autor: Doris&Lauinka
Bill se vrátil domů co nejkratší cestou. Byl tak rozhozený z toho, co se stalo. Nechápal to. Jak to mohl dovolit? Jak vůbec mohl do toho polibku vložit tolik vášně? Tohle přeci nemohl dělat. Už patřil někomu jinému a nevěra rozhodně nebyla nic pro něj. Vždyť k ní ani neměl důvod. Proč, kruci, Tomovi neřekl aspoň nějaký důvod, proč s Wolfgangem žije? Vždyť měl stovky důvodů. Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc si ale uvědomoval pravý důvod, proč na takové otázky neodpovídá. Věděl, že by přišla ta nejzásadnější… miluješ ho?… a na to odpovědět opravdu nedokázal. Po takové době, po tom všem, co pro něj udělal, na nějaké lásce už možná ani nezáleželo. Byl to zkrátka fakt a hotovo a on nemohl ten fakt jen tak odhodit kvůli polibku. Chodil po obýváku sem a tam a přemlouval sám sebe, aby to okamžitě vypustil z hlavy. Pumba se mezitím líně rozvalil na gauči a pokračoval v tom, co dělal celé dopoledne. Ve spánku.
„Do prdele.“ Zaklel Bill, když si uvědomil, co se děje. Čím víc se snažil to celé vypustit z hlavy, tím víc o tom přemýšlel, tím víc se k tomu okamžiku v myšlenkách vracel a jeho rozkrok se probudil k životu. Tohle bylo úplně špatně. Bill v duchu zaúpěl. Nikdy se mu nestalo, že by ztvrdnul při nějaké myšlence na Toma, nebo když byl v jeho blízkosti. Došel si do lednice pro vychlazený džus a pořádně se napil. Doufal, že studená svěžest, která mu po spolknutí projde tělem, to celé vyřeší, ale doufal marně. Plácnul sebou do křesla a promnul si čelo. Tohle bylo zvrácené, nemohl to přeci udělat při myšlence na Toma. Až pozdě si uvědomil, že ačkoliv zápasí sám se sebou, jeho ruka, už dělá něco jiného. Zastrčil ji do rozepnutých kalhot a slastně se hladil přes tvrdé mužství. Vydechl a dlouhé prsty omotal kolem svého penisu.
„Seru na to.“ Zavzdychal a ruku rozpohyboval v pravidelném tempu. Zvrátil hlavu přes opěradlo křesla a zavřel oči. Teď když sám sobě způsoboval slast, už se ani žádné myšlence nebránil. Znovu se vrátil na to místo v parku. Druhou rukou si přejel po rtech. Znovu cítil ten polibek a Tomův dech na svojí tváři. Najednou si přál, aby tu myšlenku udržel co nejdéle, ale jeho vzrušení bylo velké. Po chvíli jeho dlaň zaplnilo teplé sperma a tělo se se slastným výdechem uvolnilo. Ten večer módní hvězda usnula velmi brzy. Cítil se vyčerpaný z toho všeho. Jeho starší partner nebyl doma. Byl na nějakém večírku, který nemohl odmítnout, ale Bill se ho nemohl zúčastnit s ním. Následující den měl jít natáčet videoklip a potřeboval se na to pořádně vyspat.
***
U Billa v domě…
Temná postava stála u jeho postele a dívala se na něj. Na každý centimetr jeho obličeje. Měl takovou chuť se ho dotknout, nebo i něco víc, ale věděl, že nemůže. Kdyby se teď jeho černovlasý sen probudil, byl by konec všemu. Věděl, že musí být nanejvýš opatrný, ale nemohl odolat tomu pokušení vejít do domu, když viděl Wolfganga odcházet. Byl jako stín. Uměl to už velmi dobře. Vždyť kolikrát už se dostal do Billovy přítomnosti, aby mohl cítit jeho parfém, a nikdo o něm nevěděl. Stejně tak dobře uměl stát opodál a jen se dívat. Opatrně došel k Billovi blíž a prsty přejel po konečcích jeho vlasů. Byly tak jemné, a i ve tmě viděl, jak se lesknou. Možná to viděl jen ve své představě, ale leskly se vždycky, tak proč by tomu mělo být v noci jinak? Stál tam dál asi dalších deset minut a zhluboka vdechoval vůni Billova mýdla, které se linulo ložnicí. Pak potichu odešel. Tolik toužil odnést si nějakou trofej. Tak jako se mu to už několikrát podařilo z Billovy šatny, když někde byl, ale tady v domě to bylo příliš nebezpečné. Pohled mu padl na fotografii v chodbě. Byl na ní Bill se svým přítelem. Zamračil se na ni. Měl chuť jí rozbít, rozdupat na nejjemnější střípky. Tenhle senilní dědek mu ho ukradl. Nebýt jeho, byli by spolu. Věděl to. Určitě by byli spolu. Stejně nenápadně jak přišel, také dům opustil.
***
Ráno se Bill probudil na melodii svého budíku. Dlouze zívl a vyjádřil upřímnou závist svému čtyřnohému příteli, který se neobtěžoval ani otevřít oko. Wolfgang spal vedle něj. Bill se usmál a rozhodl se ho nebudit. Vylezl z postele a ranní hygienu i všechny ostatní rituály udělal stejně jako vždy. Sáhl po klíčcích od auta, ale nakonec si to rozmyslel. Měl ještě dost času a natáčení se nekonalo nijak daleko od jeho domu, a tak se rozhodl se po ránu projít. Otevřel domovní dveře a znechuceně se zadíval na schody vedoucí k nim. Ležel na nich mrtvý holub. Kde by se tam vzal? Billovi okamžitě naskočila husí kůže, ale když se rozhlédl důkladněji, neviděl nikde žádný dopis. Nejspíš už začínal být paranoidní. Ten mrtvý pták mohl být prostě jen obyčejný nemocný holub, který už nedoletěl tam, kam měl. S největším sebezapřením, co v sobě našel, se vrátil do kuchyně pro igelitový pytel. Mrtvé zvíře do něj zabalil a odnesl do popelnice. Dál se tím už nechtěl zatěžovat. Nasadil si brýle a vyrazil na cestu. Po pár krocích ho napadla myšlenka, o které přemýšlel, než večer usnul. Jak se má postavit k tomu, co se včera stalo mezi ním a Tomem. Rozhodl se jasně… nebude se k tomu vracet a bude se chovat, jako by se vůbec nic nestalo. A moc doufal, že Tom udělá totéž. Neuměl si totiž moc dobře představit ty dotěrné otázky svého manažera, pokud by si všiml nějaké nepříjemné atmosféry mezi oběma chlapci.
***
Další den byl pro Toma utrpením. Ač měl celý den jen pro sebe a vážně si plánoval odpočinout, nepodařilo se mu to. Po tom, co se stalo v parku, nedokázal už jen relaxovat. Neměl nejmenší tušení, co se stalo, proč to udělal. Jasně, Bill byl krásný muž, žádaný, ale byl zároveň něco i jako šéf, což bylo bizarní. Navíc, viděl se s ním většinu svého času a neměl nejmenší tušení, jak jejich spolupráce teď bude fungovat. Přejel si rukama přes obličej a raději se napil kávy před ním. Tohle bude den na hovno, to už věděl. Nicméně byl rozhodnutý si s Billem promluvit, až k tomu bude příležitost. Rozhodně nechtěl jejich malé přátelství ukončit tímhle nedorozuměním. Ale proč mu to oplácel? Z toho byl snad zmatený nejvíc. Ještě teď cítil jeho lačné rty, jak žádají více, a musel zavřít oči, aby tu myšlenku vyhnal z hlavy, jelikož byl nejvyšší čas, aby jel na natáčení videoklipu.
Na place nebyla atmosféra o nic lepší. Všichni byli nějak moc nervózní, David lítal sem a tam a jako vždycky všechny komandoval. Jo, tohle rozhodně bude další super den. Odfrkl si a odložil si svoje potřebné věci na gauč. V klidu si zapálil cigaretu, kterou vložil do koutku rtů a připravoval svůj fotoaparát, aby pořídil pár fotek z natáčení. Vlastně byl rád, že může dneska stát tak trochu bokem, v dostatečné vzdálenosti od všeho dění.
„Hej Tome, kde je, kurva, Bill?“ Přiběhl k němu opravdu nasraný David. Tom jen pokrčil rameny, vlastně ho ani on sám ještě neviděl. „Super, to je fakt super, do prdele. A myslíš, že bys byl tak, zasraně, laskav a šel se podívat do jeho šatny a co nejuctivěji ho požádal, aby přišel?!“ Tom nakrčil čelo nad tím tónem a odfrkl si.
„Jsem fotograf, ne hlídač. Kde je šatna, víš, takže…“ odsekl mu chladně Tom, ale když Davidova tvář ještě víc potemněla, raději zvedl ruce v obraném gestu a vydal se k šatně. Možná se mu to na jednu stranu i hodilo. Možná to byla jediná příležitost, kdy si s Billem bude moct o samotě promluvit. Chvíli stál přede dveřmi s rukou zvednutou, aby mohl zaklepat, ale váhal. Nakonec se odvážil.
„Jo?“ Ozvalo se zevnitř. Olízl si ještě rychle rty a v hlavě se snažil zformulovat, co by měl říct. Nakonec strčil hlavu do dveří.
„Ahoj, můžu?“ Rozhodně potřeboval soukromí, jestli měl něco říct. A mluvit ve dveřích mohlo znamenat, že by to slyšely i uši, které neměly. Bill se neotočil, jen se podíval do velkého zrcadla, znejistěl, ale přikývl na souhlas. Tom vešel a zavřel dveře. Posadil se na gauč a podíval se na Billova záda.
„Víš… chtěl jsem se ti omluvit za…“
„Neříkej to… dobře? Pojďme prostě dělat, že se to nestalo, ano? Bude to takhle lepší pro nás oba. Byla to chyba… a… já nemůžu, Tome. Prostě tohle nejde.“ Otočil se na židli k němu čelem, ale do očí se mu podívat nedokázal. Vlastně měl pocit, že tohle říká spíše jen sobě a přesvědčuje svoje vlastní já, že to takhle opravdu je, i když v hloubi duše cítil něco jiného. Nechtěl nic jiného, než aby jej Tom tady ulíbal klidně i k smrti.
„Dobře, jen…“
„Ne… Tome, prosím, nech to být. Víš, že tě beru jako svého přítele, jako někoho, kdo mi rozumí, a nechci, aby to celé bylo pryč kvůli tomu… tomu…“ Ani to nedokázal vyslovit. Jen si povzdechl a Tom kývl na souhlas, jako že chápe.
„Už o tom nebudeme mluvit.“ Uzavřel to celé Tom a chvilku Billa sledoval.
„Myslím, že bys měl jít na plac, nevím, co dneska Davida kouslo do prdele, ale je na zabití.“ Bill se uchechtl a zvedl se od zrcadla. Pak už zamířil rovnou na plac.
***
Během natáčení videoklipu…
Tohle dělal už po tolikáté, avšak vždycky to bylo jako poprvé. Procházel nejistě chodbou, kde byla spousta lidí, ale nikdo si ho nevšímal. Usmál se a s pár lidmi se pozdravil, hlavně nebudit podezření. Před těmi osudnými dveřmi se rozhlédl, a potom vstoupil dovnitř. Užíval si vůni, která ho okamžitě obklopila, a sedl si na židli, na které ještě před chvílí seděl. Pohladil rozházená líčidla na stolku. Stále nedostal žádnou odpověď na svůj dopis a byl z toho už i lehce naštvaný. Proč Bill už dávno nereagoval a nevyhlásil do světa pátrání po svém milovaném ctiteli? Co bylo špatně? Chvíli odolával pokušení, aby nenakreslil na to velké zrcadlo velké srdce a slova lásky. Ale to udělat nemohl, protože by se prozradil, a on chtěl, aby na to jeho láska přišla sama, že jen on je ten pravý pro něj. Šokovaně otevřel oči, když zaslechl na chodbě kroky, které mířily sem. Panikařil. Slyšel, jak se někde zastavily a o něčem se dohadovaly. Pomalu otevřel dveře a vyšel ven, když nikoho nezahlédl. Pak se ztratil v první zatáčce a nevšiml si, že mu z kapsy něco vypadlo. Obálka.
autor: Doris&Lauinka
betaread: J. :o)
