autor: Doris&Lauinka
Na druhé straně města…
„Otevřete, tady policie!“ Ozvalo se silné bušení na dveře, až drobná bruneta nadskočila. V rychlosti se dostala ke dveřím, které zmateně otevřela.
„Dobrý večer, madam, hledáme vašeho muže, je v domě?“ Spustil rovnou policista. Její zelené oči se rozšířily.
„Já… ne… David tady není, co se děje?“ Snažila se pochopit celou tuhle situaci.
„A nevíte, kde je? Neřekl vám to?“ Zkoušel to dál.
„Nejsem si jistá… je někde na nějakém natáčení, říkal… že se to protáhne až do rána, já nevím.“ Po tvářích se jí skoulelo pár slz. „Tak mi přece něco řekněte, co se děje?“ Zkusila zoufale a chytla jednoho z policistů za ruku. Muž se prvně podíval na její ruku na své a pak ženě do očí.
„Váš manžel je podezřelý z vloupání a stalkingu, paní Jostová, jestli víte, kde váš manžel je, musíte mi to hned říct.“
„Cože?“ Šokovaně vydechla a zamotala se jí hlava. Musela se přidržet dveří, aby neupadla.
„Jste v pořádku?“ Zeptal se nadporučík a pomohl jí do obýváku, aby se posadila. Když jí natočil i sklenici vody, s díky se napila. Pak se zamyslela, a nakonec tomu muži poskytla i nějakou adresu, kde by mohl její muž být. Když hlídka dorazila na udanou adresu, nikdo tu nebyl.
„Kapitáne?“ Ozvalo se do vysílačky, na jejímž konci byl netrpělivý Ebner.
„Kurte? Máte ho?“
„Ne, šéfe… Na adrese, kterou nám poskytla jeho manželka, není.“ Nahlásil Kurt Heller Ebnerovi.
„Dobře, nechám po něm vyhlásit pátrání. Jeďte do domu toho Kaulitze, forenzní tam už jsou.“
„Dobře, jedeme tam.“
Když další policejní auto zastavilo před domem, ještě více zvědavých lidí vyšlo před svoje domy, aby alespoň něco viděli. Dům slavného Billa Kaulitze byl obehnaný páskou a nikdo nesměl dovnitř. Novináři se samozřejmě snažili dostat co nejblíže, a dostat z jakéhokoli policisty nějaké informace. Když se nadporučík Heller dostal do domu, vypadalo to tu jako v mraveništi. Lidi z forenzního odebírali otisky snad ze všech dveří a oken. Na zahradě to vypadalo nějak podobně. Přešel k mladší ženě, která zrovna odebírala nějaké vzorky krve. Byla jí tu vlastně spousta. Kousek dál byl kopec čerstvé hlíny a Heller pochopil, že nejspíše tam pohřbili tělo psa. V rychlosti prolétl očima zahradu a přešel ke staršímu muži, který zrovna fotil nějaké otisky bot v hlíně.
„Ahoj Klausi, tak co? Máš něco?“ Zeptal se ho bez okolků. Muž se jen pousmál a ukazovákem si posunul brýle na nose.
„Myslím, že jo. Pachatel se sem nejspíše dostal tudy. Prošli jsme oba vchody, a i okna a vše je neporušené. Takže pachatel se sem opravdu musel dostat tudy, pokud ho Kaulitz nepustil dveřmi. Máme štěstí, že den předtím pršelo, takže hlína byla měkká a zanechal tady tenhle krásný otisk boty.“ Heller kývl na souhlas a usmál se. Měl rád, když se případ začal vždy vyjasňovat. Kývl na souhlas, poděkoval mu a rovnou to do vysílačky oznámil Ebnerovi. Byla to dlouhá noc pro celý tým. Když posbírali poslední důkazy, Heller se už viděl jednou nohou v posteli. Aut před domem ubylo a lidí, kteří se za každou cenu snažili zjistit, co se stalo, taky. Heller byl poslední, kdo odcházel.
Nasedl do služebního auta a chystal se odbočit, když si všiml nějaké postavy s kapucí na hlavě, jak se podezřele rozhlíží kolem sebe a snaží se přes plot dostat do domu. Prudce dupl na brzdy a rovnou se vydal za ní. Byla to rychlá akce, a než se muž nadál, ležel obličejem k zemi a na rukách měl pouta.
„Do prdele, pusťte mě, nic jsem neudělal.“ Prskal vztekle, a když ho Heller zvedl a odvedl k autu, na které ho bez varování přimáčkl, muž si odfrkl.
„Můžete mi vysvětlit, co jste to dělal?“ Zeptal se ho klidně Kurt, když mu nohou kopl do jeho, aby se více rozkročil a mohl ho tak v klidu prohledat.
„Jen jsem se byl ujistit, že je Bill v pořádku, kurva!“ Prskl a zalomcoval rukama, které byly v poutech.
„A to takhle obvykle chodíte navštívit svého přítele přes plot? V noci?“ Zeptal se znovu klidně, a když narazil na mužovu peněženku, rovnou do ní nahlédl a ztuhl. „Aaa, pan Jost, to je mi ale zajímavé.“ Usmál se spokojeně a rovnou to nahlásil do vysílačky. „Šéfe? Máme ho… zrovna jsem ho chytl, když se snažil vloupat na zahradu Kaulitze, přes plot, jako pachatel.“
„Skvělá práce, Kurte, dovez ho sem.“ Ozvala se jen rychlá odpověď.
Celou cestu byly slyšet jen výkřiky a dotazy spoutaného muže. Heller na ně nereagoval a převezl ho na služebnu, kde jej rovnou zavedl do výslechové místnosti. Výslechu se ujal Ebner.
„Vítejte, pane Joste. Jsem kapitán Ebner.“ Sedl si naproti němu a na stůl položil složku.
„Můžete mi vysvětlit, co tu dělám?“ Štěkl vztekle a znovu zalomcoval rukama, které mu stále zdobila pouta. Ebner mu je nechal sundat a objasnil mu, z čeho je obviněn. Jost jen třeštil oči a změnil celý přístup.
„Cože? Stalking?“ Zamrkal a chvíli přemýšlel. Najednou mu hodně věcí dávalo smysl a znovu se zamračil, když mu došlo, že ho z tohohle Bill vynechal a nic mu neřekl. A byl naštvaný ještě mnohem víc, když si uvědomil, že ho uvedl jako podezřelého.
„Takže, pane Joste… myslím, že je na čase, abyste řekl pravdu, co říkáte?“
„Nevím, co bych měl říct. Viděl jsem všude policajty a chtěl jsem zjistit, jestli je Bill v pořádku. Už druhý den mi nebere mobil, tak je to snad jasný, ne?“ Povzdechl si a podíval se na muže před sebou.
„Dobře, to asi dokážu pochopit, ale proč jste chtěl přelézt plot? Každý by snad normálně zazvonil, ne?“ Jost trochu znervózněl a hrál si s rukama.
„Je to složitější.“ Řekl nakonec a na muže se podíval.
„Ano? Myslím, že mně to říct můžete, pokud nechcete jít sedět, hm? Mimochodem… budeme potřebovat otisk vaší boty.“
„Boty? Proč?“ Nechápal a poposedl si na nepohodlné židli. Cítil, jak se celý potil a přemýšlel, jestli říct celou pravdu, nebo ne.
„Protože pachatel se vloupal k panu Kaulitzovi přesně stejným způsobem, jakým jste to zkoušel vy. A jak víme z praxe, většina stalkerů se ráda vrací na místo činu, aby se dívala.“ Jost hned zakroutil hlavou.
„Ale takhle to přece vůbec není. Jsem jeho manažer, kdybych se mu chtěl vyznat z nějakých citů, tedy za předpokladu, že bych k němu nějaký choval, tak mu to půjdu říct rovnou, ne?“ Rozhodil rukama.
„Podívejte… nemáte alibi, chytli jsme vás na místě činu, na obálce dopisu, který byl v domě, jsme našli váš otisk. Myslím, že je to nějak mnoho náhod.“ Jostovy oči se rozšířily.
„Jaký zase dopis?“ Praštil rukou do stolu. Ebner otevřel složku a vytáhl z něj uzavřený pytlík s důkazem. Jost na obálku chvíli koukal. „Takových obálek jsem osahal snad tisíce, proboha.“
„Takže se přiznáváte, že jste ji do domu dal?“
„Ne!“ Vykřikl rozčíleně. „Jen vám říkám, že takové obálky, jako je tahle, mám v ruce každý den.“ Promnul si kořen nosu. „Chci právníka, jinak vám už nic neřeknu… tohle je totiž úplně absurdní.“
„Na právníka máte samozřejmě nárok, ale myslím, že bude i pro vás lepší, když mi řeknete pravdu. Vaše žena nám řekla, že máte být ve studiu. Tam jste ale nebyl. Takže… očividně jste lhal i své ženě, teď lžete nám. Nevypadá to moc dobře.“ Ebner se už zvedal, aby dovolil muži před sebou zavolat právníkovi, když znovu zaslechl jeho hlas.
„Dobře… já… řeknu vám všechno, ale slibte, že moji ženu z toho vynecháte.“ Prohrábl si krátké vlasy a opřel se do opěrky. „V tom, že jsem byl zkontrolovat Billa, jestli je v pořádku, v tom jsem nelhal. Chtěl jsem to vzít zahradou, aby mě lidi co nejmíň viděli, protože… samozřejmě mě znají, že? Já, totiž… ve stejné ulici, jako bydlí Kaulitz… má dům i moje milenka.“ Zvedl k němu oči a povzdechl si. „Pochopte, moje žena se tohle nesmí dozvědět, jinak je konec. A to nejde, rozumíte?“ Ebner byl tímto vývojem situace poněkud překvapený.
„Její jméno?“ Zeptal se jen a udělal si do bločku poznámku
„Je to opravdu nutné?“ Ošil se znovu David na židli.
„Pokud má potvrdit vaše alibi, tak ano.“
„Katrin Lustigová, je členkou týmu. Je… no stará se o make-up a tyhle věci.“ Ebner si zapsal jméno a podíval se na zničeného Davida.
„Alibi si určitě ověříme, pane Joste. Teď pokud byste byl tak laskav a poskytl nám svoje otisky bot, potom můžete jít. Ale… bylo by dobré, kdybyste neodjížděl z města,“ oznámil mu suše, na což David jen přikývl. Byl kompletně v prdeli.
***
Tom s Billem seděli na gauči v hotelovém pokoji a koukali na televizi. Spíše se o to snažili, ale na Billovi bylo vidět, že stejně vůbec nevnímá. Snažil se s Tomem alespoň trochu komunikovat, ale šlo mu to jen opravdu těžko. Přestože byl Tomovi moc vděčný, že tu s ním byl, že s ním vůbec těch několik posledních dní byl. Tomovi to stačilo. Nesnažil se na Billa nějak naléhat, nutit ho do zbytečného hovoru. Byl rád za to, že do sebe modelingová hvězda dostala alespoň objednanou čínu. Neustále ho pozoroval. Každý kousek Billovy tváře a snažil se netvářit se zkroušeně nad Billovým smutkem a strachem. Byl si jistý, že by tím Billovy pocity ještě zhoršil.
„Proč mi tohle někdo udělal?“ Vzdychnul najednou Bill a zadíval se na Toma. Oči měl zalité slzami, ale držel je. Ztráta Pumby ho šíleně bolela, ale věděl, že to mohlo být mnohem horší… mohl to být on sám. Nebyl si úplně jistý, zda o tom chce mluvit, ale nějak cítil, že musí. A s kým jiným než s Tomem. Dredatý fotograf odložil svůj kelímek s čínou na stolek a lehce pokrčil rameny, když se na Billa zadíval.
„Já nevím, Bille. Možná chce, abys ho pochopil. Nebo to, jak se cítí. Možná je naštvaný, že ty milostné dopisy byly k ničemu.“ Toma napadala spousta možností, co může člověka dovést až k takovému chování, ale jen těžko by jedna z nich Billovi ulevila.
„Ale vždyť je to úplně na hlavu. Jak můžu pochopit někoho, o kom ani přesně nevím, kdo je. Můžu se jen domnívat, a to je k ničemu. Proč se přede mě rovnou nepostavil a neřekl mi to všechno sám?“ Bill mírně zvýšil hlas, jako by chtěl na toho neznámého křičet. Měl zlost, strach a žal. Tom si poposedl blíž k němu a přitáhl si do objetí. Měl pocit, že to by mohlo Billa trochu uklidnit.
„Možná se bál odmítnutí. Máš přece přítele. Všichni víme, že ho nechceš opustit.“
„Třeba by to pochopil.“ Namítnul Bill a přitisknul se do Tomovy náruče. Cítil se tak chráněný.
„Třeba taky ne, Bille. To už nezjistíme.“ Vzdychnul Tom a políbil Billa do vlasů. A znovu a znovu. Bill nadzvedl hlavu a zadíval se do Tomovy tváře. Zdála se mu teď trochu jiná. Jeho pohled a výraz… jak to, že si toho nevšiml dřív? Nebo se na něj Tom takhle díval jen za těch posledních pár dní? Bill polknul a přitáhnul si Tomův obličej k sobě. Než dokázal sám sebe zastavit, už Toma hladově líbal. Ani nevěděl, proč tak najednou. Ještě před chvilkou se cítil mizerně. Snad za to mohl ten Tomův výraz. Chápavý, zamyšlený, pohled hluboký a upřený a snad… snad zamilovaný? Ať už to bylo cokoliv, dlouho se takhle na Billa nikdo nedíval. Tom se nebránil. Ochotně Billovi polibky oplácel a hladil ho po krku a tvářích. Nebyl si jistý, zda Bill přesně ví, co dělá, ale nehodlal se tím zatěžovat. Srdce mu tlouklo jako o závod a věděl, že Billových polibků nebude mít nikdy dost. Naklonil se nad Billa, a aniž by přerušil jejich vášnivé líbání, přiměl Billa se zády položit zpátky na gauč. Skláněl se nad ním a rukama vklouznul pod úzké tričko. Pod prsty cítil Billovu jemnou kůži a neubránil se lehkému zavzdychání. Bill vysvobodil svá ústa, aby se mohl pořádně nadechnout.
Zadíval se na Toma, kterému se v očích odrážela jasná touha, a byl si jistý, že jeho pohled je na tom velmi podobně. Chytil mezi prsty okraj Tomova trika a přetáhl mu ho přes hlavu. Nechal fotografa udělat totéž s jeho trikem a znovu se nechal zajmout do vášnivého polibku. Cítil, jak z Tomova těla nad ním sálá teplo. Dlaněmi hladil a mačkal svalnaté paže, které byly mnohem větší než ty jeho. Zabloudil přes Tomova ramena a záda i na jeho boky a odtud na břicho a hrudník. Líbilo se mu to pevné tělo, které Tomovi patřilo. Tom byl po Billovi čím dál hladovější. O to víc, když viděl, že se Bill nebrání. Naopak. Opustil Billova ústa a zaútočil na jeho krk. Zatahal ho za vlasy, aby tak Billa donutil zaklonit hlavu a mohl olíznout jeho ohryzek. Bill zavzdychal. Nadzvedl svoje tělo, aby se mohl otřít o to Tomovo. Cítil narůstající vzrušení. Dredař nevěděl, kde by se toho štíhlého těla pod sebou měl dotýkat dřív. Chtěl cítit pod rukama každý milimetr kůže, chtěl každý milimetr ochutnat. Měl pocit, že zešílí. Bill mu vše ochotně oplácel a snažil se nezůstávat pozadu.
Kdykoliv se mu naskytla příležitost, líbal Toma na ramenou nebo krku. Zapřel se, aby se mohl znovu posadit, a okusuje Tomovi ušní lalůček, zabloudil svými prsty k lemu kalhot. Rozepnul knoflík a stáhl je Tomovi pod kolena. Tom se trochu nadzvedl, aby tím Billovi usnadnil práci. Okamžitě zatoužil po tom, aby ho Bill zbavil i boxerek, jelikož jeho vzrušení už bylo nepřehlédnutelné a měl trochu těsno. Bill Tomovi zatlačil do ramen a donutil ho tak se opřít o opěrku a nohy spustit dolů z gauče. Tom mírně nakrčil čelo, když se Bill zvedl a postavil se mezi jeho kolena. Nespouštěl z Toma oči a jedním tahem poslal svoje kalhoty i se spodním prádlem k zemi. V duchu se usmál, když Tom rozhodně neudržel oční kontakt a sjel hladově celé Billovo tělo. Včetně jeho tyčícího se mužství.
Olíznul si vyprahlé rty a chtěl si Billa okamžitě stáhnout zpátky k sobě. Bill však zmizel mezi jeho koleny. Naklonil se, aby mohl jazykem podráždit Tomovu bradavku, zatímco rukama z něj stahoval boxerky. Tom nadzvedl zadek, aby mu práci usnadnil, a hlavu zabořil víc do opěrky. Sledoval černovláska. Ten po jeho těle ústy postupoval stále níž a níž a ruce a dlouhé nehty hladily Tomova stehna. Tom by nejraději zaprosil, nebo Billovu hlavu posunul rovnou do míst, kam měla namířeno, ale chtěl se ovládat a být trochu trpělivý. Bill ho ale tak moc vzrušoval, že to zvládal jen velmi těžko. Hlasitě zasténal, když se konečně Billův jazyk dotkl jeho penisu. Bill ho párkrát olíznul přes špičku, než si ho pomalu vsunul do úst. Dlouhé prsty omotal kolem kořene a rty semkl těsně kolem něj.
Bral si Toma do úst a rukou si zvolna pomáhal. Nechtěl nasadit nějaké zběsilé tempo. Chtěl si to vychutnat. Byl spokojený sám se sebou, když slyšel Tomovy těžké výdechy. Aniž by ustal v uspokojování, oči zvednul k Tomovi, aby se podíval na jeho výraz. Tom ho sledoval přivřenýma očima a rty měl pootevřené. Dředaře ten pohled na Billa neuvěřitelně vzrušoval. Líbilo se mu vidět, jak jeho chlouba mizí v černovláskových ústech. Byl tak naběhlý, že ani nevěřil, že to vydrží, než na to však stačil Billa upozornit, Bill v kouření ustal a znovu se postavil. Tom tak měl chvilku na rozdýchání. Jednalo se ale opravdu jen o chvilku, jelikož mladá hvězda se usadila obkročmo na Tomově klíně a svým zadečkem se párkrát otřela o Tomův penis. Tom neváhal. Chytil Billa za bok a druhou rukou chytil svůj vlastní penis a přidržel ho. Bill se nadzvedl a pomalu na Toma začal nasedat. Usykl, když ho Tom začal roztahovat. Byl ale tak vzrušený, že se nehodlal zastavovat jen proto, že nemá při ruce gel. Zapřel se dlaněmi o Tomův hrudník a dál dosedal. Zavřel oči, když ve svém těle cítil Tomův penis víc a víc. Za jiných okolností by sám sobě dopřál pár chvilek oddychu a přivyknutí, ale chtěl teď Toma tak moc, že hned, jak se do něj Tom dostal celý, začal se pohybovat. Nasedal na Toma a slastně vzdychal. Prvotní nepříjemná bolest velmi rychle zmizela.
Tom odlepil záda od opěradla sedačky, chytil Billa za boky oběma rukama a v pravidelném nasedání mu pomáhal. Svými boky se snažil mu vycházet vstříc. Bill tiskl jeho stehna svými koleny a skláněl se nad dredařem. Párkrát se ho pokusil políbit, ale už to bylo téměř nemožné. Splašený dech mu to neumožňoval. Tom na tom nebyl o moc lépe. Nechal Billa ještě chvíli na sobě rajtovat a utápěl se v té blaženosti, pak ale Billa pevně chytil pod zadkem, a i s ním se postavil. Sám byl překvapený, že to tak zvládl, aniž by zavrávoral. Než se Bill stačil vzpamatovat, byl to on, kdo ležel zády na gauči a nohy mu Tom držel do praku. Nespokojeně zamručel, když z něj pří této výměně pozic vyšel. Nadzvedl se na lokty a pohledem hltal Tomův ztopořený penis. Tom se přikrčil, aby svůj penis znovu správně nasměroval a zajel do Billa. Napnuté paže si opřel o opěrku gauče a Billovy nohy si nechal na ramenou. Bez váhání začal do Billa přirážet. Měl pocit, že se dostává snad až do jeho útrob. Bill hlasitě vzdychal a nehty zatínal do gauče pod sebou. Tom v něm byl tak hluboko, až se mu z toho motala hlava. Měl pocit, že už to nemůže být lepší. Až do chvíle, když Tom narazil na jeho slastný bod.
V ten moment Bill zasténal a oční víčka pevně stiskl k sobě. Nechal se ponořit do víru blaha a slasti. Tom ještě zrychlil na přírazech. Jeho tempo bylo doslova dravé. Bral si Billovo tělo, jako by na tom měl záviset jeho život. Cítil, že už to dlouho nepotrvá. Odlepil jednu ruku od gauče a zmizel s ní v Billově klíně. Bez zaváhání chytil jeho penis a ve stejně divokém tempu v jakém do něj přirážel, ho začal honit. Billovo čelo se zkrabatilo slastí a pot mu stékal po spáncích. Stáhl se těsněji kolem Toma, a ačkoli by nejraději takovou slast prožíval dlouhé hodiny, nevydržel. S hlasitým výkřikem vyvrcholil na svoje břicho. Pro Toma byl ten pohled jako roznětka. Okamžitě Billa následoval a naplnil jeho tělo svým spermatem. Vyčerpaně zůstal zapřený nad Billem a snažil se vydýchat. Bill na tom byl stejně. Tom mu opatrně sundal nohy ze svých ramen a dopadl vedle něj na gauč. Bill se překulil na bok a hlavu mu položil do klína. Byli udýchaní, zpocení a příjemně unavení. Po pár minutách, kdy už se oběma dech zklidnil, se Tom zadíval na Billa.
„Miluju tě.“ Vydechl polohlasně a Bill otevřel svoje čokoládové oči. Byl si jistý, že slyšel dobře. Chvíli se na Toma díval, a pak se na něj usmál.
autor: Doris&Lauinka
betaread: J. :o)
