autor: Doris&Lauinka
„Heej, Angelo, kurva, kam si myslíš, že asi jdeš, hm?“ Dredař okamžitě zrychlil svůj krok, když viděl podezřelého na místě činu. Ten ztuhl s obálkou v jedné ruce a v druhé držel kliku Billovy šatny.
„Já… já… ho trovato… ehm… dopis, Bill.“ Tom musel chvíli přemýšlet, co mu vlastně tenhle urostlý chlap říkal, než pochopil.
„Jo jasně, to ti tak žeru.“ Odsekl Tom a změřil si ho pohledem. Že by přeci jen měl Bill správné podezření? Že by vážně tenhle Angelo dělal tohle všechno?
„Per favore, já… našel… támhle.“ Ukázal k rohu z opačné strany, než Tom přišel. Tom mu obálku z ruky vytáhl a rovnou se do ní podíval. Za normálních okolností by Billovy dopisy nečetl, ale tohle byla úplně jiná situace, tady očividně šlo o víc než jen ctitele. Koukal na ty řádky a zakroutil hlavou. Tentokrát už se pisatel neobtěžoval s žádným vyznáním, tentokrát dopis obsahoval jen vyhrožování. „Bylo to jen varování, lásko, příště takhle před dveřmi pohodím tvého psa.“ Dočetl Tom nahlas a dostal vztek.
„Budu tě sledovat, Angelo, dej si na mě bacha, rozumíš? A teď okamžitě vypadni.“ Ten snědý muž nešťastně složil hlavu do dlaní, když míjel Toma. Ten neváhal ani na chvíli a šel rovnou na plac. Kývl na Davida, že potřebuje na chvíli mluvit s Billem. Samozřejmě div neudělal scénu. „Je to důležitý, kurva!“ Vyjel podrážděně dredař, až se na ně otočil zbytek týmu.
„Myslím, že pět minut se to neposere, ne? A jestli ty se posereš, je to tvůj problém.“ Zamířil rovnou k Billovi. Ten šokovaně zíral na ten výjev před sebou a pochopil, že Tom míří k němu.
„Co je?“ Snažil se v dredařově tváři vyčíst alespoň něco, co by mu cokoliv naznačilo, co se děje.
„Pojď se mnou,“ chytl ho nesmlouvavě za ruku a táhl ho pryč z očí všech přítomných. Bill jen klopýtal a snažil se s ním udržet to zběsilé tempo. Když došli za roh, kde byli sami, Tom vytáhl z kapsy dopis a podal ho Billovi.
„Načapal jsem Angela, jak tohle drží a nese k tobě do šatny.“ Bill šokovaně zalapal po dechu, když dopis dočetl, vypadl mu z ruky. Bill rozšířenýma očima hleděl do Tomovy tváře. „Dneska… já… přede dveřmi ležel holub, víš… víš, já myslel, že… prostě chcípl, ale…“ nedořekl větu a omotal pevně ruce kolem Tomova krku a začal plakat.
Tom si povzdychl. Tohle nechtěl. Nechtěl, aby plakal, aby ho to tak moc rozhodilo. Jen mu přišlo správné to říct.
„To nic Bille.“ Chytil jeho hlavu do dlaní a podíval se mu do očí. Viděl v nich lítost a také strach. „Já tě ochráním, jo? Nikdo ti neublíží.“ Chlácholil Tom černovlasého chlapce, který se otřásal v ramenou a slzy mu ničily make-up. Najednou to chtěl znovu udělat. Chtěl cítit ty rty, ale zařekl se. O to překvapeněji vydechl, když to udělal Bill. Políbil ho. Ne tak vášnivě jako předchozího dne, ale pevně a odhodlaně. Tom ho pohladil po vlasech a rozhodně neměl v plánu nějak polibek přerušit, nebo se dokonce od Billa vzdálit. Tělem mu projel elektrický výboj a on se rozhodl si ho užít. Trvalo to jen chvíli a Bill se znovu odtáhl. Netvářil se však zděšeně jako včera. Usmál se a s poděkováním si otíral tváře do hřbetu ruky. Jeho pohled sklouzl za Tomovo rameno. Kus od nich stál David a v tváři byl naprosto nečitelný. Bill ho tak asi nikdy neviděl. Nedokázal identifikovat, jestli se jeho manažer tváří šokovaně, naštvaně, nebo rezignovaně. Dokonce ani nepromluvil. Jen zaťal ruce v pěst a odešel. Bill měl pocit, že už vážně začíná šílet. Tak kdo tedy byl ten podivný? Kdo se mu to snažil udělat ze života peklo? David? Nebo Angelo?
„Musím… musím jít za Davidem. Myslím, že to dnes nedokážu dokončit.“ Vzdychl Bill a Tom ihned přikývl a dal se do pohybu, že půjde s ním. Bill ho ale chytil za ruku a zakroutil hlavou. „Půjdu sám. Zvládnu to. Na tebe bych měl jinou prosbu.“ Pousmál se.
„Jasně, cokoliv.“ Přikývl Tom, i když se mu moc nezamlouvala představa, že Bill půjde za manažerem sám. Znal Davida, jen tak v klidu asi Billovu žádost o přerušení natáčení nebude akceptovat. A on nechtěl, aby se Bill ještě víc rozčílil, nebo sesypal. To by tak ještě chybělo, aby ho nějaký papparazzi vyfotil v takovém stavu, v jakém je, a vymyslel si k tomu článek plný hovadin.
„Mohl bys, prosím, dneska odpoledne přijet ke mně? Víš, nemám moc chuť vycházet ven, ale nechci být ani sám.“ Vysvětlil Bill. Neměl v tom být žádný skrytý úmysl, ale moc dobře věděl, že pokud bude sám, bude akorát tak pořád koukat z oken a stražit uši při jakémkoliv zvuku. „Jestli to teda, nebude vadit tvojí přítelkyni.“ Dodal rychle Bill, aby tak zároveň přesvědčil sebe i Toma, že ani tento polibek nebyl nic důležitého a že každý mají své partnery. Věděl, že má Tom přítelkyni, téměř od začátku, co k nim nastoupil. Tom o ní dost často mluvíval a párkrát za ním i přijela do práce. Tušil, že se jmenuje Ria. Ale už celkem dlouho o ní neslyšel. Tom se jen uchechtl.
„Už spolu nejsme, asi půl roku. Takže jí to určitě vadit nebude a já přijdu rád. Ale musíš udělat k večeři ten tvůj kuřecí salát.“ Stanovil si podmínky svojí návštěvy a donutil tak Billa se zasmát. O to mu také šlo. Bez úsměvu mu to neslušelo. Bill vaření moc nedal, ale saláty mu šly famózně. Asi proto, že to byla rychlovka. Ovšem ten kuřecí, ten byl pro Toma největší top. Pokaždé, když si ho Bill přinesl do práce v krabičce, polovinu mu snědl a Bill tak byl nucen si stejně ještě něco přikoupit.
„Tak dobře.“ Přikývl Bill, a pak už se vydal chodbou směrem, kterým odešel jeho manažer. Našel ho vlastně hned za rohem, jak pochoduje jako slon sem a tam přes chodbu.
„Davide.“ Ozval se Bill a donutil tak svého manažera zastavit se.
„Bille… můžeš mi, ksakru, vysvětlit, co to mělo bejt?“ Rozhodil rukou směrem do chodby, aby naznačil, že má na mysli to, co za rohem viděl. Bill nevěděl, co říct. Vlastně David ani nekřičel, což u něj nebylo úplně obvyklé.
„S tím si nedělej starosti, šéfe. Něco se stalo a Tom mi teď hodně pomáhá. Bylo to… takové děkuju.“ Snažil se vysvětlit Bill. Věděl, že David je za posledních pár měsíců hodně podrážděný z nějakých vztahů na pracovišti. Helga si to od něj taky jednou pěkně slízla, když ji načapal ve vášnivém objetí s jedním z jeho módních poradců. Vlastně vůbec nikdo nechápal, proč je na to David tak citlivý. Nikdy předtím to neřešil a byl v pohodě. Když si to Bill uvědomil, kouslo ho zase jedno malé podezření. Když se nad tím tak zamyslel, první podezřelý dopis, na který si byl schopný vzpomenout, mu přišel před pár měsíci.
„Tak jo… fajn. Budu dělat, že jsem to neviděl a že nás to ale vůbec nezdrželo….“ Snažil se uklidnit Jost, ale nedořekl to, jelikož mu do toho skočil Bill.
„Potřebuju to natáčení odložit.“
„Zbláznil ses? Proč, proboha? Vždyť už to skoro máme a media na to čekaj.“ Vyvalil David oči a opřel se ramenem o stěnu, kdyby náhodou měl omdlít.
„Vážně, Davide, prosím. Je to důležitý. Nezvládnu to dotočit. Opravdu se děje něco moc nepříjemného a já potřebuju dneska klid.“ Snažil se Bill co nejvíc přesvědčit svého manažera, že to je opravdu naléhavé.
„Můžeš mi říct, co se děje tak vážného?“ Zeptal se David a kupodivu ani nezvýšil hlas. Bill jen zakroutil hlavou.
„To nemůžu. Je to soukromé. Prosím… snad si můžu dovolit jednou něco odsunout, aniž by nás za to media sežrala zaživa.“ Billovi už se málem zase leskly slzy v očích, jak se bál, že David na to nepřistoupí. Ale udržel je, aby ani jedna neutekla po jeho tváři. David si ho chvíli prohlížel a Bill měl pocit, že se mu do očí díval o něco déle, než bylo nutné. Nakonec ale přikývl.
„Tak jo… zařídím to. Ty jdi domů a dej se do pořádku. Zítra odpoledne to doděláme.“ Vzdychl David a Billovi se ohromně ulevilo. Nedokázal si totiž vůbec představit, že by se měl vrátit na plac a odvést svou práci, aniž by po očku nesledoval, co dělá, nebo jak se tváří jejich osvětlovač Angelo. Potřeboval se opravdu uklidnit.
autor: Doris&Lauinka
betaread: J. :o)
