autor: hexagram
Patová situace
Následovalo ticho. Vražedné ticho. Dokonce i Davidovo kňučení najednou utichlo – na okamžik jsem si myslel, že omdlel.
Do žil se mi začal pumpovat adrenalin a já vím, že otočit se a postavit se čelem k pachatelům je možná druhá nejhloupější věc, kterou jsem ten večer mohl udělat, ale stejně jsem ji udělal, protože všechny mozkové buňky, které jsem měl, v tu chvíli zamrzly. Tichý, těžký vzduch přerušilo Davidovo těžké polknutí a rychle se otočil, aby se podíval na muže, a udělal několik kroků zpět. Zůstal jsem stát na místě a zíral těm chlapům do tváří.
No, vlastně ne do tváří. Měli na sobě kukly; takový ty laciný, který vídáte u zlodějů, když si vezmou punčochy, do kterých vystřihnou díry na oči. Docela ubohý, pomyslel jsem si a trochu tím potlačil strach.
„Kurva, kdo to je?“ Zavrčel jeden z těch tří chlapů hlubokým, dominantním hlasem. Přejel mi z toho mráz po zádech.
„T–t–to je T–Tom,“ dusil se David vlastními slovy. Wow, fakt díky, kámo.
„Wohoo, ten Tom? Jako Kaulitz?“ Zeptal se ten stejnej chlap. Nedržel zbraň – ten nalevo ode mě ale jo a ten stál přímo naproti mně, ale jsem si jistej, že ozbrojení byli všichni. V tuhle chvíli by každej normální člověk přemýšlel o tom, že odsud vypadne. Ale já tam jen stál a přemýšlel, odkdy jsem tak slavný.
Najednou byla natažená další zbraň, která mi mířila přímo do obličeje. Chlap uprostřed, kterej celou dobu mlčel, mi ji namířil přímo mezi oči. Hlasitě jsem polkl a udělal tichý krok zpět, až jsem si málem nasral do kalhot.
„Phi, jsme tu jen kvůli Davidovi,“ obrátil se ten beze zbraně na chlapa uprostřed. „Není třeba ubližovat kolemjdoucím.“
Tenhle chlapík se mi začínal líbit.
„Myslíš svědkům?“ Zašeptal a já cítil, jak se mi jeho oči vpíjejí do těla, i když jsem měl opravdový strach se do nich podívat. „Vyjebal s náma stejně jako David.“
„Nemám nic spo…“ začal jsem, ale přerušilo mě jeho ostré zavrčení.
„Drž, kurva, hubu! My víme, že jsi pro něj pracoval!“
„Makal jsem sám na sebe,“ řekl jsem a můj hlas se lehce chvěl. Byl jsem překvapenej, že ještě vím, jak se dýchá.
Chvíli mlčeli a zamyšleně se na sebe dívali, jako by v tichém spojení přemýšleli, co se mnou udělat. Konečně mi došlo, že můj život je v rukách těch chlapů, těch zasraných náhodných cizinců. To byla zasraně děsivá představa.
Za normálních okolností bych neměl problém zmizet z tohohle světa. Nikdy jsem neuvažoval o sebevraždě, ale můj život byl naprosto zbytečnej a nikam nevedl. Jak jsem, tak přemýšlel o své smrti, srdce mi skoro vyskakovalo z hrudi, znovu mi posílalo bolest do těla a křičelo Billovo jméno.
Nemůžu jen tak z tohohle světa odejít, aniž bych ho naposledy viděl nebo se aspoň ujistil, že jeho nenávist ke mně není tak silná. Netuším, v jakým okamžiku mi na něm začalo tolik záležet, ale vím, že je zatraceně dobrý pocit někoho chtít a vědět, že on vás chce taky, a to víc než jen po fyzické stránce.
A teď když už jsme se potenciálně neměli nikdy vidět, se mi podlamovala kolena a měl jsem pocit, že zkolabuju.
Tíživé ticho opět přerušil David, který vedle mě vydal srdceryvný vzlyk. Nijak se mě to nedotklo, nikdy jsem toho chlapa neměl rád. Podíval jsem se na něj a viděl, jak se mu po tváři kutálejí žalostné slzy.
„Dostaneš, co si zasloužíš, ty prase,“ plivl na něj ten neozbrojenej chlap. „Neměl jsi s náma vyjebávat.“
„Přísahám, že udělám cokoliv!“ Plakal David, tělo mu viselo tak nízko, že skoro klečel. „Prosím…“
Výstřel. Prorazil vzduch a umlčel Davidovu řeč. Jeho tvář na okamžik ztuhla v šokovaném výrazu, když zvedl ruku ke krku a chytil se za něj. O několik vteřin později se mu mezi prsty a z koutku úst začala řinout krev. Stékala mu po špinavé kůži silněji a silněji, dokud nespadl na zem obličejem dolů a nepřestal se hýbat.
Znovu jsem se měl dát na útěk, ale byl jsem tak ztuhlý šokem, když jsem viděl Davidovu mrtvolu ležet u svých nohou, že mi přišlo, že jsem snad k zemi přilepený. Rychle jsem od toho pohledu odtrhl oči a podíval se na ty maskovaný chlapy.
Ten chlap uprostřed na mě znovu zíral a jeho oči se mi zarývaly do kůže. Najednou se pouhý kilometr od nás ozvala policejní siréna. Tohle je snad poprvý v mým životě, kdy jsem rád, že vidím policajty.
Ti maskovaní chlapi rychle schovali zbraně a dali se na zběsilý útěk.
„Kurva, mizíme,“ řekl jeden z nich a proběhl kolem mě dál do temné uličky. Druhý ho hned sprintem následoval.
Třetí chlap, „Phi“, prošel ke mně, ale když se přiblížil k mému boku, zpomalil krok. Položil mi ruku na rameno a v očekávání se mi zatajil dech. Jen jsem chtěl, aby to už skončilo.
„Jen abys nepomněl, s kým máš tu čest…“ zavrčel mi do ucha, než v mžiku tasil lesklý nůž a bodl mě do levého boku.
Vykřikl jsem strašlivou bolestí pronikající celým mým tělem, cítil jsem, jak se mi ostří nepříjemně uhnizďuje v boku, a v chladném vzduchu mě bolelo čím dál víc. Muž se jen zasmál a utekl pryč.
„Kurva!“ Vykřikl jsem. Takovou bolest nedokážu, kurva, snést. Nevěděl jsem, jak moc jsem v prdeli – jak hluboko mám nůž v těle, a jestli je to smrtelný.
Chytil jsem oběma rukama rukojeť nože a znovu jsem zavrávoral, když jsem ucítil, jak se posunul. Z očí se mi začaly řinout slzy vzteku, jak se mi bolest prodírala tělem jako proud. Jediným prudkým pohybem jsem si nůž z boku vytáhl a hodil ho na zem, sevřel jsem si bok a doufal, že alespoň zastavím bolest, když už ne krvácení.
Ale z boku mi vytékala temně rudá tekutina podobně jako Davidovi před chvílí z krku. Začal jsem nad sebou kroutit hlavou a říkal si, že tenhle svět, kurva, nemůžu opustit. Ne teď.
Nemůžu tu Billa takhle nechat.
„Tome?“ Uslyšel jsem tichý hlas z osvětlené ulice. Postava sledovala moji přikrčenou polohu a stále se přibližovala, podobně jako anděl osvícený světlem.
Prosím, řekni mi, že je to on.
„Proboha, Tommy, co se stalo?“ Hlas se stával více ženským a Becky ke mně přiblížil a posadila se vedle mě, zírajíc na krev hromadící se u mých nohou.
„Jsem POBODANEJ!“ Řekl jsem stroze. Bolest byla tak velká, že bych udělal cokoli, abych se jí zbavil, dokonce bych si ji vybil i na nevinných lidech.
„Musíš se uklidnit,“ těžce oddechovala a očima pátrala všude možně. To ona se potřebovala uklidnit. „Musíme tě dostat ke – počkej, Georg tu není, že? Kurva.“
Pravda, Georg by se mi teď opravdu hodil. Věděl by, co si počít s mojí ubohou prdelí, a já bych se necítil tak špatně, kdybych si na něm vylil zlost. Měla by něco rychle vymyslet, protože moje vidění se začalo rozmazávat a bolest byla ještě silnější.
„Fajn, kde bydlí ten tvůj Bill?“
autor: hexagram
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
