autor: dasendederzeit
Šťastně až do smrti… že?
Bill otevřel oči a úlevně si povzdechl. Ležel ve své vlastní posteli, ve svém vlastním pokoji, ve svém vlastním domě. Pořád byl trochu v šoku z toho, co se včera večer stalo, ale celkově se mu dařilo docela dobře. Měl na těle pár šrámů, psích kousanců, modřin a jeho tělo bylo trochu ztuhlé, ale neměl žádné zlomené kosti nebo trvalé následky, což ho opravdu uklidnilo.
Povzdechl si a podíval se vedle sebe v očekávání, že tam najde spícího Toma, ale zjistil, že je v posteli vlastně sám. Zamračil se a rozhlédl se, ale vypadalo to, že je sám i v pokoji. Pomalu se posadil a zjistil, že ho ještě trochu bolí hlava od toho, jak před několika hodinami narazil do volantu, a usoudil, že by se mu hodil aspirin, káva a snídaně.
Vstal z postele, vyšel z pokoje a zamířil dolů. Naštěstí jeho ani Tomovi rodiče kvůli tomu všemu, co se stalo, u nich přes noc nezůstali, takže byli s Tomem v jejich velkém luxusním domě úplně sami.
Poté, co sešel dolů, zamířil do obýváku a chtěl Tomovi říct „dobré ráno“, když si všiml, že stůl je zcela zaplněný jídlem a pitím, obklopený vánočními dekoracemi a svíčkami, ale Tom nikde.
Usmál se, zatímco se přiblížil ke stolu a obdivoval tohle milé gesto svého přítele. Nemohl si však pomoct, ale zajímalo ho, kam Tom šel, a tak se rozhlédl kolem v naději, že ho třeba spatří někde sedět, než si všiml hodin, které ukazovaly čtyři odpoledne. Sám pro sebe se ušklíbl, že spal tak dlouho, ale také se na sebe nemohl zlobit.
Domů se vrátili kolem páté ráno poté, co zamířili do nemocnice, aby zkontrolovali Billova případná zranění, a pak se vydali na policejní stanici sepsat výpověď. Policistům se zatím Georga zatknout nepodařilo, ale našli jeho psa, a nakonec i Gustava s Andreasem, jejichž těla byla ukryta v jednom z kontejnerů, za nimiž se Bill schovával.
Bill si prohlédl stůl, a pak si všiml kousku papíru ležícího na jednom z talířů. Zamračil se a opatrně ho vzal, nějak ho to lehce vyděsilo. Když ho rozložil a spatřil Tomovo písmo, úlevně vydechl. Samozřejmě že to bylo Tomovo písmo. Musel se uklidnit a zapomenout na Georga. Už mu nemohl ublížit.
Až najdeš tenhle vzkaz, sedni si prosím ke stolu a počkej na mě, ano? Hned se vrátím.
Tom
Usmál se, a pak udělal, co mu bylo řečeno. Slyšel, jak mu kručí v břiše, protože měl hrozný hlad – včera večer večeři jaksi nestihl – ale naservírovaného jídla se dotknout nechtěl. Tom měl zřejmě v plánu posnídat společně, a teď byl nejspíš v obchodě, protože na něco zapomněl.
Bill si povzdechl a opřel si hlavu o ruce na stole. Nemohl uvěřit, že právě teď skutečně sedí ve svém obýváku a čeká, až se jeho přítel vrátí. Podařilo se mu přežít útok nějakého psychopata, který byl ještě před několika hodinami připraven ho zabít.
„Jsem doma!“ Tomův hlas přerušil jeho myšlenky.
Bill vzhlédl a usmál se, než vstal a zamířil do chodby. „Ahoj.“
Tom se usmíval, když ho Bill sledoval, jak si sundává bundu. „Ahoj i tobě,“ řekl Tom.
„Kde jsi byl?“ Zeptal se Bill a usmál se, když dostal pusu na tvář.
„Jen jsem si potřeboval něco zařídit, než se vzbudíš,“ odpověděl jeho přítel. „Jsi vzhůru dlouho?“
Mladší zavrtěl hlavou, zatímco následoval svého přítele zpět do obýváku. „Možná deset minut?“
„Okay,“ odpověděl Tom. „Tak se posaď, ještě nám udělám vajíčka.“
„Jsi si jistý? Můžu ti pomoct,“ nabídl se Bill.
„Ne, ne, prosím, sedni si, donesl jsem nám čerstvé croissanty, budu hned u tebe.“
Bill přikývl, než se posadil, a poslouchal, jak se Tom v kuchyni činí. Usmál se pro sebe a znovu si úlevně povzdechl. Slíbil si, že si odteď bude vážit maličkostí a už nikdy nebude nic považovat za samozřejmost. Před několika hodinami málem o všechno přišel a až příliš dobře si pamatoval, jak se tehdy cítil. Odteď už žádné večerní přesčasy v práci, bude více času trávit s Tomem, přáteli a rodinou.
Tom se vrátil asi po patnácti minutách s vajíčky, croissanty a čerstvě upečeným chlebem a usmál se na svého přítele, než si sedl naproti němu. „Tak se do toho pusť, musíš mít hlad.“ Bill se zasmál a přikývl, než se pustil do všeho toho jídla, které bylo na stole. Tom si dal opravdu záležet a chtěl, aby věděl, že si toho opravdu velmi váží. Miloval ho z celého srdce a chtěl, aby to jeho přítel věděl každý den až do konce života.
Po chvíli jídla mu Tom podal croissant a Bill si nemohl nevšimnout, že se jeho příteli třese ruka. Moc nad tím ale nepřemýšlel, protože oba byli kuřáci a Tom si pravděpodobně ještě nestihl dát cigaretu. Usmál se, když si od něj croissant vzal a zakousl se do něj. Zamračil se však, když kousl do něčeho příliš tvrdého, než aby to bylo pečivo, a Bill se na kus jídla zmateně podíval. Pozvedl obočí ještě více, když spatřil něco stříbrného, a opatrně to z croissantu vyndal. „Panebože,“ zašeptal, když si uvědomil, že je to prsten. Krásný stříbrný prsten.
Tom se stydlivě usmál, než vstal, a pak si klekl vedle Billovy židle.
„Ach můj bože,“ zašeptal Bill znovu a otočil se k němu. „Co to děláš?“
Jeho přítel se dál usmíval, zatímco bral Billa za ruku a vzal si od něj prsten. „Už nějakou dobu jsem o tomhle přemýšlel, ale vždycky jsem byl buď příliš nervózní, nejistý, nebo až moc velký strašpytel, než abych to opravdu udělal.“
Bill roztřeseně vydechl a snažil se dýchat. Musel si to sám neustále připomínat, protože na tenhle okamžik čekal od chvíle, kdy začal s Tomem chodit.
„Ten prsten už mám nějakou dobu a přemýšlel jsem o tom, jak to udělat co nejvíc výjimečné, ale po včerejší noci už prostě nemůžu čekat,“ pokračoval Tom. „Po tom, co jsem tě málem ztratil, jsem si uvědomil, že bez tebe už prostě nemůžu žít, Bille, potřebuju tě mít navždycky po svém boku.“
Bill cítil, jak se mu do očí derou slzy, a tváře ho bolely, jak se zářivě usmíval. Nemohl uvěřit, že se to děje. Láska jeho života se ho skutečně chystala požádat o ruku.
„Takže… chci říct, že…“ pokračoval Tom. „Vezmeš si mě a strávíš zbytek života po mém boku?“
Mladší z nich přestal dýchat, zatímco přikyvoval a smál se. „Ano! Samozřejmě, že ano!“
Tom se zářivě usmál, než Billovi opatrně navlékl prsten na prst, a pak vstal, aby ho políbil a objal. Nemohl uvěřit, že po tak strašné noci teď spolu sedí v obýváku, objímají se a jsou zamilovanější než kdy dřív.
Všechno na světě se zdálo být opět v pořádku a neexistovalo nic, co by jim tento okamžik mohlo ještě někdy vzít, snad kromě toho muže, který stál posledních deset minut na jejich dvorku a stále měl v úmyslu učinit Billa svým.
KONEC
autor: dasendederzeit
překlad: Lauinka
betaread: Janule :o)
