autor: Doris&Lauinka
Na policejní stanici…
Marcus nervózně chodil po svojí kanceláři a snažil se reálně uvažovat. Čekal na výsledky pitvy, ale už předem věděl, že mu to stejně k ničemu nebude. Příčina smrti byla jasná, tedy pokud Joop nezemřel na infarkt při sexu s Kaulitzem. Zatřepal hlavou, aby z ní dostal tyhle jedovaté myšlenky. Takže příčina smrti byla jasná, jeden zásah přímo do hlavy. Dle techniků vyšel ze zbraně jen jeden výstřel, kulka byla poslaná na expertízu. Měli štěstí, jelikož uvízla v Joopově hlavě.
Na chvíli se zastavil a zadíval se prosklenými dveřmi svojí kanceláře do víru dění. Sledoval Kurta, který seděl u počítače a zapáleně pracoval. Přemýšlel o tom případu dnem i nocí a stále mu neseděly nějaké věci. Samozřejmě podezřelých mohlo být nekonečně mnoho, ale on věděl, tedy intuitivně tušil, že rozuzlení toho příběhu bude snadnější, než se zdá. Protože pořekadlo pod lampou je největší tma, dost často fungovalo. Lampa byl jasný Kaulitz, ale kdo byl tma? Musel to být někdo hodně blízký Kaulitzovi, Joop byl jasně ze hry, Jost taky. Kdo byl ještě blíž? V tom ho něco napadlo.
„Do prdele…“ vydechl a vyběhl ze své kanceláře. „Kurte, pojď sem,“ zavolal na svého kolegu a v duchu si nadával, že mu to nedošlo hned. Kurt netušil, co se stalo, ale poslechl. Ihned zamířil do kanceláře svého šéfa.
„Co se děje, Markusi?“ Nechápavě se zeptal, když zavíral dveře.
„Trümper,“ odpověděl jednoduše. Kurt se posadil do křesla a povytáhl obočí. Na chvíli se zamyslel a jakoby se naladil na stejnou vlnu.
„Myslíš tím… že by tohle všechno…“ nejistě zamával ukazováčkem ve vzduchu. Markus krátce přikývl a zadíval se do jeho očí. Heller se nad tím zamyslel a začal si postupně přehrávat jednotlivé scény. Nakonec pokrčil rameny. „Ale nebyl právě on ten, kdo Kaulitze přesvědčil, aby vše nahlásil?“
Markus se ironicky uchechtl. „Jo a taky mi při prvním rozhovoru vmetl do ksichtu, jestli nechci obvinit i jeho, protože je podezřelé, že je tu s Kaulitzem. Kurte, on si s náma hraje.“
„Tak si s ním popovídáme,“ uzavřel Kurt a zamířil ke dveřím. Nepotřeboval potvrzení.
Zamířil ke svému psacímu stolu, kde ze židle popadl bundu a zamířil rovnou ke svému autu. Adresu samozřejmě měl, takže zamířil rovnou tam. Cesta nebyla dlouhá, a když se ocitl přede dveřmi jeho malého bytu, rovnou zazvonil. Nikdo neotevřel. Kurt zvedl telefon a zavolal svému šéfovi.
„Marcusi, myslím, že není doma.“ Řekl rychle do telefonu, aby dostal další instrukce.
„Zkoušel jsem mu volat, ale telefon má vypnutý, stejně jako Kaulitz.“ Vysvětlil mu a povzdechl. „Kurte? Posílám ti posily, běžte dovnitř.“ Rozhodl se nakonec. Jestli udělal krok vedle, bude si to muset obhájit, ale jeho intuice se málokdy mýlila.
„Dobře, čekám na posily a jdu dovnitř.“ Souhlasil Heller a hovor ukončil.
Posily tam byly rychle. Pak už neváhal a vykopl dveře. Zůstal šokovaně stát na jejich prahu, zatímco zbytek týmu proběhl celý byt.
„No do prdele,“ vydechl šokovaně a sledoval vylepené plakáty všude po stěnách. Všude byly plakáty, fotky a výstřižky z časopisů, kde byl Bill Kaulitz.
„Kurte,“ slyšel hlas z místnosti na konci chodby. Rovnou tam zamířil a nakoukl dovnitř. Erna stála u postele.
„Co se děje?“ Zeptal se a rovnou přešel k posteli, kde se všude válely časopisy.
„Podívej,“ kývla k časopisům a propiskou strčila do kopy časopisů, která se svezla k zemi a odhalila tak rozstříhané noviny. Kurt pozvedl obočí a kývl na souhlas. Zvedl telefon a rovnou volal Ebnerovi.
„Šéfe?“ Ozval se rychle, když druhý hovor přijal.
„Jo?“ Zeptal se jako u vytržení.
„Měls pravdu… v Trümperově bytě jsme našli rozstříhaný noviny a všude jsou vylepený plakáty Kaulitze. Markusi, ten Trümper je normální magor.“
To Marcusovi stačilo a hovor ukončil. Nechal vyhlásit pátrání po Trümperovi i Kaulitzovi. Snažil se zjistit, kde by mohl být. Musel někam Kaulitze odvézt, a jelikož ten kluk byl opravdu chytrý, musel mít vše dokonale promyšlené. Když se Kurt vrátil na stanici, zamířil rovnou do šéfovy kanceláře.
„Je to blázen, Markusi. Všude jsou fotky, plakáty, výstřižky… v černý komoře jsme našli i fotky, které dělal Trümper tajně. Jsou to nějaký momentky ze sledování Kaulitzova domu. Je tam toho neskutečně moc. Bože, měli jsme ho celou dobu pod nosem.“ Vychrlil jedním dechem a chodil po místnosti.
„Musíme zjistit, kde je a kde drží Kaulitze.“ Zadíval se na svého kolegu. Heller kývl na souhlas a přemýšlel. Když se ozvalo zaklepání na dveře, oba muži se k nim hned otočili. Dovnitř nakoukla blonďatá hlava a oba muži se museli hodně držet, aby nezakroutili očima. Byl to Andreas. Blonďák se na oba muže usmál a vklouzl dovnitř.
„Dobrej, šéfe,“ usmál se na kapitána, a pak krátce mávl i Kurtovi.
„Andy… máš něco?“ Zeptal se ho rovnou Ebner a kývl ke gauči. Andy se usmál a přikývl na souhlas.
„Zaměřil jsem se na ty chlupy. A… měl jsem pravdu, jsou psí.“ Kývl a usmál se. Heller se nadechl a spolkl nějakou jedovatou poznámku.
„Dobře… díky, Andy,“ usmál se kapitán a snažil se muži naznačit, že může jít. Andy ale zmateně nakrčil čelo.
„To není všechno, šéfe,“ usmál se a znovu tím přitáhl pozornost obou mužů. „Zjistil jsem rasu,“ odpověděl hrdě. Heller nevydržel a zasmál se.
„Andy, máme teď docela ruce plný práce. Je úžasný, že známe rasu psa, ale to nám teď bude k hovnu. My už víme, že to celý udělal Trümper, takže nějaká analýza psích chlupů je pasé. Jedině, že bys teď z tý úžasný hluboký kapsy vytáhl malej papírek s adresou, kde Kaulitze drží. To bych se před tebou potom klidně poklonil. Takže máš ji?“ Odpověděl trochu nevrle Heller, a to se ještě docela hlídal.
„Nemám,“ odpověděl blonďák trochu smutně, ale zalovil ve své kapse pláště. „Ale možná vím, kdo by to mohl vědět.“ Dodal tiše a oba muži se na něj překvapeně zadívali.
„Cože?“ Reagoval ihned Marcus a přešel k mladíkovi.
„No… trochu jsem pracoval a zjistil jsem, že ty chlupy jsou z čistokrevného psa. Je to německej ohař. To jsou takový ty lovecký, víte, šéfe? A… ty já miluju, takže o nich spoustu věcí vím a…“ chtěl pokračovat v rozplývání se nad psem, ale Marcusův smrtelně vážný výraz ho rychle zastavil. „Ehm… to je jedno… Každopádně jsem se trochu porozhlídl kolem a podíval se do registrů a zjistil jsem, že takovýho psa vlastní Tom Trümper.“ Usmál se trochu a Heller zakroutil hlavou.
„To už víme, byli jsme s klukama u něj v bytě.“ Odpověděl a povzdechl si.
„No ale… to je právě to.“ Zasmál se blonďák a zatleskal. Marcus pozvedl obočí a zadíval se na Kurta. Andy se podíval na oba zmatené muže a znovu se zasmál. „Ten pes je sice registrovaný na Toma Trümpera, ale na matrice je uvedená jiná adresa.“ Marcus nakrčil čelo ještě víc.
„Cože? Co tím chceš říct?“
„Je to adresa jeho matky, Simone Trümperové. Má tam trvalé bydliště,“ usmál se vítězoslavně. Kurt překvapeně zamrkal a podíval se na Marcuse.
„Andy a ty máš tu adresu?“ Zeptal se blonďáka a ten přikývl. Vytáhl z kapsy malý papírek s adresou. Kurt po ní sáhl a zadíval se na úhledné písmo.
„Andy… ty jsi jednička,“ zasmál se Marcus a on i Kurt okamžitě vyběhli z kanceláře. Jeli rovnou na danou adresu, aby vyslechli Simone Trümperovou.
***
Bill seděl stále na stejném místě a snažil se zhluboka dýchat. Ale ne, že by mu to pomohlo. Byl stále vyděšený. Snažil se přijít na to, co má Tom v plánu. Trochu ho uklidňoval fakt, že Tom tohle místo chystal na to, aby tu s ním mohl žít. Takže snad nemá v plánu ho zabít. Ale po tom, co už dokázal jednu vraždu spáchat, si nebyl jistý vůbec ničím.
„Nedáš si něco k pití, zlato?“ Zeptal se Tom a přidřepl si před křeslo, kde Bill seděl. Usmíval se. Vždyť tu konečně byli spolu. Proč teda, sakra, měl Bill v očích stále prázdnotu a ne nadšení? Černovlasý chlapec jen zakroutil hlavou. Měl pocit, že nedokáže promluvit. Nechtěl od Toma už nic. Jediné, co po něm kdy chtěl, bylo opravdové přátelství a ani to už teď neměl. Tom se nad odmítnutím mírně zamračil. Vždyť se tak snaží, aby se Bill cítil dobře. Jeho idol si všiml změny výrazu a dostal nový strach.
„Možná… možná bych si dal kakao.“ Změnil nakonec své rozhodnutí. Říká se, že cukr a čokoláda uklidňují. Třeba to trochu pomůže. Tom znovu pookřál a přikývl. Zmizel v kuchyni a Bill se pokusil té příležitosti využít. Zvedl se z křesla a procházel místnost. Hledal nějakou cestu k úniku. Vchodové dveře byly zamčené. Ale co třeba okno? Dokázal by jím vylézt, a pak rychle utíkat? A kterým směrem by měl utíkat? Co když se mu podaří uniknout z tohohle vězení, ale ztratí se v lese? Co když ho tam napadne nějaký medvěd? Žili tu vůbec nějací medvědi? Roztřeseně se nadechl a opatrnými kroky zamířil k oknu. Ještě tři kroky a může se pokusit o útěk.
„Chceš utéct?“ Ozval se nebezpečně blízko u něj Tomův hlas. Rozhodně nezněl vřele. Bill leknutím nadskočil a otočil se mu tváří v tvář. Pohled do Tomových očí ho vyděsil.
„Ne, nechci… jen… jsem se tu rozhlížel.“ Zakroutil hlavou, až se mu vlasy přilepily na rty.
„Lžeš!“ Vyštěkl Tom a jedinou fackou Billa srazil k zemi. Billovy oči se zalily slzami. Ne strachem, ale bolestí. Toma to na okamžik polekalo. Tohle Billovi dělat nechtěl. Sehnul se k němu a pomohl mu vstát. Bill si držel zarudlou tvář a raději se nebránil. Až teď opravdu pochopil. Pokud nebude s Tomem spolupracovat, špatně to skončí. Jediné, co mu prolétlo hlavou, bylo, jak dlouho už tu asi je. Muselo to být už pár hodin. Pátrá po něm už někdo? Napadlo už policii, že ten chlapec, co se vydával za přítele a doprovázel ho, je ten, koho mají hledat?
„Nezlob se, lásko. Tohle jsem nechtěl.“ Omlouval se Tom a dovedl Billa zpátky do křesla. Postavil před něj horké kakao. Bill si ho opatrně vzal a pomalu do něj foukal.
„Co teď? Co máš v plánu?“ Odhodlal se promluvit směrem k Tomovi, který se usadil na zem před něj. Kdyby měl jen trochu víc síly a odvahy, mohl by mu teď šplíchnout horké kakao přímo do obličeje a něčím ho pořádně uhodit do hlavy. Pak by měl volnou cestu k útěku, ale tuhle odvahu ani sílu v sobě neměl.
„Podřízneš mě jako mého psa?“ Pípnul Bill a usrkl z hrnečku. Tom jen zděšeně zakroutil hlavou.
„Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Vždycky jsem jen chtěl, abys mě miloval. A ty mě miluješ. Vím to. A ty to taky víš. Jen si to nechceš přiznat.“ Namítnul dredař. Bill musel sám sobě přiznat, že má možná Tom trochu pravdu. Něco k němu určitě cítil, ale nebylo to přesně to, co Tom požadoval. A po tomhle všem už by to ani být nemohlo.
„Jak jsi to vlastně udělal?“ Zeptal se Bill, kterému se najednou vybavily události toho dne, kdy našel svého milovaného psa.
„Co?“ Zeptal se Tom, který nevěděl, kam tím Bill míří.
„Jak se ti povedlo Pumbu zabít? Neměl jsi tolik času. Byl jsi se mnou na policii a odešel sis jen zakouřit. Za tu chvíli bys nestihl dojet ke mně a zase zpátky.“ Vysvětlil Bill. Nešlo mu to do hlavy.
„Ach tak…“ pochopil Tom. „Musíš pochopit, že jsem Pumbovi ublížit nechtěl. Nikdy. Protože to ubližuje tobě. Ale tys mi nedal jinou možnost. Po tom dni u tebe, tom focení a tom všem, co se mezi námi stalo, čekal jsem, že třeba napíšeš. Ale místo toho jsi zase padl do náruče Joopa. Ten dopis, co jsi našel, jsem napsal hned ten večer, když jsem přijel domů. Pro případ, že bys po tom všem stejně svůj vztah neukončil. A nemýlil jsem se.“ Vysvětloval Tom a Bill jen poslouchal. Ten dopis si vybavoval. Stálo v něm: Stále to nechápeš, ty malá couro. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém.
„Když jsi mi volal, že jsi ten dopis našel, nebyl jsem doma. Ostatně jsem doma trávil málo času. Byl jsem jen kousek od domu. Tak jako vždy.“
Flasback
Bill byl vyděšený. Věděl snad ten dotyčný o Tomovi, že ho nazývá courou? Hrozilo snad teď nebezpečí i jemu? Musel o tom Tomovi říct. Zvedl telefon, a hned jak Tom hovor přijal, mu vylíčil, co právě přečetl.
„Bille… jeď na policii.“ Prohlásil Tom pevným a odhodlaným hlasem. Stál na svém obvyklém místě. Mezi vysokými keři, kde ho nikdo nemohl snadno vidět, ale on sám měl perfektní výhled na objekt svojí touhy. Byl přesvědčený, že tenhle dopis už Bill konečně začne brát vážně. Že na žádnou policii nepojede a celý svůj nesmyslný vztah ukončí. Vnitřně ho dopálilo, že Bill nakonec souhlasil.
„Přijedu tam hned za tebou, ano? Jdi, já jsem tam do půl hodiny. Zvládneme to.“ Tom ukončil hovor a sledoval, jak Bill nastupuje do auta a odjíždí. Vážně tam jede. Tom přesně věděl, co udělá. Jak se pomstí. Naštěstí je kolem Billa tolik lidí, že to policie smete ze stolu. Byl o tom přesvědčený. Jen se tím Bill uklidní, a pak konečně začne dělat to, co má.
Jakmile Billovo auto zmizelo z dohledu, vylezl ze svého úkrytu a rychle přeběhl k Billovu domu. Přeskočil plot a zamířil po zahradě rovnou k Pumbovi, který se tam rozvaloval na slunci. Pes jen líně zvedl hlavu, aby se přesvědčil, kdo se pohybuje po jeho teritoriu. Když uviděl Toma, zvedl se a přišel k němu v domnění, že se blíží zase pořádná dávka drbání. Místo toho mu ale Tom přiložil nůž na krk a pohnul rukou. Ozvalo se jen zakňučení. Druhou stranou zahrady opustil místo činu a rozběhl se k sobě domů. Ruce zabořené v kapsách, aby krev, která na nich byla, nevzbuzovala pozornost.
Doběhl domů, cítil se opravdu nasraně. Už nevěděl, jak z toho ven. Seděl ve svém bytě a propaloval očima tu dokonalou tvář.
„Vážně jsi mě musel dohnat k tomuhle?“ Zavrčel vztekle a přejel si rukama po obličeji. Po svém vnitřním vzteku se umyl, převlékl, vzal boty, v kterých čin spáchal, a nasedl do auta. Cestou na policejní stanici vyhodil boty do Angelovy popelnice. Když už byl jednou v Billově podezření, rozhodl se té situace využít. Když dorazil na místo, viděl Billa sedět ve svém autě. Zaklepal na okénko. Bill leknutím nadskočil, odemkl a skočil Tomovi nešťastně kolem krku.
Konec flasbacku
Bill to celé zpracovával. Takže to Tom udělal předtím. Nevěděl, co na to říct. Bylo tak děsivé zjistit, že Tom přesně předvídal všechno, co Bill udělá. Měl ho tak dokonale přečteného. Všechno měl předem připravené, protože věděl, že od něj půjde zpátky za Wolfgangem. Ale copak Tom nechápal, že on nemůže jinak? Že to celé mezi ním a Tomem… co to vlastně bylo?
„Proč… proč jsi mi to prostě rovnou neřekl? Proč tohle všechno?“ Zalknul se Bill, který se snažil potlačit přívaly slz při vzpomínkách na svého čtyřnohého přítele.
„Byli jsme spolu každý den. Měl jsi přeci tolik příležitostí mi říct, co cítíš. Nic z toho by se nestalo.“ Namítnul Bill a zadíval se na Toma. Tom si jen pohrdavě odfrknul.
„Nestalo? Vážně by se nic z toho nestalo? Mám tě přečteného. Vždycky jsi šel za ním. Vždycky. I když jsem ti to řekl. Po našem milování v hotelu jsem ti řekl, že tě miluju. A co jsi udělal ty? Usmál ses a ráno ses vypařil jako pára nad hrncem. Po naší společné noci jsem ti nestál za víc než za vzkaz na papírku, že jdeš zase za ním.“
autor: Doris&Lauinka
betaread: J. :o)
