gustav vytáhl cigaretu, poklepal na její konec a zapálil si.
„Jo. Tak jak to šlo na vysoké?“ Zeptal se Bill a vzpomněl si, že Gustavova sestra, hostitelka zmíněné party, konečně mohla pořádat večírky bez dohledu tak přehnaně ochranitelské osoby.
„Okay. Jsem čerstvej absolvent,“ usmál se Gustav. „A taky mám dlouholetou přítelkyni Lindu.“
„Oh, tak to gratuluju,“ Bill se lehce usmál.
„A ty se pořád kamarádíš s mojí sestrou?“ Zeptal se Gustav.
„Vlastně ne. Po prvním ročníku jsme si přestali být blízcí,“ odpověděl mu Bill s čistou upřímností.
„Jo, je to docela mrcha,“ pokrčil rameny Gustav. „Myslím, že se takhle předvádí, protože její popularita s létem skončí a ona vstoupí do světa dospělých.“
Bill pokrčil rameny. „Nejspíš, to je docela dobrý vysvětlení.“
„Ale i tak, co ty?“ Gustav naléhal a potáhl z cigarety. „Tak dobře vypadající kluk jako ty musí mít spoustu nápadníků.“
„Nápadníků?“ Bill si odfrkl a zasmál se.
„No tak, Bille. Nejsem gay, ale dokonce i já dokážu uznat, že vypadáš dobře,“ šťouchl do něj Gustav.
„Jo, ale mě nikdo nezajímá… Tak nějak jsem vyrostl z náhodnejch známostí na jednu noc, chápeš?“
„Sotva jsi dokončil střední a už jsi vyrostl z chuti na sex?“ Zeptal se Gustav s hravou nedůvěrou.
„No…“ vydechl Bill, očividně chtěl říct mnohem víc, ale nevěděl, jak pokračovat.
„Ah, takže tu někdo je,“ škádlil ho Gustav a šťouchl do něj loktem.
„Ne…“ začal Bill a cítil, jak mu hoří tváře, „… ne tak úplně… aspoň ne tak, jak si myslíš.“
„No… vysyp to, chlape,“ Gustav do něj lehce šťouchl.
„No, je tu jeden starší muž…“ řekl váhavě Bill.
„Je na malý chlapečky?“ Gustav se hravě usmál.
Bill mu věnoval malý úsměv. „On je takový… no… já nevím. Drží si mě od těla.“
„Jako proč, nevěří ti?“ Nahodil blonďák se zvědavým pohledem.
„Mmmmmm…“ chlapec s havraními vlasy se na chvíli zamyslel a přemýšlel, jestli to tak má i Tom. „Ne tak docela. Prošel si nějakými traumatizujícími věcmi… a myslím, že se mnou o tom nemluví, protože si myslí, že to nikdy nedokážu pochopit.“
„A ty toho chlapa miluješ?“ Nadhodil, jako by to bylo zřejmé.
„Jo.“ Odpověděl Bill, aniž by zaváhal nebo o tom musel přemýšlet. „Ale je to divný… protože to není romantický typ lásky…“
„Takže jaký? Bratrský?“ Teď byl Gustav skutečně zmatený.
Bill zasténal a nebyl si jistý, jestli vůbec chce popisovat, co tím přesně myslí. „Ne, chci říct… Ano, je neuvěřitelně sexy, je chytrý a já bych s takovým klukem chtěl chodit.“
„Tak v čem je problém?“
„Já jen… nevím… asi k němu prostě necítím… nic sexuálního.“ Bill si povzdechl a svěsil hlavu, jeho malé části já se značně ulevilo, když přišel na to, co cítí.
„Takže k němu něco cítí tvoje srdce,“ řekl s úsměvem.
Billovy tváře zahořely jasně rudou červení, protože ta slova jako by mu vrazila facku přímo do obličeje. Miloval Toma, ne romanticky… ale stejně mu bylo trapné říkat to nahlas. Jistěže existují i jiné formy lásky, které nebyly romantické. Ale už jen slova „láska“ a „Tom“ v jedné větě v něm zažehla oheň.
„Jo…“ kousl se do spodního rtu. „Asi jo.“
***
Flashback
Tom si povzdechl, když cestoval ve své věži, helma mu sklouzla přes oči a vryla mu do kůže černé sluneční brýle, konkrétně do kořene nosu.
„Do prdele,“ zabručel Tom, když na okamžik pustil rukojeť namontované zbraně, posunul si sluneční brýle dál na nos a vrátil helmu zpátky na místo.
„Jste v pořádku, seržante?“ Ozval se zevnitř obrněného vozidla mladý a škádlivý hlas.
„Jo, Bandaide, jsem v pohodě.“ Tom se lehce usmál, znovu se chytil rukojeti a uvolnil své nafouknuté břicho.
Tom se hlasitě ztěžka zasmál, když zaslechl: „Ten zasranej serža!“ Zařvali Bandaid a řidič jednohlasně, když zatáhli za kliky po obou stranách a vysunuli okna.
„Smrdí to jako spálený zvratky,“ zařval řidič a naklonil hlavu k oknu.
„Jak daleko jsme?“ Zakřičel Bandaid na Toma.
Tom se na okamžik podíval na hodinky a zakřičel dolů: „Podle mých hodinek asi 15 minut.“
„Cool,“ zakřičel na něj řidič. „To je nuda. Tahle kolona je mnohem delší, než jsem si myslel.“
„Jo, dob…“
Ozval se uši drásající zvuk tříštící se země a kamení, který jako by splynul se zvukem praskajícího kovu, když se Tom brzy na to ocitl ve vodorovné poloze, když se vozidlo převrátilo.
Vítr mu vyrazil dech a navzdory všemu tomu hluku a hlasům se zdálo, že Tom nerozumí ani jedinému slovu. *„I-E-D!!!“
Konec flashbacku
Tom zalapal po dechu, když se posadil s čelem mokrým od studeného potu a rozhlížel se kolem sebe. Layka na něj kňučel, světlo už bylo rozsvícené.
„Nemůžu pořád utíkat, chlapče…“ řekl Tom se slzami v očích, když si přitáhl německého ovčáka do pevného objetí.
*IED – Improvizované výbušné zařízení (anglicky improvised explosive device) je podomácku vyrobená bomba (výbušná nástraha). Používají ji nepravidelné jednotky, povstalecké skupiny, kombatanti a teroristé při vedení asymetrického boje proti pravidelné armádě. Obětí, i cílenou, mohou být také civilisté, což je porušením mezinárodního humanitárního práva. Mohou být aktivovány různými způsoby (dálkově vysílačem, nástražným drátem), nabývat různých podob a zejména mohou být umístěny na rozličných místech – pod předměty, zahrabány v pozemních komunikacích, připevněny na živé osoby (dobrovolní či nedobrovolní sebevražední atentátníci) či mrtvá těla osob či zvířat (zpravidla domácích). Reakcí na rozšíření improvizovaných výbušných zařízení je rozvoj armádních postupů, technologií (např. rušičky aktivačního signálu – radiový, mobilní signál) a techniky (např. obrněná vozidla MRAP).
autor: Dark_horse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
