Stalker 13.

autor: Doris&Lauinka

Mezitím na policejní stanici…

Bylo už pozdě v noci, když Markusův mobil zazvonil. Rozespale po mobilu sáhl a hovor ihned přijal. „Ano?“
„Kapitáne? Máme případ. V domě Billa Kaulitze se střílelo. Okamžitě přijeď, máme jednoho mrtvýho.“
„Cože?“ Vytřeštil oč, ale než se stačil na cokoliv dalšího zeptat, Heller hovor ukončil. Ebner vystřelil z postele a jen co se v rychlosti oblékl, nasedl do svého auta a jel na místo činu. Místo již bylo zapečetěno páskou a všude byla spousta lidí. Mezi nimi i koroner. Prošel pod páskou a ihned se k němu přidal Heller.
„Ahoj, šéfe… takže… máme jednoho mrtvýho. Wolfgang Joop. Jeden zásah přímo do hlavy, byl na místě mrtvej. Pachatel asi moc dobře věděl, co dělá.“
„No… super… co máme dál?“ Přejel si rukou po obličeji. „Kde je Kaulitz?“
„No… to je zajímavá otázka. Vlastně… mám teorii.“ Kousl se do rtu Heller a Markus ho sledoval.
„Vzhledem ke stavu, v jakém jsme Joopa našli, byl kompletně nahý a tváří směrem k polštáři, si myslím, že když k zastřelení došlo, měli s Kaulitzem sex. Pachatel zastřelil Joopa a Kaulitze unesl. U dveří z ložnice jsme našli na koberci krev, může být Joopa, ale… myslím si, že není. Hádám, že se Kaulitz bránil, a tak ho udeřil, aby ho mohl odvézt.“

„Kurva… takže je to ten stalker.“ Odfrkl si Ebner.
„Jo… z domu se nic neztratilo, teda co jsem se jen tak podíval. Jsou tu drahý obrazy, našli jsme i peněženky obou. Karty jsou na svým místě, mobily taky. Tohle rozhodně nebyla loupež, Markusi. Šel po Kaulitzovi.“
„Pokud tu Joop nebyl s někým jiným.“ Pokrčil rameny Markus.
„To prověříme… ale vsadím se, že mám pravdu. Sousedka, která střelbu hlásila, říkala, že bezprostředně potom slyšela odjíždět auto. Bohužel… SPZ nemáme… ani neviděla barvu, jen… říkala, že to bylo někde támhle. Poslal jsem tam kluky, aby to prohlídli, vzali otisky pneumatik a tak.“
„Dobře… No… tenhle případ mi začíná opravdu dost ležet v žaludku.“
„Mně taky.“ Ukončil Heller a zmizel mezi ostatními lidmi zajišťujícími stopy. Markus ještě prohodil pár slov s patologem, který ohledával mrtvolu. Stejně mu více mohl říct až po pitvě. „Kurva, ty zasranej bastarde!“ Vykřikl naštvaně, když stál na dvorku domu.

***

Bill seděl na předním sedadle Tomova auta a nevěděl, co má dělat. Nebo co říct. Jestli vůbec může dýchat. Celé to bylo jako zlý sen. Koutkem oka sledoval Toma, který jednou rukou řídil a vezl je bůhvíkam. Měl chuť vyskočit z auta, nebo strhnout volant, ale zbraň, kterou Tom držel ve druhé ruce položenou na kolenou a namířenou na něj, mu v tom bránila. Měl hrozný strach.
„Kam… kam jedeme?“ Odvážil se zeptat.
„Tam, kde budeme konečně jen my dva.“ Pronesl Tom a na Billa se usmál. Billovi naskočila husí kůže. Jak se mohl Tom tvářit tak klidně a vyrovnaně po tom, co právě udělal? Vůbec mu to nedávalo smysl.
„Uvidíš, že se ti tam bude líbit.“ Ubezpečoval Tom svého zajatce a Billova strachu v očích si nevšímal. Jako by vůbec neexistoval.

Jeli snad dvě hodiny, nebo to tak možná Billovi jen připadalo. Každá minuta mu připadala jako věčnost. Černovlásek měl tolik otázek, ale bál se na ně zeptat. Vůbec nevěděl, co má od Toma očekávat. A to se s ním vždy cítil tak bezpečně a uvolněně. To všechno teď bylo pryč. Nechal slzy potichu stékat po tvářích a urputně se snažil z mysli vytěsnit těch posledních pár chvil u nich v ložnici. Po pár dalších kilometrech Tom zabočil na cestu vedoucí kamsi do lesa. Billa okamžitě napadaly ty nejhorší myšlenky. Teď ho tu Tom zastřelí a schová pod hromadu větví. To se ale nestalo. Projeli lesem a na jeho konci stála dřevěná chalupa. Kdyby Bill nebyl po okraj plný strachu a paniky, určitě by se mu líbila. Bylo jasné, že je nově zrekonstruovaná a působila jako z pohádky. Trávník za plotem byl udržovaný a jen pár metrů od chalupy byl malý rybník.

Tom zaparkoval a vyzval Billa, aby vylezl z auta. Černovlasý chlapec se třásl po celém těle a s otevíráním dveří trochu zápasil. Tom se usmíval, a když Bill konečně vystoupil, odemkl branku vedoucí k chalupě.
„Je tu krásně, viď? Byla mýho dědečka. Poslední rok a půl jsem to tu dával do kupy. Jezdíval jsem sem na prázdniny.“ Vyprávěl Tom, zatímco vedl Billa dovnitř a nepřestával na něj mířit zbraní. Billovi se chtělo omdlít. Byli kdovíkde uprostřed nějakého lesa a nikdo o tom neměl ani ponětí. Nikdo ho tu nebude hledat.
„Tome… proč tohle děláš?“ Vzlyknul Bill a zastavil se mezi vchodovými dveřmi. Tom nakrčil čelo a Billa postrčil dovnitř. Zamknul za ním a spokojeně si vydechl.
„Copak to není jasné? Ještě pořád jsi nic nepochopil?“ Zakroutil Tom hlavou. Cítil se šokovaný, že Bill nevidí to, co je naprosto zřejmé. „Konečně můžeme být spolu. Dělal jsem to tu pro nás. Patříš přece mně a já tobě. Neexistuje lepší místo, kde spolu můžeme žít.“ Tom přistoupil k Billovi a pohladil ho po tváři. Bill by nejraději ucukl, ale věděl, že protesty nebo dokonce vyjádření odporu, by mohlo Toma rozčílit.

„Prosím… odvez mě domů.“ Zavzlykal Bill a nohy se mu podlomily. Dopadl do křesla. Aniž by si uvědomoval, že celou dobu před Tomem couvá.
„Jsi doma.“ Řekl přísně Tom. „Myslíš, že jsem tohle chtěl? Že to mělo zajít tak daleko?“ Tom začal přecházet před Billem sem a tam. „Já doufal, že po pár dopisech pochopíš… Já jsem pro tebe ten pravý, a ne ten senilní dědek.“ Zaprskal Tom a zapřel se rukama o opěrky kolem Billa.
Ten se zarazil zády co nejvíc do křesla. „Dopisech? O čem to…?“ Billovi se zamotal svět. Až teď mu to celé došlo. „To ty… celou dobu jsi to byl ty.“ Vydechl šokovaně a zděšeně zároveň.
V ten moment, kdy zastřelil Wolfganga, to Billovi nedocházelo. Byl v moc velkém šoku.
„Samozřejmě, že já, lásko. Kdo jiný? Nikdo tě nemiluje tak jako já. A nikdy nebude.“ Přikývl Tom a zhluboka vdechl Billovu vůni. Byla o tolik intenzivnější, když jím procházela i taková dávka strachu a adrenalinu. „Od první chvíle, kdy jsem tě uviděl, jsem věděl, že jsi pro mě stvořený. Proto jsem neváhal ani vteřinu a přihlásil se na pohovor na fotografa. Každá fotka, kterou jsem udělal, byla mistrovské dílo, protože jsi na ní byl ty. A čím víc času jsem s tebou trávil, tím víc bylo jasné, že nikdo jiný tě mít nemůže.“ Tom se naklonil a pokusil se Billa políbit.

To bylo ale na mladou celebritu příliš. Odvrátil hlavu na stranu. Toma to rozezlilo. „Odvracíš se ode mě? Copak nerozumíš, co ti tu říkám? Všechno jsem to dělal pro nás!“ Zakřičel. V jeho hlase byl znát vztek, ale i zoufalství. Bill to přece musel pochopit. On to všechno myslel dobře. Bill se na Toma pomalu podíval. Z očí mu tekly slzy.
„Ty… ty jsi mi zabil psa, zabil jsi mi přítele a… a teď po mně chceš, abych tu s tebou žil?“
„Já to ale nechtěl!“ Znovu zakřičel Tom a chytil Billa za bradu. „Kdybys hned udělal, co jsem ti říkal, kdybys toho strace hned opustil, nic z toho by se nestalo.“ Tom se odpíchl od křesla a otočil se k Billovi zády.
Bill těkal uplakaným a vyděšeným pohledem kolem sebe a hledal cokoliv, co by mu teď mohlo zachránit život. Nic ale nenašel.

„Jak jsi mi to mohl udělat? Já ti věřil. A ty… vždyť jsi mi pomáhal. Poslal jsi mě na policii.“ Billovi v hlavě vířily vzpomínky na všechny ty události. Tohle nemohla být pravda. To nemohl být Tom. Přece by neposílal policii sám na sebe. Tom se jen ironicky zasmál a otočil se znovu k Billovi.
„Policie… jistěže jsem tě tam poslal. Věděl jsem, že nic nezjistí. Je pravda, že mě překvapilo, když se tím opravdu zaobírali. Vsázel jsem, že to smetou ze stolu vzhledem k tomu, kolik tisíců fanoušků kolem sebe máš. Ale i tak jsem po sobě nenechal ani sebemenší stopu. Kdo by asi podezříval někoho, kdo tak ochotně spolupracoval, a ještě podsunul důkazy na někoho jiného.“ Tom se cítil hrdý sám na sebe. Ale zároveň zaskočený, že pro Billa je to celé nepochopitelné.
„Hodil jsi to na Davida a Angela.“ Bill zabořil čelo do dlaní. Nebylo mu pomoci. Byl odsouzen k tomu tady umřít, nebo tu žít jako vězeň.
„Na Davida… Angelo byl jen shoda náhod, kterou jsem se rozhodl využít.“ Ušklíbl se Tom.

Flashback

Bill zrovna seděl mezi novináři a odpovídal na spousty dotazů. Tom ho sledoval z povzdáli jako vždy. Byla skvělá příležitost využít situace a odnést další dopis. Naprosto přirozeně opustil skupinku týmu a zamířil do zasedačky, kde měl Bill schované věci. Měl to tak jednoduché. Vešel dovnitř a opět ho udeřila vůně Billova parfému, tak jako už po tolikáté, co tohle udělal. Měl znovu nutkání dotýkat se Billových věcí, ale věděl, že zrovna dnes nemá tolik času. Vyndal z kapsy obálku a položil ji na Billovu kabelku. Spokojeně se usmál a odešel. Když zahýbal za první roh, zaslechl za zády bouchnutí dveří. Vykoukl zpoza rohu a za prosklenou stěnou zasedačky viděl stín postavy.
„Kurva.“ Vydechl a zatrnulo v něm. Jestli ten dopis vezme někdo jiný než Bill, bude všechno v háji. Stál na místě a sledoval. Za pár okamžiků ze zasedačky vyšel Angelo. Něco si mumlal a v rukou nesl štos papírů. Nejspíš jen vyslyšel prosbu Helgy, aby Billovi donesl rozpis akcí. Tom se spokojeně pousmál a značně se mu ulevilo. Opřel se zády o zeď a začal předstírat, že si seřizuje foťák, aby pro Angela působil naprosto přirozeně. Ital šel totiž přesně jeho směrem a snažit se rychle vypařit by bylo okamžitě podezřelé. Stačil si všimnout, že na konci chodby se právě zastavil Bill a sledoval Angelova záda.

Konec flashbacku

„Ten blb si dopisu, co jsem ti tam nechal jen chvílí před tím, vůbec nevšiml. A když pak našel dopis, kterej mi omylem vypadl z kapsy, bylo tak snadný z něj udělat okamžitě podezřelýho. Ten dopis jsem rovnou vzal na policii a uvedl jeho jméno.“ Protočil Tom očima. Z náhody vytěžil maximum. „Byl bych hlupák, kdybych tě přesvědčoval o opaku.“ Pokrčil rameny dredař a usadil se do křesla naproti Billovi. Bill si na tu situaci vzpomněl v živých barvách. To ráno viděl Davida jet kolem domu a přijel pozdě. Vymlouval se tehdy na vyřizování administrativy. A pár hodin na to viděl Angela odcházet od jeho věcí. Cítil se tak hloupě, že Angela tenkrát podezříval, ale co jiného si mohl myslet?
„Ale… co David? Proč i on?“ Zeptal se Bill. Nešlo mu to na rozum. Proč si vybral zrovna jeho manažera? Sám Tom přece řekl, že to mohl být kdokoliv z tisíců fanoušků. Tom se zamračil tak, až to Billa vyděsilo.

„David? Proč David? Nenávidím ho.“ Zaskřípal Tom zubama. „On ti mohl být na blízku kdykoliv. Trávil s tebou tolik času a v tak těsné blízkosti. Vždycky když tě ochranitelsky držel za záda, abys mohl projít davem, vždycky když se k tobě nakláněl, aby probral další práci. Vždycky jsem měl chuť mu rozbít hlavu. Nebylo to fér. Nemusel udělat vůbec nic, a přitom s tebou mohl být pořád.“ Prskal Tom jako vzteklý kocour. „Věděl jsem o jeho milence. Nebylo těžký to zjistit. Viděl jsem ho tou ulicí jezdit tolikrát, když jsem sledoval tvůj dům, že jsem se prostě byl párkrát podívat i kam jezdí on. Bylo mi jasný, že je jen otázka času, kdy si toho všimneš i ty. Mezitím jsem mu podstrkoval obálky, do kterých jsem pak dával dopisy.“ Bill nemohl uvěřit tomu, co slyšel.

„Je to můj manažer, musel se mnou trávit čas, Tome. Je to práce.“ Snažil se Bill Toma uklidnit a přivést k rozumu. Tom ale jen bouchnul pěstí do stolku před sebou.
„To mě nezajímá. Nemusel pořádně hnout prstem a měl tvoji blízkost. Víš, kolik práce to stálo mě? Kolik práce, abych uspěl u pohovoru a dostal se k tobě? Kolik trpělivosti, než jsem si získal tvoje přátelství? Kolik práce mi dalo zmapovat si celé tvoje dny, abych tě mohl, jakože náhodou potkat při venčení, a konečně ti dát možnost, abys poznal i ty mě?“ Bill už neměl sílu ani plakat. To, co se tu dozvídal, bylo šokující. Tenkrát v parku… nebyla to náhoda. Tom měl vše tak dokonale vymyšlené a naplánované. Jaká je tedy šance, že by se teď odsud mohl dostat?

autor: Doris&Lauinka
betaread: J. :o)