autor: dasendederzeit
Nemůžeš odejít
Billovi se podařilo zklidnit dech a zůstat přesně tam, kde byl: za kontejnery. Neexistoval způsob, jak by Georg mohl vědět, kde je, protože Bill zničil všechny bezpečnostní kamery a ten chlap nebyl nikde kolem, když před chvílí utíkal.
Musel tu prostě počkat, dokud se Tom nevrátí s policií. Zavřel oči, aby se trochu uklidnil, když zaslechl další výstřel.
Tome.
„Panebože,“ zašeptal si pro sebe a už se chtěl zvednout a běžet zpátky k bráně, když si uvědomil, že to nemusí být Georg, kdo střílel. Možná už přijeli policajti.
Ale kde potom byly sirény? Bill zaklel, když mu došlo, že to byl nejspíš Georg, který střílel po Tomovi, takže prostě nešlo, aby tam Bill jen tak čekal a nechat věcem volný průběh. Musel se vrátit a zjistit, jestli může udělat něco, co by mohlo pomoct.
Rozběhl se zpátky k bráně, ale když nikoho neviděl, pochopil, že udělal chybu. Tom ho před chvílí opravdu poslechl a zmizel, a pokud ho Georg skutečně postřelil, pak nebyl zraněn příliš vážně, protože byl schopen odjet autem.
Zaklel, když pochopil, že zareagoval moc zbrkle, a teď tam stojí jako super snadný cíl. Rozhlédl se kolem, ale Georga nikde neviděl. Odjel snad hlídač pryč, když zjistil, že je to tu pro něj až příliš riskantní? Nebo je stále někde venku a čeká na ideální příležitost, jak Billa zabít?
„Bille,“ ozval se znovu zpoza brány Tomův hlas a Bill se otočil.
„Tome,“ zašeptal a rychle přešel k místu, kde Tom stál a kde je od sebe dělila jen brána. „Říkal jsem ti, abys odsud vypadl.“
„Jo, a já ti říkal, aby ses schoval,“ opáčil Tom.
„Přesně to jsem udělal! Ale pak jsem uslyšel výstřel a nemohl jsem tam jen tak zůstat a nic nedělat, když tě Georg mohl zastřelit,“ odpověděl Bill.
Jeho přítel chápavě přikývl, a pak se natáhl po Billově ruce skrz jednu z děr v bráně. „Poslouchej mě, musím tě odsud dostat sám, protože mám pocit, že mi policajti nevěřili.“
Bill se zamračil. „To myslíš vážně?“
„Máš snad jiný nápad?“ Zeptal se Tom.
„No, počkat na policajty je rozhodně nápad,“ nabídl Bill.
Tom obrátil oči v sloup. „Vidím, že to, že tě tady nahání psychopat, ti neubralo na drzosti.“
Bill se tomu lehce zasmál. „Myslím to vážně, Tome, ten chlap je blázen a dneska už zabil dva lidi, nechci, abys ty byl ten třetí,“ řekl Bill.
Jeho přítel přikývl. „Proto mám plán.“
„Prosím, zasvěť mě,“ odpověděl Bill suše, a při tom se rozhlížel, aby se ujistil, že se k němu Georg nepřibližuje zezadu.
„Dokážeš se dostat k výtahům?“ Zeptal se.
Bill se na něj podíval a přikývl. „Jo, ale předtím se mě v jednom pokusil utopit, takže myslím, že nefunguje.“
„To je v pohodě, zkus se dostat k výtahům, sejdeme se tam,“ odpověděl Tom a donutil Billa pozvednout obočí.
„Co? Jak? Nahoře je všechno zamčený.“
„To nech na mně, jo? Ty jdi k výtahům a ujisti se, že tě Georg nesleduje,“ odpověděl jeho přítel.
Bill se na něj ještě několik vteřin díval, než konečně přikývl. Netušil, jak ho Tom chce dostat pryč výtahem, ale nehodlal se na to ptát. Každý plán se teď zdál být dobrý, pokud Billovi dával alespoň trochu naděje, že tohle přežije.
„Okay, uvidíme se tam,“ pokračoval Tom. „Miluju tě.“
Bill se usmál. „Já tebe taky.“
***
Georg nemohl uvěřit, že se Billův zasraný přítel objevil zrovna teď. Zavolal Bill snad jemu, než aby zavolal policii? To by určitě hrálo Georgovi do karet, ale na druhou stranu si byl jistý, že to ten druhý udělal určitě sám.
Poté, co se ho pokusil zastřelit, se vrátil do své kanceláře, aby se podíval na obrazovky bezpečnostních kamer v naději, že na jedné z nich uvidí Billa. Rychle zjistil, že skoro všechny jsou zničené, a hlasitě zaklel. Jak to, že si toho nevšiml dřív?
Začal přecházet po kanceláři, a přitom se snažil vymyslet zatracený plán, jak se Toma zbavit a zařídit, aby se k němu Bill vrátil. Prozatím neměl tušení, kde mladší muž je, a cítil se naprosto mimo kontrolu. Nemohl ho nechat utéct, protože by to skončilo tak, že by se Georg nechal sám zatknout.
Popadl ze stolu pistoli a znovu ji nabil. Pak je prostě bude muset zabít oba.
***
Po rozloučení s Tomem se Bill rychle vrátil do výtahové místnosti. Netušil, jak ho Tom chce odtud dostat, ale neměl čas o tom přemýšlet. Musel se ujistit, že se tam dostane, aniž by ho Georg viděl nebo našel, dřív než Tom.
Když se dostal ke dveřím, ještě jednou se pořádně rozhlédl, a pak rychle vešel dovnitř. Podíval se kolem sebe, ale všiml si, že Gustavovo tělo je pryč. Georg po sobě nejspíš uklidil a po ničem, co se tu dnes večer stalo, nezůstane ani stopa. Nebýt toho, že mu Tom věřil, si byl docela jistý, že by si všichni mysleli, že si to vymyslel, pokud by se svého vyprávění vůbec dožil.
Třásl se, protože měl na sobě stále ještě vlhké oblečení, ale neměl čas se soustředit ani na to. Rychle vlezl do stále ještě otevřeného výtahu, sedl si do jednoho rohu a přitáhl si kolena k hrudi. Modlil se k Bohu, aby ho tam Georg nenašel, protože pak by byl vážně v pasti.
***
Poté, co Billa opustil, se Tom vrátil zpátky nahoru a obešel budovu zezadu. Pamatoval si, že je tam nouzový východ, protože ho – coby hasič – použil, když v budově před několika lety hořelo. Když se k němu konečně dostal, modlil se, aby ho Georg zapomněl zamknout, ale pak si řekl, že by ho Bill už dávno přece zkusil, ne?
Stiskl kliku a k jeho úlevě skutečně povolila a dveře se otevřely. Jak to, že tohle Billa, kurva, nenapadlo? Nebo se k těm dveřím nedalo zevnitř dostat nebo co? Když se dostal do budovy, ocitl se v místnosti plné prosklených stěn a všiml si, že dveře, které ho měly dostat do budovy, jsou zamčené masivním řetězem. Zasténal, ale konečně pochopil, proč Bill ty dveře nepoužil.
„Okay, no, tohle pojistka pokryje,“ zamumlal, než ustoupil, a pak se rozběhl ke skleněným dveřím a skočil do nich. „Kurva!“ Vykřikl, protože ho náraz bolel víc, než původně čekal, a sklo nemělo ani prasklinku.
Snažil se přemýšlet, a pak si vzpomněl, že má vzadu v autě nějaké nářadí. Rychle se dostal ven z budovy a běžel zpátky k autu. Poté, co zjistil, že má vzadu v autě skutečně spoustu nářadí, rychle nějaké popadl a běžel zpátky dovnitř.
„Bille, jdu si pro tebe,“ zamumlal, když nějakým nářadím praštil do skleněných dveří a sledoval, jak se rozpadají na tisíc kousků.
***
Bill se stále rozhlížel, zatímco seděl v rohu výtahu. Už nedokázal zvládat svoje nervy, ale ani nehodlal odejít. Tom mu řekl, aby tam počkal, tak to prostě udělá, dokud nedostane další pokyny.
„Prosím, pospěš si,“ šeptal si pro sebe a snažil se přestat třást.
Seděl tam snad celou věčnost, když najednou zaslechl nějaký hluk. Okamžitě se zvedl a rozhlédl se kolem sebe ve snaze zjistit, jestli Georg není někde poblíž výtahové místnosti. Když nic neviděl, chtěl si znovu sednout, když ten rámus uslyšel znovu a tentokrát mnohem hlasitěji.
Podíval se na strop výtahu, protože nejspíš odtud ten rámus vycházel, a pak si všiml, že je v něm stále ještě díra, jak jím propadlo Gustavovo tělo. Odvážil se přejít na tuhle stranu výtahu a podívat se do díry, aby se pokusil zjistit, odkud hluk vycházel.
„Zdravím tě,“ řekl Tom s úsměvem. Ve skutečnosti byl právě teď nahoře na výtahu.
„Panebože!“ Vykřikl Bill. „Jak ses tam, kurva, dostal?“
Jeho přítel se usmál. „Podej mi ruku, otázky necháme na potom.“
Bill přikývl a rychle se ho chytil za ruku, aby ho Tom mohl vytáhnout a pomoci mu dostat se nahoru na výtah také. Už byl skoro úplně nahoře, když ho najednou něco za nohy táhlo dolů.
Byl to Georg.
„Nech mě jít!“ Zakřičel Bill a pokusil se hlídače kopnout.
„Kurva!“ Zaklel Tom, když se snažil Billa udržet a dostat ho nahoru, pryč z výtahu.
„Ne!“ Vykřikl Georg. „Nemůžeš mě opustit!“
„Ale můžu!“ Vykřikl Bill. „Nech mě jít! Já s tebou být nechci!“
Georg ho stále táhl za nohy a očividně ho nehodlal pustit. Pohled v jeho očích byl všechno, jen ne milý, a opravdu teď vypadal jako psychopat. Bill si to už ale nechtěl nechat líbit, a tak poté, co jednu nohu vytrhl z jeho sevření, kopl ho přímo do obličeje, čímž ho donutil jeho nohu pustit a spadnout na zem.
Tom využil příležitosti a vytáhl ho pryč z výtahu, takže teď byli oba nahoře. Bill se podíval dolů otvorem, aby se ujistil, že Georga nezabil, ale pak rychle uhnul, když na něj Georg namířil pistolí.
„Nemůžeš odejít!’“ Zakřičel.
Tom zaklel, a pak rychle vytáhl Billa zpátky na nohy a postrčil ho k žebříku, který byl připevněn na jedné ze stěn. „Šplhej!“
Bill přikývl a začal rychle šplhat, těšně následován Tomem. Slyšeli, jak Georg křičí různé příšerné věci, a přitom střílí dírou ve stropě, ale ani jeden z nich se tím nenechal zastavit a dál lezli po žebříku.
„Billeee!“ Křičel Georg. „Vrať se zpátky sem!“
Bill cítil, jak mu po tvářích stékají slzy, ale lezl dál, a když se dostal do přízemí budovy, vylezl z výtahové šachty. Ještě nikdy nebyl tak šťastný, že vidí zatracené přízemí.
Otočil se a pomohl z ní i Tomovi, takže teď oba stáli v hale. Bill už nečekal ani vteřinu, než svého přítele objal a přitiskl se pevně k jeho tělu a nechal si po tvářích stékat potoky slz.
Tom mu objetí pevně oplatil. „Pšššt, už je to v pořádku, už jsi v bezpečí.“
Bill přikývl, ale nepustil ho. „Děkuju ti, Tome, děkuju, že jsi pro mě přijel.“
„To víš, že jo, kdykoliv.“
A jak tam, tak stáli a objímali se, zaslechli sirény policejních aut blížících se k budově a Bill se konečně mohl zase nadechnout.
Byl volný.
autor: dasendederzeit
překlad: Lauinka
betaread: Janule :o)
