autor: dasendederzeit
Autohonička
Bill neustále mačkal tlačítko elektrického klíče, a přitom mířil na auta kolem sebe v naději, že některé z nich zareaguje. Stále slyšel, jak Georg křičí, aby ho pustil z kanceláře, ale Bill absolutně neměl v plánu nic takového udělat. Konečně měl šanci se odtamtud dostat.
Poté, co zamířil jiným směrem, měl konečně štěstí, když jedno z aut zareagovalo. Rychle doběhl k Audi Q7 a nastoupil. Ruce měl stále spoutané, takže řídit tak velké auto bude trochu náročné, ale bylo mu jedno, jestli ho cestou nějak poškodí. Tohle všechno vyřeší s pojišťovnou později.
Rychle nastartoval, a pak se začal vracet do horního patra k výjezdu. Auto bylo velké, rychlé a Bill si myslel, že když do brány narazí v dostatečné rychlosti, tak ji prorazí a bude konečně volný.
Neměl zapnutý bezpečnostní pás, takže když se brána po chvíli konečně objevila na dohled, na chvíli přemýšlel, jestli je dobrý nápad vjet do ní v plné rychlosti, ale pak si to rychle rozmyslel, jelikož si uvědomil, že raději bude mít pár zlomených kostí, než aby tu zůstal o minutu déle.
Když dojel k bráně, zrychlil a chystal se do ní naplno najet, když do něj náhle z boku narazilo další auto. Bill vykřikl, když auto dostalo hodiny, a pak narazilo do sloupu. Hlava se mu točila, protože narazil do okýnka vedle sebe, ale náraz nebyl tak silný, aby ztratil vědomí.
„Panebože,“ zamumlal a podíval se na druhé auto. Uvnitř byl Georg a vypadalo to, že ani on neměl zapnutý bezpečnostní pás.
Bill se dvakrát nerozmýšlel, znovu rychle nastartoval, a pak se rozjel na opačnou stranu. Nemohl se tu zdržovat a znovu zkusit projet bránou, nejdřív se musel zbavit Georga.
Podíval se do zpětného zrcátka a všiml si, že ani Georgovi se nic vážného nestalo, protože ho teď pronásledoval zpátky do spodního patra. Bill po cestě frustrovaně vykřikl, protože tohle nebyl směr, kterým chtěl opravdu jet. Čím více se od brány vzdalovat, tím dál byl i od svobody, a tím větší šance byla, že ho Georg zavraždí.
Když se dostal do spodního patra, všiml si, že Georg už ho nepronásleduje a nikde ho ani neviděl. Zamračil se a zastavil. Co měl ten hlídač za lubem? Bill rozhodně neměl v plánu z toho velkého auta vystoupit, protože mu poskytovalo určitý pocit bezpečí, takže ať už Georg plánoval cokoli, Bill na to bude muset přijít z bezpečí auta.
Rozhlédl se a usoudil, že na minutu nebo dvě vypnout, aby se mohl znovu plně soustředit, nemohlo ničemu uškodit. Stiskl jedno z tlačítek na palubní desce, aby se ujistil, že je auto zamčené, pro případ, že by Georg vystoupil z toho svého a snažil se k Billovi proplížit, aniž by si ho všiml.
„Co máš, kurva, v plánu?“ Zamumlal si Bill pro sebe, zatímco se rozhlížel kolem.
Po další minutě už to nevydržel a otočil auto zpátky. Bylo mu jedno, co má Georg v plánu, prostě se chtěl vrátit k bráně a rozbít ji vejpůl. Zrychlil a chtěl vyjet zpátky do patra nad ním, ale musel šlápnout na brzdu, když si všiml, že Georgovo auto stojí na konci a blokuje Billa, aby se nemohl vrátit nahoru.
„Kurva!“ Zařval Bill a praštil rukama do volantu. Mohlo mu být jasné, že mu to Georg nehodlá usnadnit. „Kurva, kurva, kurva!“
Netušil, co bude dělat dál, ale došlo mu, že pokud se odtamtud chce dostat, bude muset do Georgova auta najet vysokou rychlostí, aby se mu podařilo odstrčit auto stranou, a pak pokračovat zpátky nahoru.
Zhluboka se nadechl, a pak si zapnul bezpečnostní pás, zatímco měl ruce stále spoutané. Zařadil jedničku a šlápl na plyn. Auto okamžitě zareagovalo, a jak se Bill blížil ke Georgovi, jel stále rychleji a rychleji. Čekal, že Georg bude dál stát na místě, ale k Billovu překvapení hlídač nastartoval a rozjel se proti němu.
Věděl, že náraz bude obrovský, pokud do sebe vjedou takovou rychlostí, a Bill se snažil připravit na to, že pravděpodobně během několika vteřin pocítí opravdu velkou bolest.
„No tak, uhni!“ Zakřičel. „No tak!“
Modlil se k Bohu, aby Georg zbaběle uhnul a Bill tak mohl projet, ale čím více se k sobě blížili, tím menší naději v to měl.
„Já ani náhodou neuhnu,“ zamumlal, a ještě víc zrychlil. „V žádném případě.“
Když zbývalo jen pár centimetrů a hrozil střet, Georg najednou stočil volant. Bill radostně vykřikl a pokračoval dál až na konec patra, aby mohl vyjet zpátky nahoru. Nemohl uvěřit, že Georg zbaběle uhnul a on vyhrál.
Jel dál a znovu se podíval do zpětného zrcátka, když si všiml, že ho pronásledují světlomety. Georg otočil auto a znovu ho pronásledoval, tentokrát však zpátky nahoru. Teď už neměl prostor, aby Billa objel a zablokoval mu cestu ven, takže Bill už v podstatě vyhrál, ne?
Georg měl však jiné plány a zrychlil natolik, aby mohl do Billova auta narazit. Bill zaklel a ze všech sil se snažil udržet auto na cestě, když cítil, jak Georgův vůz znovu a znovu naráží do jeho. Snažil se, aby Bill ztratil kontrolu nad volantem a do něčeho narazil, ale nevěděl, že Bill je opravdu dobrý řidič.
„Jdi do prdele, Georgu!“ Křičel.
Jelikož měl ale stále ruce spoutané, bylo pro něj těžké pořádně držet volant, takže poté, co Georg do jeho auta znovu narazil ještě větší silou, ztratil Bill kontrolu nad volantem a jeho auto uhnulo do strany, a pak narazilo do zdi. Bill zalapal po dechu a rozkašlal se, přičemž se snažil neztratit vědomí. Nemohl uvěřit, že naboural, když ještě před chvílí měl vše plně pod kontrolou.
Vzhlédl a uviděl Georga, jak sedí ve svém autě jen několik metrů od něj. To, že Bill seděl v autě, které stálo u zdi, a Georg měl perfektní šanci do něj znovu narazit, vyvolávalo v Billovi příšerné vzpomínky na Andreasovu nehodu.
Když si uvědomil, že je v pasti, zaklel, a pak se rychle posunul na sedadlo spolujezdce a otevřel dveře. Slyšel, jak Georg túruje auto a zrychluje, aby do něj narazil, a tak rychle vystoupil a utíkal pryč, jak nejrychleji mohl.
Celé jeho tělo se třáslo a bolela ho snad každá kost v těle, ale musel běžet dál k východu. Musel se dostat ven dřív, než ho Georg zabije. Slyšel, jak Georg zastavil, a pak zavolal jeho jméno, takže věděl, že ho teď hlídač pronásleduje po svých.
„Nech mě být!“ Vykřikl Bill, i když věděl, že je to k ničemu. Georg ho samozřejmě neměl v plánu nechat na pokoji.
„Neutíkej přede mnou, Bille!“ Zakřičel za ním Georg. „Jenom prostě chci být s tebou!“
Bill běžel dál k východu a chystal se křičet z plných plic, když si všiml, že na druhé straně brány zastavilo auto. Nemohl uvěřit, že tam někdo je. Opravdu sehnal Tom pomoc? Byli teď policajti jen pár centimetrů od něj?
„Bille!“ Zakřičel Tom, když vystoupil z auta.
Bill zalapal po dechu, když uviděl na druhé straně brány svého přítele. Nemohl uvěřit, že vidí jeho tvář, protože si myslel, že už ji nikdy neuvidí. Tom tu opravdu byl.
„Tome!“ Zakřičel Bill nazpátek, zatímco dál utíkal. „Sežeň pomoc! Policii!“
„Už jsem to udělal! Zavolal jsem policii!“ Křičel Tom zpátky, zatímco se snažil otevřít bránu.
Bill chtěl ještě něco říct, když najednou uslyšel výstřel, a pak uviděl Toma, jak rychle couvá od brány. Vykřikl, když se k bráně dostal a prostrčil ruce jedním z otvorů. „Tome!“
Tom se na něj podíval z místa, kde stál, několik metrů od brány. „Jsem v pohodě, netrefil mě, ale ty musíš odtamtud vypadnout, Bille! Schovej se někam!“
Mladší z nich přikývl a rozhlédl se, ale opět Georga nikde neviděl. Byl si docela jistý, že to, že tam Tom je, Georga vyděsilo, takže se teď uchyloval k použití ještě většího násilí. Podíval se na svého přítele a vzlykl, ale snažil se nesesypat. Musel ještě chvíli zůstat silný.
„V-vypadni odsud, Tome, běž pro pomoc, ale nezůstávej tady,“ řekl rychle, než utekl. Nemohl tu jen tak stát a čekat, až je Georg oba zabije, a tak se modlil, aby ho Tom poslechl a udělal, co po něm chtěl.
Dál někam prostě utíkal, aby udělal, co mu bylo řečeno: schoval se. Kdyby se mu povedlo schovat se do doby, než se objeví policisté, zatkli by Georga a Bill by pak mohl vylézt ze svého úkrytu, aniž by mu ublížil víc, než už to udělal.
Po běhu, který mu přišel, jako by trval hodiny, si všiml kontejnerů stojících v rohu a rozběhl se k nim. Smrad, který z nich vycházel, byl příšerný, ale Bill si řekl, že by Georga nenapadlo hledat ho tam, když z nich vychází takový zápach. Rychle se přikrčil za dva z nich a snažil se uklidnit splašený dech, aby nebyl tak hlučný.
Zatímco se Billovi podařilo schovat, Tom se rychle vrátil do auta a zařadil zpátečku. Chystal se vycouvat z parkoviště, když si náhle všiml, že na druhé straně brány někdo stojí.
Byl to Georg.
Když na něj ten chlap znovu namířil zbraň, zaklel a rychle šlápl na plyn, aby odtamtud zmizel. Co si ten chlap, kurva, myslel? Nemohl uvěřit, že nezareagoval na Billovo volání o pomoc dřív a skutečně ho nechal, aby se posledních pár hodin bál o svůj život.
Poté, co se vrátil na ulici, se Tom rychle otočil a odjel. Nejel však daleko, protože věděl, že Georg nehodlá opustit garáž, dokud tam bude Bill, a chtěl zůstat poblíž pro případ, že by přijeli policisté.
Znovu vystoupil z auta a zamířil ke vchodu do kanceláře. Snažil se ho otevřít, dokonce se pokoušel rozbít okna, ale nic nefungovalo. Všechna světla byla zhasnutá a všechny možné cesty ven byly zamčené.
Tom ztěžka polkl, když si vzpomněl, co mu Bill řekl do telefonu: Georg zabil Gustava, druhého člena ochranky. Tom ho moc dobře neznal, až na pár náhodných pozdravů, kdykoli Billa vysadil v práci, nebo když ho z ní vyzvedával, ale to bylo tak všechno. Gustav nejspíš všechno zamkl, než plánoval jít domů, když ho Georg popadl, a pak ho, kurva, zabil.
Podíval se na hodinky a znovu zaklel, když si uvědomil, že je to už půl hodiny, co volal policii, ale ta tam stále nebyla. Přijedou vůbec? Věřili něčemu z toho, co jim Tom řekl? Nejspíš ne.
Povzdechl si, a pak si uvědomil, že bude muset vzít spravedlnost do vlastních rukou, pokud chce svého přítele ještě někdy v pořádku vidět. Zhluboka se nadechl, a pak se vrátil ke vchodu do garáží, přičemž se snažil vymyslet plán, jak Billa zachránit.
„Kurva,“ zamumlal.
autor: dasendederzeit
překlad: Lauinka
betaread: Janule :o)
